59 CO 23/2022 - 478

Rubrum

Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaný: [anonymizováno] [země], s.p., [IČO] sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 26. 10. 2021 č. j. 7 C 242/2017-417 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že soud nahrazuje souhlas žalovaného s níže uvedenou dohodou o vydání jiné věci než zemědělské nemovitosti dle ust. § 10 zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi v následujícím znění: Povinná osoba: [anonymizováno] [země], s. p., [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], zast. statutárním orgánem: Ing. [jméno] [příjmení], generální ředitel a Oprávněná osoba: Arcibiskupství olomoucké, [IČO], se sídlem [adresa], zast. statutárním orgánem: [příjmení]. Mgr. [jméno] [příjmení], generální vikář uzavírají dle zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi Dohodu o vydání jiné věci než zemědělské nemovitosti Článek

I. Česká republika je vlastníkem pozemku p. č. 2000 v k. ú. a obci [obec], zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. a [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov (dále nemovitá věc označená jako„ vydávaný majetek“), se kterými je povinná osoba příslušná hospodařit: Článek

II. Vydávaný majetek přešel do vlastnictví státu způsobem uvedeným v ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Článek

III. Oprávněná osoba je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., která podala včas a řádně ve lhůtě povinné osobě výzvu k vydání vydávaného majetku. Článek

IV. Touto dohodou povinná osoba vydává do vlastnictví oprávněné osoby vydávaný majetek specifikovaný v čl. I této dohody a oprávněná osoba vydávaný majetek přijímá do svého vlastnictví. Článek

V. Tato dohoda se řídí právním řádem [země], dále zákonem č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, zákonem č. 89/2012 Sb. občanským zákoníkem. Vlastnické právo k vydávanému majetku nabývá oprávněná osoba právní mocí rozhodnutí soudu o nahrazení projevů za žalovaného a vkladem vlastnického práva do katastru nemovitosti. Souhlas povinné osoby s předmětnou dohodou nahrazuje dle ust. § 10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb., pravomocný rozsudek soudu. V [obec] dne Povinná osoba: [anonymizováno] [země], s.p., zast. Ing. [jméno] [příjmení], Ph. D. generální ředitel V [obec] dne [datum] Oprávněná osoba: Arcibiskupství olomoucké zast. [příjmení]. Mgr. [jméno] [příjmení], generální vikář.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 60.572,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení souhlasu za žalovaného s uzavřením dohody o vydání jiné věci než zemědělské nemovitosti podle § 10 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení (výrok II.).

2. Soud I. stupně dovodil, že žalobkyně je podle § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, v platném znění (dále též„ ZMV“) oprávněnou osobou, žalovaný je povinnou osobou podle § 4 písm. b) ZMV mající právo hospodařit s majetkem státu. Na výzvu žalobkyně, splňující podmínky stanovené v § 10 odst. 1 ZMV, k uzavření dohody o vydání pozemku p. č. 2000 v k. ú. a obci [obec], který byl k datu [datum] evidován jako ostatní plocha a nebyl zemědělským pozemkem (dále též„ předmětný pozemek“), nedošlo a žalobkyně podala žalobu v tříleté prekluzivní lhůtě dle § 10 odst. 4 ZMV. Předmětný pozemek byl historickým majetkem žalobkyně a přešel na stát v rozhodném období (§ 1 ZMV) postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. o revisi první pozemkové reformy a zákona č. 46/1948 Sb. o nové pozemkové reformě (§ 5 písm. a/ ZMV). K odejmutí vlastnictví žalobkyně došlo na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR ze dne [datum] a zápisu ze dne [datum], v době odejmutí se jednalo o pozemek bez staveb, evidovaný jako louka, v průběhu let následně jako les, od roku 1984 ostatní plocha. Soud I. stupně uzavřel, že se jedná o zastavěný pozemek, na který dopadá výluka z vydání podle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV. Spolu s jinými pozemky tvoří Ski areál [příjmení] a na pozemcích tvořících tento areál a i jiných pozemcích došlo v roce 2005 k vybudování stavby nazvané [anonymizováno] [obec], nádrž se zásobními řady pro zasněžování. Stavba byla zřízena v souladu se stavebním zákonem, je tvořena zásobní nádrží, nádrží pro užitkovou vodu, čerpací stanicí, trubními, potrubními rozvody. Stavbu je nutno posuzovat jako celek, neboť pokud by nebyla kompletní, stala by se nefunkční. V současné době se na předmětném pozemku nacházejí jen trubní rozvody v minulosti v době vybudování stavby nádrže, kdy předmětný pozemek měl výměru 9087 m2, a i v době uzavření nájemní smlouvy ze dne [datum] se na předmětném pozemku nacházela část stavby – nádrže a čerpací stanice. V době uzavření dodatku [číslo] nájemní smlouvy ze dne [datum] až dosud je rozloha předmětného pozemku již jen 4487 m2. Stavba je ve vlastnictví třetí osoby (stavebníkem byla TJ [obec], která je vlastníkem této stavby), stavba nepodléhá zápisu do katastru nemovitostí. Soud I. stupně dále uvedl, že předmětný pozemek je taková část pozemku, která se stavbou nádrže pro zasněžování Ski areálu [příjmení] bezprostředně souvisí, a je nezbytně nutný k užívání stavby akumulační nádrže. Ski areál [příjmení] je území, které tvoří jeden funkční celek, skládající se z pozemků, kde se nacházejí vleky, a z pozemků, kde se nachází sjezdovka (sjezdové tratě). I samotný lyžařský vlek je stavbou a sjezdovka nemůže být provozována bez vleku, stejně jako vlek nemůže být provozován bez sjezdovky. Možnost vyčlenění části předmětného pozemku rozdělením na část, kterou není možné vydat a část, kterou je možné vydat z důvodu, že není zastavěna, soud I. stupně shledal jako neekonomické řešení, kdy předmětný pozemek by rozdělil na další malé části. K zásadě ex favore restitutionis soud I. stupně poznamenal s odkazem na judikaturu vydanou v restitučních věcech, že vstřícnost vůči oprávněným osobám při interpretaci nemůže vést k tomu, aby soudy překračovaly zákonný režim majetkového vyrovnání s církvemi, a dále zmínil, že přijetím ZMV bylo zřejmé, že nedojde k absolutní restituci odejmutého majetku, proto bylo zákonem přiznáno paušální finanční zadostiučinění.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání z důvodu, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. V konkrétnu uvedla, že žalovaný ve vyjádření ze dne [datum] tvrdil, že předmětný pozemek je zastavěný stavbou akumulační nádrže, což bylo vyvráceno snímky ortofoto mapy. V době vybudování vodní nádrže měla parcela č. 2000 větší výměru a nějaká část vodní nádrže mohla zasahovat do tehdejší parcely č. 2000, která však dnes tvoří pozemky jiné. Žalovaný po poučení soudem I. stupně podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v dalších vyjádřeních svoji argumentační linii opustil, přesto soud I. stupně uvedl, že na předmětném pozemku se nacházejí potrubní rozvody z vodní nádrže. Žalovaný však v řízení netvrdil, že by se na předmětném pozemku nacházely rozvody z vodní nádrže a že by předmětný pozemek byl nezbytně nutný k užívání vodní nádrže. Netvrdil také, kdo je vlastníkem vleku na pozemku p. č. 2000, který je ve vlastnictví státu, a že vlek je stavbou a je schopný samostatného užívání. Soudu I. stupně žalobkyně vytýkala, že bez návrhu vyžádal spis Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem a z něj doplnil chybějící tvrzení žalovaného, když učinil (nesprávné) zjištění o potrubních rozvodech a nezbytné nutnosti předmětného pozemku k užívání vodní nádrže. Tím vnesl do řízení nové skutečnosti a porušil zásadu rovnosti účastníků. Žalobkyně dále namítala nepřezkoumatelnost rozsudku z důvodu, že skutková zjištění ohledně vodní nádrže v bodě 19. odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou uvedena souhrnně. K překážce vydání žalobkyně namítala, že soud I. stupně nesprávně skutkově zjistil, že se na předmětném pozemku nachází trubní rozvody, neboť v době uzavření dodatku [číslo] nájemní smlouvy měl pozemek p. č. 2000 výměru o 4600 m2 menší, než v době uzavření nájemní smlouvy. Podle zákresů vedou trubní rozvody k čerpací stanici, která se nachází vedle nástupní stanice kratšího z vleků na pozemku p. č. 2028. K právnímu posouzení překážky vydání předmětného pozemku z důvodu potrubního vedení žalobkyně namítala, že vydání pozemku nebrání vlastníkovi podzemního vedení v jeho užívání a jelikož se potrubí má nacházet pod pozemkem, není pozemek zastavěn a překážka vydání není dána. Dále namítala, že soud I. stupně nezkoumal, zda je vodní nádrž stavbou v občanskoprávním smyslu a je schopná samostatného užívání a že závěr o tom, že předmětný pozemek je bezprostředně související a nezbytně nutný k užívání stavby akumulační nádrže není odůvodněn. K překážce vydání spočívající v lyžařském areálu žalobkyně poukázala na to, že podle restituční judikatury musí být prokázáno, že stavby tvořící jádro areálu splňují podmínky ust. § 8 odst. 1 písm. a) ZMV. Žalovaný však netvrdil, že vlek na pozemku p. č. 2000 je schopný samostatného užívání, že je ve vlastnictví třetí osoby nebo státu a že je stavbou ve smyslu soukromoprávním. Pokud by byl ve vlastnictví státu, netvrdil a neprokázal, že byl zřízen po odejmutí a v souladu se zákonem, a netvrdil, že předmětný pozemek bezprostředně souvisí s vlekem a je nezbytně nutný k jeho užívání, když se omezil na obecné tvrzení o funkční souvislosti sjezdové tratě a vleku. Ze skutečnosti, že provozovatelem Ski areálu [příjmení] je Tělovýchovná jednota [obec], pak nevyplývá, kdo je vlastníkem vleku a naplnění dalších podmínek. Žalobkyně zmínila, že podle judikatury Nejvyššího soudu lze vydat i pozemky, které tvoří součást areálu, ale nejsou nezbytně nutné k užívání staveb, a soud I. stupně nezkoumal, zda by bylo možné areál užívat i bez předmětného pozemku. Soudu I. stupně dále žalobkyně vytýkala, že odmítl vydat alespoň nedotčenou část pozemku z důvodu, že by bylo neekonomické pozemek dělit, ačkoliv ZMV úvahu o ekonomičnosti dělení nepřipouští. Soud I. stupně se pak dle žalobkyně nevypořádal s dalšími okolnostmi svědčícími pro vydání shodně jako ve věci řešené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 28 Cdo 5144/2017, kdy předmětný pozemek tvořící sjezdovou trať není zastavěn žádnou stavbou, změnou vlastníka se nezmění způsob jeho využívání, žalovaný předmětný pozemek neužívá, ale pronajímá ho a vydáním nebude dotčen veřejný zájem na zachování pozemku, neboť práva a povinnosti budou nadále upraveny nájemní smlouvou. Nadto přístup k předmětnému pozemku a celému ski areálu vede přes pozemky žalobce, provozovatel ski areálu již části pozemků žalobce užívá, předmětný pozemek slouží podle nájemní smlouvy k podnikání a ne pro veřejně prospěšné účely, uprostřed areálu se nacházejí pozemky žalobce a vydáním dojde k jejich propojení se zbývajícím majetkem žalobkyně, budova obsluhy vleku se nachází zčásti na pozemku žalobkyně p. č. 2000 Tyto skutečnosti plynou z důkazů předložených žalobkyní, s nimiž se soud I. stupně nevypořádal, stejně jako s důkazy, že je využívána jen část předmětného pozemku. Konečně žalobkyně vytýkala soudu I. stupně, že nepostupoval v souladu se zásadou ex favore restitutionis. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že žalobě bude vyhověno, eventuelně aby byl zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání uvedl, že předmětný pozemek je dotčen překážkou vydání z důvodu, že je součástí Ski areálu [příjmení] a jednotlivé pozemky tvoří funkční celek, a dále z důvodu, že je dotčen stavbou nádrže pro zasněžování. K existenci funkčního celku odkázal na restituční judikaturu, z níž zdůraznil, že vlek nemůže být provozován bez pozemku, na kterém lyžaři při provozu vleku jezdí, i bez sjezdové trasy, bez níž by ztratil provoz vleku smysl (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 35/2008), pasáž o důvodu nevydání pozemků proto, že jejich nezastavěné části slouží jako sjízdné trasy, jež jsou funkčně spojeny se stavbami, spolu s nimiž tvoří ucelené lyžařské areály (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1408/2020), pasáž o nezbytné funkční souvislosti sjezdových tratí a bezprostředně souvisejících pozemků zastavěných lyžařskou infrastrukturou s tím, že z hlediska funkčnosti provozování skiareálu by nemělo smyslu budovat vleky a lanovky bez sjezdových tratí a naopak (rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 Co 32/2019), pasáž o nezbytné funkční souvislosti sjezdové tratě ve vztahu k lanovkám a vlekům (rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 23 C 65/2016) a zmínil, že ústavní stížnost žalobkyně proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1408/2020 byla Ústavním soudem odmítnuta, kdy Ústavní soud uvedl, že předpokladem běžného funkčního provozování skiareálu je pokud možno jednotnost osoby mající užívací práva k celé lyžařské infrastruktuře - lanovkám, vlekům, sjezdovkám, osvětlení, zasněžovacím technologiím apod. Žalovaný poukázal také na rozhodnutí Vrchního soudu sp. zn. 5 Co 31/2019, v němž bylo řešeno vydání pozemku, na kterém se nachází turistický areál s naučnou stezkou a ve kterém soud dovodil, že existuje nepřehlédnutelný zájem blíže neurčeného okruhu návštěvníků CHKO Jeseníky na zachování dosavadní vlastnické úpravě. K existenci nádrže žalovaný uvedl, že ve vztahu ke stavbě akumulační nádrže TJ [obec] vycházel soud I. stupně i z důkazů předložených žalovaným, které stačily k prokázání existence překážky vydání předmětného pozemku. Žalovaný poukázal na to, že v restitučních sporech pro jejich složitost není výjimkou, že soud vyžádá podklady od příslušného úřadu, než aby účastníky poučoval a prodlužoval v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, na ust. § 120 o. s. ř. a uvedl, že soud I. stupně nemohl při získání podkladů předvídat, ve prospěch kterého z účastníků budou důkazy sloužit. K důkazům ve vztahu k nádrži neměla žalobkyně při jejich provedení žádné připomínky. Žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen.

5. V replice žalobkyně uvedla, že žalovaný přehlíží, že areál je provázaný soubor pozemků a staveb, které musí splňovat podmínky uvedené v § 8 odst. 1 písm. a) ZMV, které však žalovaný řádně netvrdil a neprokázal. K vleku žalobkyně zmínila možnost, že není stavbou ve smyslu občanskoprávním a v takovém případě by nezakládal překážku vydání. Vzhledem ke koncentraci řízení nemůže žalovaný doplnit tvrzení, kdo je vlastníkem vleku a pokud by jím byl stát, žalovaný neprokázal, že byl zřízen v souladu se stavebními předpisy. K argumentaci žalovaného, že by provozování vleku nemělo ekonomický význam bez sjezdovky, žalobkyně uvedla, že vlek lze provozovat i bez předmětného pozemku a není-li spojen se zemí pevným základem, bude ho možné přenést na jiné místo. Dále uvedla, že provoz ski areálu bude zachován, neboť bude možné užívat druhý, kratší vlek. Nadto podle fotografií jsou pozemky jako sjezdová trať užívány pouze částečně. K otázce holého vlastnictví žalobkyně uvedla, že nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 581/14 není případný, neboť byl vydán v režimu zákona o půdě a jeho závěry byly revidovány nálezem sp. zn. II. ÚS 1697/21 ve prospěch oprávněných osob. Za nepřiléhavý měla žalobkyně rozsudek Vrchního soudu sp. zn. 5 Co 31/2019, který se týkal pozemku sloužícího turistickým účelům, když se na něm nacházely chodníky a naučné stezky. Vydání předmětného pozemku nebude mít dle žalobkyně dopad do sféry třetích osob, když na žalobce přejdou práva a povinnosti z nájemní smlouvy, a žalobkyni by holé vlastnictví nezůstalo. K otázce vodní nádrže žalobkyně uvedla, že z důkazů předložených účastníky bylo prokázáno, že na předmětném pozemku se žádná stavba nenachází. Další důkazy vyžádané soudem I. stupně mohly pomoct pouze žalovanému.

6. Odvolací soud konstatuje, že žalobkyně podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.) a uvádí v něm způsobilé odvolací důvody podřaditelné pod ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), e), g) o. s. ř.

7. Po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení jemu předcházejícího (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání nelze upřít důvodnosti.

8. Předmětem sporu je restituční nárok žalobkyně na vydání pozemku podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, v platném znění.

9. Žalobkyně odvolacími námitkami napadá skutkovou stránku věci i její právní posouzení soudem I. stupně.

10. V odvolacím řízení bylo možné vyjít ze skutkových zjištění soudu I. stupně ohledně postavení žalobkyně jako oprávněné osoby (§ 3 písm. b/ ZMV), postavení žalovaného jako povinné osoby (§ 4 písm. b/ ZMV), skutečností, v jejichž důsledku došlo v rozhodném období k majetkové křivdě (§ 5 písm. a/ ZMV), charakteru předmětného pozemku jako jiné věci než zemědělské nemovitosti i výzvy žalobkyně k jejímu vydání (§ 10 odst. 1 ZMV) a zachování lhůty pro podání žaloby (§ 10 odst. 4 ZMV), která jsou správná, mají podklad v provedeném dokazování a ani ze strany odvolatelky vůči nim nebyly vzneseny výhrady. Soud I. stupně tato skutková zjištění posoudil podle správných právních norem a vyvodil z nich správné právní závěry, na které lze odkázat, a to včetně závěru o včasnosti podání žaloby, v němž soud I. stupně respektoval závazný právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. US [číslo] a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020 sp. zn. 28 Cdo 1845/2020.

11. Žalobkyně uplatnila výhrady proti skutkovým a právním závěrům soudu I. stupně vztahujícím se k zastavěnosti předmětného pozemku a k lyžařskému areálu Ski areál [příjmení].

12. Ke skutkovému zjištění soudu I. stupně, že na předmětném pozemku se nacházejí potrubní rozvody, které tvoří část stavby nádrže se zásobními řady pro zasněžování, žalobkyně namítala, že žalovaný jejich existenci netvrdil, že skutkové zjištění není správné a bylo opatřeno nezákonnými důkazy.

13. Žalobkyni lze přisvědčit, že žalovaný v řízení explicitně netvrdil, že na předmětném pozemku se nacházejí potrubní rozvody. V řízení žalovaný namítal, že předmětný pozemek je zastavěn stavbou Akumulační nádrže k systému technologie na výrobu umělého sněhu, jejímž vlastníkem je Tělovýchovná jednota [obec]. Nedůvodně však žalobkyně poukazuje na to, že žalovaný argumentační linii o zastavěnosti pozemku opustil. Skutečnost, že žalovaný se ve svých dalších vyjádřeních otázkou akumulační nádrže nezabýval, neznamená, že soud se s jeho procesní obranou účastníka nevypořádá. Z podání žalovaného a jeho vyjádření u jednání v prvostupňovém řízení nelze dovodit, že na posouzení své procesní obrany proti uplatněnému nároku rezignoval. Soud I. stupně ji nemohl proto pominout, ale musel se jí zabývat.

14. Žalovaný dokládal ke svému tvrzení o zastavěnosti předmětného pozemku stavební povolení vydané stavebním úřadem Městského úřadu Bystřice pod Hostýnem ze dne [datum], územní rozhodnutí stavebního úřadu Městského úřadu Bystřice pod Hostýnem o umístění stavby Nádrž se zásobními řady pro zasněžování [příjmení] - [obec] ze dne [datum], oznámení Městského úřadu Bystřice pod Hostýnem, odbor životní prostředí, o zahájení vodoprávního řízení ze dne [datum], rozhodnutí Městského úřadu Bystřice pod Hostýnem, odbor životního prostředí, o povolení k užívání stavby TJ [obec] - akumulační nádrž pro zasněžování ze dne [datum]. Z těchto listin vyplývalo, že v nich specifikované pozemky v k. ú. [obec] včetně předmětného pozemku jsou dotčeny stavbou akumulační nádrže (dvě podzemní nádrže) a stavbou akumulační nádrže se zásobními řady pro zasněžování. Jestliže i fotografie předložené žalobkyní (která namítala, že na předmětném pozemku se stavba akumulační nádrže nenachází) svědčily o tom, že pozemky ve Ski areálu [příjmení] nejsou zcela prosté umístění staveb, ale že se na nich nachází vodní nádrž a další předměty, které s existencí vodní nádrže pro zasněžování mohou mít spojitost, a z dokazování dále vyplynulo, že pozemek p. č. 2000 má v současnosti nižší výměru, než v době uzavření nájemní smlouvy s TJ [obec] a výstavby vodního díla, soud I. stupně oprávněně vedl dokazování ve směru prověření skutečnosti, zda předmětný pozemek je či není zastavěn. Nedůvodně žalobkyně přitom namítá, že soud I. stupně vyžádal spis Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem, vztahující se ke stavbě akumulační nádrže, a provedl jej k důkazu. Žalovaným předložená rozhodnutí Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem v souvislosti s umístěním stavby zmiňovala mimo jiné projektovou dokumentaci, situační výkres a zaměření skutečného provedení stavby nádrže se zásobními řady pro zasněžování. Spis správního orgánu byl potřebný ke skutkovému zjištění ohledně zastavěnosti pozemku a vyplýval z obsahu spisu (§ 120 odst. 2 o. s. ř.). Nelze jej proto považovat za nezákonný důkaz, jímž by došlo k porušení zásady rovnosti účastníků řízení dle čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a bylo jím zasaženo do jejich práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

15. Skutkové zjištění soudu I. stupně, že zásobovací řady (potrubní rozvody akumulační nádrže na zasněžování) jsou umístěny na předmětném pozemku, je pak zjištěním, které vyplynulo z dokazování (i když se jedná o skutkové zjištění nesprávné, jak odvolací soud uvádí níže).

16. Vytýká-li žalobkyně napadenému rozsudku nepřezkoumatelnost na podkladě námitky souhrnných skutkových zjištění ohledně vodní nádrže, nutno uvést následující. Soud I. stupně v bodě 19. svého rozhodnutí uvádí důkazy, z nichž činil skutkové zjištění týkající se stavby nádrže pro zasněžování (prvků jejího systému). Vycházel ze spisu Městského úřadu v [obec] sp. zn. ŽP [číslo], ŽP [číslo], projektové dokumentace stavby [příjmení] – [obec], nádrž se zásobními řády pro zasněžování vyhotovené projektantem Ing. [jméno] [příjmení] a rozhodnutí uvedeného městského úřadu, která byla žalovaným předložena k jeho tvrzení o zastavěnosti předmětného pozemku a která jsou (kromě stavebního povolení ze dne 28. 7. 2003 č. j. Výst. 330/817/03-Mr-SP-27/623) současně obsahem předmětného spisu správního orgánu. Skutkové zjištění soudu I. stupně ohledně vodní nádrže a jejích prvků je zjištěním podávajícím se z listin obsažených v uvedeném správním spise, přičemž soud I. stupně listinné důkazy z něj ještě jednotlivě konkretizuje. Byť soud I. stupně výslovně neuvádí, které konkrétní zjištění o stavbě vodní nádrže učinil z jednotlivých takto uvedených důkazů, nezpůsobuje tato okolnost dle odvolacího soudu nepřezkoumatelnost napadaného rozsudku, která by měla vést k jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Je zřejmé, jaké důkazy ke zjištění soudu I. stupně o vodní nádrži (zahájení výstavby, umístění na pozemcích dle rozhodnutí správních orgánů, prvky systému vodní nádrže) byly podkladem, a další skutková zjištění uvedená v bodě 19. odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i v ostatních jeho částech, odkazují na konkrétní důkazní prostředek i s vyznačením čísla listu spisu, na kterém se nachází. Uvedený deficit, na který žalobkyně v odvolání poukazuje, pak žalobkyni nečinil problém formulovat (ostatní) odvolací důvody zahrnujíce i argumentaci nesprávnosti skutkového zjištění o umístění trubních rozvodů a právního posouzení věci. Ostatně sama žalobkyně primárně navrhovala, aby rozsudek soudu I. stupně s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení nebyl přes jí tvrzené vady zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení, ale aby byl v odvolacím řízení změněn.

17. Vzhledem k odvolacím námitkám žalobkyně vůči správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudu I. stupně odvolací soud zopakoval dokazování, z něhož učinil následující zjištění.

18. Žalovaný dne [datum] pronajal Tělovýchovné jednotě [obec] pozemek p. č. 2000 jako sjezdovku o výměře 9087 m2, a to spolu s dalšími pozemky se způsobem využití pro vleky, sjezdovky, strojovnu vleku, ohřívárny a garáž rolby s tím, že pozemky budou využívány jako lyžařský areál [anonymizováno] a Kyčera, kde se nacházejí stavby ve vlastnictví nájemce (nájemní smlouva ze dne [datum]). Nájem byl sjednán na dobu určitou, která byla postupně prodlužována, naposledy do [datum]. Podle digitalizace katastru nemovitostí byly dodatkem nájemní smlouvy [číslo] ze dne [datum] opraveny původní výměry pronajatých pozemků; výměra pozemku p. č. 2000 na 4487 m2 (dodatky nájemní smlouvy [číslo] až 6). 19. [ulice] úřad vydal dne [datum] pro TJ [obec] stavební povolení na stavbu Akumulační nádrže k systému technologie na výrobu umělého sněhu na pozemku p. č. 2000 v k. ú. [obec]. Stavba obsahuje dvě podzemní nádrže z nerezové oceli, ukotvené k podkladové betonové desce ocelovými pásy, osazené ve svahované jámě na podkladní desce z betonu, které budou umístěny pod spodní hranicí lyžařského vleku cca v polovině celého lyžařského svahu. Zásobování vodou bude zajištěno novým vodovodním přivaděčem (povrchové vedení z objektu ohřívárny nad lyžařským svahem), zásobování bude zajišťovat čerpadlo v přístavbě stávající buňky obsluhy, kterou tvoří objekt z lehkých dřevěných prvků a střešní konstrukce s krytinou z pozinkovaného plechu. Rozvod vody a elektro kabel budou vedeny na p. č. 2000, zásobní nádrže a přístavba objektu čerpací stanice budou umístěny také na p. č. 2000 (stavební povolení Stavebního úřadu Městského úřadu Bystřice pod Hostýnem ze dne [datum]).

20. Na pronajatých pozemcích lyžařského areálu [anonymizováno] byla územním rozhodnutím stavebního úřadu ze dne [datum] umístěna stavba Nádrž se zásobními řady pro zasněžování [příjmení] - [obec] na pozemku p. [číslo] 2023, 2028, 2024, 2025, 2086, 2022, [číslo], 2000, dále (PK) p. č. 2000, která obsahuje rozšíření systému na výrobu umělého sněhu na cvičném lyžařském svahu na [příjmení] včetně otevřené akumulační nádrže (objem cca 500 m3) se zásobovacími řady. Součástí této etapy výstavby je propojení nové nádrže se stávající podzemní akumulací čerpací stanice a rozšíření odběrních míst na zasněžovaném svahu (územní rozhodnutí Stavebního úřadu Městského úřadu Bystřice pod Hostýnem ze dne [datum], pronajaté pozemky dle nájemní smlouvy ze dne [datum] včetně dodatků). Ke stavbě„ TJ [obec] - akumulační nádrž pro zasněžování“ jako stavbě vodního díla bylo vedeno vodoprávní řízení zahájené dne [datum] (oznámení o zahájení vodoprávního řízení Městského úřadu Bystřice pod Hostýnem, odbor životního prostředí ze dne [datum]). Stavba vodního díla„ TJ [obec] - akumulační nádrž pro zasněžování“ zahrnující vodní nádrž a zásobovací řady„ 1“,„ 2“, jejímž vlastníkem je TJ [obec], umístěná na pozemcích p. č. 2028, 2000, [číslo], 2028, 2022, 2023, 2024, 2085, byla povolena k užívání. Stavba vodního díla je popsána tak, že akumulace povrchové vody bude realizována v akumulační nádrži pro zasněžování přilehlého svahu, který v zimních měsících slouží jako sjezdovka. Zdrojem vody zásobující akumulační nádrž bude přepad ze studny u rekreační chaty [příjmení] ve vlastnictví [příjmení] českých turistů. Vlastní stavba akumulační nádrže je realizována v polovině lyžařského svahu, vodotěsnost nádrže zajišťuje fólie Firestone, která je podložena geotextilií, koruna hráze je opevněna betonovými kvádry, vzdušný líc hráze je upraven vrstvou humusu a oset travném semenem. Kolem nádrže je vybudováno oplocení z drátěného pletiva. Do nádrže je zaústěno potrubí ze stávající studny u chaty [příjmení] přes armaturní komoru - zásobovací řad„ 1“. Přívod z akumulační nádrže k podzemní akumulační jímce je proveden gravitačním potrubím o celkové délce 51,5 m - propojovací řad„ 2“. Ze stávající akumulační jímky je voda využívána k zasněžování přilehlého lyžařského svahu (rozhodnutí Městského úřadu Bystřice pod Hostýnem, odbor životního prostředí ze dne [datum]).

21. V lyžařském areálu [anonymizováno] na [příjmení] je podle snímků map a fotografií sjezdová trať umístěna na pozemcích p. č. 2028, 2023, [číslo] a na předmětném pozemku p. č. 2000, který tvoří dolní (menší) část sjezdovky. V zimním období bylo na předmětném pozemku dle fotografií umístěno přenosné sněhové dělo v místě, kde se nachází dřevěná ohrádka se stožárem; nelze přitom bez dalšího jen z fotografie paušalizovat pro celé zimní období, že část předmětného pozemku jako sjezdovka užívána není. Největší část sjezdovky (cca dvě třetiny) se nachází na pozemku p. č. 2028. Na pozemku p. č. 2023 se nachází otevřená vodní nádrž cca v polovině sjezdovky, oproti ní na pozemku p. č. 2028 je dřevěný přístřešek s plechovou střechou. Zhruba od tohoto přístřešku vede směrem k horní části sjezdovky na pozemku p. č. 2028 menší vlek. Velký vlek se nachází na pozemku p. č. 2000, který sousedí s předmětným pozemkem (jedná se o dolní část vleku s nástupní stanicí, kde se nachází také dřevěný přístřešek), na p. [číslo] p. č. 2028 (horní část velkého vleku). Na pozemku p. č. st. 747 nacházejícím se v horní části lyžařského areálu, se nachází budova ohřívárny (snímek ortofotomapy, ortofotomapy se zákresem pozemků, turistické mapy, letecký snímek č. l. 281-284, [číslo], [číslo], fotografie č. l. 347-352, [číslo], budova ohřívárny dle nájemní smlouvy ze dne [datum]).

22. Zásobovací řad„ 1“ shora uvedeného vodního díla vede ze studny směrem k horní části sjezdovky do otevřené vodní nádrže, propojovací řad„ 2“ vede z otevřené vodní nádrže téměř kolmo k podzemním akumulačním nádržím, ponornému čerpadlu a bezprostředně vedle nich se nachází obslužná buňka lyžařského vleku (jedná se o menší vlek). Potrubí řadu je uloženo v pískovém loži se štěrkovým podsypem. Otevřená nádrž je provedena částečně v zářezu do svahu, vrchní části hrází jsou nasypány z vytěžené zeminy, fólie je ukotvena po obvodu v koruně hráze částečným návinem a připevněním ke kulatině osazené do násypu koruny hráze, koruna hráze je opevněna silničními panely, které přitíží úchyt fólie (projektová dokumentace [příjmení] - [obec], nádrž se zásobními řady pro zasněžování včetně stavební situace stavby). Podle zaměření skutečného provedení shora uvedeného vodního díla vede propojovací řad„ 2“ k podzemním akumulačním nádržím; podzemní nádrže, čerpadlo a obslužná buňka lyžařského vleku jsou vyznačeny na p. č. 2000 (zaměření skutečného provedení od Geokar [příjmení] [příjmení] z 11/ 2005).

23. Z porovnání výše uvedených snímků map, katastrální mapy + ortofoto, fotografií, situačního výkresu a zaměření skutečného provedení je zcela zřejmé, že na předmětném pozemku se podzemní akumulační nádrže ani propojovací řad„ 2“ vedoucí z otevřené vodní nádrže do podzemních akumulačních nádrží nenacházejí. Jestliže v zaměření skutečného provedení je zachycen propojovací řad„ 2“ spolu s čerpací stanicí na pozemku p. č. 2000, je to dáno tím, že předmětný pozemek měl v té době o 4600 m2 větší výměru než v době vybudování vodního díla, jak je zřejmé z nájemní smlouvy a jejího dodatku [číslo]. Ze stejných důkazů a geometrického plánu pro zaměření cvičné louky na [příjmení] je rovněž zřejmé, že hranice pozemku p. [číslo] kterým je rozdělena horní část sjezdovky nacházející se na pozemku p. č. 2028 a dolní podstatně menší část sjezdovky nacházející se na pozemku p. č. 2000, má nyní jiný průběh a tento pozemek je nyní situován v dolní třetině celé sjezdovky, zatímco dříve byl tento pozemek situován přibližně v polovině sjezdovky a dolní nástupní stanice menšího vleku (a podzemní nádrže s čerpací stanicí a propojovacím řadem„ 2“) se proto nacházela v minulosti na pozemku p. č. 2000 s tehdejší výměrou 9087 m2 (geometrický plán pro zaměření cvičné louky na [příjmení] z [datum]).

24. Lyžařský areál je obklopen pozemky ve vlastnictví žalobkyně p. č. 2028, 2022, [číslo], 1912, 2028, [číslo], 2028, 2000 (seznam nemovitostí na [list vlastnictví]). V dané oblasti se na pozemcích žalobkyně nachází zimní běžkařská trasa (snímky turistické mapy). Arcibiskupské [anonymizováno] a statky [právnická osoba] uzavřely smlouvu o podnájmu s podnájemcem [právnická osoba] na pronájem pozemků ve vlastnictví žalobkyně k provozování ski areálu v k. ú. [obec] u Jeseníka, obec Bělá pod Pradědem (smlouva o podnájmu ze dne [datum]). Soudem I. stupně bylo správně zjištěno, že žalobkyně uplatnila restituční nárok také na další pozemky tvořící lyžařský areál [příjmení] (p. č. 2000, 2028, [číslo]), řízení není dosud skončeno.

25. Z provedených důkazů učinil odvolací soud tento skutkový závěr: Pozemek p. č. 2000 žalovaný pronajal spolu s dalšími pozemky tvořícími mimo jiné lyžařský areál [anonymizováno] (dále též„ lyžařský areál“ nebo„ Ski areál [příjmení]“) TJ [obec] na dobu do [datum]. Na předmětném pozemku se nachází sjezdovka. V době pronájmu měl pozemek výměru 9087 m2, v době výzvy k vydání a i nyní má předmětný pozemek výměru 4487 m2. V roce 2003 nájemce TJ [obec] vybudoval v lyžařském areálu [příjmení] dvě podzemní akumulační nádrže pro zasněžování, které jsou spojeny se zemí pevným základem (ukotvení k betonové desce). V roce 2005 došlo k vybudování vodního díla sestávajícího z otevřené vodní nádrže s dvěma zásobovacími řady, z nichž jeden propojovací řad přivádí vodu z této nádrže do podzemních akumulačních nádrží. [příjmení] podzemních akumulačních nádrží je nájemce pozemků TJ [obec], který je také stavebníkem vodního díla. Podzemní akumulační nádrže ani vodní dílo tvořené otevřenou vodní nádrží s dvěma zásobovacími řady nejsou umístěny na pozemku p. č. 2000.

26. Skutkové zjištění soudu I. stupně, že na předmětném pozemku se nacházejí potrubní rozvody, není z výše uvedených důvodů správné.

27. Uplatněný nárok na vydání předmětného pozemku posuzoval soud I. stupně správně podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, v platném znění. Soud I. stupně uzavřel, že se jedná o zastavěný pozemek a z tohoto důvodu jej nelze žalobkyni podle § 8 odst. 1 ZMV vydat.

28. Jestliže soud I. stupně k zastavěnosti pozemku citoval z ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) ZMV tu část, že za zastavěný pozemek se považuje část pozemku, která byla poté, kdy se stala předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, zastavěna stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání (dále jen„ stavba“), byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem a je užívána, pak je třeba uvést, že tato část výlukového ustanovení dopadá na pozemky zastavěné stavbou ve vlastnictví státu. Již ze zjištění soudu I. stupně však vyplývalo, že vlastníkem potrubních rozvodů vodního díla (které měl soud I. stupně nesprávně za umístěné na předmětném pozemku) byla TJ [obec], nikoliv stát.

29. Jak shora odvolací soud uvedl, pozemek p. č. 2000 přímo zastavěn není a vlastníkem vodního díla a podzemních akumulačních nádrží nacházejících se v lyžařském areálu, je osoba odlišná od státu a od oprávněné osoby. V úvahu proto přichází jen výlukový důvod vymezený v § 8 odst. 1 písm. a) ZMV v části věty za středníkem, která říká, že za zastavěný pozemek se rovněž považuje část pozemku bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby, která je ve vlastnictví jiné osoby než je stát nebo oprávněná osoba. Ostatně posouzením pozemku p. č. 2000 jako pozemku bezprostředně souvisejícím a nezbytně nutném k užívání stavby ve vlastnictví třetí osoby se soud I. stupně s ohledem na situování nádrže pro zasněžování Ski areálu [příjmení] a vleků v lyžařském areálu následně zabýval.

30. Žalobkyně vytýkala soudu I. stupně, že se nezabýval povahou staveb v lyžařském areálu. Z restituční judikatury vyplývá, že výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV se váže na stavbu v občanskoprávním smyslu, kterou je výsledek stavební činnosti, pokud je samostatnou věcí v právním smyslu, tedy způsobilý předmět občanskoprávních vztahů (k tomu viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018 sp. zn. 28 Cdo 5587/2017, ze dne 4. 9. 2018 sp. zn. 28 Cdo 907/2018, ze dne 16. 10. 2018 sp. zn. 28 Cdo 6081/2017).

31. Podzemní akumulační nádrže a stavba vodního díla byly vybudovány za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Podle § 119 odst. 2 obč. zák. nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.

32. Jedná-li se o podzemní akumulační nádrže vybudované v roce 2003, tyto jsou ukotveny k betonové desce a jsou tak spojeny se zemí pevným základem. Lze je mít za stavbu v občanskoprávním smyslu (§ 119 odst. 2 obč. zák.). 33. [ulice] dílo má povahu díla vodohospodářského podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění účinném v době jeho vybudování (§ 55). Stavbu z hlediska občanského práva hmotného nelze však ztotožňovat s pojmem stavba dle předpisů práva správního, např. stavebního nebo vodohospodářského (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. 28 Cdo 4378/2007 nebo ze dne 18. 3. 2015 sp. zn. 28 Cdo 1512/2014). Vycházeje z popisu provedení vodního díla a s přihlédnutím k judikatuře týkající se povahy staveb (například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2020 sp. zn. 30 Cdo 757/2009 nebo ze dne 26. 8. 2003 sp. zn. 22 Cdo 1221/2002) nelze mít za to, že se jedná o stavbu v občanskoprávním smyslu. Zásobovací a propojovací řad nejsou spojeny se zemí pevným základem, když drenážní trubky jsou uloženy v pískovém loži se štěrkovým podsypem. Pozemek pod vodní plochou otevřené nádrže je pokryt fólií, která zajišťuje vodotěsnost vodní plochy, pod ní je podložena geotextilie, není zde spojení se zemí pevným základem. Ani u hráze vodní nádrže nelze v daném případě hovořit o tom, že by šlo o převážně stavebními materiály zpevněnou plochu, když vzdušný líc hráze je tvořen zeminou, vrchní části hráze vznikly z vytěžené zeminy, pouze koruna hráze je opevněna betonovými kvádry a je v ní návin fólie zabezpečující vodotěsnost nádrže, která je přichycena ke kulatině a přitížena betonovými panely. [ulice] dílo vybudované v lyžařském areálu je tedy stavbou ve smyslu vodohospodářském, nikoli ve smyslu občanskoprávním.

34. U vleků, které se nacházejí v lyžařském areálu, se odvolací soud posouzením, zda se jedná o stavby, vzhledem k zásadě hospodárnosti řízení již nezabýval, neboť má vzhledem k níže uvedeným skutečnostem za to, že i v případě, že by se jednalo o stavby v občanskoprávním smyslu, nebylo by to důvodem pro nevydání předmětného pozemku.

35. Ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) ZMV jako výlukový důvod uvádí nejen přímou zastavěnost stavbou nebo její částí, ale též bezprostřední funkční souvislost pozemku se stavbou a jeho nezbytnost k užívání stavby. V rozhodnutí ze dne 23. 6. 2020 sp. zn. 28 Cdo 1516/2020 Nejvyšší soud uvedl, že tím lze rozumět i situace, kdy pozemek tvoří s objektem výstavby jeden (nedělitelný) funkční celek. Proto je třeba u nárokovaného pozemku vždy přihlížet i k případné celkové funkční provázanosti s jinými pozemky a stavbou (stavbami), tvoří-li tyto vzájemně provázaný soubor staveb (funkční celek), a to i s přihlédnutím k veřejnému zájmu, který představuje jedno z výkladových kritérií restitučních výluk (přiměřeně srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2013/2014, ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4460/2015, ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3505/2018, a usnesení téhož soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014).

36. Soud I. stupně uzavřel, že předmětný pozemek bezprostředně souvisí a je nezbytně nutný k užívání stavby akumulační nádrže pro zasněžování. Dále dovodil, že Ski areál [příjmení] tvoří jeden funkční celek skládající se z pozemků, kde se nacházejí vleky, a z pozemků, kde se nachází sjezdovka a sjezdovka nemůže být provozována bez vleku, stejně tak jako vlek nemůže být provozován bez sjezdovky.

37. Lze přisvědčit soudu I. stupně, že lyžařský areál lze považovat za jeden funkční celek, neboť zahrnuje pozemky tvořící sjezdovou trať (včetně předmětného pozemku), pozemky s vleky, jakož i samotné vleky, a dále podzemní akumulační nádrže pro zasněžování a stavbu vodního díla pro zasněžování. Využití sjezdové tratě bez vleků je v podmínkách současné kvalitativní úrovně lyžařských středisek v podstatě nemožné, využití vleků bez sjezdových tratí pak rovněž není možné. Podzemní akumulační nádrže byly vybudovány pro účely zasněžování sjezdové trati v lyžařském areálu, taktéž stavba vodního díla plní stejný účel a lze říci, že bez sjezdové trati ztrácejí z hlediska využití smysl. Předmětný pozemek je tedy funkčně provázán s ostatními pozemky v lyžařském areálu a stavbami v něm se nacházejícími, kdy při zohlednění skutečnosti, že podzemní akumulační nádrže pro zasněžování jsou stavbou v občanskoprávním smyslu, nutno uzavřít, že (přinejmenším) bezprostředně souvisí a je nezbytně nutný k užívání této stavby ve vlastnictví třetí osoby.

38. Přes výše uvedené odvolací soud právní závěr soudu I. stupně, že předmětný pozemek nelze žalobkyni vydat, nesdílí.

39. Soud I. stupně zmínil ve svém rozhodnutí judikaturu Nejvyššího soudu k zásadě ex favore restitutionis, z níž se podává, že zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi upravuje zmírnění některých majetkových křivd, a nepředpokládá, že ve všech případech dojde k naturální restituci, kdy pro takové případy přiznává církvím a náboženským společnostem finanční náhradu, z níž náhrada pro Církev římskokatolickou činí 47.200.000 Kč.

40. Dle odvolacího soudu lze však současně také připomenout, že institut finanční náhrady dle § 15 zákona ZMV, jenž oprávněné osobě kompenzuje neuspokojený restituční nárok na vydání věci in natura, sice nepopiratelně plní zčásti i funkci restituční (náhrada za majetek, jenž oprávněným osobám nelze vydat), avšak její výše pro jednotlivé církve a náboženské společnosti byla petrifikována již v okamžiku účinnosti ZMV, tedy bez zřetele na úspěch či neúspěch jednotlivých církevních právnických osob v následném procesu naturálních majetkových restitucí, přičemž takto vyplácená paušální náhrada nikterak nevylučuje, ba ani nemodifikuje možnost oprávněných osob domáhat se naturální restituce církevního majetku za zákonem stanovených podmínek (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2019 sp. zn. 28 Cdo 3102/2018).

41. Soudní praxe dospěla k závěru, že ani sama existence funkčního celku bez dalšího vydání některých pozemků nevylučuje. Konkrétní okolnosti projednávané věci s přihlédnutím k zásadě ex favore restitutionis soud I. stupně ve svém rozhodnutí přitom nehodnotil.

42. Soud I. stupně pominul vyhodnotit, zda v případě vydání předmětného pozemku by bylo zachováno jeho stávající využití v lyžařském areálu a zda by lyžařský areál jako ucelený komplex mohl nadále plnit svoji funkci. Je nepochybně veřejným zájmem, aby předmětný pozemek nadále sloužil dosavadnímu účelu jako část sjezdové tratě, kterou může využívat široká veřejnost, a rovněž je veřejným zájmem, aby stavba podzemních akumulačních nádrží, jakož i další stavební prvky nacházející se v lyžařském areálu včetně stavby vodního díla mohly dále plnit svůj účel, ke kterému byly vybudovány. I když provozování lyžařského areálu je podnikatelskou aktivitou TJ [obec], jak namítala žalobkyně, lyžařský areál je přístupný k využití blíže neurčeného okruhu zákazníků z řad široké veřejnosti, nebylo zjištěno ani tvrzeno, že by sloužil jen pro členy TJ [obec] a veřejnost z jeho užívání byla provozovatelem vyloučena.

43. Pozemky tvořící lyžařský areál žalovaný dlouhodobě pronajímá TJ [obec], která lyžařský areál provozuje a je vlastníkem podzemních akumulačních nádrží a v lyžařském areálu vybudovala též stavbu vodního díla. Nájemní smlouva je ve smyslu dodatků smlouvy uzavřena do konce roku 2024.

44. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi přiznal okolnosti, že povinná osoba pozemek sama neužívá a pronajímá jej, relevanci v podobě neexistence restituční výluky. Uvedl, že je-li veřejný zájem spatřován na tom, aby byly předmětné pozemky považovány za jeden funkční celek a aby bylo zachováno jejich stávající využití, dlužno zohlednit, že změnou vlastníka se bez dalšího nezmění způsob využití těchto pozemků. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že postup demokratického právního státu musí náležitě vážit oprávněný zájem restituenta, přičemž restituční nároky jsou nároky zvláštními, neboť jsou projevem snahy demokratického právního státu přiblížit se spravedlnosti a napravit křivdy vzniklé za minulého totalitního režimu, pročež je v zásadě stále třeba je považovat za primární, a to někdy i za cenu zásahu do již provedených majetkoprávních přesunů realizovaných podle občanskoprávních předpisů (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 195/97, publikovaný pod [číslo] ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu). Potřeba důsledné aplikace zásady ex favore restitutionis pak v režimu zákona č. 428/2012 Sb. vyvstává tím spíše, že tento zákon oprávněným osobám za nevydané pozemky nepřiznává individuální náhradu (jako je tomu v režimu zákona o půdě), ale toliko náhradu paušální (§ 15 zákona č. 428/2012 Sb.). K tomu viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2012 sp. zn. 28 Cdo 3588/2011, ze dne 20. 12. 2016 sp. zn. 28 Cdo 2841/2015 nebo ze dne 27. 2. 2018 sp. zn. 28 Cdo 5144/2017. V posledně zmíněném rozhodnutí Nejvyššího soudu šlo o vydání bezprostředně nezastavěných pozemků, sloužících jako sjezdová lyžařská dráha, které byly od okamžiku zřízení lyžařského vleku jeho vlastníkem, odlišným od povinné osoby, užívány na základě nájemní smlouvy.

45. V podstatě o obdobný případ se jedná v nyní přezkoumávané věci. Předmětný pozemek (spolu s dalšími pozemky tvořícími lyžařský areál) žalovaný pronajal a sám pozemek neužívá. Na předmětném pozemku se nenachází žádná stavba a není tudíž přímo zastavěn. Žalovaný není vlastníkem podzemních akumulačních nádrží, s nimiž předmětný pozemek bezprostředně souvisí a je nezbytně nutný k jejímu užívání, nebyl ani stavebníkem stavby vodního díla a v řízení nebylo zjištěno (a ani tvrzeno), že by byl vlastníkem lyžařských vleků či jiných stavebních prvků v lyžařském areálu. V případě vydání předmětného pozemku dojde ke změně vlastnictví pozemku, která však na stávající způsob užívání předmětného pozemku nemůže mít žádný vliv, neboť nový vlastník vstoupí do práv a povinností žalovaného jako dosavadního pronajímatele z uzavřené nájemní smlouvy ve vztahu k předmětnému pozemku (§ 2221 o. z.). Změnou vlastnictví se tudíž pro TJ [obec] jako nájemce předmětného pozemku (a současně provozovatele lyžařského areálu) ničeho nezmění, neboť žalobkyně bude jako nabyvatel předmětného pozemku vázána povinnostmi vyplývajícími z uzavřené nájemní smlouvy a jejích dodatků. TJ [obec] bude moci tudíž nadále užívat předmětný pozemek k účelu, ke kterému byl pronajat, bude moci nadále využívat též stavbu podzemních akumulačních nádrží a vodní dílo k účelu, ke kterému byly vybudovány, tzn. k zasněžování i předmětného pozemku a tento pozemek nadále bude moci být užíván jako sjezdová trať s přístupem k vleku, nacházejícím se na sousedním pozemku.

46. Zastavěnost předmětného pozemku (ve smyslu zastavěnosti pozemku bezprostředně s ním souvisejícího) tudíž s ohledem na shora uvedené skutečnosti při respektování zásady ex favore restitutionis jeho vydání nebrání, když vydáním předmětného pozemku nedojde ke změně způsobu jeho využití, nebude dotčena jeho funkční propojenost s ostatními pozemky a stavbami či stavebními prvky nacházejícími se v lyžařském areálu, tyto také budou nadále využitelné k účelu, k němuž byly vybudovány, a nebude ani narušena funkce, kterou lyžařský areál jako celek plní.

47. Odvolací soud vzal při rozhodování v úvahu i širší souvislosti projednávané věci, kdy žalobkyně je vlastníkem okolních pozemků, které lyžařský areál obklopují, včetně pozemků, zajišťujících přístup do lyžařského areálu, a přihlédl také ke skutečnosti, že žalobkyně v řízení deklarovala, že zachová účel stávajícího využití předmětného pozemku i do budoucna, tak jako v případě jiných pozemků tvořících sjezdovou trať, které jí byly vydány v jiné lokalitě (k. ú. [obec] u Jeseníka), a že umožňuje v dané oblasti provozování i jiných zimních aktivit na svých pozemcích (zimní běžkařská magistrála).

48. Veden výše uvedenými důvody, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobě o nahrazení souhlasu žalovaného s uzavřením dohody o vydání předmětného pozemku podle § 10 ZMV vyhověl.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2, § 243g odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni jako plně procesně úspěšnému účastníkovi přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří náklady právního zastoupení. Náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta ve výši 2.500 Kč za jeden úkon právní služby (§ 9 odst. 3 písm. b/ vyhlášky č. 1747/1996 Sb., v platném znění, dále jen„ AT“). Žalobkyně učinila v řízení celkem 14 účelných úkonů, a to převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum] (k procesní obraně žalovaného), odvolání ze dne [datum], dovolání ze dne [datum], odvolání ze dne [datum], replika ze dne [datum], účast u jednání před soudem I. stupně dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], účast u jednání před odvolacím soudem dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. a/, g/, k/ AT). Náhrada nebyla přiznána za vyjádření ze dne [datum], [datum], závěrečný návrh ze dne [datum], v nichž žalobkyně v podstatě již jen opakovala svoji předchozí argumentaci ve prospěch vydání předmětného pozemku a v návaznosti na to rozebírala restituční judikaturu. Vyjádření ze dne [datum] nebylo ve spise dohledáno. Celkem odměna advokáta činí 35.000 Kč.

50. Ke každému úkonu právní služby náleží náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 AT, tj. celkem 4.200 Kč.

51. Žalobkyni náleží dále náhrada za promeškaný čas v rozsahu celkem 76 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, a to vždy v rozsahu celkem deseti půlhodin k jednáním dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], čtrnácti půlhodin k jednání dne [datum], dvanácti půlhodin k jednání dne [datum], tj. celkem 7.600 Kč.

52. Žalobkyni náleží dále náhrada jízdného ke shora uvedeným soudním jednáním. Cesty byly vykonány k jednání dne [datum] a dne [datum] vozidlem s průměrnou spotřebou 4,7 l [číslo] km, k jednání dne [datum], [datum], [datum], částečně [datum] vozidlem s průměrnou spotřebou 5,6 l [číslo] km, dne [datum] a částečně dne [datum] vlakem, cena pohonných hmot a základní sazba za opotřebení vozidla byla určena v roce 2017 podle vyhlášky č. 440/2016 Sb., v roce 2018 podle vyhlášky č. 463/2017 Sb., v roce 2020 podle vyhlášky č. 358/2019 Sb., v roce 2021 podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. a vyhlášky č. 511/2021 Sb., za jízdy vlakem dle předložených jízdenek. K jednání dne [datum] a dne [datum] bylo ujeto po 2 x 187,3 km, jízdné činí 1.980,32 Kč a 2.035,38 Kč, k jednání dne [datum] a dne [datum] bylo ujeto po 2 x 191,30 km a jízdné činí 2.292,54 Kč a 2.407,62 Kč, k jednání dne [datum] bylo ujeto 2 x 276,3 km a jízdné činí 3.477,40 Kč, k jednání dne [datum] jízdné činí vlakem 590 Kč, k jednání dne [datum] bylo ujeto 2 x 24,6 km a jízdné činí 333,46 Kč a jízdné vlakem 724 Kč. Jízdné vozidlem činí celkem 12.526,72 Kč, po zaokrouhlení 12.526,70 Kč, vlakem 1.314 Kč.

53. Náklady právního zastoupení ve výši 35.000 Kč + 4.200 Kč + 7.600 Kč + 12.526,70 Kč se zvyšují podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o náhradu 21 % DPH, tj. o částku 12.458,60 Kč a spolu s jízdným vlakem činí celkem částku 60.572,60 Kč.

54. K zaplacení náhrady nákladů řízení byla žalovanému určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůta do tří dnů od právní moci rozsudku. Platebním místem byl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. určen advokát žalobkyně.

Poučení