59 A 7/2024– 44

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Karla Ulíka a Miroslava Makajeva ve věci žalobců: a) P. Š. b) M. Š. oba bytem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Davidem Zahumenským sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2023, č. j. 035496/2023/KUSK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. V této věci soud přezkoumává rozhodnutí o odstranění stavby oplocení. K žalobním námitkám se zabýval přezkoumatelností rozhodnutí žalovaného a možností zohlednit opakovanou žádost o dodatečné povolení stavby. Soud níže vysvětluje, že žalovaný sice nesprávně uzavřel, že nebyl povinen přihlížet k vyjádření žalobců v odvolacím řízení, přesto ale na veškeré podstatné argumenty reagoval. Zároveň žalovaný přezkoumatelně vyložil, proč opakovaná žádost o dodatečné povolení stavby nevedla k přerušení řízení o odstranění stavby. Soud se s žalovaným ztotožnil i po věcné stránce. Průběh správního řízení 2. Magistrát města Mladá Boleslav (dále „stavební úřad“) zahájil dne 26. 11. 2020 podle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), řízení o odstranění stavby žalobců – oplocení na pozemku parc. č. X, v katastrálním území X (dále „stavba“ a „pozemek stavby“).

3. Žalobci požádali dne 23. 12. 2020 o dodatečné povolení stavby. Neuspěli. Jejich žádost zamítl stavební úřad rozhodnutím ze dne 9. 6. 2021, které potvrdil žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 2. 2022.

4. Stavební úřad následně rozhodnutím ze dne 22. 8. 2022, č. j. 67538/2022/SÚ/LeLo (dále „prvostupňové rozhodnutí“), žalobcům nařídil odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona.

5. Žalobci podali proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Uvedli v něm, že stavební úřad nevycházel z aktuálního skutkového stavu. Nový územní plán obce X dle žalobců již umožňuje na pozemku stavby oplocení realizovat.

6. Stavební úřad si opatřil závazné stanovisko orgánu územního plánování ze dne 12. 10. 2022, dle kterého stavba není přípustná. S tím dne 18. 11. 2022 předal spis žalovanému.

7. Dne 25. 11. 2022 žalobci odvolání doplnili. Namítli, že žalovaný měl změnu územního plánu, jež nabyla účinnosti dne 11. 2. 2022, zohlednit již ve svém rozhodnutí ze dne 28. 2. 2022. Žalobci proto podali podnět k zahájení přezkumného řízení. Do rozhodnutí o něm by měl žalovaný řízení přerušit. Žalobci dále podali opakovanou žádost o dodatečné povolení stavby. O jejím odstranění proto nelze rozhodnout. Závěrem stavebnímu úřadu vytýkali, že se nezabýval možností odstranit stavbu jen částečně, což by šetřilo jejich práva. Napadené rozhodnutí 8. V záhlaví označeným rozhodnutím ze dne 7. 3. 2023 (dále „napadené rozhodnutí“) žalovaný odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

9. Nejprve konstatoval, že k doplnění odvolání blíže nepřihlížel. Odvolání nebylo blanketní a ani z něj neplynulo, že by jej žalobci hodlali doplnit. Na jeho doplnění po uplynutí odvolací lhůty nemají právní nárok. Pokud by žalovaný k doplnění odvolání přihlížel, porušil by princip rovnosti účastníků řízení.

10. K věci samé žalovaný uvedl, že žalobci v odvolání brojili proti zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby. Takové námitky jsou ale v řízení o odstranění stavby nepřípustné. Soulad stavby s územně plánovací dokumentací se v něm neposuzuje. Stavební úřad nemá prostor pro správní uvážení. Jelikož stavba nebyla dodatečně povolena, ačkoli povolení dle stavebního zákona vyžaduje, byl stavební úřad povinen nařídit její odstranění.

11. Žalovanému ani není známo, že by Ministerstvo pro místní rozvoj (dále „ministerstvo“) zahájilo přezkumné řízení ve věci rozhodnutí ze dne 28. 2. 2022. Proto není důvod odvolací řízení přerušovat.

