59 CO 86/2022 - 186

Rubrum

Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudců JUDr. Ivony Ryšánkové a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL.M., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem T. G. [příjmení] 11, [PSČ] [obec] o vypořádání společného jmění manželů (SJM) o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14. 1. 2022, č. j. 6 C 134/2020-153 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Uherském Hradišti (soud I. stupně) v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl tak, že: Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobce [jméno] [příjmení] přikazuje a) bytová jednotka [číslo] způsob využití byt, v domě [adresa], stojící na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], v obci a k. ú. [obec], včetně spoluvlastnického podílu o vel. [číslo] na společných částech domu [adresa], způsob využití byt. dům, stojící na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], v obci a k. ú. [obec], zapsáno Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo]; b) spoluvlastnický podíl o vel. [číslo] na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 275 m2, v obci a k. ú. [obec], zapsáno Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] (výrok I), žalobce je povinen zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 1 180 775 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok II), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů (výrok III), žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti náhradu nákladů řízení v částce 4 834 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok [příjmení]) a žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti náhradu nákladů řízní v částce 4 834 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V).

2. V podstatném soud I. stupně k odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se žalobce domáhal žalobou vypořádání společného jmění manželů, a to konkrétně bytové jednotky [číslo] včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu [adresa] a na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec], vypořádání vnosu společných prostředků na pořízení bytu žalované [číslo] včetně příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu a na pozemku, dále vnosu ze společného majetku na výlučný závazek žalované ve výši 690 000 Kč, když žalovaná měla použít společné prostředky (částku 1 380 000 Kč) na zaplacení jejího výlučného závazku ve [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o., dále požadoval po žalované částku 49 225 Kč, když za trvání manželství si účastníci sjednali úvěr, který po zániku manželství hradil výlučně žalobce a takto uhradil celkem částku 98 450 Kč. Po provedeném dokazování listinami, výslechem matky žalované a svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zjistil soud I. stupně tento skutkový stav: Žalobce a žalovaná uzavřeli manželství dne [datum]. Za trvání manželství účastníci nabyli za společné prostředky na základě kupní smlouvy ze dne [datum] bytovou jednotku [číslo] způsob využití byt, v domě [adresa], část obce Bojkovice, způsob využití byt. dům, na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], dále spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech domu [adresa], část otce [příjmení], způsob využití byt. dům, na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemku parc. č. st. [anonymizováno]; obecná hodnota těchto nemovitý věcí činí částku 2 460 000 Kč. Dne [datum] došlo k zúžení rozsahu společného jmění manželů tak, že do společného jmění manželů nebudou do budoucna patřit žádné nemovité věci, o nichž bude uzavírána kupní smlouva po datu podpisu této smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění manželů. Kupní smlouvou ze dne [datum] žalovaná koupila bytovou jednotku [adresa] v byt. domě [adresa], část obce Bojkovice, způsob využití byt. dům, na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] včetně podílu [číslo] na společných částech domu [adresa], část obce Bojkovice, způsob využití byt. dům, na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a spoluvlastnický podíl [číslo] na pozemku parc. č. st. [anonymizováno]. Za tuto bytovou jednotku uhradila částku 272 000 Kč, kterou získala darem. V období od [datum] do [datum] byla žalovaná společnicí a jednatelkou [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o. Na valné hromadě této společnosti dne [datum] byla žalovaná odvolána z funkce jednatele společnosti a její účast na společnosti byla ukončena dohodou; žalované dle dohody vzniklo právo na vypořádací podíl ve výši 1 380 000 Kč, který jí byla společnost povinna vyplatit do 1 měsíce od [datum]. V průběhu působení ve společnosti žalovaná neoprávněně prakticky každý den během několika let vybírala peníze z účtu společnosti či prováděla bezhotovostní platby ve výši kol 500 max. ve výši 5 000 Kč. Peníze žalovaná užívala pro svoji potřebu a pro potřebu rodiny; kartou platila v obchodech, nakupovala např. potraviny, textil, někdy se jednalo o platby na zahraničních dovolených; každý rok vybrala takto žalovaná cca 1 mil. Kč. [příjmení] z bankomatů byly činěny většinou v blízkosti běžných obchodů. Náklady na domácnost pak z velké části hradila sama žalovaná, přičemž poté, co již nemohla takto peníze společnosti čerpat, musela žalovaná prodat zlato tak, aby rodina měla na úhradu nákladů domácnosti. O tomto jednání žalované žalobce nevěděl, resp. ta mu řekla, že jde o tzv. černé peníze a nemá se o jejich původ starat. Za trvání manželství byl žalobci ze strany [právnická osoba] poskytnut úvěr ve výši 195 800 Kč, který se žalobce zavázal splácet v měsíčních splátkách po 4 475 Kč v období od [datum] do [datum]. Manželství účastníků zaniklo rozvodem dne [datum]. Po zániku manželství žalobce na dluh ze smlouvy o úvěru u [právnická osoba] zaplatit celkem 98 450 Kč. Soud I. stupně neprovedl dokazování zprávou OSSZ k prokázání délky pracovní neschopnosti žalobce, výpisy z účtu [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o., výslechy svědků [příjmení], [příjmení] a Kaplana k prokázání životní úrovně účastníků, a to pro nadbytečnost a nehospodárnost, když v řízení bylo prokázáno, jaká byla povaha dluhu u [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o. a byla prokázána i úroveň domácnosti účastníků včetně toho, jak ji projevovali navenek. Právně, při podřazení pod příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), soud I. stupně uzavřel, že je namístě vypořádat společné jmění manželů, když účastníci učinili předmětem jeho vypořádání nemovité věci shora specifikované, vnos ze společných prostředků na výlučný majetek žalované a na závazek žalované vůči [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o. a také vnos z výlučného majetku na společný závazek vůči [právnická osoba] O bytové jednotce [číslo] včetně příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu a na pozemku v k. ú. [obec] nebylo mezi účastníky sporu, že je součástí společného jmění manželů a že má být přikázána do výlučného vlastnictví žalobce; majetková hodnota této věci byla stanovena znaleckým posudkem na částku 2 460 000 Kč. K vnosu, který měl být učiněn ze společného jmění manželů do výlučného majetku žalované, do bytové jednotky [číslo] včetně příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku v k. ú. [obec], v jeho valorizované výši 500 000 Kč (§ 742 odst. 2 o. z.), soud I. stupně uvedl, že žalovaná předmětnou nemovitou věc zakoupila za své výlučné prostředky (§ 709 odst. 1 písm. b/ o. z.) a tedy nedošlo k odčerpání společných prostředků do výlučného majetku žalované, pročež se nejedná o vnos či investici dle § 742 odst. 1 písm. b) o. z. K vnosu ze společného majetku na výlučný závazek žalované soud I. stupně uvedl, že vypořádací podíl v souvislosti s ukončením účasti žalované ve [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o., by byl součástí společného jmění manželů dle § 709 odst. 3 o. z., tyto prostředky byly užity na úhradu dluhu, který žalované vznikl za [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o. jejich odčerpáváním ze společnosti, přičemž soud I. stupně dovodil ze zjištění, že žalobci nebyl znám původ těchto peněž, že se týkaly obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny a že se v každém z případů jednalo o částky od 500 Kč do 5 000 Kč, že šlo o dluh účastníkům společný. Žalobci proto nemohlo vzniknout právo na vypořádání tvrzeného vnosu, neboť k žádnému vnosu či investici nedošlo. K nároku na vypořádání částky 98 450 Kč soud I. stupně uvedl, že vynaložil-li jeden z bývalých manželů na úhradu společných dluhů vzniklých v průběhu manželství něco ze svého výlučného majetku po zániku společného jmění, může se domáhat vypořádání tohoto vnosu v řízení o vypořádání společného jmění; mezi účastníky bylo nesporným, že žalobce uhradil částku 98 450 Kč ze svých výlučných prostředků po zániku společného jmění. Soud I. stupně proto uzavřel, žalobci přísluší právo na náhradu dle § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Po odečtu této částky od aktiv společného jmění manželů (2 460 000 Kč) tak soud prvního stupně dospěl k hodnotě majetku tvořícího společné jmění manželů (2 361 550 Kč), přičemž rozdíl mezi hodnotou majetku, která se dostává žalobci (2 361 550 Kč) a polovinou hodnoty majetku tvořícího společné jmění manželů (1 180 775 Kč), činí 1 180 775 Kč, což je částka, vycházeje z rovných podílů účastníků na vypořádání společného jmění manželů, kterou má žalobce povinnost uhradit žalované; ke splnění této povinnosti – s ohledem na její výši – stanovil soud I. stupně žalobci lhůtu 3 měsíců. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně (s odkazem rovněž rozhodnutí na Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] ze dne 24. 4. 2019, č. j. 59 Co 38/2019-185) dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tak, že žádný z účastníků nemá vzhledem k povaze řízení žádné právo na náhradu nákladů řízení. O nákladech státu, spočívajících ve znalečném ve výši celkem 9 668 Kč, rozhodl soud I. stupně tak, že tyto náklady mají nést účastníci rovným dílem.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, jímž napadl výrok II. Žalobce namítal ve vztahu k bytové jednotce [číslo] v k. ú. [obec], že žalovaná sama vypověděla, že rodiče jí na byt peníze půjčí a peníze jí rodiče půjčili, teprve k dotazu soudu, se žalovaná„ opravila“. Taktéž vypověděla, že k předání částky došlo v kupovaném bytě a peníze předávala prodávajícímu; matka žalované uvedla, že peníze byly žalované předány při podpisu smlouvy ([datum]), kupní smlouva však byla uzavřena dne [datum]. Taktéž není pravdivé tvrzení žalované, že„ naše majetkové poměry byly takové, že bychom si byt nemohli pořídit“, a to vzhledem k tomu, že žalovaná ročně ze [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o. odčerpala cca 1 mil Kč. K dluhu žalované vůči Gass [anonymizováno], spol. s r.o. žalobce uvedl, že žalovaná dne [datum] uzavřela se [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o. dohodu o uznání a vypořádání újmy a vypořádacího podílu, v které je v čl. 1 uvedeno, že uznává, že má vůči společnosti dluh ve výši 1 380 000 Kč, který představuje povinnost k úhradě újmy společnosti, kterou jí povinná způsobila při výkonu funkce jednatelky porušením své povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, když od [datum] do [datum] vybrala z bankovního účtu společností 1 380 000 Kč, kterou použila pro svoji vlastní potřebu. Žalobce má tedy za to, že žalovaná způsobila společnosti škodu (přičemž není podstatné, na jaký„ účet“ použila odcizené finanční prostředky), a proto dle § 710 o. z. nepatří tento dluh do společného jmění manželů. K otázce„ každodenní nebo běžné potřeby rodiny“ žalobce namítal, že pokud žalovaná odčerpala ze společnosti 1 mil Kč ročně, činí to 83 000 Kč měsíčně čistého, jak ale uvedl ve své výpovědi, žádné nadstandartní zařízení bytu ani další výdaje účastníci neměli. Dodal, že k závěru soudu, že peníze z dluhu tvořily příjem, bez kterého by žalovaná nebyly schopna financovat standard, na který byla rodina zvyklá, žádné dokazování soud I. neprovedl. Žalobcem navržené výpovědi svědků soud zamítl a převzal názor bratra žalované. Žalobce rovněž namítal, že k výši částek, které žalovaná vybrala z účtu společnosti, nebylo vedeno žádné dokazování. Soud zamítl dokazování účty společnosti. Dále žalobce uvedl, že pokud soud uvedl, že když žalovaná prostředky ze společnosti nečerpala, byla povinna prodat i zlato po babičce, aby měli (účastníci) z čeho financovat domácnost, jde o nepřesnou formulaci jeho výpovědi, kde uvedl„ když žalovaná na podzim 2015 přestala nosit ze společnosti peníze, musela prodat i nějaké zlato po babičce“. Dle žalobce neměla žalovaná od října 2015 žádný příjem (ani minimální), chtěla-li mít své prostředky, musela prodat své zlato po babičce. Žalobce závěrem navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc byla soudu I. stupně vrácena k dalšímu řízení, in eventum aby byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že žalobce je povinen na vyrovnání podílů zaplatit žalované částku 490 777 Kč.

4. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že rozhodnutí soudu I. stupně považuje za věcně správné. Odvolací námitky již žalobce uváděl v průběhu dosavadního řízení a soud I. stupně se s nimi zcela vypořádal. Žalobcem navrhovaní svědci účastníky nenavštěvovali a v podstatě se nemohli vůbec vyjádřit k vedení tehdejší rodinné domácnosti účastníků, neznali podrobněji hospodaření (příjmy, výdaje) rodiny. Uvedla dále, že všechny peníze, které vybírala průběžně ze [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o. následně vkládala do rodinné domácnosti účastníků, z těchto peněz nakupovali, žili, spotřebovávali je; částky, z většiny uhrazované za jednotlivé náklady v běžných obchodech, nebyly nikterak velké a nevybočovaly z rámce tehdejší rodinné domácnosti účastníků; nemá za to, že by mohlo obstát, že peníze, které společně s žalobcem spotřebovali, by měli jít nyní pouze k tíži žalované; takové řešení nemá žalovaná za spravedlivé. Poukázala také na to, že nešlo v daném případě o klasické způsobení škody [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o., neboť ve společnosti nebyla nastavena žádná omezení. Žalovaná navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl jako věcně správný potvrzen i při disparitě podílů účastníků, neboť uvedené považuje za spravedlivé řešení.

5. Odvolací soud konstatuje, že žalobce podal odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.) a uvádí v něm způsobilé odvolací důvody, které lze podřadit pod § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř.

6. Po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném rozsahu včetně řízení jemu předcházejícího (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání nelze vyhovět.

7. Žalobce odvoláním napadl rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, neboť pro vypořádání společného jmění manželů vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky ze zákona (§ 206 odst. 2 věta druhá o. s. ř.); v těchto případech je soud vázán návrhem pouze v tom smyslu, že musí právo ke společné věci zrušit, avšak otázka dalšího vypořádání je zcela na jeho úvaze.

8. Dle § 736 věty první o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním.

9. Dle § 740 věty první o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud.

10. Dle § 765 odst. 2 o. z. nedohodnou-li se rozvedení manželé o vypořádání, může bývalý manžel podat návrh na vypořádání rozhodnutím soudu.

11. Dle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

12. Dle § 3028 odst. 1, 2 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

13. V posuzované věci se z dokazování podává, že manželství účastníků, které bylo uzavřeno dne [datum], bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 9 C 336/2016-21, který nabyl právní moci dne [datum].

14. Platí, že společná jmění manželů zaniklá za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák. č. 40/1964 Sb.“), se řídila úpravou obsaženou v obč. zák. č. 40/1964 Sb.; po [datum] se však řídí již úpravou v o. z. s korektivem obsaženým v § 3028 odst. 2 části věty za středníkem o. z. V posuzovaném případě zaniklo společné jmění účastníků po [datum] a až po účinnosti o. z. vzniklo účastníkům právo domáhat se vypořádání společného jmění rozhodnutím soudu (§ 736 věta první a § 740 o. z.), proto podléhá režim jeho vypořádání soudem, jak správně uzavřel také soud I. stupně, již příslušným ustanovením o. z. (zejména § 736 a násl. o. z.).

15. Předně odvolací soud uvádí, že vychází z § 741 o. z. a ustálených judikaturních závěrů, že soud může vypořádat pouze ty hodnoty a investice (vnosy) tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů, které účastníci učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku majetkového společenství (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005, ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1192/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2881/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2380/2012, nebo ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 51/2011).

16. Žalobce uplatnil k vypořádání výše uvedené položky žalobou (ve znění podání ze dne [datum]), kterou podal u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne [datum]. Žalobce tedy uplatnil nárok na vypořádání předmětných položek ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů.

17. Žalobce se neztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu I. stupně ve vztahu k jím uplatněným položkám – tvrzené investici (vnosu) ze společného jmění manželů na pořízení výlučného majetku žalované (bytové jednotky [číslo] včetně příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu [adresa] a pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec]) a na uhrazení dluhu žalované (za [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o.) z prostředků společného jmění manželů.

18. Dle § 708 odst. 1 o. z. je součástí společného jmění manželů to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů.

19. Platí, že nedohodnou-li se bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, pak každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek (§ 742 odst. 1 písm. b) o. z.).

20. Každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná (§ 690 věta první o. z.).

21. Ve vztahu k tvrzené investici (vnosu) ze společného jmění manželů na pořízení bytové jednotky žalované [číslo] včetně příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu [adresa] a pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] vytýkal žalobce soudu I. stupně nesprávnost hodnocení provedených důkazů (potažmo nesprávnost právních závěrů). V odvolání poukázal na rozpory zejména ve výpovědích (příp. tvrzeních) žalované a matky žalované, neměl za to, že soud I. učinil správné skutkové zjištění, pokud uzavřel, že částka 227 000 Kč byla na pořízení předmětné bytové jednotky žalované darována.

22. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly nebo jinak nevyšly v řízení najevo, nebo pokud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo v jeho hodnocení je logický rozpor, případně pokud výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z postupu předepsaným soudu v § 133 až § 135 o. s. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 5444/2017).

23. Žalovaná v řízení tvrdila, že předmětnou nemovitou věc nabyla za darované peněžní prostředky. Po provedeném dokazování soud I. stupně skutkově uzavřel, že žalovaná částku 227 000 Kč, za kterou pořídila předmětné nemovité věci, nabyla darem. Ani odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti nedospívá k jiným skutkovým závěrům. Soudu I. stupně nelze žádné pochybení při hodnocení důkazů ve vztahu k výše uvedené prokazované skutečnosti. Soud I. stupně postupoval při hodnocení důkazů zcela v intencích § 132 a násl. o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008) a na jeho skutkové závěry ve vztahu k posuzované skutečnosti lze zcela odkázat. Poukazoval-li žalobce na nesrovnalosti ve výpovědích žalované, a to ve vztahu k užití pojmosloví žalovanou (měla-li ponejprv uvést, že rodiče jí peníze půjčili a teprve následně se opravit), na nesrovnalosti ve výpovědi žalované a matky žalované ve vztahu ke dni předání částky (hotovosti) na pořízení předmětné bytové jednotky, nelze vzhledem k časovému odstupu od prokazované skutečnosti, na nějž při své výpovědi poukazovala i žalovaná, a nikoliv právnímu vzdělání těchto osob, z uvedeného činit závěr jiný, než učinil soud I. stupně. Konečně skutečnost, že rodiče žalované darovali peníze na pořízení předmětné bytové jednotky (cca ve výši 270 000 Kč) se zcela bez jakýchkoliv pochybností podává také z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] (č. l. 142 pv. spisu). Správný je proto z uvedených skutkových zjištění vyvozený právní závěr soudu I. stupně, že v případě předmětných finančních prostředků jde o výjimku z rozsahu společného jmění manželů dle § 709 odst. 1 písm. b) o. z., pročež nelze uzavřít, že došlo k žalobcem tvrzenému vnosu ze společného majetku do výlučného majetku (žalované).

24. Soudu I. stupně lze pouze vytknout, aniž by uvedené procesní pochybení však mělo hmotněprávní dopad (relevanci) na správné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.; k tomu srov. např. nález Ústavního sudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 151/06), že opomněl hodnotit jím provedený důkaz ve vztahu k uvedené skutečnosti – darovací smlouvu ze dne [datum] uzavřenou mezi žalovanou a matkou žalované (č. l. 75 spisu).

25. K posouzení nároku žalobce na vyplacení mu příslušného podílu souvisejícího s ukončením účasti žalované ve [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o. je rozhodujícím posouzení dluhu (pasiva), vzniklého v souvislosti s odčerpáním prostředků žalovanou z této společnosti.

26. Dle § 710 o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

27. Z komentářové literatury se podává, že součástí společného jmění se nestávají dluhy ze závazků, ač vzniklých za trvání manželství, založené rozhodnutím soudu či jiného orgánu. Součástí společného jmění manželů se nestávají rovněž dluhy vzniklé při porušení právní povinnosti, čímž je myšlena zejména povinnost nahradit škodu. Výše uvedené dluhy se nestávající součástí společného jmění z důvodu, že jejich původ nelze ztotožnit se spojením„ převzetí dluhu“.

28. V posuzovaném případě způsobila žalovaná [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o. škodu při výkonu funkce jednatele společnosti (§ 159 odst. 1 o. z.) ve výši 1 380 000 Kč, kterou uznala (§ 2053 a násl. o. z.) a následně dle dohody se [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o. započetla na vypořádací podíl jí přináležející v souvislosti s ukončeném její účasti v této společnosti ve výši 1 380 000 Kč (§ 1981 o. z., § 1982 a násl. o. z., § 53 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů), jak se podává ze shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř., srov. č. l. 73 a č. l. 136, bod 2.3).

29. Lze proto vzhledem k výše uvedenému přisvědčit odvolací námitce žalobce, že v uvedeném případě povinnosti žalované nahradit škodu [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o. jde o výlučný závazek žalované. Bylo-li pak užito prostředků z vypořádacího podílu žalované z účasti na [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o., tj. prostředků, jež rozmnožily hodnotu společného jmění manželů, na úhradu předmětného (výhradního) dluhu žalované, jde o vnos prostředků ze společného jmění manželů na výlučný závazek žalované.

30. Vypořádání investice (vnosu) z výlučného majetku do majetku společného předpokládá v obecné rovině tvrzení, že výlučné finanční prostředky (či majetek) jednoho z manželů byly použity ve prospěch zákonného majetkového společenství a současně požadavek investujícího manžela,„ aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek“ v řízení o vypořádání společného jmění manželů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3395/2012 – uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu – [webová adresa]); shodné závěry se v opačné podobě uplatní i pro vypořádání vnosu ze společného majetku do majetku výlučného.

31. V poměrech posuzované věci se žalobce domáhá vypořádání vnosu (finančních prostředků) ze společného majetku na majetek (dluh) výlučný.

32. V řízení však bylo současně prokázáno, přičemž na skutkové závěry soudu I. stupně lze zcela odkázat, že finanční prostředky„ odčerpané“ ze [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o. byly spotřebovány rodinnou domácností účastníků. Uvedené se podává z výslechu žalované, potvrzováno je uvedené také výpovědí svědka [jméno] [příjmení] i svědka [jméno] [příjmení].

33. K odvolací námitce žalobce pak lze uvést, že není rozhodným, zda žalovanou takto získané prostředky tvořily příjem rodinné domácnosti, bez něhož by žalovaná nebyla schopna financovat standard, na který byla rodina zvyklá, tj. jinými slovy není rozhodným ve věci, zda rodinná domácnost účastníků měla i jiné příjmy. K námitce žalobce ve vztahu k výši takto žalovanou získaných finančních prostředků je možno uvést, že v řízení nebylo žalobcem tvrzeno (ani jinak prokázáno), že by žalovanou získané prostředky byly užity (odkloněny) mimo rodinnou domácnost či mimo potřeby a zájmy rodinné domácnosti.

34. Z judikatorních závěrů (v poměrech obč. zák. č. 40/1964 Sb.) se podává, že podíl na společném jmění při vypořádání společného jmění manželů nemusí být v zásadě totožný, nýbrž může být modifikován soudem v rámci soudního vypořádání společného jmění manželů (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99 (uveřejněný pod č. C 45 v Souboru), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2055/2011 (uveřejněné pod č. C 12 690 v Souboru). Soudní odklon od principu rovnosti podílů (tzv. disparita podílů) byl však považován za postup, jenž musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3174/2007 (dostupné na [webová adresa])). Určení výše disparity vypořádacích podílů bylo na úvaze soudu na základě zohlednění všech okolností případu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004 (uveřejněný v časopise Právní rozhledy [číslo] str. 152)). Disparita se přitom mohla podle konkrétních okolností případu vztahovat na veškeré položky náležející do společného jmění manželů či jen na některé z nich (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2914/99 (uveřejněný v časopise Právní rozhledy [číslo] str. 99)).

35. Nejvyšší soud již rovněž uzavřel, že i v poměrech o. z. může soud při vypořádání společného jmění rozhodnout s využitím tzv. disparity (nerovnosti) podílů. Tomuto závěru ostatně jednoznačně nasvědčují i kritéria uvedená v § 742 odst. 1 o. z., k nimž je soud povinen při vypořádání přihlédnout. Vyloučení úvahy o disparitě podílů by znamenalo faktickou obsolentnost uvedených zákonných hledisek. Tento závěr je ostatně jednotně sdílen i odbornou judikaturou se zdůrazněním – pro účely disparity – významu hledisek § 742 odst. 1 písm. d) až f) o. z. (k tomu srov. M. [příjmení], Z. [příjmení], L. [příjmení] a kol.: Občanský zákoník II., Rodinné právo (§ [číslo]), Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, [obec a číslo], str. 374), resp. hledisek § 742 odst. 1 písm. b) až f) o. z. (k tomu srov. F. [příjmení], [příjmení] [příjmení] a kol.: Občanský zákoník – velký komentář, Svazek IV., § [číslo], Leges, [obec a číslo], str. 636), resp. s obecně zdůrazněnou možností disparity podílů (k tomu srov. J. Švestka, J. [příjmení], J. [příjmení], M. [příjmení] a kol.: Občanský zákoník, Komentář, Svazek II., [právnická osoba], [obec a číslo], str. 201). V poměrech souzené věci se tyto závěry prosadí potud, že i požadavek na zohlednění vnosu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. b) o. z. může být poměřován úvahou o disparitě podílů.

36. Za situace, kdy v posuzované věci žalovanou získané finanční prostředky rozšířily masu společného jmění manželů a zavázaný manžel (žalovaná) by měla uhradit tento dluh (resp. nahradit, co ze společného jmění manželů bylo vneseno na úhradu jejího výlučného závazku), lze uvažovat o disparitě podílů v rozsahu celé povinnosti žalované tento vnos žalobci nahradit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020 per analogiam).

37. Odvolací soud pouze dodává, že účastníci v řízení před odvolacím soudem byli v souvislosti s předvídatelností jeho rozhodnutí seznámeni s tím, že je možné nahlížet na předmětný dluh žalované jako na dluh výlučný a současně lze ve věci také uvažovat o disparitě vypořádacího podílu, a to právě v souvislosti s možným užitím těchto prostředků na potřeby rodinné domácnosti účastníků.

38. Podpůrně lze uvést, že peníze vynaložené na potřeby života rodiny a potřeby domácnosti ze společného jmění manželů se nenahrazují (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3428/2020).

39. Je pak třeba doplnit (obiter dictum), že vyloučením možnosti disparity podílů by ostatně soudní praxe přišla o nástroj, který při vypořádání společného jmění manželů umožňuje zohlednit všechny okolnosti případu.

40. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ostatně vždy v souvislosti s vypořádáním zákonných majetkových společenství ve vztahu k vnosům, resp. disparitě podílů, zdůrazňovala hledisko spravedlivého uspořádání právních poměrů (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1915/2015 (uveřejněné pod č. C 15 522 v Souboru)), resp. posouzení věci v souladu s principem dobrých mravů (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5133/2016 (dostupné na [webová adresa]); proti uvedenému rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1075/17 (dostupným na [webová adresa])).

41. V rozsudku ze dne 16. 8. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3324/2011 (uveřejněném pod č. C 12 691 v Souboru), pak Nejvyšší soud formuloval obecný závěr, že soud musí nejen respektovat právo, ale jeho výklad a aplikace musí směřovat k výsledku spravedlivému. Jinými slovy, právo musí být především nástrojem spravedlnosti, nikoliv souborem právních předpisů, které jsou mechanicky a formalisticky aplikovány bez ohledu na smysl a účel toho kterého zájmu chráněného příslušnou normou. V materiálním právním státě nejde pouze o dodržování práva bez dalšího, ale především o dodržování takových pravidel chování, která jsou v souladu s hodnotami, na nichž je právní řád vybudován. Právo je společenský normativní systém, jehož účelem je rozumné uspořádání vztahů mezi členy společnosti. Již z této základní funkce práva vyplývá, že řešení, která se požadavku rozumného uspořádání vztahů příčí, jsou nepřijatelná. Soudu tedy jednoznačně přísluší, aby se zabýval otázkou, zda mechanická aplikace zákona nemůže přinést absurdní důsledky, a v případě, že tomu tak je, aby takovou interpretaci pomocí redukce ad absurdum odmítl a aby zvolil výklad, jenž bude v souladu se smyslem a účelem zákona a jenž bude racionální a spravedlivý.

42. V posuzované věci by bylo nemorálním (§ 2 odst. 3 o. z.), aby prostředky, které byly společně manžely v rámci jejich dřívější rodinné domácnosti zkonzumovány, byly uhrazeny pouze žalovanou, která by nadto byla zavázána ještě ve výši jedné poloviny z nich tyto nahradit žalobci.

43. Z § 714 odst. 1 o. z. se dále podává, že pro nakládání s majetkem ve společném jmění, které nelze považovat za běžné, je třeba souhlasu druhého z manželů. Úhrada dluhu ve výši 1 380 000 Kč je (stejně jako např. prodej nemovité věci) nepochybně, zejména v poměrech dané rodinné domácnosti účastníků, v níž zjevně nebylo běžně disponováno částkami v takové výši, je dispozicí vybočující z obvyklé správy společného majetku. Obvyklým postupem v případě nakládání s majetkem ve společném jmění bez souhlasu druhého je dovolání se relativní neplatnosti právního jednání druhého z manželů na základě ustanovení § 714 odst. 2 o. z. Žalobce se však v posuzované věci relativní neplatnosti žalovanou uzavřené dohody o uznání a vypořádání újmy a vypořádacího podílu ze dne [datum] nedovolal, resp. v řízení takovou skutečnost ani netvrdil.

44. Žalobce vytýkal soudu I. stupně také neprovedení jím navržených důkazů. Konkrétně se jednalo o výslech svědků [příjmení], [příjmení] [příjmení], navržených jím u jednání soudu I. stupně dne [datum], kteří se měli vyjádřit k standardu rodinné domácnosti účastníků, a výpisy z účtu [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o. k výši žalovanou vybíraných prostředků. K důvodům, pro něž soud I. stupně neprovedl dokazování navrženými důkazy, lze zcela odkázat na odůvodnění soudu I. stupně (bod 9. napadeného rozhodnutí).

45. Odvolací soud doplňuje, že soud není povinen provést všechny důkazní návrhy (§ 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). V řízení bylo provedeno dostatečné dokazování a skutkový stav (relevantní) pro právní závěry soudu byl dostatečně zjištěn. I z těchto důvodů je další dokazování ve věci v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (nadbytečné). Konečně z týchž důvodů nebylo rovněž doplněno dokazování odvolacím soudem doplňujícím výslechem svědka [jméno] [příjmení].

46. Namítal-li žalobce, že pokud soud I. stupně uvedl, že když žalovaná prostředky ze společnosti nečerpala, byla povinna prodat i zlato po babičce, jednalo se z jeho strany o nepřesnou formulaci (rozuměno protokolaci), neboť žalobce měl uvést:„ když žalovaná na podzim 2015 přestala nosit ze společnosti peníze, musela prodat i nějaké zlato po babičce“, tj. když chtěla mít nějaké své prostředky, musela prodat své zlato po babičce, odvolací soud k této odvolací námitce žalobce uvádí, že z řízení se nepodává, že by žalobcem byly vzneseny v řízení jakékoliv námitky proti protokolaci, event. že by žalobce požádal o doplnění protokolace. Odvolací soud nemá proto ani tuto z odvolacích námitek žalobce za důvodnou.

47. Soud I. stupně se pečlivě zabýval hodnocením nakládání s žalovanou odčerpanými finančními prostředky ze [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r.o. i jejich výší. Jeho závěr, že tyto prostředky sloužily k uspokojování (běžných) potřeb rodinné domácnosti účastníků, odvolací soud shledává správným, opírající se o správné hodnocení prokazovaných skutečností vztahujících se k rodinné domácnosti účastníků.

48. Námitky žalobce proti skutkovým závěrům soudu I. stupně odvolací soud nepovažuje vzhledem k výše uvedenému za důvodné. Lze uvést, že soud I. stupně provedl ve věci dostatečné dokazování v rozsahu potřebném pro právní hodnocení věci, důkazy prováděl procesně řádným způsobem a při jejich hodnocení postupoval v intencích ustanovení § 132 o. s. ř. Při hodnocení provedených důkazů vycházel soud I. stupně nejen z jejich jednotlivosti, ale důkazy hodnotil také ve vzájemné souvislosti a pečlivě přihlížel rovněž k tomu, co bylo v řízení uvedeno samotnými účastníky včetně toho, v jaké fázi řízení byla příslušná tvrzení uplatněna. Právě tento procesně správný postup pak vyústil ve vyhodnocení řady zjištění z důkazních prostředků žalobcem zpochybňovaných, přičemž soud I. stupně se hodnocením provedených důkazů u jednotlivých věcí či skutečností podrobně zabýval a náležitě své hodnotící úvahy v odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl.

49. V hodnocení důkazů soudem I. stupně neshledal odvolací soud z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický rozpor, proto ze skutkových závěrů soudu I. stupně vycházel a může na ně pro stručnost odkázat.

50. K právnímu hodnocení věci odvolací soud uvádí, že soud I. stupně věc ve výsledku posoudil věcně správně, když ani jeden z žalobcem tvrzených vnosů ze společného jmění na výhradní majetek žalované není možno při vypořádání společného jmění manželů i z výše uvedených důvodů zohlednit, věc rovněž posoudil podle správných právních norem.

51. Odvolací soud, veden pak výše uvedenými důvody, rozsudek soudu I. stupně včetně nákladových výroků jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

52. K otázce nákladů řízení pak lze pouze dodat, že nutno je reflektovat změnu v rozhodovací praxi týkající se náhrady nákladů v řízeních s povahou iudicii duplicis, dle níž je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v takovém řízení totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků dle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup dle § 142 odst. 3 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 262/20). K uvedeným závěrům se Ústavní soud přihlásil i v dalších svých rozhodnutích, například v nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1664/21 nebo v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3202/20, v němž uvedl, že v řízeních iudicium duplex nelze na náklady řízení bez dalšího aplikovat zásadu o úspěchu ve věci. Zpravidla se jeví jako spravedlivé, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného účastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.

53. Odvolací soud v posuzované věci přitom neshledává žádné zvláštní důvody (žádné takové se z řízení nepodávají), které by měly vést v posuzované věci k výjimečnému postupu dle § 142 odst. 3 o. s. ř., event. dle § 150 o. s. ř. V otázce nákladů řízení bylo tedy správně soudem I. stupně postupováno v intencích výše uvedeného.

54. Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení byl odvolací soud veden stejnými úvahami, jako byly zmíněny výše, proto jejich náhrada nebyla žádnému z účastníku přiznána (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř.).

Poučení