59 A 4/2015 - 155

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a Mgr. Miroslavy Kašpírkové v právní věci navrhovatelů: b) P.P., c) M.M., d) K.L., e) K.O., f) R.K., všichni zastoupeni Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Vinohradská 32, Praha 2, proti odpůrci: Obec Losiná, se sídlem Losiná 11, zastoupené JUDr. Karlem Havlem, advokátem se sídlem Martinská 8, Plzeň, v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu obce Losiná ze dne 3. 10. 2014, který nabyl účinnosti dne 22. 10. 2014, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatelé jsou povi n n i zaplatit odpůrci náhradu nákladů řízení ve výši 12 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce odpůrce, JUDr. Karla Havla, advokáta.

Odůvodnění

Navrhovatelé se podaným návrhem dle ustanovení § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhají zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu obce Losiná, schváleného dne 3. 10. 2014, který nabyl účinnosti dne 22. 10. 2014, popř. zrušení jeho části týkající se vymezení koridoru pro silniční obchvat obce Losiná – přeložky silnice I/20 (dále též „územní plán“). I. Obsah návrhu Navrhovatelé v podaném návrhu předně poukázali na skutečnost, že jsou vlastníky pozemků a na nich postavených rodinných domů v obci Losiná, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti koridoru vymezeného územním plánem pro silniční obchvat obce. Navrhovatelé se domnívali, že územním plánem v podobě, v jaké byl přijat, byli zkráceni na svých právech, z čehož také odvozovali svou aktivní legitimaci k podání návrhu, a to s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudek ve věci sp. zn. 1 Ao 2/2010. V úvodu podaného návrhu navrhovatelé připomněli, že v současné době prochází obcí Losiná dvouproudá silnice I/20. Vzhledem k poměrně značnému dopravnímu vytížení této komunikace odpůrce považoval za vhodné řešení vybudování silničního obchvatu obce. Do napadeného územního plánu byla zapracována tzv. východní varianta obchvatu obce, která vychází ze studií zpracovaných z podnětu Ředitelství silnic a dálnic ČR (dále též „ŘSD“) v průběhu let 1987 až 2009. Navrhovatelé uvedli, že původně tyto studie počítaly i s tzv. západní variantou, tedy s možností umístění obchvatu západně od obce, avšak v roce 1991 byla upřednostněna varianta východní, neboť v dané době byla větší zástavba obytných ploch na západní straně obce. Dle studie „Silnice I/20 D5 – Seč“ (Pragoprojekt 04/1997) byla zpracována dokumentace EIA, souhlasné stanovisko ministerstva životního prostředí (dále jen „MŽP“) bylo vydáno dne 18. 8. 1998. Na základě těchto podkladů pak byla trasa navrženého silničního obchvatu přebrána do napadeného územního plánu, přestože se situace v obci od té doby výrazně změnila. Vzhledem k lukrativní poloze obce Losiná, jejíž výhody spočívají zejména v těsné blízkosti Plzně a snadné dostupnosti dálnice D5, poptávka po bydlení v obci v posledních letech mnohonásobně vzrostla, a tudíž došlo k intenzivní výstavbě rodinných domů právě ve východní části obce. Navrhovatelé v této souvislosti zdůraznili, že od výběru tzv. východní varianty obchvatu uplynulo již 16 let, během kterých v dané lokalitě došlo k výstavbě více než 100 rodinných domů (mezi nimiž jsou i nemovitosti ve vlastnictví navrhovatelů), od kterých je nejkratší vzdálenost k plánovanému čtyřproudému silničnímu koridoru pouze 50 až 100 m. Navrhovatelé se tak domnívali, že odpůrce byl povinen přezkoumat vhodnost umístění koridoru obchvatu s ohledem na současný stav v obci a nikoli do územního plánu mechanicky přebírat variantu obchvatu vyhodnocenou jako nejvhodnější za zcela odlišných podmínek, které již nijak neodpovídají současné situaci. Ze stejného důvodu navrhovatelé považovali za zcela bezpředmětnou i vyhotovenou dokumentaci EIA a souhlasné stanovisko MŽP, neboť tyto podklady rovněž nelze pokládat za relevantní ve vztahu k současné situaci v lokalitě. Navrhovatelé namítali, že výstavba a následný provoz čtyřproudé silnice I. třídy v bezprostřední blízkosti jejich domovů pro ně bude mít zjevné negativní dopady, ať už v podobě snížení tržní ceny jejich nemovitostí, či zásahů do práva na ochranu zdraví a na příznivé životní prostředí z důvodu nežádoucích a zdraví škodlivých vibrací, hluku, znečištění ovzduší i zvýšené prašnosti. Současně lze dle navrhovatelů předpokládat, že na čtyřproudém silničním obchvatu bude povolena vyšší rychlost, než jakou je v současné době možno projíždět obcí, v důsledku čehož se hluková hladina oproti současnému stavu ještě zvýší. Navrhovatelé zdůraznili, že rodinné domy v jejich vlastnictví byly dokončeny teprve v nedávné době, přičemž navrhovatelé se do obce Losiná přestěhovali právě proto, že od bydlení v bezprostřední blízkosti přírody a lesa očekávali poklidný vesnický způsob života v ekologicky přívětivém prostředí, nikoli bydlení u frekventované čtyřproudé silnice. Dle navrhovatelů dále územním plánem vymezený koridor pro silniční obchvat obce zcela nerespektuje odpůrcem proklamovanou (v odst. b.4 územního plánu) ochranu kulturní hodnoty zříceniny hradu Radyně, která je pohledovou dominantou obce a jejího okolí, zejména přilehlé přírodní památky Andrejšky. Rovněž dle Zásad územního rozvoje Plzeňského kraje (dále jen „Zásady územního rozvoje“ nebo též „ZÚR“) je okolí hradu Radyně dominantní krajinnou vedutou. Navrhovatelé zdůraznili, že jde o pohledově velmi exponované místo, které by mělo požívat prioritní ochrany krajinného rázu. Samotná zřícenina hradu Radyně je poté dle Zásad územního rozvoje hlavním dominantním krajinným pólem, tedy místem s výjimečným a neopakovatelným účinkem. Přestože dle čl. 2.2.

4. ZÚR je ochrana krajinných dominant a vedut před změnami, které by mohly jejich působení v krajině poškodit, jednou ze základních zásad, kterými se mají příslušné orgány při pořizování územních plánů řídit, napadený územní plán vymezuje koridor silničního obchvatu (tj. čtyřproudé silnice I. třídy) tak, že má být veden přímo pod tímto dominantním krajinným pólem, čímž bude pohledová dominanta hradu Radyně prakticky znehodnocena. Navrhovatelé konstatovali, že si jsou vědomi skutečnosti, že současná situace, kdy silnice I/20 prochází obcí, je problematická. Dle jejich názoru je však řešení přijaté územním plánem nevhodné, neboť nedostatečně reaguje na skutečnost, že v místech, kudy má silniční obchvat vést, je vybudována nová rozsáhlá výstavba rodinných domů, která v době původního rozhodování o trase silničního obchvatu obce neexistovala. Ze shora uvedených důvodů se proto navrhovatelé domnívali, že odpůrce se měl zabývat i možnostmi variantního řešení silničního obchvatu. Navrhovatelé si rovněž jsou vědomi skutečnosti, že trasa plánovaného silničního obchvatu zasahuje nejen do území obce Losiná, ale také do území sousedních obcí, a její umístění je proto již stanoveno Zásadami územního rozvoje Plzeňského kraje, které jsou pro odpůrce závazné a musí je ve svém územním plánu respektovat. Přesto však odpůrce neměl záměr ze zásad pouze převzít, ale měl povinnost jej konkretizovat a zpřesnit tak, aby co nejlépe odpovídal místním potřebám a aby současně naplnil i další závazné zásady stanovené ZÚR. V této souvislosti navrhovatelé především poukázali na to, že ZÚR výslovně stanoví, že v rámci územního plánování musí být mimo jiné využívána všechna dostupná opatření ke snížení negativních důsledků dopravy na životní prostředí a veřejné zdraví, zejména na expozici obyvatel měst a obcí ve vztahu k hluku a škodlivým imisím z ovzduší. Přestože tedy odpůrce měl při zpracování územního plánu povinnost dostát při konkretizaci koridoru obchvatu obce shora uvedeným zásadám, v přijatém znění územního plánu zcela rezignoval na vymezení jakýchkoli ploch určených pro protihluková opatření. Takový postup je ovšem zcela zjevně v rozporu nejen se Zásadami územního rozvoje, ale také s technickou studií společnosti SUDOP PRAHA a.s., z nichž měl odpůrce při zpracování územního plánu vycházet. Navrhovatelé se dále domnívali, že u záměru takového rozsahu, jakým je plánovaný obchvat obce, mělo dojít v rámci zpracování územního plánu k posouzení vlivů na životní prostředí – dokumentace SEA, neboť jde o koncepci obsahující záměr stanovený v příloze č. I zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon č. 100/2001 Sb.“). Další pochybení odpůrce pak navrhovatelé spatřovali také ve skutečnosti, že územní plán obce počítá s umístěním silničního obchvatu tak, že zasahuje do pozemků určených k funkci lesa a dokonce svou polohou částečně prochází lesním porostem. Je tedy zřejmé, že při realizaci uvedeného záměru se počítá s vykácením značného množství stromů, přičemž územní plán nepočítá s žádnými novými lesními porosty, přestože ZÚR výslovně stanoví, že v rámci územního plánování má být mj. zvyšován podíl zatravněných a lesních ploch. Navrhovatelé nesouhlasili ani se způsobem, jakým byl napadený územní plán vydán, neboť ze strany odpůrce jim nebylo umožněno dostatečně se na zpracování územního plánu podílet. Navrhovatelům, stejně jako spolku „Radyně“, který v obci Losiná působí, nebylo umožněno účastnit se všech podstatných jednání. Rovněž nebyl zcela dodržen zákonem stanovený procesní postup pro vydání územního plánu, zejména nebyla dodržena zákonná 15denní lhůta pro oznámení zasedání zastupitelstva ve smyslu § 52 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „stavební zákon“), neboť oznámení bylo na úřední desce vyvěšeno dne 23. 9. 2014, přičemž zasedání zastupitelstva se konalo již dne 3. 10. 2014. Navrhovatelé taktéž namítali rozpor mezi textovou a grafickou částí územního plánu, které si dle jejich názoru v několika ohledech neodpovídají. Prvním z těchto rozporů měla být dle navrhovatelů skutečnost, že ačkoli v odůvodnění územního plánu odpůrce uvádí, že při návrhu silničního obchvatu obce musí být zohledněn a zachován stávající vodojem zásobující obec pitnou vodou, tato podmínka není nijak stanovena ve výrokové části. Z grafické části územního plánu přitom vyplývá, že území vymezené pro silniční obchvat zjevně zasahuje i do pozemku, na němž je předmětný vodojem postaven. Navrhovatelé se proto domnívali, že územní plán by měl stanovit podmínky pro výstavbu tak, aby se plochy budoucí výstavby nepřekrývaly s již zastavěnými plochami. I v dalších případech pak v územním plánu navržené plochy silničního obchvatu a jeho ochranná pásma zasahují do již existující zástavby (viz navržené plochy Z23 a Z20). Další rozpor mezi textovou a grafickou částí navrhovatelé spatřují ve skutečnosti, že v odůvodnění je sice uvedeno, že součástí dopravního obchvatu musí být i adekvátní protihlukové úpravy, avšak tato povinnost není nijak stanovena ve výrokové části územního plánu, kde zejména u ploch dopravní infrastruktury Z20 až Z22 by tato povinnost měla být stanovena jako podmínka realizace výstavby v této ploše. Dle navrhovatelů pak měl odpůrce určit plochy těsně přiléhající k plánovanému silničnímu obchvatu výlučně k účelu umístění protihlukových opatření. Odpůrce však takové plochy v územním plánu nijak nevymezil. Dle názoru navrhovatelů tak ze strany odpůrce došlo k porušení povinnosti stanovené Zásadami územního rozvoje, dle kterých musí být využívána všechna dostupná opatření ke snížení negativních důsledků dopravy na životní prostředí a veřejné zdraví. Navrhovatelé proto zdůraznili, že odpůrce měl povinnost v napadeném územním plánu výhradně určit plochy pro umístění protihlukových opatření zejména proto, že v minulých letech (ač o možnosti výstavby silničního obchvatu v této lokalitě věděl), povolil v jeho blízkosti rozsáhlou, nijak nechráněnou výstavbu rodinných domů. Navrhovatelé nesouhlasili ani s tím, jak odpůrce rozhodl o jimi uplatněných námitkách a připomínkách, kdy odpůrce nedostál požadavkům stanoveným v § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to u námitek I) až XX), konkrétně vždy dílčí námitky č.

5. V případě této námitky se navrhovatelé domnívali, že tato byla vypořádána zcela nesprávně a nedostatečně, neboť napadený územní plán nejenže nezpracovává jakákoli uvažovaná protihluková opatření, ale ani na tato protihluková opatření nevymezuje dostatečný prostor. Přestože pak námitky navrhovatelů a dalších dotčených vlastníků byly odpůrcem ve většině případů zamítnuty, naopak připomínce Ředitelství silnic a dálnic bylo v plném rozsahu vyhověno. Postup navržený ŘSD přitom navrhovatelé pokládají za zcela nesprávný. V důsledku připomínek ŘSD byla do části c.3 územního plánu u ploch Z04, Z05, Z06, Z10, Z11, Z12, Z14 a Z25 doplněna podmínka, že „v územním či stavebním řízení bude nutno prokázat, že v budoucnu nebudou silničním provozem dopravního obchvatu obce překročeny max. přípustné hladiny hluku v chráněných prostorech, přičemž protihluková opatření musí být realizována mimo pozemky dopravního obchvatu“. Navrhovatelé pokládají tento postup odpůrce za zcela nesprávný, pokud v územním plánu podmiňuje výstavbu v plochách smíšeně obytných určitou hlukovou hladinou, aniž by však současně pro plochy určené pro dopravní infrastrukturu (tj. zejména plochy Z20 až Z24) výstavbu podmínil provedením jakýchkoliv protihlukových opatření. Přitom z připomínek ŘSD jasně vyplývá, že podkladová studie „I/20 přeložka silnice v úseku D1 – Seč“ SUDOP PRAHA a.s. počítá s protihlukovými opatřeními pouze omezeně. Dle ŘSD tak nebude např. lokalita Z05 chráněna a bude zasažena nepříznivými vlivy z provozu. Tato lokalita přitom přímo navazuje na stávající zástavbu a těsně sousedí se zástavbou, v níž mají své rodinné domy navrhovatelé. Navrhovatelé se současně domnívali, že nepostačuje, že některá protihluková opatření jsou již zapracována ve shora označené studii, neboť tato není v navazujících územních či stavebních řízeních závazná, a tedy rozsah těchto opatření se může s každou další verzí předmětné studie měnit. Navrhovatelé tak znovu zopakovali, že dle jejich názoru měl odpůrce povinnost vybudování protihlukových opatření výslovně stanovit přímo ve výroku územního plánu a rovněž plochy bezprostředně přiléhající k plochám Z20 až Z24 výlučně určit právě na výstavbu protihlukových opatření. Odpůrce však žádné podmínky v tomto ohledu nestanovil, což navrhovatelé pokládali za rozporné také s § 13 odst. 1 vyhlášky č. 500/2006 Sb., která upravuje náležitosti obsahu územně plánovací dokumentace. Závěrem se navrhovatelé taktéž domnívali, že odpůrce v územním plánu zjevně nesprávně opomněl stanovit u lokalit Z20 až Z24 povinnost v územním nebo stavebním řízení prokázat, že v budoucnu nebude v důsledku stavby silničního obchvatu docházet k ovlivňování vydatnosti a zdravotní nezávadnosti místních zdrojů pitné vody či k ovlivňování spodních pramenů vod. Navrhovatelé opětovně poukázali na skutečnost, že v grafické části územního plánu je umístěn vodní zdroj do těsné blízkosti zamýšleného silničního obchvatu. Současně z textové části územního plánu vyplývá, že odpůrce počítá s tím, že v této části obce bude ponecháno zásobování pitnou vodou na lokálních zdrojích (studnách). Navrhovatelé v této souvislosti rovněž poukázali na skutečnost, že plánovaný obchvat má být veden po úbočí vrchu, na němž je zřícenina hradu Radyně, a to částečně v zářezu. Namítali proto, že umístěním silničního obchvatu v této lokalitě dojde k přerušení přirozených toků podzemních vod, což se negativně projeví úbytkem individuálních i hromadných zdrojů pitné vody. Navrhovatelé současně poukázali na znění čl. 9.5 Zásad územního rozvoje, dle kterého je odpůrce povinen do územního plánu zpracovat taková opatření, aby výstavbou komunikací nevznikaly v území bariéry zhoršující odtok vody z území. Odpůrce však v tomto ohledu rezignoval na stanovení jakýchkoli podmínek pro výstavbu (např. zpracování inženýrsko-geologického průzkumu, hydrogeologického průzkumu, hlukové studie apod.) na plochách dopravní infrastruktury Z20 až Z24, což je dle navrhovatelů v rozporu se zákonem i Zásadami územního rozvoje Plzeňského kraje. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti proto navrhovatelé navrhli, aby krajský soud návrhu na zrušení územního plánu obce Losiná vyhověl a rozhodl tak, že se opatření obecné povahy – Územní plán obce Losiná ze dne 3. 10. 2014, který nabyl účinnosti dne 22. 10. 2014, zrušuje a odpůrci se ukládá povinnost nahradit navrhovatelům náklady soudního řízení k rukám jejich zástupce. II. Vyjádření odpůrce k návrhu Odpůrce ve svém vyjádření k podanému návrhu uvedl, že dle jeho názoru není dán žádný z navrhovateli tvrzených důvodů nezákonnosti, který by byl natolik závažným důvodem pro zrušení (byť i části) napadeného opatření obecné povahy. S podaným návrhem tak odpůrce nesouhlasil, naopak pokládal napadené opatření obecné povahy za správní akt vydaný v souladu s příslušnými právními předpisy. K samotným důvodům podaného návrhu odpůrce konstatoval, že jediným a jednoznačně v návrhu projeveným důvodem je nezákonnost vymezení silničního obchvatu obce Losiná a nedostatečné zdůvodnění odpůrcem přijatého řešení, včetně neaktuálnosti podkladů, na jejichž základě byl územní plán obce vydán. Odpůrce se v této souvislosti nejprve podrobně věnoval vymezení petitu podaného návrhu formulovaného na zrušení celého opatření obecné povahy, ačkoli návrh měl být omezen toliko na tu část opatření obecné povahy, která se přímo dotýká veřejných subjektivních práv navrhovatelů. Odpůrce proto namítal absenci (aktivní věcné) legitimace na straně navrhovatelů k podání návrhu na zrušení celého opatření obecné povahy, kdy navrhovatelům nesvědčí zákonem stanovené oprávnění (či snad pravomoc) hájit podáním svého návrhu veřejný zájem, či vystupovat v řízení jako zástupce všech adresátů tohoto správního aktu, kteří jsou jím právně regulováni. Odpůrce se domníval, že v daném případě nejsou dány důvody pro zrušení opatření obecné povahy jako celku, a krajský soud by tedy měl rozhodovat pouze o tom, zda je návrh navrhovatelů důvodný alespoň v určité části, tj. v daném případě např. co do vymezení veřejně prospěšné stavby D01 a D02, resp. zastavitelných ploch Z20 až Z24. Ve vztahu k věci samé odpůrce ve svém vyjádření poukázal na skutečnost, že při přijetí opatření obecné povahy nevycházel z podkladů zmiňovaných navrhovateli v podaném návrhu, ale v souladu s ustanovením § 36 odst. 4 a 5 stavebního zákona vycházel z nadřazené územně plánovací dokumentace vydávané orgány kraje, a to konkrétně ze Zásad územního rozvoje Plzeňského kraje, vydaných zastupitelstvem Plzeňského kraje dne 2. 9. 2008, č. usnesení 834/08, které nabyly účinnosti 17. 10. 2008, a také z jejich aktualizace č. 1 ZÚR PK, kterou vydalo zastupitelstvo Plzeňského kraje dne 10. 3. 2014 a která nabyla účinnosti dne 1. 4. 2014, i když aktualizace č. 1 v rámci správního území obce Losiná nestanoví žádné změny oproti ZÚR. Z uvedeného je tak dle odpůrce jednoznačně patrné, že tento při vymezení plochy veřejně prospěšné stavby D01 a D02 (dopravní infrastruktura) a spolu s tím zastavitelných ploch Z20 až Z24 nepostupoval nahodile, neodůvodněně či snad svévolně, ale musel vyjít z nadřazeného opatření obecné povahy, kterým jsou shora označené Zásady územního rozvoje Plzeňského kraje. Odpůrce tak byl ze zákona vázán přijatým řešením, které nabylo účinnosti a které navrhovatelé svým návrhem dle § 101a a násl. s. ř. s. v soudním řízení nenapadli. Odpůrce dále vyjmenoval (odkazem na konkrétní číslo strany a konkrétního bodu napadeného územního plánu) konkrétní pasáže textové části napadeného opatření obecné povahy, z nichž přímo vyplývá závaznost řešení obsaženého v ZÚR pro navazující územně plánovací činnost obce. Odpůrce se neztotožnil ani s tvrzením navrhovatelů, že při vymezení koridoru obchvatu zcela rezignoval na vymezení jakýchkoli ploch určených pro protihluková opatření. To, že tomu tak není, je jednoznačně patrné např. ze str. 12 výrokové části při vymezení plochy Z25, kdy bylo stanoveno, že při využití této návrhové plochy pro bydlení bude nutné prokázat dostatečné zajištění ochrany proti hluku. K námitkám navrhovatelů, že mělo dojít k posouzení vlivů na životní prostředí, odpůrce odkázal na vydané stanovisko Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru životního prostředí, ze dne 25. 9. 2012, č. j. ŽP/7827/12, z něhož jednoznačně vyplynulo, že tento příslušný orgán zpracování vyhodnocení vlivů návrhu zadání územního plánu obce Losiná z hlediska vlivů na životní prostředí nepožadoval. Odpůrce pak v této souvislosti upozornil na skutečnost, že samotný stavební záměr (tj. dopravní obchvat jako stavba) pravděpodobně bude podroben posuzování vlivů na životní prostředí v rámci procesu EIA, která však v procesu pořizování územních plánů neprobíhá; zde v některých případech probíhá tzv. SEA. Odpůrce se dále ohradil proti podstatné části námitek navrhovatelů, z nichž jednoznačně vyplývá, že se navrhovatelé staví do role tzv. „supervizora“ nad přijetím napadeného opatření obecné povahy, avšak bez náznaku tvrzené a prokázané reflexe do veřejných subjektivních práv. K pochybení při procesu vydání odpůrce konstatoval, že navrhovatelé zaměňují fázi oznámení o konání veřejného projednání návrhu dle § 52 odst. 1 stavebního zákona s fází samotného vydání územního plánu (odpůrcem) dle § 54 odst. 2 téhož zákona. Na zasedání zastupitelstva obce o vydání územního plánu přitom stavební zákon žádné zvláštní požadavky stran délky doby oznámení o konání nestanoví, a tedy se uplatní ustanovení § 93 odst. 1 zákona o obcích. Lhůta alespoň 7 dnů obsažená v tomto ustanovení pro informování veřejnosti o zasedání zastupitelstva obce přitom byla odpůrcem dodržena. K tvrzenému zásahu navržených ploch Z20 až Z23 do stávajících stabilizovaných ploch zástavby (viz pozemek, na kterém je vodojem umístěn) odpůrce sdělil, že k žádnému střetu, překrytí či snad ohrožení stávající zástavby vymezenými plochami pro obchvat nedochází, což je možné si ověřit při přiblížení výkresu základního členění území. Dlužno pak poznamenat, že případný střet staveb bude řešen v případném územním řízení s tím, že pro vydání územního rozhodnutí bude nutno splnění podmínky stanovené v textové části napadeného opatření obecné povahy doložit, přičemž plochy veřejně prospěšné stavby (+ zastavitelných ploch) umožňují v rámci jejich širšího vymezení s trasou v řádech metrů disponovat. K realizaci protihlukových opatření pak odpůrce uvedl, že podmínka, aby protihluková opatření byla realizována mimo pozemky dopravního obchvatu byla stanovena v rámci stanoviska ministerstva dopravy a vzhledem k jejímu obsahu není vhodné ji vypustit, jak bylo požadováno. Konkrétní umisťování protihlukové ochrany přitom bude řešeno v navazujících správních řízeních. Pokud dále navrhovatelé namítali, že se odpůrce nedostatečně vypořádal s podanými námitkami, ani s tímto odpůrce nesouhlasil. Dle jeho názoru rozhodnutí o námitkách splňuje všechny náležitosti správního rozhodnutí ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu, přičemž je v něm podrobně odůvodněno, proč se podaným námitkám nevyhovuje. V tomto ohledu odpůrce odkázal na str. 31 až 37 odůvodnění napadeného opatření obecné povahy a námitky podané pod č. I – XX. K námitkám obsaženým v závěru podaného návrhu vztahujícím se k ovlivňování vodních zdrojů, kdy vedením plánovaného silničního obchvatu po úbočí vrchu se zříceninou Radyně dojde k přerušení přirozených toků podzemních vod, což se negativně projeví úbytkem individuálních i hromadných zdrojů pitné vody, odpůrce poukázal na skutečnost, že navrhovatelé opět ztotožňují proces pořizování územního plánu s procesem vydání územního rozhodnutí a v něm probíhajícím posuzování podmínek pro konkrétní umístění stavebního záměru dle § 90 stavebního zákona. Navrhovateli uváděné studie (tj. např. zpracování inženýrsko-geologického průzkumu, hydrogeologického průzkumu, hlukové studie apod.) tak dle odpůrce budou předmětem posouzení v řízení o umístění stavby. Odpůrce proto žádal soud, aby návrh jako nedůvodný zamítl a uložil navrhovatelům zaplatit náklady řízení odpůrci. III. Replika navrhovatelů Navrhovatelé reagovali na vyjádření odpůrce podáním repliky. V ní nejprve uvedli, že i pokud by jim nesvědčila aktivní věcná legitimace ke zrušení celého opatření obecné povahy, nemohlo být to být důvodem pro zamítnutí podaného návrhu. Navrhovatelé v této souvislosti poukázali na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ve věci sp. zn. 6 Ao 1/2009), podle které pokud soud neshledá důvody pro zrušení opatření obecné povahy v celém jeho rozsahu, zruší pouze tu část, která představuje nezákonný zásah do práv navrhovatelů. Navrhovatelé se taktéž domnívali, že v daném případě bylo dáno i naplnění podmínek aktivní procesní legitimace, neboť navrhovatelé tvrdili možné dotčení jejich právní sféry vydaným opatřením obecné povahy. Územním plánem přitom mohou být ve své právní sféře dotčeny zejména ty osoby, které mají věcná práva k nemovitostem nacházejícím se na území tímto plánem regulovaném, což je i případ navrhovatelů. Navrhovatelé opětovně zdůraznili, že jsou vlastníky pozemků v obci Losiná, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti koridoru vymezeného územním plánem pro silniční obchvat obce. Navrhovatelé přitom ve svém návrhu řádně tvrdili, že dojde ke zkrácení jejich vlastnických práv v důsledku negativních dopadů výstavby předmětné komunikace a rovněž práva na ochranu zdraví a příznivé životní prostředí poté, co bude provoz na této komunikaci zahájen. To mimo jiné z toho důvodu, že napadený územní plán nevymezuje žádné plochy určené pro stavbu protihlukových opatření a u ploch dopravní infrastruktury Z20 až Z24 nestanovuje žádné další podmínky využití spočívající v prokázání, že provozem na této komunikaci nebudou překračovány hlukové limity. Tím dojde k závažnému snížení kvality bydlení navrhovatelů, jakož i ke snížení hodnoty jejich nemovitostí. Navrhovatelé se proto domnívali, že jsou ve věci aktivně legitimováni a jejich návrh je přípustný. Navrhovatelé dále nesouhlasili s argumentací odpůrce, že při vymezení ploch dopravní infrastruktury neměl žádnou možnost umístnění těchto ploch ani určení jejich účelu jakkoli ovlivnit. Skutečnost, že dle § 36 odst. 5 stavebního zákona jsou zásady územního rozvoje pro pořizování a vydávání územních plánů závazné, neznamená, že by odpůrce neměl žádnou možnost vymezení ploch a jejich účelového určení ovlivnit. Navrhovatelé v této souvislosti odkázali na Zásady územního rozvoje Plzeňského kraje, ze kterých ostatně vyplývá, že odpůrce měl povinnost záměr vymezený v ZÚR konkretizovat a zpřesnit tak, aby co nejlépe odpovídal místním potřebám a současně vyhověl zásadám, které byly v ZÚR stanoveny. Odpůrce tak měl při pořizování a vydávání územního plánu povinnost využít všechna dostupná opatření ke snížení negativních důsledků dopravy na životní prostředí a veřejné zdraví, zejména na expozici obyvatel měst a obcí ve vztahu k hluku a škodlivým imisím z ovzduší. Z uvedeného tak vyplývá, že odpůrce nejenže mohl ovlivnit konkrétní podmínky využití předmětných ploch, ale dokonce měl i povinnost tak učinit. Navrhovatelé proto setrvali na svém závěru, že odpůrce při zpracování územního plánu postupoval nezákonně, když zcela rezignoval na vymezení ploch určených pro protihluková opatření. Takový postup je přitom dle navrhovatelů nejen ve zjevném rozporu s právními předpisy a ZÚR, ale také s technickou studií společnosti SUDOP PRAHA a.s., z nichž měl odpůrce při zpracování územního plánu vycházet. Pokud odpůrce v této souvislosti v podaném vyjádření odkazuje na to, že u plochy Z25 je pro využití této plochy pro bydlení nutno prokázat dostatečné zajištění ochrany proti hluku, považovali navrhovatelé toto vypořádání za nepřípadné. Jednak plocha Z25 není určena pro bydlení, nýbrž pro stavby občanské vybavenosti – zejména pro obchodní činnost. Především však měli navrhovatelé za to, že zajištění dostatečné ochrany proti hluku mělo být jako podmínka využití stanoveno právě u ploch Z20 až Z24, tedy přímo u ploch dopravní infrastruktury, nikoli pouze u některých ostatních nově vymezovaných zastavitelných ploch. Navrhovatelé nesouhlasili ani s tvrzením odpůrce, že překrývání vymezených ploch, jakož i střet staveb, bude třeba řešit až v územním řízení. Navrhovatelé se naopak domnívali, že již v rámci územního plánování je třeba zajistit, aby nově vymezované zastavitelné plochy nezasahovaly do ploch již zastavěných a účelově určených. Tím spíše je tomu v případě stavby veřejné infrastruktury – vodojemu zásobujícího obec pitnou vodou. Navrhovatelé přitom měli za to, že ani v tomto případě se nestavěli do pozice veřejného žalobce, jak uvádí odpůrce, neboť pakliže v důsledku nesprávného vymezení plochy dopravní infrastruktury bude ohroženo zásobování pozemků v jejich vlastnictví pitnou vodou, bezpochyby se jedná o závažný zásah do jejich vlastnických práv. Navrhovatelé se neztotožnili ani s tvrzením odpůrce, že by směšovali proces územního plánování s územním a stavebním řízením. Naopak se domnívali, že odpůrce měl ze zákona i ze Zásad územního rozvoje povinnost stanovit pro plochy dopravní infrastruktury Z20 až Z24 takové obecné podmínky využití, aby bylo zajištěno, že obyvatelé přilehlých pozemků nebudou provozem na této komunikaci rušeni nad míru stanovenou závaznými právními předpisy. Tímto přitom navrhovatelé neměli na mysli konkrétní podmínky pro umístění stavby, které jsou skutečně řešeny až v územním či stavebním řízení, ale toliko obecně stanovené podmínky pro využití takto vymezené plochy. Přestože prakticky u všech nově vymezených zastavitelných ploch jsou v napadeném územním plánu podmínky pro výstavu takto či obdobným způsobem vymezeny, v případě ploch Z20 až Z24 tomuto tak není. Diskriminační přístup odpůrce je v tomto ohledu patrný i z toho, že v průběhu řízení vyšel plně vstříc připomínkám ŘSD, avšak shodné námitky pod body I. až XX., kde navrhovatelé požadovali vymezení ploch pro protihluková opatření či alespoň podmínění využití ploch dopravní infrastruktury vybudováním protihlukových opatření, odpůrce zamítl. Současně navrhovatelé trvali na tom, že jejich dílčí námitka č. 5 byla odpůrcem vypořádána zcela nedostatečně, neboť neobsahuje náležitosti dle § 68 odst. 3 správního řádu. Zejména však byla vypořádána v rozporu se skutečností, kdy odpůrce u ploch Z20 až Z24 zcela rezignoval na stanovení podmínky pro využití plochy stanovením požadavků pro minimalizování hlukové a emisní zátěže. Zároveň není dle navrhovatelů zřejmé, z jakého důvodu odpůrce v této souvislosti odkazuje na str. 41 odůvodnění napadeného územního plánu, kde je uvedeno rozhodnutí o námitce jiného subjektu (než jsou navrhovatelé) a toto rozhodnutí se týká plochy Z04. Avšak i vypořádání této námitky svědčí dle názoru navrhovatelů o diskriminačním přístupu odpůrce, který u ostatních nově vymezených zastavitelných ploch podmínky pro využití obecně stanovuje, avšak v případě ploch Z20 až Z24 toto zcela odmítá. S ohledem na výše uvedené proto navrhovatelé trvali na podaném návrhu. IV. Vyjádření účastníků řízení při ústním jednání Při jednání účastníci setrvali na svých dosavadních tvrzeních obsažených v písemných podáních. V. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud se nejprve zabýval posouzením, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky řízení. Těmi jsou v řízení vedeném dle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého s. ř. s. existence předmětu řízení (tj. opatření obecné povahy), aktivní legitimace navrhovatelů a formulace závěrečného návrhu, to vše v souladu s podmínkami vyplývajícími z ustanovení § 101a s. ř. s. Pokud se týká posouzení, zda navrhovateli napadený územní plán obce Losiná je opatřením obecné povahy, lze odkázat na ustanovení § 43 odst. 4 stavebního zákona, dle kterého se územní plán vydává formou opatření obecné povahy podle správního řádu. Vzhledem k tomu, že do sféry veřejných subjektivních práv svých (blíže neurčených) adresátů může zasáhnout pouze opatření obecné povahy, které nabylo zákonem předepsaným způsobem účinnosti, zabýval se krajský soud také tím, zda napadené opatření bylo vydáno zákonem stanoveným způsobem a zda bylo řádně publikováno. Z podaného návrhu přitom v této souvislosti vyplývá, že navrhovatelé nesouhlasili se způsobem, jakým byl územní plán vydán. Dle jejich názoru nebyla zejména dodržena zákonná 15denní lhůta pro oznámení zasedání zastupitelstva ve smyslu § 52 odst. 1 stavebního zákona, když oznámení bylo na úřední desce vyvěšeno dne 23. 9. 2014, přičemž zasedání zastupitelstva se konalo již dne 3. 10. 2014. Krajský soud k takto uplatněné námitce navrhovatelů předně uvádí, že mezi účastníky řízení není sporné, že zasedání zastupitelstva obce Losiná, na kterém bylo rozhodnuto o vydání dotčeného územního plánu, skutečně proběhlo dne 3. 10. 2014. Tuto skutečnost při ústním jednání krajský soud také ověřil ze spisového materiálu (viz zápis z veřejného zasedání zastupitelstva obce Losiná konaného dne 3. 10. 2014, č. 5/2014, založený ve správním spisu pod pořadovým č. 105). Odpůrce rovněž nezpochybnil navrhovateli tvrzenou skutečnost, že oznámení o konání tohoto zasedání zastupitelstva bylo na úřední desce obecního úřadu vyvěšeno dne 23. 9. 2014. Krajský soud proto pouze pro úplnost podotýká, že z tohoto důvodu nebylo nutné provádět navržený důkaz pozvánkou na zasedání zastupitelstva, neboť by to (pro nespornost skutkových okolností) bylo nadbytečné. Pokud se pak jedná o věcné posouzení důvodnosti předmětné námitky, krajský soud se s názorem navrhovatelů neztotožnil. Naopak přisvědčil argumentům odpůrce obsaženým v podaném vyjádření, že u navrhovatelů došlo k záměně fáze oznámení o konání veřejného projednání návrhu územního plánu, které je upraveno v navrhovateli tvrzeném § 52 odst. 1 stavebního zákona, s fází samotného vydání územního plánu dle § 54 odst. 2 téhož zákona. Ve vztahu k zasedání zastupitelstva obce o vydání územního plánu přitom stavební zákon žádné zvláštní požadavky stran délky doby oznámení o konání nestanoví, a proto se uplatní právní úprava obsažená v § 93 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého obecní úřad informuje o místě, době a navrženém programu připravovaného zasedání zastupitelstva obce. Informaci vyvěsí na úřední desce obecního úřadu alespoň 7 dní před zasedáním zastupitelstva obce; kromě toho může informaci uveřejnit způsobem v místě obvyklým. Je tedy zřejmé, že pokud bylo oznámení o konání zasedání zastupitelstva zveřejněno na úřední desce obecního úřadu dne 23. 9. 2014, byla zákonem požadovaná minimální sedmidenní lhůta před zasedáním zastupitelstva dodržena. Krajský soud tak v tomto ohledu pochybení na straně odpůrce neshledal. Navrhovatelé dále v souvislosti s procesem vydání napadeného územního plánu namítali, že jim ze strany odpůrce nebylo umožněno se dodatečně podílet na jeho zpracování a nebylo jim umožněno účastnit se všech podstatných jednání. Takto uplatněná námitka však není pro svou obecnost způsobilá bližšího soudního přezkumu. Navrhovatelé neuvádějí konkrétní skutečnosti, které by dokládaly jejich tvrzení, že jim nebylo umožněno podílet se na zpracování územního plánu. Není tak zřejmé (a navrhovatelé také vůbec netvrdí), jak jim bylo ze strany odpůrce nějak bráněno podílet se na zpracování územního plánu, jakým způsobem k tomu mělo docházet a v čem konkrétně měla tato namítaná nemožnost spočívat. Stejně tak navrhovatelé v podaném návrhu neoznačili konkrétní podstatná jednání, kterých se dle svého tvrzení nemohli účastnit. Krajský soud nemůže za navrhovatele tyto skutečnosti sám ve spisovém materiálu dohledávat, ani absenci konkrétních tvrzení navrhovatelů nahrazovat vlastní činností. Pokud tedy navrhovatelé v této souvislosti neuvedli konkrétní skutkové okolnosti, doložené konkrétními návrhy důkazů či odkazy na konkrétní listiny obsažené ve spisovém materiálu, krajský soud se touto námitkou nemohl zabývat. Krajský soud tedy na tomto místě uzavírá, že napadený akt je opatřením obecné povahy, které bylo řádně vydáno a je účinné. Tato podmínka řízení byla splněna. Splněna byla také podmínka náležité formulace závěrečného návrhu (petitu), neboť navrhovatelé se svým návrhem domáhali zrušení opatření obecné povahy jako celku. S ohledem na obsah učiněného vyjádření odpůrce, dle kterého navrhovatelé nebyli oprávněni navrhovat zrušení celého územního plánu, a tedy již z tohoto důvodu měl být dle odpůrce podaný návrh zamítnut, krajský soud podotýká, že takto formulovaný návrh výroku soudního rozhodnutí je návrhem přípustným a nelze jej navrhovatelům vytýkat. I podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (srovnej např. rozsudek již ze dne 15. 10. 2009, č. j. 6 Ao 1/2009 - 98, dostupný na www.nssoud.cz) přitom platí, že pokud soud neshledá důvody pro zrušení opatření obecného povahy v celém jeho rozsahu, přistoupí ke zrušení pouze té jeho části, která představuje nezákonný zásah do práv navrhovatelů. Pokud by tedy krajský soud shledal důvody pro zrušení opatření obecné povahy pouze v některé jeho části či částech, přistoupil by ke zrušení opatření obecné povahy pouze v tomto rozsahu, a to bez nutnosti vyzývat navrhovatele k úpravě návrhu rozsudečného výroku soudu. Další podmínkou řízení, kterou byl krajský soud povinen zkoumat, je aktivní procesní legitimace navrhovatelů k podání návrhu na zrušení územního plánu. Podle § 101a s. ř. s. je oprávněn podat návrh ten, kdo tvrdí, že byl vydaným opatřením obecné povahy zkrácen na svých právech. V této souvislosti lze poukázat na závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, který k tomu v usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 - 120, publikovaném pod č. 1910/2009 Sb. NSS, uvedl: „Navrhovatel tedy musí v první řadě tvrdit, že existují určitá jemu náležející subjektivní práva, která jsou opatřením obecné povahy dotčena. (…) Splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude tedy dáno, bude-li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení.“ Dle závěrů rozšířeného senátu tak mohou být územním plánem dotčeny především takové osoby, které mají přímý a nezprostředkovaný vztah k určité části území, které je územním plánem regulováno, tedy obvykle vlastník (či spoluvlastník) pozemku nebo jiné nemovité věci nacházející se v územním plánem regulovaném území, jakož i oprávněný z věcného práva k takovýmto věcem (majetkovým hodnotám), nikoli však nájemce; v některých případech může být aktivně legitimován i navrhovatel, který (ač sám není vlastníkem nemovitosti nebo oprávněným z věcného práva k cizí nemovitosti na území regulovaném územním plánem) tvrdí, že jeho vlastnické nebo jiné věcné právo k nemovitosti nacházející se mimo regulované území by bylo přímo dotčeno určitou aktivitou, jejíž provozování na území regulovaném územním plánem tento plán připouští. Typicky půjde o vlastníka pozemku sousedícího s územím regulovaným územním plánem, který by mohl být dotčen určitou aktivitou, jejíž vlivy se významně projeví i na jeho pozemku (např. exhalacemi, hlukem, zápachem apod.), nebo které mohou vést k významnému snížení hodnoty jeho majetku (srovnej body 31, 34 a 37 odůvodnění shora citovaného usnesení rozšířeného senátu). V posuzované věci je přitom nesporné, že navrhovatelé jsou vlastníky nemovitostí (pozemků a rodinných domů) v katastrálním území obce Losiná, u nichž je zřejmé, že sice nejsou přímo dotčeny samotným umístěním plánovaného koridoru silničního obchvatu a jeho ochranného pásma, avšak nacházejí se v blízké vzdálenosti od návrhové plochy Z21 koridoru (a jeho ochranného pásma) vymezeného územním plánem pro silniční obchvat obce - přeložku silnice I. třídy I/20. Navrhovatelé přitom spatřovali dotčení ve své právní sféře zejména v zásahu do vlastnických práv, do práva na ochranu zdraví a do práva na příznivé životní prostředí. Dle krajského soudu tedy byla aktivní procesní legitimace navrhovatelů dána. Zda přitom k dotčení navrhovatelů skutečně došlo, a je-li zde tedy i legitimace věcná, bude předmětem následného meritorního přezkumu ze strany krajského soudu. Ve vztahu k meritu věci se navrhovatelé v podaném návrhu nejprve věnovali samotnému trasování koridoru sporného silničního obchvatu, přičemž poukázali na skutečnost, že odpůrce převzal do napadeného územního plánu trasu navrženého silničního obchvatu na základě neaktuálních podkladů (konkrétně na základě studie „Silnice I/20 D5 - Seč, Pragoprojekt 04/1997; dokumentace EIA a souhlasného stanoviska MŽP vydaného dne 18. 8. 1998), které neodpovídají současné situaci v obci, jež se v průběhu času výrazně změnila. Navrhovatelé v této souvislosti upozornili, že v posledních letech mnohonásobně vzrostla poptávka po bydlení v obci Losiná, přičemž došlo k intenzivní výstavbě rodinných domů právě ve východní části obce, kudy je vedena trasa předmětného obchvatu (tzv. východní varianta). Navrhovatelé se proto domnívali, že odpůrce byl povinen přezkoumat vhodnost umístění koridoru obchvatu s ohledem na současný stav v obci, a nikoli do územního plánu mechanicky přebírat východní variantu obchvatu, která byla v minulosti (již v roce 1991) upřednostněna jako nejvhodnější, avšak za zcela odlišných podmínek, které nijak neodpovídají současné situaci. Tyto námitky krajský soud neshledal důvodnými. Předně je nutno konstatovat, že proces územního plánování probíhá v několika hierarchických úrovních, přičemž úroveň nižší (zde představovaná územním plánem obce) musí být v souladu s úrovní vyšší (zde představovanou zásadami územního rozvoje). Odpůrce přitom při přijetí opatření obecné povahy nevycházel z podkladů, na které poukazují navrhovatelé v podaném návrhu, ale řídil se příslušnými ustanoveními stavebního zákona, konkrétně § 36, dle jehož odst. 4 a 5 se zásady územního rozvoje pořizují pro celé území kraje, vydávají se formou opatření obecné povahy podle správního řádu a jsou závazné pro pořizování a vydávání územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Podle § 36 odst. 1 stavebního zákona zásady územního rozvoje stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy a koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití. Odpůrce tak byl ve smyslu shora citovaných ustanovení stavebního zákona vázán nadřazenou územně plánovací dokumentací vydanou orgány kraje, v daném případě Zásadami územního rozvoje Plzeňského kraje, vydanými zastupitelstvem Plzeňského kraje dne 2. 9. 2008, č. usnesení 834/08, které nabyly účinnosti dne 17. 10 2008, ve znění jejich aktualizace č. 1, vydané zastupitelstvem Plzeňského kraje dne 10. 3. 2014, která nabyla účinnosti dne 1. 4. 2014. Rozvojové plochy nebo koridory nadmístního významu (tedy i plochy a koridory pro veřejně prospěšné stavby) vymezené nadřazenou územně plánovací dokumentací jsou přitom v pozitivním smyslu pro územní plány obcí závazné tak, že obec je povinna tyto respektovat a vymezit je i ve svém územním plánu; v negativním smyslu pak obec nemůže ve svém plánu takové plochy nadmístního významu vymezit bez toho, že by tyto nebyly v nadřazené územně plánovací dokumentaci obsaženy. Ve vztahu k rozvoji dopravní infrastruktury Zásady územního rozvoje v rámci hlavních cílů územního plánování v Plzeňském kraji (bod 2.) pod bodem 2.2.2. stanoví následující požadavky: rozvíjet základní dopravní osu kraje – IV. A transevropský multimodální koridor dálnice D5 a železniční trati č. 170 a navazující optimalizovanou radiální síť silnic I. třídy č. 20, 26 a 27, doplněnou o celostátní obvodové silnice č. 19 (…); a pro zlepšení dopravní dostupnosti a ochranu životního prostředí dále zpřesňovat vymezené koridory pro zkapacitnění silničních komunikací, preferovat přestavbu nevyhovujících úseků zejména v průtazích sídel, odstranění kolizních míst a bodových závad. V části ZÚR věnující se zpřesnění vymezení ploch a koridorů v politice územního rozvoje a vymezení ploch a koridorů nadmístního významu, ovlivňujících území více obcí, včetně ploch a koridorů veřejné infrastruktury, územního systému ekologické stability a územních rezerv (bod 5.) je pod bodem 5.

2. Plochy a koridory dopravy nadmístního významu, 5.2.

1. Celostátní silniční síť – silnice I. třídy vymezeno, že na silnici I. třídy I/20 - Karlovy Vary - Toužim - Plzeň - Nepomuk - Písek - České Budějovice jsou navrženy úpravy, mj. Černice (MÚK s D5) - Losiná, přeložka. Stavba s číslem 20/07 - Černice (MÚK s D5) - Losiná (MÚK s I/19), přeložka je pak bod bodem 8.1.2.

2. ZÚR vymezena jako veřejně prospěšná stavba, a to převzatá ze schválených ÚP VÚC s úpravami (pozn. KS: ZÚR – pokud jde o silnice I. třídy – rozlišují veřejně prospěšné stavby do 3 skupin, a to 1/ převzaté ze schválených ÚP VÚC beze změny, 2/ převzaté ze schválených ÚP VÚC s úpravami a 3/ veřejně prospěšné stavby nově vymezené). V odůvodnění ZÚR je ve vztahu k řešení dopravní obslužnosti uvedeno, že koncepce dopravy vychází ze schválených územních plánů velkých územních celků (viz použitá zkratka ÚP VÚC výše) Plzeňské aglomerace a okresů Domažlice, Klatovy a Tachov a z návrhu Koncepce dopravy Plzeňského kraje, který byl projednán radou Plzeňského kraje dne 21. 8. 2007. Nedostatečná připravenost sítě celostátních silnic I. třídy na dynamicky vzrůstající dopravní zatížení spolu s omezenými prostředky na urychlenou přestavbu ovlivňují využití území mimo centrální oblasti. Politika územního rozvoje, jakož i návrh Zásad územního rozvoje Plzeňského kraje, proto vymezují koridory nezbytné pro zajištění optimálních podmínek udržitelného rozvoje území. Dále je uvedeno (viz bod 5.2.1. odůvodnění ZÚR), že zatížená radiální síť silnic I. třídy vyžaduje rozsáhlé úpravy tras, tj. budování přeložek a obchvatů sídel. Hlavním důvodem pro to je snaha o zvýšení kvality dopravy, zlepšení dopravní dostupnosti a snížení negativního vlivu dopravy na obyvatelstvo, přičemž je nutno využívat všechna dostupná opatření ke snížení negativních důsledků dopravy na životní prostředí a veřejné zdraví, zejména na expozici obyvatel měst a obcí ve vztahu k hluku a škodlivým imisím z ovzduší. V grafické části ZÚR je pak ve výkresu č. B2 nazvaném jako Koncepce silniční dopravy vymezena trasa silnice I. třídy I/20, přičemž koridor přeložky této silnice plánovaný v rámci obce Losiná je trasován východně od obce. Na základě výše uvedeného je tedy zřejmé, že v době schvalování napadeného územního plánu odpůrcem byl koridor sporného silničního obchvatu a jeho východní trasování závazně vymezen v Zásadách územního rozvoje Plzeňského kraje, z nichž odpůrce byl povinen vycházet, což také učinil, a tedy tomuto zákonnému požadavku v procesu pořizování a vydávání napadeného územního plánu dostál [srovnej zejména bod d.1) výrokové části územního plánu Dopravní infrastruktura, v němž se uvádí, že „zásadní změnou koncepce dopravní infrastruktury je návrh obchvatu obce ve východní části řešeného území. Tento koridor obchvatu obce je převzat ze Zásad územního rozvoje Plzeňského kraje a je dále zpřesněn dle studie ''I/20 přeložka silnice v úseku D5 - Seč'', zpracované firmou SUDOP Praha a. s. v listopadu 2009. Součástí tohoto obchvatu obce je rovněž vymezená plocha dopravní infrastruktury v severní části území, ve které bude řešeno dopravní propojení navrženého obchvatu se stávající silnicí I/20. Po realizaci tohoto obchvatu obce bude stávající silnice I/20 změněna na silnici II. třídy. Dále srovnej bod g) Vymezení veřejně prospěšných staveb, dle kterého jsou územním plánem, pokud jde o dopravní infrastrukturu vymezeny veřejně prospěšné stavby D01 - silnice I. třídy a D02 - dopravní napojení, přičemž rozsah těchto ploch je vymezen ve výkresu veřejně prospěšných staveb a opatření s č. 4; a bod c) odůvodnění územního plánu, který se věnuje Vyhodnocení souladu územního plánu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací vydanou krajem]. Následně tak již nebylo možno po věcné stránce zpochybňovat vhodnost umístění tohoto koridoru, včetně nutnosti zabývat se možnostmi variantního řešení vedení trasy silničního obchvatu s argumentací, že východní trasa koridoru silničního obchvatu s ohledem na vývoj v čase a rozvoj bytové výstavby neodpovídá aktuálním poměrům v obci. Pokud navrhovatelé poukazovali na zjevné snížení tržní ceny jejich nemovitostí, jakož i na skutečnost, že domy v jejich vlastnictví byly dokončeny teprve v nedávné době, přičemž do obce Losiná se navrhovatelé přestěhovali právě proto, že od bydlení v bezprostřední blízkosti přírody a lesa očekávali poklidný vesnický způsob života v ekologicky přívětivém prostředí a nikoli bydlení u frekventované čtyřproudé silnice, je nutno upozornit, že sami navrhovatelé v podaném návrhu poukazují na skutečnost, že tzv. východní varianta vedení trasy koridoru silničního obchvatu byla oproti variantě západní upřednostněna již v roce 1991. Rovněž do následně vydaných Zásad územního rozvoje Plzeňského kraje byla trasa koridoru s úpravami převzata z předchozího ÚP VÚC. Navrhovatelům přitom nic nebránilo, aby se před rozhodnutím o zakoupení předmětných stavebních pozemků, jakož i před samotným započetím vlastní výstavby rodinných domů, seznámili se situací v předmětném území a s územně plánovací dokumentací regulující dané území (včetně plánovací dokumentace nadřazené), z níž by nepochybně zjistili, že je v ní trasa předmětného silničního koridoru v tzv. východní variantě dlouhodobě plánována. Pokud nadto k výstavbě přistoupili před přijetím ZÚR Plzeňského kraje, měli své námitky proti východní variantě trasy koridory silničního obchvatu směřovat právě proti tomuto opatření obecné povahy, které východní variantu trasy koridoru silničního obchvatu závazně vymezilo. V tomto ohledu pak nelze odpovědnost za daný stav přenášet na odpůrce s argumentací, že ačkoli o možnosti silničního obchvatu v této lokalitě věděl, povolil v bezprostřední blízkosti rozsáhlou a nijak nechráněnou výstavbu rodinných domů. V souvislosti s trasováním koridoru navrhovatelé dále v podaném návrhu poukazovali na nevhodnost jejího vedení přímo pod dominantním krajinným prvkem (či dle ZÚR dominantní krajinnou vedutou), a to zříceninou hradu Radyně, který je pohledově velmi exponovaným místem a které by mělo požívat prioritní ochrany krajinného rázu. Navrhovatelé upozornili, že ačkoli dle bodu 2.2.

4. ZÚR je ochrana krajinných dominant a vedut před změnami, které by mohly jejich působení v krajině poškodit, jednou ze základních zásad, kterými se mají příslušné orgány při pořizování územních plánů řídit, napadený územní plán vymezuje koridor silničního obchvatu v podobě čtyřproudé silnice I. třídy tak, že má být veden přímo pod tímto dominantním krajinným pólem. Tím ovšem bude pohledová dominanta hradu Radyně prakticky znehodnocena. K výše uvedenému je však nutno konstatovat, že námitky navrhovatelů týkající se možného ovlivnění krajinného rázu navrhovatelům v daném případě nepřísluší a nemohou vést k bezprostřednímu dotčení na jejich právech, neboť nemají žádnou souvislost s nemovitostmi, které navrhovatelé v dotčeném území vlastní. Na tomto závěru pak nemůže nic změnit ani skutečnost, že nadřazená územně plánovací dokumentace, tj. Zásady územního rozvoje pod bodem 2.2.

4. Ochrana krajinných hodnot stanoví, že krajinné dominanty, veduty a ohraničující horizonty je třeba chránit před ostatními zájmy na využití území. Tytéž závěry je pak možno učinit i ve vztahu k namítanému zásahu trasy koridoru do pozemků určených k funkci lesa, kdy navrhovatelé zdůraznili, že koridor silničního obchvatu dokonce svou polohou částečně lesním porostem prochází. Pokud navrhovatelé v této souvislosti namítali, že ačkoli dojde k vykácení značného množství stromů, územní plán nepočítá s žádnými novými lesními porosty, je nutno konstatovat, že ani tyto namítané skutečnosti se bezprostředně nedotýkají právní sféry navrhovatelů a nemohou vést ke zkrácení na jejich právech, neboť nikterak nesouvisí s vlastnictvím jejich nemovitostí na území regulovaném napadeným územním plánem. Ostatně navrhovatelé ani žádné konkrétní skutečnosti, v důsledku kterých by v tomto ohledu měli být na svých veřejných subjektivních právech zkráceni, netvrdili. V této souvislosti krajský soud doplňuje, že shodně se k uvedené otázce vyjádřil také Nejvyšší správní soud, a to již v rozsudku ze dne 5. 12. 2007, č. j. 3 Ao 4/2007 - 84, dostupném na www.nssoud.cz. Přesto krajský soud nad rámec výše uvedeného podotýká, že vyhodnocení krajinného rázu, včetně vypracování krajinářské studie začlenění stavby do krajiny, nepochybně bude mít své místo v navazujícím územním řízení, kde již bude řešena konkrétní podoba stavby včetně umístění její trasy v krajině tak, aby její negativní dopady na životní prostředí, včetně dopadů na celkový krajinný ráz, byly minimalizovány. Krajský soud dále nepřisvědčil ani námitce navrhovatelů, kteří se domnívali, že u záměru takového rozsahu, jakým je plánovaný obchvat obce mělo dojít v rámci zpracování územního plánu k posouzení vlivů na životní prostředí – dokumentace SEA, neboť se jednalo o koncepci obsahující záměr stanovený v příloze I zákona č. 100/2001 Sb. Je sice možno s navrhovateli souhlasit do té míry, že záměr stavby uvedené v kategorii I v příloze č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb. podléhá posuzování vlivů vždy, to však v případě, kdy se jedná o posuzování vlivů na životní prostředí tohoto samotného záměru, tj. o posouzení EIA. Pro územní plány, které jsou ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 100/2001 Sb. koncepcí a nikoli záměrem ovšem platí zvláštní úprava obsažená v ustanovení § 10i tohoto zákona, nazvaného jako Zvláštní ustanovení pro posuzování vlivů politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace na životní prostředí. Podle odst. 1 tohoto ustanovení se při posuzování vlivů politiky územního rozvoje, zásad územního rozvoje a územního plánu na životní prostředí postupuje podle zvláštního právního předpisu, kterým je dle odkazu stavební zákon. Ustanovení § 20, § 21 písm. l) a § 22 písm. e) tím nejsou dotčena. Ustanovení § 2, 3, 10a, 10b, 10g a 10h se použijí obdobně a s tím, že zjišťovací řízení a veřejné projednání se postupem podle tohoto zákona neprovádí. Předkladatelem je pořizovatel politiky územního rozvoje, zásad územního rozvoje nebo územního plánu. Z odst. 3 téhož ustanovení, věty poslední, pak dále vyplývá, že při pořizování územního plánu stanoví orgán kraje na základě kritérií uvedených v příloze č. 8 k tomuto zákonu případný požadavek na zpracování vyhodnocení vlivů na životní prostředí. V projednávaném případě přitom Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor životního prostředí, vydal k zadání územního plánu obce Losiná dne 25. 9. 2012 pod zn. ŽP/7827/12 stanovisko, v němž na podkladě kritérií obsažených v příloze č. 8 zákona č. 100/2001 Sb. s ohledem na rozsah navržených požadavků na rozvoj obce zpracování vyhodnocení vlivů návrhu zadání územního plánu na životní prostředí nepožadoval. Současně však upozornil, že „tímto stanoviskem není dotčena povinnost investora – oznamovatele záměrů postupovat ve smyslu § 6 a násl. zákona č. 100/2001 Sb., upravujících posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, pokud budou tyto záměry naplňovat ustanovení § 4 zákona. Posouzení vlivů záměru na životní prostředí je pak jedním z podkladů v následných řízeních dle zvláštních právních předpisů“ (k tomu rovněž viz odůvodnění tohoto rozsudku dále). Odpůrce tak byl v procesu pořizování a schvalování územního plánu tímto stanoviskem vázán, přičemž postupoval v souladu se zákonem, když návrh zadání územního plánu ve smyslu § 47 odst. 2 stavebního zákona zaslal krajskému úřadu, který u pořizovatele územního plánu mohl ve stanovené lhůtě uplatnit požadavek na vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí. Protože krajský úřad tento požadavek neuplatnil, nebylo třeba, aby pořizovatel územního plánu v návrhu zadání uvedl požadavek na vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. Navrhovatelé přitom nijak nezpochybňovali samotný obsah předmětného stanoviska ani nepolemizovali s jeho závěry, omezili se toliko na obecné konstatování, že u záměru takového rozsahu, jakým je plánovaný obchvat obce, mělo dojít k posouzení vlivů na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb. Jak již krajský soud uvedl výše, v obecné rovině takto uplatněné námitce nelze přisvědčit, neboť ze shora citované právní úpravy obsažené v § 10i odst. 3 in fine zákona č. 100/2001 Sb. je patrné, že ne vždy orgán kraje požadavek na zpracování vyhodnocení vlivů na životní prostředí uplatní. I kdyby však v souvislosti s výše uvedeným došlo na straně orgánů kraje k možnému pochybení, je nutno konstatovat, že k podrobnému vyhodnocení souladu navržené plochy koridoru silničního obchvatu obce Losiná z hlediska posouzení jeho vlivů na životní prostředí došlo, a to na úrovni nadřazené územně plánovací dokumentace, tj. v Zásadách územního rozvoje Plzeňského kraje, která je pro územní plán odpůrce závazná. Krajský soud v této souvislosti z přílohy č. 1 dokumentu nazvaného jako Vyhodnocení vlivů na životní prostředí, část A, při ústním jednání v rámci provedeného dokazování ověřil, že je v něm v podobě tabulkového přehledu podrobně vyhodnocen „Vliv záměrů na jednotlivé složky ŽP“, kdy v rámci VPS (pozn. KS: rozuměj veřejně prospěšné stavby) silniční I, II, III tř. (upravené) je vždy pod č. 20/07 obsažena stavba nazvaná jako Černice (MÚK s D5) - Losiná přeložka, včetně vyhodnocení jejího vlivu na vodu, půdu a horninové prostředí, přírodu a ekosystémy, kulturní a historické hodnoty území, krajinu, včetně hodnocení „potenciálních rizik dopadů záměru na jednotlivé složky životního prostředí a návrhů opatření“ (viz příloha č. 3 uvedeného dokumentu). V případě záměru označeného jako I/20 Plzeň, průtah silnice Černice (MÚK s D5) - Losiná (MÚK s I/19), přeložka (S 22,5/100) tak byla negativními hodnotami identifikována rizika uvedeného záboru v oblasti PUPFL, ohraničení krajinných oblastí, krajinných vedut a dominant, včetně fragmentace krajiny. Naopak pozitivní hodnotou je hodnoceno kritérium kvalitativní změny emisní a imisní zátěže. V rámci návrhu opatření jsou pak ve vztahu k předmětnému záměru v dokumentu vyhodnocení vlivů uvedeny následující závěry: Redukce emisní zátěže obcí a města Plzně; zábor 2,76 ha PUPFL, zásah do ohraničení krajinných oblastí a krajinných singularit, mírná fragmentace krajiny. Opatření: provést hodnocení EIA, vyhodnocení krajinného rázu včetně krajinářské studie začlenění stavby do krajiny. Navrhovatelé ve svém návrhu dále poukazovali na negativní dopady spojené s výstavbou a následným provozem čtyřproudé silnice I. třídy v bezprostřední blízkosti jejich domovů (konkrétně na nežádoucí vlivy na zdraví v podobě škodlivých vibrací, hluku, znečištění ovzduší a zvýšené prašnosti), včetně s tím související námitky, že v územním plánu nedošlo u dotčených ploch Z20 až Z22 k vymezení ploch určených pro protihluková opatření, ačkoli tato povinnost měla být stanovena jako nezbytná podmínka pro realizaci výstavby tohoto obchvatu. Krajský soud však takto uplatněné námitky neshledal důvodnými. Předně v této souvislosti uvádí, že při posuzování těchto námitek ve značném rozsahu vycházel ze závěrů, které k této otázce vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011 - 526, dostupném na www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí uvedl (a krajský soud se s těmito závěry v plném rozsahu ztotožňuje), že posuzování imisních limitů znečištění ovzduší, jakož i nejvyšších přípustných hodnot hluku, prašnosti či vibrací stanovených příslušnými právními předpisy má své místo především v územním řízení v rámci realizaci konkrétního záměru (ve vztahu k navrhovateli namítanému hluku srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2012, č. j. 1 As 135/2011 - 246, dostupný na www.nssoud.cz). Právě v této fázi totiž bude příslušný stavební úřad ve spolupráci s dotčenými orgány povinen vzít v potaz limity využití území, mezi které nepochybně patří i imisní limity znečištění ovzduší a nejvyšší přípustné hodnoty hluku, a tedy nepřipustit umístění takové stavby, která by způsobila překročení těchto limitů v daném území [k tomu srovnej především § 90 stavebního zákona, ve spojení s § 92 odst. 2 téhož zákona, dle kterého není-li záměr žadatele v souladu s požadavky uvedenými v § 90 nebo jestliže by umístěním a realizací záměru mohly být ohroženy zájmy chráněné tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy, stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne.]. Územní řízení lze tedy označit za jeden z nejdůležitějších momentů, v němž se velmi rigorózně (prostřednictvím závazných veřejnoprávních limitů) projevuje princip přípustné míry znečišťování životního prostředí, podle kterého nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení. Naproti tomu na úrovni územního plánování je třeba k tomuto principu, jakož i k příslušným právním normám týkajícím se ochrany ovzduší či veřejného zdraví, přistupovat odlišně. Z povahy věci, kdy územní plán představuje koncepční plánovací nástroj budoucího rozvoje území, není možné, aby území obce bylo z důvodu potenciální budoucí zátěže vyloučeno z dosahu regulace územním plánem na základě argumentace navrhovatelů, že v budoucnu bude následkem realizace předmětného záměru docházet k jejich zátěži hlukem, vibracemi či prašností. To by bylo v rozporu se samotným smyslem územního plánu obce, kterým je dle § 43 odst. 3 stavebního zákona zpřesnit v souvislostech a podrobnostech území obce a rozvíjet úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a s politikou územního rozvoje. Územní plán obce přitom nemá obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem územnímu rozhodnutí. V daném případě přitom z napadeného územního plánu vyplývá, že je to právě stávající silnice I. třídy I/20, která v současné podobě představuje velmi výraznou limitu pro plnohodnotné užívání sídla, neboť protíná území obce na ve směru severozápad – jihovýchod a vytváří v obci urbanisticky problematickou prostorovou dělící bariéru s obtížným dopravním překonáním jak pro napojení dopravních komunikací, tak zejména pro chodce. Je zároveň výrazným emisním zdrojem hluku a škodlivých zplodin z intenzivní automobilové dopravy přestavující zátěž pro život v obci. Nelze tedy opomíjet, že koridor vymezený v severovýchodní části řešeného území má vyřešit právě současný problematický průtah silnice I/20 středem samotné obce [srovnej např. body výrokové části územního plánu b.2) Koncepce rozvoje řešeného území; d.1) Koncepce veřejné infrastruktury, včetně podmínek pro její umisťování, Dopravní infrastruktura; či body části odůvodnění územního plánu b) Vyhodnocení koordinace využívání území z hlediska širších vztahů v území; g) Vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch; i) Komplexní zdůvodnění přijatého řešení včetně vybrané varianty – zde zejména bod i.1) Základní údaje o řešeném území – odst. 4; bod i.2) Zdůvodnění přijatého řešení – odst. 1 a 2, dále odst. 3 v části Plochy smíšené obytné a odst. 1 až 4 v části Plochy dopravní infrastruktury; a bod i.3) Doplňující informace, Dopravní infrastruktura – odst. 1 a 2]. Rovněž v této souvislosti nelze odhlížet ani od skutečnosti, že dopravní a technická infrastruktura (s ohledem na svou stavebně technickou povahu a podobu tzv. liniových staveb) podléhá oproti ostatním regulovaným prvkům specifické regulaci, a plánování umístění jednotlivých navazujících částí tak nemůže být relativně volné, ale musí podléhat přesné koordinaci (zde především na úrovni kraje a sousedících obcí, jimiž koridor prochází) tak, aby jednotlivé plochy (úseky) vymezovaného koridoru na sebe přesně navazovaly. Krajský soud pak v této souvislosti dále doplňuje, že vymezení plochy či koridoru nelze ztotožňovat se samotným umístěním stavby. Není totiž jisté, zda vůbec a jak bude takový záměr skutečně v budoucnu realizován, případně že umístění stavby silničního obchvatu bude z důvodu dodržení stanovených limitů možné pouze při současném splnění podmínky realizace odpovídajících a účinných opatření (kterých se navrhovatelé domáhají již nyní v procesu územního plánování). Cílem těchto opatření bude právě omezení či snížení působení negativních vlivů předmětné stavby, tj. např. v podobě vymezení navrhovateli požadovaných protihlukových opatření. Jejich konkrétní umístění a podoba (i s ohledem na budoucí technologický vývoj v této oblasti) se však bude odvíjet až od bezprostřední realizace záměru, kdy již bude zřejmé, jak tato stavba obchvatu bude vypadat a kudy konkrétně (v detailu dle projektové dokumentace) trasa stavby povede, čímž bude možno i určit plochy, na kterých bude nutné a vhodné odpovídající opatření realizovat. Napadený územní plán ostatně na tuto skutečnost pamatuje, když v odůvodnění stanoví, že „součástí dopravního obchvatu musí být i adekvátní protihlukové úpravy, stavby a zařízení, a to zejména v polohách blízkých plochám smíšeným obytným, jak stávajícím, tak navrženým“. Rovněž je stanoveno, že „v plochách přilehlých k silnici I/20 je nutné při umisťování a řešení objektů zohlednit hlukovou zátěž od této komunikace. Hlukovou zátěž je při umisťování staveb nutné zohlednit rovněž v plochách dotčených blízkostí navrženého koridoru dopravního obchvatu obce. Z grafické části územního plánu, konkrétně z jeho hlavního výkresu označeného č. 2 pak v této souvislosti vyplývá, že mezi nemovitostmi ve vlastnictví navrhovatelů a plochou Z21 vymezenou jako část koridoru silničního obchvatu se nachází plocha zemědělská a zčásti také lesní, přičemž pod bodem f) výrokové části územního plánu, nazvaného jako Stanovení podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití s určením převažujícího účelu využití (hlavní využití), pokud je možné jej stanovit, přípustného využití, nepřípustného využití (včetně stanovení, ve kterých plochách je vyloučeno umisťování staveb, zařízení a jiných opatření pro účely uvedené v § 18 odst. 5 stavebního zákona), popřípadě stanovení podmíněně přípustného využití těchto ploch a stanovení podmínek prostorového uspořádání, včetně základních podmínek ochrany krajinného rázu (například výškové regulace zástavby, charakteru a struktury zástavby, stanovení rozmezí výměry pro vymezování stavebních pozemků a intenzity jejich využití), je pro plochy zemědělské i pro plochy lesní určeno jejich přípustné využití mj. také jako plochy dopravní a technické infrastruktury. I na těchto plochách tedy je možno (a v souladu s územním plánem) v budoucnu odpovídající protihluková opatření jako součást dopravní či technické infrastruktury umístit. Nelze ovšem ani vyloučit, že realizace umístění stavby nakonec nebude vůbec možná, např. právě z důvodu překročení únosného zatížení životního prostředí zjištěného v rámci územního řízení a procesu EIA, který bude muset být ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/2001 Sb. ve vztahu k tomuto záměru zpracován, neboť podle přílohy č. 1 – Kategorie I (záměry vždy podléhající posouzení) jsou pod bodem 9.4 obsaženy i novostavby, rozšiřování a přeložky silnic nebo místních komunikací o čtyřech a více jízdních pruzích, včetně rozšíření nebo přeložek stávajících silnic nebo místních komunikací o dvou nebo méně jízdních pruzích na silnice nebo místní komunikace o čtyřech a více jízdních pruzích, o délce 10 km a více, a to se zdůrazněním skutečnosti, že tak bude muset být učiněno nově, se zohledněním aktuálního stavu v daném území a posouzením vlivů na životní prostředí v době umisťování předmětné stavby. Tento stav se totiž nepochybně od roku 1998, kdy mělo dojít k dřívějšímu posouzení EIA a vydání souhlasného stanoviska MŽP, změnil (jak na to také navrhovatelé poukázali v podaném návrhu). Nad rámec výše uvedeného proto již nyní krajský soud v této souvislosti zdůrazňuje, že z uvedeného stanoviska z roku 1998 (či z jiných neaktuálních stanovisek) zcela jistě nebude možné v navazujícím územním řízení bez dalšího vycházet a umístění stavby silničního obchvatu opírat toliko o jeho existenci, aniž by bylo provedeno nové posouzení vlivů na životní prostředí dle aktuálního stavu v území v době umisťování předmětné stavby, který v čase nepochybně doznal řady změn. Ostatně požadavek na zpracování EIA předmětného záměru vyplývá nejen ze stanoviska Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru životního prostředí, ze dne 25. 9. 2012, zn. ŽP/7827/12, vydaného právě k otázce posuzování vlivů na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb., ale také ze závazných Zásad územního rozvoje a vyhodnocení jejich vlivu na životní prostředí, kde je u záměru veřejně prospěšné stavby s číslem 20/07 Černice (MÚK s D5) - Losiná přeložka provedení hodnocení EIA uvedeno jako součást vyžadovaných opatření (k obsahu obou uvedených dokumentů viz odůvodnění tohoto rozsudku výše). Totožné závěry je pak možno vyslovit také ve vztahu k námitkám navrhovatelů, že koridor čtyřproudé silnice je veden v rámci plochy, kde již stojí vodojem zásobující obec pitnou vodou; a že je veden po úbočí vrchu se zříceninou hradu Radyně (částečně v zářezu). Tím dle navrhovatelů dojde k přerušení přirozených toků podzemních vod a projeví se úbytkem zdrojů pitné vody ve studnách, kdy odpůrce u ploch Z20 až Z24 zcela rezignoval na stanovení jakýchkoli podmínek (tj. např. na zpracování inženýrsko-geologického průzkumu, hydrogeologického průzkumu, hlukové studie apod.). I ve vztahu k takto uplatněným námitkám platí závěry krajského soudu vyslovené shora, tj. že tyto otázky (včetně zpracování příslušných studií a průzkumů) bude nutno řešit v navazujícím územním řízení o umístění předmětné stavby, kdy již bude známa její konkrétní podoba a trasa, neboť šíře koridoru umožňuje s konkrétním vymezením trasy v řádech metrů disponovat. I zde přitom platí, že samotný územní plán na namítaný střet poukazuje, kdy v části vztahující se k zásobování pitnou vodou upozorňuje na „částečný střet vyznačeného koridoru budoucího obchvatu silnice I/20 s ochranným pásmem (s oplocením) stávajícího vodojemu na Bambousku. Při detailním projektování trasy a realizaci stavby nové komunikace je třeba vzít polohu vodojemu v úvahu, aby se obě stavby nedostaly do kolize“. Dále územní plán na uvedené reaguje také stanovením podmínky, že „v detailnějším návrhu dopravního obchvatu obce musí být zohledněn a zachován stávající vodojem zásobující pitnou vodou obec Losiná, která se nachází ve východním okraji řešeného území, v těsné blízkosti navrženého koridoru dopravního obchvatu“. Z výše uvedených důvodů pak krajský soud neshledal ani navrhovateli namítané rozpory mezi textovou a grafickou částí územního plánu, které by si co do zachování stávajícího vodojemu či určení protihlukové úpravy vzájemně odporovaly. Pokud navrhovatelé v souvislosti s umístěním koridoru čtyřproudé silnice dále upozorňovali, že v územním plánu navržené plochy silničního obchvatu a jeho ochranná pásma (konkrétně navržené plochy Z23 a Z20) zasahují kromě pozemku s vodojemem také do již existující zástavby, je nutno opět konstatovat, že tato námitka navrhovatelům nepřísluší. Vzhledem k tomu, že navrhovatelé nejsou vlastníky nemovitostí nacházejících se v této existující zástavbě a jejich potenciální dotčení se primárně odvíjí od umístění koridoru silničního obchvatu na ploše Z21, není zřejmé, jakým způsobem by se tato skutečnost měla projevit v bezprostředním zkrácení na jejich veřejných subjektivních právech. Z téhož důvodu nejsou případnými ani poukazy navrhovatelů na skutečnost, že ačkoli jejich námitky byly ve většině případů zamítnuty, připomínce Ředitelství silnic a dálnic bylo v plném rozsahu vyhověno. Navrhovatelé se přitom domnívali, že postup navržený ŘSD a následně odpůrcem zapracovaný do územního plánu je nesprávný. V této souvislosti namítali, že v důsledku připomínek ŘSD byla do části c.3) Vymezení zastavitelných ploch výrokové části územního plánu doplněna u ploch Z04, Z05, Z06, Z10, Z11, Z12, Z14 a Z25 podmínka, že „v územním či stavebním řízení bude nutno prokázat, že v budoucnu nebudou silničním provozem dopravního obchvatu obce překročeny max. přípustné hladiny hluku v chráněných prostorech, přičemž protihluková ochrana musí být realizována mimo pozemky dopravního obchvatu“. Navrhovatelé pokládali tento postup odpůrce za zcela nesprávný, pokud je v územním plánu výstavba v nově vymezených smíšeně obytných plochách podmíněna určitou hlukovou hladinou, aniž by současně pro plochy určené pro dopravní infrastrukturu (tj. zejména plochy Z20 až Z24) byla stanovena podmínka provedení protihlukových opatření. I ve vztahu k výše uvedenému je nicméně nutno konstatovat, že navrhovatelé nemohou být takto namítanou skutečností nijak zkráceni na svých právech. Krajský soud na tomto místě opětovně uvádí, že navrhovatelé nejsou vlastníky nemovitostí (pozemků) nacházejících se v nově vymezených zastavitelných plochách Z04, Z05, Z06, Z10, Z11, Z12 a Z14 (se stanoveným způsobem využití jako ploch smíšených obytných) a ploše Z25 (se stanoveným způsobem využití jako plochy občanského vybavení), a tedy se nikterak nedotýká jejich právní sféry, jakým způsobem je budoucí využití takto vymezených ploch v územním plánu podmíněno, resp. zda taková podmínka byla do územního plánu zanesena na podkladě uplatněné připomínky ze strany Ředitelství silnic a dálnic, či nikoli. Uvedený závěr platí i v případě plochy Z05, u níž navrhovatelé v podaném návrhu zdůraznili, že dle připomínky ŘSD nebude chráněna a bude zasažena nepříznivými vlivy z provozu. Na těchto závěrech nemůže nic změnit ani navrhovateli zmiňovaná skutečnost, že tato nová lokalita (navržená jako plocha smíšená obytná) přímo navazuje na stávající zástavbu a sousedí se zástavbou, v níž mají své rodinné domy navrhovatelé. S ohledem na polohu a orientaci umístění této lokality dle grafické části územního plánu (viz hlavní výkres označený č. 2) není zřejmé, jak by se tato skutečnost měla v právní sféře navrhovatelů projevit. Přesto krajský soud v této souvislosti považuje za nutné se nad rámec výše uvedeného vyjádřit ke zvolenému přístupu Ředitelství silnic a dálnic (na který navrhovatelé rovněž poukazovali při ústním jednání soudu), kdy na podkladě připomínek ŘSD došlo v územním plánu u nově vymezovaných ploch pro bydlení ke stanovení podmínky pro jejich využití v tom smyslu, že protihluková ochrana musí být realizována mimo pozemky dopravního obchvatu. Krajský soud v této souvislosti upozorňuje, že takto stanovené podmínky se dle územního plánu týkají pouze nově vymezených ploch pro bydlení a v žádném případě tak nedopadají na vlastníky stávajících nemovitostí, kteří již své rodinné domy mají v území postaveny, tedy i na navrhovatele. Ve vztahu ke stávajícím vlastníkům (včetně navrhovatelů) tak bude nadále za vlivy umisťované stavby odpovědné mj. Ředitelství silnic a dálnic, či žadatel o vydání územního rozhodnutí. Již bylo uvedeno výše a krajský soud tuto skutečnost na tomto místě opětovně zdůrazňuje, že stavba předmětného obchvatu nebude moci být ve smyslu § 90 a § 92 odst. 2 stavebního zákona do území umístěna a povolena v okamžiku, kdy bude provedenými studiemi a posouzením EIA prokázáno, že dojde k překračování limitů stanovených jednotlivými složkovými zákony či bude jiným negativním způsobem ohrožováno vlastnictví stávajících vlastníků nemovitostí, včetně navrhovatelů. Pokud tedy Ředitelství silnic a dálnic jako vlastník dotčených pozemků volí dle názoru soudu poněkud kontraproduktivně a ve svých důsledcích i ve svůj neprospěch takový přístup, že příslušná technická opatření k zamezení škodlivých vlivů (v podobě emisí či imisí) nebudou moci být realizována přímo na pozemcích koridoru dopravního obchvatu, je nutno konstatovat, že samo ŘSD si tímto přístupem komplikuje situaci. V okamžiku prokázání působení negativních vlivů na pozemky navrhovatelů totiž bude povinno zajistit a prosadit realizaci ochranných opatření i na pozemcích, které v současné chvíli dle územního plánu nejsou jako koridor veřejně prospěšné stavby silničního obchvatu vymezeny. Pokud se toto ŘSD nezdaří prosadit, a tedy realizací těchto opatření nebude moci dojít k odstranění či eliminaci potenciálních škodlivých vlivů na stávající vlastníky nemovitostí (včetně navrhovatelů), za takového stavu nebude moci být předmětná stavba obchvatu vůbec do území umístěna ani povolena. Navrhovatelé konečně v podaném návrhu nesouhlasili ani s tím, jak odpůrce rozhodl o jimi uplatněných námitkách a připomínkách. Navrhovatelé zdůraznili, že rozhodnutí o námitkách, které je součástí odůvodnění územního plánu, musí obsahovat náležitosti podle § 68 odst. 3 správního řádu. Je přitom zřejmé, že odpůrce tomuto požadavku nedostál, a to u námitek I – XX, konkrétně vždy (u každého navrhovatele) u dílčí námitky č.

5. Ve vztahu k této dílčí námitce č. 5 navrhovatelé namítali, že byla vypořádána zcela nesprávně a nedostatečně, neboť napadený územní plán nejenže nijak nezpracovává jakákoli uvažovaná protihluková opatření, ale ani na tato protihluková opatření v územním plánu nevytváří a nevymezuje dostatečný prostor. V posuzovaném případě krajský soud při ústním jednání soudu provedl důkaz obsahem dílčí námitky č. 5 jednoho z vybraných navrhovatelů (s ohledem na obsahovou totožnost uplatněných námitek u všech navrhovatelů), a to konkrétně námitky navrhovatele R.K. ze dne 29. 7. 2014: „V územním plánu stanovený koridor obchvatu neřeší požadavky obsažené v Územní studii Plzeň-Jihovýchod (požadavky pro minimalizování hlukové a emisní zátěže z jeho provozu ve vztahu k zachování kvality bydlení velké části obce dotčené negativně tímto provozem). Odůvodnění námitky: Vyplývá z územního plánu, chybí např. protihlukové valy a ostatní protihluková opatření požadovaná Územní studií Plzeň-Jihovýchod – analýza, již si za peníze daňových poplatníků nechal zpracovat v listopadu 2009 Krajský úřad Plzeňského kraje. Výtah z Územní studie Plzeň-Jihovýchod: Výtah textu 1. - ''V prostoru Chválenic provést směrovou korekci trasy tak, aby došlo k maximálnímu možnému oddálení přeložky silnice I/20 od kraje obytné zástavby a navrhované rekreační sportovní plochy.'' Proč tento požadavek není požadován KúPk rovněž u obce Losiná a následně postupně zapracován do dalších projektových úrovní stavby? Výtah textu 2. - ''Důsledně zohlednit výsledky hlukových studií a navrhnout vhodná a dostatečně účinná protihluková opatření, především v blízkosti obytných území obcí Losiná, Chválenice, případně Nezbavětice.'' Z nás dosud neznámých (nevysvětlitelných) skutečností se stále zmenšuje podíl protihlukových opatření v úseku Losiná oproti předchozí verzi TS z listopadu 2009. Výtah textu 3. - ''V prostoru Losiné využít možnost kombinace protihlukových opatření s možným dozalesněním některých zbytkových prostorů, pro zvýšení účinnosti a dosažení příznivých pohledových efektů ve směru od obytné zástavby.'' Toto doporučení není rovněž nikde akceptováno a dále rozpracováno. Nejsou vyčleněny nové plochy pro dozalesnění prostoru mezi ochranným pásem koridoru a novou zástavbou RD. Výtah textu 4. - ''Rozvojový prostor obce Losiná, rozsáhlá výstavba RD – rozsáhlá již částečně zastavěná plocha RD se v budoucnu ocitne v relativně blízkém kontaktu s připravovanou čtyřpruhou silnicí I/20. Je potřebné realizovat územně technická a estetická opatření pro zamezení negativních vlivů dopravy a zajištění vizuální a hlukové ochrany území (např. vedení silnice v zářezu, technická protihluková opatření, výsadba lesního porostu a scelení okraje lesa).'' Ani tato doporučení a závěry obsažené v ÚS nejsou v následujících stupních projektové dokumentace obchvatu a aktualizacích ÚP podrobně prověřovány a dále zapracovány do ploch vyhrazených pro výstavbu dopravního koridoru. Z rozhodnutí o námitkách, které je součástí napadeného územního plánu [viz bod o) části odůvodnění územního plánu] je patrné, že dílčí námitka č. 5 byla zamítnuta s následujícím odůvodněním: „V námitce se uvádí, že ''v územním plánu stanovený koridor obchvatu neřeší požadavky v Územní studii Plzeň-Jihovýchod (požadavky pro minimalizování hlukové a emisní zátěže z jeho provozu ve vztahu k zachování kvality bydlení velké části obce dotčené negativně tímto provozem''. ÚP Losiná je v souladu s Územní studií Plzeň-Jihovýchod. Požadavky vyplývající z této územní studie pro řešené území byly zapracovány do zadání územního plánu, návrh ÚP Losiná z těchto požadavků vycházel.“ Krajský soud v souvislosti s posouzením důvodnosti výše uvedené námitky navrhovatelů nejprve na úvod podotýká, že otázkou náležitostí rozhodnutí o námitkách (§ 68 odst. 3 správního řádu) se již ve své rozhodovací činnosti zabýval také Nejvyšší správní soud, a to např. v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010 - 169, dostupném na www.nssoud.cz, v němž vyslovil, že „na odůvodnění rozhodnutí o námitkách je třeba klást stejné požadavky jako v případě klasických správních rozhodnutí (§ 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). Musí z něho být seznatelné, z jakého důvodu považuje obec námitky uplatněné oprávněnou osobou (§ 52 odst. 2 stavebního zákona) za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje skutečnosti předestírané oprávněnou osobou za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené“. Zajisté nelze očekávat, že bude každá námitka vypořádána vyčerpávajícím způsobem a do nejmenších podrobností. Přesto však musí být vždy jasně seznatelné, proč ji správní orgán považuje za nedůvodnou, přičemž je povinen se zabývat (třeba i stručně) všemi jejími součástmi. V nyní řešené věci je přitom bez pochybností zřejmé, že vypořádání shora citované dílčí námitky č. 5 shora uvedené požadavky na řádné odůvodnění nesplňuje. Z rozhodnutí není možno vůbec zjistit konkrétní důvody, pro které nebylo námitce a jejím dílčím bodům vyhověno, rozhodnutí o této námitce je tak nutno hodnotit jako nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění. Přesto však krajský soud k uvedenému pochybní dále uvádí, že k němu nelze přistupovat izolovaně a vytrženě z kontextu celého obsahu opatření obecné povahy. Krajský soud se proto zabýval otázkou, zda toto nedůsledné vypořádání námitky mohlo navrhovatele zkrátit na jejich právech, přičemž dospěl k závěru, že nikoli. I pokud by totiž došlo k podrobnému vypořádání a odůvodnění uvedené námitky, nemohla by být tato (v návaznosti na již výše učiněné závěry soudu) vypořádána jiným způsobem, než jak bylo uvedeno v části odůvodnění shora věnované požadavku navrhovatelů na realizaci či vymezení ploch pro protihluková opatření v územním plánu. Vzhledem k tomu, že v daném případě navrhovatelé poukazovali na obsah zpracované územní studie, krajský soud doplňuje, že ne všechny otázky definované v územní studii se nutně musí projevit v samotném územním plánu. To byl i případ navrhovateli požadovaných protihlukových opatření. Ve vztahu k namítaným chybějícím opatřením na ochranu hluku již krajský soud shora podrobně odůvodnil, že tyto otázky budou mít své místo v navazujícím územním řízení. To platí bezezbytku i v daném případě. Požadavky vymezené ve zpracované územní studii, které dosud nenalezly svůj odraz v samotném územním plánu (a logicky tak ani v případě protihlukových opatření učiněno být nemohlo, neboť dosud není zřejmá konečná podoba stavby silničního obchvatu), se prolnou a promítnou až do územního řízení o umístění předmětné stavby. Uvedené závěry jsou také v souladu s ustanovením § 30, ve spojení s § 25 stavebního zákona. Dle § 30 odst. 1 stavebního zákona územní studie navrhuje, prověřuje a posuzuje možná řešení vybraných problémů, případně úprav nebo rozvoj některých funkčních systémů v území, například veřejné infrastruktury, územního systému ekologické stability, které by mohly významně ovlivňovat nebo podmiňovat využití a uspořádání území nebo jejich vybraných částí. Dle § 25 stavebního zákona přitom územní studie představuje jeden z územně plánovacích podkladů, který ověřuje možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a nelze v této souvislosti opomíjet, že také pro rozhodování v území. Obsah územní studie a její závěry tak nepochybně bude nutno zohlednit a respektovat v územním řízení, a tedy i námitky navrhovatelů vznášené nyní jako dílčí námitka č. 5 budou moci být v územním řízení uplatněny a náležitě vypořádány. Ani s takto uplatněnou námitkou se proto krajský soud neztotožnil. Závěrem krajský soud doplňuje, že v řízení nepřistoupil k provedení důkazu listinou předloženou navrhovateli při ústním jednáním, a to stanoviskem ŘSD ze dne 5. 9. 2014, které je nadto adresováno nikoli účastníku tohoto soudního řízení, Občanskému sdružení „Radyně“, Losiná 433, neboť provedení tohoto důkazu nebylo třeba k posouzení zákonnosti vydaného opatření obecné povahy. Rovněž krajský soud pro úplnost uvádí, že původní návrh ve věci podala vedle navrhovatelů b) až f) také navrhovatelka a) Irena Lízalová, Losiná 360, vůči které bylo řízení usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 6. 2015, č. j. 59 A 4/2015 - 124, zastaveno. VI. Závěr a náklady řízení Krajský soud tak na základě všech výše uvedených skutečností neshledal návrh důvodným, a proto podle ustanovení § 101d odst. 2 s. ř. s. rozhodl o jeho zamítnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého odpůrce, který měl ve věci úspěch, má vůči navrhovatelům právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil. Náklady řízení spočívají v nákladech právního zastoupení odpůrce v soudním řízení před krajským soudem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). V daném případě se jedná o odměnu advokáta JUDr. Karla Havla za zastupování v řízení před krajským soudem, a to za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – vyjádření odpůrce k podanému návrhu a účast na ústním jednání soudu dne 17. 7. 2015) dle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu ve výši 9 300 Kč (3 x 3 100 Kč). Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu má advokát za jeden úkon právní služby také nárok na paušální částku náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. za tři úkony částku ve výši 900 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce odpůrce je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající této dani, tj. o částku 2 142 Kč. Náklady řízení za zastoupení včetně daně z přidané hodnoty tak činí celkem částku ve výši 12 342 Kč. Ke splnění povinnosti byla navrhovatelům stanovena přiměřená lhůta.