12. Žalovaný nepřerušil řízení ani z důvodu opakované žádosti o dodatečné povolení stavby ze dne 29. 11. 2022. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 14. 1. 2016, č. j. 6 As 230/2015–34, tuto žádost považoval za obstrukční. Žalobci ji totiž nepodali ani zdaleka v rámci zákonné 30denní lhůty a ani s odvoláním. Přestože žalovaný poučil žalobce o možnosti opakovanou žádost podat v rozhodnutí ze dne 28. 2. 2022, učinili tak až za 9 měsíců. Žádost nadto předložili ve shodné podobě s žádostí původní, a to bez souhlasného závazného stanoviska orgánu územního plánování. Žaloba 13. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“), se žalobci domáhají zrušení napadeného rozhodnutí.

14. Nejprve se vyjadřují ke včasnosti žaloby. Uvádějí, že k zastupování v odvolacím řízení udělili plnou moc společnosti David Zahumenský, advokátní kancelář, s.r.o. Žalovaný ale nesprávně doručoval napadené rozhodnutí do datové schránky podnikající fyzické osoby Mgr. Davida Zahumenského (tedy ani ne do jeho datové schránky advokáta). Ten se do ní přihlásil až dne 23. 1. 2024, kdy teprve bylo napadené rozhodnutí žalobcům doručeno. Žaloba je proto včasná.

15. V prvním žalobním bodu žalobci namítají nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobci doplnili podané odvolání dne 25. 11. 2022, tedy ještě před rozhodnutím žalovaného. Přesto k doplnění odvolání žalovaný nepřihlížel. Podle judikatury NSS je přitom rozhodující, zda se doplnění odvolání dostane do dispozice odvolacího orgánu, než ve věci sám rozhodne. Postup žalobců nebyl ani svévolný. Sami podali jednostránkové odvolání a poté hledali kvalifikované právní zastoupení. Jeho doplnění obsahovalo řadu argumentů, které v původním (prakticky blanketním) odvolání neuvedli. Jestliže se žalovaný odmítl doplněním odvolání zabývat, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

16. Žalobci dále nesouhlasí s tím, že by jejich opakovaná žádost o dodatečné povolení stavby byla obstrukční. Žalobci postupovali v souladu s vyjádřením žalovaného v rozhodnutí ze dne 28. 2. 2022, v němž žalovaný upozornil, že v případě změny územního plánu žalobci mohou podat novou žádost o dodatečné povolení stavby. Jednali–li žalobci v souladu s doporučením žalovaného, legitimně očekávali, že jejich žádost bude řádně posouzena. Žalobci s jejím podáním ani neotáleli. Pouze vyčkávali na konzultaci s advokátem. Žalovaný nadto měl povinnost o odvolání rozhodnout dříve. Pokud tak neučinil, musel ke dni svého rozhodnutí zohlednit i novou žádost o dodatečné povolení stavby.

17. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil (třebaže mu soud k jeho žádosti prodloužil lhůtu k vyjádření). Dne 15. 2. 2024 bylo soudu doručeno vyjádření obce Plazy, dle něhož je stavba v souladu s jejím územním plánem. Obec Plazy však neoznámila, že by v řízení hodlala uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení, a proto s ní soud jako s osobou zúčastněnou na řízení dále nejednal. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 18. Soud ověřil, že žaloba byla podána osobami k tomu oprávněnými, po vyčerpání řádných opravných prostředků a že splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené.

19. O včasnosti žaloby soud uvážil následovně.

20. Žalovaný nepředložil úplný správní spis, neboť neobsahuje mj. zmíněnou plnou moc a doručenky napadeného rozhodnutí. Žalovaný tyto dokumenty vedl v elektronické podobě, ale do předloženého správního spisu je nevytiskl. Současně žalovaný nijak nezpochybnil argumentaci žalobců, že byli v odvolacím řízení zastupováni společností David Zahumenský, advokátní kancelář, s.r.o. S ní ostatně koresponduje i pasáž na str. 2 napadeného rozhodnutí, kde se uvádí, že odvolatelé „již zastoupeni zmocněncem Davidem Zahumenským advokátní kancelář, s.r.o.“ doplnili své odvolání. Soud tak též vychází z toho, že žalobci byli v odvolacím řízení zastupováni společností David Zahumenský, advokátní kancelář, s.r.o. Z doručenky přiložené k žalobě však vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo doručováno do datové schránky Davida Zahumenského, IČO 73908673, jakožto podnikající fyzické osoby, přičemž do této datové schránky se přihlásila oprávněná osoba až dne 23. 1. 2024. Ani tuto okolnost žalovaný nijak nepopřel (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 6. 2021, č. j. 3 As 159/2019–28, odst. 19).

21. Podle § 34 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, se s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují písemnosti pouze zástupci.

22. Podle § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, má–li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě.

23. Žalovaný postupoval v rozporu s těmito ustanoveními, neboť napadené rozhodnutí doručoval odlišnému subjektu od zástupce žalobců. Sice může být pochopitelné, proč k záměně došlo, avšak ani podobnost jména advokáta a názvu jeho společnosti – advokátní kanceláře – nezbavuje žalovaného povinnosti doručovat písemnosti oprávněnému zástupci žalobců. Tím byla ve správním řízení přímo společnost s ručením omezením (k nutnosti rozlišovat datovou schránku advokáta a datovou schránku společnosti vykonávající advokacii, v níž je advokát společníkem, viz rozsudek NSS ze dne 7. 5. 2015, č. j. 7 Afs 60/2015–32, č. 3255/2015 Sb. NSS).

24. Žalobcům tudíž nemohlo být napadené rozhodnutí oznámeno dne 3. 4. 2023, protože pro doručení fikcí nebyly splněny podmínky. Do sféry zástupce žalobců se napadené rozhodnutí dostalo až v okamžiku, kdy se Mgr. David Zahumenský (společník a jednatel společnosti David Zahumenský, advokátní kancelář, s.r.o.) přihlásil do své datové schránky podnikající fyzické osoby a jeho prostřednictvím se mohla jeho společnost s napadeným rozhodnutím reálně seznámit. Tedy až dne 23. 1. 2024 bylo napadené rozhodnutí žalobcům oznámeno, neboť bylo materiálně doručeno jejich zástupci. Žaloba podaná dne 9. 2. 2024 je proto včasná (srov. rozsudky NSS ze dne 24. 8. 2016, č. j. 1 Azs 188/2016–26, ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 As 90/2010–95, ze dne 10. 9. 2020, č. j. 5 Azs 136/2020–80, a ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 Afs 148/2008–73, nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2023, č. j. 59 A 11/2023–62).

25. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).

26. Soud rozhodl o žalobě bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s takovým postupem účastníci implicitně souhlasili.

27. Dokazování soud neprováděl, neboť si vystačil s obsahem správního spisu, z něhož vychází (rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Posouzení žalobních bodů Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné 28. Žalobci předně tvrdí, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, protože se žalovaný odmítl zabývat doplněním odvolání.

29. Soud při posouzení námitky vyšel z následující právní úpravy.

30. Podle § 36 odst. 1 správního řádu (užitého na základě jeho § 93 odst. 1) nestanoví–li zákon jinak, jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí; správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své návrhy.

31. Podle § 82 odst. 2 správního řádu musí odvolání mj. obsahovat údaje o tom, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo.

32. Podle § 83 odst. 1 věty první správního řádu činí odvolací lhůta 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

33. Podle § 89 odst. 2 věty první a druhé správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje–li to veřejný zájem.

34. Ze správního spisu vyplývá, že žalobci podali proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, které splňovalo veškeré zákonem vyžadované náležitosti dle § 82 odst. 2 správního řádu. Byť se jednalo o odvolání stručné, obsahovalo námitku, dle níž stavební úřad nevycházel z aktuálního skutkového stavu (pro posouzení náležitostí odvolání je nerozhodné, zda byla tato námitka v řízení o odstranění stavby relevantní). Soud proto nesouhlasí, že by šlo o odvolání prakticky blanketní. Žalobci podali odvolání i včas ve lhůtě podle § 83 odst. 1 správního řádu.

35. V odvolacím řízení následně svou argumentaci doplnili podáním ze dne 25. 11. 2022. Žalovaný k tomuto podání odmítl přihlížet s tím, jej žalobci podali až po uplynutí odvolací lhůty. Právní názor žalovaného však soud shledal chybným.

36. Platí totiž, že i na námitky vznesené po uplynutí odvolací lhůty je žalovaný povinen adekvátně reagovat a zohlednit je jako vyjádření účastníka řízení ve věci dle § 36 odst. 1 správního řádu. Tento závěr potvrzuje rovněž judikatura NSS (viz zejména rozsudek ze dne 16. 5. 2018, č. j. 6 As 70/2018–52, odst. 9, a dále např. rozsudky ze dne 23. 3. 2011, č. j. 8 As 40/2010–59, ze dne 7. 11. 2017, č. j. 8 As 162/2017–34, a ze dne 12. 10. 2023, č. j. 8 As 373/2021–55).

37. Takový postup není v rozporu s principem rovnosti účastníků správního řízení. Právo činit návrhy a vyjádřit své stanovisko náleží každému účastníkovi řízení. To, že odvolatel podá perfektní a včasné odvolání, jej nemůže omezit na právu, aby se v odvolacím řízení dále vyjadřoval. Přitom je třeba přihlížet k limitům vyplývajícím z koncentrace řízení vyplývající z § 82 odst. 4 správního řádu. V projednávané věci se však koncentrace řízení neuplatnila, neboť NSS použití tohoto ustanovení vyloučil v řízeních, v nichž má být uložena povinnost z moci úřední (rozsudek NSS ze dne 7. 4. 2011, čj. 5 As 7/2011–48, č. 2412/2011 Sb. NSS). Tím řízení o odstranění stavby nepochybně je. Ani poukazem na § 82 odst. 4 správního řádu tak žalovaný nemohl odůvodnit, proč by k podání ze dne 25. 11. 2022 neměl přihlížet.

38. Žalobcům lze též přisvědčit, že žalovanému v zohlednění tohoto podání nebránily objektivní okolnosti, neboť ve věci rozhodl po více než 3 měsících od jeho obdržení. Žalovaný tak pochybil, pokud v napadeném rozhodnutí konstatoval, že k doplnění odvolání nebude blíže přihlížet. Soud proto posuzoval, zdali chybný výklad žalovaného skutečně způsobil nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.

39. Z judikatury NSS vyplývá, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. „jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno“ (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006–74, č. 1566/2008 Sb. NSS).

40. Nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů se tak rozumí zejména opomenutí skutečnosti významné pro posouzení věci či nevypořádání nosné odvolací námitky. To však neznamená, že by odvolací správní orgán byl povinen ke každé námitce podrobně odůvodnit své stanovisko a vypořádat každý dílčí argument účastníka řízení. Postačí, pokud odvolací správní orgán prezentuje v odůvodnění právní názor odlišný od účastníka řízení, pakliže zdůvodnění tohoto názoru poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Tím se s námitkami účastníka řízení vždy alespoň implicitně vypořádá (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014–78).

41. Soud shrnul obsah vyjádření žalobců ze dne 25. 11. 2022 v odst. 7 výše. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je přitom patrné, že se žalovaný se všemi dodatečnými argumenty fakticky vypořádal. Ke změně územního plánu konstatoval, že v řízení o odstranění stavby se již soulad s územně plánovací dokumentací neposuzuje. Dále vysvětlil, proč nepřerušil řízení z důvodu podání podnětu k zahájení přezkumného řízení ve věci jeho rozhodnutí ze dne 28. 2. 2022 (žalovanému nebylo známo, že by přezkumné řízení bylo vůbec zahájeno). Poměrně podrobně se poté věnoval i opakované žádosti o dodatečné povolení stavby, kterou považoval pro její opožděné podání a obsah za obstrukční. Posledním argumentem žalobců bylo to, že stavební úřad nezkoumal, zdali není vzhledem k zásahu do jejich práv šetrnější odstranit jen část stavby, případně jen některé její součásti. I k tomu ale žalovaný uvedl svůj právní názor, neboť na straně 3 napadeného rozhodnutí konstatoval, že stavební úřad nemůže v řízení o odstranění stavby uplatnit správní uvážení a že je povinen nařídit odstranění stavby, pokud nebyla dodatečně povolena a současně vyžadovala některý z povolovacích aktů dle stavebního zákona. O tom přitom nebylo sporu.

42. Lze proto uzavřít, že žalovaný i přes svůj vadný právní názor o tom, že nemusel k podání ze dne 25. 11. 2022 přihlížet, fakticky na jeho podstatu reagoval. Námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z tohoto důvodu tak soud nepřisvědčil. Žalovaný správně nepřihlížel k opakované žádosti o dodatečné povolení stavby 43. V druhé žalobní námitce žalobci nesouhlasí s tím, že by jejich druhá žádost o dodatečné povolení stavby byla obstrukční.

44. Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena.

45. Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla–li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti.

46. Soud úvodem zdůrazňuje, že řízení o dodatečném povolení stavby a řízení o odstranění stavby jsou dvě samostatná řízení, byť jsou spolu v určitých ohledech významně provázána. V každém z těchto řízení však stavební úřad zkoumá naplnění odlišných zákonných podmínek. V řízení o odstranění stavby je stavební úřad oprávněn posuzovat pouze to, zda je stavba provedena bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazujícího anebo v rozporu s ním, a zda stavba nebyla dodatečně povolena. V tomto řízení stavební úřad nemá žádné diskreční oprávnění. Z toho současně vyplývá, že v řízení o odstranění stavby nejsou již jakkoli relevantní námitky týkající se toho, zda stavba mohla či měla být dodatečně povolena, např. tvrzená dobrá víra při realizaci stavby nebo námitky, že stavba není v rozporu s veřejným zájmem či územně plánovací dokumentací (viz např. rozsudek NSS ze dne 7. 11. 2018, č. j. 9 As 368/2017–48).

47. Žalovaný ve vztahu k námitkám ohledně změny územního plánu proto správně uzavřel, že v řízení o odstranění stavby již nemají své místo. Stejně tak v souladu s výše uvedeným konstatoval, že stavebnímu úřadu nenáleželo žádné správní uvážení ohledně toho, zda nařídí odstranění stavby. Pokud stavba oplocení jako celek vyžadovala povolovací akt dle stavebního zákona, kterým ale žalobci nedisponovali, správní orgány rozhodly správně o odstranění celé stavby.

48. Při posouzení, jaký vliv na řízení o odstranění stavby měla opakovaná žádost o dodatečné povolení, žalovaný vyšel z rozsudku NSS č. j. 6 As 230/2015–34. V něm NSS vyložil § 129 stavebního zákona k otázce, kdy je třeba řízení o odstranění stavby přerušit. Výklad se však týkal zákonného znění, jež bylo účinné před novelou stavebního zákona provedenou zákonem č. 350/2012 Sb., který s účinností od 1. 1. 2013 do druhého odstavce tohoto ustanovení zakotvil třicetidenní lhůtu k podání žádosti o dodatečné povolení stavby.

49. NSS dovodil, že podle § 129 stavebního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2012 bylo přípustné podat žádost o dodatečné povolení dokonce i v odvolacím řízení. „Odvolací orgán musel v takovém případě buď odvolací řízení přerušit a vyčkat, až stavební úřad rozhodne o žádosti o dodatečném povolení, nebo mohl – v případě zjevného obstrukčního postupu – rozhodnout usnesením o tom, že řízení o odstranění stavby se nepřerušuje a řízení o podané žádosti se nepovede (analogicky podle § 64 odst. 1 správního řádu v kombinaci s § 129 odst. 3 věta druhá stavebního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2012).“ 50. Nad rámec toho však NSS uvedl, že výše zmíněná novela § 129 odst. 2 stavebního zákona představuje „zpřísnění vůči žadatelům o dodatečné stavební povolení“. Navazující judikatura proto dovodila, že podání žádosti po 30denní lhůtě již nezakládá povinnost stavebního úřadu přerušit řízení o odstranění této stavby (viz např. rozsudky NSS ze dne 6. 5. 2020, č. j. 10 As 407/2019–41, odst. 22–23, Krajského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2024, č. j. 51 A 99/2022–60, Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 3. 2021, č. j. 65 A 67/2020–76, odst. 27–28, a jeho závěry potvrzující rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2021, č. j. 7 As 108/2021–54).

51. Pokud tedy správní orgány již jednou žádost o dodatečné povolení stavby projednaly a nevyhověly jí, není povinností žalovaného na základě další žádosti (podané po uplynutí k tomu stanovené lhůty) přerušit řízení o odstranění stavby. K opakované žádosti o dodatečné povolení stavby podané až po stanovené třicetidenní lhůtě nebyl žalovaný povinen přihlížet, neboť zákon mu tuto povinnost již neukládá (viz § 129 odst. 2 věta čtvrtá stavebního zákona). Žalovaný rovněž nebyl povinen před vydáním napadeného rozhodnutí usnesením rozhodnout, že řízení nepřerušuje (viz rozsudek NSS ze dne 11. 8. 2022, č. j. 3 As 133/2020–38, odst. 21).

52. Nadto z rozsudku NSS ze dne 30. 1. 2023, č. j. 3 As 260/2020–42, plyne, že žádost o dodatečné povolení stavby podaná po uplynutí zákonem stanovené lhůty patrně ani nezahájí řízení o dodatečném povolení stavby a stavební úřad o ní žádné řízení nevede (viz zejm. jeho odst. 27 a 29). Již z tohoto důvodu proto taková žádost pak ani nemůže mít žádný vliv na probíhající řízení o odstranění stavby.

53. Soud si je nicméně vědom, že judikatura NSS není v této otázce zcela jednotná. Rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2024, č. j. 4 As 42/2022–19, totiž naopak předpokládá, že i o takové žádosti se bude řízení vést a že se nutně nemusí jednat o žádost zjevně nepřípustnou ve smyslu § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, nebyla–li podána až po pravomocném rozhodnutí o odstranění stavby (k těmto rozporům srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, č. j. 43 A 22/2023–54). I kdyby nakonec převážil tento právní názor, napadené rozhodnutí obstojí. Žalovaný totiž dostatečně zdůvodnil, proč v projednávané věci opakovaná žádost o dodatečné povolení stavby nemohla vést k přerušení řízení o odstranění stavby.

54. NSS ve výše uvedeném rozsudku č. j. 10 As 407/2019–41, odst. 23, připustil, že v případě podání opakované žádosti o dodatečné povolení stavby lze uvažovat o přerušení řízení dle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu (řízení o předběžné otázce). Avšak je již jen na úvaze správního orgánu, zda další řízení o dodatečném povolení stavby vyhodnotí jako řízení o předběžné otázce a řízení o odstranění stavby přeruší. To správní orgán učiní za předpokladu, že další žádost o dodatečné povolení stavby bude oproti žádosti předchozí odůvodněna novými skutečnostmi, jež by mohly vést k jinému výsledku řízení o dodatečném povolení stavby, tedy skutečnostmi relevantními (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2017, č. j. 45 A 64/2015–113).

55. Z vyjádření žalobců v odvolacím řízení ze dne 25. 11. 2022 je zřejmé, že opakovanou žádost o dodatečné povolení stavby podali z důvodu změny územního plánu obce Plazy, která nabyla účinnosti dne 11. 2. 2022, tedy ještě před vydáním rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2022. Změna územního plánu proto mohla být zohledněna již v průběhu projednávaní první žádosti o dodatečné povolení stavby. Ve vztahu k opakované žádosti ze dne 29. 11. 2022 a k řízení o odstranění stavby se proto nejedná o novou skutečnost, která nemohla být posouzena v řízení o první žádosti o dodatečné povolení stavby.

56. Pokud měli žalobci za to, že žalovaný v rozhodnutí ze dne 28. 2. 2022 pochybil, neboť změnu územního plánu nevzal v potaz, bylo jejich právem brojit proti tomuto rozhodnutí správní žalobou. Nicméně tak neučinili. V odvolacím řízení sice poukazovali na podnět k zahájení přezkumného řízení, avšak žalovanému nebylo známo, že by ministerstvo přezkumné řízení zahájilo. Ani v žalobě podané téměř po roce od vydání napadeného rozhodnutí žalobci neargumentují, že by přezkumné řízení vůbec proběhlo, natož že by ministerstvo zrušilo rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2022.

57. Z toho důvodu soud nepovažuje argumentaci stran změny územního plánu za novou skutečnost, která by měla odůvodňovat podání nové žádosti o dodatečné povolení stavby, resp. jež by měla vést k přerušení řízení o odstranění stavby.

58. S žalovaným se lze nadto ztotožnit v závěru, že okolnosti projednávané věci nasvědčují tomu, že žalobci podali opakovanou žádost o dodatečné povolení stavby jen s cílem oddálit její odstranění, aniž by stavba mohla být skutečně dodatečně povolena.

59. Předně soud souhlasí s žalovaným, že žalobci s podáním opakované žádosti nedůvodně prodlévali. Byť je žalovaný na tuto možnost upozornil v rozhodnutí ze dne 28. 2. 2022, opakovanou žádost o dodatečné povolení stavby podali až dne 29. 11. 2022 v průběhu odvolacího řízení. Soud připouští, že žalobci mohli mít zájem na konzultaci dalšího postupu s advokátem. Avšak devítiměsíční prodlevu má již za nepřiměřenou. Právě vzhledem k poučení ze strany žalovaného lze očekávat, že si žalobci zajistí případné právní zastoupení co nejdříve, ať už k podání opakované žádosti o dodatečné povolení stavby či vypracování žaloby proti rozhodnutí žalovaného.

60. Dále není pravdou, že by žalovaný usuzoval na účelovost žádosti jen z důvodu okamžiku jejího podání. Žalovaný totiž přihlédl i k tomu, že žalobci podali žádost o dodatečné povolení ve shodné podobě jako žádost první a bez souhlasného závazného stanoviska orgánu územního plánování. Nesoulad stavby s územně plánovací dokumentací a cíli a úkoly územního plánování přitom byl důvodem pro zamítnutí první žádosti o dodatečné povolení stavby. Přestože tedy žalobci podali žádost několik měsíců po pravomocném zamítnutí jejich první žádosti, nebyli schopni si v této době obstarat (kladné) závazné stanovisko orgánu územního plánování.

61. Žalobci tuto úvahu žalovaného v žalobě nezpochybňují a ani blíže nerozvádí, proč by stavba již měla být přípustná (v návrhu na přiznání odkladného účinku jen obecně uvedli, že po změně územního plánu je oplocení v lokalitě možné). Soudu přitom nepřísluší, aby za žalobce domýšlel argumenty, které žalobu podporují. Tím by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci jejich advokáta (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Závěry žalovaného proto obstojí.

62. Toliko nad rámec soud uvádí, že nepřípustnosti stavby i po žalobci vzpomínané změně územního plánu nasvědčuje nesouhlasné závazné stanovisko orgánu územního plánování ze dne 12. 10. 2022, které do spisu založil stavební úřad.

63. S ohledem na popsané okolnosti se žalobci nemohou dovolávat legitimního očekávání, že z důvodu jejich opakované žádosti žalovaný řízení o odstranění stavby přeruší a vyčká na rozhodnutí o ní. Jelikož žalovaný řádně vysvětlil, proč k nové žádosti o dodatečné povolení stavby nepřihlížel, soud neshledal, že by žalovaný postupoval v rozporu s poučením o možnosti další žádost podat v rozhodnutí ze dne 28. 2. 2022.

64. Poukazují–li žalobci na nevydání napadeného rozhodnutí v zákonné lhůtě, ustálená judikatura zastává stanovisko, že její překročení nemá za následek nezákonnost vydaného rozhodnutí (viz např. rozsudek NSS ze dne 26. 7. 2024, č. j. 5 As 193/2023–29, odst. 16–22 a tam citovanou judikaturu). Na rozhodování v zákonných lhůtách je samozřejmě třeba klást důraz a žalobcům lze přisvědčit i v tom, že žalovaný je povinen vycházet ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí. Tak ale žalovaný i učinil, neboť opakovanou žádost o dodatečné povolení stavby nepominul a v napadeném rozhodnutí ji reflektoval, byť ne žalobci preferovaným způsobem. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 65. Jelikož soud neshledal žádnou z námitek důvodnou a současně nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti, žalobu pro její nedůvodnost zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

66. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci neměli ve věci úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému pak žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Vymezení věci Průběh správního řízení Napadené rozhodnutí Žaloba Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu Posouzení žalobních bodů Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné Žalovaný správně nepřihlížel k opakované žádosti o dodatečné povolení stavby Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení