5To 16/2016

Rubrum

Jako vadu řízení lze hodnotit postup soudu, který v hlavním líčení k doplnění odborného vyjádření vyslechl jako svědka jednoho z autorů takového odborného vyjádření právnické osoby, který již není jejím zaměstnancem ani není danou právnickou osobou pověřen k stvrzení či doplnění odborného vyjádření. K doplnění či stvrzení takového odborného vyjádření je totiž příslušný jiný pracovník dané právnické osoby.

Výrok

Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3.11.2016 odvolání státního zástupce a obžalovaných J. D., J. Ř., J. B., Z. V., Ing. D. T., Ing. J. K., SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a PARFEMLAND, s.r.o., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 21.12.2015, č.j. 61 T 12/2015-8398, a rozhodl t a k t o :

Odůvodnění

Podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), e), f), odst. 2 tr.ř. a za použití § 261 tr.ř. se napadený rozsudek z podnětu všech podaných odvolání č á s t e č n ě z r u š u j e , a to v celém rozsahu ohledně obžalovaných J. D., J. Ř., J. B., Z. V., Ing. D. T., Ing. J. K., SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., PARFEMLAND, s.r.o., a CEREBRUM, s.r.o. Podle § 259 odst. 1 tr.ř. se věc ve zrušené části v r a c í soudu prvního stupně.

Poučení

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 21.12.2015, č.j. 61 T 12/2015-8398, byli obžalovaní J. D., J. B., J. Ř., Z. V. a Ing. J. K. uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 tr.zákoníku, obžalovaný Ing. D. T. trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr.zákoníku, formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr.zákona, společnosti PARFEMLAND, s.r.o., a SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr.zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 tr.zákoníku, a společnost CEREBRUM, s.r.o., zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr.zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 tr.zákoníku. Uvedených trestných činů se měli dopustit tím, že J. D., J. Ř. a J. B. společným jednáním v úmyslu obohatit se na úkor České republiky, v období nejméně od 19. 8. 2007 do 31. 12. 2012 postupně prostřednictvím obchodních společností MAFRUCT, spol. s r.o., IČO: 479 03 139, se sídlem v rozhodném období v Luhačovicích, Uherskobrodská 962, PORTA MORAVIA, s.r.o., IČO: 278 01 314, se sídlem v Brně, Veveří 2581/102, AFFARISTICO, s.r.o., IČO: 277 72 233, se sídlem v rozhodném období Ostrava, Hradní 27/37, Risca Capital, s.r.o., IČO: 283 16 215, se sídlem Praha, nám. 14 října 1307/2, SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., IČO: 258 15 792, se sídlem Praha 8 - Karlín, Pobřežní 95/74, a CEREBRUM, s.r.o., IČO: 283 38 022, se sídlem Brno, Příkop 843/4, kteréžto společnosti byly v pozici tzv. „ztraceného obchodníka“, dováželi do České republiky zboží - parfémy a toaletní vody - od dodavatelů z nečlenských zemí Evropské unie (zejména od společností TEAMWAY FZC se sídlem ve Spojených emirátech a UNIVERSAL TADING PACIFIC LIMITED se sídlem na Britských panenských ostrovech) pro odběratele - společnost PARFEMLAND, s.r.o., a to za primárním účelem vyhnout se povinnosti odvést daň z přidané hodnoty z dovozu zboží podle § 23 zákona č. 235/2004 o dani z přidané hodnoty, konkrétně v rámci jednání: 1. společnost MAFRUCT, spol. s r.o. jednatele M. V. uskutečnila dovoz zboží takto: datum dovozu dovezené množství částka 19.8.2007 nezjištěno 178 554,00 9.9.2007 nezjištěno 226 975,00 24.9.2007 nezjištěno 107 422,00 30.9.2007 nezjištěno 121 616,00 30.9.2007 nezjištěno 239 439,00 21.10.2007 nezjištěno 394 135,00 31.10.2007 nezjištěno 263 464,00 5.11.2007 nezjištěno 139 032,00 11.11.2007 nezjištěno 242 368,00 11.11.2007 nezjištěno 221 905,00 11.11.2007 nezjištěno 188 483,00 22.11.2007 nezjištěno 198 373,00 28.11.2007 nezjištěno 276 699,00 29.11.2007 nezjištěno 144 965,00 3.12.2007 nezjištěno 123 175,00 12.12.2007 nezjištěno 1 013 961,00 12.12.2007 nezjištěno 606 699,00 18.12.2007 nezjištěno 620 851,00 18.12.2007 nezjištěno 355 371,00 16.1.2008 nezjištěno 56 461,00 16.1.2008 nezjištěno 336 700,00 20.1.2008 nezjištěno 164 374,00 20.1.2008 nezjištěno 544 827,00 12.2.2008 nezjištěno 177 683,00 12.2.2008 nezjištěno 190 912,00 17.2.2008 nezjištěno 620 463,00 17.2.2008 nezjištěno 257 835,00 6.3.2008 nezjištěno 103 392,00 6.3.2008 nezjištěno 50 570,00 13.3.2008 nezjištěno 263 361,00 13.3.2008 nezjištěno 173 738,00 7.4.2008 nezjištěno 54 595,00 7.4.2008 nezjištěno 203 082,00 13.4.2008 nezjištěno 511 823,00 13.4.2008 nezjištěno 210 612,00 12.5.2008 nezjištěno 194 976,00 12.5.2008 nezjištěno 376 041,00 18.5.2008 nezjištěno 188 135,00 18.5.2008 nezjištěno 106 040,00 2.6.2008 nezjištěno 151 192,00 2.6.2008 nezjištěno 67 957,00 10.6.2008 nezjištěno 576 467,00 10.6.2008 nezjištěno 141 346,00 25.6.2008 nezjištěno 348 282,00 25.6.2008 nezjištěno 105 778,00 26.6.2008 nezjištěno 272 298,00 26.6.2008 nezjištěno 112 014,00 22.7.2008 nezjištěno 199 886,00 22.7.2008 nezjištěno 439 300,00 Celkem nezjištěno 12 863 627,00 přičemž ve svých daňových přiznáních k DPH společnost MAFRUCT, spol. s r.o. dovoz zboží v jednotlivých zdaňovacích obdobích zatajila, a to konkrétně: zdaňovací období datum podání DaP hodnota nepřiznaná u FÚ v Luhačovicích dovezeného zboží DPH _____ III. Q 2007 26. 10. 2007 874 006 166 061,14 IV. Q 2007 25. 1. 2008 4 789 481 910 001,39 I. Q 2008 nepodáno 2 940 316 558 660,04 II. Q 2008 nepodáno 3 620 638 687 921,22 III. Q 2008 nepodáno 639 186 121 455,34 Celkem: 12 863 627 2 444 089,13 2. společnost PORTA MORAVIA s.r.o. jednatele J. K. uskutečnila dovoz zboží takto: datum dovozu dovezené množství částka 6.8.2008 2987 ks 653 744,00 1.9.2008 4668 ks 1 087 376,00 1.9.2008 670 ks 484 142,00 15.9.2008 780 ks 204 160,00 2.10.2008 3216 ks 848 580,00 13.10.2008 2953 ks 771 983,00 13.10.2008 3576 ks 928 818,00 27.10.2008 2256 ks 575 043,00 5.11.2008 570 ks 154 539,00 11.11.2008 1885 ks 511 054,00 Celkem 6 219 439,00 přičemž ve svých daňových přiznáních k DPH společnost PORTA MORAVIA s.r.o. dovoz zboží v jednotlivých zdaňovacích obdobích zatajila, a to konkrétně: zdaňovací období datum podání DaP hodnota nepřiznaná DPH u FÚ Brno IV dovezeného zboží III. Q 2008 27.10.2008 2 429 422 461 590,18 IV. Q 2008 9. 3. 2009 3 790 017 720 103,23 Celkem: 6 219 439 1 181 693,41 3. společnost AFFARISTICO s.r.o. ovládaná Ing. D. T. uskutečnila dovoz zboží takto: datum dovozu dovezené množství částka 20.11.2008 1627 ks 478 473,00 22.11.2008 3413 ks 1 003 716,00 25.11.2008 4055 ks 1 192 521,00 1.12.2008 1110 ks 327 679,00 12.12.2008 1636 ks 482 957,00 13.1.2009 1778 ks 552 035,00 22.1.2009 3011 ks 892 411,00 24.2.2009 1754 ks 543 514,00 23.3.2009 1739 ks 531 634,00 8.4.2009 933 ks 298 677,00 16.4.2009 3085 ks 925 953,00 4.5.2009 1421 ks 428 132,00 13.5.2009 2460 ks 745 896,00 11.6.2009 1532 ks 432 041,00 19.6.2009 2883 ks 813 037,00 1.7.2009 1552 ks 433 495,00 celkem 10 082 171,00 přičemž ve svých daňových přiznáních k DPH společnost AFFARISTICO s.r.o. dovoz zboží v jednotlivých zdaňovacích obdobích zatajila, a to konkrétně: zdaňovací období datum podání DaP hodnota nepřiznaná u FÚ Ostrava I dovezeného zboží DPH IV. Q 2008 nepodáno 3 485 346, 662 215,74 I. Q 2009 18. 6. 2009 2 519 594 478 722,86 II. Q 2009 nepodáno 3 643 736 692 309,84 III. Q 2009 nepodáno 433 495 82 364,05 Celkem: 10 082 171 1 915 612,49 4. společnost Risca Capital s.r.o. jednatele Ing. D. T. uskutečnila dovoz zboží takto: datum dovozu dovezené množství částka 24.7.2009 1488 ks 394 733,00 28.7.2009 2493 ks 661 337,00 17.8.2009 1477 ks 389 631,00 25.8.2009 2771 ks 730 986,00 4.9.2009 910 ks 240 347,00 24.9.2009 5143 ks 1 282 963,00 28.9.2009 506 ks 126 226,00 celkem 3 826 223,00 přičemž ve svých daňových přiznáních k DPH dovoz zboží v jednotlivých zdaňovacích obdobích zatajila, a to konkrétně: zdaňovací období datum podání DaP hodnota nepřiznaná u FÚ dovezeného zboží DPH______ III. Q 2009 3 826 223,00 726 982,37 5. společnost SUNMOON HOMEDESIGN s.r.o. jednatele Z. V. uskutečnila dovoz zboží takto: datum dovozu dovezené množství částka 12.10.2009 4593 ks 1 137 037,00 20.10.2009 2256 ks 558 492,00 22.10.2009 2035 ks 503 782,00 4.11.2009 1154ks 290 134,00 13.11.2009 3004 ks 755 253,00 14.11.2009 1260 ks 316 784,00 24.11.2009 945 ks 237 588,00 4.12.2009 2641 ks 651 390,00 8.12.2009 1868 ks 460 733,00 11.12.2009 2008 ks 495 264,00 13.12.2009 739 ks 182 271,00 30.12.2009 1803 ks 444 701,00 22.1.2010 3094 ks 829 473,00 12.2.2010 1550 ks 411 653,00 27.2.2010 1503 ks 399 170,00 8.3.2010 5843 ks 1 600 427,00 14.3.2010 1545 ks 423 184,00 18.3.2010 3613 ks 1 330 867,00 2.4.2010 1152 ks 317 711,00 26.4.2010 2625 ks 723 949,00 6.5.2010 3611 ks 989 857,00 24.5.2010 2262 ks 656 604,00 7.6.2010 1738 ks 528 541,00 17.6.2010 1652 ks 502 388,00 18.6.2010 1309 ks 398 079,00 8.7.2010 1364 ks 783 389,00 16.7.2010 2336 ks 1 114 623,00 21.7.2010 1312 ks 826 032,00 9.8.2010 2078 ks 754 456,00 20.8.2010 1101 ks 474 091,00 27.8.2010 1359 ks 579 191,00 3.9.2010 4165 ks 1 956 386,00 23.9.2010 3889 ks 1 390 312,00 30.9.2010 1005 ks 572 644,00 7.10.2010 3212 ks 2 014 571,00 24.10.2010 6599 ks 3 564 312,00 26.10.2010 4005 ks 1 457 378,00 29.10.2010 3299 ks 1 122 239,00 5.11.2010 3844 ks 1 381 188,00 13.11.2010 6631 ks 2 444 307,00 29.11.2010 1698 ks 480 168,00 3.12.2010 1013 ks 411 424,00 8.12.2010 2209 ks 841 411,00 14.12.2010 1715 ks 399 585,00 14.1.2011 2093 ks 723 568,00 27.1.2011 1215 ks 435 161,00 4.2.2011 3176 ks 1 141 264,00 11.2.2011 1240 ks 490 823,00 4.3.2011 1051 ks 321 840,00 21.3.2011 1441 ks 437 198,00 15.4.2011 2264 ks 444 979,00 3.5.2011 3057 ks 1 105 160,00 13.5.2011 2366 ks 659 538,00 17.5.2011 876 ks 187 984,00 30.5.2011 1159 ks 279 888,00 22.6.2011 4239 ks 1 148 454,00 7.7.2011 1961 ks 451 604,00 26.7.2011 1093 ks 269 195,00 5.8.2011 3545 ks 346 559,00 15.8.2011 1365 ks 403 934,00 16.8.2011 1386 ks 339 129,00 2.9.2011 5002 ks 1 255 870,00 9.9.2011 1913 ks 484 590,00 16.9.2011 758 ks 163 250,00 26.9.2011 1321 ks 361 798,00 6.10.2011 1702 ks 454 509,00 10.10.2011 2581 ks 545 298,00 12.10.2011 1203 ks 491 713,00 1.11.2011 1495 ks 433 367,00 12.11.2011 2269 ks 699 437,00 21.11.2011 10529 ks 777 834,00 23.11.2011 1812 ks 570 818,00 30.11.2011 1516 ks 99 169,00 9.12.2011 2875 ks 777 859,00 14.12.2011 3671 ks 895 203,00 14.12.2011 1052 ks 322 961,00 27.1.2012 624 ks 177 534,00 9.2.2012 529 ks 159 169,00 15.2.2012 1349 ks 388 046,00 20.2.2012 1126 ks 260 460,00 29.2.2012 1346 ks 336 496,00 5.3.2012 1950 ks 604 304,00 19.3.2012 1348 ks 384 701,00 10.4.2012 1348 ks 539 573,00 30.4.2012 1036 ks 529 691,00 21.5.2012 1341 ks 565 200,00 22.5.2012 3535 ks 285 698,00 14.6.2012 1384 ks 374 340,00 2.7.2012 812 ks 325 649,00 25.7.2012 1729 ks 636 673,00 30.7.2012 1286 ks 621 827,00 6.8.2012 1228 ks 578 414,00 20.8.2012 1539 ks 381 642,00 30.8.2012 2468 ks 1 187 494,00 3.9.2012 1874 ks 762 886,00 19.9.2012 2068 ks 622 274,00 4.10.2012 2181 ks 825 655,00 12.10.2012 12364 ks 2 153 756,00 19.10.2012 1432 ks 798 869,00 12.11.2012 2739 ks 900 029,00 16.11.2012 5256 ks 1 806 445,00 27.11.2012 1341 ks 257 005,00 29.11.2012 3165 ks 859 038,00 3.12.2012 2581 ks 744 989,00 5.12.2012 1937 ks 631 846,00 7.12.2012 1269 ks 468 508,00 10.12.2012 4570 ks 1 401 384,00 celkem 75 802 588,00 přičemž ve svých daňových přiznáních k DPH dovoz zboží v jednotlivých zdaňovacích obdobích zatajila, a to konkrétně: zdaňovací období datum podání DaP hodnota nepřiznaná u FÚ pro Prahu 8 dovezeného zboží DPH IV. Q 2009 26. 1. 2010 6 033 429,- 1 146 351,51 I. Q 2010 27. 4. 2010 4 994 774,- 998 954,80 II. Q 2010 27. 7. 2010 4 117 129,- 823 425,80 III. Q 2010 27. 10. 2010 8 451 124,- 1 690 224,80 IV. Q 2010 26. 1. 2011 14 116 583,- 2 783 316,60 leden 2011 1. 3. 2011 1 158 729,- 231 745,80 únor 2011 29. 3. 2011 1 632 087,- 326 417,40 březen 2011 28. 4. 2011 759 038,- 151 807,60 duben 2011 26. 5. 2011 444 979,- 88 995,80 květen 2011 1. 7. 2011 2 232 570,- 446 514,- červen 2011 27. 7. 2011 1 148 454,- 229 690,80 červenec 2011 26. 8. 2011 720 799,- 144 159,80 srpen 2011 29. 9. 2011 1 089 622,- 217 924,40 září 2011 26. 10. 2011 2 265 508,- 453 101,60 říjen 2011 28. 11. 2011 1 491 520,- 298 304,- listopad 2011 27. 12. 2011 2 580 625,- 516 125,- prosinec 2011 30. 1. 2012 1 996 023,- 399 204,60 leden 2012 28. 2. 2012 177 534,- 35 506,80 únor 2012 27. 3. 2012 1 144 171,- 228 834,20 březen 2012 27. 4. 2012 989 005,- 197 801,- duben 2012 28. 5. 2012 1 069 264,- 213 852,80 květen 2012 26. 6. 2012 850 898,- 170 179,60 červen 2012 25. 7. 2012 374 340,- 74 868,- červenec 2012 27. 8. 2012 1 584 149,- 316 829,80 srpen 2012 26. 9. 2012 2 147 550,- 429 510,- září 2012 29. 10. 2012 1 385 160,- 277 032,- říjen 2012 27. 11. 2012 3 778 280,- 755 656,- listopad 2012 28. 12. 2012 3 822 517,- 764 503,40 prosinec 2012 29. 1. 2013 3 246 727,- 649 345,40 Celkem: 75 802 588,- 15 060 183,31 6. společnost CEREBRUM s.r.o. jednatele J. H. uskutečnila dovoz zboží takto: datum dovozu dovezené množství částka 4.2.2011 1172 ks 721 471,00 28.4.2011 895 ks 510 381,00 19.7.2011 933 ks 482 439,00 6.10.2011 1564 ks 1 059 625,00 27.10.2011 1166 ks 645 433,00 19.3.2012 1166 ks 642 890,00 5.11.2012 1588 ks 949 423,00 celkem 5 011 662,00 přičemž ve svých daňových přiznáních k DPH dovoz zboží v jednotlivých zdaňovacích obdobích zatajila, a to konkrétně: zdaňovací období datum podání DaP hodnota nepřiznaná _ u FÚ Brno I dovezeného zboží DPH_____________ únor 2011 29. 3. 2011 721 471 144 294,20 duben 2011 27. 5. 2011 510 381 102 076,20 červenec 2011 29. 8. 2011 482 439 96 487,80 říjen 2011 24. 11. 2011 1 705 058 341 011,60 březen 2012 27. 4. 2012 642 890 128 578,00 listopad 2012 28. 12. 2012 949 423 189 884,60 Celkem: 5 011 622 1 002 332,40 přičemž cílem všech takto provedených obchodů, bylo zařazení tzv. ztraceného obchodníka mezi dodavatele a odběratele v úmyslu vyhnout se povinnosti odvést DPH při nákupu zboží ze třetí země, když dále již bylo zboží prodáváno s DPH, čehož si byli J. D., J. Ř., J. B., Z. V., Ing. D. T. a Ing. J. K. vědomi. Rozdělení úloh v rámci obchodů s dováženým zbožím přitom spočívalo zejména v tom, že: J. D. od poloviny roku 2007 řídil a zprostředkovával obchody se zbožím (zejména s parfémy a toaletními vodami), které bylo dle deklarovaných celních dokladů nakupováno od společností TEAMWAY FZC, se sídlem ve Spojených arabských emirátech, a UNIVERSAL TADING PACIFIC LIMITED, se sídlem na Britských panenských ostrovech, a to prostřednictvím společností nepřiznávajících v daňových přiznáních k DPH dovoz zboží (tzv. ztracených obchodníků), a to postupně - MAFRUCT, spol. s r. o., PORTA MORAVIA, s.r.o., AFFARISTICO, s.r.o., Risca Capital, s.r.o., SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a CEREBRUM, s.r.o. Přitom J. D. za tímto účelem zejména: - zajišťoval ztracené obchodníky a jejich jednatele, těmto dával pokyny k fakturacím, k převodům finančních prostředků a k výběrům finančních prostředků z účtů, - prováděl převody finančních prostředků určených k nákupům zboží ve Spojených arabských emirátech z korun českých na americké dolary, - vedl elektronickou evidenci uskutečněných obchodů, a prováděl i další úkony s obchody související, čímž se společně s dalšími osobami ke škodě České republiky podílel na neoprávněném snížení daňových povinností společností MAFRUCT, spol. s r. o., PORTA MORAVIA, s.r.o., AFFARISTICO, s.r.o., Risca Capital, s.r.o., SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a CEREBRUM, s.r.o., jak je popsáno shora pod body 1. - 6., v celkové výši minimálně 22 330 893,11 Kč. J. B. s J. Ř. jako jednatelé společnosti PARFEMLAND, s.r.o., po předchozí dohodě s J. D. především rozhodovali o množství obchodovaného zboží a prováděli finanční operace na účtech společnosti PARFEMLAND, s.r.o., s nákupy zboží související. J. Ř. dále zejména zajišťoval nákup zboží ve Spojených arabských emirátech a přepravu tohoto zboží do České republiky, J. B. řešil praktické otázky jednotlivých obchodů s J. D., otázky fakturací a rozdělení objemu obchodovaného zboží do vystavovaných faktur, platby za celní odbavení zboží. Celkem se tak J. B. a J. Ř. společně s dalšími osobami ke škodě České republiky podíleli na neoprávněném snížení daňových povinností společností MAFRUCT, spol. s r. o., PORTA MORAVIA, s.r.o., AFFARISTICO, s.r.o., Risca Capital, s.r.o., SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a CEREBRUM, s.r.o., jak je popsáno shora pod body 1. - 6., v celkové výši minimálně 22 330 893,11 Kč. Ing. D. T. jako jednatel a následně jako osoba fakticky jednající za společnost AFFARISTICO, s.r.o., a jako jednatel společnosti Risca Capital, s.r.o., v daňových přiznáních společností k DPH nepřiznával dovozy zboží ze třetí země, ačkoli o uskutečnění těchto dovozů věděl, na základě instrukcí J. D. zřídil za účelem těchto obchodů společnostem bankovní účty, ze kterých byly prováděny platby za dodávky zboží ze Spojených arabských emirátů a vystavoval faktury na dodání zboží společnosti PARFEMLAND, s.r.o., a celkem se tak společně s dalšími osobami podílel ke škodě České republiky na neoprávněném snížení daňových povinností společností AFFARISTICO, s.r.o., a Risca Capital, s.r.o., jak je popsáno shora pod body 3. - 4., ve výši minimálně 2 642 594,86 Kč. Z. V. jako jednatel společnosti SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., v daňových přiznáních společnosti k DPH nepřiznával dovozy zboží ze třetí země, ačkoli o uskutečnění těchto dovozů věděl, na základě instrukcí J. D. založil za účelem těchto obchodů společnosti bankovní účty, ke kterým zřídil J. D. dispoziční oprávnění, dával pokyny k fakturacím dovezeného zboží pro odběratele PARFEMLAND, s.r.o. Celkem se tak společně s dalšími osobami ke škodě České republiky podílel na neoprávněném snížení daňových povinností společnosti SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., jak je popsáno shora pod bodem 5., ve výši minimálně 15 060 183,31 Kč. Ing. J. K. jako pověřená osoba ze strany statutárních zástupců společností Sunmoon Homedesign, s.r.o., a Cerebrum, s.r.o., po předchozí dohodě s J. D., Z. V. a J. H., v rámci obchodů s parfémy a toaletními vodami vystavovala společnostem SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a CEREBRUM, s.r.o., faktury na prodej tohoto zboží odběratelské společnosti PARFEMLAND, s.r.o., a to na základě údajů o množství a ceně obchodovaného zboží, které jí předával J. D., a ačkoli věděla, že společnosti SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a CEREBRUM, s.r.o., zboží nakupují od dodavatelů ze Spojených arabských emirátů, tyto záměrně nezahrnovala do účetnictví společností SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a CEREBRUM, s.r.o., a příslušné faktury nepředkládala pověřené externí účetní ke zpracování podkladů pro daňová přiznání společností SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a CEREBRUM s.r.o., to vše ve snaze vyhnout se povinnosti odvést daň z přidané hodnoty z dovozu zboží podle § 23 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty. Celkem se tak Ing. J. K. společně s dalšími osobami ke škodě České republiky podílela na neoprávněném snížení daňových povinností společností SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a CEREBRUM, s.r.o., jak je popsáno shora pod body 5. - 6., ve výši minimálně 16 062 515,71 Kč. Společnost PARFEMLAND, s.r.o., byla v rámci své činnosti, z pokynů a jednáním jednatelů J. Ř. a J. B., v době od měsíce ledna do měsíce prosince 2012 součástí účelově vytvořených obchodních řetězců společností a podílela se na obchodování s parfémy a toaletními vodami, které fakturačně nakupovala od společností SUNMOON HOMEDESING, s.r.o., a CEREBRUM, s.r.o., společnost PARFEMLAND, s.r.o., zasílala či vkládala na bankovní účty úhrady za nákup zboží a vlastním plněním své daňové povinnosti (jak u DPH na vstupu, tak u DPH na výstupu s obchodovaným zbožím) vytvářela dojem o řádném průběhu obchodní činnosti, a to vše za účelem zastření primárního cíle prováděných obchodů, kterým bylo zkrácení daně z přidané hodnoty u prvních článků obchodních řetězců, tj. u společností SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a CEREBRUM, s.r.o. Celkem se společnost PARFEMLAND, s.r.o., v době od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 ke škodě České republiky podílela na dovozu zboží ze Spojených arabských emirátů prostřednictvím společnosti SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., v celkové hodnotě 20 569 595,- Kč a prostřednictvím společnosti CEREBRUM, s.r.o., v celkové hodnotě 1 592 313,- Kč, a takto se podílela na souvisejícím nepřiznání a neodvedení DPH z dovozu zboží za uvedené období v celkové výši minimálně 4 432 377,- Kč. Společnost SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., byla v rámci své činnosti, z pokynů a jednáním jednatele Z. V., v době od měsíce ledna do měsíce prosince 2012 součástí účelově vytvořených obchodních řetězců společností a podílela se na obchodování s parfémy a toaletními vodami, které fakturačně nakupovala od subjektů ze zemí mimo Evropskou unii a dále je prodávala společnosti PARFEMLAND, s.r.o., když zboží bylo dodáváno přímo společnosti PARFEMLAND, s.r.o., a společnost SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., byla v pozici tzv. ztraceného obchodníka, takže kupující PARFEMLAND, s.r.o., mohla ve svých daňových přiznáních k DPH deklarovat nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátců registrovaných k DPH v České republice a nemusela přiznávat dovoz zboží ve smyslu § 23 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty v platném znění, přičemž ani společnost SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., která v souvislosti s fakturovanými obchody rovněž přijímala na své účty platby za zboží prováděné bezhotovostními převody či hotovostními vklady a prováděla platby za zboží dodavatelům, ve svých daňových přiznáních k DPH za zdaňovací období měsíců leden 2012 až prosinec 2012 daňovou povinnost vzniklou v souvislosti s dovozem zboží nepřiznávala a daň z přidané hodnoty nehradila, čímž v důsledku dovozu zboží za uvedené období v celkové hodnotě 20 569 595,- Kč ke škodě České republiky neoprávněně snížila svou daňovou povinnost celkem o minimálně 4 113 915,- Kč. Společnost CEREBRUM, s.r.o., byla v rámci své činnosti, z pokynů a jednáním jednatele J. H., v průběhů měsíců března a listopadu 2012 součástí účelově vytvořených obchodních řetězců společností a podílela se na obchodování s parfémy a toaletními vodami, které fakturačně nakupovala od subjektů ze zemí mimo Evropskou unii a dále je prodávala společnosti PARFEMLAND, s.r.o., když zboží bylo dodáváno přímo společnosti PARFEMLAND, s.r.o., a společnost CEREBRUM, s.r.o. byla v pozici tzv. ztraceného obchodníka, takže kupující PARFEMLAND, s.r.o., mohla ve svých daňových přiznáních k DPH deklarovat nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátců registrovaných k DPH v České republice a nemusela přiznávat dovoz zboží ve smyslu § 23 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty v platném znění, přičemž ani společnost CEREBRUM, s.r.o., která v souvislosti s fakturovanými obchody rovněž přijímala na své účty platby za zboží prováděné bezhotovostními převody či hotovostními vklady a prováděla platby za zboží dodavatelům, ve svých daňových přiznáních k DPH za zdaňovací období měsíců březen 2012 a listopad 2012 však daňovou povinnost vzniklou v souvislosti s dovozem zboží nepřiznávala a daň z přidané hodnoty nehradila, čímž v důsledku dovozu zboží za uvedené období v celkové hodnotě 1 592 313,- Kč ke škodě České republiky neoprávněně snížila svou daňovou povinnost celkem o minimálně 318 462,- Kč. Obžalovaný J. D. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 71 odst. 1 tr.zákoníku mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty - peněžní prostředky ve výši 11.123 Kč a 420,51 EURO, které jsou uloženy na účtu Policie ČR. Obžalovaný J. Ř. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 8 let. Podle § 71 odst. 1 tr.zákoníku mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to rodinný dům na adrese Z. Z. č. p. ..., H., Ř. u P., na pozemku st. p. č. ... (zastavěná plocha a nádvoří), jak je zapsán u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha - východ na listu vlastnictví č. ..., pro katastrální území a obec H., vlastnické právo: J. Ř., Z. Z., H., Ř. u P., pozemek - orná půda p. č. ... - o výměře 763 m2, jak je zapsán u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha - východ na listu vlastnictví č. ..., pro katastrální území a obec H., vlastnické právo: J. Ř., Z. Z., H., Ř. u P., a dále peněžní prostředky - částka 53.395,17 Kč, jakožto zůstatek na účtu číslo ..., vedeném u Komerční banky, a.s. ke dni 11. 2. 2013, částka 359.832,49 Kč, jakožto zůstatek na účtu číslo ... vedeném u Raiffeisenbank, a. s. ke dni 5. 2. 2013. Obžalovaný J. B. byl Podle § 240 odst. 3 tr.zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 3 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 8 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr.zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 3.000 Kč, což představuje celkem 1.500.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr.zákoníku byl obžalovanému stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 500 dnů. Podle § 71 odst. 1 tr.zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to osobního motorového vozidla tovární značky SAAB 9-3 YS3F, barvy stříbrné, rok výroby 2004 včetně velkého technického průkazu č. ..., 1 x klíč k vozidlu, osvědčení o měření emisí č. 428495, vše uloženo u Policie ČR. Obžalovaný Z. V., roz. B., byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 2 měsíce, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 8 let. Podle § 71 odst. 1 tr.zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí náhradní hodnoty - peněžní prostředky výši 635 700 Kč a 400 EURO, které jsou uloženy na účtu Policie ČR. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. byla obžalovanému Z. V. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Česká republika - Ministerstvo financí ČR částku 11.858.251,20 Kč. Obžalovaný Ing. D. T. byl podle § 240 odst. 2 tr.zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr.zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 4 let. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 4 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr.zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 2.000 Kč, což představuje celkem 500.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr.zákoníku byl obžalovanému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 250 dnů. Obžalovaná Ing. J. K. byla podle § 240 odst. 3, podle § 58 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr.zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr.zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 5 let. Podle § 71 odst. 1 tr.zákoníku byl obžalované dále uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžní prostředky ve výši 2.363.500 Kč a 3.230 EURO, které jsou uloženy na účtu Policie ČR, osobní motorové vozidlo tovární značky VOLKSWAGEN, typ TOUAREG 7L, barvy: černá - metalíza, rok výroby 2006, včetně povinné výbavy a včetně 2 ks klíčů k vozidlu, Osvědčení o registraci vozidla č. II - velký technický průkaz č. ..., Osvědčení o měření emisí č. EDC 699020, Mezinárodní automobilové pojišťovací karty Triglav, kupní smlouvy ze dne 12. 3. 2012, ORV - osvědčení o registraci vozidla č. UAI 606189, návodu k obsluze - uložen v autě (vše uloženo u policejního orgánu, ORV - osvědčení o registraci vozidla č. UAI 606189 - dne 12. 6. 2014 zasláno na Magistrát města Ostrava - odbor dopravně správních činností. SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., IČO: 258 15 792, byla podle § 18 zákona č. 418/2011 Sb. odsouzena k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 5.000 Kč, což představuje celkem 1.000.000 Kč. Podle § 71 odst. 1 tr.zákoníku jí byl dále uložen trestu propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžní prostředky ve výši 475 500 Kč a 54 870 EUR, které jsou uloženy na účtu Policie ČR, částka 47,31 USD, jakožto zůstatek na účtu číslo 232483005/0300 vedeném u ČSOB, a. s., ke dni 7. 2. 2013, částka 39.181,23 Kč, jakožto zůstatek na účtu číslo 232441331/0300 vedeném u ČSOB, a. s., ke dni 7. 2. 2013 byl. CEREBRUM, s.r.o., IČO: 283 38 022, byla podle § 18 zákona č. 418/2011 Sb. odsouzena k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 2.000 Kč, což představuje celkem 200.000 Kč. Podle § 71 odst. 1 tr.zákoníku byl současně uložen i trest propadnutí náhradní hodnoty, a to částka 11.078,36 EUR jakožto zůstatek na účtu číslo 242008216/0300 vedeném u ČSOB, a.s., zajištěn dle § 79a odst. 1 tr.ř., omezeno usnesením státní zástupkyně ze dne 24. 9. 2015, PARFEMLAND, s.r.o., IČO: 272 30 406, byla podle § 18 zákona č. 418/2011 Sb. odsouzena k peněžitému trestu ve výměře 300 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 5.000 Kč, což představuje celkem 1.500.000 Kč. Podle § 71 odst. 1 tr.zákoníku byl uložen i trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžní prostředky ve výši 283 900,- Kč, které jsou uloženy na účtu Policie ČR, osobní motorové vozidlo tovární značky SAAB 2.3 9-5 YS3E, barvy černé, rok výroby 2009, včetně 1 x klíč k vozu, OTP č. UAG 251236, záruční a servisní knížka SAAB (vše uloženo u policejního orgánu, OTP zaslán na Magistrát hlavního města Prahy - odd. evidence motorových vozidel, a to z důvodu dočasného vyřazení z evidence motorových vozidel), osobní motorové vozidlo tovární značky SAAB 9-5 YS3E, barvy bílé, rok výroby 2009, včetně klíčů k vozu, osvědčení o registraci vozidla č. UAG 967913, tažné oko, sprej na opravu pneumatik, klíč na kola, hever, výstražný trojúhelník (vše uloženo u policejního orgánu, OTP zaslán na Magistrát hlavního města Prahy - odd. evidence motorových vozidel, a to z důvodu dočasného vyřazení z evidence motorových vozidel), osobní motorové vozidlo tovární značky SAAB 9-5 AERO YS3G, 162 KW, barvy černé - metal, datum první registrace 3. 3. 2011, včetně lékárničky, hasícího přístroje, výstražné vesty, heveru, klíče na kola, dojezdové pneu, tažného oka, záruční a servisní knížky, manuálu k vozidlu, instrukční knížky (vše v černém koženém pouzdru), Osvědčení o registraci vozidla č. UAK 544434, osvědčení o měření emisí č. EBD 627188, battery card k vozidlu VIN YS3GR4AZXB4006451 a 1 ks bezdotykového klíče od vozidla (vše uloženo u policejního orgánu, OTP zaslán na Magistrát hlavního města Prahy - odd. evidence motorových vozidel, a to z důvodu dočasného vyřazení z evidence motorových vozidel). Oproti tomu byla podle § 226 písm. b) tr.ř. obžalovaná I. B. zproštěna od obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka ve Zlíně, sp.zn. 6 KZV 13/2013, pro skutek, že jako předsedkyně družstva ADV Partner se sídlem ve Zlíně, po předchozí domluvě s J. D., tomuto poskytla v době nejméně od 12. 10. 2009 do 31. 12. 2012 kanceláře své firmy ve Zlíně, a to včetně vybavení a přístupu k bankovním účtům družstva, ačkoli věděla, že J. D. tyto prostory a bankovní účty družstva využívá ke zprostředkovávání obchodů s parfémy, ze kterých nebyla odváděna daň z přidané hodnoty. Dále I. B. prováděla na základě pokynů J. D. výběry hotovosti finančních prostředků pocházejících z trestné činnosti, a to na pobočce Československé obchodní banky, a. s., ve Zlíně, z čehož si následně společně s J. D. ponechávali procentuální zisk z obchodů vypočtený J. D. Celkem se tak I. B. společně s dalšími osobami ke škodě České republiky podílela na neoprávněném snížení daňových povinností společností SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a CEREBRUM, s.r.o., jak je popsáno shora pod body 5. - 6., ve výši 16 062 515,71 Kč, čímž měla spáchat zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.zákoníku, formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr.zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Proti uvedenému rozsudku podali odvolání jak státní zástupce, tak obžalovaní J. Ř., Z. V., J. B., Ing. J. K., Ing. D. T., J. D. a společnosti SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., CEREBRUM, s.r.o., a PARFEMLAND, s.r.o. Pokud jde o odvolání společnosti CEREBRUM, s.r.o., podané za uvedenou společnost obhájcem Mgr. Janem Matesem, LL.M., toto odvolání bylo podle § 253 odst. 1 tr.ř. usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.10.2016, sp.zn. 5 To 16/2016, zamítnuto jako odvolání podané osobou neoprávněnou, neboť jmenovaný obhájce nebyl oprávněn za uvedenou společnost jednat, a proto jím podané odvolání nelze přisoudit jmenované společnosti. Pokud jde o odvolání státní zástupkyně, toto směřuje do výroku o vině ve prospěch i v neprospěch obžalovaného Ing. D. T., dále do výroku o trestu v neprospěch obžalovaných J. B., Z. V., Ing. D. T., Ing. J. K., společností SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., CEREBRUM, s.r.o., a PARFEMLAND, s.r.o., a dále do chybějícího výroku o náhradě škody v neprospěch obžalovaných J. D., J. Ř., J. B. a ve prospěch obžalovaného Z. V. Pokud jde o výrok o vině týkající se obžalovaného Ing. D. T., státní zástupkyně namítla, že nalézací soud nesprávně v rámci právní kvalifikace skutku, jímž byl jmenovaný uznán vinným, užil ustanovení § 9 odst. 2 tr.zákona pro označení spolupachatelství namísto správného § 23 tr.zákoníku (tedy zák. č. 40/2009 Sb.). Pokud jde o námitky směřující do výroku o trestech shora uvedených obžalovaných, pak zejména státní zástupkyně namítla nízkou výměru peněžitého trestu, jakož i nízkou výměru náhradního trestu odnětí svobody v případě obžalovaného J. B., absenci uložení peněžitého trestu u obžalovaného Z. V., nízkou výměru náhradního trestu odnětí svobody stanovenou pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl vykonán v případě obžalovaného Ing. D. T., a pokud jde o obžalovanou J. K., pak namítla, že nebyly splněny podmínky ustanovení § 58 tr.zákoníku a obžalované tedy neměl být uložen trest mimořádně pod spodní hranici příslušné trestní sazby. Pokud se týká obžalovaných právnických osob, tedy společností SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., CEREBRUM, s.r.o., a PARFEMLAND, s.r.o., u těchto společností státní zástupkyně namítla absenci výroku o trestu uveřejnění rozsudku podle § 23 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a u společností SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a PARFEMLAND, s.r.o., rovněž nízkou výměru peněžitého trestu. V případě společnosti PARFEMLAND, s.r.o., zejména poukázala na to, že právě tato společnost měla z trestné činnosti největší prospěch, a proto jí měl být jednoznačně vyměřen nejpřísnější peněžitý trest, a to ve výměře celé zkrácené DPH, tedy nejméně ve výši 4 mil. Kč. V další části pak státní zástupkyně namítla, že nalézací soud pochybil, pokud zavázal k náhradě škody výlučně obžalovaného Z. V., a to navíc ve vyšší výši, než byla částka, se kterou se jako s nárokem na náhradu škody připojilo Generální finanční ředitelství. Státní zástupkyně vyslovila přesvědčení, že nalézací soud je vázán návrhem poškozeného toliko ve vztahu k výši požadované částky, nikoliv však současně návrhem, komu má být povinnost náhrady škody uložena. Za uvedených okolností tedy má proto za to, že k náhradě škody ve výši 11.585.251,20 Kč měli být zavázáni společně a nerozdílně všichni obžalovaní, kteří se na škodě podíleli, tedy kromě obžalovaného Z. V. rovněž obžalovaný J. D., J. B. a J. Ř. V závěru odvolání tedy státní zástupkyně navrhla, aby Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací podle § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině týkajícím se obžalovaného Ing. D. T. a aby ve věci sám rozhodl. Dále aby napadený rozsudek zrušil rovněž podle § 258 odst. 1 písm. e) tr.ř. ve výrocích o trestu týkajících se obžalovaných J. B., Z. V., Ing. D. T., Ing. J. K. a společností SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., CEREBRUM, s.r.o., a PARFEMLAND, s.r.o., a aby rovněž v této části ve věci sám rozhodl a dále aby napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. f) tr.ř. ve výroku o náhradě škody týkajícím se obžalovaného Z. V. a aby v této části opět sám rozhodl. Obžalovaný J. D. ve svém odvolání písemně zpracovaném obhájkyní Mgr. Monikou Tesařovou uvedl, že jeho odvolání směřuje jak do výroku o vině, tak i do výroku o trestu napadeného rozsudku, přičemž tomuto rozsudku vytýká vady předpokládané v ustanovení § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d), e) tr.ř. Namítá, že ač mu je kladeno za vinu jakési organizátorství s tím, že měl být ústředním článkem řetězu všech pachatelů žalované trestné činnosti, má za to, že samotný rozsudek tuto situaci blíže nerozebírá a provedené důkazy takovou roli obžalovaného nepodkládají. Obžalovaný opětovně popřel, že by zajišťoval „ztracené obchodníky“, kterým měl dávat pokyny k fakturaci, převodům či výběrům finančních prostředků, jak naznačuje obžaloba, s tím, že jedinou činnost, kterou vykonával, byla zprostředkovatelská činnost pro společnost PARFEMLAND, s.r.o., přičemž s touto společností začal obchodně spolupracovat přes jejího jednatele B. Zpočátku se jednalo o pouhé převody měn, neboť byl schopný zajistit výhodnější kurzy než ty, které byly běžně nabízeny. To ovšem neznamená, že by věděl, že prostředky, které měl v rámci své zprostředkovatelské činnosti převést, měly být využity při spáchání trestného činu, jak uvádí obžaloba i napadený rozsudek. Na základě osvědčení při převodu měn pak navázal obžalovaný spolupráci se společností PARFEMLAND, s.r.o., v oblasti dohody zboží, přičemž důvodem těchto zprostředkovatelských společností bylo vyhnutí se potencionálním následkům souvisejícím s uplatňováním nároků společností, jež měly na dané výrobky exluzivitu dovozu pro dané teritorium. Má za to, že zatímco u společností, které nepřiznávaly dovozy zboží, ze kterého neodváděly daň z přidané hodnoty, je odpovědnost jednatelů zcela zřejmá, tak u něj tomu tak není, což je důvod, proč se soud snaží zapojit jej do tohoto řetězce s odkazem na typičnost prostředníka u celé trestné činnosti. Pokud nalézací soud tvrdí, že mezi společností PARFEMLAND, s.r.o., a odvolatelem nebyl smluvní vztah, nezakládá se to na pravdě, neboť neexistence listin takový smluvní vztah osvědčujících neznamená, že skutečný vztah navázán nebyl, když občanský ani obchodní zákoník nevyžaduje uzavření zprostředkovatelské smlouvy v písemné formě. Pokud dle pokynů jednatelů společnosti PARFEMLAND, s.r.o., obžalovaný D. kontaktoval potencionální obchodní partnery, kdy nakonec doporučil pro spolupráci společnost SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., pak jediným úkolem bylo dohlížet, aby jednotlivé společnosti si mezi sebou hradily závazky řádně a včas a jediná odměna, kterou dostával, byla ve výši 1 % z obratu a pocházela od společnosti PARFEMLAND, s.r.o. Odvolatel zdůraznil, že primárně spolupracoval se společností PARFEMLAND, s.r.o., přičemž tato společnost své daňové povinnosti hradila řádně a včas. Odvolatel dále připustil, že za účelem usnadnění administrativních a dovozních formalit spolupracoval s Ing. K., kdy zajistil přehled dovezeného zboží, příp. další speditérské či celní dokumenty, jednalo se ovšem o naprosto bezvýznamnou administrativní činnost, neboť veškeré dodací listy, faktury, kde byla částka zvýšena o provizi za zprostředkování, zajišťovala Ing. K. v kooperaci s obžalovaným V. Obžalovaný D. dále popřel, že by disponoval s účty všech obžalovaných společností, neboť byl oprávněn disponovat toliko s účtem společnosti SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., který mu zřídil obžalovaný V. s cílem, aby celá trestní odpovědnost spadla právě na obžalovaného D. Odvolatel zdůraznil, že se spoluobžalovaného V. opakovaně dotazoval, zda předmětné společnosti plní daňové povinnosti, přičemž byl vždy ubezpečen, že tyto povinnosti jsou plněny. Nicméně ověřit tuto skutečnost nebylo v jeho silách. Pokud obžalovaní V. a Ing. T. tvrdili, že zřídili odvolateli bankovní účty k páchání trestné činnosti na základě instrukcí samotného odvolatele, pak dle něj takový závěr není v celém trestním spise doložen jediným důkazem vyjma lživého a účelového tvrzení jmenovaných spoluobžalovaných. Má za to, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by odvolatel spáchal jakýkoliv trestný čin. Pokud jde o subjektivní stránku předmětného trestného činu, odvolatel zdůraznil, že podklady pro hrazení daně z přidané hodnoty zpracovávaly pro dotčené společnosti externí účetní společnosti, přičemž s těmito on sám neměl jakýkoliv kontakt, o těchto externích účetních společnostech ani nevěděl a neměl s nimi nic společného. Nakonec na přímý dotaz soudu spoluobžalovaná Ing. K. potvrdila, že faktury společností SUNMOON, s.r.o., a CEREBRUM, s.r.o., vyhotovovala přímo ona, čímž zcela jasně vyvrátila tvrzení o tom, že by takto činil právě odvolatel. Nebylo prokázáno, že by obžalovaný měl významnější postavení v rámci společnosti PARFEMLAND, s.r.o., nicméně nebyl to on, kdo rozhodoval o cenách, nevystavoval ani faktury a nerozhodoval o rozdělení jakéhokoliv zisku pocházejícího z trestné činnosti. Ač do dnešního dne netuší, zda spoluobžalovaní Ř. s B. věděli, že dodavatelské obžalované společnosti neplnily své daňové povinnosti, on sám o tomto nevěděl a neměl jakékoliv prostředky či možnosti, jak toto zjistit, vyjma přímého dotazu, což učinil. V další části pak obžalovaný J. D. zdůraznil, že za nejvýznamnější vadu trestního řízení a samotného rozsudku považuje skutečnost, že orgány činné v trestním řízení nezachovaly totožnost skutku. Dle podané obžaloby totiž měla trestná činnost spočívat ve vyhnutí se povinnosti odvést daň z přidané hodnoty při nákupu zboží ze třetí země, ač bylo jasně prokázáno, že v tento moment je dovozce povinen pouze daň přiznat, přičemž zároveň vzniká nárok na odpočet daně a výsledný dopad na státní rozpočet je tedy nulový. Povinnost odvést daň vzniká mnohem později, a to až následným konečným prodejem neplátci daně z přidané hodnoty. Této souvislosti si byla vědoma i obžaloba, která se pokusila v rámci závěrečné řeči posunout skutek do pozdější doby, což do jisté míry akceptoval i nalézací soud. Dle názoru odvolatele však soud rozhodl o jiném skutku, než pro který byla podána obžaloba, neboť pakliže by jednáním obžalovaných vznikla České republice škoda, tak by se tak stalo úplně jiným způsobem, než je uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání, v obžalobě i v rozsudku prvostupňového soudu. Má za to, že v daném případě tedy došlo k porušení zásady obžalovací stanovené v § 2 odst. 8 tr.ř. a totožnosti skutku vyjádřené v § 220 odst. 1 tr.ř. Je přesvědčen, že nalézací soud měl posuzovat toliko skutek uvedený v obžalobě, a protože ten není trestným činem, měl být odvolatel podle § 226 písm. b) tr.ř. obžaloby zproštěn s tím, že v obžalobě označený skutek není trestným činem. V další části pak obžalovaný J. D. namítl, že zásadní důkazní prostředky nebyly provedeny v souladu se zákonem, zejména v případě přepisů odposlechů, přičemž namítl, že tyto neodpovídají zvukovému záznamu, jsou nesrozumitelné a orgány činné v trestním řízení vyhotovily tyto přepisy účelově s cílem vystavět na těchto důkazech vinu obžalovaných. Odposlechy pro svou nevalnou kvalitu tedy neměly být považovány za důkaz v tomto trestním řízení. V poslední části svého odvolání pak jmenovaný odvolatel napadl rovněž výši trestu, který mu byl uložen, s tím, že tento považuje za nepřiměřeně vysoký. Poukázal zejména na to, že v minulosti nebyl soudně trestán a že není trestně stíhaný ani v žádné jiné věci a dosud vedl řádný život. Má proto za to, že v případě, že by se odvolací soud ztotožnil s rozsudkem prvostupňového soudu ve výroku o vině, postačovalo by uložení trestu mírnějšího. V závěru svého odvolání tedy obžalovaný J. D. navrhl, aby odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) a d) tr.ř. zrušil napadený rozsudek a následně sám rozhodl ve věci tak, aby odvolatele zprostil podle § 226 písm. a), b) a c) tr.ř. obžaloby, neboť skutek označený v obžalobě není trestným činem, nebylo prokázáno, že se stal, a rovněž nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. V případě, že by se odvolací soud ztotožnil s napadeným rozsudkem ve výroku o vině, pak navrhl, aby v souladu s ustanovením § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr.ř. zrušil výrok o trestu a poté aby sám rozhodl ve výroku o trestu nově. Obžalovaný J. Ř. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Zdeňky Pechancové své odvolání odůvodnil tak, že je zaměřeno do všech výroků napadeného rozsudku. Především namítl, že napadený rozsudek převzal po skutkové stránce popis skutku z obžaloby státního zástupce, avšak odvolatel takovou konstrukci skutku popírá, má ji za účelovou, nepravdivou a neprokázanou. Dále namítl, že řízení předcházející napadenému rozsudku vykazuje podstatnou vadu, když nalézací soud akceptoval procesně nepoužitelné důkazy, na jejichž základě pak uzavíral skutkový stav a neprovedl pro posouzení věci nezbytné důkazy. Odvolatel zmínil, že nalézacímu soudu předložil originály účetních dokladů, které prokazují, že veškeré finanční toky mezi společností PARFEMLAND, s.r.o., a společností TEAMWAY FZC proběhnuvší bezhotovostně přes bankovní účty jsou podloženy relevantními účetními doklady. Soud sice tyto listiny k důkazu provedl, nicméně v protokolu o hlavním líčení se o nich nezmínil a ani z odůvodněnínapadeného rozsudku nelze seznat jejich vyhodnocení. Odvolatel zdůraznil, že pokud by nalézací soud předloženým důkazům věnoval náležitou pozornost, musel by dojít k závěru, že finanční toky z České republiky do Dubaje byly standardní. Dále odvolatel namítl, že dodání zmíněných dokumentů bylo komplikováno jeho zákazem vycestovat mimo území ČR a v tomto směru má za to, že jeho právo na obhajobu nebylo zcela zachované. Dále v tomto směru odvolatel namítl, že soud vyslechl jako svědka R. J., t.č. vysokoškolského pedagoga, který v rámci svého výslechu prezentoval závěry finančního úřadu, za něž v minulosti zpracoval daňové vyjádření. Navíc tento svědek sám uvedl, že při jeho vypracování neměl k dispozici ani trestní spis. Odvolatel namítl, že v době svého výslechu jmenovaný svědek již nepracoval u finančního úřadu, a to po dobu nejméně roku, a tudíž nemohl prezentovat jeho odborné stanovisko, které zcela zásadním způsobem ovlivnilo rozhodnutí ve věci. Nakonec v této části rovněž namítl, že dle jeho názoru nebylo provedeno dokazování SMS zprávou adresovanou odvolatelem spoluobžalovanému D., jak je zmíněno na str. 42 napadeného rozsudku. Z uvedených důvodů tedy má za to, že existuje důvod pro zrušení napadeného rozsudku postupem podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. V další části svého odvolání tak odvolatel namítl vady napadeného rozsudku spočívající v nejasnosti nebo neúplnosti skutkových zjištění. Poukázal na to, že se soud nevypořádal s důkazy svědčícími ve prospěch odvolatele, ignoroval vyjádření Ing. Petra Janíčka či znalkyně prof. Ing. Renaty Hótové a poukázal i na odborné vyjádření Ing. Lenky Vyhlídalové a její svědeckou výpověď, přičemž uzavřel, že ze všech těchto důkazů shodně vyplynul závěr prezentovaný Ing. Janíčkem, že reálná daňová povinnost na vstupu zboží ze třetích zemí do ČR je nulová. Má za to, že bylo z těchto svědeckých výpovědí prokázáno, že DPH mělo být hrazeno až při tuzemském prodeji zboží, což ale není a nebylo zažalováno a nebyl k tomu předložen jediný důkaz. Z uvedeného důvodu je přesvědčen, že napadený rozsudek by měl být zrušen i dle ustanovení § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. V další části svého odvolání pak zpochybnil správnost vlastních skutkových zjištění soudu prvního stupně a namítl, že soud mimořádně extenzivně a k tíži odvolatele vyložil každý provedený důkaz a nevyvrátil verzi skutkového děje prezentovanou obhajobou. Opakovaně zdůraznil, že v předmětné době společnost PARFEMLAND, s.r.o., dovážela zboží i z jiných států, např. z Honkongu či USA, a to bez jakýchkoliv prostředníků, a pokud použil prostředníky při dovozu zboží v projednávaném případě, pak se tak stalo z důvodu snahy zamezit sporům se společností vlastnící práva k ochranné známce. Odvolatel je přesvědčen, že za situace, kdy provedené dokazování vedlo k několika co do pravděpodobnosti rovnocenným skutkovým verzím, měl soud povinnost přiklonit se k té z nich, jež je pro obžalovaného nejpříznivější, což by vedlo ke zproštění obžaloby z důvodů podle § 226 písm. a), c) tr.ř. Pokud jde o existenci důvodu pro zrušení napadeného rozsudku ve smyslu § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř., pak odvolatel zdůraznil, že nalézací soud porušil ustanovení trestního zákona, pokud uzavřel výši škody v rozporu s ustanovením § 137 tr.zákona (zřejmě míněno tr.zákoníku). Znovu zdůraznil, že výše škody byla uzavřena v rozporu se zákonem o DPH, v rozporu s ustanovením § 137 tr.zákoníku a v rozporu s realitou, když Česká republika nemá žádné legitimní očekávání ve vztahu k DPH při dovozu zboží na území ČR. Zpochybnil rovněž závěry nalézacího soudu prezentované na str. 59 jeho písemného vyhotovení stran interpretace vzájemného vztahu jednotlivých finančních částek. V další části svého odvolání pak obžalovaný J. Ř. vznesl námitky stran absence individualizace trestní represe v odsuzujícím rozhodnutí s tím, že zdůraznil, že vystupoval jako jeden ze dvou jednatelů obchodní společnosti PARFEMLAND, s.r.o., přičemž on sám neprováděl finanční transakce a platby za zboží, což bylo nepochybně v řízení před nalézacím soudem prokázáno, stejně jako bylo prokázáno, že jednotlivé obchody, které jsou předmětem obžaloby, tvořily v rámci podnikání společnosti PARFEMLAND, s.r.o., pouze zlomek z celkového objemu realizovaných transakcí. Nebylo tedy v jeho silách ani odhalit, zda dovozové obchodní společnosti plní vůči státu své daňové povinnosti či nikoliv. Rovněž zdůraznil, že ze strany společnosti PARFEMLAND, s.r.o., nemohlo dojít k vědomému krácení daně, a pokud nalézací soud dovodil i takové vědomé protiprávní jednání na základě tvrzení, že obžalovaný a další z jednatelů měli vědět o tom, že hradí cenu zboží ve výši, jež reálně neumožňuje odvod daně z přidané hodnoty, tak takový závěr je v rozporu s průběhem obchodů, jež sám nalézací soud popisuje na str. 58 a 59 napadeného rozsudku. Odvolatel v tomto směru zdůraznil, že společnost PARFEMLAND, s.r.o., za zboží od dodavatelů vždy hradila cenu včetně DPH, což jakoukoliv účast na krácení daně vyvrací. Odvolatel rovněž vznesl výhrady vůči nedostatečnému vyhodnocení ze strany nalézacího soudu jeho postavení ve společnosti PARFEMLAND, s.r.o., ve vztahu ke konkrétním obchodům a namítl, že v předmětné době působili v uvedené společnosti dva společníci a jednatelé, přičemž mezi nimi existovala tzv. dělená odpovědnost za konkrétní právní jednání. V závěru tohoto odvolání pak obžalovaný J. Ř. navrhl, aby odvolací soud doplnil dokazování a následně aby obžalovaného podané obžaloby zprostil, a to proto, že skutek mu kladený za vinu nespáchal, příp. aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obžalovaný J. Ř. následně pak v dalším podání označeném jako doplnění odvolání předložil odvolacímu soudu důkazy, které dle jeho názoru odmítl provést soud nalézací, a to zejména finanční zprávy, audity a prodejní faktury společnosti TEAMWAY FZC vztahující se k prodeji předmětného zboží, dále faktury této společnosti vydané za dopravu zboží do České republiky, přepravní listy, celní doklady o propuštění zboží do volného oběhu, písemné prohlášení společnosti TEAMWAY FZC, zástupce společnosti TEAMWAY FZC, jakož i další listinné důkazy, a zdůraznil, že z těchto důkazů jednoznačně vyplývá zásadní fakt, a to, že cena za dopravu obchodovaného zboží odpovídající přibližně 10 % hodnoty samotného zboží byla po celou dobu fakturována samostatně, což nalézací soud při svém rozhodování zcela opomenul, přičemž tento fakt je zcela stěžejním ve vztahu ke způsobu interpretace bankovních informací použité v napadeném rozsudku. Odvolatel v tomto směru dále uvedl, že předmětné důkazy rovněž prokazují skutečnost, že úhrada jednotlivých zprostředkovatelských provizí byla ze strany dodavatelské společnosti TEAMWAY FZC řádně účtována, což stvrzují rovněž auditované výroční zprávy této společnosti. V této souvislosti odvolatel opětovně zmínil vliv několik let trvajícího zákazu cestovat do zahraničí na opatření předmětných důkazů a navrhl doplnění dokazování rovněž svým vlastním výslechem. Dále odvolatel předložil další listiny, jež dle jeho názoru svědčí o způsobu obchodů, jež proběhly mezi společností TEAMWAY FZC a obchodní společností SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., v průběhu let 2009 - 2012 s tím, že tyto listiny potvrzují jednoznačně zcela řádný průběh zmíněných obchodních případů a jsou v souladu s uskutečněnými peněžními transakcemi. V této souvislosti pak navrhl výslech obchodního zástupce společnosti TEAMWAY FZC, a to L. P. Opětovně pak zdůraznil, že při pracovní činnosti plně spoléhal na spoluobžalovaného B. stran finančních a účetních záležitostí jím vedené české společnosti PARFEMLAND, s.r.o., jejíž činnost měl právě on v České republice na starosti, přičemž odvolatel sám nikdy neřešil za společnost PARFEMLAND, s.r.o., jakékoliv účetní věci, sám za tuto společnost nikdy nepodával žádné daňové přiznání ani neproplácel přijaté faktury ani nikdy nejednal s dodavatelskými společnostmi v České republice, co se týče daní, účetnictví, fakturací či plateb apod. Závěr nalézacího soudu, že na činnostech popsaných v obžalobě se musely nutně podílet všechny obžalované osoby, považuje za paušalizující a důkazy nepodložený, založený na principu kolektivní viny. Znovu zdůraznil, že obchodní společnost PARFEMLAND se nepodílela na vědomém krácení daně ze strany dodavatelských společností, přičemž sama tato společnost svým dodavatelům vždy hradila cenu včetně příslušné DPH. V další části poukázal na jakousi schizofrennost napadeného rozsudku, když ve výroku konstatuje zkrácení daně na vstupu ze třetí země do České republiky (byť toto není možné pro nulové legitimní daňové očekávání) a na dalších několika místech pak hovoří o krácení daně při vnitrostátních transakcích. V závěru tedy shrnul, že jeho právo na obhajobu bylo porušeno tím, že mu bylo nepřiměřeně dlouhou dobu bráněno vycestovat do zahraničí a doložit důkazy, které svědčí pro jeho obhajobu, dále že předloženými důkazy byly vyvráceny závěry nalézacího soudu, o které ve vztahu k jeho osobě byl opřen odsuzující rozsudek, dále, že on sám nikdy neměl na starost účetní procesy, související finanční záležitosti ve společnosti PARFEMLAND, s.r.o., působící na území České republiky, on sám nikdy nejednal s dovozovými společnostmi, přičemž právě druhý jednatel obchodní společnosti PARFEMLAND, s.r.o., J. B. působil při obstarávání finančních záležitostí v České republice nezávisle a autonomně. Žádný z jednatelů společnosti PARFEMLAND, s.r.o., vědomě neuskutečnil žádný obchod se společností, o níž by mu bylo známo, že si neplní své daňové povinnosti a není axiomem, že doprava parfémů z Dubaje do ČR „nic nestojí“. Obžalovaný následně podal ještě druhé doplnění svého odvolání, v rámci něhož odkázal na závěry zprávy o daňové kontrole týkající se společnosti PARFEMLAND, s.r.o., kterou zpracoval Finanční úřad pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 4, pod č.j. 13452/16/2004-60562-109367, přičemž závěry této finanční kontroly dle jeho názoru jsou v souladu s jím uplatněnými skutečnostmi. V tomto druhém doplnění odvolání zmínil obsah závěrů předložené zprávy o daňové kontrole ve vztahu ke své osobě a opětovně zdůraznil, že jediným důvodem, proč s dovozem zboží prostřednictvím zprostředkovatelských společností souhlasil, byla snaha zabránit hrozbě nákladných soudních procesů a znevýhodnění společnosti před konkurencí v důsledku přímého dovozu ze zahraničí. Pokud jednatelé společností, které dovoz zprostředkovaly, zamlčovali ve svých daňových přiznáních dovoz zboží ze zahraničí, pak jsou za takové jednání odpovědni pouze oni, avšak odvolatel sám na takovém jednání žádný podíl neměl, což provedenými důkazy bylo i prokázáno. Opětovně zdůraznil, že společnost PARFEMLAND, s.r.o., v průběhu své podnikatelské činnosti vždy řádně plnila své daňové povinnosti a stejně tak všechny zákonné povinnosti plnila i společnost TEAMWAY FZC. Poukázal na okolnosti založení společností SUNMONN HOMEDESIGN, s.r.o., a CEREBRUM, s.r.o., a zdůraznil, že s těmito společnostmi neměl on sám nikdy cokoliv společného a zmínil rovněž nesrovnalosti ve způsobu, jakým tyto dvě společnosti vedly své účetnictví, což neodpovídá naopak správně vedenému účetnictví společnosti PARFEMLAND, s.r.o. V závěru tohoto druhého doplnění odvolání obžalovaný Ř. připustil, že pokud by se zjištění správce daně vyjádřená ve zmíněné zprávě o daňové kontrole ukázala být pravdivá, zřejmě měl vyvinout větší úsilí za účelem prověření obchodních partnerů společnosti, v nichž jako jeden ze dvou jednatelů působil, nicméně v takovém případě by jeho jednání mohlo být hodnoceno jako neobezřetné, nikoliv však jako jednání vědomě činěné za účelem páchání trestné činnosti. Za takové jednání však nemůže nést trestní odpovědnost, stejně jako nemůže nést odpovědnost za jednání druhého z jednatelů obchodní společnosti. Obžalovaný J. B. ve svém odvolání odůvodněném JUDr. Jiřím Šabršulou uvedl, že napadený rozsudek považuje za nesprávný jak ve výroku o vině, tak ve výroku o trestech včetně výroku o propadnutí náhradní hodnoty. Zdůraznil, že on osobně nevěděl, ani vědět nemohl, že dovozci parfémů do České republiky si neplní řádně své daňové povinnosti, nebyl informován, že by zprostředkovatelské firmy plnily roli tzv. ztraceného obchodníka a on sám nikoho ze statutárních orgánů těchto zprostředkovatelských společností ani osobně neznal. Má proto za to, že jeho jednáním nedošlo k naplnění subjektivní stránky zažalovaného trestného činu. Svým jednáním ani nemohl českému státu žádnou škodu na DPH způsobit, přičemž odkázal na závěry znaleckých zkoumání prof. Ing. Renaty Hótové, Dr. Ing. Lenky Vyhlídalové a Ing. Petra Janíčka, Dis., přičemž z těchto důkazů vyplynulo, že českému státu jednáním popsaným ve výrokové části obžaloby nemohla vzniknout škoda na DPH, neboť DPH u dovozu je v rámci legislativy České republiky principiálně koncipováno jako daňově neutrální. V souvislosti s dovozem zboží tedy českému státu nevzniká žádný nárok z titulu DPH, a pokud tedy český stát žádný nárok neobdržel, objektivně by to nemělo být považováno za škodu. Pokud údaje o dovozech nebyly uvedeny v rámci podaných daňových přiznání k DPH dovozními společnostmi, pak jde o pochybení při plnění daňových povinností, ovšem bez přímého dopadu na zkreslení výsledné daňové povinnosti. Takové pochybení dovozních společností je bez přímého vlivu na výslednou daňovou povinnost, neboť v okamžiku přiznání dovozu na výstupu vzniká i nárok na uplatnění shodné částky na vstupu a výsledný dopad je tak zcela neutrální (systém reverze - charge). Dále odvolatel namítl místní nepříslušnost Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, neboť společnost SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., měla sídlo v Praze a správcem daně u shora jmenované společnosti je Finanční úřad pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 8, a uvedená společnost nespadá do místní příslušnosti Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně. V této souvislosti poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 11 Td 40/2012. Odvolatel má za to, že místně příslušným soudem by měl být Městský soud v Praze. Z těchto důvodů tedy navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr.ř. a věc vrátil soudu prvního stupně, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. V následně podaném doplnění odvolání ze dne 8.3.2016 se pak obžalovaný J. B. opětovně podrobně vyjádřil k problematice ceny za dovoz zboží a její fakturace, přičemž zdůraznil, že nalézací soud pochybil, pokud uzavřel, že cena dopravy zboží byla v podstatě minimální, neboť z mnoha listinných důkazů naopak vyplývá, že cena dopravy zboží dosahovala přibližně 1/10 ceny dopravovaného zboží a byla fakturována samostatně. Má za to, že nelze porovnávat přijaté a odchozí platby na účtech dovozových společností a rozdíl s nimi související považovat za důkaz proti odvolateli, neboť je přesvědčen, že cena za zboží hrazená následně společností PARFEMLAND, s.r.o., byla dovozcem navýšena o jeho provizi a příslušnou sazbu DPH. Má za to, že dovozcům takto hrazená cena umožňovala řádný odvod DPH v plné výši. Odvolatel sám pak neměl žádnou možnost kontrolovat ani ovlivnit způsob, jakým tyto dovozové společnosti hradily za dovážené zboží zahraničním dodavatelským společnostem a stejně tak nemohl kontrolovat ani ovlivnit, jak nakládají se zůstatky na svých účtech a zda je používají k plnění svých vlastních daňových povinností. Rovněž zdůraznil, že obchodní případy, které jsou popsány v obžalobě, tvoří jen zlomek celkového dovozu zboží ze zahraničí, jehož příjemcem byla společnost PARFEMLAND, s.r.o., a pokud, jak tvrdí nalézací soud, mělo být primárním cílem dovozu zboží krácení daně, pak by k němu zákonitě muselo docházet v mnohem větším množství případů, což se však nestalo. Odvolatel v další části popsal způsob postupného prodeje zboží a vysvětlil, proč zboží, jež bylo do České republiky dovezeno např. v lednu 2012, může být částečně obsaženo ve fakturách z měsíců následujících, např. dubna 2012, na základě kterých došlo k prodeji společnosti PARFEMLAND, s.r.o. Odvolatel dále zdůraznil, že rovněž provize za zprostředkování dovozu, která byla hrazena spoluobžalovanému D., se odvíjela od primární prodejní ceny a byla do ceny zahrnuta. V této souvislosti pak zdůraznil, že zákon neukládá obligatorně písemnou formu zprostředkovatelské smlouvy a výše uhrazené provize byla vždy řádně evidována. V další pasáži pak zpochybnil způsob vyhodnocení bankovních transakcí ze strany nalézacího soudu a následně pak rovněž opětovně vysvětlil motiv dovozu zboží prostřednictvím dovozových společností, kterým byla výlučně snaha vyhnout se právním rizikům spojeným s přímým dovozem zboží, neboť to s sebou neslo hrozbu žalob ze strany autorizovaných dodavatelů kvůli regionalizaci zboží. Zdůraznil, že nalézací soud celou organizovanou trestnou činnost vměstnal do zcela primitivního a banálního schématu o pouhých třech článcích tvořených zahraničním dodavatelem, dále českým tzv. ztraceným obchodníkem a nakonec společností PARFEMLAND, s.r.o., přičemž ovšem takový způsob organizovaného úniku na dani je zcela absurdní, nelogický a nereálný. Pokud tedy v daném případě někdo porušil své povinnosti, pak to rozhodně nebyl obžalovaný ani společnost PARFEMLAND, s.r.o., nýbrž právě dovozové společnosti, které své daňové povinnosti vůči státu nesplnily, jak vyplývá z listinných důkazů. Rovněž tento odvolatel pak zmínil rozdělení odpovědnosti a činnosti mezi jednotlivými jednateli společnosti PAFREMLAND, s.r.o., s tím, že odvolatel se primárně věnoval ekonomické části řízení a administrativním úkonům v České republice, a oproti tomu druhý z jednatelů, spoluobžalovaný J. Ř., měl téměř výhradně na starost obchodní činnost v zahraničí a sjednávání kontraktů se všemi zahraničními dodavateli. Teze nalézacího soudu o vzájemné intenzivní komunikaci mezi jednateli činěnou za účelem páchání trestné činnosti nebyla žádným z důkazů prokázána a v každodenní praxi ani nebylo s ohledem na množství práce nikdy možné, aby jednotliví jednatelé vzájemně věděli o všech podrobnostech souvisejících s pracovními aktivitami toho druhého. Následně popřel, že by měl cokoliv společného s obchody mezi dovozci zboží a obchodními společnostmi Elyssa General Trading L.L.C., PERFUME CENTRE TRADING FZE a dalšími, neboť s těmito transakcemi on sám nikdy neměl nic společného a stejně tak ani jím zastupovaná společnost PARFEMLAND, s.r.o. Namítl rovněž nesprávný závěr nalézacího soudu stran převodu částky 9.325,68 EUR z účtu společnosti CEREBRUM, s.r.o., na účet společnosti PARFEMLAND, s.r.o., ze dne 7.2.2012, neboť nalézací soud naprosto ignoroval fakt, že úplně stejná částka byla zaslána zpět, neboť se jednalo o vratku omylem zaslaných peněz. Závěrem pak obžalovaný navrhl, aby napadený rozsudek byl podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr.ř. zrušen a věc aby byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Obžalovaný J. B. se k věci ještě písemně vyjádřil podáním datovaným dnem 11.7.2016, v rámci něhož uvedl, že měl možnost seznámit se se závěry finančních kontrol provedených v minulém období ve firmě PARFEMLAND, s.r.o., finančním úřadem a opětovně odmítl verzi obžaloby a podíl na krácení daně tak, jak je v obžalobě podán. Připustil ovšem určitý podíl na krácení daňových povinností spočívající v tom, že v minulosti uskutečňoval prodeje zboží, které v některých případech neuváděl do účetnictví firmy PARFEMLAND, s.r.o. K tomuto se s ohledem na závěry finanční zprávy doznal a připustil, že v letech 2007 - 2012 kromě standardního prodeje zboží uskutečňoval rovněž prodej parfémů a toaletních vod mimo účetnictví firmy PARFEMLAND, a to za nižší ceny, ve kterých byla zohledněna marže, avšak nikoliv DPH. Popsal v tomto směru svou spolupráci s obžalovaným D. s tím, že část zboží bylo bez dokladu prodáváno za cenu, ve které sice byla marže zohledněna, avšak nebyla v ní zahrnuta daň z přidané hodnoty. Tento prodej nebyl vykazován v rámci účetnictví, o prodeji zboží mimo účetnictví firmy PARFEMLAND neinformoval další osoby a peníze takto utržené použil z části na úhrady za dopravu zboží a z části pro svou osobní potřebu. Jeho dohoda se spoluobžalovaným D. zahrnovala jak zakrytí původu zboží ohledně firmy COTY, což souviselo s regionalizací zboží ze zahraničí (požadoval spoluobžalovaný Ř.), tak i pokrytí prodeje bez dokladů, avšak nikoliv participování na škodě způsobené dovozovými firmami na DPH. O tom, že vystavené a bankovním převodem uhrazené faktury firem, které spravoval spoluobžalovaný D., nebudou u těchto firem řádně zaúčtované a z těchto faktur nebude odvedena DPH, však odvolatel nevěděl a odvolatel tedy za to nemůže nést odpovědnost. Navíc spoluobžalovaný D. věděl, že vystavené doklady budou ve firmě PARFEMLAND řádně zaúčtovány, a proto také byly hrazeny standardním způsobem převodem z účtu na účet. Za zkrácení DPH dovozovými firmami v těchto fakturovaných případech tedy neodpovídá a protiprávnost svého jednání připouští pouze v případech obchodů uskutečněných bez dokladů. Jím způsobená škoda je tedy několikanásobně nižší než ta, kterou popisuje obžaloba, a může se za období let 2007 - 2012 pohybovat ve výši okolo 4 mil. Kč. Tuto škodu pak je odvolatel připraven do poslední koruny uhradit. V další části se pak vyjádřil rovněž k výroku o trestu, který považuje za nepřiměřený, zdůraznil zjištění ke své osobě, zdravotnímu stavu i k době, kterou strávil ve vazební věznici a vyslovil názor, že trest by měl působit především preventivně, což v jeho případě je takový trest, který by mu umožnil výkon zaměstnání a splácení škody, kterou státu způsobil. Vyslovil lítost nad svým jednáním s tím, že je ochoten vzniklou škodu nahradit a má za to, že účelu trestu může u něj být dosaženo lépe uložením některých z náhradních sankcí a nikoliv nepodmíněného trestu odnětí svobody. Obžalovaný Ing. D. T. ve svém odvolání zpracovaném obhájcem JUDr. Vladimírem Ježkem uvedl, že napadený rozsudek považuje za nesprávný zejména ve výroku o vině. Namítl, že nalézací soud nevyhodnotil, že v době rozhodné pro podání přiznání k DPH u společnosti AFFARISTICO, s.r.o., nebyl v postavení jednatele této společnosti ani daňového poradce pověřeného k podání daňových přiznání ani zplnomocněncem podání přiznání k DPH. V tomto směru tedy neměl žádné zákonné povinnosti, a pokud přesto by přiznání k dani za uvedenou společnost podal, nepochybně by to pro společnost nemělo žádné účinky. Pokud jde o společnost Risca Capital, s.r.o., v tom případě sice byl v postavení jednatele a je rovněž pravdou, že přiznání k DPH nebylo vyplněno zcela správně, když nebyla uvedena v kolonce pro DPH z dovozu žádná částka, nicméně nebyla uvedena ani žádná částka v kolonce uplatnění nároku na odpočet DPH z dovozu, neboť si tehdy povinnost uvést hodnotu dovezeného zboží do formuláře k přiznání k DPH neuvědomoval. Nicméně takové pochybení na výslednou hodnotu daně z přidané hodnoty za předmětné období, tedy 3. čtvrtletí roku 2009 nemělo žádný vliv. Odvolatel dále uvedl, že má za to, že policie ani státní zástupce si neujasnili, jakým způsobem se stanoví výše daňové povinnosti u DPH z dovozu, vůbec si neuvědomovali, že při dovozu zboží ze zemí mimo EU, které je určeno k dalšímu prodeji, vzniká současně v okamžiku vzniku daňové povinnosti i nárok na odpočet daně ve stejné výši, a teprve když obhajoba v průběhu hlavního líčení uplatnila tuto obranu a předložila k této problematice příslušné znalecké posudky, se státní zástupce na poslední chvíli pokusil o změnu skutkové věty v obžalobě, kdy však nově definovaný skutek nebyl podložen žádnými důkazy. Soud tedy obžalobou nově navrhovanou úpravu skutkové věty v rozsudku pominul, v této otázce se rovněž neorientoval. Z podstaty věci tak popsaným způsobem nelze ani DPH při dovozu zboží ze zemí mimo EU zkrátit, jestliže bylo určeno k dalšímu prodeji při podnikatelské činnosti plátce DPH. Opomenutím povinnosti podat přiznání k DPH z dovozu tedy státu nemohla vzniknout v daném případě žádná škoda, v případě, že dovozci následně dováželi zboží za účelem obchodování, pak takové opomenutí podat přiznání k DPH z dovozu je pouze administrativním pochybením, tedy správním deliktem a nikoliv trestným činem krácení daně. Další systémovou chybou v koncepci rozsudku je konstrukce jakéhosi řetězce, kdy jsou stíháni i odběratelé dovozců zboží, přičemž zmíněná daň z přidané hodnoty se týká pouze dovozce a nikoliv jeho odběratelů. V doplnění odůvodněníodvolání pak obžalovaný Ing. D. T. uvedl, resp. doplnil své vyjádření jak v otázce trestnosti jednání spáchané formou opomenutí ve vztahu k tomu, že nebyl v postavení osoby, která měla uloženu konkrétní povinnost konat, dále se vyjádřil opětovně k otázce příčinné souvislosti a k otázce existence či neexistence nároku na odpočet DPH z dovozu ze zemí mimo EU a ke smyslu zákonné úpravy DPH z dovozu. Nalézacímu soudu vytkl, že naprosto nerozlišoval DPH z prodeje a DPH z dovozu, v důsledku čehož nalézací soud pochybil, pokud vzal za prokázané, že zboží bylo dovezeno za účelem jeho dalšího prodeje v tuzemsku, a současně dovodil, že dovozové společnosti měly povinnost uhradit DPH z dovozu, neboť v takovém případě měl vyslovit závěr, že dovozci vznikl nárok na odpočet DPH z dovozu ve stejné výši, tedy neměl povinnost platit DPH z dovozu, ale pouze DPH z následného prodeje zboží. Otázkou přiznávání a placení DPH z následného prodeje se však soud vůbec nezabýval, resp. neodlišoval ji od DPH z dovozu, tato nebyla ani předmětem šetření policie, nebylo obžalovaným sděleno obvinění pro krácení DPH z prodeje a nebyla podána obžaloba pro takový skutek, ani se ve spise nenacházejí žádné podklady a důkazy, ze kterých by mohl soud v tomto směru učinit skutková zjištění. Následně se pak vyjádřil rovněž k otázce „řetězce a pozice ztraceného obchodníka“, přičemž shrnul, že v daném případě lze uvažovat o možném řetězovém propojení obchodníků při přiznávání a odvádění DPH z prodeje, kdy jeden ze spolupracujících daňových subjektů (dodavatel zboží) DPH z realizovaného vyfakturovaného plnění neodvede, přičemž jeho odběratel si DPH v této výši uplatní jako daň na vstupu a nárokuje si na ni daňový odpočet. Takovým jednáním propojených subjektů by státu vznikla škoda, ztráta na DPH, kterou zůstal dlužit subjekt, který DPH ze svého prodeje neodvedl. Naopak při DPH z dovozu žádná teorie o řetězci spolupracujících obchodníků na krácení daně prakticky nemá význam, neboť povinnost k odvedení DPH z dovozu stíhá výhradně dovozce zboží, a to pouze za splnění určitých podmínek, které v projednávané věci splněny nebyly. Ostatních subjektů, které zboží od dovozce dále koupí, se daň z dovozu nijak netýká a týkat nemůže, a proto pro ně v úvahu nepřichází žádná daňová výhoda. Odvolatel tedy zdůraznil, že v daném případě nemohlo dojít ke ztrátě nároku na odpočet DPH při dovozu zboží ze zemí mimo Evropskou unii a ke škodě na DPH z dovozu nemohlo dojít ani v případě, že plátce DPH hodnotu dovezeného zboží pro účely dalšího prodeje neuvedl v přiznání k DPH, neboť tam se uvádí pouze z evidenčních a kontrolních důvodů. Následně pak odvolatel zpochybnil rovněž úvahy soudu ohledně výše prodejních cen a rozdílu mezi nákupní a výkupní cenou dovezených parfémů a zdůraznil, že rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou vždy přesahoval sazbu DPH, následně rovněž namítl, že nalézací soud neodůvodnil právní kvalifikaci upravenou v § 240 odst. 2 písm. a) (zřejmě míněn trestní zákoník), tedy že čin byl spáchán nejméně se dvěma osobami, a v tomto směru tedy je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Obžalovaný Ing. D. T. rovněž zpochybnil otázku procesní použitelnosti pořízených odposlechů telefonních hovorů, příp. prostorových odposlechů, přičemž v této souvislosti poukázal na nedostatky spočívající v tom, že protokoly měly být vyhotoveny dodatečně. K vlastnímu obsahu zaznamenaných hovorů pak namítl, že pokud se v rámci monitorovaných hovorů hovořilo o DPH, vždy se jednalo o DPH z prodeje zboží a nikoliv o DPH z dovozu, neboť právě DPH z prodeje má vliv na výslednou cenu a zajímá tedy každého obchodníka. V závěru pak zmínil, že nalézací soud se nevypořádal se závěry předloženého znaleckého posudku (aniž by tento znalecký posudek odvolatel blíže konkretizoval), přičemž odvolatel má za to, že pokud tento posudek označil nalézací soud za nadbytečný, šlo o opomenutý důkaz a navíc znalecký posudek by vždy měl být považován za silnější důkaz, než je odborné vyjádření, na které v této souvislosti nalézací soud poukazoval. Má za to, že postup nalézacího soudu je závažným porušením pravidel spravedlivého procesu a zasáhl již do ústavněprávní roviny, kdy nebylo dodrženo jeho právo na spravedlivý proces. Obžalovaná Ing. J. K. ve svém odvolání zpracovaném obhájkyní JUDr. Ritou Kubicovou uvedla, že její odvolání směřuje do výroku o vině a potažmo i do výroku o trestu a propadnutí náhradní hodnoty. Odvolatelka zdůraznila, že skutek popsaný ve výroku rozsudku není trestným činem, nesouhlasí se skutkovými závěry nalézacího soudu ve vztahu k její účasti na obchodních transakcích popisovaných v napadeném rozsudku, ani s úvahou soudu týkající se subjektivní stránky ve vztahu k její osobě. Dle odvolatelky nelze na základě provedeného dokazování dospět k závěru o její vině ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.zákoníku a trvá na tom, že v tomto případě tak, jak byl skutek zažalován a přejat do výroku rozsudku z obžaloby, nelze vůbec dospět k závěru, že došlo ze strany kohokoliv jiného ke spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Základním předpokladem, aby takový trestný čin mohl být spáchán, je vznik daňové povinnosti daňového subjektu, tedy povinnosti přiznat a odvést daň. Kroky, které je daňový subjekt podle daňových předpisů povinen učinit při dovozu zboží z třetích zemí, jsou v rámci uplatňovaného režimu samovyměření neutrální operací a nemají vliv na finální daňovou povinnost daňového subjektu. U této operace se tedy plátce daně ani žádný jiný subjekt nemůže nijak obohatit a očekávání státu v tomto případě ve vztahu k daňové povinnosti je nula, tudíž stát nemůže být poškozen žádným krácením daně. V této souvislosti poukázala na výpověď svědkyně Ing. H., tak i znalecký posudek znaleckého ústavu Ostravská znalecká a rovněž na obsah výpovědi Ing. Vyhlídalové a Ing. Lenky Hájkové či Ing. Petra Janíčka, Ing. Zublové, prof. Ing. Renáty Hótové. Odvolatelka uzavírá, že ze všech těchto důkazů je zřejmé, že povinnost k platbě DPH při dovozu zboží mimo Evropskou unii nevzniká samotným dovozem tohoto zboží na území České republiky, ale až při jeho dalším prodeji, výrok napadeného rozsudku a celý stíhaný skutek se přitom vztahuje na DPH při dovozu a nikoliv na DPH, které je povinen odvést prodávající z vystavených faktur na uskutečněné zdanitelné plnění, tedy při následném prodeji nakoupeného zboží. Nalézací soud tyto situace v napadeném rozsudku nijak nerozlišuje. Pokud jde o vlastní podíl odvolatelky na spáchaném skutku, nalézací soud v napadeném rozsudku nesplnil ani základní požadavek k vymezení jednání spolupachatele konkrétními indiciemi o jeho účasti na trestném činu a o subjektivní stránce trestného činu. Pokud je jakýmsi způsobem popsáno jednání odvolatelky, pak je dáno do souvislosti s neoprávněným snížením daňových povinností ve vztahu k DPH u společností SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a CEREBRUM, s.r.o., ve výši minimálně 16.062.515,71 Kč, což je částka vztahující se k DPH na dovozu. Soud přitom mluví o úplně jiných fakturách než o těch, které se týkají povinnosti přiznat daň na dovozu, neboť obžalovaná vystavovala za společnosti SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a CEREBRUM, s.r.o., faktury pro odběratele těchto firem, tedy faktury prodejní a nikoliv faktury nákupní, které se měly zahrnout do daňového přiznání k DPH na dovozu. Ve vztahu ke stíhanému a nepravomocně odsouzenému skutku není vůbec u odvolatelky uvedeno, jakým jednáním se měla jako spolupachatelka účastnit trestného činu krácení daně, když veškerá činnost popisovaná ve výroku rozsudku se měla týkat administrativní činnosti a asistenské práce ve vztahu k prodejním fakturám uvedených společností, kdy tyto nejsou předmětem projednávání tohoto trestního řízení. Úvahy soudu o tom, co muselo nebo nemuselo být obžalované známo, jsou nepodložené spekulace. Odvolatelka rovněž namítla nesprávné závěry nalézacího soudu prezentované na str. 63 napadeného rozsudku související s její e-mailovou komunikací s J. K. a zdůraznila, že pokud v této komunikaci sdělila účetní, že to zatím řešit nemá, stalo se tak proto, že jí v té době nebylo známo postavení spoluobžalovaného D. ani jeho pravomoci ve vztahu právě k vedení účetnictví. V této souvislosti rovněž zdůraznila, že v předmětném e-mailu je uvedeno, že to účetní nemá řešit „zatím“, takže nelze ani obecně vyvozovat z tohoto textu žádný úmysl něco Ing. K. zatajovat. Odvolatelka tedy uzavírá, že provedenými důkazy nebylo prokázáno žádné její jednání, kterým měla naplnit znaky skutkové podstaty žalovaného trestného činu, ať už přinejmenším z části, veškeré činnosti se obžalovaná dopouštěla jako osoba v zaměstnanecké pozici na základě pokynů svého zaměstnavatele a považovat plnění administrativních pokynů v rámci pracovní náplně za úmyslné spolupachatelství na nějakém trestném činu je nepřípustnou a nebezpečnou kriminalizací jejího jednání nebo funkce asistentky ve společnosti. V daném případě pak nebylo prokázáno ani zavinění odvolatelky, a to ani formou nepřímého úmyslu. V závěru proto obžalovaná Ing. J. K. navrhla, aby ji odvolací soud zprostil obžaloby v plném rozsahu. Obžalovaná Ing. J. K. se pak ve svém dalším podání ještě vyjádřila k odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, když k tomuto uvedla, že toto odvolání považuje za nedůvodné a sama odkázala na obsah vlastního podaného odvolání. Rovněž odmítla tvrzení státní zástupkyně, že její výpověď ve věci byla vyhýbavá a účelová, navrhla, aby toto odvolání státní zástupkyně bylo zamítnuto. Obžalovaný Z. V. ve svém odvolání písemně zpracovaném obhájcem JUDr. Oldřichem Chudobou nejprve uvedl, že má za to, že skutková zjištění nalézacího soudu jsou v hrubém rozporu s obsahem provedených důkazů, nelze souhlasit se skutkovými závěry, které nalézací soud učinil, a nelze souhlasit s postupem nalézacího soudu, který pominul hodnocení takových důkazů, které svědčí v odvolatelův prospěch. Odvolatel odkázal na závěr znaleckého posudku znaleckého ústavu Ostravská znalecká, stejně jako na odborná vyjádření tohoto znaleckého ústavu, které v souladu s dalšími provedenými důkazy, zejména s obsahem výpovědi svědkyně V., plně podporují obhajobu odvolatele v tom směru, že plátce daně při dovozu zboží ze třetí země není povinen daň odvést, ale pouze ji přiznat, a současně má nárok uplatnit na odpočet daně ve stejné výši. V takovém případě dovoz zboží je v principu daňově neutrální, a proto při dovozu zboží ke zkrácení daně z přidané hodnoty ani dojít nemohlo. Dále odvolatel namítl, že nelze automaticky přiřazovat k pozici jednatele společnosti, tedy statutárního orgánu společnosti, i jeho trestní odpovědnost s odůvodněním, že jednatel prakticky odpovídá za vše. V této věci byla předložena generální plná moc, kterou odvolatel zplnomocnil spoluobžalovaného D. k vyřizování všech záležitostí spojených s obchodní činností, která je popsána v rozsudku nalézacího soudu. I výpověďmi dalších osob bylo prokázáno, že obchodní činnost, která je předmětem tohoto trestního řízení, vykonával právě na základě plné moci spoluobžalovaný D. Tato obhajoba nakonec byla potvrzena i výpovědí svědka Ř. a účetní K. Odvolatel sám se až do zahájení trestního stíhání se spoluobžalovanými B. a Ř. ze společnosti PARFEMLAND, s.r.o., neznal. Je tedy vyloučeno, aby se vzájemně domlouvali na společném postupu při páchání konkrétní trestné činnosti a odvolatel tedy ani takovou trestnou činnost nemohl spáchat. Navíc skutečným motivem společnosti PARFEMLAND, s.r.o., jak bylo nezpochybnitelně prokázáno, nebyly karuselové obchody. Odvolatel dále namítl, že nebyla zachována totožnost skutku, když v daném případě poukázal na to, že soud může rozhodovat pouze o skutku, který je předmětem obžaloby, a rovněž sama státní zástupkyně v závěrečné řeči trvala na podané obžalobě a sama skutek nijak neupravovala, což ve svém důsledku znamená, že samotný soud takovou úpravu provést nemohl a neměl. Odvolatel proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a poté jej podle § 226 písm. b) tr.ř. obžaloby zprostil v plném rozsahu, příp. aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V dalším odvolání, jež za obžalovaného Z. V. (a dále i za společnosti SUNMOON HOMEDESIGN a CEREBRUM) podal obhájce Mgr. Jan Mates, je zdůrazněno, že toto odvolání směřuje do výroku o vině, do výroku o trestu i do výroku o náhradě škody. Následně pak Mgr. Jan Mates toto odvolání doplnil o odůvodnění(podáním datovaným 13.2.2016), kdy v podstatě zopakoval průběh obchodních případů, jež jsou předmětem obžaloby, s tím, že veškerý obchod probíhal v režii spoluobžalovaného D. a obžalovaný Z. V. se nikdy nesetkal se spoluobžalovanými B. a Ř., ani je v té době neznal. Důvodem způsobu provedení těchto obchodních případů přes dovozové společnosti pak byla snaha čelit civilním žalobám, jež společnosti PARFEMLAND hrozily pro porušení práv k ochranným známkám ze strany výrobců parfémů, ev. ze strany společnosti COTY. Dále bylo opětovně zdůrazněno, že při dovozu zboží ze třetích zemí je nulová daňová povinnost, a proto při samotném dovozu povinnost odvést daň vůbec nevzniká a tato vzniká až při faktické realizaci následného prodeje dovezeného zboží. V závěru je opět navrženo, aby odvolací soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr.ř. zrušil v celém rozsahu a obžalovaného Z. V. zprostil podle § 226 písm. a) tr.ř. obžaloby, příp. aby věc byla vrácena nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Obžalovaná společnost SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., ve svém odvolání písemně zpracovaném obhájcem Mgr. Martinem Chrásteckým napadla odsuzující rozsudek ve výroku o vině a trestu. Uvedená obžalovaná namítla nerovnost stran v průběhu trestního řízení, která se dle jejího názoru projevila ve zlehčování důkazních prostředků a neochotě důkazní prostředky navržené obhajobou provést. Dále má za to, že přestože státní zástupkyně v závěrečné řeči provedla úpravu obžaloby, když v obžalobě popsaný skutek má návaznost pouze k dovozu zboží, pak v závěrečné řeči učinila změnu, když časově ohraničený úsek vztahující se k údajně páchané trestné činnosti posunula. Dle názoru obžalované tím bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv, a to konkrétně do práva na spravedlivý proces a práva na rovnost účastníků řízení. Obhajoba měla oprávněně za to, že soudní řízení se vede o trestném činu krácení daně při dovozu, načež díky změně žalobních tvrzení v samém závěru soudního procesu bylo obhajobě odejmuto právo na spravedlivý proces. Dále obžalovaná namítla podjatost předsedy senátu s tím, že tento od počátku řízení projevoval větší důvěru v tvrzení strany obžaloby a naopak zlehčoval tvrzení obhajoby zasahováním do vyjádření, přerušováním řeči obžalovaných a bezdůvodným odnímáním slova a odmítáním provést obhajobou navrhované důkazy. Dále namítla, že nalézací soud se nevypořádal s námitkami obhajoby týkajícími se nezákonnosti ve vztahu k předkládaným protokolům stran odposlechů, přičemž odvolatelka má za to, že tohoto důkazního prostředku vůbec být použito nemělo. Dále obžalovaná společnost SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., zpochybnila skutková zjištění nalézacího soudu s tím, že tato jsou postavena na výpisech o pohybech finančních prostředků na bankovním účtu odvolatelky, avšak dle jejího názoru z těchto operací nelze vyvozovat páchání trestné činnosti. Odvolatelce rovněž nebyl prokázán úmysl krátit daň, stejně jako nebylo prokázáno, že by se na spolupráci za účelem krácení daně dohodla s jinými subjekty. Dle názoru odvolatelky nebyl napadený rozsudek řádně odůvodněn, a to jak co se týká subjektivní stránky trestného činu, tak dohod odvolatelky s ostatními spoluobžalovanými a nakonec i stran částek vyčíslených finančním úřadem a představujícím výši zkrácené daně. Odvolatelka uzavírá, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by se stal skutek, pro nějž je stíhána, v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, a proto měla být podle § 226 tr.ř. zproštěna všech obvinění v plném rozsahu. V závěru rovněž poukázala na to, že v průběhu let, kdy měla páchat trestnou činnost, byla několikrát prováděna finanční kontrola, přičemž nikdy nebylo zjištěno žádné závažné pochybení a o skutečnosti, že měla krátit daň z přidané hodnoty a tím se dopustit trestné činnosti, se dozvěděla až v souvislosti se zahájením trestního řízení, tedy s velkým časovým odstupem. V závěru svého odvolání pak navrhla, aby napadený rozsudek byl podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. zrušen pro podstatné vady řízení, popř. podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř., neboť rozsudek je nepřezkoumatelný, nejasný a nesrozumitelný. Obžalovaná obchodní společnost PARFEMLAND, s.r.o., ve svém prvním písemně zpracovaném odvolání (zpracovaném Mgr. Martinem Zástěrou) uvedla, že toto odvolání směřuje proti napadenému rozsudku v celém jeho rozsahu, tedy jak do výroku o vině, tak do výroku o uloženém trestu. V následně zpracovaném doplnění odvolání datovaném dnem 31.1.2016 vyhotoveném Mgr. Martinem Zástěrou uvedená společnost PARFEMLAND, s.r.o., rozsáhle podané odvolání odůvodnila. Namítla především porušení práva na obhajobu, jež mělo spočívat v tom, že i přes změnu vlastnické struktury odvolatele nedošlo v průběhu řízení před soudem prvního stupně ze strany nalézacího soudu k vyrozumění stávajícího statutárního orgánu odvolatele o tom, že se hlavní líčení koná, jakož ani ke sdělení o tom, jakým způsobem může v průběhu řízení odvolatel uplatnit svá práva. Jednatelka společnosti se tak dozvěděla o podané obžalobě až v průběhu hlavního líčení a teprve na základě tohoto zjištění bylo umožněno zvolit si ve věci obhájce. Dále uvedená společnost namítla, že v průběhu trestního řízení nebyl proveden žádný přímý důkaz, jenž by prokazoval vědomé jednání odvolatele či jiných osob, jež by mohly být odvolateli přičitatelné, činěné za účelem zkrácení daně. Nalézací soud v tomto směru nedostatečně zjistil skutkový stav, selektivně vybral pouze některé důkazy pro své závěry a tyto interpretoval zcela jednostranně k tíži odvolatele. V další části pak namítl nesprávné vyhodnocení odborného vyjádření zpracovaného Ing. Romanem Janouškem, stejně jako jeho následné svědecké výpovědi. V tomto směru namítl jednak skutečnost, že jmenovaný zpracovatel odborného vyjádření neměl všechny podklady obsažené v soudním spise. Dále odvolatelka namítla, že jmenovaný učinil odborné vyjádření na základě žádosti a výhradně z pohledu Policie České republiky, přičemž navíc ani nemůže být z titulu své činnosti nestranným a objektivním hodnotitelem posuzované problematiky, neboť v minulosti byl mnohokrát osloven policejními orgány za účelem zpracování obdobných vyjádření pro účely trestního řízení. Jako zásadní fakt pak v této části odvolatelka vytkla, že Ing. Roman Janoušek v době své svědecké výpovědi před nalézacím soudem již nebyl delší dobu zaměstnancem finančního úřadu, avšak před soudem zcela nepochopitelně prezentoval bez jakéhokoliv zmocnění aktuální stanovisko správce daně. Dále odvolatelka vytkla nalézacímu soudu účelovou interpretaci důkazů ve vztahu k závěru, že finanční prostředky na účtech obchodních partnerů nepostačovaly na úhradu DPH, neboť z listinných důkazů vyplynulo, že náklady zejména na dopravu zboží byly účtovány celou dobu samostatně, což nalézací soud vůbec v potaz nevzal, stejně jako fakt, že za tuto dopravu hradily dovozové společnosti hromadnými úhradami, jež zahrnovaly i platby za dovážené zboží. Odvolatelka zdůraznila, že ve všech případech z její strany docházelo k postupným úhradám za fakturované zboží, přičemž tyto úhrady probíhaly nikoliv předem, jak konstatuje nalézací soud, nýbrž ex post, a to na základě přijatých faktur s tím, že z účetnictví odvolatele jednoznačně vyplývá, že odvolatelka hradila cenu včetně daně z přidané hodnoty. Dále z těchto dokladů vyplývá, že dovozové společnosti prováděly ve prospěch zahraničních dodavatelů úhrady za zboží a související dopravu hromadně v rámci jedné transakce, a to i v jiných časových obdobích, než docházelo k fakturaci zboží. Odvolatelka tedy uzavírá, že fakturace prováděné dovozovými společnostmi odvolatelce nemusí souviset s tím, v jakém oběhu a v jakém časovém období dovozové společnosti zboží nakupovaly od zahraničních dodavatelů, následně toto dovážely do České republiky, aby za ni poté provedly úhradu ve prospěch zahraničního dodavatele. Nalézací soud nicméně předmětné bankovní informace interpretoval zcela zavádějícím způsobem, izolovaně a jednostranně k tíži odvolatelky. V další části pak poukázala odvolatelka na některé konkrétní bankovní operace vyplývající z listinných důkazů ve vztahu k nesprávným skutkovým závěrům nalézacího soudu. V další části pak odvolatelka vytkla napadenému rozsudku, že nesprávně přisoudil role někdejších jednatelů při údajné trestné činnosti, kdy aktivní úlohu při procesu krácení daně přisoudil rovněž někdejšímu jednateli Ř., přičemž závěr o takové aktivní úloze se neopírá o žádný přímý důkaz a je postaven výhradně na subjektivním pojetí soudu v rovině, že uvedený jednatel musel vědět či muselo mu být zřejmé, že k trestné činnosti docházelo. Znovu odvolatelka poukázala na zcela odlišnou agendu, kterou jednatelé ve společnosti vykonávali. V další části pak odvolatelka vytkla selektivně jednostrannou interpretaci některých provedených důkazů ze strany nalézacího soudu, např. ve vztahu ke svědecké výpovědi manažera dodavatelské společnosti COTY R. S. k problematice dovozu licencovaného zboží ze zahraničí a obsáhle popsala situaci, kdy čelila žalobě za dovoz svého zboží do České republiky ze Spojených arabských emirátů, což pro ni znamenalo nebezpečí dalších soudních sporů a ukončování smluvních vztahů ze strany licencovaných dodavatelů. Právě z tohoto důvodu bylo nalezeno řešení spočívající v dovozu, který svým jménem a na vlastní odpovědnost uskutečňovaly jiné české obchodní společnosti, které byly na základě svého rozhodnutí ochotny uvedená rizika nést. Jediným motivem pro dovoz zboží prostřednictvím dovozových společností pro odvolatelku tedy byla potřeba minimalizovat míru exponovanosti v důsledku dalších hrozících soudních sporů a s nimi spojených ekonomických nákladů a postupovat v rámci tzv. regionalizace zboží. Dle názoru odvolatelky provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by věděla ona či její jednatelé, že ze strany zprostředkovatelů dovozu dochází k neodvedení daně z přidané hodnoty. V další části namítla neprovedení důkazů, které v průběhu řízení před nalézacím soudem navrhovala, a to zejména stran účetních dokladů předložených soudu 7.12.2015 a listinných důkazů předložených obžalovaným Ř. při hlavním líčení 16.12.2015, jež právě objasňovaly způsob úhrady ceny za zboží a související dopravu zahraničnímu dodavateli společnosti TEAMWAY FZC. Nalézacímu soudu rovněž vytkla neochotu zabývat se listinnými důkazy, z nichž vyplývá nesoulad mezi tím, jakým způsobem své účetnictví vedla samotná odvolatelka a mezi způsobem, jak účtovali její dodavatelé, kteří z neobjasněných příčin do své daňové evidence nezahrnovali daňové podklady, které odvolatel řádně a v souladu s příslušnými předpisy evidoval a rovněž plnil s nimi svou související daňovou povinnost. Odmítnutím těchto důkazů dle odvolatelky došlo k porušení práva obžalované na spravedlivý proces, v další části pak rovněž odvolatelka zmínila, že provedenými důkazy bylo opakovaně potvrzeno, že skutečná daňová povinnost na vstupu zboží ze třetích zemí do České republiky je nulová a povinnost uhradit příslušnou daň z přidané hodnoty vzniká plátci až při tuzemském prodeji, což však zcela odporuje konstrukci skutku tak, jak je popsán v obžalobě. Ve faktických možnostech odvolatelky však nebylo zjistit, zda tato daň byla jeho obchodními partnery hrazena či nikoliv, přičemž odvolatelka si sama své zákonné daňové povinnosti plnila vždy a řádně, což bylo prokázáno i závěry opakovaných finančních kontrol. V další části pak obžalovaná obchodní společnost PARFEMLAND, s.r.o., namítla místní nepříslušnost nalézacího soudu, přičemž v této části zejména poukázala na to, že pokud byla tato příslušnost dovozována v souvislosti s obchodní společností MAFRUCT, s.r.o., která měla sídlo v Luhačovicích, pak v předmětném období, kdy se sídlo uvedené společnosti nacházelo v obvodu nalézacího soudu, nebylo podle platné právní úpravy možné trestně stíhat právnické osoby. Nakonec proti společnosti MAFRUCT, s.r.o., díky níž je dovozována místní příslušnost nalézacího soudu, nebyla podána obžaloba a ani není dle textu obžaloby v jakémkoliv jednání této společnosti spatřován trestný čin. Odvolatelka má za to, že uvedeným postupem došlo k porušení ústavně garantovaného práva na zákonného soudce a v důsledku toho k podstatné vadě řízení předcházejícího napadenému rozsudku. V tomto směru rovněž odvolatelka namítla, že postup předsedy senátu JUDr. Radomíra Koudely svědčí o tom, že je ve věci podjatý, přičemž tento svůj závěr odůvodnila na podkladě průběhu hlavního líčení konaného 16.12.2015, kdy předseda senátu bez jakékoliv porady s ostatními členy senátu zamítl přednesené důkazní návrhy obhajoby (ač samotný protokol o hlavním líčení v rozporu se skutečností uvádí, že k tiché poradě senátu došlo). Nakonec pak odvolatelka namítla rovněž porušení zásady totožnosti skutku, neboť obžaloba byla podána pro jiný skutek, než je ten, pro který bylo v předmětné věci zahájeno trestní stíhání a zároveň i v průběhu hlavního líčení před soudem prvního stupně došlo na poslední chvíli ze strany obžaloby k modifikaci skutku, o kterém soud rozhodoval, přičemž takto modifikovaný skutek převzal i do výroku napadeného rozhodnutí. V tomto podání tedy odvolatelka uzavřela, že by odvolací soud měl provést znovu pro skutková zjištění všechny podstatné důkazy, jakož i důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení, zejména bankovní informace, dále výslech obžalovaných B. a Ř., výslech R. S., výslech K. N. a listinné důkazy, které byly obhajobou předloženy nalézacímu soudu, a poté aby ve věci odvolací soud sám rozhodl tak, že obchodní společnost PARFEMLAND, s.r.o., podle § 226 písm. c) tr.ř. zprostí podané obžaloby, příp. aby napadený rozsudek zrušil a v celém rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V dalším doplnění odvolání opět zpracovaném obhájcem Mgr. Martinem Zástěrou, datovaném 2.11.2016, obžalovaná obchodní společnost PARFEMLAND, s.r.o., své odvolání doplnila o další námitky ve vztahu k tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces, kdy uvedla, že jejímu obhájci nebyly předloženy při nahlédnutí do spisu 15.8.2016 listiny, které údajně měly být ve spise obsaženy již v polovině roku 2016, v další části pak odvolatelka poukázala na to, že společnosti, které dovážely v projednávaném případě zboží, tedy CEREBRUM, s.r.o., a SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., dovážely v předmětné době stejné zboží i ve prospěch třetích subjektů, a to konkurenčních firem pro odvolatelku, dále znovu zopakovala argumentaci vztahující se k nákladům na dopravu zboží ze Spojených arabských emirátů do České republiky, jakož i argumentaci ve vztahu k závěru, že se nepodílela na vědomém krácení daně v rozsahu, jak popisuje obžaloba. Opětovně rovněž zdůraznila, že z komisního skladu bylo zboží odvolatelkou odebíráno po částech a postupně dle aktuální potřeby na trhu, přičemž s tímto souvisí i způsob, jakým byl odběr tohoto zboží fakturován. Takový způsob odběru a fakturace zboží je v naprostém rozporu se závěry, které učinil nalézací soud, který zjevně neporozuměl tomuto způsobu odběru odvolatelky zboží od dovozců. Odvolatelka rovněž navrhla doplnit dokazování novým důkazem, a to znaleckým posudkem znalce z oboru účetnictví za účelem zodpovězení otázky, zda úhrady reálně provedené odvolatelem ve prospěch dovozových společností na základě provedené fakturace zachycené v účetnictví odvolatelky umožňovaly na straně dovozových společností reálnou úhradu daně z přidané hodnoty. V závěru tohoto doplnění pak odvolatelka opětovně navrhla, aby odvolací soud po doplnění dokazování sám ve věci rozhodl tak, že ji podle § 226 písm. c) tr.ř. zprostí podané obžaloby. Pro úplnost je třeba ještě uvést, že spisový materiál obsahuje podání Mgr. Jana Matese, LL.M., označená jako odvolání společností SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., se sídlem Praha a CEREBRUM, s.r.o., se sídlem Brno, přičemž o těchto podáních bylo odvolacím soudem v neveřejném zasedání konaném dne 11.10.2016 rozhodnuto tak, že tato podání byla podle § 253 odst. 1 tr.ř. v částech týkajících se jmenovaných společností zamítnuta jako odvolání podaná osobou neoprávněnou. Stalo se tak proto, že jmenovaný Mgr. Jan Mates, LL.M., vystupoval podle plných mocí založených na č.l. 4287 a 4288 spisu mimo jiné jako obhájce společností SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., na základě plné moci z 30.7.2013 (kterou mu udělil jednatel uvedené společnosti Z. V.) a jako obhájce společnosti CEREBRUM, s.r.o. (na základě plné moci, kterou mu udělil tentýž den jednatel společnosti J. H.). Tyto skutečnosti nakonec byly potvrzeny i samotným vyjádřením jmenovaného obhájce z 5.10.2016. Protože jmenovaní jednatelé však byli v době, kdy udělili plnou moc uvedenému obhájci, již sami stíháni pro předmětný skutek, pak s ohledem na § 34 odst. 4 zák. č. 418/2001 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, nebyli oprávněni činit jakékoliv úkony za tyto právnické osoby, a tedy nebyli oprávněni k udělení zmíněných plných mocí k obhajobě uvedených společností. V předmětné době měly obě uvedené společnosti již ustanoveny opatrovníky, kteří jediní byli oprávněni za společnosti činit úkony v předmětném trestním řízení. Obě výše popsané plné moci, na základě nichž Mgr. Jan Mates, LL.M., vykonával obhajobu společností SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a CEREBRUM, s.r.o., byly tedy vystaveny osobami, které k tomu neměly oprávnění, v důsledku čehož nelze úkony, jež jménem předmětných společností v tomto řízení jmenovaný obhájce učinil, považovat za úkony činěné jménem těchto obviněných právnických osob. Pokud pak obě podání Mgr. Jana Matese, LL.M., datovaná 21.1.2016 a 13.2.2016 byla označena jako odvolání, mimo jiné i obou výše zmíněných společností, pak představují z hlediska svého obsahu odvolání, jež napadá v úvodu zmíněný odsuzující rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ovšem v této části jde o odvolání podané neoprávněnou osobou. Tato podání tedy při svém rozhodování odvolací soud v rámci přezkoumání věci již v úvahu vzít nemohl. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací po přezkoumání opravných prostředků konstatuje, že výše označená odvolání vyjma již zmíněného podání Mgr. Jana Matese, LL.M., označená jako odvolání společnosti SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a CEREBRUM, s.r.o., byla podána osobami oprávněnými podle § 246 odst. 1 písm. a), písm. b) tr.ř. a ve lhůtě uvedené v ustanovení § 248 odst. 1 tr.ř. Po přezkoumání obsahu těchto opravných prostředků lze uzavřít, že splňují náležitosti obsahu odvolání ve smyslu ustanovení § 249 odst. 1 tr.ř. Vrchní soud v Olomouci tedy přezkoumal podle hledisek vyjádřených v ustanovení § 254 tr.ř. z podnětu podaných odvolání zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, a to důsledně z hlediska vytýkaných vad, přičemž k vadám, které odvoláním vytýkány nebyly, přihlížel toliko, pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo odvolání podáno. Nejprve je třeba uvést, že ta část výroku o vině napadeného rozsudku, týkající se zproštění obžalované I. B. obžaloby podle § 226 písm. b) tr.ř. se nacházela mimo rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu, neboť uvedený zprošťující výrok nebyl napaden odvoláním ze strany žádné z oprávněných osob. Po přezkoumání napadeného rozsudku soudu prvního stupně, včetně řízení, které mu předcházelo ve shora uvedeném rozsahu, pak následně dospěl odvolací soud k závěru o nutnosti zrušit uvedený rozsudek v jeho odsuzující části podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d), písm. e), písm. f), odst. 2 tr.ř. a za použití § 261 tr.ř. v celém rozsahu, tedy ohledně všech obžalovaných. Stalo se tak proto, že odvolací soud zjistil v této části rozsudku zásadní vady, spočívající zejména v jeho nejasnosti a neúplnosti jeho skutkových zjištění, přičemž v uvedené části se rozsudek nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, dále vznikly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a k objasnění věci bude třeba provádět v podstatném rozsahu důkazy další, jejichž provádění před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně. Dále v přezkoumávané části rozsudku bylo porušeno ustanovení trestního zákona, uložený trest v případě některých obžalovaných byl nepřiměřený a rovněž rozhodnutí o uplatněném nároku poškozeného v přezkoumávané části rozsudku je nesprávné. Podle názoru odvolacího soudu trpí napadený rozsudek celou řadou vad, z nichž část byla odvolateli vytknuta a část jsou vady, které odvoláními vytýkány nebyly. Pokud jde o řízení předcházející vydání napadeného rozsudku, je třeba říci, že rovněž toto vykazuje vady, na které odvolací soud následně poukáže, nicméně je třeba zdůraznit, že tyto vady odvolací soud nepovažoval za natolik podstatné a zásadní, aby bylo nutno je označit za podstatné vady řízení ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř., neboť neměly zásadní vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku. Přesto bude třeba, aby v dalším řízení tyto vady byly napraveny, neboť se týkají jak porušení ustanovení zákona, jimiž se má zabezpečit objasnění věci, tak i porušení ustanovení souvisejících s právem obžalovaných na obhajobu. V tomto směru je třeba zejména poukázat na to, že druhému z obhájců obžalovaného Z. V., JUDr. Chudobovi, nebyl doručen rozsudek soudu prvního stupně, ač ve spisovém materiálu chybí prohlášení o určení konkrétního obhájce jmenovaného obžalovaného pro doručování. Stejně tak je třeba posoudit jako vadu řízení skutečnost, že soud prvního stupně napadený rozsudek nedoručil Generálnímu finančnímu ředitelství České republiky, ač právě toto se připojilo k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody. S ohledem na to, že odvolání za obžalovaného Z. V. podal právě jmenovaný obhájce JUDr. Chudoba, má odvolací soud za to, že lze předpokládat, že s obsahem rozsudku soudu prvního stupně byl seznámen a rovněž pochybení ve vztahu k nedoručení rozhodnutí Generálnímu finančnímu ředitelství České republiky bylo postupem odvolacího soudu napraveno. Soudu prvního stupně je rovněž v této souvislosti nutno vytknout, že Generálnímu finančnímu ředitelství České republiky nebyly doručeny stejnopisy odvolání obžalovaného Z. V., společnosti SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a krajského státního zastupitelství, které se nepochybně postavení Generálního finančního ředitelství České republiky dotýkají, neboť směřují rovněž proti výroku o náhradě škody, který byl učiněn právě na podkladě návrhu citovaného poškozeného. K dalším vadám, které předcházely napadenému rozsudku, je možno přičíst postup orgánů přípravného řízení a soudu prvního stupně v tom směru, že akceptovaly vadné plné moci obhájce JUDr. Mgr. Matese, LL.M., k obhajobě společností CEREBRUM, s.r.o., a SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., kdy tyto plné moci udělili jmenovanému obhájci jednatelé společností obžalovaní Z. V. a J. H. 30.7.2013, tedy v době, kdy tito jednatelé byli v předmětném trestním řízení již v pozici obžalovaných a nemohli proto za uvedené společnosti s ohledem na ustanovení § 34 odst. 4 zák.č. 418/2001 Sb. jednat. Stalo se tak navíc v době, kdy zmíněné obchodní společnosti již měli od 18.4.2013 z uvedeného důvodu ustanoveny opatrovníky Okresním soudem ve Zlíně, a to Mgr. Martina Chrásteckého a JUDr. Radka Forala. Obhajovacích práv uvedených společností v přípravném řízení se toto pochybení významněji nedotklo, neboť o možnosti seznámit se s výsledky přípravného řízení byli vyrozuměni kromě uvedeného obhájce i opatrovníci obou společností a následně rovněž po podání obžaloby jim byl umožněn výkon všech práv z jejich postavení plynoucích. Byl jim doručen stejnopis obžaloby a byli vyrozuměni o termínu nařízených hlavních líčení, přičemž těchto se i opakovaně zúčastňovali, a byl jim následně také doručen rozsudek. V tomto směru tedy ani v řízení před soudem prvního stupně k žádným závažným následkům v důsledku uvedeného pochybení orgánů činných v trestním řízení nedošlo. Poměrně závažnějším procesním pochybením je postup soudu prvního stupně, pokud vyslechl zpracovatele odborného vyjádření finančního úřadu R. J. jako svědka právě za účelem doplnění předmětného odborného vyjádření v době, kdy jmenovaný svědek již nebyl zaměstnancem Generálního finančního ředitelství Finančního úřadu pro Zlínský kraj, o jehož odborné vyjádření v této trestní věci šlo. Dle názoru odvolacího soudu jmenovaný v době, kdy již nebyl pracovníkem finančního úřadu, nebyl oprávněn za finanční úřad předmětné odborné vyjádření jakkoliv doplňovat či stvrzovat a měl tak učinit jiný pracovník zmíněného finančního úřadu, a to tím spíše, že dle vlastní výpovědi jmenovaného svědka zmíněné odborné vyjádření spolu s ním vypracovávali i další pracovníci finančního úřadu a samotné odborné vyjádření bylo podepsáno vedením finančního úřadu. Dalším pochybením souvisejícím s dokazováním je postup soudu prvního stupně, pokud výpověď znalkyně prof. Ing. Renaty Hótové, která zpracovala znalecký posudek Ostravské znalecké - znaleckého ústavu, a jež byla učiněna mimo hlavní líčení, posléze předložil procesním stranám jako listinný důkaz, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení na č.l. 8296 spisu. Z uvedeného protokolu o hlavním líčení přitom vyplývá, že soud prvního stupně takto postupoval ve smyslu § 213 odst. 1 tr.ř. a tímto způsobem nerespektoval ustanovení § 183a tr.ř. Dle citovaného ustanovení v řízení před soudem sice může předseda senátu nebo jiný pověřený člen senátu výjimečně z důležitých důvodů vyslechnout obviněného, svědka, znalce nebo provést jiný důkaz mimo hlavní líčení nebo veřejné zasedání (v tomto případě tedy jak vyplývá z č.l. 8152, došlo mimo hlavní líčení k výslechu znalkyně prof. Ing. Renaty Hótové, jemuž byl podle podpisů v závěru tohoto protokolu na č.l. 8153 přítomen předseda senátu, jeden z přísedících, zapisovatelka, státní zástupkyně, část obžalovaných a část obhájců), nicméně podle § 183a odst. 3 tr.ř. má-li takový důkaz později sloužit k rozhodnutí v hlavním líčení, musí v něm být v souladu se zákonem i proveden. Přestože další část tohoto ustanovení se týká výlučně výslechu svědka, pak nutno z obsahu úvodní věty § 183a odst. 3 tr.ř. dovodit, že pokud má být proveden jako důkaz výpověď znalce učiněná mimo hlavní líčení, pak taková výpověď musí být provedena v souladu se zákonem v následujícím hlavním líčení, a to tedy buď opětovným osobním výslechem či přečtením za podmínek stanovených v § 211 odst. 5 tr.ř., dle kterého lze číst protokol o výpovědi znalce nebo jeho písemný posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle § 106 tr.ř. (tato podmínka splněna byla) a dále nejsou-li pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a zejména, pokud státní zástupce i obžalovaný s tímto souhlasí. Právě souhlas obžalovaných a státního zástupce je podstatnou podmínkou k přečtení výpovědi znalce, jež byla učiněna mimo hlavní líčení, a pokud soud prvního stupně tuto podmínku v projednávané věci nedodržel (o udělení souhlasu obžalovaných a státního zástupce k přečtení předmětné výpovědi znalkyně ve spise není žádná zmínka, což je poměrně logické, neboť s touto výpovědí soud prvního stupně nenakládal jako s výpovědí znalkyně ale toliko jako s listinným důkazem), došlo k porušení ustanovení zákona, jež má zajistit řádné provádění dokazování. Kromě uvedených vad řízení předcházející napadenému rozsudku pak odvolací soud nemohl přehlédnout i zcela zjevné vady rozsudku samotného. V tomto směru je třeba zejména přisvědčit odvolání státního zástupce v tom směru, že v rámci právní kvalifikace skutku týkajícího se obžalovaného Ing. D. T. soud prvního stupně nesprávně užil ustanovení § 9 odst. 2 tr.zákona pro označení spolupachatelství namísto správného ustanovení § 23 tr.zákoníku (tedy zák. č. 40/2009 Sb.). Skutek je totiž možno posoudit vždy toliko podle jediného hmotněprávního předpisu, takže není možné při právní kvalifikaci skutku současně užít při označení vlastní příslušné skutkové podstaty trestného činu ustanovení trestního zákoníku (tedy zák. č. 40/2009 Sb.) a na formu účasti na spáchaném skutku pak ustanovení jiného zákona (v daném případě zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon), tedy zcela odlišného hmotněprávního předpisu. Za poměrně vážnou vadu pak odvolací soud považuje skutečnost, že v napadeném rozsudku soud prvního stupně opakovaně odkazuje na obsah výpovědí svědka K. (viz str. 46 a str. 63 písemného vyhotovení rozsudku), ač samotný obsah výpovědi tohoto svědka soud na žádném místě napadeného rozsudku nerozebírá a nehodnotí, v důsledku čehož pak není zřejmé, jaká zjištění z uvedeného důkazu učinil. Jde o to závažnější pochybení, že právě v pasáži na str. 63 písemného vyhotovení rozsudku soud prvního stupně odkazuje na výpověď jmenovaného svědka v souvislosti s odstraněním pochybení souvisejících s protokoly o pořízení odposlechů. Zmíněné pochybení je o to závažnější, že soud prvního stupně obsahem výpovědi právě tohoto svědka argumentuje rovněž při odůvodněnízamítnutí návrhů na doplnění dokazování (viz str. 46 rozsudku) s tím, že uvedený svědek byl již vyslechnut, (jak ovšem bylo již zmíněno výše samotný obsah tohoto výslechu, pak nijak nehodnotí a ani jej v rozsudku nepostihuje). Nelze přehlédnout, že jmenovaný svědek byl skutečně vyslechnut u hlavního líčení 12.11.2015, jak vyplývá z č.l. 7856 a násl., přičemž obžalovaný J. Ř. dokonce svým podáním z 8.12.2015 založeném na č.l. 8166 a násl. požadoval doplnění zmíněného protokolu o hlavním líčení o pasáže vztahující se právě k výpovědi tohoto svědka, kterého obhajoba považovala za podstatný důkaz. Pokud za těchto okolností soud prvního stupně naprosto opomenul výpověď jmenovaného svědka vyhodnotit, jde o zcela nepřehlédnutelnou vadu, která musí být v dalším řízení odstraněna. Další vadou samotného napadeného rozsudku pak je určitá nepřezkoumatelnost v částech týkajících se listinných důkazů, neboť jak v písemném vyhotovení napadeného rozsudku uvádí samotný soud prvního stupně, určitá zjištění dovodil z „informací poskytnutých Celním ředitelstvím Praha“ či z „bankovních informací“, příp. z „domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků“ (viz pasáže zejména na str. 40-41), ač není zcela zřejmé, jaké konkrétní listiny má na mysli, neboť obecné označení souboru těchto listin je nekonkrétní a není označeno ani co do čísla listu ani co do jiného bližšího údaje. Pro odvolací soud se tak uvedené závěry staly v podstatě nepřezkoumatelnými. Obdobně nepovažuje odvolací soud za správný postup soudu prvního stupně, pokud na str. 45 písemného vyhotovení napadeného rozsudku konstatuje, že obhajoba předložila celou řadu různých dokladů, které však soud nemíní blíže rozebírat a odkazuje na závěrečné hodnocení důkazů v této trestní věci, přičemž však právě v tomto závěrečném hodnocení řadu dokladů předložených obhajobou nezmiňuje a nehodnotí. Rovněž takový postup je naprosto nepřezkoumatelný, nepřípustný a neakceptovatelný. Dalším pochybením pak je rozpor mezi výměrou trestu odnětí svobody, uloženém obžalovanému J. D. (a to v trvání 8 roků) a zařazením tohoto obžalovaného pro výkon uloženého trestu podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku do věznice s ostrahou. Takový postup odporuje ustanovení § 56 odst. 2 písm. d) tr.zákoníku, dle kterého soud zařadí do věznice se zvýšenou ostrahou pachatele, kterému byl uložen trest odnětí svobody za zvlášť závažný zločin ve výměře nejméně osmi roků. Zvlášť závažným zločinem se rozumí ve smyslu ustanovení § 14 odst. 2 tr.zákoníku úmyslný trestný čin, za nějž stanoví trestní zákon trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let (což je v případě trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a/, odst. 3 tr.zákoníku splněno). Pokud tedy soud prvního stupně chtěl obžalovaného zařadit mimořádně do mírnějšího typu věznice, a to do věznice s ostrahou, mohl tak učinit toliko za splnění podmínek ustanovení § 56 odst. 3 tr.zákoníku, což se však nestalo (nakonec ani zákonné podmínky pro takový postup splněny nebyly). V této souvislosti je třeba zmínit, že odvolání státní zástupkyně nebylo podáno stran obžalovaného J. D. do výroku o trestu v jeho neprospěch, a proto v dalším řízení soud bude muset zvážit, zda takové pochybení lze ještě napravit s ohledem na ustanovení § 264 odst. 2 tr.ř. Odvolací soud považuje za zcela zjevnou vadu napadeného rozsudku rovněž skutečnost, že bez bližšího odůvodněníbyl obžalovanému Ing. D. T. uložen trest na samé dolní hranici zákonné trestní sazby, což je zcela zřejmě v příkrém nepoměru s výší škody, kterou měl jmenovaný obžalovaný svým jednáním způsobit (a která se nachází přibližně v polovině rozpětí značné škody tak jak je tato definována v ustanovení § 138 odst. 1 tr.zákoníku). Obdobně pak nelze přehlédnout nesplnění zákonných podmínek § 58 odst. 1 tr.zákoníku pro mimořádné snížení trestu pod spodní hranici trestní sazby v případě obžalované Ing. J. K. (u které pak soud prvního stupně také nadbytečně použil ustanovení § 58 odst. 3 písm. c) tr.zákoníku, které určuje pouze omezení určitou hranicí, pod kterou nelze mimořádně trest snížit, a není důvod jej citovat při samotném ukládání mimořádně sníženého trestu odnětí svobody). Soud prvního stupně totiž v jejím případě důsledně nevyhodnotil výši škody, na jejímž způsobení se jmenovaná obžalovaná podílela a která přesáhla více než trojnásobně hranici škody velkého rozsahu. Dalším pochybením týkajícím se samotného napadeného rozsudku je pochybení při ukládání trestu propadnutí náhradní hodnoty obžalovaným právnickým osobám, kdy soud prvního stupně opomněl užít rovněž ustanovení § 19 zák. č. 418/2001 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, které uložení takového trestu právnické osobě umožňuje. V případě společnosti CEREBRUM, s.r.o., pak nelze přehlédnout, že této byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, ač finanční prostředky na účtu č. 242008216 vedeném u ČSOB, a.s. (jichž se uložený trest týká), byly zajištěny nikoliv jako náhradní hodnota, ale jako přímý výnos z trestné činnosti. Odvolací soud rovněž nemohl přehlédnout zcela zjevné opomenutí Generálního finančního ředitelství České republiky v napadeném rozsudku, když toto se připojilo s nárokem na náhradu škody vůči obžalovanému Z. V., jak vyplývá z č.l. 7093 a 7686, avšak soud prvního stupně uvedený nárok přiznal České republice zastoupené Ministerstvem financí (tedy odlišnému subjektu než který nárok vznesl), ač Generální finanční ředitelství České republiky je oprávněno zmíněný nárok uplatňovat samostatně. S tímto pochybením souvisí i nesprávný postup soudu prvního stupně zmíněný již výše, kdy nedoručil Generálnímu finančnímu ředitelství České republiky rozsudek a nereagoval v tomto směru ani dostatečně na žádost Ministerstva financí České republiky a Generálního finančního ředitelství České republiky o nápravu, když ani poté zmíněný rozsudek zmíněnému subjektu nezaslal. K formálně nesprávnému výroku napadeného rozsudku o náhradě škody je třeba ještě doplnit, že pokud státní zástupkyně v podaném opravném prostředku namítala jednak nesprávnou výši nároku, který soud prvního stupně přiznal v napadeném rozsudku českému státu vůči obžalovanému Z. V. a jednak zejména to, že povinnost k náhradě škody nebyla současně uložena rovněž dalším obžalovaným, a to J. D., J. B. a J. Ř., pak takové námitky nepovažuje odvolací soud za opodstatněné. Především se státní zástupkyně mýlí, pokud tvrdí, že Generální finanční ředitelství České republiky se podáním na č.l. 7686 domáhalo náhrady škody ve výši 11.585.251,20 Kč, neboť v tomto podání výslovně Generální finanční ředitelství uplatnilo adhezní nárok vůči obžalovanému Z. V. ve výši 11.858.251,20 Kč, což je v souladu i s tabulkou, kterou na str. 2 tohoto podání zmíněný subjekt obsáhl. Nelze tedy vytýkat soudu prvního stupně, že právě v této výši obžalovaného Z. V. k náhradě škody zavázal. Stejně tak není pochybením, pokud soud prvního stupně adhezní výrok vztáhl výlučně k osobě obžalovaného Z. V., vůči němuž Generální finanční ředitelství České republiky tento nárok vzneslo. V tomto směru stejně jako např. i stran výše uplatněného nároku totiž je vždy soud zásadně vázán nárokem vzneseným poškozeným a nemůže přiznat více, než ten požaduje, což ovšem znamená, že k povinnosti nahradit způsobenou škodu nemůže ani zavázat jinou osobu, než vůči které poškozený subjekt svůj nárok vznesl. Povinnost k náhradě škody tedy nelze uložit tomu obžalovanému, proti kterému poškozený neuplatnil návrh podle § 43 odst. 3 tr.ř., a to ani tehdy, když se jako spolupachatel na vzniku škody podílel. V této souvislosti odvolací soud považuje za potřebné zmínit i dosud respektovanou a uznávanou judikaturu, zejména rozhodnutí R 45/1993-II. Za zcela zásadní však v projednávané věci považuje odvolací soud pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, když je zřejmé, že k objasnění věci bude třeba provádět celou řadu dalších důkazů, jejichž provádění před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně. V této souvislosti je třeba zmínit, že pokud někteří z odvolatelů požadovali po odvolacím soudu ve svých opravných prostředcích, aby odvolací soud provedl „všechny podstatné důkazy k posouzení viny obžalovaných“ a následně je obžaloby zprostil, jde o požadavek, kterému odvolací soud nemohl vyhovět, neboť takový postup by byl zcela evidentně v rozporu s ustanovením § 259 odst. 3 tr.ř. V předmětné trestní věci považuje odvolací soud za podstatné uvést, že jde o věc poměrně složitou jak z hlediska skutkových zjištění, potřebných pro posouzení věci, tak i z hlediska řešení daňové problematiky, související s posouzením daňových povinností jednotlivých obžalovaných v souvislosti s dovozem zboží z území mimo Evropské unie. Jednou ze stěžejních otázek potřebných objasnit pro rozhodnutí věci je pak posouzení, zda a v kterém okamžiku při dovozu zboží ze zemí mimo Evropskou unii a jeho následném prodeji je dovozce povinen platit daň z přidané hodnoty. Orgány přípravného řízení včetně státní zástupkyně od počátku zastávaly stanovisko, že ke vzniku povinnosti uhradit daň z přidané hodnoty dochází již v okamžiku vlastního dovozu takového zboží, zatímco obhajoba poukazuje na celou řadu důkazních prostředků, z nichž vyplývá, že povinnost k platbě daně z přidané hodnoty při dovozu zboží z oblasti mimo Evropskou unii nevzniká samotným dovozem tohoto zboží na území České republiky, ale až následně při splnění dalších zákonných podmínek - zejména v okamžiku jeho dalšího prodeje. Objasnění této otázky je velmi důležité nejen z hlediska určení okamžiku, kdy může dojít ke zkrácení daně z přidané hodnoty, ale zejména i s ohledem na to, že výše daně z přidané hodnoty při dovozu a při následném prodeji je odlišná, neboť nepochybně dovozce zboží následně na tuzemském trhu prodává za vyšší cenu, než za kterou ji z oblastí mimo Evropskou unii dovezl. Vyřešení této otázky je podstatné rovněž z hlediska ustálení samotného skutku, neboť soud může rozhodnout toliko o tom skutku, který je obsažen v podané obžalobě. Skutečností je, že v době podání obžaloby státní zástupkyně žádné pochybnosti v tomto směru neměla a podaná obžaloba vychází ze závěru, že ke zkrácení daně z přidané hodnoty v daném projednávaném případě došlo v okamžiku dovozu zboží na území České republiky. O tom zcela jednoznačně svědčí formulace skutku v podané obžalobě, zejména jeho úvodní části, na č.l. 7556 a následujících. Nelze přehlédnout, že uvedená obžaloba byla u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, podána 1.10.2015 a nalézací soud již 8.10.2015 nařídil hlavní líčení v této věci na dny 9.11 2015. a násl. Z uvedeného vyplývá, že hlavní líčení v této věci poměrně složité a rozsáhlé bylo nařízeno v podstatě 7 dnů po podání obžaloby a odvolací soud má za velmi pochybné, zda v takto krátkém časovém rozsahu se mohl soud s předloženou obžalobou a zejména s rozsáhlým spisovým materiálem, který v té době činil přes 7500 stran textu (mimo příloh), vůbec seznámit. Pokud by věnoval této záležitosti pozornost již v tomto okamžiku, nepochybně by musel zvolit postup podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř., tedy vrátit věc státnímu zástupci k došetření, neboť je naprosto zřejmé, že v průběhu přípravného řízení nebyly naprosto dostatečně objasněny podstatné skutečnosti, a to jak okamžik vzniku daňové povinnosti jednotlivých subjektů a zejména pak navazující otázka výše, příp. zkrácené daně. Bez objasnění těchto otázek totiž není možno věc projednat u soudu, nicméně postupem, kdy předseda senátu ve věci nařídil hlavní líčení, se zbavil možnosti využít ustanovení § 188 tr.ř. a s ohledem na znění ustanovení § 260 tr.ř., které umožňuje odvolacímu soudu vrátit věc do přípravného řízení výlučně v situaci, kdy v řízení před soudem nelze pokračovat pro neodstranitelné procesní vady (o což v daném případě nejde), musela být věc následně vrácena soudu prvního stupně po zrušení odsuzujícího rozhodnutí s tím, že tento bude muset uvedené nedostatky napravit v dalším řízení sám, byť jeho možnosti jsou významně omezenější než možnosti orgánů činných v přípravném řízení. Je rovněž nepochybné, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně, právě na základě důkazních prostředků předložených obhajobou obžalovaných, dospěla rovněž státní zástupkyně k závěrům odlišným oproti jí podané obžalobě, neboť u posledního hlavního líčení sama připustila ve svém závěrečném návrhu (viz č.l. 8309 spisu), že nejpřesnějším vyjádřením úmyslu obžalovaných by byla formulace, že cílem obchodů bylo zařazení ztraceného obchodníka mezi dodavatele a odběratele v úmyslu vyhnout se povinnosti přiznat daň z přidané hodnoty při nákupu zboží ze třetí země a zkreslit tak vlastní daňovou povinnost související s dalším prodejem tohoto zboží, když dále již bylo zboží prodáváno s daní z přidané hodnoty. Takový návrh změny naprosto dle odvolacího soudu vystihuje skutečnou problematiku projednávaného skutku, neboť je zřejmé, že ke zkrácení daně nemohlo s ohledem na soudem prvního stupně citovaná ustanovení zák. č. 235/2004 Sb. (viz str. 80 písemného vyhotovení napadeného rozsudku) dojít již při samotném dovozu zboží na území České republiky, ale až následně jeho propuštěním do volného oběhu, tedy v okamžiku následného prodeje zboží na území Evropské unie. Soud prvního stupně si rovněž nepochybně této situace byl vědom, když se pokusil posun v tomto stanovisku vyjádřit mírnou změnou úvodní části popisu skutku, kdy v závěru str. 2 písemného vyhotovení napadeného rozsudku uvedl, že obžalovaní jednali za primárním účelem vyhnout se povinnosti odvést daň z přidané hodnoty z dovozu zboží podle § 23 zák. č. 235/2004 Sb. Jeho postup v daném případě však nebyl důsledný, neboť z jeho závěrů není zcela jednoznačné, zda obžalovaní měli zkrátit předmětnou daň z přidané hodnoty při samotném dovozu zboží či až při jeho následném prodeji a v takovém případě zde zcela absentují úvahy soudu prvního stupně, zda byla zachována totožnost skutku, pro který obžalovaným bylo sděleno obvinění v této věci a následně byla podána obžaloba, či zda jde již o jiný skutek (jak zdůrazňují obžalovaní v rámci své obhajoby). Za této situace nemůže obstát ani stanovisko soudu prvního stupně ke způsobu výpočtu samotné výše zkrácené daně z přidané hodnoty tak, jak toto prezentuje na str. 79 písemného vyhotovení napadeného rozsudku, neboť je sice pravda, že samotné stanovení výše uvedené daně je možné na základě jednoduchého početního úkonu, ovšem musí být ujasněno, zda se takto má stanovit daň z tzv. dovozových cen, za které společnosti zboží za hranicí nakoupily a dovezly na území České republiky nebo naopak z tzv. prodejních cen, tedy cen nepochybně vyšších, za které následně uvedené zboží prodávaly dalším subjektům na území Evropské unie. Odvolací soud v této části má za to, že jde o základní vadu v rámci skutkových zjištění, která neumožňuje v současné době formulovat skutkovou větu případného odsuzujícího rozhodnutí, přičemž v dalším řízení bude právě tuto skutečnost nutno objasnit. Bez řádného vyřešení problematiky vzniku daňových povinností jednotlivých obžalovaných při dovozu zboží z území mimo Evropskou unii nelze dospět k řádnému ustálení skutkového děje, nelze stanovit povinnost jednotlivých subjektů hradit daň z přidané hodnoty a zejména okamžik, ke kterému jim tato povinnost vznikla a v důsledku toho pak nelze stanovit ani samotnou výši případně zkrácené daně z přidané hodnoty. V této věci tedy bude muset v následujícím řízení soud prvního stupně opětovně vyhodnotit ty důkazní prostředky, které právě zmíněnou otázku řeší tak, jak byly předloženy zejména obhajobou obžalovaných v průběhu řízení před soudem prvního stupně a v případě, že tyto důkazní prostředky nebude považovat za dostatečné, nezbyde, než za účelem objasnění těchto otázek vyhotovit znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví daní. Na základě vyřešení zmíněné otázky bude teprve možno dojít ke spolehlivému závěru o samotné výši případně zkrácené daně až již opět za pomoci uvedeného znaleckého posudku či vlastním výpočtem. Pochybnosti odvolacímu soudu vznikly rovněž stran skutkových zjištění týkajících se úhrady za zboží, jež bylo předmětem projednávaných transakcí. Soud prvního stupně logicky vysvětlil, že právě skutečnost, že společnost PARFEMLAND, s.r.o., jednotlivým dovozcům uhradila méně, než činí součet ceny, za kterou tito dovozci předmětné zboží v zahraničí nakoupili, a částky potřebné k úhradě daně z přidané hodnoty za toto zboží, je stěžejním zjištěním odůvodňujícím závěr o tom, že všechny články řetězce participujících společností si byly vědomy toho, že daň z přidané hodnoty dovozci zboží nebude uhrazena. Na druhou stranu nebyla dostatečně vyvrácena obhajoba obžalovaných v tom směru, že bankovní transakce, na které poukazuje soud prvního stupně, nebyly správně vyhodnoceny, jednak v souvislosti s tím, že nebyla správně vzata v úvahu cena dopravy předmětného zboží a zejména pak v souvislosti s tím, že soud prvního stupně nevzal v úvahu vlastní způsob a charakter prodeje tohoto zboží a jeho fakturaci. Je třeba připustit, že zatímco soud prvního stupně argumentuje konkrétními jednotlivými transakcemi tak, jak vyplývají z poskytnutých bankovních informací ve vztahu k jednotlivým společnostem, obžalovaní se hájí, že tyto transakce jsou vytrženy z kontextu, když navíc společnost PARFEMLAND, s.r.o., ve svém účetnictví měla obsaženy a řádně evidovala doklady svědčící o nákupu zboží včetně jejich úhrady včetně příslušné daně z přidané hodnoty. Zejména pak odvolatelé namítli, že bankovní transakce neprobíhaly v bezprostřední návaznosti na konkrétní data dovozu předmětného zboží a mohly tedy probíhat i v následujících měsících poté, co zboží bylo na území ČR dovezeno. K tomu odvolací soud podotýká, že ač způsob, jakým soud prvního stupně vyhodnotil jednotlivé bankovní transakce, se mu jeví jako naprosto správný, logický a přiléhavý, nelze v současné době vyloučit shora uvedenou obhajobu obžalovaných, když předmětem úvah soudu prvního stupně byly výlučně transakce bezprostředně na sebe navazující, takže nelze vyloučit ani skutečnost, že kromě převodů finančních prostředků, na které poukazuje soud prvního stupně v jednotlivých částech, nedocházelo i k převodům dalších částek, které mohly představovat části kupní ceny za zboží. Odvolací soud je si vědom toho, že na určitých částech písemného vyhotovení napadeného rozsudku soud prvního stupně v pasážích, kdy vyhodnocuje převody finančních prostředků z účtu společnosti PARFEMLAND, s.r.o., na účty jednotlivých dovozců, konstatuje v některých případech i částky, které měli za dodané zboží jednotliví dovozci od společnosti PARFEMLAND, s.r.o., obdržet „celkem“, přičemž tyto částky dává do souvislosti právě s částkami, jež tyto společnosti převedly na účet společnosti TEAMWAY FZC, příp. dalším dodavatelům zboží, nicméně z formulace závěrů soudu prvního stupně není zřejmé, jaké konkrétní období v daném případě vzal v úvahu (zda tedy zahrnuje celkové období předmětných obchodů či pouze období vztahující se k jednotlivým dovozům příp. k měsícům, v nichž bylo zboží dovezeno apod.). V této souvislosti považuje odvolací soud za potřebné zdůraznit, že platby ze strany společnosti PARFEMLAND, s.r.o., musely být činěny na základě příslušných účetních dokladů vztahujících se ke koupi konkrétního zboží, které musely obsahovat rovněž vyčíslenou daň z přidané hodnoty (to koresponduje s tvrzením obžalovaných J. Ř. a J. B. v tom směru, že jmenovaná společnost vedla ohledně zmíněných obchodů řádně účetnictví a platby prováděla včetně daně z přidané hodnoty na základě účetních dokladů vystavených jednotlivými dovozci). Obdobné závěry, jako činí soud prvního stupně ve vztahu k nemožnosti jednotlivých dovozců zaplatit daň z přidané hodnoty z důvodu nedostatku finančních prostředků poskytnutých společností PARFEMLAND, s.r.o., lze tedy učinit nejen ze samotných bankovních dokladů o převodech příslušných finančních částek, ale rovněž také prostým porovnáním účetních dokladů, které k těmto obchodům byly vyhotoveny. Pokud v těchto dokladech (fakturách provázejících jednotlivé obchody založených v účetnictví společnosti PARFEMLAND, s.r.o.) je uvedena kupní cena (včetně příslušné daně z přidané hodnoty) částkou nižší než je součet ceny, za kterou příslušný dovozce zboží fakticky nakoupil mimo Evropskou unii, nákladů potřebných na dopravu tohoto zboží do České republiky, částky odpovídající dani z přidané hodnoty při následném prodeji tohoto zboží a částky v řádu jednotek procent odpovídající zisku těchto dovozců, pak lze nepochybně potvrdit závěr, který soud prvního stupně prezentuje výlučně z dokladů o bankovních převodech, tedy že jednotliví dovozci neměli dostatek finančních prostředků k úhradě příslušné dani z přidané hodnoty při prodeji zboží společnosti PARFEMLAND, s.r.o., což by ve svém důsledku nutně muselo vést k závěru o tom, že v projednávané věci šlo o tzv. karuselový podvod. V opačném případě ovšem by byla potvrzena obhajoba obžalovaných J. Ř., J. B. a společnosti PARFEMLAND, s.r.o., v tom směru, že za nakoupené zboží dovozcům hradili cenu včetně daně z přidané hodnoty. Takový závěr sám o sobě by sice zpochybnil závěry o vině uvedených obžalovaných dosud postavených na odlišných skutkových zjištěních, nicméně nevylučoval by závěr o vině obžalovaného J. D., příp. dalších obžalovaných spojených s dovozci, neboť na základě dosud učiněných zjištění je zřejmé, že daň z přidané hodnoty inkasovaná při prodeji zboží společnosti PARFEMLAND, s.r.o., nebyla státu odvedena. V tomto směru odvolací soud postrádá vyhodnocení komplexního stavu účetnictví, zejména společnosti PARFEMLAND, s.r.o., ze kterého by bylo zřejmé, jaké celkové částky jednotlivým dovozcům tato společnost v jednotlivých obdobích spolupráce uhradila a zda tyto celkové částky pokrývají nejen cenu, za kterou dovozci předmětné zboží zakoupili v zahraničí spolu s jejím navýšením představujícím zisk, ale rovněž i případnou částku odpovídající dani z přidané hodnoty. V souvislosti s bankovními převody je třeba přisvědčit námitce stran převodu částky 9.325,68 EUR z účtu společnosti CEREBRUM, s.r.o., na účet společnosti PARFEMLAND, s.r.o., ze dne 7.2.2012, když odvolacímu soudu se jeví jako zcela logická (a shromážděnými listinami i podložená) námitka, že jde o částku, která byla zaslána následně zpět, neboť se jednalo o vratku omylem zaslaných peněz, když jiný důvod pro opětovný přesun naprosto stejné částky ani zřejmě shledat nelze. Lze tedy obecně uzavřít, že právě zajištění komplexnosti vyhodnocení zmíněných finančních transakcí bude naprosto zásadním úkolem pro soud prvního stupně v dalším řízení, neboť jde o stěžejní podmínku pro závěr, zda finanční prostředky, které společnost PARFEMLAND, s.r.o., poskytla jednotlivým dodavatelům, postačovaly či nepostačovaly k úhradě dovezeného zboží včetně následné daně z přidané hodnoty. Pokud nebude soud prvního stupně schopen takové komplexní závěry učinit z dokladů vztahujících se k předmětným společnostem, jež jsou obsaženy ve spisovém materiálu, příp. předloženými obžalovanými v následujícím řízení, nepochybně nezbyde, než vyhovět návrhu na zpracování znaleckého posudku z oboru účetnictví, který by přinesl na tuto otázku jasnou a konkrétní odpověď podloženou příslušnými konkrétními účetními doklady. V této souvislosti je třeba zmínit, že takový posudek by měl postihnout případně i to, zda uvedená společnost svým dodavatelům (v tomto případě dovozcům zboží ze zahraničí) v rozporu s účetními doklady, jež zařadila do svého vlastního účetnictví a jež obsahují i vyčíslenou daň z přidané hodnoty, ve skutečnosti hradila jiné (menší) částky. Dále má odvolací soud za to, že soud prvního stupně nevěnoval dostatečnou pozornost individualizaci trestní odpovědnosti jednotlivých obžalovaných tak, jak někteří z nich tuto otázku ve svých opravných prostředcích namítají. Je skutečností, že zejména v případě společnosti PARFEMLAND, s.r.o., a obžalovaných J. Ř. a J. B. je třeba zmíněné otázce věnovat zvýšenou pozornost. Skutečnost, že obžalovaní J. Ř. a J. B. byli jednatelé uvedené společnosti, sama o sobě bez dalších zjištění nemůže vést k závěru, že jednali ve vzájemné dohodě či že obecně odpovídá každý z nich za jednání druhého z obžalovaných. V daném směru se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s rozdělením jejich vzájemných rolí v rámci společnosti PARFEMLAND, s.r.o., a jeho obecné odůvodnění, že již ze samotné své pozice ve společnosti museli na trestné činnosti participovat, se odvolacímu soudu nejeví jako dostatečné. Soud prvního stupně bude muset své případné závěry v tomto směru podrobněji rozvést a vysvětlit, na základě jakých zjištěných (učiněných na podkladě kterých konkrétních důkazů) dospěl k závěru o podílu zejména obžalovaného J. Ř. na projednávaném skutku, což pak musí najít rovněž odraz v popisu samotné skutkové věty, z níž musí být patrno, jakým konkrétním jednáním jmenovaný obžalovaný k naplnění skutkové podstaty žalovaného trestného činu přispěl. Jak vyplývá z výše rozvedených skutečností, považoval odvolací soud velkou část odvolacích námitek jednotlivých obžalovaných za důvodnou, zejména pokud směřovaly do nedostatečného objasnění okamžiku vzniku daňové povinnosti jednotlivých subjektů a výše případné zkrácené daně z přidané hodnoty. Současně však je třeba říci, že celou řadu odvolacích námitek již v současné době může odvolací soud označit za nedůvodné. Zejména tak nemůže přisvědčit námitce stran místní nepříslušnosti Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, podložené tvrzením, že tato místní příslušnost nemůže být dovozována ze skutečnosti, že část skutku měla být spáchána prostřednictvím společnosti MAFRUCT, s.r.o., se sídlem v Luhačovicích, když v předmětném období pro nedostatek právní úpravy tuto právnickou osobu nebylo možno trestně stíhat. K této otázce odvolací soud považuje za potřebné uvést, že samotná skutečnost, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob nebyl účinný v době, kdy obžalovaní měli zkrátit daň prostřednictvím společnosti MAFRUCT, s.r.o. (v důsledku čehož nelze tuto právnickou osobu trestně stíhat), nemůže být sama o sobě rozhodnou pro posouzení otázky místní příslušnosti, neboť k tomu se jeví podstatným toliko to, zda právě prostřednictvím předmětné společnosti docházelo ke zkrácení daní, na kterém místě se tak stalo, a zda toto jednání je součástí pokračujícího trestného činu, pro které byla obžaloba podána. V daném případě tedy odvolací soud vyslovuje názor, že právě skutečnost, že skutek je tvořen i jednáním, jež mělo být uskutečněno prostřednictvím obchodní společnosti MAFRUCT, s.r.o., a tím mělo dojít i ke zkrácení části daně prostřednictvím této společnosti, pak je podstatným zjištěním pro určení místní příslušnosti, což znamená, že v takovém případě byl skutek spáchán i v místě sídla uvedené společnosti, resp. v místě pro ni příslušného finančního úřadu jako správce daní této společnosti a v daném případě tedy nedošlo k porušení zákona. Podle § 18 odst. 1 tr.ř. totiž řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. V případě pokračujícího trestného činu postačuje, že v obvodu příslušného soudu byl spáchán jeden z dílčích útoků, jenž byl součástí obžaloby, což v daném případě bylo splněno. Odvolací soud rovněž nepřisvědčil námitce obžalované společnosti PARFEMLAND, s.r.o., stran podjatosti předsedy senátu JUDr. Radomíra Koudely. Nejprve poukazuje na to, že o této otázce bylo již jednou odvolacím soudem rozhodováno, a to usnesením ze dne 13.4.2016, sp.zn. 5 To 26/2016, kdy vrchní soud konstatoval, že nezjistil žádné důvody, pro které by měl být předseda senátu JUDr. Radomír Koudela vyloučen z vykonávání úkonů předmětného trestního řízení. V rámci odvolacího řízení nicméně odvolací soud opětovně přezkoumal postup předsedy senátu soudu prvního stupně zejména v průběhu hlavního líčení konaného dne 16.12.2015, (na který odvolatelka poukazovala), nicméně opět u něj neshledal žádné skutečnosti, pro něž by bylo možno mít pochybnosti, že by pro poměr k projednávané věci či k osobám, jichž se toto řízení týká, nemohl nestranně rozhodovat. Lze tedy na toto usnesení, zejména na jeho odůvodnění, odkázat s tím, že ani nesprávný postup soudu prvního stupně, který je konstatován v současném zrušujícím rozhodnutí, není dle názoru odvolacího soudu důvodem pro závěr, že předseda senátu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Je třeba v této souvislosti zdůraznit, že odvolací soud v rámci přezkumného řízení neshledal, že by předseda senátu sám či celý senát soudu prvního stupně postupoval zaujatě vůči jednotlivým účastníkům trestního řízení, že by přistupoval k účelovému vytržení některých důkazů z kontextu či že by obsah některých důkazů účelově vyhodnotil v neprospěch některé ze stran. Samotná skutečnost, že soud prvního stupně neprovedl všechny potřebné důkazy a případně se s některými řádně nevypořádal ve svém rozhodnutí, pak pro závěr o podjatosti předsedy senátu sama o sobě nemůže svědčit, neboť nejde o takové pochybení, které by nasvědčovalo tomu, že předseda senátu není pro poměr k projednávané věci či účastníkům řízení schopen vykonávat úkony tohoto řízení. Z již výše popsaného důvodu pak odvolací soud nepřisvědčil ani obdobné námitce stran podjatosti předsedy senátu vznesené obžalovanou společností SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o. Odvolací soud nemohl přisvědčit ani námitce obžalované společnosti PARFEMLAND, s.r.o., stran porušení jejího práva na obhajobu, které mělo spočívat v tom, že i přes změnu vlastnické struktury tohoto odvolatele nedošlo v průběhu řízení před soudem prvního stupně ze strany nalézacího soudu k vyrozumění stávajícího statutárního orgánu odvolatele o konání hlavního líčení, jakož ani ke sdělení v tom směru, jakým způsobem může v průběhu řízení odvolatel svá práva uplatňovat. V tomto směru je třeba odvolateli připomenout, že v době nařízení hlavního líčení, tedy dne 8.10.2015, byla, jak vyplývá z č.l. 7.644 a násl., společnost PARFEMLAND, s.r.o., o všech termínech hlavního líčení vyrozuměna, což lze zcela jednoznačně zjistit z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky založeném ve spisovém materiálu. Pokud tedy lze z uvedeného potvrzení dovodit, že společnost PARFEMLAND, s.r.o., byla vyrozuměna o hlavním líčení dodáním vyrozumění do datové schránky dne 12.10.2015, přičemž z uvedeného potvrzení rovněž vyplývá, že datová schránka byla otevřena, a tedy fakticky tato zpráva byla převzata 13.10.2015, pak je nutno dovodit, že zmíněná obžalovaná společnost byla řádně a včas o všech termínech hlavního líčení vyrozuměna. Pokud se tato zpráva nedostala přímo k jednatelce společnosti, pak to neznamená zkrácení práv jmenované obžalované společnosti, nýbrž je to pouze dokladem o tom, že jednatelka neměla přehled o dokladech a zásilkách doručovaných společnosti, kterou zastupovala v předmětném období. Soudu nepřísluší zkoumat z jakého důvodu se tak stalo, neboť je to vnitřní záležitostí uvedené společnosti, nicméně taková skutečnost nemá žádný dopad na dodržení práva na spravedlivý proces, příp. práva na obhajobu uvedené společnosti. Ještě k otázce totožnosti skutku je třeba uvést, že odvolací soud neshledal důvodnou námitku obžalované společnosti PARFEMLAND, s.r.o., v tom směru, že obžaloba byla podána pro jiný skutek, než je ten, pro který v předmětné věci bylo zahájeno trestní stíhání, neboť prostým porovnáním sdělení obvinění a textu obžaloby lze takovou námitku naprosto vyloučit, když v obou písemnost je předmětný skutek popsán v podstatě shodně. V souvislosti s otázkou totožnosti skutku pak je třeba odmítnout rovněž námitku obžalované společnosti SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., v tom směru, že pokud by došlo ke změně popisu skutku, pak by bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv, konkrétně do práva na spravedlivý proces, neboť měla oprávněně za to, že soudní řízení se vedlo toliko a výlučně o trestném činu krácení daně při dovozu zboží. V této souvislosti je třeba říci, že od samotného počátku byl předmětný skutek koncipován tak, že ke zkrácení daně sice mělo dojít při dovozu zboží, ale v souvislosti s jeho následným prodejem společnosti PARFEMLAND, s.r.o., a od počátku řízení se obžalovaní měli možnost k této skutečnosti vyjádřit, přičemž podstatná část dokazování pak byla vedena právě k objasnění, zda následně po dovozu předmětného zboží došlo k jejímu prodeji a ke splnění daňových povinností s tímto prodejem souvisejících. Obžalovaní a jejich obhájci byli s výsledky přípravného řízení, jež se rovněž uvedenou otázkou zabývalo, řádně seznámeni a rovněž následně v průběhu řízení před soudem prvního stupně měli možnost se k těmto otázkám souvisejících s prodejem předmětného zboží vyjádřit a plně uplatnit svou obhajobu. Nelze nakonec přehlédnout, že zejména v řízení před soudem prvního stupně pak takovou obhajobu rovněž fakticky uplatňovali, když k této otázce předkládali i celou řadu důkazních prostředků. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce obžalovaného J. D., že orgány činné v trestním řízení nezachovaly totožnost skutku, když takový závěr je předčasný s ohledem na výše popsané důvody, které vedly odvolací soud ke zrušení odsuzujícího rozsudku. Teprve po ujasnění si otázky daňových povinností jednotlivých subjektů a okamžiku povinnosti odvést daň z přidané hodnoty státu pak může soud prvního stupně posoudit otázku případné totožnosti skutku. Již v této fázi řízení má však odvolací soud za potřebné zdůraznit, že případnou změnu popisu skutku v tom směru, že ke zkrácení daně došlo nikoliv již při samotném dovozu zboží, ale až v souvislosti s jeho následným prodejem dalšímu článku řetězce, nepovažuje za narušení totožnosti skutku, neboť v předmětném případě je podstatný zejména následek, tedy skutečnost, že došlo ke zkrácení daně právě v souvislosti s dovozem zboží z území mimo Evropské unie a jeho následným prodejem na území České republiky. Jinými slovy, soudu prvního stupně nic nebrání, aby v případě, že dojde k závěru, že ke zkrácení daně z přidané hodnoty došlo až při prodeji zboží jednotlivými dovozci společnosti PARFEMLAND, aby v tomto směru popis skutku upravil včetně případné úpravy výše zkrácené daně z přidané hodnoty, neboť v daném případě nedojde ke změně totožnosti skutku, když tato bude zachována právě v souvislosti se zachováním následku, tedy zkrácením daně z přidané hodnoty v konkrétním období souvisejícím s konkrétním jednáním obžalovaných. V souvislosti s takovou případnou úpravou skutkového popisu je ovšem třeba upozornit nalézací soud na skutečnost, že s ohledem na obsah a formulaci odvolání státní zástupkyně je možno zpřísnit postavení jednotlivých obžalovaných ve výroku o vině pouze tehdy, pokud by taková změna byla důvodem pro změnu výroku o trestech ve směru jejich zpřísnění, a to ještě ve vztahu k těm obžalovaným, vůči nimž státní zástupkyně výrok o trestu v jejich neprospěch napadá. V opačném případě by soud byl v dalším řízení vázán, jak již bylo jednou zmíněno výše, ustanovením § 264 odst. 2 tr.ř., a proto i v situaci, kdyby dospěl k závěru o závažnějším jednání obžalovaných, nemohl by takovou změnu do výroku o vině promítnout, nicméně musel by v odůvodněnínového rozhodnutí vysvětlit, k jakým skutkovým závěrům ve skutečnosti dospěl a proč tyto nemohou nalézt odraz ve skutkové větě výroku o vině. Dále odvolací soud nepřisvědčil ani námitce některých obžalovaných, že zvukové záznamy, na základě nichž soud prvního stupně budoval určitá skutková zjištění, jsou nepoužitelné v tomto řízení s ohledem na formální nedostatky při jejich pořízení, příp. s ohledem na jejich nevalnou kvalitu. Pokud jde o kvalitu těchto záznamů, je třeba říci, že tato nemá žádný vliv na procesní použitelnost či nepoužitelnost uvedených odposlechů, a pokud pak jde o formální vady související s jejich pořízením, pak má odvolací soud za to, že s touto otázkou se nalézací soud vypořádal v podstatě správně, pokud uzavřel, že vady v přepisech odposlechů nejsou podstatné, neboť tyto přepisy odposlechů nejsou důkazem ve věci, kterým naopak jsou samotné odposlechy, příp. zvukový záznam v rámci prostorového sledování. Právě těmito odposlechy a zvukovým záznamem bylo provedeno řádně dokazování v průběhu hlavního líčení a soud prvního stupně tedy z těchto důkazních prostředků mohl čerpat vlastní skutková zjištění podstatná pro ustálení skutkového stavu. Soudu prvního stupně lze tak toliko vytknout, že při odůvodněnívlivu případných formálních pochybení souvisejících s pořízením těchto důkazů v přípravném řízení odkázal obecně na výpověď svědka K., jak bylo již zmíněno výše, aniž však vlastní obsah výpovědi jmenovaného svědka v písemném vyhotovení napadeného rozsudku nepostihl, v důsledku čehož není zřejmé, jaké skutečnosti z tohoto důkazního prostředku vlastně vyvodil a v tomto směru zůstal jeho rozsudek nepřezkoumatelný. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce obžalovaného J. Ř., že v souvislosti s jeho propuštěním z vazby a s uložením mu zákazu vycestovat mimo území České republiky bylo zkráceno jeho právo na obhajobu. Odvolací soud v tomto směru zdůrazňuje, že zmíněné omezení spočívající v zákazu vycestování mimo území České republiky bylo obžalovanému uloženo v souladu s ustanovením § 77a tr.ř. a samotná tato skutečnost sice mohla ztížit vlastní realizaci jednotlivých kroků obhajoby jmenovaného obžalovaného, nicméně obžalovaný měl možnost, nakonec i s ohledem na zajištění obhajoby obhájcem, předmětné úkony v zahraničí učinit prostřednictvím jiné osoby, ať už přímo svého obhájce či jakékoliv další osoby. V daném případě proto odvolací soud uzavírá, že uložení zmíněného zákazu vycestování žádným zásadním způsobem právo na obhajobu obžalovaného J. Ř. nenarušilo. Odvolací soud rovněž nepřisvědčil námitce obžalovaného Ing. D. T. v tom směru, že nebyl v postavení osoby, která měla povinnost za společnost AFFARISTICO, s.r.o., podávat v rozhodné době daňové přiznání, když se naprosto ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o odpovědnosti tohoto obžalovaného tak, jak byly rozvedeny zejména na str. 53-55 písemného vyhotovení napadeného rozsudku stran postavení obžalovaného v uvedené společnosti a kontrole této společnosti z jeho strany. S ohledem na výše rozvedené skutečnosti tedy odvolací soud uzavírá, že s ohledem na zjištěné vady v jednotlivých částech napadeného rozsudku a v řízení, které mu předcházelo, nezbylo, než podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), e), f), odst. 2 tr.ř. a za použití § 261 tr.ř. napadený rozsudek z podnětu všech podaných odvolání částečně zrušit, a to v celém rozsahu ohledně obžalovaných J. D., J. Ř., J. B., Z. V., Ing. D. T., Ing. J. K., SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., PARFEMLAND, s.r.o., a nakonec i společnosti CEREBRUM, s.r.o., a následně věc vrátit podle § 259 odst. 1 tr.ř. soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalším řízení tedy zejména soud prvního stupně - provede řádným způsobem výslech znalkyně prof. Ing. Renáty Hótové - opětovně provede důkaz odborným vyjádřením finančního úřadu, k němuž nesprávně vyslechl jako zástupce Finančního úřadu pro Zlínský kraj svědka R. J. - provede zejména důkazy, jež byly v jednotlivých fázích trestního řízení předloženy obhajobou obžalovaných, s nimiž se v napadeném rozsudku nevypořádal a jež se vztahují k bankovním převodům souvisejícím s úhradou zboží, příp. komplexně zhodnotí tyto bankovní informace na základě všech dostupných údajů a nikoliv toliko v souvislosti s jednotlivými transakcemi, a to případně i poté, co k předmětné otázce nechá zpracovat znalecký posudek z oboru účetnictví. V tomto směru bude věnovat zvýšenou pozornost komplexnímu vyhodnocení zmíněných bankovních převodů, neboť pouze komplexní vyhodnocení přesunu finančních částek může objasnit otázku, zda společnost PARFEMLAND, s.r.o., skutečně hradila za dodané zboží takové finanční částky, jež pokrývaly jak samotnou cenu zboží, tak i případný zisk dovozců a odpovídající daň z přidané hodnoty. Zjištěné skutečnosti pak porovná s vlastními účetními doklady provázející jednotlivé obchody. Je přitom zřejmé, že pokud dojde ke kladnému závěru, tedy že skutečně provedené důkazy potvrzují obhajobu obžalovaných, že jednotlivým dovozcům byly ze strany této společnosti placeny částky, jež umožňovaly hrazení daně z přidané hodnoty, dojde ke zcela odlišnému důkaznímu stavu, který jen stěží bude moci umožnit závěr o propojenosti jednotlivých obžalovaných s obžalovanými J. B. a J. Ř. a společností PARFEMLAND, s.r.o., za účelem zkrácení daně z přidané hodnoty v rámci konstrukce dovozované obžalobou (v takovém případě se bude zabývat otázkou, zda obžalovaný J. D., Z. V., Ing. D. T., Ing. J. K. a společnosti SUNMOON HOMEDESIGN, s.r.o., a CEREBRUM, s.r.o., nevyužili snahy společnosti PARFEMLAND, s.r.o., o zakrytí původu zboží v souvislosti s regionalizací v rámci dohodnutého vsunutí „dovozců zboží“ a bez součinnosti s touto společností příp. s obžalovanými J. Ř. a J. B. event. za jejich tichého souhlasu sami nevyužili situace k obohacení prostřednictvím neodvedení příslušné daně z přidané hodnoty). V rámci těchto úvah se bude opětovně zabývat i otázkou, jakým způsobem byla hrazena doprava předmětného zboží tak, jak sporují ve svých odvolacích námitkách obžalovaní J. Ř. a J. B., příp. další. V této souvislosti pak zváží návrh obžalovaného J. Ř. na doplnění dokazování výslechem obchodního zástupce společnosti TEAMWAY FZC, a to L. P., když odvolacímu soudu se v této fázi za současných skutkových zjištění řízení takový důkaz nejeví jako zcela nezbytný. - zásadní pozornost pak bude věnovat změně postoje obžalovaného J. B., který ve svém vyjádření datovaném 11.7.2016 připustil, že v určité části prováděl prodej zboží bez daně z přidané hodnoty, avšak tento prodej nebyl vykazován v rámci účetnictví společnosti PARFEMLAND, s.r.o., a tedy by neměl být součástí projednávaného skutku. V této souvislosti je třeba říci, že projednávaný skutek je postaven naopak na účetních dokladech, které společnost PARFEMLAND, s.r.o., ve svém účetnictví evidovala, takže je zcela zřejmé, že pokud obžalovaný skutečně zmíněným způsobem krátil daň z přidané hodnoty, jde o jiné jednání, jež nebylo uskutečněno po vzájemné dohodě s většinou ostatních obžalovaných a zřejmě ani není součástí žalovaného skutku. V této souvislosti se nicméně jeví jako jeden z více možných závěrů i ten, že důvodem takového tvrzení obžalovaného J. B. je snaha vysvětlit záznamy o odposlechu telefonních hovorů, v nichž právě o obchodech bez daně z přidané hodnoty jmenovaný hovoří. Protože komplexní hodnocení všech důkazů v jejich vzájemné návaznosti může učinit toliko soud prvního stupně, který je provedl, bude jeho úkolem, aby zaujal v dalším rozhodnutí stanovisko i k uvedenému posunu v obhajobě obžalovaného J. B. Je třeba však zdůraznit, že odposlechy hovorů vedených obžalovaným J. D. zcela jednoznačně hovoří o systematickém krácení daně z přidané hodnoty při dovozu zboží a jeho následném prodeji, což nekoresponduje s nově uplatněnými tvrzeními obžalovaného J. B. (viz např. hovor prezentovaný soudem prvního stupně na str. 74-76 písemného vyhotovení napadeného rozsudku). - znovu se bude zabývat otázkou vzniku daňové povinnosti u jednotlivých subjektů, okamžiku vzniku této povinnosti a případné výši zkrácené daně, a to případně poté, co k uvedené problematice obstará znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví daně - vyhodnotí potřebnost doplnění dokazování rovněž listinnými důkazy, jež byly do spisového materiálu založeny v průběhu odvolacího řízení, ať už se týkají výsledků finanční kontroly ve společnosti PARFEMLAND, s.r.o., příp. vlastního dovozu zboží a nákladů tohoto dovozu, a pokud je shledá přínosným pro objasnění věci, pak je řádným procesním způsobem provede a v novém rozhodnutí vyhodnotí v návaznosti na důkazy provedené v předchozí fázi řízení. Na závěr odvolací soud zdůrazňuje, že v následujícím řízení bude podstatné zejména objasnění otázky, v kterém okamžiku v předmětné věci došlo ke zkrácení daně z přidané hodnoty, což ovlivní případné upřesnění popisu žalovaného skutku, přičemž v tomto směru bude třeba respektovat limity takové případné změny v popisu skutku dané potřebou zachování totožnosti skutku tak, jak jsou naznačeny odvolacím soudem výše a rovněž dané potřebou dodržet ustanovení § 264 odst. 2 tr.ř. s ohledem na obsah a zaměření odvolání státní zástupkyně podaného v rozdílném rozsahu a zaměření vůči jednotlivým obžalovaným. V novém rozhodnutí vyhodnotí adresnějším a přehlednějším způsobem provedené důkazy tak, aby bylo možno přezkoumat, které skutečnosti vzal za prokázané, o které konkrétní důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů (v tomto směru zejména upřesní svá zjištění v návaznosti na konkrétní listinné důkazy a vyhodnotí výpověď svědka K. a zjištění, jež z této výpovědi učinil ve vztahu k zákonnosti ve věci provedených odposlechů). Na základě upřesněného dokazování se pak bude zabývat znovu otázkou podílu jednotlivých obžalovaných na spáchání skutku, a pokud dojde k závěru o vině jednotlivých obžalovaných, pak odstraní vady rozsudku vztahující se k případnému užití různých trestních zákonů na předmětný skutek u jednotlivých osob, jakož i další vady zjištěné v tomto rozhodnutí a případně se v souvislosti s ukládáním trestu bude zabývat rovněž otázkou přiměřenosti trestů u jednotlivých obžalovaných, a to s přihlédnutím k tomu, jaký byl jejich podíl na spáchaném skutku a na výši způsobené škody (zejména ve smyslu námitek odvolání státní zástupkyně) a rovněž případně odstraní vady vztahující se k nedůvodnému uplatnění ustanovení § 58 v případě obžalované Ing. J. K. V souvislosti s novými ukládanými tresty případně zváží rovněž potřebu doplnit ukládané tresty o trest uveřejnění rozsudku podle § 23 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a své rozhodnutí v tomto směru konkrétně odůvodní. V dalším řízení soud prvního stupně rovněž znovu rozhodne o nároku na náhradu škody, který řádně uplatnilo Generální finanční ředitelství ČR. Poté, co soud prvního stupně doplní dokazování ve shora naznačeném směru a vyřeší otázky, na které poukázal v tomto rozhodnutí odvolací soud, pak ve věci znovu rozhodne a své rozhodnutí pak odůvodní způsobem požadovaným v ustanovení § 125 odst. 1 tr.ř., přičemž zejména bude věnovat pozornost tomu, aby z odůvodněnínového rozhodnutí bylo již jednoznačně patrné, které skutečnosti vzal za prokázané a o které konkrétní důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Pokud pak neprovede dokazování obhajobou navrženými důkazy v celém rozsahu, pak opětovně odůvodní, proč některým návrhům na provedení dalších důkazů nevyhověl. Na úplný závěr považuje za potřebné odvolací soud ještě doplnil, že napadený rozsudek byl z podnětu podaných odvolání ostatních obžalovaných směřujících proti výroku o vině zrušen za použití § 261 tr.ř. rovněž stran obžalované společnosti CEREBRUM, s.r.o., přestože tato společnost sama odvolání nepodala (když jak bylo zmíněno výše, podání, které jménem této společnosti zpracoval Mgr. Jan Mates, nemohla být jako odvolání posouzena). Je totiž zřejmé, že důvod, který prospívá ostatním obžalovaným, jež odvolání zaměřené proti výroku o vině napadeného rozsudku podali, prospívá rovněž jmenované společnosti CEREBRUM, s.r.o., a proto odvolací soud musel z podnětu těchto odvolání ostatních obžalovaných rozhodnout rovněž ve prospěch této společnosti. Takové rozhodnutí totiž nebylo možno učinit z podnětu odvolání státní zástupkyně, neboť toto sice směřovalo proti napadenému rozsudku v části týkající se této obžalované společnosti, nicméně bylo zaměřeno v její neprospěch, a to do výroku o trestu. Uvedené změny však souvisejí s vadami výroku o vině a zcela zřejmě jde o rozhodnutí ve prospěch této obžalované společnosti, a proto nemohl odvolací soud postupovat z podnětu zmíněného odvolání státního zástupce, ale musel tak učinit za použití § 261 tr.ř. z důvodu odvolání dalších obžalovaných.

Rubrum