59 A 21/2022 – 54

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobce: spolek svaté místo, IČO 10932879 sídlem Krňany 133, 257 44 Krňany proti žalovanému: Městský úřad Benešov sídlem Masarykovo náměstí 100, 256 01 Benešov o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto:

Výrok

I. Určuje se, že zásah žalovaného spočívající v neinformování žalobce prostřednictvím datové schránky o zahájení řízení vedených podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (dále jen „vodní zákon“), ve kterých není přípustné doručit takové oznámení pouze prostřednictvím úřední desky žalovaného, je nezákonný.

II. Žalovanému se přikazuje, aby žalobce informoval prostřednictvím datové schránky po dobu platnosti jeho žádostí podle § 115 odst. 7 vodního zákona o zahájení řízení vedených podle vodního zákona ve všech případech, v nichž není právním předpisem určeno, že postačuje oznámení tohoto zahájení prostřednictvím úřední desky žalovaného.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah podání účastníků řízení 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá ochrany před nezákonným zásahem, který spatřuje v tom, že není žalovaným řádně informován o řízeních vztahujících se k individuálnímu zásobování vodou. Žalobce podal žalovanému dne 13. 9. 2021 žádost o informování o zahajovaných řízeních a zamýšlených zásazích podle § 115 odst. 6 zákona č. 254/2001 Sb., zákona o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (dále jen „vodní zákon“). Žalobce měl za to, že ho žalovaný v souladu se žádostí bude informovat, avšak dne 15. 5. 2022 bylo žalobci doručeno oznámení žalovaného o vydání rozhodnutí ze dne 15. 3. 2022, č. j. MUBN/111371/2022/OVH, kterým bylo vydáno společné povolení ke stavbě vrtané studny na pozemku p. č. Xa v k. ú. T. a povolení k nakládání s vodami – odběr podzemní vody. Žalobce se tak náhodou dozvěděl o tom, že bylo vedeno řízení a vydáno rozhodnutí, o kterém nebyl i přes podanou žádost vyrozuměn. Žalobce proto podal dne 16. 5. 2022 odvolání proti výše uvedenému rozhodnutí a upozornil na to, že byl jako účastník opomenut. Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) dne 24. 6. 2022 rozhodl, že žalobce splňuje podmínky § 115 odst. 6 vodního zákona, a proto měl být informován o zahájení správního řízení ve věci studny. Žalobce se účastnil společného jednání se žalovaným dne 12. 1. 2022, na kterém žalovanému připomněl podanou žádost ze dne 12. 9. 2021. Žalovaný žalobci ve vyjádření k podané žádosti sdělil, že „[v] případě stavby předmětné studny pro individuální zásobování s omezenou výší odběru podzemních vod, nemůže být dle vodoprávního úřadu dotčeno životní prostředí.“ Žalobce pak z této odpovědi dovozuje, že žalovaný nevyrozumívá žalobce o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny podle § 115 odst. 6 a 7 vodního zákona. Podle žalobce z ničeho nevyplývá, že by bylo možné jakkoli omezit právo spolků na informace o zamýšlených zásazích a zahajovaných řízeních a dělit je na správní řízení dotýkající se veřejného zájmu (zřejmě velké odběry podzemních vod) a správní řízení nedotýkající se veřejného zájmu (zřejmě malé odběry podzemních vod). Ani vodní zákon nerozlišuje typy řízení podle kritéria velikosti odběru vod, průtoku apod., neboť užívá prosté spojení „správní řízení vedená dle tohoto zákona“. Žádost žalobce ze dne 12. 9. 2021 o informování o zahájených správních řízeních jednoznačně obsahuje věcnou i místní specifikaci, ze které zcela jednoznačně vyplývá, že chce být žalobce informován o zahájených řízeních ve věci povolení k nakládání s vodami, povolování vodních děl (včetně staveb studní) a souhlasů ke geologickým pracím dle § 17 vodního zákona.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že při posuzování žádosti v řízení vedeném pod sp. zn. OVH/20978/2022/RIT vycházel z toho, že hlavní činností spolku je ochrana životního prostředí ve veřejném zájmu, konkrétně ochrana vod. V případě stavby předmětné studny vycházel z projektové dokumentace a vyjádření hydrologa Ing. J. F., podle kterého povolením studny ani požadovaným odběrem nedojde k ohrožení vydatnosti podzemních vod, povrchových vod a na vodu vázaných ekosystémů v místě nakládání ani v širším okolí studny. Z pohledu žalovaného (vodoprávního úřadu) tak byla zajištěna maximální ochrana podzemních vod a nemůže být narušeno trvale udržitelné užívání těchto vod, bezpečnost vodních děl a ochrana před účinky sucha. Krajský úřad svým sdělením (vrácením věci) jako nadřízený správní orgán sdělil žalovanému, že žalobce splňuje požadavky § 115 odst. 6 vodního zákona, a proto měl být informován o zahájeném řízení ve věci studny. Dále žalovaný uvedl, že ve věci vedené pod sp. zn. OVH/20978/2022/RIT již žalovaný vystupuje vůči žalobci jako vůči účastníku řízení, a proto pokud by zdejší soud dospěl k závěru, že neinformování žalobce je nezákonným zásahem, tento zásah již netrvá. Žalovaný pak poté, co zjistil, že jeho právní názor není správný, přistoupil k tomu, že informoval a informuje žalobce o zahajovaných správních řízeních vedených podle vodního zákona, a to prostřednictvím úřední desky tak, jak to umožňuje § 115 odst. 6 a 7 vodního zákona. Oznámení o zahajovaných správních řízeních jsou vyvěšována jak na „kamenné“ úřední desce, tak způsobem umožňujícím dálkový přístup (http://benesov–city.cz/rozhodnuti–a–dokumenty/ds–1710/p1=42181).

3. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že správní řád neukládá povinnost žalovanému zveřejňovat zahajovaná řízení ani formu zveřejnění, a je tak na libovůli žalovaného, zda tak bude činit nebo ne. V minulosti tak nečinil ve všech případech a není zde právní záruka, že tak bude konat a nebude žalobci úmyslně odpírat informace o řízeních. Žalobce dovozuje z vyjádření žalovaného, že vůči žalobci nehodlá postupovat podle zákona a informovat ho o zahájených řízeních. Žalovaný nevyrozumívá žalobce o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny dle § 115 odst. 6 a 7 vodního zákona. Žalobce měl být na základě podané žádosti o řízeních informován vždy písemně.

4. Žalovaný v duplice znovu zopakoval, že poté, co byl jeho nesprávný právní názor revidován krajským úřadem, již žalobce o zahajovaných správních řízeních vedených podle vodního zákona informuje, a to prostřednictvím úřední desky tak, jak mu to umožňuje § 115 odst. 6 a 7 vodního zákona. Žalovaný poté zdůraznil poslední část poslední věty ustanovení § 115 odst. 7 vodního zákona, která zní: „Dnem sdělení informace o zahájení řízení se rozumí den doručení jejího písemného vyhotovení nebo první den jejího zveřejnění na úřední desce správního orgánu a současně způsobem umožňujícím dálkový přístup.“ Podle žalovaného má toto ustanovení za cíl umožnit co nejširší účast veřejnosti na řízení za účelem ochrany životního prostředí. Žalobce tedy sice podle žalovaného na jednu stranu tvrdí, že má zájem na ochraně životního prostředí, na druhou stranu však trvá na tom, aby mu bylo doručováno oznámení v písemné formě, nikoli prostřednictvím úřední desky. Žalovaný má ovšem za to, že mu zákon umožňuje zveřejňovat oznámení o zahajovaných řízeních na úřední desce (což činí), když tím zároveň naplňuje cíl tohoto zákonného ustanovení, tedy aby se o něm dozvěděly i ostatní spolky mající za cíl ochranu životního prostředí. V neposlední řadě výše uvedené zákonné ustanovení ponechává volbu způsobu sdělení informace o zahájení řízení na správním orgánu a podle žalovaného zveřejnění na úřední desce lépe naplňuje úmysl zákonodárce.

