59 A 65/2019 - 102

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X, narozený X bytem X zastoupen advokátkou JUDr. Jaroslavou Vančurovou sídlem Na Pláni 3794/2, Jablonec nad Nisou proti žalované: Vězeňská služba ČR, Věznice Rýnovice sídlem Belgická 3765/11, Jablonec nad Nisou o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 31. 5. 2019, č. j. X a č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba proti rozhodnutím Vězeňské služby ČR, Věznice Rýnovice, ze dne 31. 5. 2019, č. j. X a č. j. X, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce advokátce JUDr. Jaroslavě Vančurové se přiznává odměna za zastupování žalobce ve výši 11 081 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě se žalobce domáhá přezkumu rozhodnutí 1. zástupce ředitele žalované č. j X, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu vedoucího oddělení výkonu trestu žalované ze dne 27. 5. 2019, č. j. X. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci podle § 46 odst. 3 písm. g) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVTOS“), uložen nepodmíněný kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddílu na 10 dnů. Kázeňský trest byl uložen za kázeňský přestupek, kterého se měl žalobce dopustit tím, že porušil § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS, neboť mu dne 9. 4. 2019 byla odebrána moč na toxikologické vyšetření v rámci kontrolního odběru moče na návykové látky, přičemž vyšetření vzorku moče ze dne 24. 4. 2019 prokázalo nález amfetaminu, metamfetaminu a efedrinu v moči žalobce, aniž by mu dle lékařské zprávy ze dne 29. 4. 2019 byly léky s obsahem těchto látek ordinovány.

2. Současně se žalobce domáhá přezkumu rozhodnutí 1. zástupce ředitele žalované X, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu vedoucího oddělení výkonu trestu žalované ze dne 27. 5. 2019, č. j. X. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci podle § 46 odst. 3 písm. g) ZVTOS uložen nepodmíněný kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddílu na 20 dnů. Kázeňský trest byl uložen za kázeňský přestupek, kterého se měl žalobce dopustit tím, že porušil § 28 odst. 1 a 2 písm. n) ZVTOS, neboť mu byl dne 21. 5. 2019 proveden kontrolní odběr moče s výsledkem pozitivním na metamfetamin a žalobce odmítl doplnit vzorek moče, aby mohl být odeslán ke konfirmaci na toxikologické vyšetření.

II. Žaloba

3. Žalobce v žalobě uvedl, že se na základě anonymního udání dne 9. 4. 2019 podrobil kontrolnímu toxikologickému vyšetření moče s pozitivním výsledkem na přítomnost metamfetaminu v moči, který byl následně potvrzen laboratorním toxikologickým vyšetřením. Žalobce si nebyl vědom požití návykové látky. Byl poučen, že v případě opakovaného pozitivního výsledku mu hrozí trestní stíhání. Dne 21. 5. 2019 se žalobce na základě anonymního udání znovu podrobil kontrolnímu toxikologickému vyšetření moče s pozitivním výsledkem na přítomnost metamfetaminu v moči. Ani tentokrát si žalobce nebyl vědom požití návykové látky a v obavě z trestního stíhání odmítl doplnit vzorek moče, aby mohl být odeslán na laboratorní toxikologické vyšetření. Dne 25. 5. 2019 se žalobce opět podrobil kontrolnímu toxikologickému vyšetření moče, tentokrát s negativním výsledkem, který byl potvrzen laboratorním vyšetřením.

4. Žalobce tvrdil, že laboratorním toxikologickým vyšetřením lze detekovat požití návykových látek více než 10 dní zpětně. Namítal, že pokud dne 21. 5. 2019 kontrolní vyšetření indikovalo pozitivní výsledek na přítomnost metamfetaminu v moči, pak by měl být pozitivní výsledek na přítomnost metamfetaminu v moči potvrzen i laboratorním toxikologickým vyšetřením moče odebrané dne 25. 5. 2019. Skutečnost, že se tak nestalo, svědčí dle žalobce o tom, že při kontrolním testu dne 21. 5. 2019 nemohl mít pozitivní výsledek na přítomnost metamfetaminu v moči.

5. Žalobce také namítal, že při testu dne 9. 4. 2019 i dne 21. 5. 2019 odevzdal moč do předpřipraveného kelímku se jménem, který nebyl sterilní, mohl být již použitý či kontaminovaný. Moč byla poté přelita do sterilního kelímku, který byl v prvním případě odeslán na laboratorní rozbor. Při testu dne 25. 5. 2019 odevzdal žalobce moč do sterilního kelímku, který byl před ním rozbalen. Při odevzdání moče do nesterilního kelímku měl žalobce výsledky testu na přítomnost návykových látek v moči pozitivní a při užití sterilního kelímku měl výsledky negativní. Tato okolnost dle žalobce svědčí o nezákonné manipulace při odběru moče dne 9. 4. 2019 a dne 21. 5. 2019.

6. Žalobce dále konstatoval, že má hodně nepřátel, neboť na svobodě vyráběl drogy a svou činností ublížil mnoha lidem, mezi které mohou patřit i zaměstnanci věznice či osoby jim blízké, kteří se mu mohou takto mstít. Při odběru moče by měl být vždy použit sterilní kelímek, aby byla vyloučena možnost ovlivnění testu. Žalovaná musí při testování moče odsouzených postupovat tak, aby byla vyloučena možnost ovlivnění výsledků. Proti způsobu testování nemají odsouzení žádnou možnost obrany. Tvrzení odsouzených, že i přes pozitivní výsledek testu moče na návykové látky odsouzený žádnou takovou látku nepožil, zaměstnanci žalované nevěří.

7. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud obě napadená rozhodnutí zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

8. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná zrekapitulovala průběh obou kázeňského řízení a setrvala na právním názoru vysloveném v obou napadených rozhodnutích, že spáchání kázeňských přestupků bylo žalobci jednoznačně prokázáno a uložení kázeňských trestů bylo zcela v souladu s § 47 ZVTOS.

9. Ke kázeňskému přestupku spáchanému žalobcem dne 9. 4. 2019 žalovaná uvedla, že tvrzení žalobce o odběru moče na toxikologické vyšetření na základě anonymního udání je nepravdivé. Odebírání vzorků moče k toxikologickému vyšetření se provádí v souladu s § 28 odst. 2 písm. c) ZVTOS a podrobení se těmto odběrům patří mezi základní povinnosti odsouzených. Přítomnost látek amfetamin, metamfetamin a efedrin v odebraném vzorku moče byla laboratorním vyšetřením jednoznačné prokázána. Postup při odběru moče a jeho následné odeslání k laboratornímu toxikologickému vyšetření byly zcela v souladu s nastavenou metodikou v Metodickém listu č. 2/2010 ředitelky odboru zdravotnické služby a vrchního ředitele pro penologii, o provádění monitoringu omamných a psychotropních látek ve Vězeňské službě České republiky (dále jen „Metodický list č. 2/2010“). Personál zdravotnického střediska žalované postupoval v souladu s předepsanou metodikou pro tuto činnost a vzorek moče nemohl být nijak kontaminován. Podezření žalobce, že poskytnutý rozbalený kelímek mohl být nesterilní, kontaminovaný, či použitý, je jeho pouhou domněnkou a nezakládá se na pravdě, protože ke každému odběru se bere vždy kelímek nový a použité se okamžitě likvidují. K přelévání vzorku moče z odběrového kelímku do jiného obalového materiálu, žalovaná uvedla, že se jedná o nutnost, protože moč musí být odeslána do laboratoře v uzavíratelném obalu, který po dotažení nelze bez poškození znovu otevřít. Otevření se provádí až v laboratoři Oddělení klinické a soudní toxikologie Krajské nemocnice Liberec.

10. Ke kázeňskému přestupku spáchanému žalobcem dne 21. 5. 2019 žalovaná konstatovala, že z důvodu malého množství odebraného vzorku, které nebylo možné odeslat ke konfirmaci na Oddělení klinické a soudní toxikologie Krajské nemocnice Liberec, bylo po žalobci vyžádáno doplnění vzorku moče, což odmítl. Tímto žalobce porušil svou povinnost podrobit se odběru moče na přítomnost omamných a psychotropních látek kdykoliv, kdy je odběr nařízen pokynem zaměstnance žalované, a současně porušil povinnost splnit příkaz zaměstnance žalované. Žalovaná znovu zdůraznila, že personál zdravotnického střediska žalované postupoval v souladu s předepsanou metodikou pro tuto činnost a ani tento vzorek moče nemohl být nijak kontaminován. Odmítnutím doplnění vzorku moče, ať už z jakýchkoliv důvodů, se žalobce doznal ke spáchání kázeňského přestupku.

11. Žalovaná navrhovala, aby soud podanou žalobu v celém rozsahu zamítl, a uplatnila náhradu nákladů řízení.

IV. Zjištění ze správního spisu

12. Ve vztahu ke kázeňskému přestupku spáchanému dne 9. 4. 2019:

13. Dne 9. 4. 2019 v 10:45 hod. se žalobce podrobil ve zdravotnickém středisku žalované orientačnímu toxikologickému vyšetření moče s pozitivním výsledem na MET (metamfetamin – pervitin). Dle protokolu o provedení orientačního toxikologického vyšetření moče odběr prováděla zdravotní sestra Skřivánková za přítomnosti svědka X, žalobce protokol podepsal. Zpráva Oddělení klinické a soudní toxikologie Krajské nemocnice Liberec ze dne 24. 4. 2014 potvrdila, že cílená analýza na budivé aminy metodou GC-MS (akreditovaná metoda SOP D3.26) prokázala nález amfetaminu, metamfetaminu a efedrinu ve vyšetřeném vzorku moče žalobce. Z lékařské zprávy ze dne 29. 4. 2019 vystavené X bylo zjištěno, že léky s obsahem těchto látek nebyly žalobci na zdravotním středisku žalované ordinovány.

14. Ve věci byly dne 30. 4. 2019 zahájeny úkony trestního řízení pro podezření z trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle 337 odst. 1 písm. g) téhož zákona. Po prověřování Oddělení prevence a stížností žalované dne 16. 5. 2019 konstatovalo, že v jednání žalobce nelze spařovat naplnění skutkových podstat uvedených trestný činů, avšak jedná se o přestupek dle ustanovení § 46 odst. 1 ZVTOS, neboť žalobce porušil § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS, a proto byla věc písemností ze dne 16. 5. 2019 odevzdána ke kázeňskému projednání. Z této písemnosti bylo dále zjištěno, že detekční časy amfetaminu, metamfetaminu a efedrinu v moči jsou 2 až 4 dny.

15. Dne 23. 5. 2019 byl sepsán záznam o kázeňském přestupku žalobce, k němuž se žalobce odmítl vyjádřit, a dne 27. 5. 2019 vydal vedoucí oddělení výkonu trestu žalované rozhodnutí o uložení kázeňského trestu žalobci č. j. X. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vedoucí oddělení výkonu trestu žalované konstatoval, že žalobcovo jednání bylo jednoznačně prokázáno spisovou dokumentací, žalobce se ke spáchání kázeňského přestupku i ke skutečnostem, které mu byly kladeny za vinu a k důkazům o nich, odmítl vyjádřit a vlastním šetřením žalované nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by spáchání kázeňského přestupku vyvrátily. Při ukládání trestu bylo přihlédnuto k dosavadnímu plnění programu zacházení a chování žalobce ve výkonu trestu, k udělení řady odměn ale i k tomu, že se jedná o závažný kázeňský přestupek.

16. Žalobcem podanou písemnou stížnost zamítnul podle § 60 odst. 2 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu tretu odnětí svobody (dále jen „ŘVTOS“), 1. zástupce ředitele žalované napadeným rozhodnutím. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je konstatováno, že okolnosti kázeňského přestupku byly náležitě objasněny a vina žalobce jednoznačně prokázána. Poukazováním na odběr vzorku moče do nesterilního kelímku se žalobce snažil pouze vyvinit ze spáchání kázeňského přestupku nepravdivým tvrzením. Personál zdravotnického střediska žalované postupoval předepsaným způsobem, proto vzorek moče nemohl být kontaminován. Kázeňský přestupek, jehož se žalobce dopustil, je považován za jeden z nejzávažnějších a uložený trest je přiměřený závažnosti spáchaného kázeňského přestupku.

17. Ve vztahu ke kázeňskému přestupku spáchanému dne 21. 5. 2019:

18. Dne 22. 5. 2019 byl sepsán záznam o kázeňském přestupku žalobce, dle něhož byl dne 21. 5. 2019 u žalobce proveden kontrolní odběr moče s výsledkem pozitivním na metamfetamin. Z důvodu malého množství odebraného vzorku bylo po žalobci požadováno doplnění vzorku moče, což odmítl. Žalobce se k přestupku odmítl vyjádřit. Dne 27. 5. 2019 vydal vedoucí oddělení výkonu trestu žalované rozhodnutí o uložení kázeňského trestu žalobci č. j. X. Dle vedoucího oddělení výkonu trestu žalované bylo žalobcovo jednání jednoznačně prokázáno, žalobce se ke spáchání kázeňského přestupku i ke skutečnostem, které mu byly kladeny za vinu a k důkazům o nich, odmítl vyjádřit a vlastním šetřením žalované nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by spáchání kázeňského přestupku vyvrátily. Při ukládání trestu bylo přihlédnuto k dosavadnímu plnění programu zacházení a chování žalobce ve výkonu trestu. Bylo přihlédnuto k tomu, že žalobci byla udělena řada odměn, ale i k tomu, že přestupky žalobce se v krátké době opakují.

19. Žalobcem podanou písemnou stížnost zamítnul 1. zástupce ředitele žalované napadeným rozhodnutím, dle něhož byly okolnosti kázeňského přestupku náležitě objasněny a vina žalobce jednoznačně prokázána. Poukazováním na odběr vzorku moče do nesterilního kelímku se žalobce snažil pouze vyvinit ze spáchání kázeňského přestupku nepravdivým tvrzením, protože personál zdravotnického střediska žalované postupoval předepsaným způsobem a vzorek moče nemohl být kontaminován. Odmítnutím doplnění vzorku moče, ať už z jakýchkoliv důvodů, se žalobce doznal ke spáchání kázeňského přestupku. Tvrzení žalobce nemohlo změnit závažnost a prokázaní kázeňského přestupku, který je považován za jeden z nejzávažnějších. Uložený trest posoudil 1. zástupce ředitele žalované jako přiměřený závažnosti spáchaného kázeňského přestupku.

V. Ústní jednání ve věci

20. Během ústního jednání konaného dne 3. 6. 2019 žalobce poukazoval na to, že nebyl správně poučen o možnostech obrany proti obvinění z kázeňského přestupku. Žalobci bylo pouze řečeno, že výsledky rozboru jsou nevratné a obrana stejně nemá smysl. K odůvodnění napadených rozhodnutí žalobce namítal, že se zabývají pouze některými námitkami žalobce, a jsou proto nepřezkoumatelná, druh a výše trestu je odůvodněn pouze obecně a nedostatečné je i posouzení zavinění. Žalobce dále tvrdil, že vůči němu bylo postupováno diskriminačně, neboť dne 9. 4. 2019 byl pozitivně testován i žalobcův spoluvězeň, který na rozdíl od žalobce nebyl za tento skutek potrestán. Žalovaná se dle žalobce nijak nevypořádala s tím, že žádné návykové látky nebyly na oddíle B1, kde byl žalobce ubytován, nalezeny a nebylo tak zjištěno, jak se měla údajně požitá návyková látka do těla žalobce dostat. Žalobce v této souvislosti upozorňoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 9 As 338/2018, a dovozoval, že metodika, která nepoužívá sterilních odběrných kelímků a neměří koncentrace návykových látek v těle odsouzených, je neudržitelná. Zmiňoval také rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 59 A 70/2019, které mělo rovněž řešit případ zmanipulovaného odběru. Žalobce také namítal, že žalovaná nezohlednila, že žalobce byl během výkonu trestu v rámci screeningového toxikologického vyšetření testován nejméně čtyřikrát s negativním výsledkem a že se testům z podnětu žalované vždy podrobil dobrovolně, po celou dobu výkonu trestu si řádně plnil své povinnosti a neměl důvod přestat je plnit krátce před výstupem, měl velmi dobré hodnocení, studoval školu. Ohledně skutku ze dne 21. 5. 2019 žalobce zdůrazňoval, že hrozba trestního stíhání v případě opakování kázeňských přestupků ospravedlňuje odmítnutí podrobení se odběru. Žalovaná setrvala na argumentaci obsažené v napadených rozhodnutích. Zdůraznila, že při testování postupovala podle Metodického listu č.

2. Testování se provádí tak, že odsouzený poskytne vzorek moče buď do testovací sady, kterých má však věznice pouze 40 ks, nebo běžného plastového kelímku. Stejně postupují i ostatní zdravotnická zařízení. Vzorek moče poskytne odsouzený za přítomnosti příslušníka věznice jako svědka a sám ho za přítomnosti svědka předá zdravotní sestře, která provede orientační test. Žalovaná odmítla, že by mohlo dojít ke kontaminaci vzorku, když sestra bere kelímek do ruky. Soud doplnil dokazování Metodologickým listem č. 2 a protokolem o provedení orientačního toxikologického vyšetření moče dne 21. 5. 2019.

VI. Posouzení věci krajským soudem

21. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů podle § 75 odst. 2 s. ř. s., v duchu dispoziční zásady, kterou je správní soudnictví ovládáno. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

22. Předmětem soudního přezkumu jsou rozhodnutí pověřených pracovníků žalované v prvním případě o uložení nepodmíněného kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddílu na 10 dnů podle § 46 odst. 1 písm. g) ZVTOS a v druhém případě o uložení nepodmíněného kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddílu na 20 dnů podle stejného ustanovení. Dle § 52 odst. 4 ZVOTS se lze přezkumu takového rozhodnutí o uložení kázeňského trestu domáhat u soudu za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem ve stejném rozsahu, v jakém je takový přezkum možný v řízení o přestupku.

23. Soud poznamenává, že kázeňské řízení je ve smyslu evropské judikatury svojí povahou řízením trestním, kde je plně na rozhodujícím orgánu, aby i bez návrhu zjišťoval všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Je povinností správního orgánu rozhodujícího o kázeňském trestu skutkový a právní stav náležitým způsobem zjistit a rozhodnout o něm (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 As 83/2013-34). Krajský soud však také upozorňuje na konstantní názor Ústavního soudu, dle kterého platí, že na rozhodnutí o kázeňských trestech nelze klást nároky srovnatelné s rozhodnutími správních orgánů nebo soudů. V kázeňském řízení vystupuje významněji požadavek na flexibilitu rozhodování a snaha udržovat pořádek a bezpečnost ve věznicích v reálném čase (viz např. usnesení ÚS ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 1785/08, nebo ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. II. ÚS 3239/09). Dodržování stanoveného pořádku a kázně je všeobecnou povinností odsouzených, jejímž obsahem je podrobení se všem omezením a zachovávání všech ustanovení a pravidel, jež jsou pro výkon trestu odnětí svobody stanovena zákonem o výkonu trestu, popř. na jeho základě dalšími právními předpisy upravujícími výkon trestu odnětí svobody, zejména řádem výkonu trestu odnětí svobody a vnitřním řádem věznice (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2014, č. j. 2 As 101/2014-26).

24. Podle § 46 odst. 1 ZVTOS je kázeňským přestupkem zaviněné porušení zákonem stanovené nebo na jeho základě uložené povinnosti, pořádku nebo kázně během výkonu trestu. Podle § 47 odst. 1 věty první téhož zákona kázeňský trest lze uložit, jen jsou-li náležitě objasněny okolnosti kázeňského přestupku a prokázána vina odsouzeného. Před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se vyjádřil ke skutečnostem, které se mu kladou za vinu a k důkazům o nich. Uložený kázeňský trest musí být úměrný závažnosti spáchaného kázeňského přestupku a musí být v souladu se zájmem na dosažení účelu trestu.

25. Podrobnosti ohledně ukládání kázeňských trestů stanoví ŘVOTS. Podle § 58 odst. 1 ŘVOTS je třeba o uložení kázeňského trestu rozhodnout co nejdříve po zjištění kázeňského přestupku a náležitém objasnění. O kázeňském přestupku odsouzeného se sepíše záznam na předepsaném tiskopisu, ze záznamu musí být zřejmé konkrétní údaje o jednání, v němž je spatřován kázeňský přestupek, včetně označení místa, času, způsobu spáchání přestupku a okolností, za nichž byl přestupek spáchán, popřípadě též předpokládané pohnutky takového jednání. Záznam o kázeňském přestupku a uložení kázeňského trestu se po jeho vykonání založí do osobního spisu odsouzeného. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení je v řízení o kázeňském přestupku důkazním prostředkem vše, co může přispět k objasnění skutku, zejména vlastní zjištění zaměstnance vězeňské služby, výpovědi odsouzených a jiných osob, věci, listiny a ohledání. Podle odst. 5 lze kázeňský trest uložit, je-li vina odsouzeného prokázána. Při rozhodování o uložení kázeňského trestu je zaměstnanec vězeňské služby povinen přihlédnout zejména k závažnosti kázeňského přestupku a okolnostem, za nichž byl spáchán, jakož i k dosavadnímu chování odsouzeného. Kázeňský přestupek lze řešit též výchovným pohovorem, bez uložení kázeňského trestu; tato skutečnost se vyznačí v záznamu o kázeňském přestupku. Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu se vydává písemně a musí kromě výroku a odůvodnění obsahovat i poučení o opravném prostředku. Oznámení rozhodnutí potvrdí odsouzený svým podpisem. Podle § 59 ŘVOTS lze proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podat písemně nebo ústně stížnost. V řízení o stížnosti je příslušný zaměstnanec vězeňské služby povinen podle § 60 odst. 1 ŘVOTS přezkoumat, zda je prokázáno, že se skutek stal, zda jej spáchal odsouzený, zda tento skutek je kázeňským přestupkem, jakož i další významné okolnosti. Způsoby rozhodnutí o podané stížnosti obsahuje odst. 2 uvedeného, dle odst. 3 uvedeného ustanovení musí být rozhodnutí o stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu písemně odůvodněno.

26. Z uvedeného vyplývá, že o kázeňském přestupku se rozhoduje v kázeňském řízení dle procesních pravidel shora popsaných, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), se na toto řízení dle § 76 ZVTOS neužije. Z judikatury vyplývá (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2015, č. j. 30 A 87/2013-46, či rozsudek Nejvyššího správního soud ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 As 83/2013-34), že se na řízení o kázeňských trestech odsouzených podle § 177 odst. 1 správního řádu užijí základní zásady činnosti správních orgánů v uvedených v § 2 až § 8 správního řádu.

27. Podle § 28 odst. 1 ZVTOS je odsouzený ve výkonu trestu povinen mimo jiné dodržovat stanovený pořádek a kázeň a plnit pokyny a příkazy zaměstnanců vězeňské služby. Podle § 28 odst. 2 písm. n) ZVTOS je odsouzený povinen se podrobit se vyšetření ke zjištění, zda užil návykovou látku, a v případě, že se prokáže přítomnost návykové látky, uhradit náklady na toto vyšetření. Podle § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS je mimo jiné zakázáno vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky.

28. Podle § 8 odst. 2 písm. b) ŘVTOS platí, že po přijetí do věznice se nově přijatí odsouzení ubytují odděleně od ostatních odsouzených, a to v nástupním oddělení věznice. Během pobytu v nástupním oddělení, jehož délka se určuje individuálně a zpravidla nepřevýší dva týdny, se odsouzený podrobně seznamuje s obsahem zákona, této vyhlášky, vnitřního řádu a s prostředím, ve kterém bude trest vykonávat.

29. Z Metodického listu č. 2/2010 soud zjistil, že se podle čl. 3 v rámci vězeňské služby provádí na základě předem určené metodiky jak cílené tak náhodné a systematické testování odsouzených na přítomnost alkoholu a jiných návykových látek. Žalovaná je podle čl. 4 odst. 2 povinna zabezpečit, aby byl testující zaměstnanec, kterým je zpravidla zdravotník, speciálně proškolen v manipulaci s detekční soupravou a se způsobem realizace samotného testu. Testování odsouzených se podle čl. 5 uskutečňuje mimo jiné prostřednictvím odběru moče za přímé kontroly svědka, a to do nádoby k tomu určené. Svědek zabezpečí, aby nemohlo dojít k záměně odebrané moče či k jejímu zředění. Test je realizován ihned po odběru a výsledek testu zaznamenán testujícím zaměstnancem do protokolu, který následně přítomní potvrdí svým podpisem. V případě pozitivního testu je nutno výsledek rovněž potvrdit akreditovanou toxikologickou laboratoří. Z tohoto důvodu se zbývající množství moče přelije do transportní nádobky s označením údajů o odsouzeném a vzorek se odešle.

