59 CO 100/2022 - 298

Rubrum

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudců JUDr. Ivony Ryšánkové a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení majetkové újmy 418.524 Kč a náhradu nemajetkové újmy 300.000 Kč o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2022, č. j. 38 C 126/2021-248 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. ohledně částky 42.734,80 Kč a ve výroku II potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. ohledně částky 29.247,70 Kč mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 787 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 322.916 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu zamítl v čáti, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 395.608 Kč (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 210 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Žalobkyně jako družka [jméno] [příjmení], který byl trestně stíhán od [datum] a jehož trestní stíhání bylo zastaveno rozhodnutím Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum], se domáhala náhrady újmy, která jí byla trestním stíháním druha způsobena. Žádala náhradu majetkové újmy v částce 418.524 Kč, kterou vynaložila na náklady obhajoby druha, a náhradu nemajetkové újmy ve výši 300.000 Kč spočívající v částce 80.000 Kč za újmu související s vykonáním domovní prohlídky, v částce 30.000 Kč za vykonání prohlídky jejího osobního vozidla, v částce 30.000 Kč za„ zabavení“ jejího notebooku, v částce 10.000 Kč za„ zabavení“ jejího mobilního telefonu a v částce 150.000 Kč za újmu způsobenou narušením jejího rodinného života, soukromí a dobré pověsti, když trestní stíhání druha bylo značně medializováno.

3. Uplatněný nárok posoudil soud I. stupně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným předním postupem. Uvedl, že žalobkyně coby družka [jméno] [příjmení] zaplatila na jeho obhajobu v trestním řízení celkem částku 418.524 Kč, a dovodil aktivní legitimaci žalobkyně k náhradě škody spočívající v nákladech nutné obhajoby, které žalobkyně platila, neboť i když to nebyla výslovně ona, kdo jako osoba blízká zvolil [jméno] [příjmení] obhájce (§ 37 odst. 1 věta první trestního řádu) a nestala se formálně stranou podle § 12 odst. 6 části věty za středníkem trestního řádu, hradila náklady nutné obhajoby a má vzhledem k zákonnému oprávnění a dalším potencionálním možnostem stát se stranou trestního řízení takovou pozici, že je třeba ji považovat za účastníka řízení ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Poukázal na to, že to byla žalobkyně, kdo s obhájci dohodl, že budou jejího druha v trestním řízení obhajovat a ona bude platit jejich odměnu a náhradu hotových výdajů, tito obhájci žalobkyni úhrady přímo účtovali a od ní převzali. Byť podle plných mocí advokáty zmocnil [jméno] [příjmení], žalobkyně s nimi sjednávala příkazní smlouvu podle § 2430 o.z. ve prospěch třetí osoby podle § 1767 o.z. a [jméno] [příjmení] souhlas se smlouvou o poskytování právních služeb v jeho prospěch projevil udělením plných mocí, kterých bylo ke splnění příkazních smluv potřeba (§ 2439 o.z.).

4. Trestní stíhání [jméno] [příjmení] bylo zahájeno usnesením orgánu Policie ČR ze dne [datum], zároveň byla provedena ve společném bydlišti žalobkyně a [jméno] [příjmení] na základě příkazu soudu domovní prohlídka, [jméno] [příjmení] byl vzat do vazby s počátkem vazby [datum] v 6.10 hod., v trestním řízení byl pravomocně shledán vinným a vykonal část trestu odnětí svobody. Na základě jeho návrhu na obnovu řízení byla obnova řízení povolena a byly zrušeny odsuzující rozsudky a na ně navazující rozhodnutí a věc vrácena státnímu zástupci, který usnesením ze dne [datum] trestní stíhání [jméno] [příjmení] podle § 172 odst. 1 písm. c) trestního řádu zastavil, neboť skutek, pro který byl stíhán, nespáchal. Soud I. stupně dovodil, že žalobkyní vynaložené náklady na obhajobu [jméno] [příjmení] představují škodu, kterou je stát povinen žalobkyni nahradit. Nárok, který žalobkyně uplatnila postupem podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. u Ministerstva spravedlnosti dopisem ze dne [datum], nebyl ve lhůtě 6 měsíců uspokojen a žalobkyni vzniklo právo domáhat se uspokojení nároku u soudu (§ 15 zákona č. 82/1998 Sb.).

5. U nákladů zastoupení, jež jsou součástí nákladů řízení (§ 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.), soud I. stupně posuzoval, zda byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), přičemž postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“). Uvedl, že sazba mimosmluvní odměny činila 3.100 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 AT z tarifní hodnoty 50.000 Kč, když sazba trestu odnětí svobody za stíhaný trestný čin s nejvyšší trestní sazbou byla 5 až 12 let (§ 10 odst. 3 písm. d/, § 7 AT), a poloviční sazba činila 1.550 Kč za úkony podle § 11 odst. 2 AT. Účelně vynaložené náklady zastoupení advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] shledal soud I. stupně v částce 37.320 Kč, představující v rozhodnutí specifikovanou odměnu, náhradu hotových výdajů, náhradu jízdních výdajů a náhradu za ztrátu času. Žalobkyně se domáhala zaplacení náhrady ve výši 35.640 Kč a proto náhradu soud I. stupně přiznal v této výši. Účelně vynaložené náklady zastoupení advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] shledal soud I. stupně v částce 79.837 Kč, představující v rozhodnutí specifikovanou odměnu, náhradu hotových výdajů, náhradu jízdních výdajů a náhradu DPH, kterou soud I. stupně žalobkyni přiznal, když advokátovi zaplatila celkem 100.000 Kč. Náhradu nákladů zastoupení nepřiznal soud I. stupně žalobkyni za specifikované úkony právní služby poskytnuté advokátem JUDr. [jméno] [příjmení]. Účelně vynaložené náklady zastoupení advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D. shledal soud I. stupně v částce 207.439 Kč (žalobkyně zaplatila celkem 282.884 Kč), představující v rozhodnutí specifikovanou odměnu, náhradu hotových výdajů, náhradu jízdních výdajů, náhradu za ztrátu času, náhradu nákladů zaplacených za substituční zastoupení a náhradu DPH. I u nákladů zastoupení tímto advokátem soud I. stupně nepřiznal náhradu za některé úkony právní služby, specifikované v odůvodnění rozhodnutí.

6. Při uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy u Ministerstva spravedlnosti podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. žalobkyně požadovala pouze souhrnnou částku 300.000 Kč za újmy způsobené jí a její dceři tím, že nemohli vést normální rodinný život, došlo k zásahu do jejich soukromí a byly vystaveny obrovskému stresu a zájmu veřejnosti. Protože z postoje žalované je patrné, že by nárok uplatněný v soudním řízení neuhradila ani částečně, soud I. stupně považoval s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu setrvání na naplnění podmínky předchozího uplatnění nároku u příslušného orgánu státu za nadbytečné. Nárok však neshledal důvodným, neboť domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor (vozidla žalobkyně) byly provedeny v souladu se zákonem na základě příkazů vydaných soudem, k násilnému vstupu do obydlí bylo přistoupeno po klepání na dveře a marné výzvě policie k otevření dveří, následně došlo k zadržení druha žalobkyně. Žalobkyně vydala při těchto úkonech podle § 78 odst. 1 trestního řádu mobilní telefon, který jí byl dne [datum] vrácen, a notebook, který jí byl vrácen dne [datum]. V souvislosti s tímto postupem policejního orgánu nezjistil soud I. stupně žádné porušení zákona s tím, že nezákonnost úkonů nemohla být spatřována jen v tom, že trestní stíhání druha bylo zastaveno. Ve vztahu k žalobkyni nešlo o postup nesprávný (nezákonný) ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a právo na náhradu nemajetkové újmy podle § 31a téhož zákona žalobkyni proto dle soudu I. stupně nepřísluší. Ve vztahu k nároku na přiměřené zadostiučinění ve výši 150.000 Kč za újmu spočívající v narušení rodinného života, soukromí a dobré pověsti žalobkyně soud I. stupně uvedl, že žalobkyně není aktivně legitimována k náhradě újmy vzniklé v trestním řízení někomu jinému (obžalovanému), přičemž vyšel z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Uvedl, že žalobkyně se mohla domáhat náhrady majetkové újmy spočívající v nákladech jí vynaložených na obhajobu druha náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s domovní prohlídkou, prohlídkou jiných prostor a odnětím osobních věcí se mohla žalobkyně domáhat v případě, že by šlo o postup nezákonný, který však nebyl v trestním řízení vedeném proti druhovi žalobkyně zjištěn. Ostatní nemajetková újma, jejíž náhrady se domáhala ve formě přiměřeného zadostiučinění ve výši 150.000 Kč, představovala typický dopad trestního stíhání i do okruhu osob obviněnému blízkých, ze strany žalobkyně šlo o zprostředkovaně pociťovanou újmu, na jejíž odškodnění nárok nevznikl.

