59 A 78/2017 - 34

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: XX sídlem XX zastoupen advokátem Mgr. Jiřím Maškem sídlem Lochotínská 1108/18, Plzeň proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2017, č. j. ČOI 85178/17/O100, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České obchodní inspekce, ústředního inspektorátu ze dne 20. 6. 2017, č. j. ČOI 85178/17/O100, a rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Ústeckého a Libereckého, ze dne 13. 5. 2016, č. j. ČOI/58230/16/2500/0204/16/RZ/BL, se zrušují pro vady řízení a věc se vrací k dalšímu řízení žalované.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, k rukám advokáta Mgr. Jiřího Maška, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce se domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalované, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Ústeckého a Libereckého, (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 5. 2016, č. j. ČOI/58230/16/2500/0204/16/RZ/BL. Tímto prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci dle § 3 písm. g) a § 7 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci (dále jen „zákon o České obchodní inspekci“) zakázáno "protiprávní jednání, kterého se dopouští na území Evropského společenství a které poškozuje nebo může poškodit společný zájem spotřebitelů, a to tím, že ve slovenské verzi internetových stránek www.flirtkontakt.sk užívá nekalé obchodní praktiky, čímž porušuje ust. § 7 odst. 2 zákona č. 250/2007 Z. z., o ochrane spotrebiteľa (dále jen „zákon o ochrane spotrebiteľa“), kterým byla transponována Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. 5. 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (dále jen „směrnice o nekalých obchodních praktikách“), když na úvodní stránce www.flirtkontakt.sk (dále jen „webové stránky“ nebo „stránky“) a ve Všeobecných obchodních podmínkách uvádí informace o uměle vytvářených uživatelských účtech za účelem zvýšení kvality poskytovaných služeb provozovatelem a kontroly těchto obchodních podmínek, přičemž z těchto účtů může jako provozovatel prostřednictvím svých moderátorů zasílat zprávy uživatelům a odpovídat na zprávy uživatelů, přestože tyto účty nejsou pro uživatele/spotřebitele jakkoliv identifikovatelné, přičemž uživatelé/spotřebitelé navštěvují a platí si přístup na tyto stránky primárně k seznámení se skutečnými osobami za účelem nezávazného vztahu, sexu nebo rychlého flirtu. Informace o skutečném charakteru uživatelského účtu však nejsou uvedeny u každého účtu zvlášť tak, aby tento účet byl Pro uživatele/spotřebitele identifikovatelný a poskytnutá informace vypovídala o jeho skutečném charakteru a podstatě takto nabízené služby." Žalovaná rozhodnutí změnila tak, že z jeho výroku vypustila větu "přičemž uživatelé/spotřebitelé navštěvují a platí si přístup na tyto stránky primárně k seznámení se skutečnými osobami za účelem nezávazného vztahu, sexu nebo rychlého flirtu.", ve zbytku prvoinstanční rozhodnutí potvrdila.

II. Žaloba

2. Ve včas podané žalobě žalobce namítal, že mu bylo zakázáno jednání, které není protiprávní, čímž došlo k nezákonnému a nepřiměřenému zásahu veřejné moci do jeho podnikatelské činnosti a porušení základního práva podnikat ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobce zdůraznil, že nebyly splněny podmínky pro postup dle § 7c zákona o České obchodní inspekci, neboť žalobce se žádného protiprávního jednání nedopouští. Žalovaná dovodila, že žalobce klame spotřebitele prezentací své služby na webové stránce www.flirtkontakt.sk, kde se opakovaně vyskytuje slovo "seznámení". Dle žalobce ale nejsou naplněny kumulativní podmínky definice nekalé obchodní praktiky uvedené v čl. 5 odst. 2 směrnice o nekalých obchodních praktikách. Žalobci nelze vytýkat, že nepostupoval v rozporu s požadavky náležité profesionální péče, když informace o moderovaných profilech obsahují všeobecné obchodní podmínky i úvodní webová stránka. Povinnost označovat „virtuální profily“ přitom nevyplývá z žádného právního předpisu. Nelze také tvrdit, že by jednání žalobce podstatně narušovalo či bylo způsobilé podstatně narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele, pro tento závěr neexistuje objektivní důkaz. Spotřebitel je pravdivě informován o povaze a podstatě poskytované služby v obchodních podmínkách, s nimiž má povinnost se seznámit. Žalovaná v napadeném rozhodnutí hovoří o pravděpodobnosti nalákání spotřebitele k registraci, to však k závěru o nekalosti obchodní praktiky nepostačuje. Praktika musí prokazatelně narušovat ekonomické chování spotřebitele anebo musí mít schopnost jej narušit, ale zatím k tomu nedošlo. Dle žalobce správní orgány vyložily pojem nekalá obchodní praktika příliš extenzivně a věc po právní stránce nesprávně posoudily. Žalobce v této souvislosti poukázal na posun v chápání pojmu průměrného spotřebitele, když bylo judikováno, že míra pozornosti průměrného spotřebitele má být posuzována přísněji než dříve, tedy již nejen jako povrchní či zběžná pozornost, ale jako rozumná míra pozornosti a opatrnosti. Průměrný spotřebitel by si tedy nejprve měl přečíst obchodní podmínky nebo se alespoň seznámit s úvodními informacemi o službě.

3. Žalobce také tvrdil, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně i napadené rozhodnutí žalované jsou zmatečná, protože výrok rozhodnutí nekoresponduje s jeho odůvodněním. Odůvodnění rozhodnutí neodpovídají požadavkům stanoveným v § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a jsou proto nepřezkoumatelná. Z výrokové části především rozhodnutí správního orgánu I. stupně vyplývá, že jako nekalá obchodní praktika byly kvalifikovány informace obsažené ve všeobecných obchodních podmínkách, z odůvodnění napadeného rozhodnutí je naopak zřejmé, že se žalovaná zabývala především faktickou stránkou podnikání žalobce. Žalobci tak není zřejmé, jaké jednání je mu vlastně zakazováno. Za nesmyslné a absurdní pak považuje, aby jako nekalá obchodní praktika byla považována určitá pasáž obchodních podmínek. Výrok rozhodnutí je nejasný a neurčitý a nemůže být proto vykonatelný. Žalobce v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. II. ÚS 583/2003.

4. Žalobce dále uvedl, že žalovaná porušila zásadu dvojinstančnosti řízení a postupovala v rozporu s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Namísto toho, aby rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušila, vypustila pouze část výroku, čímž žalobci odňala možnost odvolat se. Předmět řízení tím byl podstatným způsobem změněn a napadené rozhodnutí je proto překvapivé. Správní orgán I. stupně založil své rozhodnutí na premise, že primární motivací spotřebitele k návštěvě žalobcových stránek je seznámení, žalobce však poskytuje službu odlišného charakteru a tím spotřebitele klame. Na tuto klíčovou premisu žalobce reagoval a jeho obrana v řízení byla úspěšná. Žalovaná dala žalobci za pravdu, že pro posouzení motivace spotřebitele k návštěvě stránek nebyl získán dostatek důkazů, ale místo toho, aby rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušila a věc vrátila k novému projednání, postavila důvody napadeného rozhodnutí na zcela jiných předpokladech, které nemohl žalobce předjímat a nemohl proti nim brojit v rámci odvolání.

5. Žalovaná dospěla dle žalobce k nesprávným skutkovým zjištěním a překročila meze volného hodnocení důkazů. Žalovaná pouze hádá, co motivuje spotřebitele k registraci na webových stránkách žalobce, aniž by pro své úvahy měla nějaký objektivní podklad. Sociologický průzkum navržený k tomuto účelu žalobcem vypracován nebyl. Žalovaná postupovala v rozporu s § 90 správního řádu, když kompletně nahradila správní úvahu správního orgánu I. stupně namísto zrušení a vrácení rozhodnutí k novému projednání. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně žádnou vlastní relevantní úvahu neobsahovalo. Žalovaná rozhodnutí kompletně doplnila o své úvahy a navíc ve věci provedla rozsáhlé doplnění dokazování, na němž své rozhodnutí postavila. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 - 56, či ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012 - 47 zákon sice nevylučuje zhojení vad odvolacím orgánem, ale mělo by se jednat o dílčí korekce, a ne změny zásadní, které ve svém důsledku znamenají nahrazení činnosti správního orgánu I. stupně.

6. Správní orgány buďto vůbec nepřihlédly k tvrzením a námitkám žalobce, anebo je dostatečně argumentačně nevypořádaly, čímž porušily § 68 odst. 3 správního řádu. Žalovaná se nezabývala argumentem žalobce, že uvedení informace v obchodních podmínkách nelze bez dalšího kvalifikovat jako nekalou obchodní praktiku. K námitce, že se správní orgán I. stupně nevypořádal se všemi námitkami žalobce, žalovanou pouze uvedla, že přes relativní stručnost prvoinstančního rozhodnutí je zřejmé, jaké důvody vedly správní orgán I. stupně k vydání zákazu. Žalovaná také zcela rezignovala na vypořádání odvolací námitky týkající se neprovedení sociologického průzkumu u uživatelů portálu žalobce za účelem zjištění, jaký podíl spotřebitelů stránky navštěvuje výlučně za účelem seznámení.

7. Žalobce konečně také namítal, že délka odvolacího řízení byla zcela nepřiměřená povaze a složitosti věci. Žalovaná doplnila dokazování až téměř po roce od podání odvolání, mezitím nebyl učiněn žádný úkon. Žalobce odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 2101/2005 a 30 Cdo 3099/2013, podle nichž vydání rozhodnutí po lhůtě představuje nesprávný úřední postup.

8. Závěrem žalobce poukázal na to, že rozhodování žalované v oblasti nekalých obchodních praktik je mnohdy nejednoznačné a nepředvídatelné. Je velmi obtížné vysledovat konkrétní kritéria, kterými se správní orgán, s ohledem na relativně vágní pojetí legální definice nekalé obchodní praktiky, řídí. Tento stav má za následek zásah do právní jistoty a legitimního očekávání žalobce. Žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí žalované i jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

III. Vyjádření žalované

9. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě předně uvedla, že obdobné námitky vznesl žalobce již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí a žalovaná se s nimi v napadeném rozhodnutí řádně vypořádala. Žalobci není zakazováno používání uměle vytvářených profilů jako takové, ale pouze jednání spočívající v uvádění informací o takových profilech nejednoznačným, nesrozumitelným a nejasným způsobem. V obchodních podmínkách a na úvodní stránce portálu se spotřebiteli nedostává řádné informace o poskytovaných službách. Spotřebitel není schopen zjistit, které profily jsou skutečné a které byly uměle vytvořeny žalobcem. Služba komunikace s jiným spotřebitelem je jinou službou než komunikace s osobou najatou žalobcem. V okamžiku využívání služeb žalobce spotřebitel neví, jakou z těchto dvou služeb ve skutečnosti využívá. K naplnění generální klauzule nekalých obchodních praktik jednoznačně došlo. Žalobce jako podnikatel je povinen poskytovat spotřebiteli srozumitelné a zřetelné informace o poskytovaných službách a jejich charakteru, což se v tomto případě nestalo. Naplněn byl i druhý znak nekalé obchodní praktiky, tj. jednání je schopné podstatně narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele. I obeznámený spotřebitel nemusí mít zájem komunikovat s umělými profily. Jiný spotřebitel může mít naopak zájem o využití služeb najatých osob, avšak z informací na webových stránkách žalobce se nedozví, které profily odpovídají jeho požadavku. Žalovaná trvala na tom, že primárním účelem portálu žalobce je seznamování. Tento závěr vychází z informací uvedených na webových stránkách žalobce a je tudíž podložen důkazy. Výslovná povinnost označovat virtuální profil sice neplyne z žádného předpisu, ale povinnost řádně informovat spotřebitele ano. Žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009, č. j. 4 Ads 86/2008 - 198, dle kterého správní řízení tvoří jeden celek včetně řízení odvolacího. Žalovaná nesouhlasila s tvrzením o porušení zásady dvojinstančnosti řízení vypuštěním části výroku, neboť tím nebyla žalobci způsobena újma v důsledku ztráty možnosti podat odvolání. Správní orgán sice neměl dostatečné důkazy o motivaci spotřebitelů k návštěvě portálu, vypuštěním části výroku se ale na podstatě věci nic nezměnilo, předmět řízení změněn nebyl. I z prvostupňového rozhodnutí je patrné, že žalobci je vytýkán nedostatek informací o charakteru poskytovaných služeb a nelze považovat za správné, pokud nejsou moderátorské účty nijak označeny. Dle žalované byly všechny námitky žalobce v napadeném rozhodnutí řádně vypořádány. Ohledně délky odvolacího řízení žalovaná uvedla, že nedodržení lhůty k vydání rozhodnutí nezpůsobuje jeho nezákonnost. Ochrana proti nečinnosti je upravena v § 80 správního řádu, podle odstavce 3 tohoto ustanovení lze požádat o opatření proti nečinnosti. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003, č. j. 6 A 171/2002 - 41. Ze všech výše uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

IV. Replika žalobce

10. V replice k vyjádření žalované žalobce zejména zdůraznil, že fakt, že v okamžiku čerpání služby již spotřebitel není schopen zjistit, které profily jsou „moderátorské“ a které nikoliv, není z hlediska nekalých obchodních praktik relevantní. Spotřebitel totiž jednoznačnou, srozumitelnou, jasnou a pravdivou informaci od žalobce již jednou, před uzavřením smluvního vztahu, obdržel, a v této fázi vztahu žalobce se spotřebitelem již průměrný spotřebitel učinil informované rozhodnutí o čerpání služby. Dle žalobce je proto vyloučeno, aby byla naplněna podmínka potence podstatného narušení ekonomického chování průměrného spotřebitele. Žalobce dále upozornil na relativní neurčitost definice nekalé obchodní praktiky. Při jejím použití v praxi tak velkou roli hraje správní uvážení správního orgánu, což se odráží v důležitosti vymezení předmětu řízení, v němž je nekalá obchodní praktika spatřována. Správní orgán I. stupně do značné míry determinoval skutek, v němž spatřoval nekalé obchodní praktiky, když akcentoval premisu o relevanci motivace spotřebitele k návštěvě webových stránek žalobce, napadené rozhodnutí ale bylo postaveno na zcela jiných předpokladech, proti kterým žalobce nemohl brojit v odvolání. Pokud jde o tvrzené průtahy v řízení, soudní judikatura, na kterou žalovaná poukazuje, byla zformulována již v roce 2003, a proto se žalobce domnívá, že závěry v ní vyslovené byly již překonány.

V. Zjištění ze správního spisu

11. Na žalovanou se na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“) obrátil slovenský dozorový orgán - Slovenská obchodní inspekce s žádostí o donucovací opatření podle čl. 8 tohoto nařízení proti žalobci jako provozovateli webové stránky www.flirtkontakt.sk zaměřené na slovenské spotřebitele, z důvodu vynucení dodržování zákona o ochrane spotrebiteľa, kterým byla transponována směrnice o nekalých obchodních praktikách. Žalovaná se proto obrátila na žalobce s žádostí o nápravu. Jednou z vytýkaných vad byla existence uměle vytvořených profilů, resp. nedostatek informování spotřebitelů o skutečném charakteru těchto profilů. Žalovaná v dopise upozornila, že vhledem k účelu návštěvy stránek, tj. seznámení, nemusejí spotřebitelé simulované uživatelské účty a komunikaci s nimi očekávat. Spotřebitel měl být informován o těchto účtech s dostatečným předstihem před založením vlastního účtu nejlépe na úvodní stránce. Žalobce byl upozorněn, že by se mohlo jednat o porušení zákazu nekalých obchodních praktik ve smyslu § 7 odst. 2 zákona o ochrane spotrebiteľa. Žalobce v reakci na to na úvodní stránce svého portálu uvedl: „Vaše hľadanie Vám spríjemnia tiež naše moderátorky, ktoré komunikujú z niektorých nami vytvorených profilov, aby sme Vám erotické zážitky na Flirtkontakt.sk čo najviac spríjemnili.“. Tento způsob nápravy považovala slovenská strana za nedostatečný. Dopisem ze dne 23. 11. 2015 žalovaná sdělila tuto skutečnost žalobci a požádala o nápravu, tak aby informace o skutečném charakteru uživatelského účtu byla uvedena u každého účtu zvlášť tak, aby tento účet byl pro spotřebitele identifikovatelný a poskytnutá informace vypovídala o jeho skutečném charakteru a podstatě nabízené služby. Tento požadavek zůstal ze strany žalobce bez reakce. Věc byla proto postoupena k vydání zákazu správnímu orgánu I. stupně. Zákaz byl vydán příkazem ze dne 24. 3. 2016, č. j. ČOI/29380/16/2500/0204/16/PŘ/BL, proti němuž podal žalobce odpor.

12. Dne 13. 5. 2016 ve věci rozhodl správní orgán I. stupně. Ten považoval za podstatné, že žalobce na svých internetových stránkách nabízí primárně seznámení se skutečnými osobami za účelem nezávazného vztahu, sexu nebo rychlého flirtu. Z úvodní stránky portálu i všeobecných obchodních podmínek sice vyplývá, že žalobce používá i umělé profily, podle správního orgánu I. stupně však toto upozornění nedává spotřebiteli dostatek informací o charakteru poskytované služby, aby mohl provést kvalifikované rozhodnutí o uzavření smluvního vztahu a získání placeného členství. Žalobci bylo především vytýkáno, že prostřednictvím svých moderátorů zasílá zprávy uživatelům a odpovídá na zprávy uživatelů, ačkoli nejsou tyto účty označené, přičemž uživatelé si platí přístup na tyto stránky za účelem seznámení se skutečnými osobami. Takové jednání ze strany žalobce v souvislosti s obecnou informací o některých uměle vytvořených účtech dle správního orgánu I. stupně naplňuje znaky nekalé obchodní praktiky ve smyslu čl. 5 směrnice o nekalých obchodních praktikách. Správní orgán I. stupně dále konstatoval počet registrovaných a online uživatelů, z čehož dovodil, že umělé účty vyhlížejí jako profily založené skutečnými osobami. Správní orgán I. stupně považoval za potřebné, aby byly tyto účty pro uživatele označené a identifikovatelné. Provádět další důkazy nebylo podle správního orgánu I. stupně třeba.

13. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání. Žalovaná doplnila spis o další písemnosti - printscreeny webových stránek žalobce. Žalobce k tomu ve vyjádření konstatoval, že printscreeny potvrzují, že činnost portálu není zaměřena primárně na seznamování. Z pořízených printscreenů, zejm. z úvodní stránky je patrné, že uživatelé platí za služby nejen za účelem seznámení, což je patrné i z registračního formuláře, kde je nabízena např. služba výměny fotek atd. Z printscreenů je patrné, že portál je místem, kde se lidé baví o sexu bez zábran a anonymně. Průměrní spotřebitelé toto vědí, a proto portál navštěvují.

14. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve konstatovala, že pro závěr o konkrétní motivaci jednotlivých spotřebitelů k návštěvě webových stránek žalobce nebylo získáno dostatečné množství důkazů, proto také přistoupila ke změně výroku prvostupňového rozhodnutí. Žalovaná dále uvedla, že žalobce se na jedné straně snažil vyhovět požadavku slovenského dozorového orgánu na řádné informování spotřebitelů, na druhé straně se pokoušel, aby byla informace o moderátorských účtech co nejméně srozumitelná (viz text „Vaše hľadanie Vám spríjemnia tiež naše moderátorky, ktoré komunikujú z niektorých nami vytvorených profilov, aby sme Vám erotické zážitky na Flirtkontakt.sk čo najviac spríjemnili.“). Žalovaná měla za prokázané, že umělé účty se na portále vyskytují. V obchodních podmínkách bylo od počátku jasně uváděno, že některé účty „byly a nadále mohou být uměle vytvářeny“, a tato formulace se nikdy nezměnila, vytváření těchto účtů nebylo popřeno, žalobce se chlubil účinností jejich používání, a když byl informován o povinnosti zřetelně seznámit spotřebitele o této službě, snažil se tuto informaci co nejvíce upozadit. Dle žalované žalobce láká spotřebitele k registraci s tím, že se jedná o seznamovací službu, kde je za účelem seznámení registrováno již mnoho obdobně smýšlejících spotřebitelů s ověřenými profily. Seznamování nemůže být podle žalované sebepozornějším spotřebitelem chápáno jako pouhý kontakt s profesionálem. Odkazy na další služby nabízené žalobcem na stránkách působí okrajovým dojmem, pouze jako doplňkové elementy k hlavnímu účelu stránek, tj. seznámení s dalšími spotřebiteli za různými účely, z nichž některé jsou vyjmenovány v registračním formuláři. Nabízení komunikace s placenými moderátorkami není nelegální službou a nelze jí bránit, ale žalobce nesmí ohledně nabízených služeb spotřebitele mást. Spotřebitel si musí být vždy vědom podstaty služby, za kterou platí. Vzhledem k prezentaci nabízených služeb došla žalovaná k závěru, že žalobce spotřebitele klame. Poskytovat pod rouškou placených seznamovacích služeb zcela jiný druh služby není v souladu s požadavky odborné péče. Spotřebitel, i když si povšimne informace o uměle vytvořených účtech, bude nadále v nejistotě, s kým komunikuje. Jedině pokud bude jasně rozlišeno, které účty jsou ověřené profily skutečných zájemců o seznámení a které jsou vytvořeny uměle, bude se moci rozhodnout, kterou službu využije.

VI. Posouzení věci krajským soudem

15. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s., v duchu dispoziční zásady, kterou je správní soudnictví ovládáno, s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s.

16. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost. Jde přitom o vadu rozhodnutí správního orgánu natolik závažnou, že by k ní musel soud přihlédnout z úřední povinnosti, neboť nepřezkoumatelnost zpravidla brání věcnému přezkumu a posouzení žalobních námitek (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009 - 84, publ. pod č. 2288/2011 Sb. NSS).

17. Za nesrozumitelné je dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu nutno považovat rozhodnutí správního orgánu, jehož výrok je vnitřně rozporný a u něhož existuje rozpor mezi výrokem a jeho odůvodněním (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2005, č. j. 3 Ads 21/2004 - 55). Výrok rozhodnutí je „výrazem vlastního autoritativního rozhodnutí správního orgánu o právu nebo povinnosti v otázce, která je předmětem správního řízení“ (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2015, č. j. 8 As 141/2012 - 57, publ. pod č. 3268/2015 Sb. NSS). Pouze výrokem lze autoritativně přiznat práva a uložit povinnosti a pouze výrok může nabýt právní moci a být vynucen správní exekucí (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 - 73, publ. pod č. 1546/2008 Sb. NSS, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 8 As 54/2010 - 85). Z tohoto důvodu je řádně formulovaný výrok nezastupitelnou částí rozhodnutí a na jeho přesnost je třeba klást zvýšené požadavky (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2013, č. j. 6 As 25/2013 - 23).

18. Dle § 7c zákona o České obchodní inspekci ředitel inspektorátu v případě zjištění protiprávního jednání, kterého se kontrolovaná osoba dopustila na území Evropských společenství nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor a které poškozuje nebo může poškodit společný zájem spotřebitelů, rozhodnutím takové jednání zakáže.

19. Žalobci bylo napadeným rozhodnutím zakázáno "protiprávní jednání, kterého se dopouští na území Evropského společenství a které poškozuje nebo může poškodit společný zájem spotřebitelů, a to tím, že ve slovenské verzi internetových stránek www.flirtkontakt.sk užívá nekalé obchodní praktiky, čímž porušuje ust. § 7 odst. 2 zákona č. 250/2007 Z. z., o ochrane spotrebiteľa (dále jen „zákon o ochrane spotrebiteľa“), kterým byla transponována Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. 5. 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (dále jen „směrnice o nekalých obchodních praktikách“), když na úvodní stránce www.flirtkontakt.sk (dále jen „webové stránky“ nebo „stránky“) a ve Všeobecných obchodních podmínkách uvádí informace o uměle vytvářených uživatelských účtech za účelem zvýšení kvality poskytovaných služeb provozovatelem a kontroly těchto obchodních podmínek, přičemž z těchto účtů může jako provozovatel prostřednictvím svých moderátorů zasílat zprávy uživatelům a odpovídat na zprávy uživatelů, přestože tyto účty nejsou pro uživatele/spotřebitele jakkoliv identifikovatelné. Informace o skutečném charakteru uživatelského účtu však nejsou uvedeny u každého účtu zvlášť tak, aby tento účet byl pro uživatele/spotřebitele identifikovatelný a poskytnutá informace vypovídala o jeho skutečném charakteru a podstatě takto nabízené služby." Z takto formulovaného zákazu však skutečně nelze seznat, co je žalobci fakticky zakazováno. Výrok vyznívá tak, že správním orgánům vadí samotná existence umělých profilů, a to, jak je o nich informováno na úvodní stránce žalobce a ve všeobecných obchodních podmínkách. Až z odůvodnění rozhodnutí lze dovodit, že by měl žalobce rozlišit, které účty jsou ověřené profily skutečných zájemců o seznámení a které jsou vytvořeny uměle. To způsobuje vnitřní rozpornost napadeného rozhodnutí, ale i rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Soud znovu zdůrazňuje, že autoritativní úpravu práv obsahuje výrok rozhodnutí, ve kterém je v souladu s § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu vyjádřeno řešení právní otázky, která je předmětem řízení. Výrok správního rozhodnutí proto musí být jasný, srozumitelný a určitý, aby o něm nemohly v budoucnu vzniknout pochybnosti, jen výrok rozhodnutí je totiž závazný, schopný právní moci a vykonatelný. V posuzované věci výrok rozhodnutí žalované uvedené nároky nesplňuje.

20. Krajský soud se za této situace musel zabývat tím, zda je povinen vypořádat zbývající žalobní námitky. Při řešení této otázky aplikoval usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 - 74, publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS, podle něhož „každý z orgánů, které se otázkou nepřezkoumatelnosti zabývají, proto má povinnost postupovat tak, aby, e-li to byť i jen ve vztahu k části důvodů přezkoumávaného rozhodnutí možné, se v co největší míře zabýval podstatou těchto důvodů. […] Jinak řečeno, krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (podobně též Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti) není oprávněn vyhnout se hodnocení těch skutkových a právních otázek, které, jelikož se jimi orgán či soud, jehož rozhodnutí se přezkoumává, v potřebné míře zabýval, samy o sobě předmětem přezkumu být mohou, poukazem na to, že ve vztahu k jiným skutkovým či právním otázkám, od předchozích oddělitelným, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.“ S ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí je zatíženo vnitřním rozporem mezi výrokem a odůvodněním, neboť není zřejmé, jaké konkrétní protiprávní jednání je žalobci zakazováno, je jako celek nepřezkoumatelné. Krajský soud se proto za těchto okolností vůbec nemůže zabývat skutkovými ani právními otázkami vznesenými žalobcem a proto další námitky žalobce nevypořádal.

21. Pouze k námitce nepřiměřené délky odvolacího řízení lze konstatovat, že není pochyb o tom, že vydání správního rozhodnutí po uplynutí lhůt uvedených v § 71 správního řádu je nesprávným úředním postupem a žalovaná by se měla napříště takového postupu vyvarovat. Lhůty pro vydání rozhodnutí jsou ale pouze lhůtami pořádkovými a jejich překročení samo o sobě nemůže vést k závěru o nezákonnosti procesního postupu či rozhodnutí, které z něj vzešlo. Tento závěr odpovídá konstantní judikatuře správních soudů k této otázce (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2 Ans 14/2012 - 41). Mechanismem bránícím porušování této povinnosti jsou ustanovení o ochraně proti nečinnosti podle ustanovení § 80 správního řádu. Pokud se žalobce cítil průtahy v řízení dotčen na svých právech, měl možnost využít opatření proti nečinnosti ve smyslu tohoto ustanovení, popřípadě podat žalobu na ochranu proti nečinnosti. Ze správního spisu však nevyplývá, že by žalobce této možnosti využil.

VII. Závěr a náklady řízení

22. Z výše uvedených důvodů je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť trpí vnitřní rozporností spočívající v rozporu mezi výrokem uloženou povinností a odůvodněním. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil. Zrušuje-li soud rozhodnutí, podle okolností může dle § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo. Vzhledem k tomu, že v dané věci by žalovaná v souladu s vysloveným závazným právním názorem neměla jinou možnost, než prvostupňové rozhodnutí zrušit, soud využil možnosti dané mu § 78 odst. 3 s. ř. s. a sám rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil žalované k dalšímu řízení. V něm budou správní orgány muset zcela jednoznačně formulovat, co přesně žalobci zakazují a toto své rozhodnutí také řádně odůvodnit.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., dle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalobce, má tak právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení.

24. Žalobce byl v řízení před soudem zastoupen advokátem, náleží mu tedy náhrada nákladů spojených se zastoupením. Tyto náklady tedy spočívají v odměně advokáta za zastupování ve výši 3 x 3 100 Kč za tři úkony právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a podání repliky [§ 1 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], a v paušální náhradě hotových výdajů advokáta ve výši 3 x 300 Kč za tři úkony právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem tedy 10 200 Kč. Soud tak přiznal žalobci náhradu nákladů připadajících na jeho zastoupení ve výši 10 200 Kč a dále v souladu s § 57 odst. 2 s. ř. s. částku odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem 12 342 Kč. Dále žalobci náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek za podání žaloby ve výši 3 000 Kč. Celkem tedy přiznal soud žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč.

Poučení