30. Žalobce obecně namítal, že žalovaná je povinna při toxikologickém testování moče odsouzených postupovat tak, aby bylo vyloučeno ovlivnění výsledků vyšetření, a tím je chránit před možnou mstou osob poškozených. K zabezpečení jednotného a objektivního způsobu provádění testování na přítomnost omamných a psychotropních látek a alkoholu v těle u vězněných osob prostřednictvím monitoringu je vydán právě Metodický list č. 2/2010. Jedná se o interní předpis žalované, který přestože není obecně závazným právním předpisem, správní orgány mají povinnost se jím ve své právní praxi řídit, což neplatí pouze v případě, že by se taková praxe neslučovala s obecně závaznými právními předpisy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 2 Ans 1/2005-55, ve stejném duchu rozsudek ze dne 23. 8. 2007, č. j. 7 Afs 45/2007-251, publ. pod č. 1383/2007 Sb. NSS, oba dostupné na www.nssoud.cz).

31. Jednotlivé úkony při testování moče na přítomnost návykových látek dne 9. 4. 2019 dle protokolu o provedení orientačního toxikologického vyšetření moče ze dne 9. 4. 2019, založeném ve správním spise, i ze dne 21. 5. 2019, jímž byl proveden důkaz při ústním jednání, korespondovaly s postupem stanoveným v Metodickém listu č. 2/2010. Žalobce tvrdil, že vzorek jeho moče odebrané dne 9. 4. 2019 byl kontaminovaný, protože byl odebrán do nesterilní nádoby, která mohla být předem použitá a tak znečištěná stopovým množstvím návykové látky. Žalobce však neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly jeho pochyby, že nádoba pro odběr moče byla kontaminovaná návykovou látkou, pouze nepodloženě spekuloval o možných motivech osobní msty blíže neurčených osob. Měl-li žalobce při orientačním toxikologickém testování důvodné pochyby o čistotě odběrové nádoby, mohl je uplatnit a požádat před samotným odběrem o nádobu jinou. Ani z obsahu správního spisu přitom nevyplývá žádná skutečnost, která by podpořila žalobcovo tvrzení o nepřípustném způsobu provedení testování na přítomnost návykových látek. Z protokolu o provedení orientačního toxikologického vyšetření soud ověřil, že testování provedla dne 9. 4. 2019 zdravotní sestra Skřivánková za přítomnosti svědka prap. H. a že jej žalobce stvrdil svým podpisem. Z protokolu o provedení orientačního toxikologického vyšetření dne 21. 5. 2019 vyplývá, že testování provedl prap. Cerman za přítomnosti svědka X. a i tento protokol žalobce podepsal. Žalobci nic nebránilo v tom, aby své námitky vznesl již při samotných odběrech, ve vyjádření ke spáchání kázeňského přestupku nebo ve vyjádření ke skutečnostem, které mu byly kladeny za vinu a k důkazům o nich před rozhodnutím o kázeňském trestu.

32. Pro naplnění skutkové podstaty kázeňského přestupku porušení povinnosti podle § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS postačuje, že žalobce zaviněně porušil zákaz konzumace návykových látek. Skutek spočívající v neoprávněném užívání návykových látek, jímž byl žalobce shledán vinným, byl dle soudu dostatečně prokázán, a to zejména orientačním vyšetřením moče, jehož výsledky byly následně potvrzeny i laboratorně. Námitky žalobce proti způsobu testování moče nebyly vůbec ničím podloženy, v takovém případě dle soudu postačovalo i obecné konstatování žalované v napadených rozhodnutích, že personál žalované při testování moče postupoval předepsaným způsobem. Pokud žalobce argumentuje rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2019, č. j. 9 As 338/2018-50, je třeba zdůraznit, že skutkové okolnosti v tehdy řešeném případě byly významně jiné. Odsouzený tehdy předestřel vlastní skutkovou verzi, kterou nebylo možné označit prima facie za zcela nepravděpodobnou, když i několik svědků potvrdilo, že mu bylo intoxikací stravy vyhrožováno spoluvězněm a jeden ze svědků i viděl, jak spoluvězeň manipuluje s jeho hrnkem. Krajský soud tehdy dospěl k závěru, že se správní orgány měly zabývat skutkovou verzí předloženou žalobcem a Nejvyšší správní soud s tímto názorem souhlasil. K rozsudku zdejšího soudu ze dne 28. 1. 2020, č. j. 59A 70/2019-67, soud uvádí, že v něm se ke způsobu testování moče vůbec nevyjadřoval. Napadené rozhodnutí o stížnosti bylo tehdy založeno na procesním pochybení žalované, jež vedlo k jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a jako takové muselo být zrušeno.

33. Pro naplnění skutkové podstaty kázeňského přestupku porušení povinnosti podle § 28 odst. 2 písm. n) ZVTOS postačuje, že žalobce porušil zaviněně své povinnosti tím, že neuposlechl pokyn zaměstnance žalované podrobit se vyšetření ke zjištění, zda užil návykovou látku. Takovým vyšetřením je právě toxikologické laboratorní vyšetření biologického materiálu, ke kterému žalobce dne 21. 5. 2019 odmítl poskytnout vzorek moče. Pohnutky žalobce, které ho vedly k neuposlechnutí pokynu zaměstnance žalované, aby doplnil vzorek moče, nejsou pro naplnění skutkové podstaty uvedeného kázeňského přestupku relevantní. Měl-li žalobce při orientačním toxikologickém testování dne 21. 5. 2019 důvodné pochyby o čistotě odběrové nádoby, mohl je uplatnit a požádat před požadovaným doplněním vzorku moči o jinou nádobu.

34. Žalobce rovněž nedůvodně namítal, že negativní výsledek laboratorního toxikologického vyšetření moče odebrané dne 25. 5. 2019 prokazoval, že pozitivní výsledek orientačního toxikologického vyšetření moče odebrané dne 21. 5. 2019 byl chybný, protože laboratorní toxikologické vyšetření detekuje požití návykových látek více než 10 dní zpětně. Ze spisu bylo zjištěno, že detekční časy nálezu amfetaminu, metamfetaminu a efedrinu v moči jsou 2 až 4 dny, tedy nebylo vyloučené, aby dvě toxikologická vyšetření moči vykonaná s odstupem 4 dnů měla odlišný výsledek. Především je ale třeba zdůraznit, že žalobci je kladeno za vinu, že dne 21. 5. 2019 porušil § 28 odst. 1 ve spojení s odst. 2 písm. n) ZVTOS nikoliv § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS.

35. Námitkami, které žalobce uplatnil poprvé až při ústním jednání před soudem, se soud s ohledem na dispoziční zásadu, kterou je správní soudnictví ovládáno, zabývat nemohl. Jak již bylo uvedeno shora, soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží.

VI. Závěr a náklady řízení

36. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

37. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

38. Ve věci měl úspěch žalovaný správní orgán, ten náhradu nákladů řízení žádal, avšak žádné náklady nad rámec běžné činnosti správního orgánu mu nevznikly, soud proto vyslovil v souladu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

39. Žalobci byla v rámci řízení o správní žalobě ustanovena jako zástupkyně JUDr. Jaroslava Vančurová, jejíž odměnu a hotové výdaje podle § 35 odst. 8 s. ř. s. hradí stát. Ustanovené zástupkyni náleží odměna v souladu s § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 a § 11 odst. 1 písm. b), f) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhlášky 486/2012 Sb., za tři úkony právní služby ve výši 9 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, nahlížení do spisu a účast na jednání před soudem). Výše hotových výdajů byla stanovena podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, taktéž za tři úkony právní služby, ve výši 900 Kč. Doplnění žaloby soud jako samostatný úkon právní služby neuznal, protože tato písemnost nebyla soudu samostatně zaslána, právní zástupkyně žalobce ji soudu přeložila až při ústním jednání před soudem. Zástupkyni žalobce náleží náhrada za promeškaný čas ve výši 400 Kč (strávený jízdami advokátkou k soudu z Jablonce nad Nisou do Liberce a zpět v trvání celkem 2 hod., tedy za 4 započatých půlhodin v souladu s § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu). Dále byly náklady řízení tvořeny náhradou jízdného za dvojí cestu advokátky z Jablonce nad Nisou do Liberce a zpět (68 km) ve výši 481 Kč [náhrada dle § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce a § 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019 Sb. a náhrada za pohonné hmoty dle § 158 odst. 2 až 4 zákoníku práce a § 4 písm. a) vyhlášky č. 358/2019 Sb. - při spotřebě dle technického průkazu, ujeté vzdálenosti a ceně 32 Kč za 1 l benzinu Natural 95, při opotřebení dle vyhlášky 4,20 Kč/km, při cestě osobním automobilem SUBARU RZ x]. Zástupkyni žalobce tedy náleží odměna ve výši 11 081 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.