59 A 56/2021 – 54

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Davidem Bezuchou sídlem Kostelní 10/5, Liberec proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 46180 Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2021, č. j. OD 591/21–2/67.1/21118/NL KULK 39632/2021 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo dílčím způsobem změněno rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant, odboru dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 27. 4. 2021 (datum upraveno soudem, když v záhlaví rozhodnutí žalovaného bylo uvedeno chybně; jde však o zřejmou nesprávnost – pozn. soudu), sp. zn. MUF 3084/2020/OD/Vr–22, č. j. MUF 10016/2021/OD/Vr. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně z moci úřední podle § 100 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, obnovil řízení ve věci udělení řidičského oprávnění skupiny A2 a A žalobci, které bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím ze dne 4. 7. 2018. Provedená změna prvostupňového rozhodnutí spočívala v doplnění důvodu obnovy řízení, když žalovaný do výrokové části doplnil, že k obnově dochází z důvodu uvedeného v § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, neboť se provedené důkazy ukázaly nepravdivými. Nad rámec této změny žalovaný prvostupňové rozhodnutí ve zbytku potvrdil.

2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný po rekapitulaci průběhu řízení uvedl, že byla z moci úřední nařízena obnova řízení, neboť se provedené důkazy ukázaly nepravdivými. Nepravdivé jsou údaje na Žádosti o přijetí k výuce a výcviku, konkrétně žalobce neprošel výukou a výcvikem v autoškole Josef Fabián Turnov a nebyl řádně přihlášen ke zkoušce z odborné způsobilosti, což plyne z vyjádření Josefa Fabiána poskytnutého Městskému úřadu Turnov. Nepravdivý je rovněž údaj o zaplacení správního poplatku ve výši 700 Kč za zkoušku odborné způsobilosti, což plyne ze sdělení Městského úřadu Turnov. Správní orgán I. stupně shledal provedené důkazy nepravdivými, žalovaný výrok jeho rozhodnutí pouze doplnil o důvod obnovy řízení. Správní orgán I. stupně se na základě námitek žalobce vyjádřil k tomu, že se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, bylo zřejmé, že jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodnutí, může spočívat v neudělení řidičského oprávnění. Argumentaci k veřejnému zájmu uplatnil žalobce v odvolání, správní orgán I. stupně se i s touto otázkou vypořádal, když je dán veřejný zájem na bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

3. Dle žalovaného správní orgán I. stupně odstranil nedostatky, pro něž bylo zrušeno jeho dřívější ve věci vydané rozhodnutí ze dne 21. 1. 2021. Žalovaný se s jeho posouzením ztotožnil, za podstatné označil, že žalobce byl vyzván k vyjádření k podkladům rozhodnutí. Řádné dokazování musí být provedeno v následném obnoveném řízení. Žalobce dle žalovaného míchá důvody obnovy řízení. Žalobcem označená správní judikatura se týká obnovy řízení na návrh. Žalovaný doplnil, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří jeden celek, a žalovanému tak přísluší odstraňovat nedostatky odůvodnění správního orgánu I. stupně vlastním rozhodnutím.

II. Žaloba

4. Žalobce uvedl, že teprve napadené rozhodnutí obsahuje reakci na žalobcovy námitky uvedené v průběhu řízení. Žalovaný doplňuje tvrzení, která měl učinit již správní orgán I. stupně. Tím dochází k porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení a ke krácení žalobcova práva na spravedlivý proces. Žalovaný pochybil, když bral za prokázané, že se provedené důkazy ukázaly nepravdivými. Tvrzení o nepravdivosti důkazu „Žádost o přijetí k výuce a výcviku“ přidal žalovaný v napadeném rozhodnutí, opět v rozporu se zásadou dvojinstančnosti. S ní je v rozporu i doplnění výroku, k němuž žalovaný přistoupil, neboť proti takovému doplnění neměl žalobce možnost se odvolat. Prvostupňové rozhodnutí neobsahuje obsahové náležitosti rozhodnutí dle § 68 odst. 2 a 3 správního řádu, neobsahuje reakci na námitky žalobce, argumentaci rozhodnutími Nejvyššího správního soudu či právní úvahu, a je tak nepřezkoumatelné. Žalovaný se těmito nedostatky nezabýval.

5. Správní orgán I. stupně hovoří o jediném údajně nepravdivém důkazu, jímž je údaj o zaplacení správního poplatku. Nejde však o nepravdivý důkaz, ale o skutečnost, kterou dříve správní orgán nevěděl. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 44/2014–33 žalobce uvedl, že ne každý nepravdivý důkaz automaticky vyvolá důvod k obnově řízení. Skutečnost, že před třemi lety nebyl zaplacen poplatek, nemá sílu ohrozit veřejný zájem a vyvolat obnovu řízení. Z minulosti žalobce nevyplývá, že by byl pro společnost nebezpečný. Správní orgán I. stupně netvrdil, v čem je spatřováno splnění zákonných podmínek pro obnovu řízení. Žalovaný měl zkoumat, zda byly splněny podmínky pro obnovu, nikoli, zda bylo v původním řízení rozhodnuto správně. Pokud správní orgány nezkoumaly, jakým způsobem je ohrožen veřejný zájem, např. tak, že by se zabývaly přestupkovou minulostí žalobce, pak správní řízení suplovalo až obnovené řízení.

6. Žalobce dále namítl, že k prokázání, že nedošlo k uhrazení poplatku, nestačí tvrzení orgánu státní správy. V daném případě státní správa potvrdila státní správě, že nenašla důkaz, který by zhatil její záměr obnovit řízení. Skutečnost, že státní orgán platbu nedohledal, neznamená, že platba neexistuje. Správní orgán I. stupně měl nalézt přímý důkaz, že k platbě nedošlo, měl tedy vyslechnout komisaře, který měl platbu odeslat. Důkazy týkající se pana Fabiána považuje žalobce za nepoužitelné, neboť ten nebyl vyslechnut, proto se ani žalobce nemohl výslechu zúčastnit. Správní orgán I. stupně vycházel z potvrzení správního orgánu, který dal podnět k zahájení řízení, ohledně informací zjištěných od pana Fabiána. Nešlo však o výslech, není zřejmé, že byla ověřena totožnost pana Fabiána, a není proto jasné, kdo ono prohlášení učinil. Obsah prohlášení dle žalobce vzbuzuje rozpaky, neboť pan Fabián nemůže prohlásit, že se nesetkal s osobou, která mu nebyla ukázána, a že se s ní nekontaktoval, když mu nebylo předloženo její telefonní číslo. Důkazy, o něž se správní orgán I. stupně opíral, jsou pochybné a nedostatečné pro obnovu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

7. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu v celém rozsahu zamítl. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyjádřil k postupu správního orgánu I. stupně i k důvodům svého postupu. Účelem obnovy řízení je dosáhnout nápravy pravomocného správního rozhodnutí, proto k ní správní orgány přistoupily.

IV. Zjištění ze správního spisu

8. Řízení o obnově řízení ve věci udělení řidičského oprávnění skupiny A2 a A žalobci zahájil správní orgán I. stupně z moci úřední, což žalobci sdělil oznámením ze dne 17. 9. 2020. K zahájení řízení přistoupil na základě podnětu Městského úřadu Turnov, který uvedl, že žalobce dle jeho šetření neprošel výcvikem v autoškole a elektronický test byl v systému e–testy proveden na autoškolu, která měla v době provedení testu přerušený výkon činnosti. Správní orgán I. stupně měl k dispozici žalobcovu žádost o přijetí k výuce a výcviku se záznamem o zkouškách z odborné způsobilosti, lékařský posudek, protokol o přidělení čísla testu a protokol o absolvování testu k rozšíření řidičského oprávnění, žádost o řidičské oprávnění či výpis ze systému eTesty. Městský úřad Turnov k dotazu správního orgánu I. stupně uvedl, že přihlášení ke zkoušce ze strany autoškoly se k osobě žalobce nepodařilo dohledat, v knize o vykonaných zkouškách chybí zápis o zkoušce žalobce a správní poplatek za zkoušku uhrazen nebyl. Tyto informace Městský úřad Turnov doplnil úředním záznamem o vyjádření Josefa Fabiána, majitele autoškoly, u níž měl žalobce absolvovat výcvik, který prohlásil, že žalobce výukou a výcvikem neprošel, nebyl řádně přihlášen ke zkoušce, pan Fabián se s ním nesetkal ani nekontaktoval a razítko na příslušných formulářích nepovažuje za své.

9. Rozhodnutím ze dne 21. 1. 2021, č. j. MUF 1634/2021/OD/Vr, sp. zn. MUF 3084/2020/OD/Vr–13, rozhodl správní orgán I. stupně poprvé o obnově předmětného řízení, žalovaný však k odvolání žalobce toto rozhodnutí zrušil. Měl za to, že zjištěné skutečnosti sice nasvědčují tomu, že podklady pro udělení řidičského oprávnění nebyly pravdivými, zkonstatoval však nedostatky odůvodnění tehdejšího rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Rovněž dodal, že opatřená kopie knihy o vykonaných zkouškách není pro věc relevantní, neboť se týká roku 2020, nikoli roku 2018, kdy měl žalobce zkoušku vykonat. V navazujícím řízení před správním orgánem I. stupně bylo zjištěno, že knihu o vykonaných zkouškách z roku 2018 již Městský úřad Turnov k dispozici nemá.

10. Shora popsaným rozhodnutím z 27. 4. 2021 rozhodl správní orgán I. stupně znovu tak, že nařídil obnovu řízení. Uvedl, že postupoval v součinnosti s Městským úřadem Turnov, jehož prostřednictvím bylo zjištěno, že přihlášení žalobce k výuce a výcviku v autoškole Fabián se nepodařilo dohledat a pan Josef Fabián popřel, že by žalobce v jeho autoškole výuku a výcvik absolvoval. Podklady využité v původním řízení se ukázaly nepravdivými, neboť paní Anna Kamasová, jež provozovala autoškolu Anna Ka. – autoškola COOL, která je na protokolu o vykonané zkoušce uvedena jako vzdělávací subjekt, měla v době zkoušky žalobce přerušenou živnost. Prokazatelně rovněž nebyl uhrazen správní poplatek za zkoušku z odborné způsobilosti ve výši 700 Kč. Řízení tedy bylo obnoveno v naléhavém obecném zájmu na bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

11. K odvolání žalobce, který namítal nevypořádání svých námitek a argumentoval obdobně, jako v nyní podané žalobě, přezkoumal uvedené prvostupňové rozhodnutí žalovaný shora označeným žalobou napadeným rozhodnutím.

V. Posouzení věci krajským soudem

12. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů podle § 75 odst. 2 s. ř. s., v duchu dispoziční zásady, kterou je správní soudnictví ovládáno, s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. Předmětné napadené rozhodnutí tedy soud vyhodnotil jako soudně přezkoumatelné (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2007, č. j. 5 As 13/2006–46; judikatura NSS dostupná na www.nssoud.cz).

13. Soud připomíná, že ve věci nyní rozhoduje již podruhé. Prvním rozsudkem ze dne 5. 4. 2022, č. j. 59 A 56/2021–32, krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil, když měl za to, že podklady, jak z nich o obnově řízení rozhodující správní orgány vycházely, nepostačují ke spolehlivému prokázání splnění podmínky dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, tedy, že se v původním řízení provedené důkazy ukázaly nepravdivými. Označený rozsudek však byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2024, č. j. 3 As 121/2022–32, neboť Nejvyšší správní soud dospěl k opačnému závěru. Soud rovněž konstatuje, že dřívější právní zástupce žalobce JUDr. Roman Šír byl vyškrtnut ze seznamu advokátů, nový zástupce žalobce Mgr. David Bezucha soudu sdělil, že žalobce zastupuje, k čemuž předložil rozhodnutí České advokátní komory ze dne 21. 10. 2022, č. j. 02.05–000160/22–004, jímž byl podle § 27 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, určen nástupcem JUDr. Romana Šíra. Soud proto nemá pochybnosti o zastoupení žalobce novým zástupcem (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2014, č. j. 4 As 51/2014–51; správní judikatura dostupná na www.nssoud.cz).

14. Podle § 100 odst. 1 správního řádu, řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.

15. Podle odstavce 3 téhož ustanovení, ve tříleté lhůtě od právní moci rozhodnutí může o obnově řízení z moci úřední rozhodnout též správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni, jestliže je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 1 a jestliže je na novém řízení veřejný zájem; do konce uvedené lhůty musí být rozhodnutí o obnově řízení vydáno.

16. Stejně jako v prvním rozsudku zdejší soud k žalobním námitkám proti napadenému rozhodnutí předně uvádí, že žalobce si příliš široce vykládá princip dvojinstančnosti správního řízení zakotvený ve správním řádu. Nesprávnost jím prezentovaného pojetí, kdy se cítí překvapen doplňující argumentací žalovaného, lze doložit tím, že náhled žalobce by prakticky popřel právo odvolacího orgánu změnit prvostupňové správní rozhodnutí, které je přitom výslovně zakotveno v § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, a představuje tak jisté oslabení uvedeného principu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2010, č. j. 5 Afs 89/2009–120). V daném případě žalovaný názorově setrval v souladu s rozhodnutím správního orgánu I. stupně, jehož argumentaci pouze obohatil, a to i v reakci na odvolací námitky žalobce. Dílčí doplnění výroku, navíc opět ve smyslu dovoditelném již z prvostupňového rozhodnutí, nemůže představovat porušení principu dvojinstančnosti. Na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je třeba nahlížet jako na jeden celek, který v tomto případě není obsahově rozporný či nepřezkoumatelný. Již prvostupňové rozhodnutí přitom obsahovalo srozumitelně formulované důvody, na jejichž podkladě byla obnova řízení přes nesouhlas žalobce nařízena.

17. Dle přesvědčení soudu správní orgány adekvátně daným okolnostem cílily na důvod nařízení obnovy dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu s tím, že se v původním řízení provedené důkazy ukázaly nepravdivými. Konkrétně byl v řízení o udělení řidičského oprávnění žalobci jako důkaz využit žalobcem předložený doklad o jeho odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel ve smyslu § 92 odst. 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, jak bylo uvedeno již v prvostupňovém rozhodnutí. Ten je založen na č. l. 5 správního spisu, přičemž právě ve vztahu k němu vznikly správním orgánům pochybnosti o jeho pravdivosti. Také dle názoru soudu z informací předaných správnímu orgánu I. stupně Městským úřadem Turnov tyto pochybnosti plynou a zavdávají příčinu k zahájení řízení o nařízení obnovy řízení o udělení řidičského oprávnění žalobci.

18. Vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu pak zdejší soud konstatuje, že správními orgány shromážděné podklady spolehlivě vedou k závěru, že důkazy provedené v obnovovaném řízení jsou nepravdivé. Nejvyšší správní soud ve výše označeném zrušujícím rozsudku mj. uvedl: „Nepravdivými se konkrétně ukázaly listiny, na základě kterých bylo žalobci rozšířeno řidičské oprávnění o skupinu vozidel A. První z těchto listin byla žádost o přijetí k výuce a výcviku (č. l. 5 správního spisu), z níž se podává, že žalobce měl absolvovat výuku a výcvik v autoškole Josefa Fabiána a že zaplatil správní poplatek ve výši 700 Kč za zkoušku k rozšíření řidičského oprávnění. Nepravdivost této listiny vyplývá jednak ze sdělení Městského úřadu Turnov založeného na č. l. 22 správního spisu, že správní poplatek za zkoušku nebyl uhrazen, a především z úředního záznamu téhož úřadu ze dne 9. 9. 2020 založeného na č. l. 23 správního spisu, jehož obsahem je prohlášení Josefa Fabiána o tom, že žalobce v jeho autoškole neprošel výukou a výcvikem. Druhou z listin, které se ukázaly být nepravdivými, byl kladný výsledek testu č. 2018–07–000661–00437H–00001 (č. l. 10 správního spisu), z něhož vyplývá, že žalobce úspěšně složil teoretickou část zkoušky a že měl řidičský výcvik absolvovat v autoškole Anny Ka. Správní orgány prokázaly nepravdivost této listiny výpisem z živnostenského rejstříku Anny Kamasové – provozovatelky autoškoly Anna Ka. (č. l. 13 správního spisu), z něhož vyplývá, že Anna Kamasová v době od 2. 6. 2014 do 31. 12. 2020 přerušila podnikatelskou činnost, a proto ani u této autoškoly žalobce nemohl projít nezbytnou výukou a výcvikem. Na základě těchto listinných důkazů bylo možné učinit závěr, že důkazy provedené v původním řízení (podklady pro rozšíření řidičského oprávnění) se ukázaly nepravdivými. Svědecké výpovědi provozovatele autoškoly Josefa Fabiána a zkušebního komisaře Otty Žďárského, které se podle krajského soudu nabízely k prokázání nepravdivosti důkazů, by bylo třeba provést pouze tehdy, pokud by žalobce zjištěný skutkový stav zpochybnil. To se však ve správním řízení nestalo. Žalobce měl před vydáním prvostupňového správního rozhodnutí možnost vyjádřit se ke shromážděným podkladům, čehož využil, avšak prostřednictvím svého zástupce namítal pouze formální důvody, pro které nebylo podle něj možné řízení obnovit. Rovněž v následném odvolání se omezil pouze na námitky, kterými prvostupňové správní rozhodnutí kritizoval toliko z formálního hlediska (namítal např. nepřezkoumatelnost prvostupňového správního rozhodnutí, neuvedení konkrétního zákonného ustanovení, podle kterého městský úřad rozhodl, dále že nebyl naplněn i první ze dvou alternativních důvodů, pro které lze řízení obnovit, anebo že je pro rozhodnutí o obnově řízení irelevantní, zda zaplatil správní poplatek za zkoušku). Žádné skutkové námitky, kterými by prokazoval pravdivost provedených důkazů (tj. absolvování výuky a výcviku v konkrétní autoškole a zaplacení správního poplatku za zkoušku), žalobce neuvedl a nevyvolal tak potřebu zjišťovat skutkový stav provedením dalších důkazů (svědeckých výpovědí). Úřední záznam, jehož obsahem je prohlášení Josefa Fabiána o tom, že žalobce není absolventem jeho autoškoly, byl za této situace dostačujícím podkladem, neboť z námitek žalobce uplatněných ve správním řízení žádné důvodné pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu nevyplynuly.“ 19. Krajský soud na citované závěry odkazuje a přejímá je, když ani není oprávněn se od právního posouzení nadřízeného soudu odchýlit. V původním řízení provedené důkazy se tedy ukázaly nepravdivými, čímž došlo k naplnění podmínky pro obnovu řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Správní orgány přitom dostatečně vyjádřily, v čem spočívá veřejný zájem na obnově řízení. V daném případě se tato skutečnost nabízí z povahy věci, kdy není ve veřejném zájmu, aby po pozemních komunikacích jezdily osoby, jež k tomu nemají odbornou způsobilost. Za účelem učinění závěru o veřejném zájmu nebylo třeba prokazovat přestupkovou minulost žalobce apod. Vyjádření Městského úřadu Turnov ohledně neevidování platby 700 Kč bylo možno využít jako podklad v řízení. Hodnověrnost takového podkladu není bez dalšího zpochybněna tím, že jde o informaci poskytnutou orgánem veřejné správy.

VI. Závěr a náklady řízení

20. Vzhledem k uvedenému dospěl soud k závěru o nedůvodnosti podané žaloby. Proto byla žaloba zamítnuta podle § 78 odst. 7 s. ř. s. Ve věci soud rozhodoval, aniž by nařídil jednání, a to v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., když s tímto postupem účastníci řízení ve stanovené lhůtě nevyjádřili nesouhlas.

21. O nákladech řízení včetně řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., dle kterého, nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalovaný správní orgán, jemuž však náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

I. Předmět řízení II. Žaloba III. Vyjádření žalovaného IV. Zjištění ze správního spisu V. Posouzení věci krajským soudem VI. Závěr a náklady řízení