59 A 3/2016 - 134

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a JUDr. Aleny Hocké v právní věci navrhovatelů a) Bc. L.B., b) J.Z., c) P.M., zastoupených Mgr. Martinem Kainem, advokátem, se sídlem Nádražní 58/110, Praha 5, Smíchov, proti odpůrci obci Hrádek, se sídlem Hrádek 78, zastoupenému JUDr. Karlem Baumrukem, advokátem, se sídlem Pražská 25, Klatovy, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Změny č. 2 územního plánu obce Hrádek ze dne 15.12.2015, č.j. 858/15/HR, takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – Změna č. 2 územního plánu obce Hrádek ze dne 15.12.2015, č.j. 858/15/HR, v části týkající se plochy pro motokrosový sport, motokrosové tratě a zmenšení regionálního biokoridoru územního systému ekologické stability v prostoru řešeném změnou č. 2, se z r u š u j e dnem právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se návrh zamítá.

III. Odpůrce je povinen uhradit navrhovatelům náklady řízení ve výši 45.435 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce navrhovatelů Mgr. Martina Kaina, advokáta.

Odůvodnění

I. Předmět sporu. Navrhovatelé se návrhem domáhali zrušení opatření obecné povahy – Změny č. 2 územního plánu obce Hrádek ze dne 15.12.2015, č.j. 858/15/HR. II. Návrh. Navrhovatelé uplatnili dvě skupiny návrhových bodů. V první skupině návrhových bodů uvozené slovy „Absence řádného rozhodnutí o námitkách a připomínkách navrhovatelů“ navrhovatelé namítali, že navrhovateli a) a b) byly dne 11.11.2014 podány na Městský úřad Sušice, odbor výstavby a územního plánování, námitky ve smyslu § 52 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), tj. námitky byly podány vlastníky pozemků a staveb, kteří jsou dotčeni návrhem řešení obsaženým v předmětné změně č. 2 územního plánu. Jak je pak zřejmé z finálně vydané změny č. 2 územního plánu obce Hrádek, tak o těchto námitkách nebylo v rozporu s § 53 odst. 1 stavebního zákona a § 172 odst. 4 a 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) vůbec rozhodnuto a rozhodnutí o těchto námitkách včetně náležitého odůvodnění není obsaženo ve vydané změně č. 2 územního plánu obce Hrádek jakožto opatření obecné povahy. V rámci takto podaných námitek bylo ze strany jmenovaných navrhovatelů upozorňováno na to, že současná změna č. 2 územního plánu obce Hrádek byla ve své podstatě vyvolána ryze účelově, kdy tato sleduje pouze zájmy jejího navrhovatele pana J.L., bytem …, který na pozemcích v lokalitě označené změnou č. 2 územního plánu jako ST 2 již dlouhodobě provozuje předmětnou motokrosovou trať, a to bez jakéhokoliv povolení či minimálně ohlášení. Tato trať je rovněž již dlouhodobě předmětem řady stížností ze strany vlastníků okolních nemovitostí, a to včetně navrhovatelů a) a b), přičemž stížnosti byly adresovány na Městský úřad Sušice již v roce 2002. Přesto úřad zůstal k těmto stížnostem laxní a tyto ve své podstatě nikterak neřešil, alespoň ne takovým způsobem, jakým bylo z jeho strany přistoupeno k následnému podnětu pana J.L. na provedení změny č. 2 územního plánu obce Hrádek. V podaných námitkách se navrhovatelé rovněž blíže vyjadřovali ke zpracované hlukové studii a zabývali se její nedostatečností, zejména nedostatky, při nichž bylo měření prováděno, když toto v žádném případě nelze považovat za objektivní. Nelze tak pochybovat o tom, že z hlediska obsahového a rovněž i z hlediska subjektů, které toto podání učinili, lze uvedené podání nepochybně považovat za námitky, jak je má na mysli § 52 odst. 2 stavebního zákona, který výslovně uvádí, že námitky proti návrhu územního plánu mohou podat pouze vlastníci pozemku a staveb dotčených návrhem řešení, oprávněný investor a zástupce veřejnosti. Je sice pravdou, že předmětné námitky byly podány v době, kdy ještě nedošlo ke zveřejnění návrhu změny č. 2 územního plánu obce Hrádek a jejich podání tak lze označit za předčasné. Učinili tak však z důvodů, aby eliminovali riziko, že by jejich následně podané námitky mohly být považovány za opožděné (například za situace, kdy by došlo k přehlédnutí zveřejnění návrhu změny č. 2 územního plánu na úřední desce). Navrhovatelé jsou však přesvědčeni o tom, že předčasné podání námitek nebrání tomu, aby došlo následně k jejich projednání a bylo o nich řádně rozhodnuto a toto rozhodnutí bylo rovněž i řádně zdůvodněno. Sám stavební zákon v § 52 odst. 3 uvádí pouze sankce za pozdní podání námitek, a sice že k pozdě podaným námitkám se nepřihlíží. Zákon přitom v citovaném ustanovení uvádí jen nejzazší lhůtu, v níž je možné námitky podat. Na druhé straně již neuvádí žádnou zákonnou lhůtu, od kdy by námitky měly být podány. Vzhledem k tomu, že námitky navrhovatelů a) a b) nebyly ze strany pořizovatele změny č. 2 územního plánu obce Hrádek evidentně vůbec projednány, je třeba konstatovat, že proces vydání opatření obecné povahy nebyl proveden způsobem předvídaným zákonem, což je sama o sobě skutečnost, která zakládá důvod pro jeho zrušení. Dále se v návrhu uvádí, že navrhovatel c) konstatuje, že v jeho případě je situace zcela totožná s tím rozdílem, že ze strany navrhovatele c) byly současně podány jak připomínky k zadání změny č. 2 územního plánu obce Hrádek, tak rovněž i následné námitky proti návrhu změny č. 2 územního plánu obce Hrádek. Připomínky navrhovatele c) ze dne 30.10.2014 byly podány jak obci Hrádek, tak i samotnému pořizovateli. tj. Městskému úřadu Sušice, odboru výstavby a územního plánování, a to dne 31.10.2014. Námitky navrhovatele c) ze dne 7.5.2015 proti návrhu změny č. 2 územního plánu obce Hrádek pak byly podány rovněž k oběma výše jmenovaným subjektům, a to dne 11.5.2015. Ani v případě navrhovatele c) tak nelze pochybovat o tom, že jeho připomínky a rovněž i námitky byly podány včas a vzhledem k tomu, že i v případě navrhovatele c) se jedná o vlastníka nemovitých věcí v k.ú. Sušice nad Otavou, tj. rekreační chaty včetně pozemků, jedná se o osobu, která je bezprostředně dotčena umístěním stavby motokrosové trati do blízkosti jeho nemovitých věcí. V rámci svých námitek pak navrhovatel c) výslovně poukazoval na to, že legalizací motokrosové trati v dané lokalitě, k čemuž je právě změna č. 2 územního plánu obce Hrádek nezbytným předpokladem, dojde k významnému znehodnocení jeho nemovitostí, které jsou primárně určeny k rekreaci. Významným požadavkem pro individuální rekreaci je existence určité klidové zóny, která nebude narušována hlukem ze svého okolí a rovněž i nadměrnou kumulací nejen motokrosových strojů v okolí, ale rovněž i dalších dopravních prostředků. Je totiž nutné uvedené motorky na místo dopravit, k čemuž je většinou třeba osobního vozidla s vlekem a tato vozidla je pak nutno někde zaparkovat. Všechny tyto faktory tak zásadním způsobem ovlivňují možnost odpočinku a řádného užívání a rekreace v oblasti zahrádkářské kolonie, která je ve své podstatě bezprostředním sousedem dané lokality. Jak je patrné z odůvodnění předmětné změny č. 2 územního plánu obce Hrádek, tak rovněž ani o námitkách navrhovatele c) nebylo ze strany pořizovatele v souladu s § 53 odst. 1 stavebního zákona rozhodnuto, což je jen dalším dokladem o nezákonnosti procesu vydání předmětného opatření obecné povahy. Navrhovatelé dále uvedli, že z hlediska procesního pak považují za zcela nepřípustný postup pořizovatele, kdy v části J. v bodě 1. změny č. 2 územního plánu obce Hrádek uvádí, že mimo jiné bylo rozhodnuto o námitkách 30 uživatelů zahrádkářské lokality RI v k.ú. Sušice nad Otavou a k.ú. Tedražice. Navrhovatelé jsou přesvědčeni o tom, že na rozhodnutí o námitkách lze analogicky aplikovat § 68 odst. 2 a 3 správního řádu, kde je konstatováno toto: „Ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst.

1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikací (§ 18 odst. 2); účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2). Výroková část rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení. V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisu, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.“ V § 18 odst. 2 správního řádu je pak mimo jiné uvedeno, že údaji umožňujícími identifikaci fyzické osoby se rozumějí jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jiný údaj podle zvláštního zákona. Výše citované požadavky na identifikaci podatelů námitek, o nichž mělo být rozhodnuto v části J. v bodě 1. změny č. 2 územního plánu obce Hrádek, nebyly v daném případě vůbec splněny. V daném případě tak vůbec nelze jednoznačně identifikovat, o jakých námitkách bylo ze strany pořizovatele vlastně rozhodnuto a o jakých naopak rozhodnuto nebylo. Již jen tato skutečnost tak činí uvedené rozhodnutí o námitkách naprosto zmatečným a ve své podstatě i zcela nepřezkoumatelným, což je v naprostém rozporu s požadavky kladenými na opatření obecné povahy podle § 173 správního řádu. Pro úplnost pak navrhovatelé upozorňují na to, že dne 11.5.2015 byly k odpůrci podány hromadné námitky podepsané celkem 32 vlastníky nemovitých věcí v předmětné zahrádkářské kolonii v lokalitě RI. Mezi nimi se jednalo například o pana M.P., o jehož dalších samostatných námitkách však bylo rozhodnuto separátně. S ohledem na to, že hromadné námitky byly podány celkem 32 vlastníky nemovitých věcí, je třeba považovat za chybné i samotné konstatování odpůrce ve vydané změně č. 2 územního plánu obce Hrádek, že bylo rozhodnuto pouze o námitkách podaných 30 vlastníky, když ve skutečnosti tomu bylo jinak. Rovněž i všechny výše uvedené skutečnosti tak dokládají celkovou nezákonnost procesu vydání opatření obecné povahy, kdy ze strany pořizovatele a ani odpůrce nebyl kladen zákonem požadovaný důraz na procesní práva jednotlivých účastníků, zejména pak samotných navrhovatelů, když odpůrce se vůbec nevypořádal s jejich námitkami a tyto v rámci vydaného opatření obecné povahy zcela ignoroval. V souvislosti s výše uvedeným pak navrhovatelé dále poukazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.9.2005, č.j. 1 Ao 1/2005-98, v němž soud identifikoval následující algoritmus přezkumu: „Soud je povinen se zabývat nejprve pravomocí orgánu vydat opatření obecné povahy (viz níže část VI/1), dále otázkou, zda odpůrce při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil zákonem stanovené meze své působnosti (VI/2) a zda bylo opatření obecné povahy vydáno zákonem předvídaným postupem (VI/3). Po zhodnocení těchto svoji povahou kompetenčních a procesních otázek následuje posouzení souladu opatření obecné povahy se zákonem (hmotněprávními ustanoveními) a na závěr přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality.“ Na základě výše uvedeného tak navrhovatelé mají za to, že napadené opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem předvídaným způsobem a již jen tato skutečnost je sama o sobě podstatným důvodem k tomu, aby uvedené opatření obecné povahy bylo zcela zrušeno, a to s ohledem na podstatu a rozsah ignorovaných námitek v celém jeho rozsahu. Ve druhé skupině návrhových bodů uvozené slovy „Nesprávnost vydaného opatření obecné povahy z věcného hlediska“ navrhovatelé uvedli, že pokud jde o věcné námitky navrhovatelů, jsou tyto činěny z jejich strany pouze z důvodů opatrnosti, a to pro případ, že by soud i přes výše popsané skutečnosti dospěl k závěru, že ze strany odpůrce byl dodržen ve všech aspektech zákonem předvídaný způsob pro vydání napadeného opatření obecné povahy. Pro tuto situaci tak navrhovatelé upozorňují především na následující věcné námitky, dle nichž nemůže dle navrhovatelů obstát vydané opatření obecné povahy především z hlediska testu své proporcionality, kterou je třeba dle navrhovatelů hodnotit ze čtyř hledisek: (1) opatření obecné povahy umožňuje dosáhnout jím sledovaný cíl, (2) opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a cíle nelze dosáhnout jiným, vhodnějším prostředkem, (3) opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně a (4) následek opatření obecné povahy je úměrný sledovanému cíli. K hledisku ad (1) navrhovatelé uvedli, že je-li možno za hlavní cíl vydaného opatření obecné povahy považovat legalizaci ilegálně provozované motokrosové tratě, lze přisvědčit, že tohoto hlediska by mohlo být vydáním předmětného opatření obecné povahy skutečně dosaženo. Na druhé straně je však vždy nutno přihlédnout k tomu, že hlavním cílem územně plánovací dokumentace by mělo být účelné a logické uspořádání řešeného území s tím, že toto musí odpovídat charakteru a potřebám dané lokality a mělo by být výsledkem celkového konsensu uživatelů daného území. V daném případě však došlo k tomu, že zde existovala ilegální stavba, která by k podnětu okolních vlastníků musela být odstraněna pro rozpor s dosavadní územně plánovací dokumentací. Nebýt návrhu jednotlivce, a to pana J.L., pak by nepochybně k odstranění takové ilegální stavby došlo. Nyní v důsledku vydání opatření obecné povahy bude dle všeho umožněno požádání o dodatečné stavební povolení a bude tak umožněno provedení legalizace této stavby. Navrhovatelé považují takový jev za zcela nežádoucí, neboť ve své podstatě podporuje provádění staveb bez příslušných povolení a bez respektování platné územně plánovací dokumentace. Řádný běh událostí by měl být takový, že nejprve dojde ke schválení územně plánovací dokumentace a teprve následně by měla být prováděna konkrétní stavba. Minimálně z těchto důvodu tak dle navrhovatelů nelze uvedené první hledisko považovat v dané věci za splněné. K hledisku ad (2) navrhovatelé uvedli, že jak již uváděli ve svých námitkách směřujících proti vydání opatření obecné povahy, tak zřízení lokality S T 2 považují za naprosto neúměrné charakteru a potřebám okolní lokality, a to především z těchto důvodů: - Navrhovatelé upozorňují na fakt, že v blízkém okolí obce Hrádek a rovněž i města Sušice se nachází řada legálně zřízených a provozovaných motokrosových tratí, které jsou určené jak pro tréninkové, tak dokonce i závodní účely, kdy se především jedná o ty to tratě: (i) motokrosová trať Hradiště u Kolince ve vzdálenosti cca 7 km od obce Hrádek (uvedená trať se nachází nejblíže obci Hrádek a je zde provozována již několik let, kdy zde jsou konány i závody a trať je tak ve všech ohledech plně vyhovující), (ii) motokrosová trať Horažďovice ve vzdálenosti cca 20 km od obce Hrádek, (iii) motokrosová trať Kramolín ve vzdálenosti cca 30 km od obce Hrádek, (iv) motokrosová trať Tupadly u Klatov ve vzdálenosti cca 32 km od obce Hrádek. V případě všech uvedených motokrosových tratí se jedná o tratě v běžně dostupné vzdálenosti. Zvláště za situace, kdy k převozu motokrosových motorek na trať samotnou musí dojít prostřednictvím vozidla s vlekem. Uvedené tratě mají navíc již vybudované potřebné zázemí pro parkování doprovodných vozidel a rovněž i pro základní servis jednotlivých motorek. Jedná se navíc o tratě, které nejsou umístěny v oblasti určené k rekreaci a k odpočinku a poskytují tak potřebný komfort jednotlivým provozovatelům motokrosových motorek, aniž by docházelo k nadměrnému omezování okolí. V případě lokality S T 2 o takovémto potřebném zázemí nelze hovořit. Stejně tak nelze hovořit o existenci potřebných ploch pro parkování a základní údržbu motocyklů, aby nedocházelo k významnému omezení okolní krajiny a přírody (například možným únikem olejů či pohonných hmot do okolní přírody apod.). - Navrhovatelé dále upozorňují na fakt, že byť je odkazováno na pozitivní výsledek zjištění možného vlivu stavby motokrosové tratě na životní prostředí, pak navrhovatelům nebylo umožnění řádné uplatnění jejich námitek v rámci tohoto řízení. Jak již navrhovatelé uvedli ve svých námitkách, tak celý problém začal již v počátku řízení, kdy pořizovatel motokrosové [tratě] předpokládal, že tato dodatečně schvalovaná stavba nebude bez problémů, označil stavbu zavádějícím názvem „Motokrosová trať Sušice“, byť tato trať se samotným městem Sušice nemá nic společného. Pod tímto názvem požádal Krajský úřad Plzeňského kraje, Odbor životního prostředí, o stanovisko. Tento odbor vypracoval, následně vypsal a na úřední desku vyvěsil řízení vedené pod označením „Závěrečné řízení“ k akci MOTOKROSOVÁ TRAŤ „SUŠICE“. Tímto zavádějícím názvem, který v žádném případě nic neasocioval s lokalitou Tedražice či obcí Hrádek, byla navrhovatelům ve své podstatě upřena možnost k vyjádření, neboť nikdo z nich nepředpokládal, že pod názvem motokrosová trať Sušice je skryta motokrosová trať v Tedražicích. V opačném případě by navrhovatelé uplatnili řádně své námitky proti oznámení podanému na základě zmocnění od pana J.L. Zejména by bylo doplněno například stanovisko ochránců přírody - Muzea Sušice, při kterém bylo zjištěno, že v termínu provedeného šetření byl, mimo jiné, zjištěn výskyt ledňáčka říčního (Alcedo Atthis), skorce vodního (Cinclus cinclus), nalezena svlečka užovky obojkové (Natrix natrix). Případné znečištění vod může výrazně negativně ovlivnit populaci vyskytující se mihule potoční a jiných vodních společenstev. V oznámení záměru o provedení zjišťovacího řízení (EIA) nebylo o těchto výskytech ochrany požívajících živočichů v dané lokalitě ničeho řečeno, resp. jejich možný výskyt byl zcela bagatelizován, byť jej nelze popřít. V tomto ohledu poukazují navrhovatelé na to, že před vydanou změnou č. 2 územního plánu obce Hrádek byla lokalita určená nyní pro motokrosovou trať vedena s určením „biocentrum a biokoridor“ a v územním plánu města Sušice platném od roku 1995, se schválenou ochranou přírodního biokoridoru EVL Ostružná - Evropsky významné lokality i vedeného v soustavě lokalit „NATURA 2000“ - Evropsky významná ptačí lokalita a zahradní lokality vyjmenované za „plochu individuální rekreace-zahrádkářská osada“, vše umístěno při stejnojmenné vodoteči, toku Ostružná. Na základě těchto skutečností mají navrhovatelé za to, že ani hledisko ad (2) nelze považovat za naplněné. Řešení přijaté ve vydaném opatření obecné povahy je třeba považovat za zcela nepřiměřené požadavkům na ochranu přírody a životního prostředí v dané lokalitě a rovněž i z toho pohledu, že zde v poměrně blízkém okolí, tj. ve zcela běžné dojezdové vzdálenosti, existuje řada legálně provozovaných motokrosových tratí, pro něž nebude žádný problém pojmout oněch 16 motokrosových motocyklů, jejichž trénink by měl jinak probíhat v lokalitě S T 2. K hlediskům ad (3) a (4) navrhovatelé uvedli, že vzhledem k tomu, že jsou vlastníky nemovitých věcí a rovněž i uživateli či provozovateli rekreačních objektů v blízké zahrádkářské kolonii, jsou to právě oni, kdo je primárním adresátem předmětného opatření obecné povahy, tj. změny č. 2 územního plánu obce Hrádek. Přitom řešení přijaté tímto opatřením má pro ně ve své podstatě jen negativní a žádné pozitivní dopady: - Kvůli provozu motokrosové trati dojde k omezení dopravy, resp. dopravní plynulosti na přilehlé pozemní komunikaci (provoz osobních vozidel s vleky či dokonce i provoz samotných motocyklů). - Hodnota současných nemovitých věcí ve vlastnictví navrhovatelů klesne, a to právě kvůli zde popsaným omezením, když jejich nemovitosti nebude možné používat k plnohodnotnému odpočinku. Někteří vlastníci rekreačních objektů navíc tyto pronajímají a uvedené objekty jsou pro ně zdrojem příjmu, přičemž hlavním lákadlem takové lokální rekreace je okolní příroda a rovněž i klid, který nyní bude nad míru přiměřenou poměrům narušen. - Dojde nepochybně ke zvýšení hlukové zátěže oproti stávajícímu stavu. V tomto směru pak navrhovatelé rovněž upozorňují na to, že v 06/2013 byla vypracována akustická studie od Ing. B. nazvaná „Motokrosová trať Sušice“, kde je uvedeno „již v současné době při průjezdu jednoho motocyklu po trati je překročen základní hygienický limit ve všech referenčních bodech“. Z uvedené akustické studie dále vyplývalo, že při provozu motokrosové trati dojde k opakovanému překročení povolené hlukové hranice - hygienických limitů dle nařízení vlády č. 272/2011 Sb. Z důvodů negativního výsledku akustické studie byl v 10/2013 vypracován nový „Protokol o měření“ firmou Monhart akustik s.r.o. nazvaný „Hluk způsobený provozem na motokrosové trati u nejbližší obytné zástavby v Sušici“ s výsledkem, že „na motokrosové trati se může pohybovat max. 30 motocyklů po dobu 7 hod. při skutečných závodech“ /zde v textu protokolu chybně uvedeno, že v lokalitě je pouze 1 trvale obydlený objekt, přitom trvale obydleny jsou min. 4 objekty, mimo zimní období, skoro všechny na 30/. Rovněž nelze přehlédnout, že zpracovatel uvedeného protokolu vycházel při umístění měřící techniky a rovněž při měření samotném pouze z informací a pokynů obdržených od navrhovatele změny územního plánu pana J.L. Navrhovatelům či i jiným účastníkům uvedeného řízení nebylo umožněno být při tomto měření přítomno, a tudíž jeho výsledky s ohledem na okolností celé věci nelze považovat za zcela objektivní a nepochybné. Navrhovatelům není rovněž známo, zda při předmětném měření bylo skutečně v provozu všech v protokolu uváděných 16 motocyklů čí nikoli. Významné pochybnosti vyvolává fakt, že oproti akustické studii, která určila nadměrné překročení limitů ve všech případech, bylo při „faktickém“ měření zjištěno, že hluk není ve své podstatě vůbec nadlimitní a i přes přítomnost železniční tratě a pozemní komunikace nepřekročí základní limit 50dB. I když to bylo ze strany navrhovatelů opakovaně požadováno, tak uvedený protokol nebyl nikdy podroben kritickému důkaznímu zkoumání, a to zejména v porovnání s předchozí akustickou studií, a rovněž nebylo navrhovatelům umožněno opakování tohoto měření, a to i za jejich přítomnosti, aby byly vyvráceny veškeré pochybnosti o jeho správnosti a objektivnosti. Přitom právě závěry obsažené v citovaném protokolu o měření z 10/2013 jsou hlavním důvodem pro zamítnutí všech námitek, o nichž bylo v opatření obecné povahy rozhodnuto. V rámci takto provedeného odůvodnění však již nebylo blíže vysvětleno, proč je uvedený protokol ze strany odpůrce takto nekriticky přijímán, byť zde existuje velmi značný rozpor mezi zjištěními z tohoto protokolu a z akustické studie z 06/2013. Rovněž i tyto skutečnosti tak vedou k tomu, že odůvodnění obsažené v opatření obecné povahy v případě některých námitek, o nichž bylo rozhodnuto, je zcela nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Všechny tyto skutečnosti tak vedou k tomu, že vydané opatření obecné povahy nepřiměřeným způsobem zasahuje do subjektivních práv navrhovatelů jakožto jeho adresátů a je naprosto nepřiměřené cíli, jehož jím má být dosaženo, a to právě na úkor adresátů a rovněž i na úkor okolí, okolní přírody a na úkor základních principů kladených na ochranu životního prostředí. Navrhovatelé tak mají za to, že vydané opatření obecné povahy nemůže obstát ani z hlediska věcného aiz těchto důvodů je třeba rozhodnout o jeho celkovém zrušení. III. Vyjádření odpůrce. Odpůrce navrhl zamítnutí návrhu. Ve vyjádření k návrhu, odpůrce k první skupině návrhových bodů uvedl, že zastává názor, že námitky navrhovatele a) a b), podané dne 11.11.2014 (č.l. 11 list 9), nemohly směřovat proti návrhu změny územního plánu, neboť v této době dosud nebyl návrh hotov. Návrh změny územního plánu byl dokončen až v měsíci březnu 2015 a byl pořizovatelem oznámen dne 15.4.2015 veřejnou vyhláškou spolu s termínem konání společného projednání (č.l. 16). Podle názoru odpůrce vzniklo právo podat námitky ve smyslu § 52 odst. 2 stavebního zákona proti návrhu změny územního plánu nejdříve dnem zveřejnění jeho konečné verze (tj. dne 22.7.2015), tj. od toho dne mohla nejdříve začít běžet lhůta k podání námitek, přičemž tato lhůta skončila dne 15.9.2015, kdy uplynula lhůta sedmi dnů ode dne veřejného projednání návrhu změny územního plánu. V dané lhůtě navrhovatel a) ani navrhovatel b) neuplatnili své námitky, což ostatně ani ve svém návrhu netvrdí, a odpůrce proto nebyl povinen na tuto absenci reagovat v odůvodnění napadeného opatření obecné povahy. Námitky obou navrhovatelů ze dne 11.11.2014 je tedy třeba hodnotit jako předčasné a vzhledem k tomu, že nemohly směřovat proti konkrétnímu návrhu změny územního plánu, neboť tento v době podání námitek dosud neexistoval, nelze k nim přihlížet jako k námitkám dle § 52 odst. 2 stavebního zákona a mohly by být považovány nejvýše za připomínky k návrhu zadání změny územního plánu dle § 47 odst. 2 stavebního zákona, které byly řádně projednány. K tomu odpůrce dodává, že řízení o územním plánu ovládá zásada koncentrace řízení, která klade na účastníky řízení a další oprávněné osoby zvýšené požadavky ve vztahu k dodržování lhůt stanovených zákonem a k uplatňování svých námitek a připomínek, a nelze proto přiznávat právní ochranu osobě, která uplatní své námitky proti návrhu změny územního plánu mimo časový úsek určený zákonem k jejich uplatnění. Opačný postup by znamenal popření zásady koncentrace řízení a mohl by vést ke zvýhodnění některých osob oproti osobám, které využily svých práv v souladu se zákonem. Pokud jde o námitky navrhovatele c) ze dne 11.5.2015, tyto je třeba hodnotit rovněž jako předčasné a lze je považovat za připomínky ve smyslu § 50 odst. 3 stavebního zákona, neboť byly podány předtím, než byl upravený a posouzený návrh změny územního plánu (konečné znění návrhu) dle § 52 odst. 1 stavebního zákona doručen veřejnou vyhláškou (k tomu došlo dne 18.7.2015). Těmito připomínkami se pořizovatel zabýval v návrhu změny územního plánu zaslaném Krajskému úřadu Plzeňského kraje dne 18.6.2015 (č.l. 20), kterou zaslal na vědomí odpůrci a Ing. H. Krajský úřad se k návrhu změny územního plánu do 30 dnů ode dne jeho doručení nevyjádřil (nezaslal pořizovateli své stanovisko) a podle § 50 odst. 7 stavebního zákona tak mohlo být pokračováno v projednávání návrhu změny územního plánu bez jeho stanoviska postupem dle § 52 odst. 1 stavebního zákona. Dále odpůrce uvedl, že jak již bylo shora uvedeno, proti návrhu změny územního plánu podalo v zákonem stanovené lhůtě námitky celkem 33 osob, z toho jedna právnická osoba (Spolek Ostružná) a 32 fyzických osob, přičemž dvě fyzické osoby (M.S. a M.P.) podaly námitky každá samostatně a zbylých 30 fyzických osob podalo společné podání dne 4.8.2015 (č.l. 26 list 1), tedy nikoliv dne 11.5.2015, jak je uvedeno v návrhu. Není rovněž pravdou, že hromadné námitky podepsalo celkem 32 vlastníků nemovitých věcí patřících do přilehlé zahrádkářské kolonie a mezi nimi byl i pan M.P., o jehož námitkách však bylo rozhodnuto samostatně. Námitka, že odůvodnění napadeného opatření obecné povahy je neurčité pro nesrozumitelnost spočívající v tom, že hromadné námitky podepsalo celkem 32 vlastníků, avšak v odůvodnění je odkaz na námitky podepsané 30 vlastníky, tedy nemůže obstát, neboť námitky skutečně podepsalo 30 osob a je tedy nepochybné, o jaké podání se jedná, jaké byly uplatněny námitky (tyto jsou popsány přímo v odůvodnění opatření obecné povahy) a jak se s nimi odpůrce vypořádal. Odpůrce dále nesdílí právní názor navrhovatelů, podle něhož lze na rozhodnutí o námitkách analogicky aplikovat § 68 odst. 2 a 3 správního řádu ve spojení s § 18 odst. 2 téhož předpisu. Odpůrce vychází jednak z § 172 odst. 5 správního řádu, podle něhož rozhodnutí o námitkách, které musí obsahovat vlastní odůvodnění, se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy dle § 173 odst. 1 správního řádu. Rozhodnutí o námitkách je tedy součástí odůvodnění opatření obecné povahy, nikoliv samostatným rozhodnutím ve smyslu § 68 správního řádu. Odpůrce dále vychází z § 171 správního řádu, v němž je výslovně uvedeno, že opatření obecné povahy není právním předpisem ani rozhodnutím. Z tohoto důvodu proto nelze klást na opatření obecné povahy takové požadavky jako na rozhodnutí a nelze ani analogicky aplikovat § 68 odst. 2 a 3 správního řádu upravující náležitosti rozhodnutí. Z těchto důvodů je proto tato námitka nedůvodná. Ke druhé skupině návrhových bodů odpůrce uvedl, že věcné námitky proti opatření obecné povahy by měly být posuzovány podle zásady zdrženlivosti vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12.11.2013, č.j. 2 Aos 3/2013-36. Podle názoru obsaženého v tomto rozhodnutí by napadené opatření obecné povahy mělo být zrušeno pouze v případě, že byl zákon porušen v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a opatření jako celku, přičemž soud by neměl zasahovat do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy, které zákon umožňuje upravit způsob využití území, které se nachází v jejím obvodu formou vydání územního plánu či jeho změn. Navrhovatelé v návrhu mimo jiné namítají, že zřízením motokrosové trati dojde ke zvýšení hlukové zátěže oproti stávajícímu stavu a tento názor opírají o akustickou studii Ing. B. z června 2013, jejíž závěry podle jejich názoru zpochybňují výsledky měření provedené v měsíci říjnu 2013 společností Monhart akustik s.r.o. K tomu odpůrce uvádí, že on ani pořizovatel neměl a nemá k dispozici předmětnou akustickou studii Ing. B. a nemohl se tedy seznámit s jejím obsahem a závěry a nemohl tak k ní ani přihlédnout při pořizování a schvalování návrhu změny územního plánu a vypořádat se v rozhodnutí o námitkách s případnými rozdílnými závěry obou studií. Pokud měli navrhovatelé studii k dispozici, nic jim nebránilo v tom, aby ji učinili přílohou svých námitek, což se však nestalo. Za dané situace proto nelze odpůrci vyčítat, že k této studii nepřihlédl a vycházel pouze z výsledku měření hluku zjištěného společností Monhart akustik s.r.o. Odpůrce rovněž tak považuje za nedůvodné i další věcné námitky. Předně by chtěl zdůraznit, že motokrosová trať, která by měla vzniknout na dotčeném území, byla do podání žádosti o přijetí změny územního plánu v březnu 2014 provozována nejméně po dobu 15 let (od podání žádosti provoz neprobíhá) a je plánována jen jako tréninková trať (nikoliv závodní), což má vliv na hladinu hluku v daném území, neboť je velmi malá pravděpodobnost, že by se tréninku, na rozdíl od závodu, zúčastnilo všech 16 motorek najednou. Není proto nutné ani vybudovat zázemí pro motocykly, přičemž obava z případných dopravních omezení není taktéž za dané situace na místě. Pokud jde o námitku, že v blízkosti se nachází i další motokrosové tratě, tak odpůrci je známo, že trať v Hradišti u Kolince nemá k těmto účelům potřebná povolení, a dodává, že existence tratí v okolí nemůže být důvodem k neschválení návrhu změny územního plánu právě s odkazem na existenci okolních tratí. Podle názoru odpůrce nelze bránit vlastníkovi dotčených pozemků v jejich využívání takovým způsobem, který by vedl k omezení jeho vlastnického práva, a za situace, kdy byla na těchto pozemcích trať v minulosti nejméně po dobu 15 let provozována bez jakýchkoliv stížností ze strany vlastníků sousedních pozemků, je třeba hodnotit pozitivně žádost vlastníka o uvedení faktického způsobu užívání pozemků do souladu s územním plánem obce (právním stavem). Obec má z důvodu podpory rozvoje sportu na svém území zájem na tom, aby byla daná lokalita i nadále využívána jako tréninková motokrosová trať a zamezila tím jízdě motorek v lese (mimo trať), a proto zastupitelstvo návrh změny územního plánu schválilo. Na druhé straně však ctí vlastnická práva osob, které by mohly být dotčeny případným hlukem z této trati, a proto již v procesu posuzování vlivů tratě na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., který předcházel zadání návrhu změny územního plánu, stanovil přesné podmínky pro provozování trati, a to: a) půjde pouze o tréninkovou trať, na které nebudou organizovány žádné závody, b) trať smí užívat maximálně 16 motocyklů, c) bude stanovena provozní doba trati tak, aby byla trať používána max. 3 dny v týdnu vyjma nedělí a státních svátků s tím, že trať nebude provozována ve večerních hodinách (po 20. hodině). Tyto podmínky vyplývají ze závěrů zjišťovacího řízení, obsažených v dokumentu založeném na č.l. 35 spisu, a odpůrce pomocí nich chtěl jednak vymezit režim trati a jednak regulovat provoz na ní tak, aby byla co nejvíce šetřena práva třetích osob. K tomu odpůrce dodává, že dotčené orgány státní správy (zejména Krajská hygienická stanice Plzeňského kraje a Česká inspekce životního prostředí) neměly ve zjišťovacím řízení ke zřízení motokrosové trati žádné zásadní námitky ani připomínky. Odpůrce dále dodává, že schválená změna územního plánu ještě sama o sobě nezakládá žadateli právo provozovat v dané lokalitě motokrosovou trať, neboť k tomu jsou zapotřebí ještě další rozhodnutí, která budou vydávána v následném územním a stavebním řízení, v nichž budou odpůrce a navrhovatelé vystupovat jako účastníci a budou moci uplatňovat své připomínky a námitky k navrhovanému záměru (přičemž odpůrce bude trvat na podmínkách provozu uvedených v předchozím odstavci), s nimiž se bude muset správní orgán náležitě vypořádat a kromě toho bude proti těmto rozhodnutím možné podat odvolání a taktéž i žalobu dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“ nebo „soudní řád správní“). Podle názoru odpůrce minimalizuje stanovení provozní doby a provozního řádu, jakož i další podmínky uložené vlastníkovi v příslušných povoleních k provozování trati, vznik nadměrného hluku v okolí trati (bude-li k němu vůbec docházet) a vlastníci sousedních pozemků nebudou provozem trati nijak obtěžováni. Rovněž tak nedojde ani k obávanému snížení tržní hodnoty jejich nemovitostí, přičemž tato námitka zůstala jen ve fázi tvrzení a nebyla žádným způsobem prokázána. Odpůrce dále poukazuje na skutečnost, že vzdálenost nemovitostí navrhovatelů od trati činí nejméně 420 m (viz s. 3 návrhu) a hluk vznikající na trati bude podle jeho názoru na úrovni či spíše pod úrovní povolené hladiny hluku, jakož i hladiny hluku, který vzniká (může vznikat) v bezprostřední blízkosti nemovitostí patřících navrhovatelům a jehož zdrojem jsou běžné motorové sekačky na trávu (dosahující průměrného hluku ve výši 95 dB), motorové pily (dosahující průměrného hluku ve výši 100 až 115 dB), jakož i další zahradní a domácí nářadí užívané v zahrádkářské oblasti. Hluk z těchto strojů a nástrojů je přitom v dnešní době zcela běžný a je mezi sousedy obecně respektován. IV. Vyjádření účastníků při jednání. Při jednání účastníci setrvali na svých dosavadních tvrzeních. V. Posouzení věci soudem. V souladu s § 101b odst. 3 a § 101d odst. 1 soudního řádu správního soud přezkoumal opatření obecné povahy v rozsahu a z důvodů uvedených v návrhu a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy. A. Podle čl. 11 odst. 1 věta první Listiny základních práv a svobod má každý právo vlastnit majetek. Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu (čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Podle čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Výkladem citovaných ustanovení Listiny základních práv a svobod ve vztahu k územnímu plánování se zabýval Nejvyšší správní soud v rozhodnutí rozšířeného senátu ze dne 21.7.2009, č.j. 1 Ao 1/2009-120 (dostupný na www.nssoud.cz a publikovaný pod č. 1910 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Soud se se závěry, ke kterým Nejvyšší správní soud dospěl, zcela ztotožňuje. Nejvyšší správní soud v bodech 47 až 50 uvedl, že „územní plán reguluje možné způsoby využití určitého území. V tomto smyslu představuje významný, byť ve své podstatě spíše nepřímý zásah do vlastnického práva těch, jejichž nemovitosti tomuto nástroji právní regulace podléhají, neboť dotyční vlastníci mohou své vlastnické právo vykonávat pouze v mezích přípustných podle územního plánu. Znamená to především, že jsou omezeni v tom, co se svým pozemkem či stavbou do budoucna mohou činit, na přípustné varianty využití jejich nemovitostí, jež vyplývají z územního plánu. V tomto smyslu může územní plán představovat zásadní omezení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek (čl. 11 LZPS), jež je jedním ze základních pilířů, na nichž již po staletí stojí západní civilizace a její svobodný rozvoj. Zásahy do vlastnického práva proto musí mít zásadně výjimečnou povahu, musí být prováděny z ústavně legitimních důvodů a jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle a být činěny na základě zákona. Jedná-li se o zásahy, jejichž citelnost přesahuje míru, kterou je vlastník bez větších obtíží a bez významnějšího dotčení podstaty jeho vlastnického práva schopen snášet, nastupuje ústavní povinnost veřejné moci zajistit dotčenému vlastníku adekvátní náhradu (čl. 11 odst. 4 LZPS), a to z veřejných prostředků nebo z prostředků toho, v jehož prospěch je zásah do vlastnictví proveden (k civilizační a politické úloze vlastnického práva v dějinách viz komplexně Richard Pipes: Vlastnictví a svoboda, Argo, Praha 2008). Omezení v podobě územního plánu je v obecné rovině uvedené podmínky schopno zpravidla splňovat. V první řadě má v principu legitimní důvody – územní plánování je prostředkem k harmonizaci poměrů na území jím regulovaném a umožňuje sladit veřejný zájem (včetně veřejného zájmu přesahujícího dimenze regulovaného území) s individuálními zájmy týkajícími se daného území. Znamená to tedy, že vlastníci dotčení územním plánováním jsou zásadně povinni – za předpokladu, že i další shora uvedené podmínky budou splněny – strpět i bez svého souhlasu omezení, která pro ně vyplývají z územního plánu, nepřesáhnou-li určitou míru, v rámci níž lze taková omezení po každém vlastníku bez dalšího spravedlivě požadovat (spravedlivou míru). V některých případech dosažení ústavně legitimních a zákonem stanovených cílů územního plánování nebude možné dosáhnout způsobem, který by se každého jednotlivého z vlastníků pozemků a staveb na územním plánem regulovaném území dotkl toliko ve spravedlivé míře; v takovém případě je přípustný i zásah přesahující tuto míru, přičemž ani zde k jeho provedení není nutný souhlas dotčeného vlastníka. Přípustnost takového zásahu i proti vůli vlastníka je dána jeho ústavně legitimním a zákonem stanoveným cílem a splněním dalších podmínek, jejichž komplex lze souhrnně označit za zásadu subsidiarity a minimalizace takového zásahu (zásadou subsidiarity a minimalizace zásahů do vlastnických a jiných věcných práv při tvorbě územního plánu musí být, jak výše uvedeno, ostatně vedena veškerá omezení vyplývající z územního plánu, tedy i omezení nepřesahující spravedlivou míru; v opačném případě by se jednalo o ústavně nepřípustný, neboť v rozporu s čl. 4 odst. 4 LZPS jsoucí zásah). Pokud však omezení daná územním plánem (jeho změnou) zasáhnou – samozřejmě opět jen za předpokladu, že i další shora uvedené podmínky tohoto zásahu budou splněny – vlastníka ve větší než spravedlivé míře, je na místě uvažovat o mechanismu poskytnutí náhrady za takové omezení“. Nejvyšší správní soud dále v bodě 52 svého rozsudku uvedl, že „v rámci soudní kontroly procesu tvorby územního plánu (jeho změny) v řízení podle § 101a a násl. s. ř. s. soud zkoumá, zda jsou vůbec dány podmínky k zásahu územního plánu do vlastnických práv určité osoby. Soud tedy především zkoumá, zda dotyčný zásah do vlastnického práva má ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod a zda je činěn jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle. Shledá-li soud, že některá z uvedených kumulativních podmínek není splněna, je to zásadně důvodem pro zrušení územního plánu v té části, jež s dotyčným zásahem souvisí, umožňuje-li takto omezený zásah soudu do územního plánu charakter tohoto plánu jakož i povaha nepřípustného zásahu. Shledá-li naopak soud, že všechny uvedené podmínky pro zásah byly naplněny, není to důvodem ke zrušení územního plánu ani tehdy, jedná-li se o omezení ve větší než spravedlivé míře. Otázka, zda byla poskytnuta či závazně přislíbena kompenzace, je pro účely posuzování zákonnosti územního plánu irelevantní, neboť se v rámci procedury pořizování územního plánu neřeší; jde o otázku relativně samostatnou. Není proto ani věcí soudu rozhodujícího o zákonnosti územního plánu, aby se zabýval tím, zda zásah překročil spravedlivou míru, anebo nikoli; soud se omezí pouze na posouzení dodržení zásady subsidiarity a minimalizace zásahu“. Základní rámec územnímu plánovaní stanoví ustanovení § 18 stavebního zákona, který je možné považovat za rozvedením citovaných článků Listiny základních práv a svobod. Podle § 18 odst. 1 stavebního zákona je cílem územního plánování vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích. Podle § 18 odst. 2 stavebního zákona územní plánování zajišťuje předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Za tím účelem sleduje společenský a hospodářský potenciál rozvoje. Orgány územního plánování postupem podle tohoto zákona koordinují veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizují ochranu veřejných zájmů vyplývajících ze zvláštních právních předpisů (§ 18 odst. 3 stavebního zákona). Podle § 18 odst. 4 stavebního zákona územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti. S ohledem na to určuje podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajišťuje ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků. Zastavitelné plochy se vymezují s ohledem na potenciál rozvoje území a míru využití zastavěného území. Při tvorbě územního plánu je obec povinna, při vědomí citovaných ustanovení Listiny základních práv a svobod, naplnit cíle územního plánovaní stanovené v ustanovení § 18 stavebního zákona. Zvláště pak v případě, kdy jsou v řízení o územním plánu podány námitky podle § 52 odst. 2 stavebního zákona, je povinností obce se s těmito námitkami řádně vypořádat. Tedy uvést a prokázat konkrétní skutečnosti, na základě kterých bude možné dospět k jednoznačnému závěru o tom, že namítaným řešením jsou naplněny požadavky ustanovení § 18 stavebního zákona, resp. zásady vymezené v čl. 11 odst. 1, 2 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Tvrdí-li tudíž namítající, že navrženým řešením „dojde k porušení práva na ochranu soukromého vlastnictví“, je povinností obce se jeho námitkami věcně zabývat a odůvodnit, proč navrženým řešením nedojde namítaným způsobem k porušení jeho práva na ochranu soukromého vlastnictví. Požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí o námitkách potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16.12.2008, č. j. 1 Ao 3/2008 – 136, který byl pod č. 1795 publikován ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dostupný také na www.nssoud.cz) s právní věrou: „I v odůvodnění opatření obecné povahy je nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů (§ 68 odst. 3 a § 174 odst. 1 správního řádu z roku 2004). Nedostatek rozhodovacích důvodů způsobuje jeho nepřezkoumatelnost“. Při přezkumu opatření obecné povahy nelze pominout i některá ustanovení zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Podle § 1 zákona o obcích je obec základním územním samosprávným společenstvím občanů; tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce. Podle § 35 odst. 1 zákona o obcích do samostatné působnosti obce patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon. Podle § 35 odst. 2 zákona o obcích pak do samostatné působnosti obce patří zejména záležitosti uvedené v § 84, 85 a 102, s výjimkou vydávání nařízení obce. Obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. Z právě citovaných ustanovení zákona o obcích je významný zejména obecný důraz na přijímání řešení, která jsou „v zájmu obce a občanů obce“. Nad rámec shora uvedeného je nezbytné mít na paměti i odlišnost územního plánování od územního či stavebního řízení. Podle § 90 stavebního zákona v územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu a) s vydanou územně plánovací dokumentací, b) s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, c) s požadavky tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území, d) s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, e) s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, popřípadě s výsledkem řešení rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení. Není-li záměr žadatele v souladu s požadavky uvedenými v § 90, nebo jestliže by umístěním a realizací záměru mohly být ohroženy zájmy chráněné tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy, stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne (§ 90 odst. 2 stavebního zákona). Podle § 11 stavebního zákona stavební úřad přezkoumá podanou žádost a připojené podklady z toho hlediska, zda stavbu lze podle nich provést, a ověří zejména, zda a) projektová dokumentace je zpracována v souladu s územně plánovací dokumentací, nebylo-li ve věci vydáno územní rozhodnutí nebo územní opatření, popřípadě nebyl-li vydán územní souhlas, územním rozhodnutím nebo veřejnoprávní smlouvou územní rozhodnutí nahrazující anebo územním souhlasem, popřípadě s regulačním plánem v rozsahu, ve kterém nahrazuje územní rozhodnutí, a v případě stavebních úprav podmiňujících změnu v užívání stavby její soulad s územně plánovací dokumentací, b) projektová dokumentace je úplná, přehledná a zda jsou v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu, c) je zajištěn příjezd ke stavbě, včasné vybudování technického, popřípadě jiného vybavení potřebného k řádnému užívání stavby vyžadovaného zvláštním právním předpisem, d) předložené podklady vyhovují požadavkům uplatněným dotčenými orgány. Z právě citovaných ustanovení stavebního zákona vyplývá, že jak v územním řízení tak řízení stavebním se vychází z platné a účinné územně plánovací dokumentace. Je-li stavební záměr v souladu s územně plánovací dokumentací, nelze mu ve správním řízení nevyhovět z důvodu, že územně plánovací dokumentace není v souladu s kritérii vymezenými v ustanovení § 18 stavebního zákona. Jde-li tedy například o otázku dodržení limitů hluku podle nařízení vlády 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, brání vydání územního rozhodnutí, resp. stavebního povolení, nedodržení těchto limitů, nikoli však, že jedna v územně plánovací dokumentaci vymezená plocha bude podlimitními účinky hluku ovlivňovat plochou jinou. To je naopak úkolem územního plánování. Podle § 4 odst. 1 vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, se plochy bydlení se obvykle samostatně vymezují krom jiného za účelem zajištění podmínek pro bydlení v kvalitním prostředí, umožňujícím nerušený a bezpečný pobyt a každodenní rekreaci a relaxaci obyvatel. Plochy rekreace pak obvykle za účelem zajištění podmínek pro rekreaci v kvalitním prostředí (§ 5 odst. 1 téže vyhlášky). Již z použití slov „obvykle“ vyplývá, že tyto obecné požadavky nemusí být naplněny vždy. Je samozřejmě možné i zhoršení „kvality prostředí“ vymezením plochy jiné v blízkosti plochy stávající. Může se tak stát pouze v případě, že zde existuje jiný prokázaný důležitý zájem, který je souladný zejména s kritérii vymezenými v ustanovení § 18 stavebního zákona, který převáží nad zájmem na zajištění požadované „kvality prostředí“. B. V části II. bodu B opatření obecné povahy bylo krom jiného uvedeno: „Širší vztahy v území nejsou změnou č. 2 dotčeny, motokrosová dráha se využívala jako tréninková dráha se souhlasem vlastníků pozemků cca 15-20 let, ale nebyla zahrnuta do ÚPO Hrádek“. V části II. bodu F opatření obecné povahy bylo uvedeno: „Změna č. 2 navrhuje ve správním území novou zastavitelnou plochu Ts2 pro motokrosovou trať. V okolí města Sušice není pro motokrosový sport vymezena žádná motokrosová trať. Pro provozování motokrosového sportu jsou užívány lesní i nelesní pozemky v okolí města Sušice a v okolí okolních obcí. Vymezení motokrosové trati v nové zastavitelné ploše má zabránit devastaci lesních i nelesních pozemků a nabídnout zájemcům o tento sport regulérní plochu pro jeho provozování. Vymezením plochy se zvýší bezpečnost všech návštěvníků a uživatelů lesních pozemků. Vlastníci pozemků s využitím zastavitelné plochy Ts2 pro motokrosovou trať souhlasí. Nové zastavitelné plochy pro bydlení nejsou změnou č. 2 navrhovány.“ V části II. bodu J opatření obecné povahy bylo při vypořádání uplatněných námitek uvedeno: „Pro záměr motokrosové dráhy bylo podle § 7 zákona č. 100/2001 Sb., provedeno zjišťovací řízení, jehož cílem bylo zjištění, zda záměr bude mít významný vliv na životní prostředí a zda bude posuzován podle zákona. Na základě informaci uvedených v oznámení, písemných vyjádření dotčených územních samosprávných celků, dotčených správních úřadů, veřejnosti a zjišťovacího řízení, provedeného podle zásad uvedených v příloze č. 2 k zákonu, dospěl příslušný úřad k závěru, že záměr „Motokrosová trať“ nemá významný vliv na životní prostředí a nebude posuzován podle zákona. Při splnění podmínek zjišťovacího řízení je možné záměr uskutečnit. Na žádost investora motokrosové trati byla provedena hluková studie. Předmětem bylo změření hluku způsobeným provozem na motokrosové trati u nejbližší obytné zástavby v Sušici. Měření bylo dne 13.10.2013 uskutečněno v denní době a postupováno dle platných norem ČSN ISO 1996-1, ČSN ISO 1996-2 a metodického návodu pro měření a hodnocení hluku. Pro dané měření bylo použito 16 motokrosových motorek, které jezdily tréninkově po motokrosové trati. Výsledky měření zaznamenané v protokolu splňují dané limity (Protokol o měřeni č. 47/2013 ze dne 25.10.2013 zpracovala společnost Monhart Akustik s.r.o.). Původní hluková studie byla zpracována pouze počítačově, bez skutečného fyzického ježdění, a proto neodpovídala skutečnosti, neboť byly nastaveny motorky na maximální vytočení (jízdy na plný plyn po celou dobu), což neodpovídá skutečnosti (plyn se ubírá při vjezdu do zatáčky, při sjezdu z kopce). Pro tréninkové využití pozemku bylo vydáno souhlasné stanovisko Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje se sídlem v Plzni-územní pracoviště Klatovy dne 20.2.2014. V tomto stanovisku se uvádí, že maximální kapacita dráhy bude činit 16 motocyklů, s tím, že dráha se bude využívat pouze pro tréninky a nebudou zde probíhat závody. 16 motocyklů v tréninkovém režimu splní hygienické limity hluku pro chráněný venkovní prostor. Dále je příslušný úřad toho názoru, že řádně zajištěná motokrosová trať a organizované tréninky povedou ke snížení počtu neoprávněných jízd po lesních a zemědělských pozemcích, přispějí ke snížení negativních dopadů z neoprávněných jízd do složek životního prostředí i na zdraví obyvatel a umožní zlepšení kontroly motocyklistů. Odbor životního prostředí MU Sušice nemá připomínky k dané lokalitě, neboť bylo provedeno zjišťovací řízení a při splnění daných požadavků je možné motokrosovou trať zlegalizovat, a proto se námitce nevyhovuje“. Z právě citovaných ustanovení opatření obecné povahy vyplývá, že vymezení plochy pro motokrosový sport, motokrosové tratě a zmenšení regionálního biokoridoru územního systému ekologické stability v prostoru řešeném změnou č. 2, nebylo odůvodněno skutečnostmi, na základě kterých by bylo možné dospět k jednoznačnému závěru o tom, že namítaným řešením jsou naplněny požadavky ustanovení § 18 stavebního zákona, resp. zásady vymezené v čl. 11 odst. 1, 2 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. To samé platí pro požadavky stanovené v ustanovení § 35 zákona o obcích, § 4 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., resp. § 5 odst. 1 téže vyhlášky. Předně je nezbytné uvést, že odpůrce nebyl zbaven povinnosti řádně odůvodnit prosazované řešení pro jím namítanou předčasnost námitek navrhovatelů. I v případě předčasnosti jejich námitek, byl jimi jasně deklarován nesouhlas s prosazovaným záměrem, tudíž deklarován zájem na rozvoji, resp. zachování „kvality prostředí“ v místě. Dlužno doplnit, že navrhovatelé v tomto zájmu nebyli nijak osamoceni. Odpůrce se v odůvodnění opatření obecné povahy vypořádával s námitkami „30 uživatelů zahrádkářské lokality RI v k.ú. Sušice nad Otavou a k.ú. Tedražice“, „pana M.P.“, „pana Ing. M.S. a paní E.S.“ a „Spolku Ostružná Sušice“. Zájem všech těchto osob byl odpůrci v době schvalování opatření obecné povahy tedy dobře znám, a proto bylo jeho jednoznačnou povinností dosáhnout obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Odpůrce však na tuto svoji povinnost zcela rezignoval. Neuvedl, jakým způsobem má prosazované řešení vést k udržitelnému rozvoji území, zejména jakým způsobem má přispět k soudržnosti společenství obyvatel území. Nedefinoval potřeby současné generace v obci a nezabýval se tím, zda nedojde k ohrožení podmínek života generací budoucích. Nedefinoval jednotlivé veřejné a soukromé zájmy na rozvoji území a neuvedl, na základě jakých konkrétních skutečností má za to, že přijetím prosazovaného řešení bylo dosaženo obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Nedefinoval, jaký je společenský a hospodářský potenciál rozvoje území, a proč tento potenciál vyžaduje vymezení novou zastavitelnou plochu. Neuvedl, na základě jakých skutečností má být prosazované řešení v zájmu obce a občanů obce. Nedefinoval potřeby občanů obce a vlastníků nemovitostí nacházejících se na území obce a současně neuvedl, jakým způsobem má prosazované řešení přispět k uspokojení jejich potřeb. Neuvedl, pro jaký pro občany a jiné vlastníky nemovitostí nacházejících se na území obce důležitější záměr, mají navrhovatelé, resp. s nimi srovnatelní namítající, propříště trvale utrpět na zhoršení kvality prostředí v místě. Chybí zejména pečlivé porovnání kolizních zájmů v území a jasné odůvodnění toho, proč jeden zájem převažuje nad druhým. Namísto toho všeho odpůrce prosadil sporné řešení pouze odkazem na tyto skutečnosti: zaprvé, motokrosová trať je v místě provozována již po dobu 15-20 let, zadruhé, v okolí města Sušice není pro motokrosový sport vymezena žádná motokrosová trať, zatřetí, pro provozování motokrosového sportu jsou užívány lesní i nelesní pozemky v okolí města Sušice a v okolí obcí, přičemž prosazeným řešením se zabrání devastaci lesních i nelesních pozemků, zájemcům o tento sport se nabídne regulérní plocha pro jeho provozování a současně se zvýší bezpečnost všech návštěvníků a uživatelů lesních pozemků, začtvrté, vlastníci pozemků s využitím zastavitelné plochy T s 2 pro motokrosovou trať souhlasí, zapáté, příslušný orgán ve zjišťovacím řízení dospěl k závěru, že záměr „Motokrosová trať“ nemá významný vliv na životní prostředí a nebude posuzována podle zákona, zašesté, byla provedena hluková studie s tím, že provozem motokrosové tratě jsou splněny dané limity, zasedmé, že bylo vydáno souhlasné stanovisko Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje, a zaosmé, Odbor životního prostředí MÚ Sušice neměl připomínky k dané lokalitě. Ve vztahu k první skutečnosti, je nezbytné upozornit na ustanovení § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Byla-li motokrosová trať bez jakýchkoli povolení „nelegálně“ provozována byť po dobu 15- 20 let, nemůže plynutí doby založit jakékoli právo na změnu územního plánu. Žádné právo na „legalizování“ „nelegálního“ vzniknout nemůže. Opačný přístup by byl v rozporu s citovaným ustanovením občanského zákoníku. To samé platí i pro, byť několikaletou, neschopnost příslušných správních orgánů „nelegální“ činnosti zabránit. Ve vztahu ke druhé skutečnosti je nezbytné uvést, že z ní nevyplývá, proč obec, její občané a vlastníci nemovitostí nacházejících se na území obce potřebují vybudování motokrosové tratě a co jim vymezením této plochy přinese, resp. jakým způsobem přispěje k udržitelnému rozvoji území, uspokojení potřeb obce, jejích občanů a vlastníků nemovitostí nacházejících se na území obce. Prostý fakt neexistence motokrosové tratě v okolí města Sušice o to ničeho nevypovídá. To samé platí pro třetí skutečnost. Je zde deklarován jakýsi záměr ochránit lesní i nelesní pozemky v okolí města Sušice a okolních obcí, zabránit jejich devastaci, zvýšit bezpečnost návštěvníků a uživatelů těchto pozemků, nabídnout neurčitému okruhu zájemců možnost užívání motokrosové trati v obci, avšak není vůbec uvedeno, co konkrétního má vymezení předmětné plochy přinést obci, jejím občanům a vlastníkům nemovitostí nacházejících se na území obce. Tedy proč mají v zájmu někoho jiného na území obce trpět existenci motokrosové tratě, v případě navrhovatelů trpět zhoršením kvality prostředí v místě. Pokud jde o čtvrtou skutečnost, souhlas vlastníků pozemků nacházejících se v uvažované ploše pro motokrosovou trať nevypovídá nic o tom, proč obec, její občané a vlastníci nemovitostí nacházejících se na území obce potřebují vybudování motokrosové tratě a co jim vymezením této plochy přinese. Pokud jde o pátou, sedmou a osmou skutečnost, stanoviska správních orgánů na úseku ochrany životního prostředí také nevypovídají nic o tom, proč obec, její občané a vlastníci nemovitostí nacházejících se na území obce potřebují vybudování motokrosové tratě a co jim vymezením této plochy přinese. Ve vztahu k šesté skutečnosti je nejprve nezbytné uvést, že Protokol o měření č. 47/2013 ze dne 25.10.2013 provedený společností Monhart Akustic s.r.o. potvrdil přímé dotčení hlukem z motokrosové trati nemovitostí ve vlastnictví pana K.J., které se nacházejí v blízkosti dle protokolu uváděné „chatové zástavby“. V protokolu bylo uvedeno, že „posuzovaná motokrosová trať pana J.L. je situována západním směrem od města Sušice. Svým hlukem zatěžuje nejbližší chatovou zástavbu, ve které je dle pana L. umístěn rodinný dům (bez č.p.) pana K.J., který je svým majitelem trvale obydlen. Ostatní domy (chatky) na tomto pozemku slouží pouze k rekreaci“. Dotčení nemovitostí pana K.J. bylo vyhodnoceno 49,6 dB, resp. 47,6 dB a bylo k dospěno k závěru, že „na základě uvedených (vypočtených) výsledků je možné předpokládat splnění požadavků nařízení vlády č. 272/2011 Sb. i pro jízdu třiceti motocyklů. S ohledem na velikost vypočtených L Aeq8h , lze však doporučit ověření dodržení hygienických limitů požadovaných nařízením vlády č. 272/2011 Sb., měřením hluku u nejbližší obytné zástavby v Sušici za provozu třiceti motocyklů při skutečných závodech“. Jak již bylo uvedeno shora, je pro územní plánování podstatné dotčení nemovitostí vymezením nové plochy, nikoli teprve překročení dovolených limitů hluku. Je tedy nezbytné dospět k závěru, že i uvedeným protokolem bylo potvrzeno přímé dotčení práv vlastníků sousedních nemovitostí, tudíž bylo povinností odpůrce jednoznačně uvést a prokázat, jaký konkrétní zájem obce, jejích občanů a vlastníků nemovitostí nacházejících se na území obce převažuje nad zájmem dotčených vlastníků nemovitostí na zachování stávající kvality prostředí v místě. Této své povinnosti však nedostál. Pokud jde o procesní použitelnost uvedeného protokolu, je nezbytné uvést, že se nejedná o znalecký posudek. Podle § 56 správního řádu závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, a jestliže odborné posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu, správní orgán usnesením ustanoví znalce. Usnesení se oznamuje pouze znalci. O zamýšleném ustanovení znalce, popřípadě o ustanovení znalce správní orgán vhodným způsobem účastníky vyrozumí. Správní orgán znalci uloží, aby posudek vypracoval písemně a předložil mu jej ve lhůtě, kterou současně určí. Může znalce také vyslechnout. Odpůrce podle tohoto ustanovení nepostupoval a v rozporu s ním se spokojil pouze s prostým odborným vyjádřením. Ve vztahu ke Hlukové studii provedené paní Ing. B. je nutné uvést, že není pravdivým tvrzení odpůrce o tom, že mu obsah této studie nebyl znám. Toto jeho tvrzení je vyvráceno přímo obsahem odůvodnění opatření obecné povahy, kde při vypořádání uplatněných námitek bylo uvedeno: „Původní hluková studie byla zpracována pouze počítačově, bez skutečného fyzického ježdění, a proto neodpovídala skutečnosti, neboť byly nastaveny motorky na maximální vytočení (jízdy na plný plyn po celou dobu), což neodpovídá skutečnosti (plyn se ubírá při vjezdu do zatáčky, při sjezdu z kopce)“. Skutečnosti uvedené v předchozích dvou odstavcích však nic nemění na tom, že oba dokumenty prokázaly dotčení vlastníků nemovitostí v místě vymezením plochy pro motokrosovou trať. C. Nedůvodnými soud shledal námitky navrhovatelů ohledně zkrácení jejich práv v souvislosti se zjišťovacím řízením. Zavádějící název stavby při oznámení na úřední desce správního orgánu totiž nemění nic na tom, že příslušný dokument zveřejněn byl. Pokud jde o tvrzení odpůrce, že „podle jeho názoru nelze bránit vlastníkovi dotčených pozemků v jejich využívání takovým způsobem, který by vedl k omezení jeho vlastnického práva, a za situace, kdy byla na těchto pozemcích trať v minulosti nejméně po dobu 15 let provozována bez jakýchkoliv stížností ze strany vlastníků sousedních pozemků, je třeba hodnotit pozitivně žádost vlastníka o uvedení faktického způsobu užívání pozemků do souladu s územním plánem obce (právním stavem)“, je vhodné doplnit, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28.3.2008, č.j. 2 Ao 1/2008-51, uvedl, že „z žádné zákonné normy či normy práva ústavního nelze dovodit existenci subjektivního práva vlastníka nemovitosti, aby v rámci územně plánovací dokumentace byla tato nemovitost zahrnuta do určitého konkrétního způsobu využití. Nejvyšší správní soud si je pochopitelně vědom skutečnosti, že právo vlastnit majetek je právem ústavně zaručeným (viz čl. 11 Listiny), přičemž z podstaty tohoto práva (vyjádřeného tzv. „vlastnickou triádou“- právo předmět vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním - § 123 občanského zákoníku) v sobě nepochybně implicite zahrnuje i právo vlastníka předmět vlastnictví zhodnocovat. Tento atribut vlastnického práva však nelze vykládat tak, že by se vlastník takového zhodnocení mohl domáhat na jiných osobách, včetně veřejné moci. Jestliže tedy v projednávané věci navrhovatel jako vlastník parcely p. č. 3963/1 zcela logicky poukazuje na skutečnost, že v případě, kdy by tato parcela byla zahrnuta jako zastavěné území, došlo by tím k jejímu zhodnocení, neznamená to, že by se takového zhodnocení mohl jakkoli domáhat“. V rozhodnutí rozšířeného senátu ze dne 21.7.2009, č.j. 1 Ao 1/2009- 120, pak Nejvyšší správní soud uvedl, že „územní plán reguluje možné způsoby využití určitého území. V tomto smyslu představuje významný, byť ve své podstatě spíše nepřímý zásah do vlastnického práva těch, jejichž nemovitosti tomuto nástroji právní regulace podléhají, neboť dotyční vlastníci mohou své vlastnické právo vykonávat pouze v mezích přípustných podle územního plánu. Znamená to především, že jsou omezeni v tom, co se svým pozemkem či stavbou do budoucna mohou činit, na přípustné varianty využití jejich nemovitostí, jež vyplývají z územního plánu“. Vzhledem k tomu, že dosavadní územní plán neumožňoval v předmětném území umístit motokrosovou trať, neměl nikdo z vlastníků v tomto území ani kdokoli jiný právo na vybudování motokrosové tratě. Z tohoto důvodu na tomto neexistujícím právu nemohl být kdokoli jakkoli zkrácen. Toto neexistující právo nemohlo taktéž ani založit jakékoli nároky na změnu dosavadního územního plánu, jak ostatně bylo uvedeno již shora. VI. Odůvodnění neprovedení důkazů. Soud neprovedl důkaz žádný z dalších účastníky navržených důkazů, neboť provedení těchto důkazů nebylo nezbytné k posouzení důvodnosti či nedůvodnosti návrhu. VII. Rozhodnutí soudu. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že opatření obecné povahy je v části v rozporu se zákonem, podle § 101d odst. 2 s.ř.s. opatření obecné povahy v této části zrušil, a to dnem právní moci tohoto rozsudku. Tedy pokud jde o zpochybňovanou plochu pro motokrosový sport, motokrosovou trat a s tím související zmenšení regionálního biokoridoru územního systému ekologické stability v prostoru řešeném změnou č.

2. Vzhledem k tomu, že návrh navrhovatelů byl ve zbytku nedůvodný, resp. ve zbytku nebyla zákonnost opatření obecné povahy zpochybněna, soud jej ve zbylé části zamítl. VIII. Náklady řízení. Navrhovatelé měli ve věci plný úspěch, a proto jim soud v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Ačkoli se navrhovatelé domáhali zrušení celého opatření obecné povahy, ve skutečnosti brojili pouze proti řešením souvisejícím s motokrosovou tratí, přičemž v tomto rozsahu byli s návrhem úspěšní. Soud proto navrhovatelům přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 15.000 Kč a v odměně advokáta za 3 úkony právní služby, a to za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) a jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když advokát převzal a připravil zastoupení navrhovatelů, jménem navrhovatelů podal návrh a účastnil se jednání soudu. Podle § 9 odst. 4 písm. d) a § 7 bod 5 advokátního tarifu činí sazba za jeden úkon právní služby ve věcech návrhů projednávaných podle soudního řádu správního částku 3.100 Kč. Advokát činil společné úkony při zastupování tří osob, a proto mu náleží za každou takto zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 % (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu). Za tři úkony právní služby při třech navrhovatelích tak činí odměna advokáta částku ve výši 22.320 Kč. Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu má advokát za jeden úkon právní služby nárok na paušální částku ve výši 300 Kč. Advokát ve věci učinil celkem tři úkony, a proto výsledná částka činí 900 Kč. Podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu advokátu náleží náhrada cestovních výdajů na cestu na jednání soudu z Prahy do Plzně a zpět při použití automobilu tov. zn. Volkswagen Touareg, SPZ: …, s pohonnou směsí motorová nafta při její spotřebě pro kombinovaný provoz 10,9 l/100 km. Náhrada výdajů za cestu automobilem je složena ze základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 3,80 Kč [§ 1 písm. b) vyhlášky č. 385/2015 Sb.]. Délka trasy Praha-Plzeň a zpět je 190 km, a proto základní náhrada za takovou cestu činí 722 Kč. Do cestovních náhrad také patří náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu. Pro rok 2016 byla pro výpočet výše uvedené náhrady stanovena průměrná cena za 1 litr motorové nafty ve výši 29,50 Kč [§ 4 písm. c) citované vyhlášky]. Náhrada za spotřebovaný benzin proto činí částku 611 Kč (1,9 x 10,9 x 29,50 Kč). Podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět. Za 6 započatých půlhodin promeškaného času cestou osobním automobilem na jednání soudu z Prahy do Plzně a zpět je tak náhrada za promeškaný čas dána částkou 600 Kč (100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu). Vzhledem k tomu, že zástupcem navrhovatelů je advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající této dani. Částka daně z přidané hodnoty činí 5.282 Kč. Náklady řízení tedy včetně DPH činí částku ve výši 45.435 Kč. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s. Místo plnění určil soud v souladu s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s.