5. Žalobce v triplice uvedl, že měl za to, že bude na základě žádosti informován o zahájených řízeních do datové schránky, přičemž žalovaný neinformuje žalobce ani písemně, ani prostřednictvím úřední desky. Žalobce poukazoval na to, že úředník žalovaného, který je vedoucím odboru životního prostředí, je ve střetu zájmů, když projektuje čističky odpadních vod, vrtané studny a vše, co „projde jeho úřadem rukama“, a jeho podřízení na základě dodané projektové dokumentace vydávají kladná rozhodnutí. Jelikož je tím hrubě porušen zákon o střetu zájmů, žalovaný nemá zájem na tom, aby žalobce informoval o zahájených řízeních. Obsah správního spisu 6. Ze správního spisu soud zjistil, že žalovaný dne 11. 2. 2022 obdržel žádost o vydání společného povolení na stavbu vrtané studny včetně vodovodní a elektro přípojky, která má sloužit jako zdroj vody pro potřeby rekreačního objektu a zálivku na pozemku p. č. Xa v k. ú. T. Tentýž den byla žalovanému doručena žádost o povolení k odběru podzemních vod pro potřeby jednotlivých osob (domácností) nebo o jeho změnu s tím, že účelem odběru podzemních vod bude zásobování rekreačního objektu a zálivka.

7. Dne 21. 2. 2022 vydal žalovaný oznámení o zahájení společného řízení o žádosti o vydání společného povolení k umístění a povolení stavby „vrtaná studna na pozemku p. č. Xa v k. ú. T. a o povolení k nakládání s vodami – odběr podzemní vody“. V rozdělovníku tohoto oznámení není žalobce uveden. Oznámení bylo doručováno prostřednictvím datové schránky a prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Ze správního spisu nevyplývá, že by bylo toto oznámení uveřejněno na úřední desce.

8. Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 3. 2022, č. j. MUBN/111371/2022/OHV, vydal společné povolení podle § 15 odst. 6 vodního zákona a § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění účinném od 1. 1. 2021 (dále jen „stavební zákon“) k umístění a povolení stavby vodního díla vrtané studny na pozemku p. č. Xa v k. ú. T. a podle § 8 odst. 1 písm. b) bodu 1 vodního zákona povolil nakládání s vodami, a to odběr podzemních vod z téhož vodního díla.

9. Dne 16. 5. 2022 bylo žalovanému doručeno oznámení žalobce jakožto opomenutého účastníka v řízení o odvolání proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2022, č. j. MUBN/111371/2022/OVH, v němž žalobce poukazoval na to, že dne 13. 9. 2021 podal u žalovaného žádost o informování o zahajovaných řízeních podle ustanovení § 115 odst. 6 a 7 vodního zákona. Žalovaný podle žalobce pochybil, když ho neinformoval o zahájení správního řízení, ve kterém vydal výše uvedené rozhodnutí. Přílohou tohoto oznámení byla i žádost žalobce ze dne 12. 9. 2021, kterou žádal o informování podle § 115 odst. 6 a 7 vodního zákona o zahajovaných správních řízeních týkajících se žádostí (např. o povolení k nakládání s vodami a jejich změn), stanovisek, ohlášení či souhlasů aj. ke geologickým pracím, u nichž může dojít k ohrožení vodních poměrů podle § 17 vodního zákona, jako jsou například kopané studny nebo vrty do zemského podloží za účelem průzkumu, stabilizace stavby, vyhledávání a odběru podzemní vody, prohlubování studní; a takových správních řízení, při kterých dochází k realizaci vodních děl jako je např. studna, úprava hydrogeologického průzkumného vrtu na vodní dílo nebo využití energetického potenciálu země např. pro tepelné čerpadlo podle § 17 odst. 1 písm. g) vodního zákona nebo jejich změn, jejichž výsledkem je i vzetí na vědomí nebo vydání stanoviska/povolení k odběrům podzemní vody nebo ke geologickým pracím, které mohou ovlivnit vodní poměry v místě, především pak vrtů všeho druhu nebo budování šachet bez ohledu na zákonnou povinnost o vydání stanoviska.

10. Ve stanovisku žalovaného ze dne 14. 6. 2022 k odvolání žalobce žalovaný uvádí, že vycházel z toho, že je ve stanovách žalobce i v žádosti žalobce ze dne 12. 9. 2021 uvedeno, že hlavní činností spolku (žalobce) je ochrana životního prostředí ve veřejném zájmu, konkrétně ochrana vod. Podle žalovaného v případě předmětné stavby studny pro individuální zásobování s omezenou výší odběru podzemních vod nemůže být tento zájem dotčen.