7. Proti tomuto rozsudku podaly odvolání obě účastnice.

8. Žalobkyně napadla odvoláním zamítavý výrok II a nákladový výrok III. Namítala, že úkony obhajoby v zamítnuté výši 95.608 Kč byly skutečně provedeny, žalobkyně je zaplatila, škoda vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným stíháním jejího druha a žalobkyně stěží mohla po obhájcích požadovat, aby je provedli zdarma. Uvedla, že obhajoba je komplexní práce, kterou nelze redukovat jen na jednotlivé úkony uvedené ve vyhlášce [číslo] Sb., za každým z podání byť stručného charakteru je řada jiných činností (práce se spisem, studium materiálů, telefonická komunikace s klientem, administrativní úkony - evidence pošty atd.). Doplnění odvolání učiněné JUDr. [příjmení] bylo podáním ve věci samé a obviněnému nelze upírat právo odvolání doplňovat. Uznáno mělo být i nahlížení do spisu v trvání 5 minut, když advokát se ke studiu spisu dostavil a spis studoval. Návrh na vyloučení z obhajoby ze dne [datum] byl proveden a v době jeho uskutečnění byla žalobkyně přesvědčena o jeho důvodnosti. Za oprávněný měla žalobkyně též nárok na náhradu nemajetkové újmy. Nezákonnost domovní prohlídky spatřuje v tom, že domovní prohlídka a další zásahy do osobní sféry žalobkyně neměly vůbec proběhnout, protože druh žalobkyně se trestné činnosti nedopustil. K nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 150.000 Kč za zásahy do práva na rodinný život, práva na soukromí a poškození dobré pověsti žalobkyně namítala, že byla trestním stíháním druha značně poškozena ve vztazích mezi lidmi v soukromí i v zaměstnání, vedly se pomluvy na osobu, s rodinou začaly hádky, žalobkyně nebyla po psychické stránce schopná normálně fungovat, bála se o sebe. Po dobu 419 dnů, kdy byl její druh omezen na osobní svobodě, byla omezena v možnosti vést řádný rodinný život, přes onkologické onemocnění dcery nebyl druhovi povolen odklad nástupu výkonu trestu, na péči o nemocnou dceru a financování rodiny zůstala žalobkyně sama, vedle toho hradila náklady obhajoby, žalobkyně byla vystavena velkému zájmu lidí, neboť případ byl medializován. Žalobkyně navrhla, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žalovaná jí bude povinna zaplatit částku 418.524 Kč a majetkovou újmu (správně nemajetkovou újmu) ve výši 300.000 Kč.

9. Žalovaná odvolání směřovala do výroku I v rozsahu částky 71.982,50 Kč a do nákladového výroku III, přičemž namítala nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Pochybení vytýkala soudu I. stupně při posouzení nároku na náhradu nákladů obhajoby, v níž byly zejména přiznány dle žalované i úkony nesplňující podmínku účelnosti. V konkrétnu k nákladům obhajoby advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] žalovaná namítala, že nebyla doložena porada s obviněným ve Vazební věznici Olomouc dne [datum] přesahující jednu hodinu, proto neměla být přiznána ani náhrada jízdních výdajů k tomuto úkonu 870 Kč a náhrada za ztrátu času 600 Kč za cestu k poradě. Dle žalované měla být za obhajobu vykonanou JUDr. [příjmení] přiznána jen náhrada za 9 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 AT, 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 2 AT a paušální náhrada hotových výdajů za 10 úkonů právní služby, celkem 32.450 Kč. Soudem I. stupně bylo přiznáno o 3.190 Kč více. U nákladů obhajoby advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] žalovaná nesouhlasila s odměnou za účast obhájce u hlavního líčení dne [datum] za 3 úkony právní služby, neboť hlavní líčení se konalo od 8.30 h. do 11.07 h. a od 13.00 h. do [číslo] h., čistá délka hlavního líčení byla 3 h., 37 min. a správně měla být přiznána náhrada za 2 úkony právní služby a náhrada za ztrátu času za 3 půlhodiny za přerušení hlavního líčení. Dále nesouhlasila s přiznáním odměny za sepis odůvodnění odvolání ze dne [datum] ve výši dvojnásobku, když složitost úkonu nebyla soudem I. stupně odůvodněna a dle žalované odvolání obsahuje očekávatelnou argumentaci ke skutkovým rozporům a pochybením orgánů činných v trestním řízení a nikterak složitou právní argumentaci a ani rozsah odůvodnění neodůvodňuje navýšení odměny. Nesprávně v souvislosti s tímto úkonem byla dle žalované přiznána paušální náhrada nákladů za 2 úkony právní služby. Nesouhlasila také s náhradou za nahlížení do spisu dne [datum], které nebylo nahlížením do spisu při ukončení dokazování v přípravném řízení podle § 11 odst. 1 písm. f) AT ani obdobným úkonem, trvalo pouze 20 minut a nebylo odůvodněno potřebou prostudovat nové důkazy, případně jinak. Pochybením bylo i přiznání náhrady za cestovné k tomuto nahlížení dne [datum]. U cestovného z [obec] do [obec] a zpět žalovaná namítala pochybení též ve výpočtu náhrady jízdních výdajů, kdy za 1 cestu měla být dle žalované přiznána částka 835,50 Kč, nikoliv 842,50 Kč Celkem měla být podle žalované za obhajobu vykonanou JUDr. [jméno] [příjmení] přiznána částka 66.830,10 Kč a soudem I. stupně bylo přiznáno o 13.006,90 Kč více. U přiznaných nákladů obhajoby, provedené advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., žalovaná uplatnila následující námitky: -) [datum] – trestní oznámení na skutečné pachatele – není úkonem obhajoby, ale podáním, jímž se obhájce domáhá zahájení (nového) trestního řízení proti jiným osobám, ve vztahu k tomuto podání druh žalobkyně nevystupuje v pozici obviněného, ale oznamovatele -) [datum] – nahlížení do spisu (20 minut) – nejde o nahlížení při ukončení dokazování v přípravném řízení a soud I. stupně neodůvodnil, proč bylo nahlížení pro obhajobu nezbytné; -) [datum] – výslechy svědků [příjmení]. [příjmení], I. [jméno] a J. [příjmení] – přestávky mezi výslechy nepřesáhly dobu 2 hodin, jedná se o 1 úkon právní služby,„ čistý“ čas výslechů činil 3 hodiny a 45 minut, přiznána měla být náhrada za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 AT a náhrada za ztrátu času za přestávky mezi výslechy v rozsahu 3 půlhodin -) [datum] – návrh na odnětí věci – nejde o úkon obhajoby, podání je ve vztahu k trestnímu řízení, kde vystupoval druh žalobkyně v pozici oznamovatele, nikoli obviněného -) [datum] – účast na veřejném zasedání o obnově, které se nekonalo – měla být přiznána náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 AT a neměl být přiznán režijní paušál -) [datum] – podnět k výkonu dohledu – úkon ve vztahu k jinému trestnímu řízení, kde vystupoval druh žalobkyně v pozici oznamovatele a nikoli obviněného, nejde o úkon obhajoby druha žalobkyně; -) [datum] – podnět k výkonu dozoru – úkon ve vztahu k jinému trestnímu řízení, kde vystupoval druh žalobkyně v pozici oznamovatele a nikoli obviněného, nejde o úkon obhajoby druha žalobkyně; -) [datum] – stížnost/podnět k podání kárné žaloby na JUDr. [příjmení] – jde o stížnost v režimu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, nikoli podání v rámci vlastního trestního řízení jako úkon obhajoby účelně vynaložený na zrušení nezákonného rozhodnutí, nelze za něj přiznat náhradu; -) [datum] – žádost o nahlédnutí do tr. spisu – úkon ve vztahu k jinému trestnímu řízení, kde vystupoval druh žalobkyně v pozici oznamovatele a nikoli obviněného, nejde o úkon obhajoby druha žalobkyně; -) [datum] – sdělení týkající se výkonu dohledu – úkon ve vztahu k jinému trestnímu řízení, kde vystupoval druh žalobkyně v pozici oznamovatele a nikoli obviněného, nejde o úkon obhajoby druha žalobkyně; -) [datum] – podnět k výkonu dozoru – úkon ve vztahu k jinému trestnímu řízení, kde vystupoval druh žalobkyně v pozici oznamovatele a nikoli obviněného, nejde o úkon obhajoby druha žalobkyně; -) [datum] – sepis ústavní stížnosti a [datum] – zpětvzetí ústavní stížnosti – náhrada v režimu zákona č. 82/1998 Sb. nepřísluší -) [datum] – sepis a podání stížnosti na nečinnost SZ – úkon ve vztahu k jinému trestnímu řízení, kde vystupoval druh žalobkyně v pozici oznamovatele a nikoli obviněného, nejde o úkon obhajoby druha žalobkyně; -) [datum] – žádost o nahlédnutí do tr. spisu – úkon ve vztahu k jinému trestnímu řízení, kde vystupoval druh žalobkyně v pozici oznamovatele a nikoli obviněného, nejde o úkon obhajoby druha žalobkyně; -) [datum] – sdělení ve vykonávacím řízení - úkon ve vztahu k jinému trestnímu řízení, kde vystupoval druh žalobkyně v pozici oznamovatele a nikoli obviněného, nejde o úkon obhajoby druha žalobkyně, podání je adresováno Okresnímu soudu v Uherském Hradišti ke sp. zn. 13 T 223/201 -) [datum] – návrh na vrácení kauce – úkon nebyl činěn v rámci obhajoby druha žalobkyně, když navrhovatelkou byla žalobkyně samotná a nejde ani o úkon směřující ke zrušení nezákonného rozhodnutí; -) [datum] – podnět k výkonu dozoru – úkon ve vztahu k jinému trestnímu řízení, kde vystupoval druh žalobkyně v pozici oznamovatele a nikoli obviněného, nejde o úkon obhajoby druha žalobkyně; -) [datum] – podnět k výkonu dohledu – úkon ve vztahu k jinému trestnímu řízení, kde vystupoval druh žalobkyně v pozici oznamovatele a nikoli obviněného, nejde o úkon obhajoby druha žalobkyně; -) [datum] – sdělení policejnímu orgánu o tom, že trvá na opakování výslechů – jednověté sdělení, které nenaplňuje žádné z ustanovení § 11 odst. 2 AT -) [datum] – žádost o nahlédnutí do spisu – jednověté sdělení, které nenaplňuje žádné z ustanovení § 11 odst. 2 AT -) [datum] – žádost o zaslání digitální kopie tr. spisu –sdělení, které nenaplňuje žádné z ustanovení § 11 odst. 2 AT, v případě vyhovění žádosti by se jednalo de facto o nahlížení do spisu, jehož nezbytnost nebyla odůvodněna a nejedná se o nahlížení při ukončení vyšetřování -) [datum] – cestovné [obec] – [obec] a zpět – cestovné se nevztahovalo k některému přiznanému úkonu právní služby, z potvrzení věznice není seznatelné, jak dlouho návštěva trvala a zda ji lze považovat za úkon dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) AT -) [datum] – náhrada za ztrátu času na cestě [obec] – [obec] a zpět – vzhledem k výše uvedenému nelze přiznat ani náhradu za ztrátu času na této cestě.

10. Celkem měla být dle žalované přiznána za obhajobu vykonanou Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D. náhrada ve výši 151.653,40 Kč a soudem I. stupně bylo přiznáno o 55.785,60 Kč více. Protože žalobkyni měla být přiznána v souvislosti s náklady vynaloženými na obhajobu druha [jméno] [příjmení] celková částka 250.933,50 Kč, žalovaná navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl ve výroku I. změněn tak, že žaloba bude co do částky 71.982,50 Kč zamítnuta.

11. Žalobkyně v písemném vyjádření měla odvolání žalované za nedůvodné. Vyjádřila přesvědčení, že s ohledem na vysokou trestní sazbu, kterou byl druh žalobkyně ohrožen, není možné redukovat obhajobu jen na nezbytné úkony, které předpokládá advokátní tarif. To, že některý z úkonů nemůže sám o sobě vést ke zrušení nezákonného rozhodnutí, nemusí znamenat, že jeho provedení je nadbytečné, když v souhrnu s ostatními úkony ke zrušení nezákonného rozhodnutí vést může. K náhradě u jednotlivých namítaných úkonů obhajoby žalobkyně uvedla, že konání porady s JUDr. [příjmení] bylo potvrzeno ve vyúčtování provedeném advokátem a ve svědecké výpovědi [jméno] [příjmení]. U úkonů provedených JUDr. [příjmení] spočívajících v účasti u hlavního líčení dne [datum], odvolání ze dne [datum], nahlížení do spisu dne 24. 10. 201 se žalobkyně ztotožnila se závěry soudu I. stupně. K úkonům provedeným Mgr. [příjmení], Ph.D. žalobkyně k trestnímu oznámení ze dne [datum] uvedla, že toto vedlo orgány činné v trestním řízení k započetí vyšetřování skutečných pachatelů, což následně vedlo k zastavení trestního stíhání [jméno] [příjmení]. Nahlížení do spisu dne [datum] měla žalobkyně za účelný úkon. Další úkony činěné Mgr. [příjmení], Ph.D. měla rovněž za účelné, neboť [jméno] [příjmení] byl potvrzen soudy dvou instancí desetiletý nepodmíněný trest odnětí svobody za skutek, který nespáchal, a díky aktivnímu přístupu obhajoby se dočkal povolení obnovy řízení a následně zastavení trestního stíhání.

12. Žalobkyně a žalovaná podaly odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), jsou k jeho podání subjektivně oprávněny (§ 201 o. s. ř.) a odvolání směřují proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.). Žalobkyně v odvolání uplatnila odvolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 205 odst. 1 písm. g/ o. s. ř.), žalovaná odvolací důvod, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávného právního posouzení věci (§ 205 odst. 1 písm. e/, g/ o. s. ř.).

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu včetně řízení jemu předcházejícího (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné a odvolání žalované je částečně důvodné.

14. V průběhu odvolacího řízení žalovaná uhradila žalobkyni dle jejího sdělení částku 250.933,50 Kč. Jedná se o rozdíl mezi přiznaným nárokem na zaplacení částky 322.916 Kč (výrok I rozsudku soudu I. stupně) a rozsahem odvolání žalované do částky 71.982,50 Kč.

15. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila u odvolacího jednání v tom směru, že ho nemá za důvodné. Soudem I. stupně nepřiznané náklady obhajoby má žalovaná za neúčelné. K nemateriální újmě za nezákonné trestní stíhání uvedla, že žalobkyně není aktivně legitimována. K nemateriální újmě v souvislosti s úkony trestního řízení domovní prohlídkou a prohlídkou jiných prostor žalovaná poukázala na to, že tyto úkony nebyly pro nezákonnost zrušeny a nebylo konstatováno, že se jednalo o nesprávný úřední postup, a uplatnila k tomuto nároku námitku promlčení, neboť úkony trestního řízení proběhly [datum] a šestiměsíční promlčecí lhůta uplynula [datum].

16. Žalobkyně a žalovaná setrvaly u odvolacího jednání na svých procesních postojích.

17. Žalobkyně v řízení uplatnila nárok na náhradu škody, která jí vznikla vynaložením nákladů na obhajobu jejího druha v trestním řízení, a náhradu nemajetkové újmy vzniklé vykonáním domovní prohlídky, prohlídky jejího osobního vozidla, zabavení jejího notebooku, zabavení jejího mobilního telefonu v trestním řízení vedeném proti jejímu druhovi a za narušení jejího rodinného života, soukromí a dobré pověsti v souvislosti s tímto trestním řízením. Soud I. stupně žalobní nárok posuzoval správně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“).

18. Podle § 7 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odst. 1). Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (odst. 2). Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (odst. 3). Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu (odst. 4).

19. Soudní praxe dovodila, že stát odpovídá podle zákona č. 82/1998 Sb. i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001, ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1388/2004 nebo ze dne 11. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1415/2019). Odpovědnost státu je odpovědností objektivní, tj. bez ohledu na zavinění.

20. V posuzované věci nutno vyjít ze zjištění, že proti druhovi žalobkyně [jméno] [příjmení] bylo usnesením policejního orgánu ze dne [datum] zahájeno trestní stíhání, které skončilo jeho zastavením podle § 172 odst. 1 písm. c) trestního řádu, neboť bylo zjištěno, že skutek, pro který byl [jméno] [příjmení] stíhán, nespáchal. Stát proto odpovídá za škodu způsobenou vedením trestního stíhání proti druhovi žalobkyně. Ve vztahu k nároku na náhradu majetkové újmy spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu [jméno] [příjmení] (§ 31 zákona č. 82/1998 Sb.) soud I. stupně správně uzavřel, že žalobkyně je k jeho uplatnění aktivně věcně legitimována (§ 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). Žalobkyně prokázala, že sjednala ve prospěch svého druha poskytování právních služeb spočívajících v jeho obhajobě v trestním řízení advokáty JUDr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., jmenovaní právní služby obhajoby žalobkyni účtovali a žalobkyně je uhradila. Byť plné moci pro zvolené obhájce podepsal [jméno] [příjmení], správně soud I. stupně s poukazem na institut příkazní smlouvy podle § 2430 o.z. dovodil, že to byla žalobkyně, kdo [jméno] [příjmení] zvolil obhájce a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na obhajobu, a odvolací soud přiléhavému posouzení této otázky soudem I. stupně přisvědčuje. Lze poznamenat, že žalovaná přes počáteční zpochybnění v prvostupňovém řízení aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k náhradě majetkové újmy uznala, o čemž svědčí částečné uspokojení nároku žalobkyně v částce 250.933,50 Kč, představující odvoláním nenapadené náklady obhajoby.

21. Soud I. stupně rovněž správně uzavřel, že byla splněna podmínka spočívající v předchozím uplatnění nároku na náhradu škody u příslušného úřadu (§ 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb.).

22. Odvolací soud vyšel při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkových zjištění soudu I. stupně, k nimž lze uvést, že tyto mají podklad v procesně řádně provedených důkazech, které byly soudem I. stupně vyhodnoceny v intencích ustanovení § 132 o. s. ř. a odvolací soud na ně tímto odkazuje. Odvolací soud vyšel také ze skutkových zjištění z listinných důkazů, jež uvádí níže v rámci vypořádání jednotlivých odvolacích námitek, kdy tyto listinné důkazy byly provedeny již soudem I. stupně a s ohledem na jejich povahu je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu nebylo potřebné opakovat (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000 sp. zn. 20 Cdo 1546/99, ze dne 6. 12. 2005 sp. zn. 26 Cdo 228/2005, ze dne 27. 5. 2009 sp. zn. 28 Cdo 2401/2008 nebo ze dne 14. 3. 2018 sp. zn. 30 Cdo 256/2018).

23. Mezi účastnicemi zůstalo sporné, v jaké výši žalobkyni náleží náhrada nákladů, které na obhajobu [jméno] [příjmení] vynaložila. Žalobkyně v odvolání brojila proti nepřiznání náhrady za některé z úkonů provedených zvolenými obhájci žalovaná naopak nesouhlasila s přiznáním náhrady za některé z úkonů obhajoby či s jejich ohodnocením, v souvislosti s tím napadla i výši přiznané náhrady hotových výdajů, náhrady za ztrátu času, cestovné a náhradu daně z přidané hodnoty.

24. Náklady zastoupení se nahrazují podle zvláštního právního předpisu (§ 31 odst. 3 zákona č. 81/1998 Sb.), jímž je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále též„ AT“) (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2533/2013), přičemž výše odměny se určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně. Pro určení výše náhrady je rozhodné znění předmětné vyhlášky v době učinění příslušného úkonu právní služby, jak vyplývá z přechodných ustanovení novel vyhlášky. Pokud odvolací soud věc posuzoval podle předmětné vyhlášky, vycházel proto z jejího znění rozhodného v době uskutečnění příslušného úkonu právní služby. Soud I. stupně při určení výše náhrady škody tento právní předpis aplikoval, odvolací soud se však s jeho závěry ohledně účelně vynaložených nákladů na obhajobu [jméno] [příjmení], které byly uhrazeny žalobkyní, nemůže plně ztotožnit.

25. To ovšem neplatí pro závěry soudu I. stupně ohledně úkonů obhajoby, za něž nebyla soudem I. stupně žalobkyni náhrada přiznána (bod 28 odůvodnění napadeného rozhodnutí ohledně nákladů zastoupení advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] a bod rovněž označený [číslo] odůvodnění ohledně nákladů zastoupení advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], Ph. D.). Soud I. stupně správně vyhodnotil, že úkony specifikované v těchto bodech odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze dílem považovat za úkony, za něž lze přiznat odměnu advokáta, přičemž vysvětlil, proč jednotlivá podání nenaplňují předpoklady honorovaného úkonu právní služby ve smyslu ust. § 11 odst. 1 až 3 AT. Dílem se jednalo o úkony, jejichž provedení nebylo žalobkyní přes výzvu soudu prokázáno, a dílem pak o úkony neúčelné. Důvody nepřiznání náhrady nákladů za předmětné úkony byly soudem I. stupně konkretizovány zvlášť u každého z úkonů, odvolací soud právní posouzení soudu I. stupně shledává správným a korespondující okolnostem konkrétního případu a pro stručnost na ně odkazuje.

26. Argumentace žalobkyně, že obhájci předmětné úkony učinili a ona stěží mohla požadovat, aby tak činili zdarma, není způsobilá správné posouzení soudem I. stupně změnit. Ustanovení § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. výši náhrady škody omezuje výší mimosmluvní odměny podle zvláštního právního předpisu. Z hlediska náhrady výše škody není proto podstatné, jak vysokou částku žalobkyně na obhajobu trestně stíhaného druha ve skutečnosti vynaložila, ale pro odškodňovací řízení je významné, zda se jednalo o úkony právní služby, které lze podřadit pod úkony zahrnuté v advokátním tarifu. V tomto ohledu není důvodná ani námitka žalobkyně, že obhajobu nelze redukovat jen na jednotlivé úkony specifikované ve vyhlášce [číslo] Sb. Pokud žalobkyně namítala, že za každým z podání je řada jiných činností jako např. práce se spisem, studium materiálů, telefonická komunikace s klientem, administrativní úkony jako evidence pošty atd., pak je třeba uvést, že takové činnosti nelze ve smyslu předmětné vyhlášky samostatně odměňovat a jejich ocenění je nutně součástí ocenění úkonů, za které advokátovi odměna náleží. Lze shrnout, že základní tezí zákona č. 82/1998 Sb. je, že náhrada nákladů řízení ani náhrada nákladů zastoupení není založena na zásadě náhrady skutečné škody, ale na tom, že stát za stanovených podmínek hradí účelně či důvodně vynaložené náklady.

27. Jedná-li se o námitky proti výši přisouzené náhrady škody, uvádí odvolací soud následující.

28. Částečně důvodnou považuje odvolací soud námitku žalované ve vztahu k nákladům obhajoby advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], kterou žalovaná směřovala do náhrady přiznané v souvislosti s poradou s obviněným ve Vazební věznici Olomouc dne [datum]. Žalovaná oprávněně namítá, že uskutečnění porady obhájce s klientem v délce přesahující jednu hodinu z provedeného dokazování nevyplývá. Svědek [jméno] [příjmení] ve své výpovědi sice potvrdil, že obhájce ho ve věznici navštívil, o délce porady s obhájcem však nevypověděl ničeho. Ani z listinných důkazů provedených soudem I. stupně nebylo možné zjištění o tom, že porada obhájce s klientem se konala v délce přesahující jednu hodinu, učinit, když vyúčtování nákladů obhajoby JUDr. [příjmení] takový údaj neobsahuje.

29. Jelikož podle § 11 odst. 1 písm. c) AT mimosmluvní odměna náleží jen za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu, soudem I. stupně byla žalobkyni nesprávně přiznána náhrada spočívající v odměně advokáta ve výši 3.100 Kč za poradu s obviněným dne [datum] a v důsledku toho byla rovněž nesprávně přiznána paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT za tento úkon právní služby, zahrnující náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, kdy vynaložení takových výdajů v souvislosti s tímto úkonem nebylo tvrzeno ani prokázáno.

30. Naopak nedůvodně žalovaná nesouhlasí s přiznáním náhrady jízdních výdajů a náhrady za ztrátu času ke shora uvedenému úkonu. V rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 15/99 Ústavní soud posuzoval případ, kdy obhájci nebyla přiznána náhrada cestovních výdajů vynaložených k poradě s obviněným ve věznici, která netrvala déle než jednu hodinu. Ústavní soud uvedl, že to, že nejde o úkon právní služby ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., má dopad pouze v tom, že obhájci za tento úkon nenáleží odměna, nemůže to však nic měnit na oprávněnosti jeho nároku na náhradu hotových výdajů účelně vynaložených na uskutečnění cesty. Ústavní soud svůj závěr vyvodil z práva obviněného kdykoli se poradit se svým obhájcem a uvedl, že toto právo nesmí být omezeno ani ekonomickými vlivy. Vycházeje ze závěrů podávajících se z předmětného rozhodnutí Ústavního soudu, žalobkyni náleží náhrada nákladů na obhajobu druha, spočívajících v hotových výdajích ve výši 870 Kč vynaložených na cestu obhájce JUDr. [jméno] [příjmení] ze [obec] do [obec] a zpět dne [datum]. Stejná východiska pak dle odvolacího soudu platí i pro náhradu za promeškaný čas strávený cestou k poradě s klientem, která nepřesáhla jednu hodinu. Obhájce JUDr. [jméno] [příjmení] obviněného druha žalobkyně ve vazební věznici navštívil a uskutečnil tedy cestu za účelem porady s ním. Napadené rozhodnutí tudíž správně žalobkyni přiznává náhradu za promeškaný čas ve výši 600 Kč ve smyslu ust. § 14 odst. 1 písm. a) AT, podle kterého advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět.

31. Ostatní náklady řízení za zastoupení obhájcem JUDr. [jméno] [příjmení], za něž byla soudem I. stupně žalobkyni přiznána náhrada (jejich specifikace se podává z bodu 26 odůvodnění napadeného rozhodnutí), nebyly odvoláním zpochybněny.

32. S přihlédnutím k nim, jakož i vzhledem k výše uvedenému náleží žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů zastoupení obhájcem JUDr. [jméno] [příjmení] za celkem 9 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 AT (9 x 3.100 Kč = 27.900 Kč), 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 2 AT (1 x 1.550 Kč), paušální náhrada hotových výdajů k 10 úkonům právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT (10 x 300 = 3.000 Kč), náhrada jízdních výdajů ve výši 870 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč, celkem 33.920 Kč.

33. U náhrady za zastupování advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] přiznané soudem I. stupně žalovaná v odvolání zpochybnila následující položky. -) účast u hlavního líčení ve [obec] dne [datum] trvajícího déle než 4 hodiny 34. Z protokolu o hlavním líčení ve dne 10. 11. 2016 trestního spisu [spisová značka] odvolací soud zjistil, že hlavní líčení se konalo od 8.30 hod. do 11.07 hod., kdy bylo přerušeno za účelem závěrečné porady senátu, v hlavním líčení bylo pokračováno od 13.00 hod. do 14.04 hod. Soudní praxe dovodila, že do doby účasti na jednání před soudem, tedy do úkonu právní služby, lze zahrnovat jen ty přestávky, kdy jednání bylo přerušeno na dobu 30 minut a kratší. Pokud je jednání přerušeno na dobu delší než 30 minut, včítá se doba přerušení do času promeškaného v souvislosti s poskytnutím právní služby dle § 14 odst. 1 písm. b/ AT (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 1997 sp. zn. 8 To 24/97). Žalobkyni nelze tudíž za účast obhájce u hlavního líčení dne [datum] přiznat náhradu za celkem 3 úkony právní služby, jak uvedl soud I. stupně, nýbrž jen za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 AT, neboť hlavní líčení bylo přerušeno na dobu delší než 30 minut a bez přestávky trvalo po dobu 3 hodin a 41 min. Za dobu přerušení hlavního líčení náleží náhrada za promeškaný čas v rozsahu 4 započatých půlhodin podle § 14 odst. 1 písm. b), odst. 4 AT, tj. 4 x 100 Kč. Paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 1, 3 AT náleží v souvislosti s účastí u hlavního líčení dne [datum] jen ke 2 úkonům, nikoliv soudem I. stupně přiznaná ke 3 úkonům. -) sepis odůvodnění odvolání ze dne [datum]

35. Soudem I. stupně byla přiznána odměna ve výši dvojnásobku s ohledem na jeho složitost a rozsah 9 stran formátu A4, tj. na jeho časovou náročnost podle § 12 odst. 1 AT, s čímž žalovaná nesouhlasí.

36. Ustanovení § 12 odst. 1 AT dovoluje zvýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek u úkonů právní služby mimořádně obtížných, zejména je-li k nim třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka, nebo u úkonů právní služby časově náročných.

37. Soudní judikatura za časově náročný úkon považuje takový úkon, který je vykonáván mimo stanovenou pracovní dobu advokátní kanceláře, zpravidla v pozdních večerních a nočních hodinách, o sobotách a nedělích a svátcích. Mimořádně obtížným je pak úkon přesahující běžnou obtížnost, musí se jednat o obtížnost skutečně neobvyklou, zvláštní, mimořádnou, vymykající se běžné praxi (rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2001 sp. zn. 1 To 2/2001). Okolnosti odůvodňující mimořádné zvýšení mimosmluvní odměny advokáta podle § 12 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. spočívají v neobvykle zvýšených odborných či profesních nárocích na advokáta při realizaci konkrétního úkonu právní služby a nelze je paušálně odvozovat od obtížnosti věci, v rámci které je právní služba poskytována (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019 sp. zn. 30 Cdo 4016/2016).

38. Z vyúčtování nákladů advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že advokát účtoval za sepis odůvodnění odvolání dvojnásobnou výši odměny vzhledem k mimořádné složitosti a délce zpracování (6 hodin). Z předmětného podání ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že se jedná o odůvodnění odvolání, které bylo obžalovaným podáno při vyhlášení odsuzujícího rozsudku. V odvolání byla namítána pochybení nalézacího soudu i dalších orgánů činných v trestním řízení, podrobně byly zejména hodnoceny provedené důkazy včetně jejich věrohodnosti, rozebírány okolnosti, které vedly k obvinění druha žalobkyně z trestné činnosti, poukazováno bylo na opomenuté důkazy a způsob hodnocení důkazů.

39. Odvolací soud oproti soudu I. stupně neshledává skutečnosti, které by měly vést k přiznání odměny za sepis odůvodnění odvolání ze dne [datum] v rozsahu 2 úkonů právní služby ve smyslu ust. § 12 odst. 1 AT. [příjmení] rozsah podání, který si dle vyúčtování nákladů obhajoby vyžádal šest hodin práce, neodůvodňuje zvýšení odměny pro časovou náročnost, když z dokazování nevyplynulo, že by se jednalo o úkon učiněný mimo běžnou pracovní dobu advokáta, například v nočních hodinách, o víkendu či ve svátek. Z pohledu obtížnosti nelze mít za to, že by sepis podání kladl na advokáta zvýšené nároky z hlediska odbornosti, nebylo třeba ani užít cizí právo či cizí jazyk, a ani obsah odvolání, byť je i ve spojení s doplněním odvolání ze dne [datum] (soudem I. stupně uvedeno datum [datum] jako ve vyúčtování nákladů právního zastoupení) poměrně rozsáhlé (což však v trestních věcech není nikterak neobvyklé), nedosahuje neobvyklé a mimořádné obtížnosti, hrubě přesahující obvyklou skutkovou a právní složitost trestní věci.

40. Paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 1, 3 AT náleží k shora uvedenému úkonu v rozsahu 1 úkonu, nikoli soudem I. stupně přiznaných 2 úkonů. -) prostudování spisu (nahlížení do spisu) u VS [obec] dne [datum]

41. Žalovaná namítá, že se nejednalo o nahlížení do spisu při ukončení dokazování v přípravném řízení podle § 11 odst. 1 písm. f) AT ani obdobný úkon, trvalo jen 20 minut, nebylo odůvodněno potřebou prostudovat např. nové důkazy založené do spisu či jinak.

42. Podle § 13 odst. 1 písm. f) AT mimosmluvní odměna náleží za každý z těchto úkonů právní služby: prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to každé započaté dvě hodiny. Podle § 13 odst. 3 AT za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší.

43. Otázka odměňování advokáta za nahlížení do spisu byla opakovaně v soudní praxi řešena. Tak například v rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 2289/21 se k ní vyjádřil Ústavní soud tak, že mohou-li obecné soudy nahlédnutí do spisu v průběhu vyšetřování posoudit podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu jako samostatný úkon právní služby, obdobný nahlédnutí do spisu při skončení vyšetřování (§ 11 odst. 1 písm. f/ advokátního tarifu), měly by obhájcům odměnu za tento úkon přiznat, nejsou-li v řízení přítomny a řádně odůvodněny výjimečné okolnosti (např. zjevná neúčelnost úkonu), jež by přiznání odměny vylučovaly. Opačný postup, vedoucí k nepřiznání odměny za nahlédnutí do spisu v průběhu vyšetřování, zastávající s odkazem na prostý text § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu výklad, že odměnu lze přiznat pouze za nahlédnutí do spisu při skončení vyšetřování, nepřímo oslabuje rovné postavení obviněného v trestním řízení a v případě zastoupení obhájcem porušuje obhájcovo legitimní očekávání odměny za vykonanou práci podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a také jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 3906/17 pak Ústavní soud uvedl, že obecné soudy jsou při aplikaci zákona o odpovědnosti státu povinny dostatečně zohlednit podstatu a účel garance práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci plynoucí z čl. 36 odst. 3 Listiny. Úkon nahlížení do spisu ve fázi před rozhodnutím státního zástupce o podané stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin, za nějž hrozil mnoholetý trest odnětí svobody, byl z hlediska povinného zastoupení při celkovém zohlednění průběhu trestního řízení účelný a stát by měl stěžovateli náklady, které na svou obhajobu za tento úkon vynaložil, nahradit. Úkon nahlížení do spisu byl namístě považovat za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, k němuž s ohledem na zásah státního zástupce nedošlo.

44. Vycházeje ze závěrů podávajících se z rozhodovací praxe Ústavního soudu, považuje odvolací soud přiznání náhrady soudem I. stupně za nahlížení do spisu dne [datum] za správné. Odvolací soud vzal v úvahu, že dle vyúčtování nákladů právního zastoupení advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], jemuž koresponduje i obsah spisu Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] sp. zn. [spisová značka] (kopie listin), se jednalo o v pořadí druhé účtované prostudování spisu. Obhájce nahlížení do spisu vykonal poté, kdy proběhlo hlavní líčení u nalézacího krajského soudu, byl vynesen odsuzující rozsudek a druh žalobkyně prostřednictvím svého obhájce podal proti němu odvolání. Nahlížení do spisu předcházelo vícero porad obhájce s klientem, návrh na doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení a uskutečnilo se před konáním veřejného zasedání u odvolacího soudu. Je zřejmé, že obhájce využil zákonné možnosti nahlédnout do spisu ke zjištění aktuálního stavu trestního řízení a ověření úkonů soudu v odvolacím řízení. Není přitom rozhodné, že nahlížení do spisu trvalo jen po dobu 20 minut. V té souvislosti lze poznamenat, že ze spisu Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] sp. zn. [spisová značka] (kopie listin) se podává, že obhájce nahlížel do spisu před konáním veřejného zasedání také [datum], které však žalobkyni nebylo účtováno (zjištěno z vyúčtování nákladů právního zastoupení advokátem Mgr. [jméno] [příjmení]). Odvolací soud neshledal žádné mimořádné okolnosti, které by svědčily o zjevné neúčelnosti úkonu nahlížení do spisu, zvláště přihlédne-li odvolací soud také ke skutečnosti, že úkon nahlížení do spisu byl vykonán v trestní věci, v níž druhovi žalobkyně hrozil vysoký trest odnětí svobody, takový mu byl v prvostupňovém řízení i uložen, druh žalobkyně vinu od počátku odmítal, navrhoval důkazy svědčící ve svůj prospěch a v konečném důsledku bylo trestní stíhání vedené proti němu zastaveno.

45. Není proto důvodná námitka žalované, že žalobkyni nelze náhradu za úkon nahlížení do spisu dne [datum] a v souvislosti s tím náhradu za cestovné k tomuto úkonu přiznat. Jedná se ve smyslu ust. § 13 odst. 3 AT o úkon povahou a účelem nejbližší úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) AT a náleží proto za něj odměna, jak soud I. stupně správně dovodil. -) náhrada jízdních výdajů ve výši 1.685 Kč z [obec] do [obec] a zpět ve dnech [datum] a [datum]

46. Žalovaná rozporovala výši cestovného na podkladě námitky, že soudem I. stupně byla přiznána částka 842,50 Kč (za 1 cestu), avšak dle žalované měla být přiznána částka 835,50 Kč.

47. Z kopie velkého technického průkazu vozidla advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že průměrná spotřeba vozidla dle metodiky [číslo] činila 6 litrů nafty na 100 km (jedná se o třetí údaj uvedené spotřeby). Podle vyúčtování nákladů právního zastoupení bylo při jedné cestě tam a zpět ujeto 150 km.

48. Podle vyhlášky č. 440/2016 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, činila sazba základní náhrady za 1 km jízdy u osobních silničních motorových vozidel 3,90 Kč a průměrná cena za 1 litr motorové nafty činila 28,60 Kč.

49. Při shora uvedené spotřebě vozidla a náhradách dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. činí náhrada pohonných hmot 1, 716 Kč km / (6 x 28,60): 100/ + základní sazba 3,90 Kč km = 5, 616 Kč km. Za 150 km činí cestovné 842,40 Kč a za 300 km (2 cesty) 1.684,80 Kč, po zaokrouhlení 1.685 Kč.

50. Náhrada jízdních výdajů za 2 cesty z [obec] do [obec] a zpět byla soudem I. stupně tedy přiznána ve správné výši.

51. S přihlédnutím k ostatním nákladům řízení za zastoupení obhájcem JUDr. [jméno] [příjmení], za něž byla soudem I. stupně žalobkyni přiznána náhrada (jejich specifikace se podává z bodu 27 odůvodnění napadeného rozhodnutí), jakož i vzhledem k výše uvedenému náleží žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů zastoupení tímto obhájcem za celkem 16 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 AT (16 x 3.100 Kč = 49.600 Kč), paušální náhrada hotových výdajů k 16 úkonům právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT (16 x 300 = 4.800 Kč), náhrada jízdních výdajů ve výši 2.228 Kč, 1.685 Kč, 868 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 400 Kč, tj. celkem 59.581 Kč a dále náhrada 21 % DPH z této částky ve výši 12.512 Kč Celkem se jedná tedy o částku 72.093 Kč.

52. U náhrady za zastupování advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., přiznané soudem I. stupně, žalovaná v odvolání zpochybnila níže uvedené položky. -) trestní oznámení na skutečné pachatele 53. Žalovaná namítala, že se nejedná o úkon obhajoby, ale o podání, jímž se obhájce domáhá zahájení trestního řízení proti jiným osobám a ve vztahu k tomuto podání druh žalobkyně nevystupoval v pozici obviněného, ale oznamovatele.

54. Stejně žalovaná argumentovala ohledně dalších úkonů, a to -) [datum] – návrh na odnětí věci -) [datum] – podnět k výkonu dohledu -) [datum] – podnět k výkonu dozoru -) [datum] – žádost o nahlédnutí do trestního spisu -) [datum] – sdělení týkající se výkonu dohledu -) [datum] – podnět k výkonu dozoru -) [datum] – sepis a podání stížnosti na nečinnost státního zástupce -) [datum] – žádost o nahlédnutí do tr. spisu -) [datum] – sdělení ve vykonávacím řízení -) [datum] – podnět k výkonu dozoru -) [datum] – podnět k výkonu dohledu.

55. Byť žalované lze přisvědčit, že trestní oznámení proti jiným osobám bylo podáním, v němž druh žalobkyně vystupoval jako oznamovatel a shora uvedené úkony jím byly činěny v takovém postavení ve vztahu k jinému trestnímu řízení, má odvolací soud za to, že se jedná o úkony, které lze považovat za úkony obhajoby druha žalobkyně.

56. Vhodným je připomenout některé základní zásady, na nichž spočívá trestní řízení (§ 2 trestního řádu). Především je to zásada oficiality, která stanoví, že až na výjimky stanovené v trestním řádu postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti, a zásada vyhledávací, která ukládá orgánům činným v trestním řízení, aby samy zjišťovaly skutečnosti nezbytné pro rozhodnutí. Již v přípravném řízení jsou orgány činné v trestním řízení povinny objasňovat stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch trestně stíhané osoby, a to i bez návrhu stran. Ani doznání obviněného je nezbavuje povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. Současně trestní řád zakotvuje právo obviněného na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy, což je výrazem práva obviněného na aktivní obhajobu. Provedení základních zásad trestního řízení lze nalézt například v ustanovení § 164 odst. 3 trestního řádu, které stanoví, že policejní orgán vyhledává a za stanovených podmínek i provádí důkazy bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či neprospěch obviněného, nebo v ustanovení § 33 odst. 1 trestního řádu, podle kterého má obviněný právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky.

57. Při posuzování shora zmíněných úkonů nelze dle odvolacího soudu odhlédnout od konkrétních okolností trestního stíhání druha žalobkyně. Ačkoliv jmenovaný od počátku vinu na spáchání trestné činnosti, z níž byl obviněn, popíral, v trestním řízení aktivně vystupoval a uváděl skutečnosti a důkazy na svoji obhajobu, poukazoval na rozpory v provedených důkazech, byl z trestné činnosti uznán vinným a byl mu uložen desetiletý trest odnětí svobody. Druh žalobkyně se s odsouzením nesmířil a s ohledem na jeho další aktivity se orgánům činným v trestním řízení nakonec podařilo skutečné pachatele trestné činnosti usvědčit. V trestním oznámení ze dne [datum] advokát Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D. v zastoupení druha žalobkyně policejnímu orgánu uváděl informace o skutečných pachatelích trestného činu, za který byl druh žalobkyně odsouzen, a sděloval skutečnosti, jimiž tyto jiné osoby mají být z předmětné trestné činnosti usvědčovány. Dalšími shora zmíněnými úkony se pak snažil zákonnými procesními prostředky vést orgány činné v trestním řízení k náležitému a rychlému prověření skutečností, které mohly vést k odhalení skutečných pachatelů trestné činnosti, a tím důslednému naplnění zásady vyhledávací v trestním řízení. I taková aktivita zástupce druha žalobkyně spadá svou povahou pod úkony obhajoby, neboť v souhrnu a ve svém důsledku vedla k povolení obnovy řízení v trestní věci druha žalobkyně a následnému zastavení trestního stíhání proti němu vedeného, neboť druh žalobkyně trestnou činnost nespáchal. Okolnost, že trestní stíhání skutečných pachatelů se realizovalo (dle procesních předpisů) v rámci jiného trestního spisu a v něm byly proto shora zmíněné úkony učiněny, vyvěrá z formálních požadavků na vedení trestních spisů a nemůže být důvodem, který by povahu těchto úkonů jako úkonů obhajoby druha žalobkyně vylučoval. Lze je naopak považovat za účinný prostředek, který v tomto konkrétním případě vedl k nápravě nezákonného rozhodnutí a ke konečnému příznivému výsledku trestního řízení druha žalobkyně.

58. Odvolací soud proto shodně se soudem I. stupně považuje přiznání náhrady za shora uvedené úkony po právu.

59. Žalovaná v odvolání nesouhlasila dále s přiznáním náhrady za úkon -) nahlížení do spisu dne [datum]

60. K tomuto úkonu odvolací soud odkazuje na skutečnosti, které uvedl výše k úkonu nahlížení do spisu dne [datum]. Nahlížení do spisu se v tomto případě uskutečnilo po podání trestního oznámení na skutečné pachatele a podání návrhu na povolení obnovy, předcházela mu porada obhájce s klientem, což vyplývá z obsahu trestního spisu a vyúčtování nákladů zastoupení. I v tomto případě lze mít za to, že obhájce využil zákonné možnosti nahlédnout do spisu ke zjištění aktuálního stavu a ověření úkonů orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s podaným návrhem na obnovu řízení, a z trestního spisu nevyplývají dle odvolacího soudu žádné mimořádné okolnosti, které by svědčily o zjevné neúčelnosti tohoto úkonu (rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 2289/21).

61. Náhrada za tento úkon byla soudem I. stupně přiznána důvodně.

62. Opodstatněné shledal odvolací soud námitky žalované proti přiznání náhrady představující odměnu advokáta podle § 11 odst. 1 AT za úkon -) účast u výslechu [datum] J. [příjmení] -) účast u výslechu [datum] I. [jméno] -) účast u výslechu [datum] J. [příjmení]

63. Soud I. stupně přiznal náhradu za tyto úkony v rozsahu celkem 3 úkonů právní služby.

64. Z protokolů o výslechu ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že výslechy byly uskutečněny u téhož orgánu činného v trestním řízení, výslech [jméno] [příjmení] se konal v době od [číslo] h. do 8,50 h., výslech [jméno] [jméno] v době od [číslo] h. do 13,15 h., výslech [jméno] [příjmení] v době od [číslo] h. do 13.40 hod.

65. S odkazem na skutečnosti, které odvolací soud uvedl shora k úkonu účast u hlavního líčení dne [datum], nutno uvést, že žalobkyni nelze přiznat náhradu za účast u výslechu dne [datum] J. [příjmení], I. [jméno] a J. [příjmení] za celkem 3 úkony právní služby, jak uvedl soud I. stupně, nýbrž jen za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 AT, neboť všechny výslechy trvaly bez přestávek 3 hodiny a 45 minut. Přestávka mezi výslechy J. [příjmení] a I. [jméno] byla delší než 30 minut a za dobu přerušení náleží náhrada za promeškaný čas v rozsahu 3 započatých půlhodin podle § 14 odst. 1 písm. b), odst. 4 AT, tj. 3 x 100 Kč. Přestávka mezi výslechy I. [jméno] aj. [příjmení] byla 5 minut a včítá se proto do doby úkonu.

66. Paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 1, 3 AT náleží v souvislosti s účastí u těchto úkonů jen ke 2 úkonům, nikoliv soudem I. stupně přiznaná ke 3 úkonům právní služby.

67. Důvodnou je rovněž námitka žalované proti přiznání náhrady za úkon -) účast na veřejném zasedání o obnově řízení, které se nekonalo, dne [datum]

68. Advokátovi nenáleží za takový úkon odměna podle § 11 odst. 2 AT, jak byla přiznána soudem I. stupně, nýbrž náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 2 AT ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny.

69. V daném případě tedy náhrada ve výši 1.550 Kč, představující jednu polovinu z mimosmluvní odměny ve výši 3.100 Kč.

70. Odvoláním byla napadena dále náhrada za úkon -) stížnost/podnět k podání kárné žaloby na JUDr. [příjmení] ze dne [datum]

71. Žalované nutno přisvědčit, že se nejedná o úkon, který by bylo možno kvalifikovat jako úkon obhajoby. Jedná se dle obsahu i dle samotného označení úkonu o stížnost na předsedkyni senátu, učiněnou podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně na nevhodné chování předsedkyně senátu, ve kterém druh žalobkyně spatřoval narušení důstojnosti soudcovské funkce a ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, a jako stížnost podle výše uvedeného zákona bylo podání místopředsedou soudu i vyřizováno. Uvedené skutečnosti odvolací soud zjistil z předmětné stížnosti a ze žádosti o přešetření způsobu vyřízení stížnosti ze dne [datum].

72. Náhrada spočívající v odměně za úkon stížnost/podnět k podání kárné žaloby na JUDr. [příjmení] ze dne [datum] žalobkyni podle zákona č. 82/1998 Sb. proto nepřísluší a z toho důvodu nepřísluší ani náhrada za paušální náhradu hotových výdajů k tomuto úkonu.

73. Žalovaná nesouhlasila dále s přiznáním náhrady za úkon -) sepis a podání ústavní stížnosti ze dne [datum] -) zpětvzetí ústavní stížnosti ze dne [datum]

74. Z ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. plyne, že podmínkou přiznání náhrady škody je nemožnost poškozeného náhradu nákladů řízení uplatnit v řízení na základě procesních předpisů nebo jestliže mu náhrada nebyla takto již přiznána.

75. Odborná literatura uvádí, že odkaz na procesní předpisy znamená, že je možno náhradu škody přiznat jen u těch nákladů řízení, které procesní předpis nahradit neumožňuje. Pokud jejich náhradu procesní předpis umožňuje, je náhrada škody vyloučena, bez ohledu na to, že poškozenému v původním řízení přiznány nebyly, například z důvodu jeho procesního neúspěchu nebo čistě proto, že mu je rozhodující orgán v rámci své diskrece nepřiznal (II. ÚS 2085/08, NS 25 Cdo 2928/2006). To platí i pro náklady řízení o ústavní stížnosti, které nepředstavují odškodnitelnou škodu, neboť jejich přiznání úspěšnému stěžovateli zákon o Ústavním soudu umožňuje (komentář Wolters Kluver k ust. § 31 zákona č. 82/1998 Sb. v systému ASPI).

76. Ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 31/2014 se uvádí, že v řízení před Ústavním soudem platí obecně zásada, že náklady řízení, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, si nesou jmenovaní sami, pokud zákon o Ústavním soudu nestanoví jinak. Odstavec čtvrtý § 62 sice stanoví, že Ústavní soud může v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením tuto náhradu nákladů některému z účastníků či vedlejších účastníků uložit, vzhledem k odstavci třetímu je však toto ustanovení Ústavním soudem vykládáno restriktivně. Nejvyšší soud ve stanovisku dále uvedl, že umožňuje-li tedy procesní předpis, v posuzovaném případě zákon o Ústavním soudu, náhradu nákladů řízení, avšak příslušný orgán státu v řízení účastníkům tuto náhradu z jakéhokoli důvodu nepřiznal, není možné, aby se účastník řízení domáhal náhrady nákladů takového řízení cestou žaloby proti státu z titulu náhrady škody způsobené výkonem veřejné moci. Obecné soudy nemohou rozhodovat o náhradě nákladů řízení před Ústavním soudem, a to ani tehdy, když rozhodují v řízení pokračujícím poté, co do jejich rozhodovací činnosti zasáhl svým kasačním nálezem i Ústavní soud. Rozhodování o nákladech řízení před Ústavním soudem vůbec nespadá do civilní soudní pravomoci. Rozhodování o náhradě nákladů řízení před Ústavním soudem patří do výlučné pravomoci tohoto soudu, který ji nadto využívá pouze ve výjimečných případech, skutečně hodných takového postupu (usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1449/07, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1806/07). Nejvyšší soud ve svém stanovisku uzavřel, že náklady právního zastoupení vynaložené v řízení o ústavní stížnosti nejsou odškodnitelnou újmou ve smyslu § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb.

77. Odvolací soud neshledává skutečnosti, pro které by se měl v posuzované věci od závěrů uvedených ve shora uvedeném stanovisku Nejvyššího soudu odchýlit.

78. Napadené rozhodnutí soudu I. stupně ohledně přiznání náhrady za úkon sepis a podání ústavní stížnosti ze dne [datum] a za úkon zpětvzetí ústavní stížnosti ze dne [datum] není proto správným žalobkyni náhrada za tyto úkony ani v důsledku toho ani paušální náhrada podle § 13 odst. 1, 3 AT k těmto úkonům po právu nenáleží.

79. Není proto důvodná námitka žalované, že žalobkyni nelze náhradu za úkon nahlížení do spisu dne [datum] a v souvislosti s tím náhradu za cestovné k tomuto úkonu přiznat. Jedná se ve smyslu ust. § 13 odst. 3 AT o úkon povahou a účelem nejbližší úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) AT a náleží proto za něj odměna, jak soud I. stupně správně dovodil.

80. Ve vztahu k úkonu -) návrh na vrácení kauce ze dne [datum] nepovažuje odvolací soud odvolání žalované za důvodné.

81. Z předmětného návrhu na zrušení peněžité záruky ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že peněžitou záruku ve výši 300.000 Kč nahrazující vazbu u [jméno] [příjmení] složila žalobkyně, peněžitá záruka byla přijata.

82. Podle § 73a odst. 1 trestního řádu může peněžitou záruku složit jiná osoba, než obviněný, jen se souhlasem obviněného. Podle odstavce 5 téhož ustanovení rozhoduje o zrušení nebo změně peněžité záruky soud nebo státní zástupce na návrh obviněného nebo osoby, která ji složila.

83. Žalobkyně byla podle trestního řádu osobou oprávněnou ke složení peněžité záruky nahrazující vazbu jejího druha a byla též legitimovaná podat návrh na zrušení takové záruky. Žalobkyni je vzhledem k těmto oprávněním třeba považovat za osobu, o jejichž právech a povinnostech se v dílčí fázi trestního řízení rozhoduje, a měla proto v této souvislosti postavení účastníka podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

84. V řízení bylo prokázáno, že návrh na zrušení peněžité záruky byl žalobkyní podán, žalobkyně uhradila náklady spojené s podáním tohoto návrhu a náleží jí proto náhrada nákladů v příčinné souvislosti s tím vzniklých.

85. Opodstatněným je dle odvolacího soudu odvolání žalované ve vztahu k úkonu -) sdělení policejnímu orgánu ze dne [datum], že trvá na opakování výslechů -) žádost o nahlédnutí do spisu ze dne [datum] -) žádost o zaslání digitální kopie trestního spisu ze dne [datum]

86. Tyto úkony nemají charakter odborné činnosti advokáta, ale představují svou povahou jen administrativní úkon, za který nelze dle ust. § 11 odst. 1 až 3 AT mimosmluvní odměnu přiznat (např. rozhodnutí Vrchního soudu ze dne 30. 9. 2004 sp. zn. 2 To 28/2004).

87. Konečně žalovaná nesouhlasila s přiznáním náhrady za cestovné na trase [obec] - [obec] a zpět dne [datum] a náhrady za promeškaný čas na cestě [obec] - [obec] a zpět dne [datum].

88. Z potvrzení Věznice Mírov odvolací soud zjistil, že obhájce Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D. druha žalobkyně ve věznici dne [datum] navštívil. Podle přehledu úkonů vykonaných tímto obhájcem, předloženým žalobkyní, není zde porada s klientem dne [datum] zahrnuta a žalobkyni nebyla tedy účtována.

89. Uvedená okolnost však není důvodem, aby žalobkyni nebyla přiznána náhrada za cestovné a náhrada za promeškaný čas strávený na cestě k takové poradě, když je zřejmé, že porada se uskutečnila. K tomu odvolací soud plně odkazuje na skutečnosti, které uvedl shora k úkonu s obviněným dne [datum].

90. S přihlédnutím k odvoláním nenapadeným nákladům řízení za zastoupení obhájcem Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., za něž byla soudem I. stupně žalobkyni přiznána náhrada (jejich specifikace se podává z bodu 29 odůvodnění napadeného rozhodnutí), jakož i vzhledem k výše uvedenému náleží žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů zastoupení tímto obhájcem za 28 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 AT (28 x 3.100 Kč = 86.800 Kč), 18 úkonů právní služby podle § 11 odst. 2, 3 AT (18 x 1.550 Kč = 27.900 Kč), paušální náhrada hotových výdajů k 46 úkonům právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT (46 x 300 = 13.800 Kč), náhrada jízdních výdajů ve výši 16.737 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 7.250 Kč ([číslo] přiznaných soudem I. stupně + 300 Kč + 1.550 Kč, náhrada nákladů zaplacených advokátce [jméno] [příjmení] ve výši 2.600 Kč, celkem 155.087 Kč a dále náhrada 21 % DPH z této částky ve výši 32.568,30 Kč Celkem se jedná tedy o částku 187.655,30 Kč.

91. Odvolací soud rekapituluje, že žalobkyni bylo v řízení možné přiznat náhradu v celkové částce 293.668,30 Kč (33.920 Kč + 72.093 Kč + 187.655,30 Kč). Výrokem I. napadeného rozsudku byla žalobkyni přiznána vůči žalované částka 322.916 Kč, tj. o 29.247,70 Kč více, než činí její nárok.

92. V odvoláním napadeném rozsahu výroku I. rozsudku soudu I. stupně (pro částku 71.982,50 Kč) odvolací soud výrok I. napadeného rozsudku pro částku 42.734,80 Kč (71.982,50 Kč - 29.247,70 Kč) a v zamítavém výroku II. ohledně částky 95.608 Kč jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Ve zbývajícím rozsahu, tj. pro částku 29.247,70 Kč podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl.

93. Odvolání žalobkyně směřovalo také do zamítavého výroku II. ohledně částky 300.000 Kč, představující náhradu nemajetkové újmy.

94. Z částky 300.000 Kč požadovala žalobkyně částku 80.000 Kč za újmu související s vykonáním domovní prohlídky, částku 30.000 Kč za újmu s vykonáním prohlídky jejího osobního vozidla, částku 30.000 Kč za„ zabavení“ notebooku, částku 10.000 Kč za„ zabavení“ mobilního telefonu a částku 150.000 Kč za újmu způsobenou narušením jejího rodinného života, soukromí a dobré pověsti, když trestní stíhání druha bylo značně medializováno.

95. Žalobkyně v opravném prostředku u nároku na nemajetkovou újmu vzniklou s vykonáním domovní prohlídky, prohlídky jejího osobního vozidla,„ zabavení“ notebooku, a„ zabavení“ mobilního telefonu nesprávné právní posouzení věci soudem uplatnila námitky, které směřovaly do právního posouzení věci soudem I. stupně.

96. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu I. stupně, které nebylo ze strany žalobkyně v odvolání rozporováno, že domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor (vozidla žalobkyně) byly provedeny na základě příkazů k jejich provedení, které byly vydány soudem. K násilnému vstupu do obydlí žalobkyně a jejího druha při provedení domovní prohlídky došlo po předchozím klepání na dveře a marné výzvě policie k otevření dveří. K vydání mobilního telefonu a notebooku žalobkyní došlo při těchto úkonech ve smyslu § 78 odst. 1 trestního řádu, obě věci jí byly posléze vráceny.

97. V rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 1803/17 Ústavní soud uvedl, že nezákonnost domovní prohlídky nezpůsobuje skutečnost, že osoba, proti které se vedlo trestní řízení, v jehož rámci domovní prohlídka proběhla, byla zproštěna obžaloby. Dále Ústavní soud konstatoval, že ve své judikatuře pouze formuloval podmínky, za nichž je třeba poskytnout odškodnění osobám, jejichž trestní stíhání neskončilo odsouzením (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 1391/15 ze dne [datum], bod 16 a násl.; nález sp. zn. I. ÚS 215/12 ze dne [datum], bod 17 a násl.; nález sp. zn. II. ÚS 1540/11 ze dne [datum]; nález sp. zn. IV. ÚS 3719/10 ze dne [datum], bod 24 a násl.) Na tomto místě odvolací soud poznamenává, že na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 215/2012 (jakož i na rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 590/08) žalobkyně odkazovala ve svém odvolání. Ze zmíněných rozhodnutí plyne požadavek garance odškodnění jednotlivce, který musel snášet úkony prováděné orgány činnými v trestním řízení, kterým byl ze strany státu neoprávněně podroben. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 1803/17 však dále uvádí, že těmto osobám je případné odškodňování poskytováno za trestní řízení jako celek. Zdůraznil, že z toho neplyne, že veškeré úkony trestního řízení byly nezákonné. Konstatoval následně, že z jeho judikatury (zde zmiňuje i žalobkyní uvedený nález sp. zn. II. ÚS 590/08 ze dne [datum] týkající se protiústavního neposkytnutí odškodnění za vazbu) neplyne, že osvobozující rozsudek činí předchozí domovní prohlídku nezákonnou; a stejně tak z ní neplyne obviněnému, který byl zproštěn obžaloby, právo být odškodněn za domovní prohlídku.

98. Vzhledem k výše uvedeným judikatorním závěrům nutno uvést, že žalobkyně nedůvodně namítala nezákonnost domovní prohlídky a vydání svých věcí ve smyslu ust. § 78 trestního řádu na podkladě námitky, že tyto úkony neměly vůbec proběhnout, protože její druh se trestné činnosti nedopustil. Právní posouzení věci soudem I. stupně je s uvedenými judikatorními závěry v souladu, neboť uvedl, že nezákonnost úkonů nemohla být spatřována jen v tom, že trestní stíhání druha žalobkyně bylo zastaveno.

99. Žalobkyni by nárok na náhradu nemajetkové újmy vznikl, jestliže by příkaz k domovní prohlídce a příkaz k prohlídce jiných prostor byl v trestním řízení jako nezákonný zrušen (§ 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), což se však v daném případě nestalo.

100. Vzhledem ke zjištěnému průběhu domovní prohlídky a okolnostem vydání věcí žalobkyní nelze pak ani dovodit, že při domovní prohlídce, prohlídce jiných prostor a při vydání věcí žalobkyní postupovaly orgány činné v trestním řízení v rozporu se zákonem a šlo z jejich strany o nesprávný úřední postup (§ 13 zákona č. 82/1998 Sb.), jak bylo soudem I. stupně správně uvedeno.

101. Závěr soudu I. stupně, že žalobkyni právo na náhradu nemajetkové újmy, pociťované v souvislosti s úkony domovní prohlídkou a prohlídkou jiných prostor, podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. nepřísluší, je proto správný.

102. Žalovaná vznesla v odvolacím řízení vůči nároku na náhradu nemajetkové újmy uplatněné v souvislosti s úkony trestního řízení domovní prohlídkou a prohlídkou jiných prostor námitku promlčení.

103. Podle § 609 věta první o.z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

104. Žalobkyně uplatnila nemajetkovou újmu v souvislosti s provedenou domovní prohlídkou a prohlídkou jiných prostor, kterou odůvodnila tím, že při domovní prohlídce utrpěla hrozný šok, byla při ní zastižena ve spánku, po její velkou část plakala, nemohla komunikovat s druhem, opustit dům, v průběhu domovní prohlídky byly prohlíženy její osobní věci, byl jí zabaven notebook a mobilní telefon, po skončení domovní prohlídky nechtěla v důsledku psychického šoku setrvávat sama v domě. Byla provedena také prohlídka jejího osobního vozidla, žalobkyně musela umožnit přístup do vozidla a strpět prohlídku v něm nacházejících se osobních věcí. Dále jí byl při domovní prohlídce zajištěn notebook a mobilní telefon, ve kterých měla soubory osobní a pracovní povahy.

105. V daném případě se ve smyslu ust. § 32 odst. 3 věta první zákona č. 82/1998 Sb. uplatní subjektivní šestiměsíční a objektivní desetiletá promlčecí lhůta. Subjektivní promlčecí lhůta počíná svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tj. kdy se poškozený dozví o zásahu do svých práv, pokud tento zásah vnímá úkorně (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014 sp. zn. 30 Cdo 1249/2014 nebo ze dne 6. 2. 2013 sp. zn. 30 Cdo 2040/2012).

106. V rozhodnutí ze dne 22. 11. 2011 sp. zn. 30 Cdo 96/2011 Nejvyšší soud uvedl, že vědomost o vzniku nemajetkové újmy v sobě nezahrnuje vědomost o všech následcích zásahu do práv poškozeného. Ta je podstatná ve vztahu k rozsahu vzniklé nemajetkové újmy, resp. její intenzitě, nikoli pro vědomost o tom, že nemajetková újma vznikla. Proto například v případě nemajetkové újmy způsobené nedůvodným trestním stíháním vzniká nemajetková újma již v průběhu trestního stíhání, neboť právě to zasahuje do různých práv stíhané osoby a již v průběhu trestního stíhání se tak poškozený o vzniku nemajetkové újmy dozvídá tím, že trestní stíhání své osoby vnímá úkorně.

107. Jestliže se počátek subjektivní šestiměsíční lhůty odvíjí od vědomosti poškozeného, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky v příčinné souvislosti s úkony trestního řízení spočívajícími v provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor, nutno počátek jejího plynutí v posuzované věci spojovat přímo s provedením těchto úkonů trestního řízení, jimž byla žalobkyně podle protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne [datum] a protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne [datum] přítomna a při nichž také došlo orgány činnými v trestním řízení k zajištění movitých věcí žalobkyně. Žalobkyně již v tento den ve svých poměrech pociťovala nepříznivé důsledky předmětných úkonů trestního řízení a měla i vědomost o orgánu činném v trestním řízení, jímž byly tyto úkony provedeny, měla tedy vědomost o osobě povinné. Subjektivní šestiměsíční lhůta začala tedy v přezkoumávané věci běžet dnem [datum] a její konec připadl na den [datum] (§ 605 odst. 2 o.z.).

108. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy žalobou doručenou soudu dne [datum], tedy po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Její nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s úkony domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor je promlčen a podle ust. § 609 o.z. jí ho nelze přiznat.

109. Jedná-li se o nárok na náhradu nemajetkové újmy v částce 150.000 Kč za narušení rodinného života žalobkyně, jejího soukromí a dobré pověsti, žalobkyně v odvolání argumentovala skutkovými okolnosti, kterými se trestní stíhání druha projevilo v jejím životě, a které zmiňovala již v řízení před soudem I. stupně.

110. Byť se uvedené okolnosti skutečně mohly negativně promítnout do životní sféry žalobkyně, odškodnění nelze žalobkyni přiznat, jak soud I. stupně správně dovodil.

111. Soud I. stupně správně uzavřel, že žalobkyni nesvědčí aktivní věcná legitimace k uplatnění nároku na náhradu požadované nemajetkové újmy. Soud I. stupně se opřel o závěry vyplývající zejména z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013 sp. zn. 30 Cdo 2396/2012 a rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 2287/18 a v souladu s nimi přezkoumávanou věc správně posoudil. Správně uvedl, že ve vztahu k nároku na přiměřené zadostiučinění ve výši 150.000 Kč za újmu spočívající v narušení rodinného života, soukromí a dobré pověsti žalobkyně není aktivně legitimována k náhradě újmy vzniklé v trestním řízení někomu jinému (druhovi žalobkyně), když tato újma představovala typický dopad trestního stíhání i do okruhu osob obviněnému blízkých. Ze strany žalobkyně šlo tedy o zprostředkovaně pociťovanou újmu, na jejíž odškodnění nárok nevznikl. Odvolací soud na přiléhavé závěry soudu I. stupně, podávající se z napadeného rozsudku, může v plném rozsahu odkázat.

112. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil rovněž ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy v částce 300.000 Kč.

113. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř.

114. Žalobkyně v řízení žádala zaplacení celkem částky 718.524 Kč, procesně úspěšná byla v rozsahu částky 293.668,30 Kč, což představuje 40,9 %, a její procesní neúspěch činil 59,1 %. Žalobkyně je proto povinna nahradit žalované náklady řízení v rozsahu 18,2 % (59,1 % - 40,9 %).

115. Náklady žalované před soudem I. stupně byly ve výši 2.100 Kč (ohledně jejich specifikace odkazuje odvolací soud na napadené rozhodnutí), v odvolacím řízení ve výši 2.222 Kč, představující paušální náhradu podle vyhlášky č. 254/2001 Sb. ve výši 300 Kč úkon, když žalované náleží paušální náhrada za celkem tři úkony (podání odvolání, příprava na jednání, účast u jednání dne [datum]), a dále cestovné ve výši 1.322 Kč z [obec] do [obec] a zpět vozidlem s průměrnou spotřebou 5,4 litrů benzínu [číslo] km při ceně pohonných hmot 44,50 Kč litr a sazbě základní náhrady za použití vozidla 4,70 Kč km dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., v platném znění.

116. Z celkové částky nákladů 4.322 Kč představuje 18,2 % částku 787 Kč. Náhrada nákladů řízení v této výši byla žalobkyni uložena k zaplacení ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení