59 Co 258/2021-234

Rubrum

Krajský soud v [obec], pobočka ve [obec], rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o zaplacení částky 470.833,05 Kč a 139.446,95 Kč o odvolání žalobkyně a odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 20. 8. 2021 č. j. 14 C 44/2020-161 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se zrušuje spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům v [část obce], a k pozemku p. [číslo] vše v katastrálním území Mařatice a obci [obec]. Pozemek p. č. st. [číslo], p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům v [část obce], a pozemek p. [číslo] vše v katastrálním území Mařatice a obci [obec], se přikazuje do výlučného vlastnictví žalované. Žalovaná je povinna na vypořádání spoluvlastnictví zaplatit žalobkyni částku 1.700.000 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jsou žalobkyně a žalovaná povinny zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na náhradu nákladů státu před soudy obou stupňů každá z nich částku 625 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích IV, V, VI, VII, VIII potvrzuje.

V. V řízení o zaplacení částky 470.833,05 Kč a zaplacení částky 139.446,95 Kč je žalobkyně povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 18.840 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl o zrušení spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům v [část obce], a k pozemku p. [číslo] vše v katastrálním území Mařatice a obci [obec]. Pozemek p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům v [část obce], a pozemek p. [číslo] vše v katastrálním území Mařatice a obci [obec], přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně a žalobkyni uložil povinnost na vypořádání spoluvlastnictví zaplatit žalované částku 1.700.000 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I). V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.875 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a dále jí uložil zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na nákladech státu částku 1.250 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Soud I. stupně uložil žalované dále povinnost zaplatit žalobkyni 194.200,89 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok [příjmení]) žalobu zamítl v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 276.632,16 Kč a zaplacení částky 139.446,95 Kč (výrok V). V řízení o zaplacení částky 470.833,05 Kč a zaplacení částky 139.446,95 Kč uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 35.111 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok [příjmení]), dále žalobkyni uložil v tomto řízení povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na nákladech státu částku 931 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VII) a žalované v tomto řízení uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na nákladech státu částku 438 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII).

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaná jsou spoluvlastnicemi pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům v [část obce], a k pozemku p. [číslo] vše v katastrálním území Mařatice a obci [obec] (dále též„ předmětné nemovitosti“ nebo jen„ nemovitosti“) každá z nich vlastní podíl o velikosti id. . Obě účastnice měly zájem o přikázání předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví. Rozdělení společné věci podle § 1144 o. z. soud I. stupně neshledal možným, neboť z důvodu šíře pozemku, vzniku malých celků a dostupnosti by věc nemohla sloužit dosavadnímu účelu bydlení a náklady na rozdělení by byly nepřiměřeně vysoké, když by převyšovaly 15 % obvyklé ceny nemovitostí. Obě účastnice prokázaly solventnost pro vyplacení vypořádacího podílu ve výši jedné poloviny obvyklé ceny předmětných nemovitostí, která byla zjištěna znaleckým posudkem ve výši 3.400.000 Kč. U žalované byla solventnost dle soudu I. stupně zeslabena její dřívější neochotou hradit dluhy vůči žalobkyni přiznané soudními rozhodnutími z titulu užívání nemovitostí nad rámec jejího spoluvlastnického podílu, a tím, že finanční prostředky měla žalovaná teprve získat, zatímco žalobkyně měla finanční prostředky uloženy na účtu. Žalované svědčila pro přikázání dlouhodobost užívání nemovitostí pro své bydlení, žalobkyni svědčilo pro přikázání zajištění bydlení pro dceru, k čemuž soud I. stupně konstatoval soudní praxi upřednostňující využití spoluvlastníkem před využitím osobou blízkou. Při rovnocenných předpokladech pro přikázání nemovitostí, kdy u žalobkyně se jedná o lepší solventnost a disponibilitu a u žalované o zájem nemovitosti užívat pro sebe, soud I. stupně přihlédl k chování žalované, která užívala nemovitosti nejméně od počátku spoluvlastnictví, neinvestovala do údržby a dlouhodobě bránila žalobkyni v jejich užívání /od [datum] (v rozhodnutí zjevně nesprávně uvedeno [datum]) do [datum], od [datum] do [datum] Protože žalovaná nemůže těžit ze svého protiprávního jednání, soud I. stupně k jejímu užívání nemovitostí nepřihlédl a nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně.

3. Žalobkyně žádala na vypořádání v širším smyslu zaplatit částku 470.833,05 Kč a částku 139.446,95 Kč, neboť žalovaná užívala předmětné nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu bez souhlasu žalobkyně. Období nadužívání, které žalobkyně učinila předmětem sporu, soud I. stupně rozdělil a posuzoval zvlášť pro období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] (první období) a pro období od [datum] do [datum] (druhé období). Částku 470.833,50 Kč žalobkyně žádala jako náhradu za nadužívání nemovitostí žalovanou, nárok soud I. stupně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. První období soud I. stupně posuzoval s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z“) podle zákona [číslo] Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.), druhé období s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 o. z. posuzoval podle o. z. Žalovaná v řízení vznesla námitku promlčení, kterou měl soud I. stupně při aplikaci ust. § 107 obč. zák. pro celé první období a dále pro část druhého období od [datum] do [datum] při aplikaci ust. § 619, § 621 o. z. za důvodnou, neboť žaloba byla podána u soudu až dne [datum]. Za období od [datum] do [datum] ([číslo] dnů) byly nároky uplatněny u soudu v tříleté subjektivní promlčecí lhůtě podle § 629 odst. 1 o. z. a promlčeny nebyly. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalovaná v tomto období bez souhlasu žalobkyně užívala nemovitosti celé, tedy nad rámec svého spoluvlastnického podílu, na úrok žalobkyně se bez spravedlivého důvodu obohatila a je povinna žalobkyni toto obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. vydat. Náhrada představuje užitek, o který žalobkyně přišla tím, že nemohla předmětné nemovitosti v rozsahu svého podílu užívat a současně představuje užitek, který se žalované dostal, neboť žalovaná fakticky nezískala užitky představované vyčíslenými úroky ve výši 139.446,95 Kč. Výši bezdůvodného obohacení soud I. stupně určil za [číslo] dnů užívání nemovitostí částkou 194.200,89 Kč (při měsíční náhradě za užívání id. nemovitostí ve výši 5.312 Kč. Žalobu zamítl pro částku 1.402,13 Kč, o kterou žalobkyně požadovala za období od [datum] do [datum] přiznat více, a dále žalobu zamítl pro promlčenou část nároku ve výši 275.230,03 Kč, celkem tedy 276.632,16 Kč. [příjmení] 139.446,95 Kč představovala dle žalobkyně kapitalizovaný úrok ve výši zákonného úroku z prodlení z jednotlivých měsíčních náhrad za nadužívání od prvního dne následujícího měsíce, za který je náhrada požadována, do [datum] a měla představovat užitky a plody z bezdůvodného obohacení, které by se jinak žalobkyni dostaly podle § 3004 odst. 1 o. z. Soud I. stupně nárok neshledal důvodným, neboť bezdůvodné obohacení přiznané žalobkyni v částce 194.200,89 Kč již samo o sobě představuje užitek plynoucí ze spoluvlastnického podílu, který by se žalobkyni dostal, kdyby svůj spoluvlastnický podíl užívala. Žalobkyní požadovaná částka představuje již užitek z užitku. Pokud pak se náhrady v částce 194.200,89 Kč nedostalo žalobkyni včas, nejde o nic jiného než úroky z prodlení podle § 1970 o. z. S úhradou částky 194.200,89 Kč žalovaná do okamžiku doručení žaloby nebyla v prodlení, proto také nárok na úroky z prodlení vyčíslené za období do [datum] není dle soudu I. stupně důvodný. Započtení vypořádacího podílu 1.700.000 Kč na částku 194.200,89 Kč, která byla žalobkyni přiznána z titulu širšího vypořádání, soud I. stupně neprovedl z důvodu konstitutivní povahy výroku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a vzniku pohledávky na zaplacení vypořádacího podílu až právní mocí rozhodnutí. Náhradu nákladů řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a řízení o zaplacení částky 470.833,05 Kč a částky 139.446,95 Kč vypořádal soud I. stupně podle poměrné procesní úspěšnosti účastnic (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), o náhradě nákladů státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti tomuto rozhodnutí podaly obě účastnice odvolání.

5. Žalobkyně odvolání směřovala do výroků V, VI, VII rozsudku soudu I. stupně, kterému vytýkala nesprávné právní posouzení věci. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2354/2016 a důvodovou zprávu k novému občanskému zákoníku žalobkyně namítala, že nárok na náhradu za nadužívání nemovitostí je zvláštním hmotněprávním nárokem vyplývajícím z ust. § 1148 odst. 1 o. z. a soud I. stupně proto nesprávně považoval jeho část za promlčenou. Námitku promlčení měl soud I. stupně vyhodnotit také jako nemravnou vzhledem k § 6 odst. 1 o. z. Žalovaná znemožnila přístup žalobkyni do společné věci a bránila jí ve výkonu vlastnického práva. V rámci exekučního řízení, v němž žalobkyně vymáhala nárok z titulu nadužívání ze strany žalované, vznášela žalovaná nesmyslné námitky, aby vymožení takových nároků znemožnila, dělala se nemajetnou, exekuované nároky nehradila, přitom v tomto řízení je schopna vyplatit částku převyšující milion korun. Společnou věc nechala žalovaná chátrat a tím způsobila snížení její hodnoty. Jednání žalované je dle žalobkyně nepoctivé až lstivé. Žalobkyně dále namítala, že soud I. stupně nesprávně vyložil pojem užitek ve vztahu k nároku na zaplacení částky 139.446,95 Kč, pokud za něj měl jen náhradu z titulu nadužívání a nikoli též úrok z této částky představující rovněž užitek. Žalobkyně jako ochuzená by měla mít možnost získat výnos ze zaplaceného nájemného, resp. náhrady za něj, bylo-li by hrazeno včas. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl v napadených výrocích změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit jí částku 276.632,16 Kč a částku 139.446,95 Kč.

6. U odvolacího jednání žalobkyně doplnila odvolací argumentaci v tom směru, že při nadužívání nemovitostí jedním ze spoluvlastníků při absenci dohody o užívání nemovité věci se nejedná o nárok na bezdůvodné obohacení, ale o nárok vyplývající z ust. § 1118 a § 1120 o. z., který upravuje právo na výnos a užitky.

7. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že nárok na vypořádání podílového spoluvlastnictví a nárok za nadužívání nemovitostí jsou samostatnými nároky, které nelze započítávat a u nároku za nadužívání je nutno k námitce žalované zkoumat, zda nedošlo k promlčení nároku. Žalobkyně o možnosti uplatňovat nároky věděla a za určitou dobu je také u soudu uplatňovala. Okolnost, že se nedomáhala nároku za všechna období, nemůže být přičítána k tíži žalované a tyto nároky nelze uplatňovat zpětně po cca 10 letech. Námitku promlčení nelze dle žalované hodnotit v rozporu s dobrými mravy, neboť uplatnila zákonnou možnost a neměla možnost ovlivnit rozsah žalobkyní požadovaného nároku v jiných řízeních. V předchozích řízeních byly nároky žalobkyni na vydání bezdůvodného obohacení přiznány, a pokud se jich nedomáhala za celé období, jde o její pochybení. Dle žalované zhodnotil soud I. stupně správně i pojem užitek, který není nic jiného než úroky z prodlení z částky vyčíslené za nadužívání nemovitostí. Žalovaná navrhla, aby odvolání žalobkyně bylo jako nedůvodné zamítnuto.

8. Žalovaná odvoláním napadla výroky I, II, III, IV, VII rozsudku soudu I. stupně pro odvolací důvody, které vymezila ust. § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř. Uvedla, že nenapadá část výroku I. o zrušení podílového spoluvlastnictví, ale jen tu výrokovou část, kterou byly nemovitosti přikázány do vlastnictví žalobkyně za částku 1.700.000 Kč s tím, že samotnou částku vypořádacího podílu zjištěnou znaleckým posudkem nenapadá. Navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že nemovitosti budou přikázány za částku 1.700.000 Kč do vlastnictví žalované a nebude jí uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 194.200,89 Kč. Namítala, že svědkovi [příjmení] žalobkyně sdělila, že má zájem nemovitost prodat a nehodlá se do ní stěhovat. Svědek [příjmení] vypověděl, že dům byl žalovanou užíván jen v přízemí, první patro užíváno nebylo, což koresponduje s tím, že svědek [příjmení] vyklidil dům ke konci roku 2016. Žalovaná nesouhlasila proto se závěrem soudu I. stupně, že žalovaná vyloučila spoluvlastnici z užívání nemovitosti tím, že ji po ukončení společného jednání v únoru 2017 neinformovala o tom, že je horní patro vyklizené a nenabídla jí tuto část k užívání. Žalobkyně v předchozích sporech o vydání bezdůvodného obohacení za období do [datum] prokázala, že žalovaná užívala dům nad rámec spoluvlastnického podílu, neboť tam bydlel i bývalý manžel žalované, který se koncem roku 2016 odstěhoval. Po r. 2013 a zvláště od února 2017, kdy skončily společné snahy o prodej nemovitostí, však žalobkyně neučinila žádné aktivní kroky k tomu, aby jí užívání nemovitostí bylo umožněno. Žalovaná jí v užívání svým chováním nebránila a s ohledem na vzájemné vztahy od ní nelze očekávat, že bude druhou spoluvlastnici aktivně vyzývat k užívání. Nebylo prokázáno, že by žalovaná například úmyslně měnila klíče od vstupních dveří nebo klíče odmítla žalobkyni vydat, že by nemovitosti pronajala třetí osobě apod. Na straně žalované proto nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení. K výroku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalovaná argumentovala tím, že se zasloužila o získání nemovitostí, tyto stále užívá k bydlení spolu se synem a disponuje částkou 1.700.000 Kč na vyplacení podílu. Po odstěhování bývalého manžela žalované došlo ke změně situace, která byla řešena dřívějšími rozsudky ohledně nadužívání nemovitostí, k dřívějším řízením by nemělo být přihlédnuto a tato hodnocena v neprospěch žalované. Žalovaná po celou dobu sama financovala chod nemovitostí, drobné investice, přičemž souběžně musela hradit exekuce vzniklé z předchozího manželství. V případě přikázání nemovitostí do vlastnictví žalobkyně by žalovaná musela hledat jiné bydlení pro sebe a syna, zatímco žalobkyně má bytovou otázku vyřešenou.

9. V průběhu odvolacího řízení žalovaná k odvolací argumentaci doplnila, že exekuce vedená proti ní soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] byla v celém rozsahu uhrazena. K prokázání schopnosti uhradit žalobkyni vypořádací podíl předložila potvrzení o složení částky 1.700.000 Kč. Uvedla, že by mělo být přihlédnuto zejména k tomu, jak se kdo o získání nemovitostí zasloužil, kdo je po celou dobu užíval a jak budou v budoucnu užívány k bydlení, když žalovaná by je chtěla nadále se synem užívat a v nemovitostech trvale od počátku bydlí. Nevznikaly by tak ani další náklady spojené se stěhováním a zajištěním nového bydlení, které by žalovaná na rozdíl od žalobkyně musela řešit, neboť žalobkyně je vlastnicí jiné nemovitosti, ve které bydlí a předmětné nemovitosti ke svému bydlení nepotřebuje.

10. Odvolací soud konstatuje, že žalobkyně a žalovaná podaly odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), jsou osobami k podání tohoto opravného prostředku oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), odvolání směřují proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.) a uvádějí v něm způsobilé odvolací důvody, v případě žalobkyně podřaditelné pod ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., v případě žalované podřaditelné pod ust. § 205 odst. e), f), g) o. s. ř.

11. Po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení jemu předcházejícího (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není a odvolání žalované je důvodné zčásti.

12. Předně odvolací soud poznamenává, že byť žalovaná odvolání směřovala do výroku I. rozsudku soudu I. stupně jen v části, kterou byly nemovitosti přikázány do vlastnictví žalobkyně a kterou byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni vypořádací podíl, suspenzivní účinky odvolání nastaly ve vztahu k celému výroku I napadeného rozsudku. Předmět řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nedělitelný, rozhodnutí soudu se musí vztahovat vždy na celý předmět řízení a žádná jeho část nemůže odděleně nabýt právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) Odvolací soud přezkoumal proto výrok I. rozsudku soudu I. stupně v celém rozsahu (k tomu viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 315/05).

13. Z hlediska skutkové stránky odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, který provedl dokazování v potřebném rozsahu, důkazy provedl procesně řádným způsobem a vyhodnotil je v souladu s ust. § 132 o. s. ř. v jednotlivosti i vzájemné souvislosti s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo a bylo účastníky uvedeno.

14. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalované proti skutkovému zjištění soudu I. stupně, že žalovaná vyloučila žalobkyni z užívání nemovitostí a nemovitosti užívala nad rozsah svého spoluvlastnického podílu. Skutková zjištění soudu I. stupně mají podklad v provedených důkazech, z nichž soud I. stupně vyvodil správné skutkové závěry, posuzujíce skutková zjištění také ve vzájemné souvislosti (k tomu viz zejména bod 33, 34 odůvodnění napadeného rozsudku). Žalovaná sama uvádí, že do [datum] žalobkyně prokázala, že žalovaná užívala předmětné nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Soud I. stupně správně dovodil, že žalobkyně byla vyloučena z užívání nemovitostí žalovanou i v následujícím období. Dohodou účastnic o prodeji společné věci v roce 2015, která přestala být realizována v únoru 2017, ani odstěhováním bývalého manžela žalované na konci roku 2016, se předchozí stav nezměnil. Nebylo tvrzeno ani nevyšlo v řízení najevo, že by v souvislosti s dohodou o prodeji nemovitostí žalobkyně současně vyslovila souhlas s užíváním společné věci žalovanou nad rozsah jejího spoluvlastnického podílu či že by se vzdala svého nároku na náhradu za neužívání společné věci. Nebylo ani prokázáno, že by dřívější stav (bránění žalobkyni v užívání nemovitostí) doznal změny, tedy že by žalovaná například vydala žalobkyni klíče, oznámila jí vyklizení nemovitostí bývalým manželem s tím, že vyklizené prostory má žalobkyně možnost užívat. Vzhledem k předchozím nastoleným poměrům bylo na žalované, jak správně poznamenal soud I. stupně, aby oznámila žalobkyni změnu svého postoje k užívání nemovitostí žalobkyní. Uvedené přitom platí i pro situaci po odstěhování bývalého manžela žalované. Žalovaná v odvolání nesprávně hodlá přesunout tuto aktivitu na žalobkyni, ačkoliv to byla ona, kdo žalobkyni již dříve bránil v užívání nemovitostí. I pokud by žalobkyně měla vědomost o tom, že bývalý manžel žalované vyklidil horní patro domu, nemohla z této skutečnosti bez dalšího vyvozovat, že žalovaná změnila svůj postoj a přestane ji z užívání nemovitostí vylučovat. Žalovaná nemůže proto důvodně namítat, že v určitém okamžiku již proti užívání nemovitostí druhou spoluvlastnicí nebyla, jestliže jí tuto skutečnost nesdělila. Nelze po žalobkyni žádat, aby kontinuálně zjišťovala stanovisko žalované k možnosti užívání nemovitostí oběma spoluvlastnicemi a případnou změnu jejího předchozího názoru. Soud I. stupně správně uvedl, že bylo na žalované dát žalobkyni najevo změnu svého stanoviska, což platí i za situace, že vzájemné vztahy mezi účastnicemi byly narušeny. Závěr soudu I. stupně, že žalovaná užívala bez souhlasu žalobkyně předmětné nemovitosti v celém rozsahu, je pak v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015 sp. zn. 28 Cdo 1069/2015 nebo ze dne 5. 6. 2018 sp. zn. 29 Cdo 4018/2017), podle které bezdůvodné obohacení vzniká i tomu, kdo bez platného právního titulu na úkor vlastníka dosáhl postavení detentora věci například tím, že nemovitost měl uzamčenu a měl ji přístupnou jen pro sebe a svou potřebu, a to bez ohledu na to, nakolik intenzivně ji skutečně využíval (v jakém rozsahu, časovém období apod.). Námitka žalované, že svědek [příjmení] vypověděl, že užívala dům jen v přízemí, není proto významná. Nadto je třeba uvést, že svědek [příjmení] uvedl, že žalovaná s dětmi užívala též jeden pokoj v horním patře, nikoliv jen přízemí, což vyplynulo i z výpovědi svědka [příjmení]. [příjmení].

15. Skutková zjištění soudu I. stupně jsou správná a odvolací soud na ně tímto odkazuje. V odvolacím řízení doznaly změnu toliko ohledně níže uvedených zjištění o schopnosti žalované uhradit přiměřenou náhradu a exekučních řízení vedených proti žalované, a to na základě doplnění dokazování odvolacím soudem listinami předloženými účastnicemi v odvolacím řízení. Skutková zjištění byla doplněna i zopakováním důkazu výpisem z katastru nemovitostí, z něhož odvolací soud zjistil další skutečnosti nad rámec skutkových zjištění soudu I. stupně.

16. Soudem I. stupně bylo zjištěno, že žalovaná měla pro vyplacení vypořádacího podílu příslib zápůjčky ve výši 1.700.000 Kč. Z transakční historie a přehledu účtů a zůstatků považuje odvolací soud za prokázané, že pro účel výplaty spoluvlastnictví žalovanou byla na účet advokátní úschovy advokáta žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] složena dne [datum] ze strany [právnická osoba] částka 1.700.000 Kč. Zástupce žalované v řízení uvedl, že z částky složené na jeho účet advokátní úschovy je pověřen k výplatě vypořádacího podílu ve prospěch žalobkyně.

17. Žalobkyně v odvolacím řízení namítala, že z uvedených listin není patrno, že žalovaná je vlastníkem těchto prostředků a na základě jakých skutečností je oprávněna s prostředky disponovat. Žalobkyni lze přisvědčit, že z předmětných listin nevyplývá, že finanční prostředky jsou skutečně ve vlastnictví žalované. K dané námitce žalobkyně odvolací soud poznamenává, že otázku vlastnictví peněžních prostředků ostatně nelze spolehlivě dovodit ani z výpisu z bankovního účtu žalobkyně, kdy uvedený výpis prokazuje jen tolik, že na bankovním účtu žalované jsou k dispozici peněžní prostředky v konkrétní částce. [příjmení] prostředků na bankovním účtu není majitel účtu, nýbrž banka a majitel účtu má jen pohledávku za bankou na vyplacení prostředků (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015 sp. zn. 28 Cdo 975/2013). Ani pohledávka majitele účtu za bankou na vyplacení prostředků uložených na účtu však nehovoří ničeho o tom, zda vlastníkem peněžních prostředků před jejich vkladem či převodem na bankovní účet byl majitel účtu nebo třetí osoba a případně na základě jakých skutečností a jakým způsobem s peněžními prostředky třetí osoby byl oprávněn nakládat majitel účtu.

18. Pro rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je podstatné, zda podílový spoluvlastník, který má zájem o přikázání nemovitostí do svého vlastnictví, je schopen zaplatit přiměřenou náhradu ostatním spoluvlastníkům (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2010 sp. zn. 22 Cdo 3685/2008). Z tohoto pohledu odvolací soud považuje za prokázané, že obě účastnice jsou schopny přiměřenou náhradu v částce 1.700.000 Kč, představující vzhledem k výši spoluvlastnických podílů polovinu obvyklé ceny předmětných nemovitostí, uhradit. Žalobkyně v řízení prokázala, že pro účely vyplacení přiměřené náhrady má k dispozici peněžní prostředky uložené na bankovním účtu. Žalovaná prokázala, že pro účely vyplacení přiměřené náhrady má zajištěné peněžní prostředky od třetí osoby, peněžní prostředky ve výši přiměřené náhrady byly za tímto účelem složeny na účet advokátní úschovy jejího advokáta, který je dle svého prohlášení pověřen je vyplatit žalobkyni na vypořádací podíl.

19. Skutkově bylo soudem I. stupně dále zjištěno, že proti žalované jako povinné byla u soudu I. stupně vedena od roku 2010 exekuční řízení, dvě z nich byla vedena žalobkyní jako oprávněnou. Exekuce k uspokojení pohledávky žalobkyně ve výši 120.000 Kč (náhrada za užívání předmětných nemovitostí nad rámec spoluvlastnického podílu) vedená u soudního exekutora Mgr. [ulice] pod sp. zn. [číslo] byla dle oznámení soudního exekutora ze dne [datum] skončena. V katastru nemovitostí bylo zapsáno vedení další exekuce soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 164 EX 5575/2014 včetně exekučního příkazu k prodeji spoluvlastnického podílu žalované.

20. Z výsledků vyhledávání v centrální evidenci exekucí považuje odvolací soud za prokázané, že ke dni [datum] je zde pro žalovanou jako povinnou zapsána exekuce podle usnesení Okresního soudu [obec] ze dne [datum], vedená u soudního exekutora Mgr. [jméno] [jméno] pro peněžitou částku 21.817 Kč s příslušenstvím, náklady oprávněného a náklady exekuce. Žalovaná uvedla, že exekuce proti ní byla tímto soudním exekutorem v minulosti vedena, všechny exekuce vedené pro dluhy bývalého manžela zaplatila a není jí známo, že by proti ní tato exekuce nařízená v roce 2009 byla ještě vedena.

21. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce, vydaného dne [datum] soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], žádostí zástupce žalované ze dne [datum] adresované soudnímu exekutorovi Mgr. [jméno] [příjmení] a oznámení o skončení exekuce vydaného dne [datum] soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] považuje odvolací soud za prokázané, že exekuce vedená žalobkyní proti žalované pod sp. zn. 164 EX 5575/14 k uspokojení nákladů nalézacího řízení ve výši 37.968 Kč a nákladů oprávněné v exekučním řízení a nákladů exekuce (dosud zapsaná v katastru nemovitostí včetně příkazu k prodeji spoluvlastnického podílu žalované) byla skončena, provedením exekuce zanikly účinky všech exekučních příkazů a soudní exekutor přikázal katastrálnímu úřadu provedení výmazu exekučních příkazů a poznámky o zahájení exekuce vydaných v tomto exekučním řízení.

22. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] považuje odvolací soud za prokázané, že nabývacím titulem pro žalovanou je kupní smlouva ze dne [datum] a rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ve věci zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum]. Nabývacím titulem pro žalobkyni je usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne [datum] s právní mocí ke dni [datum]. V katastru nemovitostí není zapsána jiná exekuce, než je shora uvedená exekuce vedená soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení].

23. Odvolací soud neprovedl důkaz poštovní poukázkou o výši invalidního důchodu žalované, neboť žalovaná mohla skutečnost prokazující pobírání invalidního důchodu a jeho výši prokázat v řízení před soudem I. stupně a tento důkaz je proto podle § 205a o. s. ř. v odvolacím řízení nepřípustný.

24. Provedení ostatních důkazů předložených žalovanou v odvolacím řízení systém neúplné apelace (§ 205a o. s. ř.) ani koncentrace řízení (§ 118b o. s. ř.) nebránil, jak namítala žalobkyně. Jednalo se o listiny, které byly vydány až v průběhu odvolacího řízení a prokazovaly skutečnosti, které nastaly po prvním jednání soudu I. stupně a po vyhlášení jeho rozhodnutí (§ 119a odst. 1 o. s. ř.). Argumentace žalobkyně, že žalovaná mohla vyplatit exekuce dříve, není případná, když rozhodující je, kdy ke skutečnostem, které žalovaná prokazovala, došlo.

25. Při právním posouzení nároku na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví soud I. stupně aplikoval správné právní normy (§ 1140 a násl. o. z.) a dospěl ke správnému závěru, že jsou dány podmínky pro zrušení spoluvlastnictví mezi účastnicemi, neboť žalobkyně ani žalovaná nemají zájem na jeho dalším trvání (§ 1140 odst. 1 o. z.).

26. Způsoby vypořádání spoluvlastnictví a jejich závazné pořadí vyplývají z ust. § 1144 a násl. o. z., přičemž soud I. stupně se správně zabýval nejprve otázkou, zda lze předmětné nemovitosti rozdělit. Správně závěroval, že v daném případě rozdělení předmětných nemovitostí není možné. [adresa] není vertikálně dělitelný tak, aby vznikly dvě stavby sloužící k bydlení se samostatnými vchody a samostatnými rozvody, náklady na rozdělení by byly nepřiměřeně vysoké, neboť by převyšovaly 15 % z obvyklé ceny nemovitostí. U pozemků soud I. stupně správně vzal v úvahu, že pozemek [parcelní číslo] není přístupný z ulice, jen přes dům [adresa], rozdělením by ztratil dosavadní účel užívání společně s pozemkem p. č. st. [číslo], kdy byl dosud užíván jako funkční celek s tímto pozemkem a stavbou rodinného domu na něm stojící, rozdělené části by neměly samostatný přístup, nebyly by samostatně obdělávatelné. Žalobkyní ani žalovanou nemožnost rozdělení nemovitostí nebyla zpochybňována.

27. V úvahu přicházelo jako v pořadí druhý způsob vypořádání přikázání předmětných nemovitostí za přiměřenou náhradu jedné ze spoluvlastnic (§ 1147 o. z.). Obě spoluvlastnice o nemovitosti projevily zájem. V takovém případě je otázkou úvahy soudu, které z nich budou nemovitosti přikázány. I v podmínkách nového občanského zákoníku je použitelná dosavadní judikatura týkající se vypořádání spoluvlastnictví. Soud se v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má vždy zabývat především výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci, může však vyjít i z jiných skutečností (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2012 sp. zn. 22 Cdo 3238/2010). Možnost přikázat věc konkrétnímu spoluvlastníku ustálená soudní praxe spojuje rovněž se schopností spoluvlastníka zaplatit přiměřenou náhradu ostatním spoluvlastníkům (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2010 sp. zn. 22 Cdo 3685/2008).

28. V daném případě jsou podíly žalobkyně a žalované na předmětných nemovitostech stejné, kdy každá vlastní podíl o velikosti jedné poloviny. Kritérium velikosti podílů vyznívá tudíž stejně pro obě z nich.

29. Zabýval-li se soud I. stupně hodnocením dalších kritérií pro posouzení, které z účastnic mají být nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví, s jeho závěrem, jenž vyústil v přikázání nemovitostí do vlastnictví žalobkyně, se odvolací soud neztotožňuje.

30. Prvotně bylo potřebné zkoumat, zda některou z účastnic nevylučuje z možnosti přikázání nemovitostí do vlastnictví neschopnost zaplatit přiměřenou náhradu. Schopnost účastnic zaplatit přiměřenou náhradu při přikázání nemovitostí do jejich vlastnictví svědčí oběma z nich. Žalobkyně je schopna zaplatit přiměřenou náhradu z peněžních prostředků, které má uložené na bankovním účtu. Žalovaná je schopna zaplatit přiměřenou náhradu z peněžních prostředků složených třetí osobou na účet advokátní úschovy jejího advokáta. Obě účastnice tedy jsou schopny přiměřenou náhradu ve výši 1.700.000 Kč zaplatit. Stav zjištěný soudem I. stupně, kdy žalovaná měla peněžní prostředky pro účely vyplacení přiměřené náhrady pouze přislíbeny, doznal v průběhu odvolacího řízení změn.

31. Odvolací soud má za to, že okolnost, že žalovaná peněžní prostředky pro zaplacení přiměřené náhrady zajistila od třetí osoby, by neměla kritérium schopnosti zaplatit přiměřenou náhradu u žalované zeslabovat. Žalovaná uvedla, že procházela ztíženou situací, čelila exekucím z důvodu dluhů bývalého manžela, všechny exekuce již uhradila. V katastru nemovitostí je dle zjištění zapsána jen jedna exekuce, a to vedená soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] ve prospěch žalobkyně jako oprávněné, tato exekuce je podle oznámení soudního exekutora skončena. Dle zjištění soudu I. stupně proti žalované byla v minulosti vedena i jiná exekuční řízení, žádné z nich není již v katastru nemovitostí zapsáno. Ani jediná exekuce, která je v centrální evidenci exekucí evidována vůči žalované jako povinné (nařízená v roce 2009), není v katastru nemovitostí zapsána a není pro ni v katastru nemovitostí zapsán příkaz k prodeji spoluvlastnického podílu žalované (žalovaná uvedla, že zaplatila všechny exekuce, které proti ní byly vedeny z důvodu dluhů jejího bývalého manžela). Dle odvolacího soudu lze schopnost zajištění prostředků s přihlédnutím k těmto skutečnostem vnímat i z toho pohledu, že proti žalované bylo dříve vedeno vícero exekučních řízení, žalované se podařilo s exekučními řízeními vypořádat a i přes svou nepříznivou majetkovou situaci má zabezpečené peněžní prostředky pro vyplacení přiměřené náhrady. V tomto duchu je podle názoru odvolacího soudu možné nahlížet i na soudem I. stupně zmiňovanou neochotu hradit žalobkyni dluhy přiznané soudními rozhodnutími (kterou vyvodil ze skutečnosti, že proti žalované byla žalobkyní vedena dvě exekuční řízení), když proti žalované byla vedena i jiná exekuční řízení než žalobkyní jako oprávněnou Odvolací soud má za to, že slabší sociální či hmotná úroveň jednoho ze spoluvlastníků, by neměla být diskriminujícím kritériem při hodnocení schopnosti zaplatit přiměřenou náhradu za situace, kdy takový spoluvlastník byl schopen prostředky na zaplacení přiměřené náhrady obstarat z jiných než vlastních zdrojů.

32. Jedná-li se o další kritéria, závěr soudu I. stupně, že žalovaná nemůže z protiprávního jednání uplatňovat pro sebe v řízení výhodu, odvolací soud nezpochybňuje. Správně soud I. stupně poukázal na to, že žalovaná dlouhodobě bránila žalobkyni v užívání nemovitostí. Nelze proto přihlédnout k tomu, že po dobu trvání podílového spoluvlastnictví mezi účastnicemi to byla žalovaná, která nemovitosti užívala. Soud I. stupně vzal správně za prokázané, že i žalobkyně v minulosti hodlala nemovitosti užívat, kdy žalovanou vyzývala k jejich zpřístupnění, na způsobu užívání se chtěla s žalovanou dohodnout, učinila také pokus o ubytování osob, s nimiž uzavřela nájemní smlouvu.

33. Žalovaná bránila v užívání nemovitostí žalobkyní a z tohoto protiprávního stavu skutečně nemůže těžit při posuzování otázky, které z účastnic mají být nemovitosti přikázány. Ke skutečnosti, že žalovaná nemovitosti spolu se synem užívala (po dobu existence podílového spoluvlastnictví mezi účastnicemi) a že žalobkyně nemovitosti na rozdíl od žalované neužívala, nelze proto přihlížet.

34. Skutečnost, že žalovaná bránila žalobkyni v užívání nemovitostí, eliminuje kritérium užívání nemovitostí žalovanou (po dobu existence podílového spoluvlastnictví mezi účastnicemi), které by jí na rozdíl od žalobkyně svědčilo pro přikázání nemovitostí. Dle odvolacího soudu však nevytěsňuje a nemůže převážit ostatní skutečnosti, které svědčí ve prospěch přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované. Posuzovaný případ je přitom skutkově odlišný od případu, který byl řešen v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2011 sp. zn. 22 Cdo 2598/2010, zmíněném soudem I. stupně. V něm někteří ze spoluvlastníků vyloučili ostatní spoluvlastníky z užívání lyžařského areálu sloužícího pro podnikání, zdroje získané z podnikání s nemovitostmi investovali do rozšíření infrastruktury k lyžařskému areálu a výstavby vlastního lyžařského vleku, z něhož měli vysoké zisky, o které se na úkor ostatních spoluvlastníků obohacovali. V posuzované věci žalovaná užívala nemovitosti k uspokojení bytové potřeby své a svého syna, s nemovitostmi však nenakládala způsobem, že by je využívala k podnikání nebo například k pronájmu třetím osobám a tím opatřovala prostředky, o jejichž vynaložení by sama rozhodovala nebo je například sama spotřebovala.

35. Významným kritériem pro posouzení, kterému z podílových spoluvlastníků mají být nemovitosti přikázány, je účelné využití společné věci. Žalovaná hodlá nemovitosti užívat k uspokojení své bytové potřeby (potažmo i bytové potřeby svého syna, který s ní v domě bydlel a bydlí), žalobkyně má zájem zajistit v nemovitosti bydlení pro svoji dceru. Soud I. stupně přiléhavě poukázal na ustálenou judikaturu, která za účelnější využití nemovitostí považuje jejich využití spoluvlastníkem před využitím osobou blízkou (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2008 sp. zn. 22 Cdo 539/2007).

36. Žalované svědčí dle odvolacího soudu pro přikázání nemovitostí také doba trvání jejího vlastnického práva a dále skutečnost, že nemovitosti před vznikem podílového spoluvlastnictví mezi účastnicemi užívala ke svému bydlení a bydlení svých rodinných příslušníků, má tedy na rozdíl od žalobkyně k nemovitostem užší vazbu. Skutečnost, že žalovaná užívala nemovitosti dlouhodobě, již před vznikem podílového spoluvlastnictví mezi účastnicemi, nebyla mezi účastnicemi sporná. Žalovaná nabyla nemovitosti kupní smlouvou osmnáct let před tím, než spoluvlastnický podíl nabyla v dražbě žalobkyně. Odvolací soud považuje v posuzované věci za podstatnou také tu skutečnost, že žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem v dražbě provedené soudním exekutorem (dle žalované se jednalo o spoluvlastnický podíl bývalého manžela žalované). Stěží lze předpokládat, že žalobkyně se před nabytím spoluvlastnického podílu neseznámila se skutečnostmi týkajícími se nemovitostí, které nabývala do svého vlastnictví, včetně způsobu jejich užívání a skutečnosti, zda jsou volné. Žalobkyně se rozhodla nabýt v dražbě spoluvlastnický podíl, přičemž si musela být vědoma, že jejímu samostatnému bydlení brání užívání nemovitostí žalovanou jako druhou rovnodílnou podílovou spoluvlastnicí a jejími rodinnými příslušníky a že nebude moci nemovitosti bez souhlasu druhého spoluvlastníka ani rekonstruovat (o jejich případné rekonstrukci hovořila žalobkyně na počátku řízení) a tím případně přizpůsobit k užívání oběma spoluvlastníky.

37. Jedná-li se o údržbu nemovitostí, žalovaná tuto zanedbávala, o čemž svědčí zjištění soudu I. stupně ze znaleckého posudku ohledně zanedbanosti údržby s předpokladem menších stavebních úprav a zaostalý vzhled domu dle svědka [příjmení]. [příjmení]. Ze strany žalobkyně však do nemovitostí nebylo také investováno, žalobkyně se na údržbě nemovitostí nikterak nepodílela.

38. Při zohlednění všech výše uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že nemovitosti mají být přikázány do výlučného vlastnictví žalované. Odvolací soud shrnuje, že spoluvlastnický podíl žalobkyně i žalované je ve stejné výši, obě účastnice projevily o přikázání nemovitostí do svého vlastnictví zájem. Nelze přihlédnout ke skutečnosti, že po dobu existence podílového spoluvlastnictví mezi účastnicemi nemovitosti užívá žalovaná a žalobkyně nemovitosti neužívá, neboť žalovaná žalobkyni v užívání bránila. Žádná z účastnic do nemovitostí neinvestovala. Účelněji do budoucna nemovitosti budou využity lépe žalovanou, která nemá jiné bydlení a nemovitosti bude využívat pro bytovou potřebu svoji (a svého syna, který v nich s žalobkyní již bydlí), čemuž je třeba dát přednost před jejich využitím k zajištění bydlení pro dceru žalobkyně. Žalované svědčí také dlouhodobost vlastnického práva ve srovnání s vlastnictvím žalobkyně a skutečnost, že nemovitosti užívala pro své bydlení a svých rodinných příslušníků před vznikem podílového spoluvlastnictví mezi účastnicemi a má k nim užší vazbu. Naproti tomu žalobkyně se rozhodla nabýt spoluvlastnický podíl za situace, kdy nemovitosti byly užívány k bydlení stávajícím spoluvlastníkem.

39. Odvolací soud vzal při rozhodování v úvahu též zjištění, že proti žalované je dosud v centrální evidenci exekucí zapsána exekuce z roku 2009. Tuto skutečnost odvolací soud nevnímá jako překážku pro přikázání předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované. Přihlédl k tomu, že se jedná o exekuci nařízenou před třinácti lety a není pro ni zapsáno v katastru nemovitostí žádné omezení vlastnického práva žalované k jejímu spoluvlastnickému podílu, což podporuje tvrzení žalované, že všechny exekuce zaplatila, neboť pokud by k zaplacení vykonávané pohledávky nedošlo a exekuce byla vedena po tak dlouhou dobu, nepochybně by soudní exekutor přistoupil k prodeji spoluvlastnického podílu žalované na předmětných nemovitostech. Příkaz k prodeji vydaný soudním exekutorem Mgr. [jméno] není však v katastru nemovitostí zapsán. I v případě, že by soudní exekuce nebyla skončena, odvolací soud má za to, že žalovaná je schopna se s ní vypořádat tak, aby nepřišla o své bydlení v předmětných nemovitostech, když dosud přes vedení jiných exekucí v minulosti byla schopna nemovitosti pro sebe zachovat.

40. Veden výše uvedenými důvody, odvolací soud shodně se soudem I. stupně rozhodl o zrušení spoluvlastnictví účastnic k předmětným nemovitostem (§ 1143 o. z.), které však přikázal za přiměřenou náhradu ve výši 1.700.000 Kč do vlastnictví žalované (§ 1147 o. z.) a takto podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil výrok I. rozsudku soudu I. stupně.

41. O náhradě nákladů řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Odvolací soud vyšel z judikatorních závěrů Ústavního soudu vyplývajících z jeho rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 262/20, k nimž se Ústavní soud přihlásil i v dalších svých rozhodnutích (např. ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 1664/21, ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 2081/21 nebo ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 3202/20). Odvolací soud neshledává v přezkoumávané věci zvláštní důvody, které by přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovaly, proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

42. Náhradu nákladů státu v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vypořádal odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím ke shora zmíněné judikatuře Ústavního soudu, z níž se podává, že vyhoví-li soud návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků třeba pohlížet jako na částečný (stejný). Uložil proto žalobkyni a žalované, aby České republice - Okresnímu soudu v Uherském Hradišti zaplatily každá z nich jednu polovinu nákladů státu, které byly hrazeny z rozpočtových prostředků, tj. částku 625 Kč.

43. Jedná-li se o nároky uplatněné žalobkyní v rámci tzv. širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví, považuje odvolací soud jejich posouzení soudem I. stupně za správné.

44. Žalobkyně uplatnila v rámci vypořádání v širším smyslu nárok na zaplacení částky 470.833,05 Kč a na zaplacení částky 139.446,95 Kč. Částku 470.833,05 Kč žádala žalobkyně zaplatit z důvodu nadužívání nemovitostí žalovanou nad rámec jejího spoluvlastnického podílu bez souhlasu žalobkyně. Shora odvolací soud uvedl, že neshledal důvodnou námitku žalované proti zjištění soudu I. stupně, že s přihlédnutím ke skutkovým okolnostem případu nutno mít za to, že žalovaná užívala předmětné nemovitosti v celém rozsahu, a to bez souhlasu žalobkyně jako druhé rovnodílné podílové spoluvlastnice. Žalovaná tedy užívala nad rámec svého spoluvlastnického podílu předmětné nemovitosti v rozsahu jedné poloviny.

45. Žalobkyně náhradu za užívání nemovitostí žalovanou nad rámec spoluvlastnického podílu žádala za období od [datum] do [datum] a dále za období [datum] do [datum]. S přihlédnutím k ust. § 3028 odst. 1, 3 o. z. soud I. stupně správně posuzoval uplatněný nárok v období do [datum] podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“) a v období od [datum] podle o. z. Správně soud I. stupně nárok posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. obč. zák., § 2991 a násl. o. z.), k čemuž odvolací soud doplňuje, že se jedná o majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu.

46. Argumentaci žalobkyně, že se /za účinnosti o. z./ jedná o zvláštní hmotněprávní nárok vyplývající z ust. § 1148 odst. 1 o. z. a § 1120 o. z., odvolací soud nemůže přisvědčit.

47. Ustanovení § 1148 o. z. předpokládá při zrušení spoluvlastnictví vypořádání vzájemných pohledávek a dluhů souvisejících se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí (odstavec 1), přičemž se může jednat o pohledávky splatné i pohledávky, jejichž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví (odstavec 2). Jedná se o vypořádání spoluvlastnictví v tzv. širším smyslu, které soudní praxe v určitém rozsahu připouštěla i v režimu předchozí právní úpravy (za účinnosti obč. zák.).

48. V rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10. 10. 2012 sp. zn. 31 Cdo 503/2011 se Nejvyšší soud zabýval otázkou, v jakých případech se právo spoluvlastníka, jehož právo užívat společnou věc v rozsahu jeho podílu bylo omezeno, na poskytnutí náhrady opírá o ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 451 a násl. obč. zák. a kdy je lze dovodit z § 137 odst. 1 obč. zák. (podle kterého podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci). Nejvyšší soud vysvětlil, že právo každého ze spoluvlastníků věc užívat je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat věc podle velikosti podílu. Některý ze spoluvlastníků může být dohodou spoluvlastníků, většinovým rozhodnutím nebo rozhodnutím soudu o hospodaření se společnou věcí podle § 139 odst. 2 obč. zák. zcela nebo zčásti vyloučen z užívání věci; v takovém případě se jedná o omezení práva dovolené zákonem (§ 139 odst. 2 obč. zák.), za které z užívání zcela či zčásti vyloučenému spoluvlastníkovi náleží (nedohodl-li se s ostatními spoluvlastníky jinak) náhrada ve výši odpovídající rozsahu jeho újmy. Spoluvlastník užívající věc nad rámec svého podílu v tomto případě neužívá věc bez právního důvodu, a proto jejím užíváním nemůže získat bezdůvodné obohacení; žádná skutková podstata uvedená v § 451 obč. zák. na tento případ nedopadá. Nejvyšší soud dále uvedl, že jiná situace nastane, užívá-li spoluvlastník věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu (bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu), neboť samotné spoluvlastnické právo není právním důvodem užívání věci v jakémkoliv rozsahu, ale jen v rozsahu spoluvlastnického podílu. Uzavřel, že užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.).

49. S přihlédnutím k závěrům vysloveným ve shora uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu má odvolací soud za to, že na právní povaze nároku vzniklého za účinnosti nového občanského zákoníku užíváním společné věci podílovým spoluvlastníkem nad rámec jeho spoluvlastnického podílu bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků, bez dohody spoluvlastníků nebo bez rozhodnutí soudu ani ustanovení § 1148 o. z. ničeho nemění. Předmětné ustanovení nezakládá zvláštní nárok, který by majetkový prospěch získaný podílovým spoluvlastníkem z nadužívání společné věci bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků, bez dohody spoluvlastníků nebo bez rozhodnutí soudu vylučoval z posouzení podle pravidel o bezdůvodném obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z.

50. Stejné závěry je třeba přijmout i ve vztahu k ustanovení § [číslo] o. z, podle kterého plody a užitky ze společné věci se dělí podle poměru podílů (odstavec 1). Jak se naloží s plody a užitky ze společné věci, které nelze podle podílů rozdělit, určí dohoda spoluvlastníků. Nedohodnou-li se spoluvlastníci, prodají se tyto plody a užitky vhodným způsobem a výnos se rozdělí podle podílů (odstavec 2). 51. [příjmení] je podle § 491 odst. 1 o. z. to, co věc pravidelně poskytuje ze své přirozené povahy, jak je dáno jejím obvyklým účelovým určením a přiměřeně k němu, ať s přičiněním člověka nebo bez něho. Užitky definuje § 491 odst. 2 o. z. jako to, co věc pravidelně poskytuje ze své právní povahy. [příjmení] společné věci může být například ovoce ze společných stromů, užitkem například výnosy z pronájmu společné věci. V rozhodnutí ze dne 5. 12. 2017 sp. zn. 22 Cdo 2725/2017 Nejvyšší soud uvedl, že v případě bytu (domu) odpovídá užitku, který věc přináší, nájemné, nikoliv však užívání věci samotné. Nájemné z bytu či domu lze podle pravidla obsaženého v § 1120 odst. 1 o. z. dělit, nikoliv však užívání (společné) věci.

52. Prospěch, který podílový spoluvlastník získá užíváním společné věci nad rámec svého spoluvlastnického podílu bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků, bez dohody spoluvlastníků nebo bez rozhodnutí soudu povahu plodu společné věci nemá a nemá povahu ani užitku, navíc užitku, který by byl dělitelný. Ustanovení § 1120 o. z. proto taktéž nepředstavuje zvláštní právní normu, podle které by nárok spoluvlastníka vyloučeného v takovém případě z užívání společné věci mohl být posuzován.

53. Otázka právního hodnocení nároku vzniklého užíváním společné věci podílovým spoluvlastníkem nad rámec jeho spoluvlastnického podílu (bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků, bez dohody spoluvlastníků nebo bez rozhodnutí soudu) v podmínkách nového občanského zákoníku byla ostatně Nejvyšším soudem také řešena. V rozhodnutí ze dne 5. 6. 2018 sp. zn. 28 Cdo 4018/2017 Nejvyšší soud vyslovil, že úsudek o vzniku bezdůvodného obohacení z důvodu takového užívání společné věci je plně uplatnitelný i v režimu právní úpravy obsažené v § 2991 a násl. o. z., tzn. užívání společné věci bez právního důvodu nad rámec spoluvlastnického podílu po [datum]. K uvedenému názoru se Nejvyšší soud posléze přihlásil například také v rozhodnutí ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3462/2018. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 22 Cdo 2354/2016, jehož se žalobkyně na podporu svého stanoviska, že nárok na náhradu za nadužívání nemovitostí je zvláštním hmotněprávním nárokem vyplývajícím z ust. § 1148 odst. 1 o. z., ve svém odvolání dovolávala, žalobkyní namítaná skutečnost nevyplývá.

54. Soud I. stupně tudíž nepochybil, jestliže nárok na zaplacení částky 470.833,05 Kč posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

55. Námitku promlčení, která byla vznesena žalovanou, posoudil soud I. stupně rovněž podle správných právních norem, a to jak ve vztahu k promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle obč. zák., tak podle o.z. a na jeho přiléhavé závěry lze odkázat. Správně dovodil, že uplatněný nárok za období do [datum] včetně je promlčen a žalobkyni lze přiznat bezdůvodné obohacení za užívání nemovitostí žalovanou nad rámec jejího spoluvlastnického podílu jen za období od [datum] do [datum], přičemž správně se vypořádal i s výší bezdůvodného obohacení za toto období.

56. V odvolání žalobkyně namítala, že námitka promlčení měla být vyhodnocena jako nemravná s ohledem na ust. § 6 odst. 1 o. z., neboť žalovaná žalobkyni znemožnila přístup do společné věci, bránila jí ve výkonu vlastnického práva, v rámci exekučního řízení, v němž žalobkyně vymáhala nárok z titulu nadužívání ze strany žalované, vznášela žalovaná nesmyslné námitky, aby vymožení takových nároků znemožnila, dělala se nemajetnou, exekuované nároky nehradila, přitom v tomto řízení je schopna vyplatit částku převyšující milion korun. Společnou věc nechala žalovaná chátrat a tím způsobila snížení její hodnoty.

57. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě (odstavec 1). Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (odstavec 2).

58. V rozhodnutí ze dne 29. 7. 2010 sp. zn. 33 Cdo 126/2009 Nejvyšší soud uvedl, že námitka promlčení práva odporuje dobrým mravům, jestliže je její uplatnění výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by nemožnost přiznání práva v důsledku uplynutí promlčecí doby byla nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které toto právo neuplatnil včas. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. nálezy Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I. ÚS 643/04, z [datum], sp. zn. II. ÚS 309/95 a z [datum], sp. zn. IV. ÚS 581/06).

59. Skutečnosti, kterých se žalobkyně dovolávala, nelze mít za relevantní k tomu, aby námitku promlčení bylo možné vyhodnotit jako rozpornou s dobrými mravy a z toho důvodu k ní nepřihlížet.

60. Bránění žalobkyni v užívání nemovitostí, okolnosti a časové souvislosti týkající se splnění pohledávek žalobkyně z titulu nadužívání předmětných nemovitostí žalovanou, které jí byly přiznány soudními rozhodnutími za jiné období, jakož i skutečnost, že žalovaná do nemovitostí neinvestovala, nejsou okolnostmi, jež by mohly vést k závěru, že žalobkyně promlčení části svého uplatněného nároku nezavinila a s nimiž by bylo bez dalšího možné spojovat úmysl žalované žalobkyni poškodit. Ze skutkových zjištění naopak vyplynulo, že užívání předmětných nemovitostí žalovanou v rozsahu převyšujícím její spoluvlastnický podíl na úkor žalobkyně je dlouhodobou záležitostí a žalobkyně již v minulosti vedla proti žalované dvě soudní řízení, v nichž vymáhala nárok za nadužívání nemovitostí za jiné časové období. Vztahy mezi účastnicemi nebyly přátelské a žalobkyně nemohla důvodně spoléhat na to, že k uspokojení jejího nároku na vydání bezdůvodného obohacení za další období dojde ze strany žalované bez soudního řízení. Žalobkyně mohla svůj nárok uplatnit včas před uplynutím promlčecí doby, a to mimo rámec řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jak činila i dříve. Jestliže podala žalobu až v době, kdy část jejího nároku byla promlčená, jde pouze o důsledek jejího postupu, na němž nelze shledat žádný podíl žalované. Skutečnosti uplatněné žalobkyní jsou ve vztahu k vznesené námitce promlčení bez významu a námitku promlčení nečiní nemravnou.

61. V režimu širšího vypořádání spoluvlastnictví žalobkyně uplatnila také nárok na zaplacení částky 139.446,95 Kč, ohledně něhož v odvolání brojila proti právnímu posouzení soudem I. stupně.

62. Podle § 3004 odst. 1 o. z. obohacený, který nebyl v dobré víře, vydá vše, co obohacením nabyl, včetně plodů a užitků; rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl získal. Zcizil-li předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, má ochuzený právo požadovat, aby mu byla podle jeho volby vydána buď peněžitá náhrada, anebo co obohacený zcizením utržil. Výhrady žalobkyně vůči právnímu hodnocení nároku soudem I. stupně odvolací soud nepovažuje za důvodné. Jestliže žalobkyně uvedla, že požadovaná částka (vyčíslená z jednotlivých měsíčních plateb za užívání nemovitostí žalovanou nad rámec jejího spoluvlastnického podílu) představuje podle § 3004 odst. 1 o. z. užitky a plody z bezdůvodného obohacení, které by se žalobkyni jinak dostaly, neboť tím, že se žalobkyni nedostalo náhrady, žalovaná jakoby měla peníze odpovídající výši náhrady za nadužívání půjčené od žalobkyně a žalobkyni by měl náležet užitek (ušlý zisk) ve výši zákonného úroku z prodlení, nutno poznamenat, že žalobkyně konstruuje nárok, který neodpovídá fakticitě. Žalovaná fakticky plody či užitky z bezdůvodného obohacení (užívání nemovitostí nad rámec spoluvlastnického podílu) v žalobkyní vyčíslené částce 139.446,95 Kč nezískala a není zde proto ničeho, co by nad rámec prospěchu, který užíváním předmětných nemovitostí získala (a za který je ve smyslu ust. § 2999 odst. 1 o. z. povinna vydat peněžitou náhradu), měla žalobkyni podle ust. § 3004 odst. 1 o. z. vydat. Odvolací soud na jiném místě svého rozhodnutí zmínil rozhodnutí Nejvyššího soudu, v němž Nejvyšší soud vyslovil, že samotné užívání společné věci (bytu, domu) není užitkem. Žalovaná neměla ani peněžní prostředky odpovídající výši bezdůvodného obohacení od žalobkyně půjčené, předmětné nemovitosti nebyly ani pronajaty s tím, že by žalovaná inkasovala z pronájmu nájemné. Nárok na zaplacení částky 139.446,95 Kč nelze proto žalobkyni přiznat ani na základě argumentace, že by se žalobkyni mělo dostat výnosu ze zaplaceného nájemného, resp. náhrady za něj, bylo-li by hrazeno včas. Soud I. stupně přiléhavě uvedl, že užitek, který by žalobkyně byla získala v důsledku toho, že se jí peněžité náhrady za nadužívání nemovitostí žalovanou nedostalo včas, představují úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Správně přitom uvedl, že žalovaná se až do okamžiku doručení žaloby do prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení nedostala, neboť k jeho zaplacení byla vyzvána až žalobou doručenou jí [datum] a uplatněný nárok ve výši 139.446,95 Kč byl vyčíslen za období do [datum], tedy za období předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení. Nebyla-li žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, nárok na zaplacení úroků z prodlení žalobkyně nemá.

63. Odvolací soud dodává, že žalobkyni nelze nárok přiznat ani z titulu náhrady újmy (jako ušlý zisk) podle § 2894 a násl. o. z., neboť nárok na vydání bezdůvodného obohacení se stává splatným až na výzvu ochuzeného, žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání až žalobou a jestliže žalovaná neposkytla žalobkyni peněžitou náhradu za nadužívání nemovitostí vždy po uplynutí kalendářního měsíce, za který k užívání nemovitostí žalovanou v rozsahu převyšujícím její spoluvlastnický podíl došlo (z daného žalobkyně vycházela při vyčíslení nároku), nelze v uvedeném jednání žalované spatřovat skutečnost, která by zakládala povinnost k náhradě škody (§ 2909 a násl. o. z.).

64. Vycházeje z výše uvedeného, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil ve výrocích IV, V, jakož i správných nákladových výrocích VI, VII, VIII týkajících se řízení o zaplacení částky 470.833,05 Kč a částky 139.446,95 Kč, opírajících se o poměrnou procesní úspěšnost účastnic.

65. O náhradě nákladů odvolacího řízení o širším vypořádání spoluvlastnictví rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesní úspěšnost žalobkyně a žalované je v této fázi řízení stejná jako v řízení před soudem I. stupně, neboť žalobkyně nebyla procesně úspěšná v rozsahu svého odvolání do částky 276.632,16 Kč a částky 139.446,95 Kč (celkem 68 %), žalovaná nebyla procesně úspěšná v rozsahu svého odvolání do částky 194.200,89 Kč (32 %). Žalovaná má proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 36 %.

66. Náklady žalované tvoří soudní poplatek uhrazený v částce 16.711 Kč a náklady právního zastoupení, které představují odměnu advokáta po 8.900 Kč z pct. 194.200,89 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“) za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d), g), k) advokátního tarifu (odvolání, vyjádření k odvolání, účast u jednání), náhradu hotových výdajů po 300 Kč ke třem úkonům právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas v rozsahu čtyř půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, cestovné ve výši 1.440 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět vozidlem s průměrnou spotřebou 8,2 litrů benzínu [číslo] km při ceně pohonných hmot 37,10 Kč litr a základní sazbě za opotřebení vozidla 4,70 Kč km dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., a dále náhradu 21 % DPH ve výši 6.182,40 Kč (z částky 29.440 Kč). Celkem náklady žalované jsou ve výši 52.333,40 Kč, z čehož 36 % činí 18.840 Kč.

67. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, platebním místem byl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. určen advokát žalované.

Poučení