11. Krajský úřad ve sdělení (vrácení věci) ze dne 24. 6. 2022, č. j. 077448/2022/KUSK, žalovanému sdělil, že žalobce splňuje požadavky podle § 115 odst. 6 vodního zákona a měl být informován o zahájeném správním řízení ve věci studny. Pokud to nebylo umožněno, byl žalobce zkrácen na svých právech. V této souvislosti krajský úřad odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 3. 2022, č. j. 16 A 66/2020–23. Posouzení návrhu soudem 12. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustná.

13. Soud rozhodl o žalobě bez jednání podle § 51 s. ř. s., neboť obě strany s tímto postupem souhlasily a soud zároveň neprováděl dokazování, neboť podstatné skutečnosti (zejména že žalobce podal u žalovaného žádosti o informování podle § 115 odst. 6 vodního zákona ze dne 12. 9. 2021 a ze dne 15. 9. 2022 a žalovaný žalobci nezasílá informace o zahájených řízeních vedených podle vodního zákona do datové schránky) nejsou mezi stranami sporné, sporné je toliko jejich právní posouzení.

14. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

15. Podle ustálené judikatury správních soudů je žaloba proti nezákonnému zásahu podle § 82 a násl. s. ř. s. důvodná, jsou–li současně splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka), a přitom byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Podmínka trvání zásahu, jejíž naplnění judikatura správních soudů taktéž požadovala, již v důsledku novelizace soudního řádu správního provedené zákonem č. 303/2011 Sb. vyžadována není. Není–li splněna byť jen jediná z takto kumulativně formulovaných podmínek důvodnosti ochrany dle § 82 s. ř. s., je nutno takovou ochranu odepřít a žalobu, která se jí domáhá, zamítnout (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005–65, publ. pod č. 603/2005 Sb. NSS, či ze dne 6. 2. 2020, č. j. 2 As 79/2019–61).

16. Mezi účastníky je sporná otázka, zda žalovaný vyrozumívá žalobce v souladu s § 115 vodního zákona, přičemž právní názor žalovaného je takový, že postačuje, pokud informaci o zahájení řízení ve smyslu § 115 vodního zákona uveřejní na úřední desce. Žalovaný má za to, že mu zákon dává na výběr, jakým způsobem sdělí žalobci informaci o zahájení řízení ve smyslu § 115 vodního zákona. Žalobce má naopak za to, že má nárok na to, aby byl vyrozumíván přímo prostřednictvím datové schránky.

17. Podle § 115 odst. 6 vodního zákona občanské sdružení (pozn. soudu – dle platné právní úpravy spolků, je–li v dalších ustanoveních zákonů uváděn pojem občanské sdružení, míní se tím spolek), jehož cílem je podle jeho stanov ochrana životního prostředí, je oprávněno být informováno o zahajovaných správních řízeních vedených podle tohoto zákona, pokud o tyto informace vodoprávní úřad požádá, s výjimkou stavebních řízení vedených podle § 15 a řízení navazujících na posuzování vlivů na životní prostředí podle § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí; žádost musí být co do předmětu a místa řízení specifikována. Tato žádost je platná jeden rok ode dne jejího podání, lze ji podávat opakovaně.

18. Podle § 115 odst. 7 vodního zákona má občanské sdružení postavení účastníka řízení vedeného podle tohoto zákona, s výjimkou stavebních řízení vedených podle § 15 a řízení navazujících na posuzování vlivů na životní prostředí podle § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, jestliže písemně požádá o postavení účastníka řízení do 8 dnů ode dne sdělení informace podle odstavce 6. Dnem sdělení informace o zahájení řízení se rozumí den doručení jejího písemného vyhotovení nebo první den jejího zveřejnění na úřední desce správního orgánu a současně způsobem umožňujícím dálkový přístup.

19. Nejvyšší správní soud se v rozsudku ze dne 23. 10. 2013, č. j. 6 As 38/2013–23, podrobně zabýval výkladem ustanovení § 70 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 31. 3. 2015 (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), které v době rozhodování Nejvyššího správního soudu znělo: „Občanské sdružení nebo jeho organizační jednotka, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny (dále jen ‚občanské sdružení‘), je oprávněno, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona. Tato žádost je platná jeden rok ode dne jejího podání, lze ji podávat opakovaně (odst. 2). Občanské sdružení je oprávněno za podmínek a v případech podle odstavce 2 účastnit se správního řízení, pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů ode dne, kdy mu bylo příslušným správním orgánem zahájení řízení oznámeno; v tomto případě má postavení účastníka řízení. Dnem sdělení informace o zahájení řízení se rozumí den doručení jejího písemného vyhotovení nebo první den jejího zveřejnění na úřední desce správního orgánu a současně způsobem umožňujícím dálkový přístup (odst. 3; důraz přidán zdejším soudem – pozn. soudu).“ Nejvyšší správní soud přitom dospěl k závěru, že „ustanovení § 70 odst. 3 poslední věty zákona o ochraně přírody a krajiny nezakládá samo o sobě oprávnění pro správní orgán, aby občanskému sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, doručoval oznámení o zahájení řízení veřejnou vyhláškou, resp. aby libovolně volil mezi individuálním doručením jeho písemného vyhotovení nebo doručením veřejnou vyhláškou, jako by šlo o rovnocenné alternativy na výběr. Toto ustanovení pouze pro oba způsoby doručování upřesňuje, který den se považuje za den oznámení informace o zahájení řízení. Možnost doručovat takové oznámení veřejnou vyhláškou se musí pro dané řízení opírat o jiný právní předpis. Typicky může jít o § 144 odst. 2 správního řádu, který upravuje zahájení řízení s velkým počtem účastníků.“ 20. Zdejší soud poukazuje na to, že úprava § 115 odst. 6 a 7 vodního zákona a § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny ve znění, v jakém o něm rozhodoval Nejvyšší správní soud ve výše citovaném rozsudku, je prakticky totožná. Liší se pouze tím, že žádost podle § 115 odst. 6 vodního zákona se vztahuje na správní řízení, která jsou vedena podle vodního zákona, oproti tomu žádost podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny se vztahovala na všechna řízení, při nichž mohly být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. V souvislosti s doručováním oznámení o zahájení takového řízení pak není mezi ustanoveními vodního zákona a zákona o ochraně přírody a krajiny žádný rozdíl. Proto má zdejší soud za to, že lze výše citované závěry Nejvyššího správního soudu plně aplikovat na projednávanou věc, a lze tak konstatovat, že se žalovaný mýlí, pokud má za to, že mu zákonné ustanovení § 115 odst. 7 vodního zákona ponechává volbu ve způsobu sdělení informace o zahájení řízení vedeného podle vodního zákona. Nejvyšší správní soud ve výše citovaném rozsudku zdůraznil, že „[c]ílem schválené úpravy – a text zákona tomuto úmyslu odpovídá, neboť byl součástí původního vládního návrhu a v legislativním procesu měněn nebyl – tedy mělo být sjednotit různé způsoby doručování oznámení o zahájení správního řízení jak účastníkům, tak i potenciálním účastníkům takového řízení za účelem snížení administrativních nákladů. I historický výklad pomocí důvodové zprávy tedy svědčí spíše pro závěr, že po novele § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny přijaté v roce 2006 se forma oznámení o zahájení řízení občanskému sdružení odvozuje od formy doručování tohoto oznámení (vedlejším) účastníkům řízení, která v daném případě vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá stavebního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2012.“ Žalovaný si tak nemůže svévolně vybrat, zda bude oznámení o zahájení správního řízení vedeného podle vodního zákona doručovat žalobci prostřednictvím úřední desky, anebo do datové schránky žalobce. Žalovaný musí doručit žalobci toto oznámení takovým způsobem, který je v souladu s podmínkami doručování v konkrétním řízení vedeném podle vodního zákona, resp. který je v souladu s obecnými pravidly pro doručování, jejichž posloupnost upravuje § 19 a násl. správního řádu s tím, že správní orgán má povinnost doručovat písemnosti prostřednictvím veřejné sítě do datové schránky, a až tehdy, není–li to možné, je oprávněn přistoupit k dalším způsobům doručení.

21. Lze připustit, že mohou nastat situace, kdy by byl žalovaný oprávněn doručit žalobci vyrozumění o zahájených řízeních vedených podle vodního zákona toliko prostřednictvím úřední desky. To je však za současného stavu spíše výjimečné [typicky jde o řízení s velkým počtem účastníků, ve kterých se v souladu s § 144 odst. 2, resp. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nedoručuje každému účastníku zvlášť, ale právě prostřednictvím úřední desky].

22. Ze správního spisu přitom soud zjistil, že žalovaný obdržel dne 11. 2. 2022 žádost o vydání společného povolení k umístění a povolení stavby „Vrtaná studna na pozemku parc. č. Xa v k. ú. T.“ a o povolení k nakládání s vodami – odběr podzemní vody. Žalovaný následně vyhotovil oznámení o zahájení společného řízení ze dne 21. 2. 2022, č. j. MUBN/77379/2022/OHV, které nebylo doručeno žalobci do datové schránky a zároveň nebylo ani jiným účastníkům oznamováno prostřednictvím úřední desky žalovaného (nešlo o řízení s velkým počtem účastníků). Žalovaný zároveň žádným jiným způsobem žalobci zahájení tohoto řízení neoznámil. V tomto případě prokazatelně došlo k nezákonnému zásahu do práv žalobce, neboť nebyl v rozporu s podanou žádostí řádně informován o zahájeném řízení.

23. Z vyjádření žalovaného je přitom patrné, že žalovaný ani do budoucna neměl v úmyslu vyrozumívat žalobce o zahájených řízeních vedených podle vodního zákona prostřednictvím datové schránky (žalovaný výslovně uvedl, že považuje za dostatečné, a dokonce vhodnější, uveřejňovat oznámení o zahájení takových řízení toliko na úřední desce), z čehož lze dovodit, že hrozí, že by docházelo k opakovanému zásahu do práv žalobce. Žalovaný přitom nemůže svévolně určovat způsob, jakým bude žalobce o zahájených řízeních vedených podle vodního zákona informovat. Žalobce má nárok na to, aby byl informován prostřednictvím doručení písemného vyhotovení oznámení o zahájení řízení do jeho datové schránky, a pouze ve výjimečných případech, které připouští právní předpis (a takovým ustanovením není § 115 odst. 7 věta poslední vodního zákona), může být informován prostřednictvím úřední desky žalovaného.

24. Soud má tak za prokázané, že nejen, že došlo k nezákonnému zásahu do práv žalobce tím, že nebyl v souladu se zákonem informován o zahájeném řízení vedeném podle vodního zákona pod sp. zn. OHV/20978/2022/RIT (tento nezákonný zásah byl dostatečně napraven rozhodnutím krajského úřadu, takže zásahová žaloba vztahující se jen k němu by byla nepřípustná), ale že zároveň hrozí opakování tohoto zásahu, protože žalovaný nesprávně aplikuje ustanovení § 115 odst. 6 a 7 vodního zákona, ze kterého dovozuje, že postačuje uveřejnit takové oznámení pouze na úřední desce. Proto soud rozhodl výrokem I tak, že určil, že zásah žalovaného spočívající v neinformování žalobce prostřednictvím datové schránky o zahájených řízeních vedených podle vodního zákona, ve kterých není přípustné doručovat oznámení o zahájení řízení pouze prostřednictvím úřední desky, je nezákonný.

25. Jelikož soud již výše konstatoval, že má za prokázané, že může dojít k opakování nezákonného zásahu ze strany žalovaného, rozhodl výrokem II s cílem předejít opakování takového zásahu tak, že žalovanému přikázal, aby žalobce po dobu platnosti jeho žádostí již nadále informoval o zahájených řízeních vedených podle vodního zákona prostřednictvím datové schránky, a to ve všech případech, ve kterých právní předpis nedovoluje doručovat takové oznámení toliko prostřednictvím úřední desky žalovaného.

26. Soud pak považuje za vhodné vyjádřit se obiter dictum i k náležitostem vyrozumění o zahájení řízení vedeného podle vodního zákona. Takové oznámení musí obsahovat tytéž náležitosti jako oznámení o zahájení řízení ve smyslu § 46 odst. 1 správního řádu.

27. Kvalitativně (tj. z hlediska náležitostí) není žádný rozdíl v tom, jestli má správní orgán vyrozumět (srov. § 44 správního řádu), uvědomit (§ 47 a 144 správního řádu) nebo sdělit informaci (§ 115 odst. 2 vodního zákona) o zahájení řízení; ve všech případech se jedná o úkon správního orgánu, který by měl obsahovat označení správního orgánu, konkrétně definovaný předmět řízení, identifikaci a podpis oprávněné úřední osoby (srov. § 46 odst. 1 správního řádu). Účelem oznámení o zahájení řízení je totiž poskytnutí informací nezbytných pro účelné uplatnění práv subjektu, kterému jsou takové písemnosti adresovány. Proto, aby mohl konkrétní subjekt uplatňovat ve správním řízení svá práva, musí vědět nejen to, že jakési správní řízení probíhá, ale hlavně jaký je předmět tohoto řízení. Nepostačuje obecná informace o tom, že probíhá řízení, ve kterém by mohl svá práva uplatnit, ale musí obdržet informaci, ze které je možné vyhodnotit, jakým způsobem může být v daném řízení dotčena jeho právní sféra. V praxi to znamená, že předmět řízení by měl být popsán označením toho, jaké vodní dílo či právo či povinnost regulované vodním zákonem jsou předmětem řízení a kde přesně se tento předmět řízení nachází (zpravidla katastrálním označením dotčeného pozemku, popř. upřesněným jinými místními údaji v případě velkých parcel, či zeměpisnými souřadnicemi).

28. Opačný postup by vedl k tomu, že by se subjekty, které by byly pouze obecně obeznámeny s informací o probíhajícím řízení, následně obracely na správní orgány s žádostmi o poskytnutí dalších (doplňujících) informací, a až na základě těchto dodatečně poskytnutých informací by se mohly kvalifikovaně rozhodnout, jestli svá práva uplatní či nikoli (např. právo účastnit se řízení, právo podat správní žalobu). Poskytování informací o zahájených řízeních, které neobsahují vymezení předmětu těchto řízení, by tak bylo zcela samoúčelné a hrozilo by, že ve svém důsledku zatíží správní orgány další činností, ať už proto, že by musely vyřizovat další doplňující žádosti, nebo i proto, že by na takto nedostatečně poskytnuté informace mohly oprávněné subjekty reagovat preventivním uplatňováním svých práv, v případě spolků s ohledem na krátkost zákonné lhůty pro uplatnění práv především automatickým přihlašováním do všech oznámených řízení.

29. Jelikož by nebyl výše popsaný postup nedostatečného informování v souladu se zásadou hospodárnosti správního řízení ani se zásadou, že žádný správní orgán nesmí bránit dotčeným subjektům v uplatňování jejich práv a oprávněných zájmů (srov. § 4 odst. 4 správního řádu), je třeba klást na obsahové požadavky vyrozumění o zahájení řízení ve smyslu § 115 odst. 6 vodního zákona obdobné nároky jako na oznámení o zahájení řízení ve smyslu § 46 odst. 1 správního řádu.

30. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že po poučení krajským úřadem již uveřejňuje na úřední desce informace o zahájených řízeních vedených podle vodního zákona; k tomu sdílel i odkaz na příslušnou úřední desku. Soud pak nahlédnutím na elektronickou úřední desku žalovaného ověřil, že obsahuje dokumenty nazvané „Oznámení o zahájení správního řízení dle § 115 vodního zákona, v k. ú. (zde je vždy doplněno příslušné katastrální území – pozn. soudu)“, přičemž po seznámení se s obsahem konkrétních oznámení soud konstatuje, že by nedostála požadavkům na náležitosti vyrozumění, jak je soud popsal výše, neboť obsahují toliko spisovou značku zahájeného řízení a odkaz na ustanovení § 115 (resp. v jednom případě na ustanovení § 17) vodního zákona, avšak zcela postrádají informaci o předmětu řízení, a nelze tak bez dalšího ověřit, jaký typ řízení je veden a jaká práva mohou osoby informované o zahájení tohoto řízení uplatňovat. Takové oznámení o zahájení řízení nesplňuje kvalitativní náležitosti vyrozumění o zahájení řízení, jak je zdejší soud v tomto rozsudku vyložil. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 31. Soud tedy na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto konstatoval, že se žalovaný vůči žalobci dopustil nezákonného zásahu specifikovaného ve výroku I tohoto rozsudku (§ 87 odst. 2 s. ř. s.) a jelikož hrozilo opakování tohoto nezákonného zásahu, přikázal soud žalovanému ve výroku II, aby postupoval v souladu s povinnostmi, jež mu v zájmu práv žalobce zákon ukládá.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Soud neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 60 odst. 7 s. ř. s., které by opodstatňovaly výjimku z tohoto pravidla. Žalobci proto soud výrokem III přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku, kterou je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žádné jiné důvodně vynaložené náklady žalobce z obsahu spisu nevyplývají.

Poučení

Vymezení věci a obsah podání účastníků řízení Obsah správního spisu Posouzení návrhu soudem Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení