59 A 86/2019 - 31

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Hany Ptáčkové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: XX bytem XX zastoupen ustanoveným advokátem JUDr. Alexandrem Šoljakem sídlem U Soudu 363/1, Liberec 1 proti žalovanému: Úřad práce ČR - krajská pobočka v Liberci sídlem Dr. Milady Horákové 580/7, 460 01 Liberec v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto:

Výrok

I. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Liberci spočívajícím v nepředání kopie všech záznamů obsahujících osobní údaje žalobce, včetně doprovodných informací, u spisů sp. zn. 1346-18-LB, sp. zn. UP/1999962/2017/HN, sp. zn. UP/234932/2015/HN, sp. zn. SZ/342634/2012/HMN a sp. zn. SZ/342497/2012/HMN, se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Určuje se odměna ustanovenému advokátu JUDr. Alexandru Šoljakovi ve výši 3 146 Kč, která bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žádostí podanou u zdejšího krajského soudu dne 20. 9. 2018 se žalobce domáhal mj. ustanovení zástupce z řad advokátů k zamýšlenému podání žaloby proti žalovanému, který zcela nevyhověl žalobcově požadavku na poskytnutí určitých informací. Usnesením ze dne 11. 10. 2018, č. j. 59 Na 5/2018-98, soud žalobcův návrh zamítnul. Označené usnesení ve výroku týkajícím se neustanovení zástupce z řad advokátů však Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 27. 6. 2019, č. j. 2 As 352/2018-9. Usnesením ze dne 23. 7. 2019, č. j. 59 Na 5/2018-112, krajský soud žalobci ustanovil k ochraně jeho práv a případnému podání žaloby zástupce z řad advokátů.

2. Žalobou podanou dne 26. 9. 2019 se žalobce domáhá ochrany před postupem žalovaného a soudu navrhuje, aby žalovanému uložil povinnost předat žalobci kopie veškerých záznamů, které obsahují jeho osobní údaje, včetně doprovodných informací, a to u žalovaným vedených správních spisů sp. zn. 1346-18-LB, sp. zn. UP/1999962/2017/HN, sp. zn. UP/234932/2015/HN, sp. zn. SZ/342634/2012/HMN a sp. zn. SZ/342497/2012/HMN.

3. Žalobce v žalobě popsal, že se na žalovaného obrátil s několika žádostmi, konkrétně s žádostí o příspěvek na bydlení (sp. zn. 1346-18-LB), o dávku mimořádné okamžité pomoci (sp. zn. UP/1999962/2017/HN), o další dávku mimořádné okamžité pomoci (sp. zn. UP/234932/2015/HN), o doplatek na bydlení (sp. zn. SZ/342634/2012/HMN) a příspěvek na živobytí (sp. zn. SZ/342497/2012/HMN). Dále s ním byla z moci úřední zahájena řízení o snížení a o odejmutí příspěvku na živobytí a odejmutí příspěvku na bydlení. Dne 23. 7. 2018 žádal žalovaného o poskytnutí informací z těchto spisů, žádost doplnil dne 27. 7. 2018, požadoval poskytnout všechny zaznamenané informace ve složkách a databázích pod uvedenými sp. zn. Žalovaný reagoval neúplně, nedoručil žalobci kopie požadovaných dokumentů. Na žádost ze dne 13. 8. 2018 žalovaný poskytnul dne 27. 8. 2018 skeny dokumentů ze spisu sp. zn. 1346-18-LB a dne 29. 8. 2018 kopie ze spisu sp. zn. UP/234932/2015/HN. Žalobce uplatnil proti tomuto postupu žalovaného stížnost ve smyslu § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Dne 11. 10. 2018 žalovaný zaslal listiny týkající se příspěvku na živobytí ze sp. zn. SZ/342497/HMN, nešlo však určit, zda je spis kompletní. Žalobce tedy stále neobdržel podklady pro zahájení řízení o snížení a odejmutí příspěvku za živobytí pod sp. zn. SZ/342497/HMN a SZ/342497/2012/HMN a odejmutí příspěvku na bydlení sp. zn. SZ/342634/2012. Žalobce se dovolával práva nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí v právní moci, a s ním spojeného práva, aby mu správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části, dle § 38 odst. 1 správního řádu. Pokud žalovaný žalobce neuspokojí, domáhal se žalobce toho, aby soud žalovanému uložil povinnost poskytnout žalobci ve vztahu k spisům uvedených sp. zn. veškeré záznamy, kde jsou jeho osobní údaje.

4. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný namítal, že se jedná o opožděně podanou žalobu. Žalobce kroky k ochraně před postupem žalovaného podnikl již v roce 2018, již v této době měl žalobce povědomí o naříkaných pochybeních žalovaného, v nichž spatřuje nezákonný zásah. Žalobce nepodal žalobu v subjektivní lhůtě 2 měsíců. K vlastní žalobě žalovaný uvedl, že s ní nesouhlasí a odmítá tvrzení žalobce, že by mu bylo k jeho výzvám odepíráno poskytnutí podkladů ze spisů, které se ho týkají. Pokud žalobce žádost vznesl, bylo mu vyhověno. Žalovaný žalobci nikdy neupíral jeho práva dle § 38 správního řádu. V řadě případů žalovaný žalobci poskytnul podklady ze správních spisů, popř. spisy jako takové v elektronické podobě do datové schránky žalobce, a to bezúplatně s nepodstatnou časovou a personální dotací. Že žalobci nebyly poskytnuty veškeré požadované podklady ze správních spisů, žalobce pouze tvrdí. Z obsahu správních spisů vyplývá, že žalovaný na žalobcovy požadavky reagoval, průběžně mu podklady ze správních spisů, popř. správní spisy celé poskytnul. Žalovaný proto navrhoval, aby soud žalobu pro opožděnost odmítnul, popř. jako nedůvodnou zamítnul, pokud ji shledá včasnou.

5. Podáním správní žaloby bylo zahájeno řízení dle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Soud posoudil žalobu jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného ve smyslu § 82 s. ř. s., podle kterého každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Učinil tak podle obsahu žaloby a petitu, tj. požadavku, jak má soud dle závěrečného návrhu žalobce ve věci rozhodnout, které odpovídají právě žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného. Žalobce žalobou nebrojil proti konkrétnímu správnímu rozhodnutí žalovaného, ani se nebránil nečinnosti žalovaného s vydáním správního rozhodnutí či osvědčení. Žalobce se domáhal ochrany před faktickými úkony žalovaného správního orgánu při postupu vůči němu, resp. ochrany proti absenci takových faktických úkonů žalovaného, který mu neposkytnul veškeré záznamy s jeho osobními údaji ze správních spisů shora uvedených sp. zn., a žalobce de facto požadoval, aby soud nastolil požadovaný stav a k tomu žalovanému uložil povinnost žalobci požadované záznamy ze správních spisů poskytnout. Podle stávající judikatury správních soudů se lze omisivním faktickým úkonům správního orgánu bránit právě žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (srov. obdobně rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 4. 2015, č. j. 22 A 77/2014-45, publ. ve Sb. NSS 3269/2015, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2011, č. j. 1 Aps 1/2011-101, rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz).

6. Podle § 84 odst. 1 s. ř. s. žaloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo.

7. Podle § 85 s. ř. s. žaloba je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný.

8. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.

9. Podanou žalobu soud posoudil jako včasnou. Podle závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, platí, že: „V případě trvajícího zásahu obecně musí s ohledem na zásadu bezrozpornosti právního řádu platit pravidlo, podle kterého časové právní následky včetně dopadu na počátek běhu lhůty k podání zásahové žaloby má až ukončení takového zásahu. V případě stále neukončeného trvajícího zásahu pak ústavně- konformní výklad pojmu „došlo“, se kterým pracuje § 84 s. ř. s., odpovídá pojmu „dochází“. Obdobný princip musí platit i pro běh subjektivní lhůty podle § 84 odst. 1 věta první s. ř. s., protože o neukončeném trvajícím zásahu se dotčený jednotlivec znovu a znovu „dozvídá“. V souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva lhůta k podání žaloby proti neukončenému trvajícímu zásahu ve skutečnosti začíná každý den znovu.“ S ohledem na povahu popsaného nezákonného zásahu žalovaného, posoudil soud tvrzený zásah jako nikoli jednorázový, ale trvající (jde o tvrzené trvající odepření kopií záznamů ze správních spisů), u něhož tedy žalobci neuplynula subjektivní lhůta k podání zásahové žaloby.

10. Podstata zásahu žalovaného spočívá dle tvrzení žalobce v nepředání, resp. nezaslání kopie záznamů obsahující osobní údaje žalobce ve shora označených správních spisech, které se týkají příspěvku na bydlení a dále dávek hmotné nouze – mimořádné okamžité pomoci, příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení.

11. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobou vedenou pod sp. zn. 60 Ad 5/2019 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 6. 8. 2019, č. j. SZ/MPSV-2019/131878/917 č. j. MPSV-2019/162767/917, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2019, č. j. 41362/2019/LIB, o poskytování příspěvku na živobytí od srpna 2017 ve výši 2 200 Kč měsíčně a o určení způsobu poskytování této dávky (správní řízení ve věci snížení příspěvku na živobytí sp. zn. SZ/342497/HMN).

12. Rozsudkem ze dne 15. 11. 2018, č. j. 60 Ad 4/2018-35, soud zamítnul žalobcovu žalobu proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 23. 3. 2018, č. j. MPSV-2018/58089-917, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2018/LIB, ve věci zamítnutí žalobcovy žádosti o dávku mimořádné okamžité pomoci na úhradu jednorázového výdaje (žalobcem označený spis sp. zn. UP/234932/2015/HN).

13. Dále je soudu ze sp. zn. 59 Ad 5/2019 známo, že žalobce se zásahovou žalobou bránil nevyplácení dávky příspěvku na živobytí i odejmutí této dávky. Usnesením ze dne 17. 6. 2019, č. j. 59 Ad 5/2019-7, soud žalobcovu žalobu odmítnul s odůvodněním, že je stále vedeno správní řízení ve věci snížení příspěvku na živobytí a správní řízení ve věci odejmutí příspěvku na živobytí a žalobce může podat žalobu proti meritorním správním rozhodnutím o této dávce. Usnesením ze dne 17. 6. 2019, č. j. 59 Ad 6/2019-7, soud odmítnul žalobcovu zásahovou žalobu proti nevyplácení dávky doplatku na bydlení, neboť stále probíhalo správní řízení o odejmutí této dávky, a soud konstatoval, že žalobce se tak může bránit konečnému rozhodnutí ve věci.

14. Vedení správních řízení ve věcech dávek státní sociální podpory a dávek hmotné nouze, ať již dosud probíhajících či pravomocně skončených, si je žalobce dobře vědom, sám jejich zahájení, ať již k vlastní žádosti či z moci úřední, v podané žalobě zmiňuje. Soud rovněž podotýká, že řadě dílčích procesních rozhodnutí vydaných v těchto správních řízeních se žalobce brání správními žalobami (např. sp. zn. 60 Ad 7/2019, 60 Ad 9/2019 či 58 Ad 7/2019, 58 Ad 9/2019).

15. V podstatě obdobným postupem žalovaného spočívajícím v nevyhovění žádosti poskytnout žalobci kompletní spisový materiál (do datové schránky) se zdejší soud v minulosti zabýval v usnesení ze dne 4. 9. 2018, č. j. 59 Ad 6/2018-8, a od svých závěrů, které aproboval i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 8. 2019, č. j. 1 Ads 392/2018-22 (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dostupná na www.nssoud.cz), nemá důvody se odchýlit. Žalobce se v souzené věci domáhá toho, aby soud žalovanému uložil povinnost předat mu kopie veškerých záznamů obsahujících jeho osobní informace, včetně doprovodných informací, které o něm žalovaný vede v označených správních spisech, tedy v podstatě se domáhá poskytnutí kopií listin ze správních spisů.

16. Soud předesílá, že ve vztahu k nevydání opisů a stejnopisů listin z daňového spisu v daňovém řízení, Nejvyšší správní soud dospěl v rozsudku ze dne 20. 7. 2011, č. j. 1 Aps 1/2011-101, k jednoznačnému závěru, že nevydání opisů či stejnopisů z daňového spisu není nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. a ochrany před takovým postupem správce daně se lze domáhat žalobou proti konečnému rozhodnutí v souvisejícím daňovém řízení.

17. Právo na pořízení výpisů ze správního spisu a kopie spisu či jeho části ve smyslu § 38 odst. 4 správního řádu je třeba chápat jako procesní právo odvozené od práva nahlížet do spisů podle § 38 odst. 1 správního řádu, tedy jako součást práva na nahlížení do spisu v širším smyslu. Teprve s právem nahlížet do spisu je spojeno právo činit si z něj výpisy, právo na pořízení opisů a stejnopisů spisu nebo jeho části (srov. Vedral, J. Správní řád. Komentář. Praha: BOVA POLYGON, 2006. s. 283). Současně právo na výpisy a kopie ze správního spisu nedosahuje srovnatelné intenzity jako samotné nahlížení do spisů v užším smyslu, protože významným způsobem neovlivňuje procesní pozici účastníka správního řízení. Pokud správní orgán odmítne účastníku řízení pořídit opisy či stejnopisy ze spisu, neznamená to bez dalšího, že by byl účastník řízení krácen na svém právu seznámit se s obsahem správního spisu, případně omezen v možnosti zachytit obsah spisu sám na své náklady. Shodně k právu na pořízení kopie správního spisu uvedl Nejvyšší správní soud v již zmíněném rozsudku ze dne 28. 8. 2019, č. j. 1 Ads 392/2018-22.

18. Proto nezákonnému odepření vydání kopie dokumentů ze správního spisu, pokud se tak stalo v souvislosti s probíhajícím správním řízením, se může účastník řízení bránit žalobou proti konečnému rozhodnutí vydanému v tomto řízení. Ze subsidiarity zásahové žaloby ve smyslu § 85 s. ř. s. vyplývá, že v takovém případu je žaloba na ochranu před nezákonným zásahem nepřípustná. V případech, kdy se žalobce domáhá poskytnutí kopie listin ze správních spisů, jež jsou vedeny pro účely probíhajících dávkových řízení, se porušení svého procesního práva na poskytnutí kopie listin z těchto správních spisů žalobce může bránit v rámci žalob proti konečným rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí, které se těchto dávek týkají.

19. Ke shodnému závěru o nepřípustnosti zásahové žaloby by soud dospěl, pokud by na požadavek žalobce nahlížel jako na požadavek nahlížení do spisů tzv. distanční, resp. korespondenční cestou (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2013, č. j. 45 Af 15/2012-29, dostupný na www.nssoud.cz). Dle judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky ze dne 29. 12. 7 Aps 6/2011-132, či ze dne 17. 1. 2018, č. j. 9 Afs 85/2016-51), totiž i odepření práva nahlížet do spisu může představovat nezákonný zásah jen zcela výjimečně, např. pokud by se jednalo o takové odmítnutí nahlížení do spisu, které by v důsledku zasahovalo do práva na spravedlivý proces, případně o opakované a hrubé porušení pravidel pro zpřístupnění spisu. O takový případ se podle skutečností vylíčených v žalobě nejednalo. Žalobce neuváděl, že by mu snad žalovaný opakovaně znemožnil u něj nahlížet do správních spisů, ať již ve věcech, v nichž řízení probíhá, či ve věcech, které již byly pravomocně skončeny. Žalobce naopak připustil, že kopie dokumentů ze správních spisů vedených pod sp. zn. 1346-18-LB, UP/234932/2015/HN a sp. zn. SZ/342497/HMN od žalovaného obdržel. Podrobnosti, z nichž by bylo možné dovodit znepřístupnění ostatních správních spisů způsobem představujícím výjimečný zásah do práv žalobce, v intenzitě odepření práva na spravedlivý proces, žalobce neuváděl.

20. Soud tedy dospěl k závěru, že i případné odepření práva nahlížet do správního spisu korespondenčně (zasláním všech dokumentů žalobci) bylo pouhým faktickým úkonem žalovaného, kterým se upravuje vedení řízení a jemuž se nelze bránit samostatnou žalobou proti nezákonnému zásahu dle § 82 a násl. s. ř. s., ale žalobou proti konečnému správnímu rozhodnutí o té které dávce státní sociální podpory či hmotné nouze.

21. Také pokud žalobcův požadavek směřuje k poskytnutí kopií dokumentů ze správních spisů ve věcech pravomocně skončených, u nichž již nepřipadá v úvahu možnost domáhat se ochrany zmíněného procesního práva prostřednictvím správní žaloby proti konečnému rozhodnutí o dávce, má žalobce možnost bránit se jinými prostředky právní ochrany ve smyslu § 85 s. ř. s. Jak žalobce uvedl v žalobě, podle § 38 odst. 1 správního řádu účastníku řízení svědčí právo nahlížet do spisu, a tedy i s tím související právo na pořízení výpisů ze spisu a na pořízení kopie ze spisu, resp. kopie celého spisu dle odst. 4, i tehdy, je-li rozhodnutí v právní moci. Pokud správní orgán procesní práva ve smyslu § 38 odst. 1, resp. odst. 4 správního řádu účastníku řízení odepře, je o tom v souladu s § 38 odst. 5 správního řádu povinen vydat usnesení. Takové rozhodnutí o odepření práva nahlížet do spisu (ať již v distanční formě), resp. práva na pořízení výpisů či kopií ze spisu, resp. kopie celého spisu, netýká-li se účastníka probíhajícího správního řízení, není pouhým procesním úkonem správního orgánu a netýká se ho kompetenční výluka ve smyslu § 70 písm. c) s. ř. s. Žalobce se tedy může bránit žalobou proti takovému rozhodnutí správního orgánu vydanému ve smyslu § 38 odst. 5 správního řádu, případně nečinností žalobou, pokud by se správní orgán o odepření zmíněných procesních práv žalobce zdráhal rozhodnout.

22. Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalobce má proti tvrzenému neposkytnutí požadovaných dokumentů a případně doprovodných informací s osobními údaji žalobce ze správních spisů k dispozici jiné právní prostředky ochrany, proto je zásahová žaloba podle § 85 s. ř. s. nepřípustná a soud ji podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnul.

23. Ve věci soud rozhodoval, aniž nařídil ústní jednání, neboť se nejednalo o projednání věci samé ve smyslu § 49 odst. 1 s. ř. s.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. V souzeném případu byla žaloba odmítnuta, soud tedy vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení 25. Soud usnesením ze dne 23. 7. 2019, č. j. 59 Na 5/2018-112, ustanovil žalobci k ochraně práv a případnému podání správní žaloby advokáta JUDr. Alexandra Šoljaka. Odměnu za zastupování a hotové výdaje platí v takovém případě stát v souladu s § 35 odst. 10 s. ř. s. Podle § 7 a § 9 odst. 2 (věc v oblasti sociálního zabezpečení, shodně srov. např. shora zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 9. 2019, č. j. 1 Ads 392/2018-22) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), s přihlédnutím k § 11 odst. 1 písm. b) a d) advokátního tarifu, náleží advokátu odměna za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení včetně porady s klientem a podání žaloby) ve výši 2 x 1 000 Kč, a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhradu hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč. Dále soud do přiznané odměny zahrnul částku 546 Kč v souladu s § 57 odst. 2 s. ř. s., neboť ustanovený advokát je plátcem DPH. Celková odměna ve výši 3 146 Kč bude ustanovenému advokátu vyplacena z účtu krajského soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení