59 A 55/2016 - 35

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a JUDr. Pavla Vacka v právní věci žalobce: T. L., a.s., se sídlem XX, právně zastoupená Mgr. Martinem Pecklem, advokátem se sídlem AK Italská 27, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2016, č. j. OÚPSŘ 113/2016, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 13. 4. 2016, č. j. OÚPSŘ 113/2016, se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, k rukám Mgr. Martina Peckla, advokáta se sídlem Italská 27, Praha 2, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Žaloba Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jako nepřípustné žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odboru stavební úřad (dále jen „stavební úřad“) ze dne 22. 2. 2016, č. j. SURR/7130/236338/15-Hor, CJ MML 038375/16. Tímto prvostupňovým rozhodnutím bylo k žádosti stavebníka, SVJ XX, vydáno stavební povolení na stavbu „Změna dokončené stavby bytového domu - instalace plynových kotlů – alternativní zdroj tepla pro možnou změnu vytápění – XX. Žalobce nejprve upozornil na to, že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné, nesprávné a zcela formalistické. Nezákonnost napadeného rozhodnutí žalobce spatřuje v rozporu se zněním a účelem ustanovení § 109 písm. d) a e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), dále v nesouladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu a faktickým účelem stavby a posouzením stavby v provozuschopném stavu. Žalovaný se podle žalobce nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce, což je v rozporu s § 2 odst. 1 a § 4 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád). Žalobce namítal rozpor s § 16 odst. 7 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“), tedy musí být ve stavebním řízení prokázáno splnění podmínek pro povolení změny způsobu vytápění, zejména jedné z podmínek, a to ekonomické nepřijatelnosti zásobování ze soustavy zásobování tepelnou energií (dále jen „SZTE“) a zároveň musí být účastníkům stavebního řízení umožněno uplatňovat svá práva. Žalobce konstatoval, že je provozovatelem SZTE, která je stavbou ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona a bytový dům, kterého se stavební řízení týkalo s ohledem na instalaci plynových kotlů, byl napojen na soustavu SZTE. Žalobce jakožto vlastník předmětné soustavy zásobování tepelnou energií a oprávněný z věcného břemene ve smyslu ustanovení § 77 odst. 6 a § 76 odst. 5 písm. a) a b) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), je účastníkem stavebního řízení podle § 109 písm. d), neboť jeho práva mohou být prováděním stavby přímo dotčena. Účastenství podle § 109 písm. d) stavebního zákona je dáno tím, že změnou způsobu vytápění bytového domu zahrnující odpojení od SZTE dojde ke vzniku řady problémů rázu technického, a ke snížení provozuschopnosti z důvodů změny hydraulických parametrů, tedy dojde ke zvýšení měrných teplotních a tlakových ztrát a tyto následky se dotýkají žalobce jako provozovatele SZTE, ale i jako vlastníka SZTE jako celku. Technické dopady odpojení od SZTE jsou potvrzeny i stanoviskem odboru stavebního řádu Ministerstva pro místní rozvoj České republiky ze dne ze dne 4. 3. 2009, na které žalobce odkázal, jakož i posudkem vypracovaným pro objekty v lokalitě Liberec - Františkov, který žalobce předložil již v řízení o námitkách. Žalobce dále v žalobě konstatoval, že splnil podmínky účastenství podle § 109 písm. b) stavebního zákona, neboť do přípojky SZTE zasahující do předmětného bytového domu musí být v případě změny způsobu vytápění plynovými kotli zasaženo, minimálně jejím odpojením od potrubí v bytovém domě a uzavřením ventilů. I kdyby nedošlo předmětnou změnou způsobu vytápění k zásahu do SZTE vzhledem k tomu, že se stavebník rozhodne stavbu provozovat za současného napojení domu na SZTE, tak musí být žalobce informován nejen o způsobu napojení stavby na vnitřní rozvody domu, ale i o způsobech současného fungování plynových kotlů a SZTE. Podle žalobce postačí pouhá potencionalita dotčenosti práv dané osoby podle § 109 písm. d) a e) stavebního zákona. Podmínka účastenství byla tedy splněna. Žalobce ohledně účastenství odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, zejména na rozsudek ze dne 18. 9. 2014, č. j. 7 As 162/2014-34, ve kterém soud konstatoval, že v případě účastenství postačuje pouhá „možnost dotčení práv“ a tedy jako s účastníkem řízení o povolení změny stavby spočívající ve změně způsobu vytápění má být jednáno s provozovatelem SZTE za podmínky, že dům je napojen stále na SZTE. Dále žalobce odkazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 1. 2011, č. j. 59 A 68/2010-104, ve kterém soud konstatoval, že souhlasí s tvrzením stavebního úřadu, že žalobce je účastníkem stavebního řízení podle § 109 písm. d) stavebního zákona. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2015, č. j. 8 As 172/2014-38, podle kterého, pokud má stavební záměr zasáhnout do rozvodů, na které je stále napojena SZTE, je dána možnost přímého dotčení práv žalobce k SZTE. Žalobce konstatuje, že žalovaný se nijak nevyjádřil k odlišnému názoru od výše uvedené judikatury soudů ohledně účastenství. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že odlišujícím prvkem od výše uvedené judikatury je „alternativnost“ stavby a tedy její nezasahování do vnitřních rozvodů v bytovém domě, s čím žalobce nesouhlasí. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného o tom, že pokud jde o alternativní zdroj tepla pro možnou změnu způsobu vytápění, tak tento zdroj nijak nezasahuje do rozvodného topného systému, když součástí stavby není ani odpojení bytového domu od žalobcovi SZTE. Žalobce argumentuje s danou projektovou dokumentací, která dle žalobce potvrzuje zásahy do vnitřních rozvodů bytového domu (str. 15 „stávající přívod tepla do budovy z SCZT z předávací stanice bude odpojen, str. 14 „nutné úpravy horizontálního rozvodu“, str. 8 „napojení nových kotlů na stávající rozvody teplé vody“). K těmto pasážím projektové dokumentace se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevyjádřil. Podle žalobce má správní úřad ve stavebním řízení posoudit projektovou dokumentaci z hlediska účinků budoucího užívání stavby. Není vůbec relevantní ta skutečnost, že stavebník prozatím nijak v projektové dokumentaci neřeší napojení stavby, i přesto, že podle žalobce užívání stavby vyžaduje napojení na vnitřní rozvody v bytovém objektu. Připojením stavby na vnitřní rozvody v bytovém objektu dochází ke změně způsobu užívání stavby. I z hlediska budoucího napojení nového alternativního zdroje na domovní rozvody musí být posuzováno účastenství žalobce a žalovaný dle žalobce v napadeném rozhodnutí pochybil. Tím, že žalovaný poukázal na tu skutečnost, že projektová dokumentace neřeší budoucí napojení alternativního zdroje, potvrdil de facto nedostatečnost projektové dokumentace, která se dle žalobce ve stavebním řízení musí zabývat účinky dané stavby. Žalobce poukazuje na neekonomičnost dané stavby, neboť stavebníkovi by touto stavbou vznikly jednorázové náklady na vybudování alternativního zdroje, jeho údržbu, aniž by došlo k provozu daného zařízení, čímž by daný stavební záměr odporoval § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší. Žalobce dále namítá nedostatečné odůvodnění rozhodnutí spočívající v tom, že se žalovaný nevyjádřil k judikatuře soudů ohledně účastenství žalobce, dále se nevyjádřil k odvolacím námitkám žalobce týkající se nedostatků projektové dokumentace, dotčení práv žalobce danou stavbou a neprovedl důkazy navrhované žalobcem. Žalobce konstatuje, že mezi výstavbou plynových kotlů a odpojením od SZTE je bezprostřední vztah příčinné souvislosti. Podle žalobce je daná stavba v rozporu s právními předpisy, jak žalobce rozvedl v námitkách, na které odkázal. V závěru dále žalobce shrnuje, že mu bylo upřeno právo na věcné posouzení jeho odvolacích námitek tím, že žalovaný jeho odvolání zamítl jako nepřípustné, neboť podle jeho stanoviska není v daném stavebním řízení účastníkem řízení. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a žalobci proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení. V závěru žaloby dále žalobce navrhl zrušit i rozhodnutí stavebního úřadu. II. Vyjádření žalovaného V písemném vyjádření k žalobě žalovaný zdůraznil, že napadené rozhodnutí se zabývalo pouze přípustností podaného odvolání. Nedošlo tak k věcnému přezkoumání vydaného stavebního povolení. Žalovaný konstatoval, že sice žalobci svědčí práva odpovídajícímu věcnému břemeni k předmětnému bytovému domu podle § 76 odst. 5 a § 77 odst. 6 energetického zákona, ale není u něho splněna druhá podmínka účastenství, a to ta skutečnost, že věcné právo, které žalobci svědčí, může být prováděním stavby přímo dotčeno. Tato druhá podmínka dle žalovaného nemůže být naplněna, neboť se jedná o případ, kdy z hlediska technického řešení je zřizován alternativní zdroj tepla, aniž by byl tento zdroj napojen na stávající vnitřní rozvody, na které je napojeno zařízení žalobce. Stavba bude probíhat uvnitř objektu, nebude propojena se stávajícími domovními rozvody tepla a součástí stavebního záměru není odpojení bytového domu od žalobcova zařízení či jiný zásah do tohoto zařízení. Z projektové dokumentace vyplývá, že předmětnou stavbou byl povolen alternativní zdroj tepla bez jakéhokoliv napojení na vnitřní stávající rozvody TUV ukončené uzavíratelnými ventily. III. Replika žalobce Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které uvedl, že pro účastenství osoby ve stavebním řízení podle § 109 písm. d) a e) stavebního zákona postačí pouhá potence dotčenosti práva prováděním stavby. Pokud stavebník přepojí svůj topný systém na plynový kotel, stane se přípojka SZTE zcela nadbytečnou a odpojením bytového domu od SZTE dojde k řadě problémů technického rázu, které vyvolávají nutnost přestavby SZTE či alespoň její příslušné větve. Žalovaný měl hodnotit dopady stavby z hlediska § 77 odst. 5 energetického zákona a § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší. Jako nedostatek projektové dokumentace žalobce hodnotí neřešení způsobu propojení „alternativního zdroje tepla“ na vnitřní rozvody domu, neboť bez posouzení tohoto propojení nelze posoudit účinky budoucího užívání stavby a ani potenciální dotčení subjektů prováděním této stavby. Napojení stavby na vnitřní rozvody je nutné dle žalobce považovat za pojmový znak stavby, neboť provozování plynových kotlů bez napojení na vnitřní rozvody bytového domu není možné. Z těchto důvodů je žalobce účastním stavebního řízení, a žalovaný tedy nemohl jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Liberce zamítnout jako nepřípustné s ohledem na alternativnost zdroje tepla a je nutné účastenství žalobce posuzovat z hlediska stavby v provozuschopném stavu ve smyslu § 111 odst. 2 stavebního zákona. Žalobce se dovolával rozsudku ze dne 29. 3. 2007, č. j. 1 As 16/2006-58, ve kterém byl obsažen názor, že povinnosti dle § 3 zákona o ochraně ovzduší musí být splněny vždy a musí být stavebním úřadem vždy zkoumány a z rozhodnutí musí být úvahy seznatelné. Dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2013, č. j. 7 As 71/2012 -39, který rozvádí závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2007, č. j. 1 As 16/2006-58 v tom smyslu, že zákon o ochraně ovzduší nekonkretizuje pojem ekonomické přijatelnosti, ale správní orgán musí ověřit ekonomický propočet stavebníka, nejenom z něho vycházet. IV. Zjištění ze správního spisu Ze správního spisu vyplývá, že dne 23. 12. 2015 podal stavebník, SVJ XX, žádost o vydání stavebního povolení na stavbu „Změna dokončené stavby bytového domu – instalace plynových kotlů – alternativní zdroj tepla pro možnou změnu vytápění – XX“. Ve stavebním řízení k žádosti o stavební povolení stavebník mimo jiné doložil: - projektovou dokumentaci; - zápis ze shromáždění vlastníků bytových jednotek; - plán kontrolních prohlídek stavby, - souhlasné stanovisko RWE Distribuční služby, s.r.o.; - porovnání nákladů podle druhu paliva; - vyjádření žalobce k projektové dokumentaci Dne 21. 1. 2016 Magistrát města Liberce, odbor stavební úřad, vydal oznámení o zahájení stavebního řízení. Stavebníkem byla doložena stanoviska, resp. vyjádření orgánů státní správy, a to: - Magistrátu města Liberec, odboru životního prostředí, ze dne 21. 12. 2015 a 1.

12. Dne 5. 2. 2016 uplatnil žalobce rozsáhlé námitky proti dané stavbě vymezené v oznámení o zahájení stavebního řízení. Dne 12. 2. 2016 podal stavebník vyjádření k námitkám podaným žalobcem, ve kterém uvedl rozvahu nákladů stavebníka na pořízení nového alternativního zdroje tepla a nižší náklady na provoz a jeho srovnání s dosavadním zdrojem tepla. Dále stavebník konstatoval, že dne 21. 9. 2015 podal řádnou výpověď z dodávek tepelné energie, kdy výpovědní lhůta končí dnem 31. 3. 2016, ve smlouvě o dodávce energie od žalobce není stanoven postup, jakým bude se stavebníkem prováděno odpojení od SZTE. Dne 22. 2. 2016 vydal stavební úřad dle § 115 stavebního zákona stavební povolení na stavbu „Změna dokončené stavby bytového domu – instalace plynových kotlů – alternativní zdroj tepla pro možnou změnu vytápění – Jiráskova 300/17, 460 01 Liberec“ – dům č. p. 300 v Liberci XIII, ul. Jiráskova 17. Jedná se o stavební úpravy zřízením dvou plynových kondenzačních kotlů BUDERUS LOGAMAX s příkonem do 33, 5 kW. Plynové kotle budou instalovány v samostatném prostoru nevyužívaného sklepa ulice XX. Mezi podmínkami pro provedení stavby bylo stavebním úřadem stanoveno, že plynové kondenzační kotle budou napojeny na stávající rozvody topné vody domu a rozvody teplé vody domu po odpojení těchto rozvodů od rozvodového tepelného zařízení ve vlastnictví žalobce. Stavebník umožní žalobci přístup po dobu stavby ke všem tepelným zařízením v domě z titulu jejich věcného břemene podle energetického zákona. Stavební úřad konstatoval, že žádost o povolení stavby přezkoumal z hledisek dle § 111 stavebního zákona, projednal ji s účastníky a dotčenými orgány a zjistil, že uskutečněním nebo užíváním stavby nejsou ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem, předpisy vydanými k jeho provedení a zvláštními předpisy, a projektová dokumentace splňuje obecné technické požadavky na stavby. Stavební úřad zajistil vzájemný soulad předložených závazných stanovisek dotčených orgánů vyžadovaných zvláštními předpisy, jež konkrétně konstatoval. Stavební úřad dospěl k závěru, že provedení předmětných stavebních úprav je technicky možné, proveditelné a nezasahuje do zařízení žalobce. Stavební úřad zmínil omezení vznášet námitky podle § 114 odst. 1 stavebního zákona. K jednotlivým námitkám žalobce pak uvedl, že stavebník povinnost dle § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší splnil, z hlediska ochrany ovzduší bylo vydáno souhlasné závazné stanovisko Magistrátu města Liberec, odboru životního prostředí. K námitkám označení zdroje za „alternativní“ stavební úřad v rozhodnutí uvedl, že předmětem stavebního povolení není přepojení systému rozvodu tepla a teplé vody v domě, neboť se jedná o majetkoprávní věc, která nespadá do kompetence řešení stavebního úřadu, neboť se nejedná o veřejnoprávní záležitost. Podle stavebního úřadu je stavba v souladu s územním plánem a územní energetickou koncepcí Statutárního města Liberec, přípustnou formou zásobení teplem v daném urbanistickém obvodu je rovněž zemní plyn. Stavba je v souladu s veřejným zájmem, odpojení od SZTE a vliv na provozuschopnost není předmětem řízení. Podle stavebního úřadu nebylo třeba vydat územní rozhodnutí, neboť se jedná o změnu již dokončené stavby, která dle ustanovení § 79 odst. 6 stavebního zákona nevyžaduje rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas. Stavební úřad uzavřel s tím, že do zařízení žalobce nebude zasahováno, při ústním jednání se žalobce vyjádřil do protokolu, že žádá o doplnění projektové dokumentace s ohledem na skutečnost, že stavba musí být v projektové dokumentaci posuzována v cílovém provozuschopném stavu. K tomu se vyjádřil Ing. Horáček, předseda výboru společenství vlastnictví jednotek Jiráskova 300, že o termínu odpojení od SCZT bude žalobce informovat. Stavební úřad ve stavebním povolení dodává, že v podmínkách pro provedení stavby (body 10.-12.) upozornil stavebníka, že v průběhu realizace stavby nesmí dojít k poškození ani k dotčení zařízení, které je ve vlastnictví žalobce. Stavbou nebude dotčeno ani žalobcovo vlastnické právo ani právo odpovídající věcnému břemeni. V odvolání ze dne 10. 3. 2016 žalobce uplatnil rozsáhlé námitky týkající se zejména nedostatečně zjištěného skutkového stavu, nenaplnění podmínek § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, chybného posouzení projektové dokumentace stavebním úřadem, nesprávného posouzení souladu stavby s energetickým zákonem či veřejným zájmem, absence územního řízení v dané věci, a nesrovnalostí stanovisek dotčených orgánů. Dne 21. 3. 2016 podalo Společenství vlastníků jednotek Jiráskova 300 Liberec vyjádření k podanému odvolání žalobce, ve kterém především zdůraznilo ekonomickou výhodnost alternativního zdroje tepla, že pro rok 2016 porovnatelná cena tepla nového zdroje činí 610 Kč/GJ, oproti ceně tepla ze SZTE ve výši 699 Kč/GJ. Změna zdroje tepla je ekonomicky přijatelnou. V. Napadené rozhodnutí žalovaného správního orgánu Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 92 odst. 1 správního řádu odvolání žalobce zamítl jako nepřípustné. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že žalobce nesplňuje podmínky pro podání odvolání proti napadenému rozhodnutí, neboť není takovým účastníkem řízení, který může být rozhodnutím stavebního úřadu přímo dotčen na jeho vlastnických právech. Stavební úřad dle žalovaného vymezil účastníky řízení podle § 109 stavebního zákona a zahrnul jako účastníka daného stavebního řízení i žalobce. S tímto se žalovaný neztotožňuje, neboť i přesto, že žalobce má právo odpovídající věcnému břemeni k předmětnému bytovému domu podle § 76 odst. 5 a § 77 odst. 6 energetického zákona a je vlastníkem zařízení SZTE uvnitř bytového objektu, nejsou tyto skutečnosti dostatečné k tomu, aby byl žalobce účastníkem stavebního řízení podle § 109 písm. d) a e) stavebního zákona. Žalobce podle žalovaného nenaplnil druhou podmínku daného ustanovení, a to podmínku přímého dotčení jeho práv. V daném případě jde o alternativní zdroj tepla pro možnou změnu způsobu vytápění, který nezasahuje do stávajících rozvodů bytového domu, je umístěn v jiné části domu než zařízení SZTE a projektová dokumentace neřeší budoucí napojení plynových kondenzačních kotlů na rozvodný systém. Dle žalovaného technologické zařízení nového zdroje tepla bude ukončeno uzavíratelnými ventily před místem možného budoucího propojení nového zdroje tepla se stávajícími domovními rozvody. Součástí stavby není odpojení bytového domu od SZTE. Stavební úřad tedy dle žalovaného pochybil, neboť žalobce nesplňuje podmínky účastenství podle § 109 písm. d) a e) stavebního zákona, a porušil tak princip rovnosti. Žalovaný se nezabýval věcnou stránkou rozhodnutí stavebního úřadu, neboť odvolání bylo podáno osobou k tomu neoprávněnou. Dne 21. 4. 2016 žalovaný svým sdělením konstatoval, že nebyly zjištěny skutečnosti, které by odůvodňovaly zahájení přezkumného řízení, uplatnění obnovy řízení z moci úřední, nebo vydání nového rozhodnutí. VI. Posouzení věci soudem Podanou žalobu soud projednal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející soud přezkoumal v mezích žalobních bodů, vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V dané věci je předmětem soudního přezkumu rozhodnutí žalovaného, kterým bylo podle § 92 odst. 1 správního řádu zamítnuto žalobcovo odvolání jako nepřípustné. Podle ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne. Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá-li předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o vydání nového rozhodnutí. Rozhodnutí odvolacího orgánu vydané podle § 92 odst. 1 správního řádu je rozhodnutím procesním, jehož podstatou je konstatování nepřípustnosti (případně opožděnosti) odvolání, aniž by z hlediska odvolacích námitek byla zkoumána a hodnocena věcná a právní stránka rozhodnutí, vůči němuž odvolání směřovalo. Skutková zjištění a právní hodnocení nepřípustnosti, resp. opožděnosti odvolání pak musí nalézt odraz v odůvodnění rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Účastníku správního řízení se dostane soudně přezkoumatelného rozhodnutí správního orgánu v otázce nepřípustnosti odvolání. Správní orgán se věcně nezabývá podaným odvoláním. Soud se při přezkumu zákonnosti takového rozhodnutí zabývá jen tím, zda bylo podané odvolání nepřípustné. Z uvedených důvodů nelze napadené rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, pokud se žalovaný v rozhodnutí nevypořádal s odvolacími námitkami, ve kterých žalobce namítal nezákonnost vydaného stavebního povolení. Jak již soud uvedl, zamítne-li odvolací orgán podané odvolání pro nepřípustnost, nepřikročí k meritornímu přezkumu prvostupňového rozhodnutí z hlediska odvolacích důvodů. Soud podrobil přezkumu závěry žalovaného ohledně účastenství žalobce ve stavebním řízení, a tedy i samotnou přípustnost podaného odvolání, a zda byl tímto žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu (obdobně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 5. 2011, č. j. 5 As 18/2011-85). Na úvod soud připomíná, že žalobami žalobce týkajícími se problematiky účastenství ve stavebním řízení ohledně změny stavby – změna způsobu vytápění objektu odpojením od žalobcovy SZTE a zřízení nového zdroje vytápění – plynové kotelny, se zabýval opakovaně. Nejednalo se přitom pouze o přezkum rozhodnutí žalovaného o zamítnutí námitek podle § 117 odst. 5 písm. f) stavebního zákona, ale také o přezkum vydaných stavebních povolení či o přezkum procesních rozhodnutí stavebního úřadu nebo žalovaného ohledně účastenství žalobce v probíhajících stavebních řízeních. Zbývá dodat, že v minulosti bylo řešeno také účastenství žalobce v řízení o dodatečném povolení stavby plynové kotelny. (srov. závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 3. 4. 2014, č. j. 9 As 120/2013-19, rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz). Předmětná věc se liší od případů řešených Nejvyšším správním soudem tím, že předmětná stavba spočívá v instalaci plynových kotlů jako alternativního zdroje tepla, který nebude fyzicky propojen se stávajícími domovními topnými rozvody napojenými na SCZT. Soud při posuzování této věci vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2016, č. j. 7 As 73/2016 – 27, který se zabýval stavebním záměrem a předmětná věc spočívala ve vybudování alternativního (záložního) zdroje vytápění a ohřevu teplé užitkové vody za účelem budoucí změny způsobu vytápění bytového domu, aniž by došlo k napojení nového zdroje tepla na zdroj stávající. V obdobném případě „alternativního zdroje vytápění“ rozhodoval zdejší soud v rozsudku ze dne 9. 12. 2016, č. j. 59 A 60/2015-39. Účastenství ve stavebním řízení definuje § 109 stavebního zákona, ve znění zákona č. 350/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2013 tak, že účastníkem stavebního řízení je pouze a) stavebník, b) vlastník stavby, na níž má být provedena změna, není-li stavebníkem, c) vlastník pozemku, na kterém má být stavba prováděna, není-li stavebníkem, může-li být jeho vlastnické právo k pozemku prováděním stavby přímo dotčeno, d) vlastník stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna, a ten, kdo má k tomuto pozemku nebo stavbě právo odpovídající věcnému břemenu, mohou-li být jejich práva prováděním stavby přímo dotčena, e) vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo prováděním stavby přímo dotčeno, f) ten, kdo má k sousednímu pozemku právo odpovídající věcnému břemenu, může-li být toto právo prováděním stavby přímo dotčeno, g) osoba, o které tak stanoví zvláštní právní předpis, pokud mohou být stavebním povolením dotčeny veřejné zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů a o těchto věcech nebylo rozhodnuto v územním rozhodnutí. Žalobce konkrétně tvrdil důvody svého účastenství dle písmene d) a e) tohoto ustanovení, k těmto důvodům jeho účastenství ve stavebním řízení dle citovaného ustanovení se judikatura Nejvyššího správního soudu a v návaznosti na to i soudu zdejšího vypořádala. SZTE je stavbou ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona. Není sporu o tom, že tato stavba se nachází na pozemku, na kterém má být změna stavby (změna způsobu vytápění) prováděna. Kromě toho svědčí žalobci na základě § 76 odst. 5 a § 77 odst. 6 energetického zákona práva odpovídající věcnému břemeni k předmětnému bytovému domu (tj. ke stavbě, na níž má být prováděna změna). Samotná existence vlastnického práva, respektive práva odpovídajícího věcnému břemeni, není postačující k učinění závěru o účastenství osoby z těchto práv oprávněné. V případě § 109 písm. d), resp. e) stavebního zákona musí podle zákona přistoupit druhá podmínka, spočívající v tom, že práva těchto osob mohou být prováděním stavby přímo dotčena. Jak uvedl Nejvyšší správní soud například ve svém rozsudku ze dne 19. 6. 2009, č. j. 5 As 67/2008 - 111, „účastenství v územním i stavebním řízení má vždy dvě podmínky; existenci vlastnického nebo věcného práva jako podmínku základní a druhou podmínku, kterou je přímé dotčení existujícího práva. Klíčovým pojmem pro vymezení okruhu účastníků územního i stavebního řízení podle stavebního zákona je přitom pojem ‚přímé dotčení‘.“ Zároveň je však nutno podotknout, že k závěru o účastenství osoby postačí pouhá možnost dotčení práv. To, zda skutečně k dotčení dojde, či nikoliv, má být až předmětem meritorního posouzení ve stavebním řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2006, č. j. 2 As 44/2005 - 116, publ. pod č. 850/2006 Sb. NSS). Dále je třeba zdůraznit, že okolnosti, které svědčí pro závěr o možné přímé dotčenosti práv, a tedy účastenství určité osoby ve stavebním řízení, je povinen si stavební úřad, resp. v souzené věci žalovaný zhodnotit sám, a to nejen na základě skutečností tvrzených či namítaných dotčenou osobou. V rámci stavebního řízení jednal stavební úřad se žalobcem jako s účastníkem stavebního řízení, ve stavebním povolení se zabýval námitkami žalobce s ohledem na ustanovení § 114 odst. 1 stavebního zákona. Naproti tomu žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žalobce nesplňuje podmínky pro podání odvolání proti napadenému rozhodnutí, neboť není takovým účastníkem řízení, který může být stavebním povolením přímo dotčen ve svých vlastnických právech. Dále konstatoval, že stavební úřad v dané věci pochybil, když žalobce označil jako účastníka řízení. Bylo tedy na posouzení soudu, zda žalobce mohl být dotčen rozhodnutím stavebního úřadu na svých právech či nikoliv. Nejvyšší správní soud v uvedených rozsudcích ze dne 18. 9. 2014, č. j. 7 As 162/2014- 34, které Nejvyšší správní soud zopakoval i ve svých dalších rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne 5. 11. 2014, č. j. 1 As 130/2014-29 nebo ze dne 2. 2. 2015, č. j. 8 As 172/2014-35, ze dne 22. 4. 2015, č. j. 2 As 170/2014-54, či naposledy např. ze dne 30. 7. 2015, č. j. 9 As 249/2014-56 dospěl k závěru, že pokud má předmětná stavba zasáhnout do stávajících rozvodů v domě, na které je současně napojeno SZTE, které může být napojením jiného zdroje tepla ovlivněno, případně při chybném postupu dokonce i poškozeno, shledal soud přímé dotčení provozovatele SZTE na jejích právech. Nejvyšší správní soud konstatoval, že v řízení o námitkách podle § 117 odst. 4 stavebního zákona správní úřad musí posuzovat potencionální přímé dotčení práv. Nejvyšší správní soud spatřuje toto dotčení v tom, že stavební záměr má zasáhnout do rozvodů, na které je napojena SZTE. Předmětná věc se přitom liší od dříve řešených případů tím, že předmětné stavební povolení spočívá v instalaci plynových kotlů jako alternativního zdroje tepla, který nebude fyzicky napojen na topný systém budovy. Ve stavebním povolení stavební úřad konstatuje, že navrhovaným zdrojem tepla jsou dva plynové kondenzační kotle BUDERUS LOGAMAX s příkonem do 33, 5 kW. Nové plynové kotle budou instalovány v samostatném prostoru nevyužívaného sklepa. Stavební úřad dále stanovil, že přepojením topného systému od přípojky SCZT a napojením nového topného zdroje na původní topný systém v bytovém objektu nebude dotčeno zařízení žalobce. V projektové dokumentaci je stanoveno, že navrhované stavební úpravy budou prováděny uvnitř stávajícího bytového domu v 1. PP – č. p. 300/17 v prostoru nevyužívaného sklepa (strojovny). V 1. PP v prostoru sklepních kójí je umístěna technologie žalobce. Instalací plynových kotlů dle projektové dokumentace nebude dotčen majetek žalobce. V dokumentaci je zdůrazněno, že vytápění bytového domu vlastním zdrojem ušetří roční tepelnou práci oproti současnému stavu. Podle dokumentace případné napojení alternativního zdroje tepla na topný systém budovy bude řešen samostatným postupem dle aktuálnosti potřeby využití alternativního zdroje. Napojení tedy není součástí projektové dokumentace. Stávající přívod tepla do budovy z SCZT z předávací stanice bude odpojen uzavřením armatur na přívodech ze sklepa v č. p. 300 do budovy. Stavební úřad ve stavebním povolení konstatuje, že předmětem stavebního řízení nebylo vlastní odpojení od zařízení SCZT, ale stavební úpravy pro zřízení alternativního zdroje tepla. Do zařízení žalobce nebude žádným způsobem zasaženo. Soud vycházeje z projektové dokumentace a ze stavebního povolení konstatuje, že předmětná stavba není napojena na stávající zdroj tepla, případné napojení alternativního zdroje tepla bude dle dokumentace řešeno samostatným postupem dle aktuálního využívání alternativního zdroje. V rámci stavebního řízení nebylo řešeno odpojení bytového objektu od zařízení SCZT. Dle stavebního povolení a projektové dokumentace se podle soudu jedná o samostatně existující zdroje tepla umístěné v 1. PP v bytovém objektu, které do sebe nijak nezasahují. Dle soudu je ze spisu zřejmé, že tzv. „alternativní zdroj tepla“ nebude vybudován za účelem, aby sloužil jako zdroj záložní, aby byl bez jakéhokoliv jiného užití. Již z oznámení zahájení stavebního řízení vyplývá, že účelem stavby je změna dokončené stavby bytového domu, instalace plynových kotlů jako alternativního zdroje tepla pro možnou změnu vytápění. Změnou způsobu vytápění jistě není myšleno využívání stávajícího zdroje tepla vedle nového zdroje, který bude sloužit pouze jako záloha. Stavební povolení bylo podle § 115 stavebního zákona vydáno na stavbu „změna dokončení stavby bytového domu – instalace plynových kotlů – alternativní zdroj tepla pro možnou změnu vytápění. Dle soudu z oznámení o zahájení stavebního řízení a ze stavebního povolení jednoznačně vyplývá, že půjde o nahrazení stávajícího zdroje tepla novým zdrojem, plynovými kotli. I přesto, že předmětem stavebního povolení nebylo vlastní odpojení od systému centrálního zásobování teplem, a případné napojení alternativního zdroje tepla na topný systém budovy není součástí projektové dokumentace, ze spisu jednoznačně vyplývá, že alternativní zdroj tepla vyřeší problém se současnou nevýhodnou ekonomikou provozu topného systému. Přílohou dokladové části dokumentace je porovnání nákladů na vytápění podle druhu paliva pro alternativní zdroj tepla, kde je vypočítán rozdíl využívání alternativního zdroje a zdroje stávajícího ve prospěch alternativního zdroje. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2016, č. j. 7 As 73/2016-27, z něhož soud při posuzování této věci vycházel, se týkal shodného stavebního záměru, který spočíval ve vybudování alternativního (záložního zdroje) vytápění a ohřevu teplé užitkové vody za účelem možné budoucí změny ve způsobu vytápění bytového domu bez současného napojení tohoto zdroje tepla na stávající rozvody v domě. Podstatou tohoto sporu bylo, zda měl žalobce postavení účastníka řízení podle § 109 stavebního zákona a zda měl být od něho vyžadován souhlas podle § 117 odst. 2 písm. f) daného zákona. Dle Nejvyššího správního soudu není žádných pochyb o tom, že u nového zdroje tepla se předpokládá jeho konkurence se stávajícím způsobem vytápění a je zcela zřejmé, že dojde k nahrazení stávajícího zdroje tepla zdrojem novým, i když je nazván jako „alternativní“. Dle Nejvyššího správního soudu „Za takové situace nelze tvrdit, že jistý mezistupeň tohoto bezpečně zjištěného výsledného záměru, kdy vybudovaný zdroj „čeká“ na své připojení, se dosud stěžovatele netýká a nemůže jím dojít k přímému dotčení na jeho právech. V konečném důsledku proto nejde o situaci odlišnou od výše judikaturou řešených případů, kdy ke stavebním změnám docházelo za stávajícího připojení k soustavě stěžovatele a součástí záměru bylo i připojení k rozvodům v domě.“. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku dále konstatuje, že i když je stavební záměr rozdělen na jednotlivé fáze jeho realizace a neřeší tak napojení na stávající rozvody, musí být vždy žalovaný při vypořádání námitek veden úvahami, zda projektová dokumentace skutečně osvědčuje rozsah a vymezení stavby. Musí se zabývat způsobem užití stavby v budoucnu a v závislosti na způsobu užití určit, které osoby by jinak byly účastníkem řízení podle § 109 stavebního zákona. Hlavním smyslem tedy je, že není možné posuzovat účastenství, potažmo udělení souhlasu podle § 117 odst. 4 stavebního zákona zcela odděleně v rámci vymezení stavby stanovených stavebníkem. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žalovaný v posuzovaném případě nebyl oprávněn nijak přezkoumávat ověření účinků budoucího užití stavby autorizovaným inspektorem, ale jeho úkolem bylo posoudit, zda stavební záměr popsaný v oznámení, může být užit k účelu, který je popsán v projektové dokumentaci. Podle soudu je zásadní, že v oznámení o změně stavebního záměru byla stavba popisována jako změna dokončené stavby bytového domu – instalace plynových kotlů. Nejvyšší správní soud poukazuje na tu skutečnost, že je zřejmé, že účelem stavby nebylo vybudovat zdroj tepla jako záložní ke stávajícímu zdroji tepla, který nadále bude stavebník užívat. Soud označil zamýšlený alternativní zdroj jako „konkurující“ k současnému způsobu vytápění s cílem jej nahradit. Lze tedy podle soudu tvrdit, že tímto alternativním zdrojem může dojít k přímému dotčení práv žalobce. Nejvyšší správní soud proto zrušil rozhodnutí krajského soudu a rozhodnutí správního orgánu a vrátil věc žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení. Soud při posuzování předmětné stavby vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2016, č. j. 7 As 73/2016-27. Ze spisu zcela jasně vyplývá, že alternativní zdroj tepla nebude vybudován za účelem, aby sloužil jako zdroj záložní, ale aby v budoucnu zcela nahradil stávající zdroj vytápění provozovaný žalobcem. Nahrazení stávajícího zdroje novým zdrojem tepla, a to konkrétně plynovými kotli vede k přímému dotčení práv žalobce, jak konstatoval Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném rozsudku. K účastenství podle § 109 stavebního zákona soud uvádí, že musí být naplněny dvě podmínky, a to podmínka věcného práva, v tomto případě existence vlastnického práva k zařízení žalobce jako součásti SZTE, tedy existence práva odpovídajícímu věcnému břemeni k předmětnému bytovému domu podle § 76 odst. 5 a § 77 odst. 6 energetického zákona a dále podmínka přímého dotčení tohoto práva vlastním prováděním stavby. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. SZTE je stavbou ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona. Tato stavba, jak vyplývá ze spisu, se nachází na pozemku, na kterém má být změna způsobu vytápění provedena. Vedle toho svědčí žalobci podle § 76 odst. 5 a § 77 odst. 6 energetického zákona práva odpovídající věcnému břemeni k předmětnému bytovému domu. Ustanovení § 109 písm. d) stavebního zákona stanoví ještě jednu podmínku, a tou je, že vlastnické právo může být provedením stavby přímo dotčeno (viz rozsudek nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2009, č. j. 5 As 67/2008-111). V případě účastenství postačí možnost dotčení práv. Na základě skutkových okolností, které vyplývají ze spisu a s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2016, č. j. 7 As 73/2016-27, zabývající se otázkou „alternativního zdroje“, soud dospěl k závěru, že podmínka přímého dotčení práv žalobce v daném případě splněna byla. Tato situace se nijak neliší od případů, kdy stavba měla zasáhnout do rozvodů, na které byla stále napojena SZTE, v čemž soudy spatřovaly ono přímé dotčení žalobce na jeho právech k SZTE (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2014, č. j. 1 As 130/2014-29, a ze dne 18. 9. 2014, č. j. 7 As 162/2014-34). Pokud by tedy určitá osoba mohla být stavbou přímo dotčena ve svých právech podle § 109 písm. d) stavebního zákona, musí se žalovaný v rámci odvolacího řízení věcně vypořádat se všemi odvolacími námitkami, které žalobce uplatnil. Vzhledem k tomu, že se soud při přezkumu zákonnosti takového rozhodnutí zabývá jen tím, zda bylo podané odvolání nepřípustné, musí konstatovat, že odvolání podané žalobcem bylo přípustné a žalovaný se měl vypořádat se všemi odvolacími námitkami. Soud tedy dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro postup podle § 92 odst. 1 správního řádu a žalovaný pochybil, pokud odvolání s odkazem na citované ustanovení zamítl jako nepřípustné. K odkazu žalobce na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 26. 1. 2011, č. j. 59 A 68/2010-104, na rozsudek ze dne 7. 10. 2013, č. j. 59 A 11/2013-60, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2015, č. j. 8 As 172/2014-35, soud uvádí, že skutkové okolnosti tehdy projednávaných případů byly odlišné a nejednalo se o „alternativní zdroje tepla“, tudíž i právní posouzení v těchto rozsudcích směřovalo jiným směrem. K argumentům žalobce týkající se ustanovení § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, tedy k posouzení změny způsobu vytápění z hledisek zákona o ochraně ovzduší (§ 77 odst. 5 energetického zákona ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona o ochraně ovzduší, soud uvádí, že tato případná nezákonnost má vztah k zájmům chráněným zákonem na ochranu ovzduší. Žalobce je přitom právnickou osobou, vlastníkem SZTE a dodavatelem tepelné energie do bytového domu, a pokud vznášel námitky v tomto směru ve stavebním řízení, jednalo se o námitky jdoucí nad rámec oprávnění žalobce vznášet v řízení připomínky k povolované stavbě dle § 114 odst. 1 stavebního zákona. Tato žalobní námitka nijak nesouvisela s důvody, pro které lze pohlížet na žalobce jako na účastníka řízení. K námitce žalobce týkající se nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí spočívající především v nevypořádání se s odvolacími námitkami uplatněné žalobcem, soud konstatuje, jak již výše uvedl, že zamítl-li žalovaný odvolání žalobce pro nepřípustnost, meritorně nepřezkoumává rozhodnutí stavebního úřadu z hlediska odvolacích důvodů. Odůvodnění napadeného rozhodnutí musí obsahovat skutková zjištění a právní hodnocení nepřípustnosti, nikoliv vypořádání se s odvolacími námitkami žalobce. Vzhledem k tomu, že k odpojení podle projektové dokumentace a stavebního povolení nemělo dojít, soud nedoplnil dokazování stanoviskem Ministerstva pro místní rozvoj ani žalobcem předkládaným posudkem, které se týkají vlivu odpojení objektu na žalobce SZTE. Ve věci soud rozhodoval, aniž by nařídil ústní jednání, a to v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., když s tímto postupem žalobce vyjádřil dne 8. 8. 2016 souhlas a žalovaný nevyjádřil ve stanovení lhůtě svůj nesouhlas. Lze tak uzavřít tím, že žalovaný nesprávně posoudil žalobcovo odvolání jako nepřípustné. Žalovaný se měl vypořádat se všemi odvolacími námitkami. V dalším řízení bude žalovaný muset respektovat právní názor zdejšího soudu, že při rozhodování o účastenství postačí pouhá potence jeho práv, jež je v daném případě nezpochybnitelná. VII. Závěr a náklady řízení Soud z uvedených důvodů napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost dle § 78 odst. 1 s. ř. s. V souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. soud vyslovil, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, který bude v dalším řízení podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vysloveným právním názorem soudu vázán. Soud nevyhověl žádosti žalobce o aplikaci ustanovení § 78 odst. 3 s. ř. s. a nezrušil rozhodnutí stavebního úřadu vzhledem k tomu, že stavební úřad nepochybil v tom, že se žalobcem jednal jako s účastníkem řízení podle § 109 stavebního zákona a vypořádal se s jeho námitkami s ohledem na ustanovení § 114 odst. 1 tohoto zákona. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. věta prvá má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci byl úspěšný žalobce, má tak právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení. Ty byly v jeho případě tvořeny zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 3 000 Kč a odměnou a náhradou hotových výdajů jeho zástupce. Odměna zástupce činí za dva úkony právní služby (převzetí věci a podání žaloby) v hodnotě 3 100 Kč za jeden úkon [§ 1 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu] celkem částku 6 200 Kč. Náhrada hotových výdajů se pak sestává z paušální částky 600 Kč (2 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu). Protože je advokát plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se nárok o částku odpovídající této dani, která činí 1 428 Kč. Soud nepovažoval odměnu a hotové náklady na právní úkon podání repliky za účelně vynaložené náklady žalobce, neboť replika jako i v jiných případech jejího podání žalobcem obsahovala zopakování a zdůraznění skutečností již namítaných v žalobě a nepřinesla do věci nic nového. Soud uložil žalovanému, aby náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 228 Kč uhradil žalobci k rukám jeho právního zástupce, v přiměřené lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení