59 A 70/2011 - 71

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Karla Kosteleckého v právní věci žalobce: J., a.s., IČ: XX, se sídlem XX, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, za účasti RWE GasNet, s.r.o., IČ 272 95 567, se sídlem Klíšská 940, Ústí nad Labem, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem AK Cestr & Partners, se sídlem Rubešova 162/8, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2011, č. j. OÚPSŘ 241/2011-rozh., takto:

Výrok

I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne ze dne 1. 8. 2012, č. j. OÚPSŘ 241/2011-rozh., se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Žaloba Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo k odvolání žalobce částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Jablonec nad Nisou, odboru rozvoje, stavebního úřadu (dále jen ,,stavební úřad“) ze dne 4. 5. 2011, sp. zn. 2029/2010/SÚ/Fa, č.j. 48860/2011. Tímto prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), vydáno stavební povolení na stavební úpravy pro změnu vytápění objektu Jizerská 8, č.p. 3567, Jablonec nad Nisou na pozemku st.p. 4973 v k.ú. Jablonec nad Nisou, obec a část obce Jablonec nad Nisou. Částečná změna prvostupňového rozhodnutí spočívala ve změně části II. výroku (podmínky pro provedení stavby), když žalovaný zcela vypustil body č. 5, 13, a 17 této části výroku, nahradil text podmínky č. 18 textem: “Při provádění stavby nesmí dojít k dotčení stávajícího zařízení ve vlastnictví Jablonecké teplárenské a realitní a.s. uvnitř objektu. Stavebník umožní Jablonecké teplárenské a realitní přístup k jejímu zařízení, které zůstává v domě, neboť jí k tomuto zařízení svědčí i nadále zákonné věcné břemeno ve smyslu energetického zákona“ a doplnil bod č. 20 ve znění: „Plynová kotelna bude napojena na rozvody topné vody domu a rozvody TUV domu po odpojení těchto rozvodů od zařízení soustavy CZT Jablonecké teplárenské a realitní a.s.“ A. Důvody nicotnosti rozhodnutí Důvody nicotnosti rozhodnutí žalovaného i stavebního úřadu žalobce spatřoval ve faktické a právní neuskutečnitelnosti rozhodnutí, která se nevypořádávají s tím, jak bude naloženo, resp. odstraněno stávající zařízení pro rozvod tepelné energie ve vlastnictví žalobce. Podle žalobce musí žádost o stavební povolení a projektová dokumentace řešit, zda zařízení zůstane či bude z objektu odstraněno, k čemuž musí být zajištěno stanovisko vlastníka tohoto zařízení. K ponechání zařízení v objektu musí stavebník doložit dohodu stavebníka a žalobce jako vlastníka tohoto zařízení, k odstranění zařízení je třeba ukončení smluvního vztahu a postup po dohodě se žalobcem. Projektová dokumentace neřešila změnu způsobu vytápění v souladu s ustanovením § 77 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), je proto neúplná, což zapříčinilo faktickou a právní neuskutečnitelnost rozhodnutí. Správní orgány tak podle žalobce nevěděly, jak mají o věci rozhodnout, proto stavební úřad nejprve rozhodoval o demontáži zařízení ve vlastnictví žalobce, zatímco žalovaný stanovil, že zařízení má být v objektu ponecháno a stavebník je povinen umožnit žalobci přístup k tomuto zařízení. Dle žalobce není možné rozhodnutí, kterým se stanoví, že původní zařízení zůstává v objektu, aniž by byl doložen právní důvod pro takové umístění a setrvání v budově. Na žalobci nelze požadovat, aby své zařízení v objektu ponechal a na svůj náklad je v rámci plnění svých povinností dle energetického zákona udržoval bez existujícího právního důvodu. Ze znění § 77 odst. 5 energetického zákona žalobce dovozoval, že náklady na provedení změny způsobu vytápění a náklady odpojení od rozvodného tepelného zařízení mají být uhrazeny před provedením změny, a proto změna musí být ve stavebním řízení zohledněna. Protože žalobce nemá se stavebníkem uzavřenou smlouvu pro dodávku tepelné energie a nemá sjednaný způsob hrazení nákladů na udržování zařízení jako zálohového zdroje, nemá zájem na ponechání svého zařízení v objektu. Žalobce ale také nemůže udělit stavebníku souhlas s odstraněním zařízení, protože nebyly sjednány podmínky pro takový postup a náhrada nákladů na odpojení a změnu vytápění. Je na stavebníku, aby tyto kroky učinil, případně si zajistil možnost odstranění zařízení bez souhlasu žalobce formou soudního rozhodnutí. Žalobce z toho dovozuje, že stavebník musí v případě zájmu o změnu způsobu vytápění doložit souhlas vlastníka zařízení s demontáží zařízení nebo dohodu o tom, že vlastník zařízení souhlasí s ponecháním zařízení v objektu. Žalobce namítal, že rozhodnutí ho nepřímo nutí, aby vynakládal náklady na úkor jiných odběratelů, kteří nakonec musí provoz zařízení žalobce v objektu stavebníka zaplatit v ceně tepelné energie, a ukládá ve svém důsledku povinnost třetím subjektům a zasahuje do jejich práv. B. Důvody nezákonnosti rozhodnutí 1) Žalobce namítal, že se žalovaný nevypořádal zcela s odvolacími důvody, rozhodl tak v rozporu s § 89 odst. 2 správního řádu. 2) Podle žalobce mělo být vedeno územní řízení podle § 81 odst. 2 písm. c) stavebního zákona, protože na danou změnu nedopadá ustanovení § 81 odst. 3 stavebního zákona, měl být použit restriktivní výklad pojmu stavební úpravy. Jednalo se o stavbu, která podstatně mění nároky na okolí. Žalobce upozorňoval na to, že stavba má zvýšenou náročnost na dodávky plynu, v okolí stavby vznikne naddimenzovaná soustava CZT. Stavební úřady upřednostňují soukromý zájem stavebníka na úspoře ceny tepelné energie nad zájmem veřejným. Přímo sousedící stavba – soustava CZT je bezprostředně dotčena změnou vytápění, neboť dojde k poklesu potřeby jejího využití a soustava, jak byla vystavěna, není způsobilá k funkčnímu provozu při nastolení stavu pod určitými mezními hodnotami odběru. Upozorňoval dále na skutečnost, že žádal důkaz u příslušných správních orgánů, resp. osob odborně způsobilých, o tom, že stavba ohrožuje bezprostředně jeho vlastnické právo k soustavě CZT. Rozhodnutí tak porušuje právo žalobce na ochranu jeho vlastnického práva. Stavební úřady v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu nezkoumaly soulad stavby s veřejným zájmem ve smyslu § 3 odst. 1 energetického zákona. Žalobce vyzval soud, aby se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou, zda danou stavbu posuzovat jako změnu stavby ve smyslu stavební úpravy nebo jako změnu stavby, kterou instalováním kotelny dojde ke snížení celkové plochy jednotek v domě, neboť bude zastavěn nebytový prostor a dojde tak ke změně spoluvlastnických podílů. Podle žalobce by mělo být postupováno stejně, jako když je plynová kotelna umisťována vně objektu, oba případy by měly být posuzovány jako změna ve smyslu § 2 odst. 5 písm. b) stavebního zákona, správní orgány tak nesprávně hodnotily stavbu jako stavební úpravu. Správní orgány postupovaly nesprávně, pokud k této námitce nepřihlédly v odvolacím řízení a navíc zamítly požadavek žalobce na provedení důkazu zjištěním vlastnických vztahů k navrhované stavbě. 3) Žalobce namítal neúplnost žádosti o stavební povolení a projektové dokumentace, která neobsahovala změnu způsobu vytápění podle energetického zákona. Tímto jsou dotčena věcná práva žalobce k soustavě CZT, zejména k části umístěné v objektu, když zařízení je v objektu ponecháno, ale žalobce jej musí na své náklady provozovat. Projektová dokumentace neobsahuje řádné zakreslení sítí žalobce v souladu se stavebním zákonem tak, aby bylo možno bezpečně posoudit, zda stavba neohrožuje zařízení ve vlastnictví žalobce. Žalobce proto z opatrnosti tvrdí, že stavba ohrožuje jeho zařízení pro rozvod tepla, jeho součásti - datový kabel signalizace poruch apod. a zasahuje do ochranných pásem zařízení ve vlastnictví žalobce. 4) Žalovaný nebyl oprávněn změnit napadené rozhodnutí bez znalosti stanoviska žalobce a stavebníka ke stávajícímu zařízení pro rozvod tepelné energie ve vlastnictví žalobce, rozhodnutí žalovaného není opřeno o zjištěný skutkový stav. Žalobci byla odebrána možnost řádného opravného prostředku proti změněným podmínkám pro provedení stavby. Po zásahu žalovaného je rozhodnutí značně nepřehledné, číselná řada je přerušena, žalovaný nezdůvodnil, proč konkrétní podmínky vypustil. 5) Žalobce znovu zopakoval, že rozhodnutí nutí žalobce ponechat zařízení v provozuschopném stavu, aby nedocházelo k ohrožení soustavy CZT a nutí žalobce k plnění povinností ve smyslu energetického zákona. Stavební úřad nechránil vlastnické právo žalobce k celé soustavě CZT, ale hodnotil jen přípojku. Vada řízení spočívá v tom, že stavební úřady neprovedly k námitce žalobce objektivní přezkum tvrzení stavebníka o ekonomické výhodnosti jím instalovaného zařízení, ani neučinily dotaz na Státní energetickou inspekci (SEI). Stavební úřady také nijak nehodnotili, jakým způsobem stavba ovlivní soustavu CZT jako celek. 6) Napadené rozhodnutí neřešilo odvolací námitky žalobce, pokud se týkaly stanovisek dotčených orgánů státní správy, zejména na úseku ochrany ovzduší, hospodaření s energií, vnitřního prostředí (hygieny). Žalobce upozorňuje na skutečnost, že veškerá stanoviska dotčených orgánů státní správy byla zjištěna ještě před doplněním projektové dokumentace stavebníkem. Tento postup shledává žalobce nezákonným. Další žalobní námitka se týkala nesprávné aplikace § 3 odst. 8 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, nebyla správně řešena otázka ekonomické přijatelnosti napojení na CZT, nebyly v tomto směru vypořádány námitky žalobce vznesené ve stavebním řízení. Stanovisko Hasičského záchranného sboru (HZS) považuje žalobce za nicotné, neboť nebylo řádně odůvodněno. Stanoviska odpovídají stavu v době zahájení řízení, nikoli v době doplnění žádosti o stavební povolení. Stanoviska musí být aktuální, aby bylo chráněno zařízení žalobce z pohledu veřejnoprávních předpisů. Stavební povolení bylo vydáno v rozporu se zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření s energiemi, projektová dokumentace byla neúplná, neboť v ní nebyla vymezena energetická náročnost budovy ve vztahu ke změně způsobu vytápění. Stanovisko Krajské hygienické stanice (KHS) je nezákonné, neboť stavba přesahuje limity hluku. Stanovisko SEI je v rozporu se zákonem o hospodaření s energiemi. Stavební úřady neměl zjištěny podklady tak, aby mohly o věci rozhodnout, měly proto iniciovat přezkumná řízení ohledně těchto stanovisek a do té doby stavební řízení přerušit. Tím byla porušena procesní práva žalobce na spravedlivý proces, zákonné rozhodnutí a právo na zajištění dobré správy, tedy procesní práva žalobce, která mu musí být v každém řízení zaručena. 7) Žalobce znovu zdůraznil potřebu ochrany vlastnického práva k soustavě CZT, neboť ta je provozována ve veřejném zájmu. Pokud se žalobce dovolával ochrany soustavy CZT ve veřejném zájmu, činí tak v souladu s § 114 stavebního zákona a k ochraně svého subjektivního veřejného práva, neboť provoz CZT ve veřejném zájmu patří k vlastnictví soustavy CZT. Žalobce zdůraznil, že nákup a investice do udržování a provozování soustavy CZT činil v době, kdy soustava CZT požívala ochrany ve veřejném zájmu a pokud žalobce namítá nezákonnost rozhodnutí, činí tak k ochraně svého subjektivního veřejného práva - věcného práva k soustavě CZT. Správním orgánům žalobce vytýkal, že upřednostnily individuální zájem subjektu na levnějším vytápění oproti zájmu společnosti na existenci provozuschopné sítě CZT. CZT je chráněno a výroba a distribuce tepla je ve veřejném zájmu, ten posiluje význam CZT a je chráněn zákonem o ochraně ovzduší. Pokud dojde k odpojení více článků od CZT v důsledku rozhodnutí správních orgánů, systém zůstane nefunkční. Žalobce je jako vlastník soustavy CZT oprávněn dovolávat se ochrany CZT ve veřejném zájmu a nesouhlasí s postupem, kdy správní orgány toto právo žalobci upírají, neboť zde není jiného subjektu, který by byl k výkonu takového práva oprávněn. 8) Dále žalovaný pochybil, pokud neaplikoval vyhlášku města Jablonec nad Nisou č. 5/2004 - územní energetickou koncepci. Stavba byla povolena také v rozporu s krajskou energetikou koncepcí. Stavební úřady se v tomto směru s žalobcovými námitkami nevypořádaly, nezdůvodnily, proč doporučení na ochranu CZT nevzaly v potaz. 9) Rozhodnutí stavebního úřadu je nepřezkoumatelné, nebylo odůvodněno, jaký skutkový stav byl vzat jako prokázaný, jaké právní otázky a podle jakých právních norem byly řešeny, např. ve vztahu k § 115 stavebního zákona, resp. § 68 správního řádu. 10) Restriktivní výklad § 114 stavebního řádu považuje žalobce za nezákonný, pokud žalovaný neshledal nezákonným nevypořádání všech námitek žalobce v řízení před stavebním úřadem jako správním úřadem 1. stupně, nepostupoval správně. 11) Rozhodnutí jsou neurčitá ve vymezení zařízení žalobce v prostorách předmětného domu. Stavební úřad měl najisto postavit, jaké zařízení žalobce požívá případné ochrany, pojem „zařízení ve vlastnictví JTR“ je právně nepřesný a neurčitý. 12) Žalobce zopakoval, že žalobní body směřují k ochraně jeho veřejného subjektivního práva na zákonný proces, dobrou správu, zákonnost a předvídatelnost rozhodnutí a souvisí s ochranou jeho vlastnického práva k soustavě CZT. Proto všechny žalobní body mohl žalobce činit z titulu svého účastenství dle § 109 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. 13) Dále žalobce namítal porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu Listiny základních práv a svobod, práva na ochranu vlastnictví a při extenzivnímu výkladu práva nebýt podroben nuceným službám. 14) Žalobce vytkl stavebním úřadům chybu v označení sídla žalobce. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení a požadoval náhradu nákladů řízení. K podpoře svých tvrzení žalobce předložil odborný posudek vypracovaný M.V. (energetickým auditorem) a Mgr. T.Ú. „Dopad procesu odpojování spotřebitelů od Soustavy CZT v Jablonci nad Nisou a výstavba vlastních zdrojů tepla na ekonomiku provozu soustavy CZT a životního prostředí ve městě.“ II. Vyjádření žalovaného V písemném vyjádření k žalobě žalovaný zopakoval, proč částečně změnil výrok rozhodnutí stavebního úřadu, když vypustil body č. 5, 13 a 17, nahradil text bodu č. 18 a přidal bod č.

20. Uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí není způsobilé zasáhnout do práv žalobce. Žalobci svědčí právo odpovídající zákonnému věcnému břemeni z energetického zákona, žalobce má i nadále právo mít své zařízení v předmětném objektu, pokud se s vlastníkem objektu nedohodne jinak. Je čistě v pravomoci žalobce, zda své zařízení v předmětném objektu ponechá i nadále, stavebnímu úřadu ani žalovanému nepřísluší tuto skutečnost jakkoliv posuzovat. Ochrana vlastnického práva žalobce vyplývajícího z tohoto věcného břemene byla žalovaným zajištěna změnou výroku rozhodnutí, konkrétně nově formulovanou podmínkou č.

18. Nově doplněnou podmínkou č. 20 bylo zajištěno, aby nedošlo ke vzájemné kolizi v dodávce tepelné energie do předmětného objektu. Dodávka tepla do objektu je soukromoprávní záležitostí, nejedná se o právo vyplývající z věcného břemene ani o veřejný zájem na dodávce tepelné energie ze zařízení žalobce, jak judikoval Nejvyšší správní soud. O vydání stavebního povolení požádali vlastníci stavby, podklady byly zpracovány oprávněnými osobami v dostatečném rozsahu pro posouzení povolované změny způsobu vytápění. Byla vydána kladná stanoviska dotčených orgánů státní správy, plyne z nich, že povolovaná stavba splňuje požadavky § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší, požadavky hygienické, požární ochrany a bezpečnosti a požadavky z hlediska § 77 odst. 5 energetického zákona, záměr byl posouzen také z hlediska energetické koncepce města Jablonec nad Nisou a Libereckého kraje. Na základě zjištění, že stavba nebude mít vliv na okolí, a na základě zjištění, že stavební úpravy nejsou v rozporu se závěry a cíli územního plánování, zejména s územní plánovací dokumentací, nebyly zjištěny skutkové okolnosti a právní důvody pro zamítnutí žádosti o stavební povolení. Výrok rozhodnutí je určitý. V odůvodnění jsou obsaženy úvahy o tom, jak se žalovaný vypořádal s odvolacími námitkami týkajícími se stanovisek dotčených orgánů, v tomto směru žalovaný na odůvodnění svého rozhodnutí odkázal. III. Zjištění ze správního spisu Ze správního spisu vyplývá, že dne 20. 10. 2010 podal stavebník – XX žádost o vydání stavebního povolení na stavbu plynové kotelny obytného domu. Na výzvu stavebního úřadu stavebník k žádosti o stavební povolení doložil: - projektovou dokumentaci k vybudování plynové kotelny, podle níž je nová kotelna umístěna ve dvou stávajících místnostech 1. nadzemního podlaží, na stávající potrubí budou ohřívače napojeny v technickém podlaží, stávající přívod CZT bude zaslepen, část potrubí a armatur bude demontována, demontována bude i objektová předávací stanice; - ekonomickou koncepci vytápění a ohřevu teplé vody; Stavebníkem byla dále doložena souhlasná stanoviska orgánů státní správy, a to: - Městského úřadu Jablonec nad Nisou, oddělení životního prostředí, ze dne 9. 9. 2010 - souhrnné stanovisko, v němž z hlediska ochrany ovzduší nebyly vyjádřeny námitky s tím, že byla splněna povinnost dle § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší, neboť stavebník předložil ekonomickou přijatelnost vytápění; - Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje, územního odboru Jablonec nad Nisou (HZS), ze dne 27. 10. 2010, coby dotčeného orgánu státní správy na úseku požární ochrany; - Krajské hygienické stanice Libereckého kraje (KHS) ze dne 22. 11. 2010 jako orgánu státní správy na úseku ochrany zdraví - s podmínkou ověření dodržování limitů hluku; - Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Liberecký kraj (SEI) ze dne 4. 11. 2010, v němž bylo uvedeno, že stavba musí proběhnout v souladu se zákonem č. 406/2000 Sb. a s podmínkami uvedenými v platných prováděcích vyhláškách a zároveň je třeba respektovat § 77 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb.; Stavební úřad oznámil zahájení řízení ostatním účastníkům, pozval je k ústnímu jednání spojenému s ohledáním a vyzval účastníky, aby své návrhy a námitky podle § 114 odst. 1 stavebního zákona uplatnily nejpozději při tomto ústním jednání, čehož žalobce využil a písemně vznesl své námitky. Z protokolu o ústním jednání spojeném s ohledáním na místě ze dne 7. 4. 2011 plyne, že v objektu je nainstalována funkční objektová předávací stanice včetně sdělovacího kabelu a část přípojky ve vlastnictví žalobce, žalobce se ohledání na místě neúčastnil, pouze předložil písemné námitky. Žalobce upozornil, že má v domě umístěno zařízení pro rozvod tepelné energie a změna způsobu vytápění se dotýká jeho věcných práv odpovídajících věcnému právu užívat nemovitost k účelům dle energetického zákona. Dle něj nebyla splněna podmínka § 77 odst. 5 energetického zákona, neboť projektová dokumentace neřeší odpojení CZT, kdy nejprve musí být rozhodnuto o odstranění zařízení, neřeší také vzájemné vlivy stávajícího a nového zařízení, zejména vlivy obou na domovní rozvody, které nejsou dimenzovány na jejich koexistenci. Nové zařízení je samostatnou stavbou, stavebník ale nedoložil nabývací titul. Stavba, resp. s ní spojená věcná práva zasahují do vlastnického práva žalobce ke stávajícímu zařízení, resp. do věcných práv žalobce – práva odpovídajícího věcnému břemenu dle energetického zákona, zejména lze očekávat, že navrhovaná stavby ovlivní signalizační zařízení poruch. Zakreslení stávajících rozvodů je nedostatečné, projektová dokumentace ani žádost stavebníka neobsahuje vymezení stávajících věcných břemen váznoucí na budově. Žalobce dále vznesl námitku nesouladu s územní energetickou koncepcí Města Jablonec nad Nisou a krajskou energetickou koncepcí, námitku nedostatečného řešení odvodu spalin a námitku absence územního řízení. Uváděl, že navrhovaná protipožární opatření jsou nedostatečná, neodpovídají příslušným normám, označení stavby nebylo určité. Dle žalobce je stavba v rozporu s veřejným zájmem dle energetického zákona, neboť jí dojde k zásahu do soustavy CZT, proto žalobce navrhoval zajistit posudek o vlivu stavby na soustavu CZT a stanovisko Energetického regulačního úřadu (ERÚ) k možným vlivům odpojení a souladu s veřejným zájmem na ochraně CZT. Stavba je také v rozporu s § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší, neboť nebylo prokázáno, že stávající vytápění je ekonomicky nepřijatelné, důkazy byly v tomto směru nedostatečné a stavební úřad si je má zajistit sám. Dne 4. 5. 2011 vydal stavební úřad pod sp. zn. 2029/2010/SU/Fa, č. j. 48860/2011, stavební povolení, stavební úpravy pro změnu vytápění objektu Jizerská 8, č.p. 3567, Jablonec nad Nisou na pozemku st. p. 4973 v k.ú. Jablonec nad Nisou, obec a část obce Jablonec nad Nisou s tím, že se jedná o vybudování nové plynové kotelny o celkovém výkonu 199 kW, v části technického prvního nadzemního podlaží stávajícího bytového domu. Jako zdroje tepla pro vytápění a ohřev TUV jsou navrženy dva nástěnné plynové kondenzační kotle o maximálním výkonu 99,5 kW, ohřev teplé vody bude zajištěn dvěma nepřímotopnými zásobníky o topném výkonu 76,3 kW a objemu 750 l, s napojením na stávající vnitřní systém potrubí. Nový prostor kotelny bude stavebně oddělen, vstup bude zajištěn protipožárními dveřmi. Součástí výroku stavebního povolení bylo stanovení podmínek pro provedení stavby. V podmínce č. 5 bylo uvedeno, že stavba bude prováděna svépomocí a provádění stavby bude sledovat stavební dozor. V podmínce č. 8 bylo naopak stanoveno, že stavba bude prováděna dodavatelsky. V podmínce č. 13 bylo konstatováno, že v suterénu domu bude demontována předávací stanice, měřící zařízení, armatury, datový kabel a přípojka ve vlastnictví žalobce dle podmínek stanovených vlastníkem těchto zařízení. Do podmínky č. 17 byly zapracovány technické podmínky odpojení stávající teplovodní přípojky stanovené žalobcem ve vyjádření dne 20. 12. 2010. V podmínce č. 18 bylo stanoveno, že stavebník umožní žalobci přístup k dosud funkční části jeho zařízení, která zůstává v domě a je nutná pro dodávku tepla do ostatních odběrných míst. Stavební úřad zdůraznil, že žádost k povolení stavby přezkoumal z hledisek uvedených v § 111 stavebního zákona, projednal ji s účastníky řízení a s dotčenými orgány a zjistil, že jejím uskutečněním nebo užíváním nejsou ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem, předpisy vydanými k jeho provedení ani zvláštními předpisy. Projektová dokumentace stavby splňuje obecné technické požadavky na stavby a podmínky územního rozhodnutí o umístění stavby. Navrhovaná stavba je v souladu se schválenou územní plánovací dokumentací a vyhovuje obecným požadavkům na využívání území. Stavební úřad konstatoval, že zajistil vzájemný souhlas předložených závazných stanovisek dotčených orgánů vyžadovaný zvláštními předpisy. Dále se stavební úřad v odůvodnění svého rozhodnutí věnoval žalobcovým námitkám. Uvedl, že vznesené námitky posoudil dle § 114 odst. 1 stavebního zákona a dospěl k závěru, že je třeba vyhovět námitce týkající se dotčení věcných práv odpovídajících věcnému právu užívat nemovitost k účelům dle zákona č. 458/2000 Sb., zřízeného na základě energetického zákona k danému rozvodnému zařízení, a to konkrétně podmínkou č. 18, do podmínky č. 17 pak zapracoval podmínky pro odpojení. Konstatoval, že k projednání navrhované stavby nařídil místní šetření spojené s ústním jednáním, které se uskutečnilo dne 7. 4. 2011. Při něm provedl kontrolu místnosti, ve které bude nově navrhovaná technologie pro změnu vytápění umístěna a zjistil, že zařízení ve vlastnictví žalobce (funkční objektová předávací stanice, sdělovací kabel a část přípojky) se nachází v jiné části objektu. K námitce nedostatečných bezpečnostních a protipožárních opatření stavební úřad uvedl, že výhrady žalobce překračují rámec účastnických námitek a odkázal na souhlasné stanovisko HZS ze dne 27. 10. 2010. Ostatní námitky byly zamítnuty, resp. posouzeny v rámci splnění zákonných podmínek pro vydání stavebního povolení. V odvolání žalobce brojil proti způsobu, jakým se s jeho výtkami vypořádal stavební úřad. Zopakoval své námitky proti povolované stavbě. Namítal nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí a nesprávnost a neúplnost všech stanovisek dotčených orgánů státní správy. Zdůrazňoval, že veškerá stanoviska dotčených správních orgánů byla provedena před doplněním žádosti o stavební povolení. IV. Napadené rozhodnutí žalovaného správního orgánu Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 8. 2011 prvostupňové rozhodnutí částečně změnil a ve zbytku je potvrdil. Částečná změna prvostupňového rozhodnutí spočívala ve změně části II. výroku (podmínky pro provedení stavby), když žalovaný zcela vypustil body č. 5, 13, a 17 této části výroku, nahradil text podmínky č. 18 textem: “Při provádění stavby nesmí dojít k dotčení stávajícího zařízení ve vlastnictví Jablonecké teplárenské a realitní a.s. uvnitř objektu. Stavebník umožní Jablonecké teplárenské a realitní přístup k jejímu zařízení, které zůstává v domě, neboť jí k tomuto zařízení svědčí i nadále zákonné věcné břemeno ve smyslu energetického zákona“ a doplnil bod č. 20 ve znění: „Plynová kotelna bude napojena na rozvody topné vody domu a rozvody TUV domu po odpojení těchto rozvodů od zařízení soustavy CZT Jablonecké teplárenské a realitní a.s.“ V odůvodnění žalovaný uvedl, že se stavební úřad dopustil několika pochybení ve výroku rozhodnutí v části II. V bodě č. 5 stanovil, že stavba bude prováděna svépomocí, následně pak v bodě č. 8, že bude prováděna dodavatelsky. Žalovaný dospěl k závěru, že jde o stavbu, která nesplňuje podmínky § 160 odst. 3 stavebního zákona pro to, aby mohla být prováděna svépomocí, a proto změnil výrok tak, že v části II. výroku, bod č. 5 vypustil a ponechal v platnosti bod č. 8, který stanoví provádění stavby dodavatelsky. Povinnost provádět předmětnou stavbu dodavatelsky vyplývá dle žalovaného přímo z § 160 odst. 1 stavebního zákona. Dalšího pochybení se stavební úřad dopustil tím, že v rozhodnutí v části II. stanovil nesprávně podmínku v bodě č. 13, kterou uložil demontáž předávací stanice, měřícího zařízení, armatur, datového kabelu a přípojek ve vlastnictví žalobce, a dále podmínku v bodě č. 17, kterou stanovil technické podmínky odpojení dle podmínek z vyjádření žalobce ze dne 20. 12. 2010. Žalovaný uvedl, že stavební řízení je řízením návrhovým, ve kterém je stavební úřad vázán žádostí stavebníka a v rozhodnutí nemůže rozhodovat o věcech, které nebyly předmětem žádosti. Zdůraznil, že demontáž zařízení nebyla, ani nemohla být předmětem žádosti, neboť stavebník nemá oprávnění zasahovat do vlastnictví žalobce. Nahrazení textu bodu č. 18 podmínek pro provádění stavby novým textem a doplněním bodu č. 20 do podmínek pro provádění stavby žalovaný odůvodnil snahou zajistit důslednější ochranu dosud existujícího zařízení ve vlastnictví žalobce před nežádoucími zásahy při provádění a užívání stavby. K vlastnímu odpojení od CZT žalovaný uvedl, že jde o obchodní záležitost a tedy o smluvní záležitost mezi dodavatelem a odběratelem tepla, do níž nepříslušní stavebnímu úřadu jakkoliv zasahovat. Dále bylo konstatováno, že předmětná stavba je stavební úpravou, která podle § 81 odst. 3 písm. a) stavebního zákona nevyžaduje územní rozhodnutí o změně stavby ani územní souhlas, nezvyšuje se kapacita bytů, ani její nároky na okolí, nemění se nároky na veřejnou infrastrukturu, a to ani z hlediska zvýšené potřeby plynu. Námitku vlastnictví zdroje vytápění nebyl žalobce oprávněn vznášet, nespojuje ji s dotčením na svých vlastnických právech. K námitce nepřezkoumatelnosti, vnitřní rozpornosti je rozhodnutí a údajné absence územního řízení před stavebním řízení žalovaný uvedl, že jde o obecně formulované námitky, které nesplňují kritéria § 114 odst. 1 stavebního zákona. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že stavební úřad měl pro rozhodnutí veškeré, stavebním zákonem a prováděcí vyhláškou, požadované podklady a stanoviska dotčených orgánů, na jejichž podkladě rozhodoval a rozhodnutí stavebního úřadu s těmito podklady koresponduje. Pokud se týče námitky ohledně případného vlivu provozu plynové kotelny na stávající zařízení žalobce, konkrétně na signalizační kabel poruch, žalovaný uvedl, že žalobce toto své tvrzení ničím nedoložil, ani neuvedl jakým způsobem a jakými důsledky by se na jeho zařízení mělo toto namítané ovlivnění projevit. Žalovaný z projektové dokumentace zjistil, že plynové kotelna bude umístěna v technickém podlaží budovy v samostatných místnostech, které se nacházejí v jiné, stavebně oddělené části tohoto podlaží, než se nachází stávající zařízení žalobce, a tedy do tohoto zařízení nijak nezasahuje. K námitce žalobce ohledně zákresu stávajících sítí žalobce žalovaný uvádí, že zakreslení a další údaje o technické infrastruktuře žalobce v domě Jizerská 8 jsou obsaženy v přílohách dopisu žalobce ze dne 20. 12. 2010 adresovanému zmocněnému zástupci stavebníka na základě jeho žádosti a jsou součástí spisu. Žalovaný shodně jako stavební úřad uvedl, že účastník řízení může uplatnit jen námitky v souladu s § 114 odst. 1 stavebního zákona, proto námitky žalobce, které se přímo netýkaly jeho vlastnických práv, byly přezkoumány jen z hlediska zákonnosti rozhodnutí. Námitky žalobce proti obsahu závazných stanovisek žalovaný považoval za jdoucí nad rámec § 114 odst. 1 stavebního zákona, když zdůraznil, že těmito stanovisky orgány státní správy chrání veřejné zájmy chráněnými zvláštními zákony. Ochrana těchto veřejných zájmů není dána soukromému subjektu, který má v řízení postavení účastníka z důvodu práva odpovídajícího věcnému břemeni k budově. Dotčené orgány ve stanoviscích nevznesly vůči žalobci žádné požadavky a žalobce svoje tvrzení nespojuje s tím, jak by se závazná stanoviska alespoň mohla dotknout jeho hmotných práv. Žalovaný shledal, že námitky žalobce v tomto směru nelze považovat za podnět k přezkoumání stanovisek dotčených orgánů ve smyslu § 149 odst. 4 správního řádu, proto je nepostupoval nadřízeným správním orgánům. Dle žalovaného podle § 17 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona o ochraně ovzduší s odkazem na § 4 odst. 1, 4 a 5 citovaného zákona se u malých zdrojů znečišťování ovzduší závazné stanovisko orgánu ochrany ovzduší nevyžaduje. Splnění podmínek § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší nemá spojitost s ochranou věcných práv žalobce. Žalovaný připustil, že v odůvodnění stavebního povolení se stavební úřad výslovně splněním podmínek podle citovaného ustanovení nezabýval, nicméně z obsahu spisu plyne, že k závaznému stanovisku orgánu ochrany ovzduší byla předložena ekonomický koncepce, jež je založena ve spise a z níž plyne, že vytápění domu plynovou kotelnou je ekonomicky výhodnější než stávající vytápění CZT, když ekonomická přijatelnost je hodnocena z pohledu stavebníka, nikoliv z pohledu žalobce jako provozovatele CZT. Energetická koncepce Libereckého kraje obsahuje určitá doporučení, počítá s využitým plynných paliv jako jedné z forem zásobování energiemi a nelze z ní dovodit nepřípustnost využití plynných paliv pro vytápění objektů. Žalovaný uzavřel, že v odvoláním napadeném stavebním povolení nezjistil taková pochybení, pro která by musel rozhodnutí stavebního úřadu zrušit a věc vracet k novému projednání. Nápravu bylo možné provést změnou výroku stavebního povolení, neboť tak nebylo zasaženo do práv ostatních účastníků řízení a stavební úřad řízení zjistil stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. V. Posouzení soudem Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s. s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. Nejprve se soud musel zabývat žalobní výtkou nicotnosti rozhodnutí žalovaného a stavebního úřadu, k níž by ostatně musel přihlédnout z úřední povinnosti dle § 76 odst. 2 s. ř. s. Za nicotný je podle doktríny a dosavadní judikatury správních soudů třeba považovat správní akt, který trpí vadami takové intenzity, že již vůbec nelze o správním aktu hovořit. Typicky jsou takovými vadami neexistence zákonného podkladu pro rozhodnutí, nedostatek pravomoci, nejtěžší vady příslušnosti, absolutní nedostatek formy, absolutní omyl v osobě adresáta, neexistence skutkového základu způsobující bezobsažnost, požadavek trestného plnění, požadavek plnění fakticky nemožného, neurčitost, zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost). K nicotnosti přezkoumávaného správního rozhodnutí je soud povinen přihlédnout nejen k námitce žalobce, ale z úřední povinnosti. Vlastní definici nicotnosti pak obsahuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Podle jeho § 77 odst. 1 je nicotné rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotnost z tohoto důvodu zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení je nicotné dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Nicotnost z těchto důvodů vyslovuje soud podle soudního řádu správního. Z uvedeného vyplývá, že nicotným je správní akt, který trpí natolik intenzivními vadami shora zmíněnými, že jej vůbec za rozhodnutí ani považovat nelze. Tyto vady jsou natolik závažné, že způsobí faktickou neexistenci samotného správního aktu. Žádné shora popsané vady napadených rozhodnutí soud nenalezl. O nicotnost se nejednalo ani z důvodu žalobcem namítané faktické a právní neuskutečnitelnosti rozhodnutí. Soud konstatuje, že s obdobnou námitkou téhož žalobce se již ve své rozhodovací činnosti setkal, a nevidí důvod odchýlit se od svých dřívějších závěrů obsažených např. v rozsudku ze dne 26. 1. 2011, č. j. 59 A 68/2010-104, přezkoumaném Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 9. 11. 2011, č. j. 9 As 52/2011-159 (dostupný na www.nssoud.cz), či rozsudku ze dne 5. 12. 2012, č. j. 59 A 65/2011-65. Podle § 77 odst. 5 energetického zákona může být změna způsobu vytápění provedena pouze na základě stavebního řízení se souhlasem orgánů ochrany životního prostředí a v souladu s územní energetickou koncepcí. Soud nesdílí názor žalobce, že by snad odstranění některých částí rozvodného tepelného zařízení ve vlastnictví žalobce muselo být nutně uskutečněno a muselo být vždy řešeno jako součást stavebních úprav souvisejících s povolovanou změnou způsobu vytápění. Pokud se povolovaná změna způsobu vytápění bytového domu a s ní související stavební úpravy nedotknou rozvodného tepelného zařízení žalobce (s výjimkou odpojení od jeho zařízení) a umístění nového zdroje tepla a jeho napojení na stávající vnitřní rozvody nevyvolá nutnost stavebně technického odstranění jeho částí, je otázka dalšího setrvání částí žalobcova rozvodného tepelného zařízení v prostorách bytového domu otázkou soukromoprávní, k jejímuž řešení nebyl stavební úřad a žalovaný v daném návrhovém stavebním řízení povoláni. Shodně se k danému problému postavil i Nejvyšší správní soud, který v rozsudku ze dne 9. 11. 2011, č. j. 9 As 52/2011-159 (dostupný na www.nssoud.cz), rovněž konstatoval, že zabezpečení či odstranění částí zařízení žalobce je otázkou týkající se soukromoprávního vztahu mezi žalobcem a stavebníkem. Jak již soud konstatoval ve shora zmíněných rozsudcích, řešení otázky dalšího setrvání žalobcových částí rozvodného tepelného zařízení či jejich odstranění bude vyžadovat součinnost obou stran, bude věcí jednání a dohody žalobce a stavebníka, případně předmětem soudního sporu. Na rozdíl od žalobce má soud za to, že předmětná otázka nemusí být za daných skutkových okolností vyřešena ve stavebním řízení a nemusí být součástí stavebního povolení na změnu způsobu vytápění ve smyslu § 77 odst. 5 energetického zákona. Z citovaného ustanovení také nelze dovodit, že náklady na provedení změny způsobu vytápění a náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení musí být uhrazeny ještě před provedením takové změny a že změna způsobu vytápění by byla závislá na předchozí úhradě těchto nákladů. Soud nesouhlasí s názorem žalobce, že pro setrvání tepelného zařízení žalobce není právní důvod, neboť toto zařízení bylo v bytovém domě jistě umístěno v rámci výstavby bytového domu, když vytápění je nedílnou součástí stavby. Z žádného zákonného ustanovení nelze dovodit povinnost stavebníka doložit souhlas žalobce jako vlastníka rozvodného tepelného zařízení s dalším ponecháním v zařízení v objektu jako nutnou podmínku pro vydání stavebního povolení na změnu způsobu vytápění. Stavební povolení ve spojení s rozhodnutím žalovaného nejsou právně a fakticky neuskutečnitelnými rozhodnutími jen proto, že neřeší odstranění částí žalobcova rozvodného tepelného zařízení, když s jeho setrváním v předmětném objektu žalobce z důvodu vyšších nákladů na jeho údržbu nesouhlasí. Žalobce se mylně domnívá, že napadená rozhodnutí jej nepřímo nutí vynakládat náklady na udržení jeho zařízení v domě a přenášet tyto náklady na další odběratele. Jak již soud uvedl, tato otázka je soukromoprávní, a musí-li žalobce dle svého tvrzení vynakládat náklady na setrvání a údržbu svého rozvodného tepelného zařízení v domě, pak je to v důsledku toho, že odstranění svého zařízení nebyl po ukončení dodávky tepelné energie do domu schopen se stavebníkem uspokojivě vyřešit. Jestli tyto tvrzené zvýšené náklady žalobce přenáší na další odběratele, jedná se o jeho podnikatelské rozhodnutí, nikoli důsledek napadených rozhodnutí. V namítaných skutečnostech soud neshledal ani nezákonnost přezkoumávaných rozhodnutí. Lze tak konstatovat, že napadené rozhodnutí žalovaného a stavební povolení nejsou nicotnými rozhodnutími, a soud přistoupil k jejich přezkumu. Další žalobní námitky pak soud posuzoval s ohledem na specifické postavení žalobce v řízení před správními orgány. Již ve svých předchozích rozsudcích soud zaujal právní názor ohledně účastenství vlastníka rozvodného tepelného zařízení a současně dosavadního dodavatele tepelné energie do objektu, jehož se týkají stavební úpravy spočívající v umístění nového zdroje vytápění, a jeho práva uplatňovat ve stavebním řízení svoje výhrady proti povolovanému záměru změny způsobu vytápění. Soud má nadále za to, že omezená možnost ostatních účastníků stavebního řízení uplatňovat své výhrady proti povolované stavbě (v daném případě možnost žalobce uplatňovat námitky proti stavebním úpravám za účelem vybudování plynové kotelny v bytovém domě) dle § 114 odst. 1 stavebního zákona, navíc ještě omezená lhůtou stanovenou v duchu zásady koncentrace správního řízení, determinuje také možnost žalobce vznášet úspěšně pouze některé žalobní námitky v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu správní soudy poskytují ochranu každému, kdo tvrdí, že byl na těchto právech zkrácen nezákonným správním rozhodnutím. Soud setrvává na svém názoru, že se nejedná o všeobecnou soudní kontrolu zákonnosti rozhodování správního orgánu v dané věci. To je ještě zdůrazněno dispoziční (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.) a koncentrační zásadou (§ 72 odst. 1 ve spojení s § 71 odst. 2 s. ř. s.), kterými je soudní přezkum ve správním soudnictví ovládán. Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu nelze úspěšně vznášet k ochraně veřejných subjektivních práv jiné osoby či pouze k ochraně veřejného zájmu (zde je nutno poznamenat, že s výjimkou případu, kdy je určitému subjektu přiznáno účastenství v řízení před správním orgánem právě a jen za účelem ochrany veřejného zájmu v rozsahu vymezeném zvláštním právním předpisem tak, jak je tomu typicky v případě občanských sdružení, které jsou aktivně legitimovány k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 odst. 2 s. ř. s., kdy lze ale s úspěchem namítat jen porušení procesních práv, srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 7 A 139/2001-67, publikovaný ve Sb. NSS č. 379/2004). Skutečnost, jaká práva fyzické či právnické osoby mohou být přímo nebo v důsledku porušení jejích práv v předcházejícím řízení (tedy procesních) zkrácena, se odvíjí od toho, co bylo předmětem řízení před správním orgánem, a také od toho, co založilo účastenství fyzické či právnické osoby v takovém řízení. Tyto skutečnosti jsou důležité pro posouzení žalobní legitimace a následně i důvodnosti podané žaloby, neboť jak bylo soudem uvedeno shora, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je soud povolán o ochraně práv žalobce, nikoli k obecné kontrole zákonnosti žalobou napadeného správního rozhodnutí a celého správního řízení, které jeho vydání předcházelo. Z uvedeného vyplývá závěr již judikovaný správními soudy, že „žalobce může namítat jen tu nezákonnost rozhodnutí, kterou byl zkrácen na svých právech, přičemž zkrácením na právech je třeba rozumět nejen zkrácení na právech hmotných, ale také na právech procesních (§ 65 s. ř. s.)“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 7 A 139/2001-67, publikovaný ve Sb. NSS č. 379/2004, obdobně rozsudek ze dne 11. 7. 2007, č. j. 2 As 10/2007-83, dostupný na www.nssoud.cz). Z takového pojetí rozhodování soudů ve správním soudnictví soud vycházel při posouzení podané žaloby a uvážení o vznesených námitkách žalobce. Žalobce v souzeném případě napadl rozhodnutí o povolení stavby - stavebních úprav spočívajících ve změně způsobu vytápění bytového domu (vybudování plynové kotelny), o jehož vydání požádala jiná osoba odlišná od žalobce, a to osoba na řízení zúčastněná jako stavebník, žalobce tak nebyl „přímým adresátem“ vydaného povolení stavby. Se žalobcem bylo stavebním úřadem i žalovaným jednáno jako s účastníkem od počátku řízení o povolení stavby, z něhož vzešla napadená rozhodnutí. Stavební úřad i žalovaný si byli vědomi procesního postavení žalobce ve stavebním řízení a z tohoto pohledu posuzovali námitky žalobcem vznášené, jasně deklarovali, že žalobce mohl jako účastník řízení úspěšně vznášet podle § 114 odst. 1 stavebního zákona jen ty námitky, kterými poukáže na přímé dotčení svých práv – práv odpovídajících zákonnému věcnému břemeni za účelem přístupu ke svému rozvodnému tepelnému zařízení v domě (podrobně se odůvodněním této otázky soud zabýval ve svých předchozích rozsudcích), resp. vlastnických práv k tomuto zařízení. Soud se s tímto výkladem ztotožňuje a nepovažuje tak za důvodnou námitku žalobce nesprávného restriktivního výkladu § 114 odst. 1 stavebního zákona [žalobní bod 10)]. K této otázce se shodně vyslovil i Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozsudku ze dne 9. 11. 2011, č. j. 9 As 52/2011-159 (dostupný na www.nssoud.cz), ve kterém se zabýval omezenou možností ostatních účastníků stavebního řízení vznášet proti povolované stavbě námitky, a to i z pohledu samotné ústavnosti tohoto ustanovení. Shodně hodnotil Nejvyšší správní soud omezenou možnost účastníka vznášet námitky ve stavebním řízení o změně způsobu vytápění a následně jeho omezenou možnost úspěšně uplatňovat žalobní námitky před správním soudem i v rozsudku ze dne 3. 3. 2011, č. j. 7 As 108/2010-76 (dostupný na www.nssoud.cz). Lze tedy uvést, že stavební úřad i žalovaný postupovali v souladu se zákonem, pokud se zabývali jen těmi námitkami žalobce, které spadaly do rámce vymezeného v ustanovení § 114 odst. 1 stavebního zákona, ostatními pak v podstatě v rámci zkoumání zákonných předpokladů pro vydání napadených rozhodnutí. Žalobní bod 10) je tak nedůvodný. S ohledem na argumentaci žalobce a jeho opětovné dovolání se veřejného zájmu na ochraně soustavy CZT soud znovu zdůrazňuje, že sice § 77 odst. 5 energetického zákona stanoví, že změna způsobu dodávky nebo změna způsobu vytápění může být provedena pouze na základě stavebního řízení se souhlasem orgánů životního prostředí a v souladu s územní energetickou koncepcí, ale z tohoto ustanovení ani žádného dalšího ustanovení energetického zákona ani jiného právního předpisu nelze dovodit, že by žalobce jako držitel licence na rozvod tepla a vlastník a provozovatel soustavy CZT a dosavadní dodavatel tepelné energie do předmětného bytového domu byl účastníkem stavebního řízení z důvodu možnosti chránit veřejný zájem na ochraně soustavy CZT a vznášet v tomto směru ve stavebním řízení námitky mimo rámec § 114 odst. 1 stavebního zákona. Žalobce v řízení před stavebním úřadem a žalovaným nedokázal námitky týkající se ochrany jeho vlastnického práva k soustavě CZT specifikovat. Jednotlivé námitky a odvolací námitky s konkrétním ohrožením svého zařízení v domě či přístupu k němu, ale ani s konkrétním ohrožením soustavy CZT nespojoval, pouze uváděl, že lze očekávat, že navrhovaná stavby ovlivní signalizační zařízení poruch. Přitom, jak plyne z projektové dokumentace (výkresu F.1.4.2.1), plynová kotelna je umístěna v jiné části bytového domu než se nachází žalobcovo zařízení. Z takto zjištěného skutkového stavu stavební úřad a žalovaný vycházeli a na základě tohoto zjištění dovozovali, že vlastnická ani jiná věcná práva žalobce nebudou dotčena. S jejich závěrem pak žalobce v žalobě polemizuje jen v obecné rovině. Žalovaný navíc v části II. výroku stavebního povolení jako podmínku pro provedení stavby č. 18 stanovil, že při provádění stavby nesmí dojít k dotčení stávajícího zařízení ve vlastnictví žalobce uvnitř objektu. Stavebníku byla uložena povinnost umožnit žalobci přístup k jeho zařízení, které zůstává v domě, neboť mu k tomuto zařízení svědčí i nadále zákonné věcné břemeno ve smyslu energetického zákona Z žádného ustanovení právního předpisu pak neplyne, a soud má za to, že tak neplyne ani z § 3 odst. 2 energetického zákona, podle kterého přenos elektřiny, přeprava plynu, distribuce elektřiny a distribuce plynu, uskladňování plynu, výroba a rozvod tepelné energie se uskutečňují ve veřejném zájmu, povinnost správních orgánů ve stavebním řízení zjišťovat, jak se změna způsobu vytápění dotkne provozování žalobcovy soustavy CZT jako celku, a řešit, zda v důsledku povolované změny způsobu vytápění dojde k tomu, že provozování soustavy CZT již nebude pro žalobce možné či ekonomické, neboť jeho soustava byla dimenzována na jiný počet odběratelů tepelné energie. Odborný posudek o dopadu procesu odpojování spotřebitelů od Soustavy CZT v Jablonci nad Nisou a výstavby vlastních zdrojů tepla na ekonomiku provozu CZT a životní prostředí ve městě, který si žalobce nechal vypracovat, soud jako důkaz neprováděl. Soud zastává názor, že otázka zhoršení ekonomiky provozu CZT nemohla být řešena v probíhajícím řízení a nemohla by být sama o sobě důvodem pro odepření vydání povolení na změnu způsobu vytápění při splnění zákonných podmínek. Stavební úřad ani žalovaný nejsou jako orgány státní správy zákonem povolány ve stavebním řízení řešit otázky týkající se vlivu změny způsobu vytápění v bytovém domě na snížení účinnosti žalobcovy CZT, ekonomiky jeho provozu a ochrany investic žalobce do jeho rozvodných tepelných zařízení a zdroje tepelné energie. Žalobce se proto ani před správním soudem nemůže s úspěchem ochrany těchto práv dovolávat, byť se tak snaží činit, dovolávaje se ochrany veřejného zájmu. Ve stavebním řízení, v němž je změna způsobu vytápění dle § 77 odst. 5 energetického zákona povolována, musí správní orgány sice chránit veřejné zájmy chráněné zvláštním zákonem, tj. nejen zkoumat, zda je v souladu s příslušnými ustaveními stavebního zákona, ale také energetického zákona a v souladu s územní energetickou koncepcí a v souladu se zákonem o ochraně ovzduší. Dotčené ustanovení však nelze vykládat tak, jak se to snaží naznačit žalobce, totiž že by stavebník, případně z vlastní iniciativy stavební úřady museli přinést důkaz o tom, že se povolovaná stavba nedotkne žalobcovy soustavy CZT. Energetický zákon v citovaném ustanovení § 77 odst. 5 (a rovněž ustanovení § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší) se změnou způsobu dodávky nebo změnou způsobu vytápění počítá, odběrateli se ukládá povinnost hradit náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení, a případně náklady na přeložku rozvodných tepelných zařízení dle § 86 odst. 2 energetického zákona. Lze také konstatovat, že žalobcova soustava CZT jistě nebyla koncipována tak, že by nebylo odpojení (ale také připojení) odběratelů tepelné energie možné, opačný názor by zcela jistě směřoval právě proti ustanovení § 77 odst. 5 energetického zákona a absenci zákonné povinnosti připojení stavby na již existující soustavu dálkového CZT. Ve světle těchto obecných úvah a současně částečného posouzení žalobního bodu 2) soud posoudil další žalobní body. Soud se především musel vypořádat s námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí stavebního úřadu a žalovaného [žalobní bod 9)], a to i z důvodu nevypořádání se s odvolacími důvody [žalobní bod 1)], a uvádí, že námitka nepřezkoumatelnosti a porušení § 89 odst. 2 správního řádu byla uplatněna obecně a tak je možné jen v obecné rovině konstatovat, že rozhodnutí žalovaného a prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu soud za nepřezkoumatelná nepovažuje. Stavební úřad uvedl, kdo je stavebníkem, zdůvodnil žalobcovo účastenství a jeho omezenou možnost úspěšně vznášet v řízení námitky, posoudil rozsah podkladů, které stavebník předložil, přičemž soud nepovažuje za nezbytně nutné, aby veškeré předložené písemnosti stavební úřad podrobně konstatoval, když jsou založeny ve správním spisu, včetně projektové dokumentace. Stavební úřad se zabýval předloženými stanovisky dotčených orgánů státní správy a z odůvodnění jeho rozhodnutí vyplývá, že tato stanoviska hodnotil z hlediska případného rozporu povolované stavby – stavebních úprav (vybudování plynové kotelny) s veřejnými zájmy chráněnými zvláštními zákony tak, že jsou kladná a že podmínky stanovené zvláštními zákony na ochranu veřejných zájmů byly splněny. Jak z rozhodnutí stavebního úřadu, tak napadeného rozhodnutí žalovaného, jež tvoří jeden celek, vyplývá zjištěný skutkový stav projednávané věci. Žalovaný srozumitelně vysvětlil, proč stavební povolení ve výroku II. částečně změnil. Podrobně rozvedl, proč je třeba stavbu provádět pouze dodavatelsky, i proč nemohlo být rozhodováno o demontáži zařízení ve vlastnictví žalobce. Soud neshledává rozhodnutí nepřehledným [žalobní bod 4)], neboť žalovaný své důvody pro vypuštění některých podmínek spolehlivě vysvětlil. Nahrazením textu bodu č. 18 podmínek pro provádění stavby novým textem a doplněním bodu č. 20 do podmínek pro provádění stavby pak žalovaný pouze zajistil důslednější ochranu zařízení ve vlastnictví žalobce před nežádoucími zásahy při provádění a užívání stavby. Soud souhlasí s žalovaným, že takové změny výroku mohl provést. Dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu může odvolací orgán napadené rozhodnutí nebo jeho část změnit; změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se. Nahrazením textu bodu č. 18 podmínek pro provádění stavby novým textem a doplněním bodu č. 20 do podmínek žádná újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se žalobci nehrozí, neboť povinnost není ukládána jemu, ale stavebníkovi. Napadené rozhodnutí obsahuje právní úvahy žalovaného i jeho závěry o aplikaci příslušných ustanovení nejen stavebního zákona, ale i dalších právních předpisů, především energetického zákona (včetně posouzení souladu povolované stavby s územními energetickými koncepcemi) a zákona na ochranu ovzduší. Soud má také za to, že z obou správních rozhodnutí lze seznat, jak se správní orgány vypořádaly s námitkami žalobce, zda je považovaly za uplatněné v souladu s § 114 odst. 1 stavebního zákona nebo nikoli; pokud se námitky týkaly souladu povolované stavby se zákonem, správní orgány se jimi zabývaly v rámci zdůvodnění naplnění zákonných podmínek pro povolení stavby, resp. žalovaný v rámci přezkumu zákonnosti stavebního povolení k odvolání žalobce. Žalobce ani v tomto uplatněném žalobním bodu nespecifikoval, s jakými odvolacími námitkami se podle něj žalovaný zcela nevypořádal. Námitka nesprávného procesního postupu spočívajícího dle tvrzení žalobce v neprovedení územního řízení [část žalobního bodu 2)], nebyla ze strany žalobce spojena s konkrétním tvrzením o tom, jak se tento postup ze strany správních orgánů negativně dotkl žalobcova právního postavení. Žalobce v žalobě neuváděl, že by snad v důsledku postupu správních orgánů nemohl uplatnit nějaká svá procesní práva, včetně uplatnění konkrétních účastnických námitek ve vztahu k ochraně svých hmotných práv, které by býval mohl v takovém územním řízení s úspěchem vznést a správní orgány se takovými námitkami odmítly zabývat v řízení stavebním. Žalobní bod tak nebyl soudem shledán jako důvod pro zrušení napadených správních rozhodnutí. Namítá-li žalobce porušení zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, a dovozuje-li z něj zásah do svých věcných práv, pak soud tuto námitku důvodnou také neshledal. Žalobcovo právo odpovídající legálnímu věcnému břemeni strpění přístupu je vázáno na předmětný bytový dům a pozemek jako nemovitost, když z povahy tohoto práva jako práva věcného plyne, že váže každého vlastníka zatížených nemovitostí. Ani případné změny ve velikosti spoluvlastnických podílů tak nemohly žalobcovo věcné právo přístupu k předmětnému domu a pozemku za účelem provozu a údržby svého zařízení ovlivnit. O námitkách pod žalobním bodem 6) soud uvážil následně. Z obsahu závazných stanovisek dotčených orgánů je zřejmé, že byla vydána k projektové dokumentaci zpracované oprávněným projektantem v srpnu 2010. Skutečnost, že projektová dokumentace nebyla předložena současně s žádostí o stavební povolení, ale až na výzvu stavebního úřadu, na věci nic nemění, tento postup není v rozporu se stavebním zákonem. Stavební povolení vydané na základě této dokumentace tak bylo vydáno v souladu se zájmy chráněnými dotčenými orgány podle zvláštních předpisů. Podle § 114 odst. 1 stavebního zákona mohl žalobce ve stavebním řízení vznést námitku proti stanoviskům dotčených orgánů státní správy (a to i ve vztahu k jejich případné nepřezkoumatelnosti nebo nicotnosti), pokud by jimi bylo přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemeni k pozemku nebo stavbě. Pokud žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodů, které vztáhnul ke stanoviskům orgánů státní správy na úseku ochrany ovzduší a vnitřního prostředí, je třeba uvést, že tato případná nezákonnost má vztah k zájmům chráněným zákonem na ochranu ovzduší a ochranu zdraví. Žalobce je přitom právnickou osobou, vlastníkem soustavy CZT a předchozím dodavatelem tepelné energie do bytového domu, a pokud vznášel námitky v tomto směru ve stavebním řízení, jednalo se o námitky jdoucí nad rámec oprávnění žalobce vznášet v řízení připomínky k povolované stavbě dle § 114 odst. 1 stavebního zákona. Žalobce nemohl být namítaným postupem zkrácen na právu na příznivé životní prostředí, neboť takové právo mu jako právnické osobě z povahy věci náležet nemůže, neboť zmíněné právo náleží jen fyzickým osobám jako biologickým organismům (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2000, č. j. 5 A 98/1998-109, publikovaný SJS 888/2001). Totéž platí ve vztahu ke stanovisku Krajské hygienické stanice, která vydala souhlasné stanovisku z hlediska ochrany veřejného zdraví s podmínkou zkušebního provozu na základě zákona č. 258/000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Žalovaný pak správně dovodil, že tyto odvolací námitky směřující do stanovisek dotčených správních orgánů jdou nad rámec § 114 odst. 1 stavebního zákona, nebyl povinen k nim přihlížet, neboť s jejich namítanou nezákonností a neúplností žalobce nijak nespojil zásah do svých hmotných práv, proto nebyl povinen v odvolacím řízení vyžádat potvrzení nebo změnu těchto stanovisek ani iniciovat přezkumné řízení. Ani v žalobě se tak žalobce nemůže s úspěchem nezákonnosti napadeného rozhodnutí v tomto směru dovolávat, tvrzená nezákonnost nemůže mít žádný dopad do právní sféry žalobce. Shodně judikoval i Nejvyšší správní soud v již citovaném rozsudku ze dne 3. 3. 2011, č. j. 7 As 108/2010-71. Případná nejasně vymezená energetická náročnost budovy nijak do žalobcovy právní sféry zasáhnout nemůže. Vytýká-li žalobce nesprávný postup též ve vztahu k stanovisku HZS, soud ověřil, že stavební úřad se s námitkou vypořádal, dovodil, že povolovaný způsob změny vytápění byl posouzen dle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, s odkazem na vydané kladné stanovisko dotčeného správního orgánu. Podoba vypořádání se s žalobcovou námitkou opět odpovídala obecné rovině, v níž žalobce námitku ve stavebním řízení vznesl, když neuvedl, v čem konkrétně dle něj nedostatečnost protipožárních opatření spočívá a jak se to dotýká jeho hmotných práv, k jejichž ochraně může námitky ve stavebním řízení dle § 114 odst. 1 stavebního zákona vznášet, za situace, kdy plynová kotelna je umístěna do jiných prostor bytového domu, vzdálených od místa, kde zůstala část žalobcova rozvodného tepelného zařízení. Shodně lze uvést i k postupu žalovaného, který neshledal žádné skutečnosti, jak by se žalobcem zmiňovaná stanoviska mohla dotknout jeho práv, což žalobce ostatně ani netvrdil. Soud má za to, že žalovaný na odvolací námitky žalobce reagoval, opět nemohl uvádět podrobnosti, když odvolací námitky byly vzneseny zcela v obecné rovině, bez spojitosti s dotčením konkrétních práv žalobce, k jejichž ochraně může námitky ve stavebním řízení jedině uplatňovat. Dovodil-li žalovaný, že odvolací námitky směřující do stanovisek dotčených správních orgánů jdou nad rámec § 114 odst. 1 stavebního zákona, neboť s nimi žalobce nespojuje konkrétní zásah do svých hmotných práv (není tedy pravdou, že by se s odvolacími námitkami žalobce v tomto směru vůbec nevypořádal), nebyl povinen v odvolacím řízení vyžádat potvrzení nebo změnu stanoviska ani iniciovat přezkumné řízení, neboť k takovým námitkám se nepřihlíží. Ostatně ani v žalobě není žalobní bod uplatněn v souvislosti s tvrzením o dotčenosti na věcných právech žalobce, žalobce neuvádí, jak se nezákonnost či dokonce nicotnost stanovisek dotčených správních orgánů dotýká jeho práva odpovídajícímu věcnému břemeni, resp. vlastnického práva k jeho zařízení v domě. To v podstatě odpovídá paušálnímu podávání žalob proti rozhodnutím stavebních úřadů ve věcech změny způsobu vytápění bytových domů, jejichž podstatou se jeví žalobcova snaha zabránit odpojování bytových domů od jeho soustavy CZT, nikoli snaha o ochranu svých věcných práv přístupu k bytovým domům z důvodu umístění části svého zařízení v nich, či ochrana vlastnického práva k němu. Lze znovu zdůraznit, že ponechání části rozvodného tepelného zařízení v dotčeném bytovém domě žalobce neopravňuje k vznášení jakýchkoli výhrad k povolované změně způsobu vytápění, jak již soud rozvedl shora, a jeho možnost vznášet s úspěchem žalobní námitky je z tohoto důvodu limitována. Tyto námitky pak nelze vznášet ani s odkazem na veřejný zájem na provozu CZT, jak žalobce opakovaně zdůrazňuje. Žalobní body 7) a 12) soud neshledal také důvodnými. Argumentace k nemožnosti žalobce vznášet námitky ve veřejném zájmu byla již rozvedena shora. Na tomto místě lze také zdůraznit, že k odpojení daného objektu od žalobcovy soustavy CZT nedošlo jen rozhodnutím správních orgánů. Je třeba uvést, že vztah k dodávce tepelné energie byl vztahem soukromoprávním, založeným na smlouvě o dodávce tepelné energie, který byl ukončen, a ani případné nepovolení změny způsobu vytápění ve stavebním řízení neznamená automatické obnovení dodávky tepelné energie do dotčené budovy právě žalobcem. Žalobce je sice povinen jako držitel licence na rozvod tepla podle § 76 odst. 1 energetického zákona uzavřít smlouvu o dodávce tepelné energie, nicméně uzavření takové smlouvy předpokládá žádost ze strany odběratele tepelné energie při splnění zákonných podmínek podle citovaného ustanovení. Je třeba se kategoricky ohradit proti žalobcovu tvrzení, že správní orgány v daném případě rezignovaly na posouzení změny způsobu vytápění předmětného domu z hlediska ochrany veřejného zájmu. Ochrana veřejných zájmů, jež jsou chráněny jednotlivými zvláštními právními předpisy, byla zajištěna právě ve spolupráci s dotčenými správními orgány, pokud jim zvláštní zákony toto postavení přisuzovaly, a po posouzení povolované stavby z hlediska územní energetické koncepce a zákona o ochraně ovzduší. K námitce nesprávného posouzení stavby v intencích ustanovení § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší lze uvést, že namítaná vada se nijak nedotýká porušení práv žalobce. Stavební úřad a následně žalovaný se zabývali výkonem povolované plynové kotelny, a protože dospěli k závěru, že se jedná o malý spalovací zdroj, závazné stanovisko orgánu ochrany ovzduší kraje nebylo vyžadováno, žalovaný v tomto směru odkázal na relevantní ustanovení zákona o ochraně ovzduší a s jeho právním hodnocením lze souhlasit. Posouzení změny způsobu vytápění z hledisek zákona o ochraně ovzduší (§ 77 odst. 5 energetického zákona ve spojení s § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší) slouží k zajištění práva na ochranu ovzduší před znečištěním a nepříznivým účinkem látek na život, zdraví a životní prostředí, na kterém může být žalobce jako právnická osoba jen stěží zkrácen. Na tomto místě se soud neztotožňuje s názorem žalobce, že zmiňované ustanovení je koncipováno sekundárně k ochraně žalobcovy soustavy CZT, a proto by snad jeho porušení mohl žalobce s úspěchem namítat. Také je třeba zmínit, že pod pojmem centrální zdroj tepla použitým v ustanovení § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší nelze vidět jen žalobcovu dálkovou soustavu CZT, když centrálním zdrojem tepla může být i jiný zdroj tepla než dálkový, jež dodává teplo z jednoho centra více koncovým odběratelům. Nemožnost úspěšně uplatňovat žalobní námitku tohoto typu konstatovaly i shora citované rozsudky Nejvyššího správního soudu, jež zdůraznily nutnost posoudit změnu způsobu vytápění stavby z hlediska ekonomické přijatelnosti pro stavebníka, když ekonomické zájmy žalobce nemohly být v předmětném stavebním řízení zohledněny. Soud neshledal opodstatněnou ani žalobní námitku pod bodem 8). Jak plyne z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, stavební úřad se souladem povolované změny způsobu vytápění zabýval z pohledu územního plánu a jeho závazné části, v níž není územní energetická koncepce zapracována. Současně ale konstatoval, že námitku tohoto obsahu nemůže žalobce dle § 114 odst. 1 stavebního zákona uplatnit. Stavební úřad se přesto v rámci zkoumání naplnění zákonných podmínek pro povolení změny způsobu vytápění zabýval otázkou závaznosti územní energetické koncepce, jakož i preferencemi využití forem energie, a jednoznačně dovodil, že ani územní energetická koncepce nemůže obecně upřednostňovat využití CZT, není stanoven zákaz ani příkaz připojení k CZT. I žalovaný přezkoumal stavební povolení z hlediska souladu s územní energetickou koncepcí města, poté co vyjádřil názor, že tato odvolací námitka přesahuje rámec § 114 odst. 1 stavebního zákona, konstatoval, že ani ze shora uvedené vyhlášky nelze dovodit výhradní zásobování teplem žalobcovou CZT. Soud se plně ztotožňuje se závěrem, že ani z uvedené územní energetické koncepce nelze dovodit právo žalobce jako vlastníka soustavy CZT dodávat do předmětného bytového domu tepelnou energii, což odpovídá přiměřené svobodě volby systému vytápění (kterou zmiňuje Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 3. 2007, č. j. 1 As 16/2006-54, a které se z jiného pohledu dotýkal i nález Ústavního soudu Pl. ÚS 37/96). Stavební úřad i žalovaný pak nepominuli ani posouzení změny způsobu vytápění z pohledu územní energetické koncepce Libereckého kraje a zdůvodnili, že se jedná o doporučení pro města a obce na území Libereckého kraje s tím, že ani z tohoto dokumentu neplyne nemožnost vytápění předmětného objektu plynnými palivy a zákaz odpojení od žalobcovy soustavy CZT. Toto ostatně odpovídá i závěrům obsaženým ve Stanovisku a metodice k odpojování od centralizovaného zásobování teplem Ministerstva pro místní rozvoj z listopadu 2011 (dostupný na www.mmcr.cz), ve které bylo konstatováno, že: „Z citovaného judikátu Nejvyššího správního soudu vyplývá, že opatřením obecné povahy nelze ukládat povinnosti nad rámec zákona, proto podle názoru Ministerstva pro místní rozvoj nelze do ÚPD včlenit požadavek na povinné připojení k CZT. S ohledem na vymezení obsahu ÚEK zákonem o hospodaření energií a nařízením vlády č. 195/2001 Sb., kterým se stanoví podrobnosti obsahu ÚEK, nemůže požadavek na povinné připojení k CZT obsahovat ani ÚEK.“ I sám žalobce uvedl, že se jednalo pouze o doporučení těchto koncepcí. Z odůvodnění napadených rozhodnutí pak jednoznačně vyplývá, že se správní úřady doporučeními zabývaly, dospěly však k závěru, že změna způsobu vytápění vybudováním plynové kotelny je možná, zákonné podmínky pro ni byly splněny a za této situace je na místě žádosti stavebníka vyhovět, když požadavek na povinné připojení předmětného domu na soustavu CZT žalobce nelze na základě těchto územních energetických koncepcí dovodit. Ani způsob, kterým stavební úřad a žalovaný označili a vymezili část rozvodného tepelného zařízení soustavy CZT ve vlastnictví žalobce [žalobní námitka 11)], nezpůsobuje neurčitost napadených rozhodnutí. Jak již soud rozvedl, neztotožňuje se s žalobcem v tom směru, že by součástí stavebního povolení změny způsobu vytápění předmětného bytového domu mělo být i rozhodnutí o odstranění žalobcova zařízení, pokud stavební úpravy nevyvolají potřebu stavebně technického zásahu ve smyslu přemístění, odstranění žalobcova zařízení. Stavební úřad a žalovaný měli z projektové dokumentace a ohledání na místě zjištěno, kde je část žalobcova rozvodného tepelného zařízení umístěna, v projektové dokumentaci je umístění žalobcova zařízení zakresleno. Sám žalobce poskytl stavebníkovi v písemnosti ze dne 20. 12. 2010 nákres polohy zařízení v jeho vlastnictví. Žalobce v žalobě neuváděl, že by se některá další konkrétní část technické infrastruktury v jeho vlastnictví nacházela v prostoru, kam je umísťována plynová kotelna, popř. jinde, a byla změnou způsobu vytápění jakkoli zasažena, ať již stavebně technicky či jinak. Žalobce pouze obecně, a jak sám uvádí z opatrnosti, tvrdí, že stavba ohrožuje jeho zařízení pro rozvod tepla, jeho součásti – datový kabel signalizace poruch apod., a zasahuje do ochranných pásem zařízení ve vlastnictví žalobce. To však s dokumentace založené ve spise, ani z ohledání na místě, kterého měl žalobce možnost se zúčastnit, ale neučinil tak, nevyplynulo. Ať již stavební úřad a žalovaný hovořili o „zařízení ve vlastnictví JTR“ nebo by užívali jiný pojem (např. „součást soustavy CZT“, jak to činil žalobce), nemá to na podstatu věci a zákonnost napadených rozhodnutí vliv, neboť předmětem řízení odstranění částí žalobcova rozvodného tepelného zařízení nebylo. Na závěr lze poznamenat, že žalobce sice namítá, že pojem „zařízení ve vlastnictví JTR“ je právně neurčitý, ale ani on neuvádí, jak má být právně správně a určitě jeho zařízení nazýváno a popisováno a jaký vliv to může mít na zákonnost napadených rozhodnutí. Soud tak ze shora uvedených důvodů neshledal žalobu důvodnou, nezjistil, že by bylo ve správním řízení porušeno žalobcovo právo na spravedlivý proces, když neshledal porušení jeho procesních práv a práv směřujících k ochraně jeho vlastnického práva [obecný žalobní bod 13)]. Nese-li žalobce nějaké náklady proto, že část jeho zařízení se dosud nachází v předmětném bytovém domě, není tomu tak v důsledku napadených správních rozhodnutí, ale v důsledku toho, že odstranění části žalobcova rozvodného tepelného zařízení nebylo v soukromoprávní rovině dosud vyřešeno. Nelze tak hovořit o podrobení nuceným službám správním rozhodnutím. Ze všech shora uvedených důvodu soud zamítl podanou žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou. Ve věci soud rozhodoval, aniž by nařídil ústní jednání, a to v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., když s tímto postupem žalobce a žalovaný nevyjádřili ve stanovené lhůtě svůj nesouhlas. Obiter dictum si soud dovoluje shodně jako ve svých předchozích rozsudcích poznamenat, že stavební řízení, případně řízení o dodatečném povolení stavby, v němž se rozhoduje ve smyslu § 77 odst. 5 energetického zákona o změně způsobu vytápění, není a nemá být pro žalobce jako držitele licence na rozvod tepla a dosavadního dodavatele tepelné energie do budovy bytového domu nástrojem obstrukcí a nástrojem udržení svých zákazníků – odběratelů tepelné energie. Smyslem jeho účastenství v takovém řízení má být ochrana jeho věcných práv k nemovitosti v důsledku umístění jeho rozvodného tepelného zařízení, případně vlastnických práv k němu, nikoli ochrana jeho podnikatelských záměrů a ekonomických zájmů a dosavadních investic, včetně investic do rekonstrukce části jeho rozvodného tepelného zařízení. I. Náklady řízení O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., dle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalovaný správní orgán, ten ale náhradu nákladů řízení nežádal, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu řízení právo.

Poučení