59 A 24/2023– 32

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Marcely Uhříčkové ve věci navrhovatele: M. Š. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Štěpánem Holubem sídlem Za Poříčskou bránou 21/365, Praha proti odpůrci: Městský úřad Černošice sídlem Podskalská 19, Praha o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 26. 7. 2022, č. 272/2021 – Stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Navrhovatel se návrhem podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného opatření obecné povahy č. 272/2021 – Stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci (dále jen „napadené OOP“), oznámeného veřejnou vyhláškou ze dne 26. 7. 2022, č. j. MUCE 214193/2021, kterým odpůrce podle § 77 odst. 1 písm. c) a odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), stanovil místní úpravu provozu na pozemních komunikacích ulic K J., P., Č. a K. Š., v obci V. Obsah návrhu 2. Navrhovatel tvrdí, že byl napadeným OOP dotčen na svých subjektivních právech tím, že v rámci úpravy provozu na úseku místní komunikace ulice Č., kterou využívá jako cyklista, nedošlo k zavedení obousměrného provozu cyklistů, a to i přes to, že se jedná o místní komunikaci o dostatečné šířce a k omezení cyklistů zde není důvod. Odpůrce nelogicky a bezdůvodně stanovil svislé dopravní značení „C9a“ a „C9b“ v ulici Č. a P. takovým způsobem, že stezka pro chodce a cyklisty není napojena na cyklostezku na navazujících místních komunikacích. Tato úprava napadeného OOP představuje nepřiměřený zásah do práva navrhovatele a dalších obyvatel této oblasti na svobodu pohybu a na ochranu zdraví, a také do principu zajištění bezpečnosti účastníků dopravního provozu chráněného zákonem o silničním provozu. S těmito připomínkami se odpůrce vypořádal pouze obecně, což činí napadené OOP v této části nepřezkoumatelným.

3. Napadené OOP dále postrádá odůvodnění přijaté úpravy provozu, což má také za následek nepřezkoumatelnost. Pokud by z napadeného OOP byla odstraněna část týkající se připomínek navrhovatele, zůstalo by pouze konstatování, že přijatá úprava byla stanovena na základě žádosti a informace o průběhu řízení o návrhu napadeného OOP. To není dostatečné odůvodnění ve smyslu zákona a judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008–136, a ze dne 15. 9. 2010, č. j. 4 Ao 5/2010–48). Jediný náznak odůvodnění je ve formulaci „…z důvodu realizace nových komunikací a chodníků, vč. rekonstrukce stávající komunikace ul. K J., kdy uvedené dopravní značení bylo součástí schválené projektové dokumentace stavby.“ Z napadeného OOP není patrné, kde přesně budou nové komunikace a chodníky v dotčeném území realizovány, kdy tyto stavební úpravy vč. rekonstrukce ulice K J. budou započaty a dokončeny, či zda s nimi již nebylo započato, a především z jakého důvodu stanovil odpůrce ve spojitosti s těmito stavebními úpravami právě stanovené dopravní značení. V napadeném OOP zcela absentuje odůvodnění přijaté úpravy provozu. Odpůrce nezdůvodnil, z jakého důvodu je třeba stanovit nové vodorovné a svislé dopravní značení a z jakého důvodu rozhodl o přijetí právě stanoveného dopravního značení v rámci hodnocení jiných možností. Postup odpůrce svědčí o ignorování zákonných podmínek pro vydání napadeného OOP, které bez řádného odůvodnění nemůže obstát.

4. Navrhovatel nesouhlasí s rozhodnutím o připomínkách, které řádně uplatnil, a které odpůrce pouze mechanicky odmítl, aniž by to zdůvodnil. Navrhovatel žádal o umožnění obousměrného provozu cyklistů v ulici Č., na což odpůrce reagoval stroze. Z jakého důvodu je existence cyklostezky na severu lokality důvodem pro nezřízení cykloobousměrky a co odpůrce myslel „preferovanými a takřka vždy značenými trasami“, není jasné. Účelem legislativy jistě není umožnit provoz cyklistů ve 100 % úseků komunikací, ale zároveň je toto neumožnění nutné odůvodnit. Nezavedení cykloobousměrky je srovnatelné se situací, kdy by bylo chodcům bezdůvodně zamezeno vstupovat do ulice z jedné strany. Odpůrce se také nezabýval navrhovatelem zmiňovanou technickou normou ČSN 73 6110 a technickým pokynem TP 179. Technické normy sice nejsou závazné, ale představují „dobrý standard“ a jejich neaplikování musí být odůvodněno, což se v případě ulice Č. nestalo. Ulice Č. přitom splňuje TP 179 v bodě 6.4, tedy dostatečně široké rozpětí pozemní komunikace potřebné pro stanovení cykloobousměrky. Případnou odůvodněnou nevhodností cykloobousměrky se však odpůrce nikterak nezabýval. Ulice Č. se nachází v zóně s omezením maximální rychlosti na 30 km/h. Jelikož je stanovení úpravy provozu realizováno v souvislosti se stavebními úpravami předmětných místních komunikací, platila zde dokonce povinnost odpůrce postupovat v souladu s ČSN 73 6110 dle § 194 písm. a) a § 169 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, který se vztahuje k § 20 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a o způsobu evidence územně plánovací činnosti. S tímto názorem se ztotožňuje i Ministerstvo pro místní rozvoj.

5. Ani druhá připomínka navrhovatele, kterou požadoval napojení stezky pro chodce a cyklisty v ulicích Č. a P. na přilehlou cyklostezku posunutím svislého dopravního značení „C9a“ a „C9b“ za malé kruhové objezdy, nebyla vůbec posouzena. Argumentace odpůrce nijak nesouvisí s cykloobousměrkami ani s existencí cyklostezky na severu území. Ke všem připomínkám odpůrce uvedl, že připomínky posoudil v souvislosti s vyjádřením žadatele k podobným připomínkám. Vyjádření žadatele ovšem není v odůvodnění obsaženo, a není jasné, co obsahuje a jakým způsobem přispěly argumenty žadatele k předmětnému rozhodnutí odpůrce o připomínkách. Zároveň není vyjádření žadatele právně závazné, jelikož žadatel není dotčeným orgánem ve smyslu § 77 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu. Odpůrce také uvedl, že navržené dopravní řešení bylo projednáno s Policií ČR, ale ani souhlasné závazné stanovisko Policie ČR není právně závazné (viz např. rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2020, č. j. 64 A 2/2020–149 a č. j. 67 A 1/2020–172). Stanovisko nezaručuje, že je přijímaná úprava nejbezpečnějším možným řešením z hlediska všech účastníků provozu. Proporcionalitu v širším slova smyslu má řešit odpůrce, což se v projednávaném případě nestalo. Rozhodnutí o připomínkách neodpovídá požadavku Nejvyššího správního soudu uvedenému v rozsudku ze dne 15. 9. 2010, č. j. 4 Ao 5/2010–48, dle kterého musí být z rozhodnutí patrné, že správní orgán věnoval připomínkám náležitou pozornost, seznámil se s jejich obsahem a učinil z nich pro opatření obecné povahy nějaký závěr. Napadené OOP tak v 3. kroku algoritmu soudního přezkumu selhává.

6. Navrhovatel namítá také rozpor s hmotným právem, konkrétně s Listinou základních práv a svobod (dále též jen „LZPS“) a zákonem o silničním provozu. Napadené OOP zasahuje do svobody pohybu navrhovatele zaručené čl. 14 LZPS, dle kterého je třeba mít pro omezení zákonný důvod, který v tomto případě chybí. Dle současného dopravního značení se cesta cyklisty jedoucího ze severní části ulice Č. do části jižně od ulice K. Š. prodlouží o 582 m, což není z pohledu cyklisty zanedbatelné. Navrhovateli pak napadené OOP zasahuje do práva na ochranu zdraví dle čl. 31 LZPS, protože aktuální úprava jej nutí využít obousměrnou místní komunikaci K. Š. Napadené OOP zcela rezignuje na zachování bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, přičemž tento požadavek plyne přímo z úpravy zákona o silničním provozu. Bezpečnost a plynulost dopravy v sobě zahrnuje i ochranu osob zúčastněných, tj. cyklistů. Napadené OOP je naopak ohrožuje. Protisměrná jízda cyklisty v jednosměrné ulici, zejména v klidných ulicích jako ul. Č., je pro cyklisty bezpečnější řešení než jízda po směru, a to ze stejného důvodu, proč má chodec jdoucí po komunikaci bez chodníku povinnost chodit po levé straně vozovky. V takových případech je bezpečnost nejzranitelnějších účastníků provozu zajištěna tzv. pravidlem čtyř očí, kdy jak řidič automobilu, tak cyklista, popř. chodec, sledují provoz zpříma a mohou na nastalé situace reagovat. V případě cyklistů a chodců pohybujících se po směru to možné není a jen řidič vozidla přijíždějící zezadu situaci sleduje a může příp. ovlivnit. To je potvrzeno i statistikami.

7. Co se týče přezkumu napadeného OOP z hlediska proporcionality v užším smyslu, z odůvodnění napadeného OOP není zřejmé, proč je vydáváno. Pokud jde o kritérium minimalizace zásahů, napadené OOP pouze zhoršuje bezpečnost cyklistů. Má–li být napadené OOP proporcionální, má zohlednit nejen potřeby lidí projíždějících obcí auty, ale i lidí pohybujících se na kole. Odpůrce odmítá vést debatu a zvolené dopravní řešení upravit tak, aby zohlednil i jiné účastníky provozu než řidiče automobilů, a to i přesto, že by připuštění obousměrného provozu cyklistů ostatní účastníky provozu nikterak prostorově neomezovalo a bezpečnost cyklistů by vzrostla. Přitom normy ČSN naopak vyžadují preferenci chodců a cyklistů (např. bod 8.1.2 normy ČSN 73 6110). Napadené OOP tomuto kritériu nevyhovuje. Též nevyhovuje testu proporcionality a zcela selhává i v 5. kroku soudního přezkumu. Odpůrce tedy nedodržel podmínky pro procesní postup při jeho vydávání, přičemž zejména selhal ve třetím, čtvrtém a pátém kroku algoritmu pro soudní přezkum.

8. Navrhovatel navrhuje, aby soud napadené OOP zrušil, neboť nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem. Vyjádření odpůrce k návrhu 9. Odpůrce s návrhem nesouhlasí. Uvedl, že se se shodnými námitky již vypořádal v napadeném OOP. Důvodem pro vydání napadeného OOP je zrealizovaná výstavba chodníků vč. rekonstrukce komunikace ulice K J., a to na základě žádosti společnosti OPT NET s.r.o. Lokalita předmětných místních komunikací uvedených výše je klidovou oblastí a cyklistická stezka je vedena z ulice K. Š. do ulice U H. a do ulic N. H. a V., tj. mimo předmětné místní komunikace. Cílem stanoveného dopravního značení bylo odklonit cyklisty na cyklistické trasy v okolí a nevést je předmětnou lokalitou určenou především pro vozidla rezidentů. Stanovené dopravní značení je jednotné a dostačující jak svým rozsahem, tak uspořádáním.

10. S ohledem na výše uvedené odpůrce navrhl, aby soud návrh navrhovatele zamítl. Posouzení návrhu soudem 11. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy (§ 101a s. ř. s., srov. též např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2008, č. j. 9 Ao 1/2008–34), kterými jsou existence opatření obecné povahy, aktivní procesní legitimace navrhovatele a formulace závěrečného návrhu (§ 101b odst. 2 s. ř. s.). Další podmínkou je včasnost návrhu (§ 101b odst. 1 s. ř. s.).

12. Stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích se vydává na základě § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu formou opatření obecné povahy, jde–li o světelné signály, příkazové a zákazové dopravní značky, dopravní značky upravující přednost a dodatkové tabulky k nim nebo jiné dopravní značky ukládající účastníku silničního provozu povinnosti odchylné od obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Napadené OOP tyto regulativy obsahuje, a proto je opatřením obecné povahy, neboť se jím stanoví místní úprava provozu na pozemních komunikacích, která zakládá pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než by měly být podle obecné zákonné úpravy provozu na pozemních komunikacích (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008–100, ze dne 4. 5. 2011, č. j. 9 Ao 2/2011–53, ze dne 4. 12. 2014, č. j. 1 As 122/2014–51, či ze dne 23. 2. 2016, č. j. 7 As 296/2015–56). Napadené OOP bylo vydáno ve formě opatření obecné povahy, jelikož bylo v souladu s § 173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oznámeno veřejnou vyhláškou, která byla vyvěšena na úřední desce odpůrce dne 28. 7. 2022. Napadený akt je tedy opatřením obecné povahy, které bylo řádně vydáno a je účinné. Podmínka existence opatření obecné povahy je splněna.

13. Podle § 101b odst. 1 první věty s. ř. s. je návrh nutné podat do jednoho roku ode dne, kdy opatření obecné povahy nabylo účinnosti. Napadené OOP nabylo účinnosti dne 12. 8. 2022, přičemž navrhovatel podal návrh dne 11. 7. 2023. Návrh je tedy i včasný.

14. Dále soud zkoumal, zda navrhovateli svědčí aktivní procesní legitimace. Podle § 101a odst. 1 první věty s. ř. s. návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.

15. Ke splnění podmínek aktivní procesní legitimace se vyjadřoval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, v němž uvedl, že „aktivní procesní legitimace bude tedy dána, bude–li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení. Obecné podmínky přípustnosti návrhu podle § 101a a násl. s. ř. s. tedy lze formulovat jen ve velmi abstraktní rovině, neboť splnění podmínek § 101a odst. 1 s. ř. s. je v podstatné míře závislé na tom, jaké opatření obecné povahy je napadeno.“ (bod 34 usnesení). K jejímu splnění je zapotřebí, aby návrh obsahoval myslitelná a logicky konsekventní tvrzení o tom, že právní sféra navrhovatele (tj. jemu náležející subjektivní práva) byla napadeným opatřením obecné povahy dotčena. Zároveň je nutné, aby měla napadená regulace přímý a nezprostředkovaný vztah k právům navrhovatele. Soudy ve správním soudnictví jsou povolány k ochraně veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob (§ 2 s. ř. s.), přezkum na základě tzv. actio popularis zákon nepřipouští. Proto nestačí, tvrdí–li navrhovatel, že je opatření obecné povahy nezákonné, aniž by současně tvrdil, že se tato nezákonnost dotýká jeho subjektivních práv (viz usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 Ao 1/2009–120, body 31, 36 a 41).

16. Zdejší soud k tomu dále v bodu 14 usnesení ze dne 8. 7. 2020, č. j. 43 A 74/2019–137, uvedl, že aktivně procesně legitimován je tedy pouze ten navrhovatel, který uvede dostatečně plausibilní (tj. hájitelné, smysluplné) tvrzení o vazbě mezi regulovaným územím a jeho právní sférou (první podmínka). Zároveň musí plausibilně tvrdit i to, že napadené opatření obecné povahy je ze své podstaty vůbec způsobilé do jeho právní sféry zasáhnout (druhá podmínka). Zcela zjevně tak bude aktivně procesně legitimován navrhovatel, který byl dotčen na svém věcném právu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2013, č. j. 7 Aos 3/2013–30). Kromě vlastních věcných práv již ale judikatura Nejvyššího správního soudu mnoho jiných možností dotčení nepřipouští. Procesní legitimaci tak nemůže založit ani to, že navrhovatel na daném území provozuje podnikání či jinou výdělečnou aktivitu, jejíž regulací se územní plán zabývá (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2010, č. j. 4 Ao 7/2010–34, a ze dne 30. 11. 2006, č. j. 2 Ao 2/2006–62). Též podle Nejvyššího správního soudu není dostatečným podkladem procesní legitimace samotný fakt, že navrhovatel trvale bydlí na území dotčeném územní regulací obsaženou v opatření obecné povahy (např. v obci, o jejíž územní plán se jedná), pakliže se dožaduje svého práva na zdravé životní podmínky (rozsudek Nejvyšší správní soud ze dne 22. 10. 2008, č. j. 8 Ao 3/2008–59).

17. Jak lze z výše uvedeného dovodit, v případech navrhovatelů „cyklistů“, kteří nejsou dotčeni na svých věcných právech, ale přesto se domáhají zrušení opatření obecné povahy upravující provoz na pozemních komunikacích, je prokázání dotčení jejich právní sféry značně obtížné a jednoznačně se k této otázce nevyjadřuje ani judikatura správních soudů. Například Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 27. 4. 2020, č. j. 64 A 2/2020–149, dovodil aktivní procesní legitimaci i v případě cyklisty, jednoho z navrhovatelů, který bydlel v oblasti dotčené napadeným OOP a u nějž přijetím napadeného OOP došlo ke zhoršení možností jeho pohybu na kole v dotčeném území. V některých případech ale soudy otázku aktivní procesní legitimace podrobněji neřešily, nýbrž jen bez jakékoli odůvodnění konstatovaly, že o ní nepochybovaly (např. rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2022, č. j. 15 A 8/2022–56, bod 35, ze dne 17. 2. 2021, č. j. 9 A 127/2020–124, bod 34, či ze dne 6. 9. 2018, č. j. 8 A 113/2017–106, bod 41). Zdejší soud v nedávném usnesení ze dne 22. 9. 2023, č. j. 37 A 6/2023–44, naopak aktivní procesní legitimaci nepřiznal navrhovateli (cyklistovi), který nebydlel v oblasti dotčené napadeným OOP a ani netvrdil, že by v této oblasti vlastnil majetek tak, jak tomu bylo např. v rozsudcích Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, č. j. 10 A 137/2021–52, bod 14, a ze dne 21. 7. 2016, č. j. 9 A 79/2016–37. Stejně tak Městský soud v Praze v usnesení ze dne 6. 12. 2018, č. j. 15 A 38/2018–88, dovodil, že soukromý zájem navrhovatele na kratším dojezdovém čase za volnočasovými aktivitami či za nákupem potravin či na méně rušném provozu na jím užívaných pozemních komunikacích, třebaže může být pochopitelný, nelze klást na úroveň subjektivnímu právu, jemuž má být poskytnuta soudní ochrana.

18. V projednávaném případě navrhovatel svou legitimaci k podání návrhu dovozuje ze skutečnosti, že má trvalé bydliště v městské části Praha – Kunratice, která přímo sousedí s obcí Vestec, kde se předmětné místní komunikace, které údajně pravidelně využívá pro své cesty na kole, nachází. Zásah do práv navrhovatel spatřuje v zásahu do práva na svobodu pohybu z důvodu nezavedení obousměrného provozu cyklistů v části ulice Č., neboť je nucen využít obousměrnou ulici K. Š., a je proto více ohrožen jedoucími vozidly. Ze stejného důvodu navrhovatel namítá i zásah do práva na ochranu zdraví. Dalším namítaným zásahem je neodůvodněné nenapojení stezky pro chodce a cyklisty v ulicích Č. a P. na stezku v navazujících ulicích. Stručně řečeno, aktivní legitimace navrhovatele má plynout z toho, že bydlí blízko oblasti dotčené napadeným OOP a touto oblastí i projíždí na kole.

19. Soud ve světle výše předestřených závěrů posuzoval, zda je navrhovatel aktivně procesně legitimován k podání návrhu v nyní projednávané věci. Navrhovatel totiž netvrdil, že by v oblasti dotčené napadeným OOP pobýval, vlastnil zde majetek (nemovité věci) nebo v ní podnikal. Je též nesporné, že bydlí ve vedlejší obci. Navrhovatel „pouze“ tvrdil, že dotčenou oblastí projíždí a namítal dotčení zejména na svém právu na ochranu zdraví a bezpečnosti. Aktivní procesní legitimace navrhovatele tak optikou usnesení č. j. 37 A 6/2023–44 zjevně není dána, nicméně soud s ohledem na výše předestřenou nevyhraněnost judikatory ohledně otázky aktivní procesní legitimace navrhovatelů (cyklistů) v obdobných případech z opatrnosti aktivní procesní legitimaci navrhovatele přiznal (protože aktivní legitimaci by si dokázal představit s ohledem na namítané ohrožení bezpečnosti, resp. zdraví navrhovatele, jestliže by se jednalo o dopravní úsek, který navrhovatel prokazatelně potřebuje využívat) a otázku dotčení navrhovatele na jeho právech řešil v rámci posouzení aktivní legitimace věcné (obdobně postupoval např. Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 20. 7. 2023, č. j. 30 A 43/2023–106). Aktivní procesní legitimace je tak v tomto případě v souladu s § 101a odst. 1 věta prvá s. ř. s. založena již samotným tvrzením, že byl navrhovatel vydaným opatřením obecné povahy dotčen na svých právech, jelikož nelze bez podrobnější úvahy nade vši pochybnost vyloučit, že by napadené OOP nebylo způsobilé do právní sféry navrhovatele zasáhnout.

20. Požadavek aktivní procesní legitimace navrhovatele tak sice mohl být splněn, nicméně nadále zůstalo otázkou, zda navrhovateli svědčí též aktivní legitimace věcná, tedy zda je navrhovatel skutečně nositelem subjektivního práva, které je opatřením obecné povahy dotčeno. Dle názoru soudu tomu tak není. Navrhovatel pouze obecně a bez bližšího zdůvodnění tvrdil, že oblastí dotčenou napadeným OOP jako cyklista projíždí a aktuální úprava jej nutí využít obousměrnou místní komunikaci K. Š., přičemž tato cesta je pro něj nekomfortní. Dodal, že dle současného dopravního značení se cesta jedoucího ze severní části ulice Č. do části jižně od ulice K. Š. prodlouží o 582 m, což pro něj není zanedbatelné. Z důvodu nezavedení obousměrného provozu cyklistů v předmětném úseku ulice Č. má pak být ohrožena jeho bezpečnost a svoboda pohybu. Soud ale pouze na tomto základě nemohl konstatovat zjevné dotčení práv navrhovatele. Navrhovatel zjevně nemůže být dotčen na právu na svobodu pohybu, protože jeho doprava (a to i na kole) do obce Vestec mu není znemožněna. Navrhovatel soudu nepředložil žádnou relevantní argumentaci, proč je pro něj zásadní, aby oblastí (cyklostezkou, tedy konkrétními ulicemi) dotčenou napadeným OOP jako cyklista projížděl. Netvrdil, že by danou oblastí projížděl například za zaměstnáním, lékařem, rodinným příslušníkem nebo z jiného konkrétního a významného důvodu a preferovaná cyklostezka byla jedinou možnou cestou, jak se za ním dostat. Pouhý zájem navrhovatele na vhodnější trase cyklostezky, obzvláště užívané jen občas či náhodně, aniž by k tomu byl vážný důvod, přitom není dostatečný ke konstatování dotčení navrhovatele na jeho právech, a tedy jeho aktivní věcné legitimace.

21. Soud tedy po bližším zhodnocení konkrétnosti tvrzení navrhovatele a nedostatku souvisejících důkazních návrhů (a to případně i v kontextu podoby sporného území) dospěl k závěru, že je namístě žalobu zamítnout pro nedostatek legitimace věcné. Dále se tak již nezabýval námitkami navrhovatele, neboť navrhovatel neprokázal významné dotčení na svých právech napadeným OOP. Z tohoto důvodu by patrně bylo možné návrh navrhovatele v intencích usnesení č. j. 37 A 6/2023–44 i odmítnout, nicméně soud s ohledem na nejednotné závěry soudů ohledně otázky aktivní procesní legitimace navrhovatelů v obdobných případě z procesní opatrnosti přistoupil k zamítnutí žaloby, namísto jejího odmítnutí, čímž poskytl navrhovateli vyšší procesní standard. Závěr a náklady řízení 22. Soud shrnuje, že návrh na zrušení části opatření obecné povahy neshledal důvodným, a proto jej zamítl (§ 101d odst. 2 věta druhá s. ř. s.).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Procesně úspěšnému odpůrci nevznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, a proto soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.