5To 76/2013

Rubrum

Vzhledem k značné příbuznosti českého a slovenského jazyka a specifickému postavení slovenštiny v celé řadě právních předpisů (např. správní řád, zákon o správě poplatků a daní) není třeba automaticky do češtiny překládat obsah důkazů zachycených ve slovenském jazyce, např. protokolu o výpovědi svědka vypovídajícího slovensky, slovenské listiny apod.

Výrok

Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném ve dnech 5.2.2014 a 12.2.2014 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Čapky a soudců JUDr. Ivo Lajdy a Mgr. Petra Andrese odvolání obžalovaného T. S. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24.4.2013, č.j. 46 T 6/2012-8282, a dne 12.2.2014 rozhodl t a k t o :

Odůvodnění

Podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr.ř. se napadený rozsudek č á s t e č n ě z r u š u j e , a to v jeho odsuzující části. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. se nově rozhoduje t a k t o : Podle § 45 odst. 1 tr.zákoníku se zrušuje výrok o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr.zákona ve znění zák. č. 165/2001 Sb., týkající se obžalovaného T. S., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15.10.2008, č.j. 4 T 86/2008-181, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19.8.2009, sp.zn. 4 To 15/2009, výrok o trestu z tohoto rozhodnutí, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. obžalovaný T. S., dříve T. L., t.č. ve vazbě ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, j e v i n e n, ž e I. A. 1) s předchozím úmyslem vylákat od společnosti D. C. C., s.r.o. (dále jen D. C.) finanční prostředky, dne 7.5.2007 požádal o vydání karty Diners Club Classic s kreditním limitem 100.000,- Kč/měsíc a 100.000,- Kč/měsíc na výběr v hotovosti, přičemž předložil nepravdivý výpis z USD účtu u Swiss Export Bank Ltd, se sídlem 42 Washington Road, Worcester Park, KT4 8JH Surrey, England, United Kingdom (dále jen SEB), po schválení mu byla vydána mezinárodní platební karta Diners Club, typ charge karta, s celkovým měsíčním limitem 100.000,- Kč, který zahrnoval i možnost výběru hotovosti do 50.000,- Kč, kterou si dne 11.5.2007 v sídle společnosti D. C. C., s.r.o. převzal a dále pak v průběhu měsíce května 2007 zaslal na zákaznický servis společnosti D. C. prostřednictvím e-mailu 3 požadavky s datem 17.5.2007 o částku ve výši 28.000,- Kč,18.5.2007 o částku ve výši 50.000,- Kč a 21.5.2007 o částku ve výši 100.000,- Kč na dočasné navýšení limitu, kdy na podporu svého požadavku zaslal "Online broker employment agreement" uzavřený mezi G. F. Ltd., se sídlem London, England, United Kingdom, (dále jen G. F.) a T. L., kdy navýšení společnosti D. C. akceptovala v případě prvních dvou požadavků, požadavek z 21.5.2007 již společnost D. C. nerealizovala a kartu zablokovala z důvodu podezření na zneužití karty, přesto v době od 11.5.2007 do 19.5.2007 prostřednictvím karty prováděl výběry v hotovosti a dále odebral zboží a služby vše v celkové hodnotě 258.201,- Kč, čímž způsobil společnosti D. C. škodu v uvedené výši, přičemž jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody o částku 100.000,- Kč vyšší, 2) dne 25.5.2007 v době od 11:43 hodin do 11:46 hodin v B., na ul. L. v bankomatu č. S1AS1905 společnosti Raiffeisenbank a.s. vybral prostřednictvím své platební karty VISA Gold celkovou částku ve výši 152.000,- Kč ze svého bankovního účtu vedeného u banky HVB Bank Czech Republic, a.s., a ačkoliv si byl vědom skutečnosti, jaký je jeho aktuální disponibilní zůstatek na tomto běžném bankovním účtu a rovněž, že není oprávněn čerpat finanční prostředky z tohoto bankovního účtu do debetu, přesto následně v tentýž den 25.5.2007 v 11:59 hodin na pobočce HVB Bank Czech Republic, a.s. v B. vybral další finanční hotovost ve výši 172.000,- Kč, čímž poškozenému - společnosti HVB Bank Czech Republic, a.s., způsobil škodu ve výši nejméně 151.521,95 Kč, 3) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží jako údajný ředitel české divize G. f., na základě telefonické objednávky dne 13.6.2007 uzavřel kupní smlouvu s P. H. podnikajícím pod obchodní firmou P. H. - R. na odběr zboží : Brother fax 2920, Monitor LCD TV 19" Samsung, Dataprojektor Sony VPL-EX3 LC, skartovací stroj Wallner PPS120C, Nashuatec MP 161SPF v celkové hodnotě 87.093,42Kč a následně dne 15.6.2007 uzavřel s touto firmou další kupní smlouvu na zboží: televizor LCD Sony KDL-40U2000, televizor LCD Sony KDL-40P2530K, Cartridge HP C8721EE, Cartridge HP C8772EE, Cartridge HP C87741EE, Cartridge HP C8771 EE, Cartridge HP C8773 EE, Cartridge HP C8775 EE v celkové hodnotě 84.491,50Kč, vše pod záminkou údajného vybavení expozitury pro český trh, úhradu zboží v době nákupu doložil nepravdivým platebním příkazem SEB, přičemž požadoval zboží dodat co nejdříve s cílem odebrat zboží dříve než prodejce zjistí, že peníze na jeho účet nepřišly, tímto jednáním způsobil P. H., podnikajícímu pod obchodní firmou P. H. - R. škodu ve výši 171.586,50 Kč, 4) s předchozím úmyslem nezaplatit, odebral dne 1.12.2007 v provozovně společnosti H., spol. s r.o., zboží 1 kus hodinek zn. RAYMOND WEIL v hodnotě 297.000,- Kč, přičemž se vydával za zástupce švýcarské banky a úhradu zboží doložil nepravdivým platebním příkazem SEB, a to s cílem odebrat zboží dříve než prodejce zjistí, že peníze na jeho účet nepřišly, tímto jednáním způsobil společnosti H., spol. s r.o. škodu ve výši 297.000,- Kč, B) 1) dne 3.10.2008 v pobočce CK H. T. s.r.o. v B. uzavřel Cestovní smlouvu na zájezd pro dvě osoby do Dominikánské republiky v termínu od 16.10.2008 do 26.10.2008 pro jednu osobu a od 16.10.2008 do 16.01.2009 pro druhou osobu v celkové hodnotě 100.184,- Kč, kterou se zavázal uhradit bankovním převodem ze svého účtu vedeného u Swiss Business Bank Ltd, United Kingdom (dále jen SBB), přičemž žádnou částku nezaplatil a dne 06.10.2008 předložil cestovní kanceláři nepravdivý příkaz k úhradě částky 9.000,- CHF a nepravdivý doklad o uskutečněném bankovním převodu částky 9.000,- CHF ve prospěch cestovní kanceláře, kdy zájezd již objednával v úmyslu za něj nezaplatit, čímž chtěl způsobit společnosti H. T. s.r.o. škodu ve výši 100.184,- Kč, a fakticky způsobil škodu ve výši 29.200,- Kč související s úhradou storno poplatků, 2) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží, dne 8.10.2008 telefonicky objednal u K. P. podnikajícího pod obchodní firmou K. P. - S. zboží - tiskárny pro potisk plastových karet, tiskárny pro potisk a duplikace CD a DVD, spotřební materiál a doplňky v celkové hodnotě 868.549,- Kč, přičemž prostřednictvím elektronické pošty svou telefonickou objednávku potvrdil a současně požádal o vystavení proforma faktury, která mu byla dodavatelskou firmou zaslána prostřednictvím elektronické pošty, druhý den 9.10.2008 prostřednictvím faxu doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě ve výši 868.549,- Kč na účet dodavatele z banky SBB a to s cílem odebrat zboží dříve než prodejce zjistí, že peníze na jeho účet nepřišly a požadoval dodat zboží dne 10.10.2008 na depo společnosti PPL v B., na základě nepravdivých potvrzení mu dodavatel odeslal část objednaného zboží - pouzdra na kartu, identifikační náramky, pouzdra měkké PVC, SIGNATZ1 CD/DVD THERMAL PRINTER v celkové hodnotě 84.029,- Kč, kdy k dodání dalšího zboží nedošlo jen proto, že poškozený včas zjistil ze sdělení ČNB, ze sdělovacích prostředků a konečně vlastním prověřením telefonních čísel SBB, že se jedná o nedůvěryhodného zákazníka, čímž způsobil K. P. podnikajícímu pod obchodním jménem K. P. - S. škodu ve výši 84.029,- Kč, přičemž jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 868.549,- Kč, 3) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží pod záminkou vybavení makléřské kanceláře v B., koncem října 2008 telefonicky a následně dne 30.10.2008 prostřednictvím elektronické pošty objednal u firmy DLNK, s.r.o., provozovna v H. K., zboží: LCD TV Sony Bravia 101 cm, 3 ks notebook HP s programy v celkové hodnotě 217.818,- Kč, přičemž požadoval vystavenou fakturu na společnost S. D. & I. Ltd, London (dále jen S. D.) zaslat faxem na centrálu do Londýna, což bylo prodejcem odmítnuto, dále prodejci nabídl platbu bankovním převodem ze švýcarské banky Banque Suisse-Bosen se sídlem v Londýně (dále jen BSB) a dne 31.10.2008 faxem zaslal nepravdivé potvrzení o převedení finančních prostředků na účet prodejce, a to s cílem odebrat zboží dříve než prodejce zjistí, že peníze na jeho účet nepřišly, k vydání zboží ze strany firmy DLNK nedošlo, neboť prodejce podmiňoval vydání zboží prokazatelným uhrazením kupní ceny, jednání obžalovaného tak bezprostředně směřovalo ke způsobení škody v celkové výši 217.818,- Kč, 4) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží, v říjnu 2008 telefonicky objednal u firmy ATC. a.s. elektroniku (televizory, notebooky, tiskárny atd.) v celkové hodnotě 3.877.133,00 Kč, přičemž se vydával za zástupce společnosti S. D., vzhledem k tomu, že dodavatelská firma požadovala platbu předem vystavila proforma fakturu na uvedenou částku, kterou obžalovaný nikdy neuhradil a ani tak neměl nikdy v úmyslu, dodavatel požadované zboží nedodal a objednávku stornoval, jednání obžalovaného však bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 3.877.133,- Kč, 5) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží, v říjnu 2008 telefonicky objednal u T. B., podnikajícího pod obchodní firmou T. B., zboží - elektroniku 1 kus Sony Bravia KDL 46W4500, 2 kusy Asus NB M70VM, 1 kus Canon MX850, 1 kus Canon 1 160 + sluchátko v celkové hodnotě 154.263,00 Kč, přičemž se vydával za zástupce společnosti S. D., vzhledem k tomu, že dodavatelská firma požadovala platbu předem vystavila proforma fakturu na uvedenou částku, kterou obžalovaný nikdy neuhradil a ani tak neměl nikdy v úmyslu, pouze prostřednictvím faxu doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě za požadované zboží a to s cílem odebrat zboží dříve než dodavatel zjistí, že peníze na jeho účet nepříjdou, na základě nepravdivých potvrzení mu dodavatel elektroniku dne 15.10.2010 předal, tímto jednáním způsobil obžalovaný T. B., podnikajícímu pod obchodní firmou T. B., škodu ve výši 154.263,00 Kč, 6) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží jako údajný zástupce společnosti S. D. dne 3.11.2008 telefonicky a následně dne 5.11.2008 prostřednictvím elektronické pošty objednal u firmy A. e., spol. s r.o., zboží v celkové hodnotě 388.600,- Kč a dále tímto způsobem doručil nepravdivý platební příkaz, potvrzení banky BSB o tom, že platba byla učiněna, potvrzení o neodvolatelnosti platebního příkazu, přičemž požadoval zboží dodat co nejdříve s cílem odebrat zboží dříve než prodejce zjistí, že peníze na jeho účet nepřišly, k vydání zboží ze strany dodavatele nedošlo, neboť tento podmiňoval vydání zboží prokazatelným uhrazením kupní ceny, jednání obžalovaného bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 388.600,- Kč, 7) v B. na ul. S. v prodejně Bc. S. K., podnikajícího pod obchodní firmou Bc. S. K., s místem podnikání B., s předchozím úmyslem za zboží nezaplatit: a) po předchozí telefonické a emailové objednávce osobně dne 4.11.2008 odebral jezdecké sedlo s příslušenstvím, vše v hodnotě 60.800,- Kč, kdy předem zaslal z dosud neustanoveného media na fax prodejny č. 541 240 041 nepravdivá potvrzení o realizaci platby ve výši 60.800,- Kč na účet, na kterých je uvedeno, že platba odchází na účet prodejce z banky Swiss Business Bank, ač tato platba realizována nebyla a to s cílem oklamat poškozeného a vylákat na něm shora uvedené zboží, b) po předchozí telefonické dohodě zaslal z dosud neustanoveného media na fax prodejny nepravdivé potvrzení o realizaci platby ve výši 150.000,- Kč na stejný účet jako v bodě A, přičemž tato částka měla být kreditem na nákupy, a to s cílem oklamat poškozeného a vylákat na něm další zboží - jezdecké sedlo v hodnotě 43.400,- Kč, které dne 7.11.2008 na prodejně vyzvedl dosud neustanovený muž, c) dne 10.11.2008 společně s dosud neustanoveným mužem odebral jezdecké sedlo i s doplňky v celkové hodnotě 112.793,- Kč, kdy mu prodejce vystavil a předal faktury na částky ve výši 81.345,- Kč a 31.448,- Kč, dne 12.11.2008 pak zaslal prodejci z dosud neustanoveného media nepravdivé potvrzení o provedené platbě, vzhledem k tomu, že po podání trestního oznámení T. S. jedno sedlo v hodnotě 50.990,- Kč poškozenému vrátil, výše uvedeným jednáním způsobil poškozenému Bc. S. K., škodu ve výši 216.293,- Kč, kdy po podání trestního oznámení sedlo popsané pod bodem a) poškozenému vrátil, 8) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží, v listopadu 2008 telefonicky objednal u společnosti M. SÚ s.r.o. zboží - dvoje zlaté hodinky značky Reymond Weil v celkové hodnotě 600.000,- Kč, s tím že dále tvrdil, že podal v Londýně příkaz k převodu peněz na jejich účet, dodavatelská firma však odmítla zboží vydat s tím, že to bude možné až v okamžiku, kdy se patřičná částka připíše na jejich účet, to se však nikdy nestalo a obchod se neuskutečnil, jednání obžalovaného bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 600.000,- Kč, 9) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží, dne 1.12.2008 v prodejně D. v obchodním centru O. M. u B., od společnosti H. spol. s r.o., převzal pánské náramkové hodinky zn. Longines v hodnotě 36.250,- Kč, zapalovač zn. S.T. Dupont v hodnotě 18.750,- Kč a psací pero zn. S.T. Dupont v hodnotě 22.990,- Kč, přičemž téhož dne prostřednictvím faxu doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě ve výši 4.000,-CHF na účet dodavatele ze SBB a to s cílem odebrat zboží dříve než prodejce zjistí, že peníze na jeho účet nepřišly, na základě nepravdivých potvrzení mu dodavatel zboží-hodinky, zapalovač a pero téhož dne předal, čímž způsobil společnosti H. spol. s r.o. škodu ve výši 77.900,- Kč, 10) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží, dne 2.12.2008 uzavřel v prodejní galerii kupní smlouvu se společností D. spol. s r.o. na předmět - 10-19957/003 Náramek z bílého zlata osazený diamanty, moderního briliantového brusu celk. cca. 5,00 ct 750/1000, v. 29,85 g, délka 18 cm za smluvní prodejní cenu 114.400,- Kč, přičemž téhož dne prostřednictvím faxu doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě ve výši 120.000,- Kč na účet dodavatele z BSB, a to s cílem odebrat zboží dříve než prodejce zjistí, že peníze na jeho účet nepřišly, na základě nepravdivých potvrzení mu dodavatel zboží-náramek téhož dne předal, dále požadoval i další zboží, tomu však prodejcem předáno nebylo, neboť podmínkou pro další prodej bylo zaplacení kupní ceny již předaného náramku, čímž způsobil společnosti D. spol. s r.o. škodu ve výši 114.400,- Kč, 11) s předchozím úmyslem nezaplatit za ubytování a útratu v hotelové restauraci, se dne 4.12.2008 od 22.58 hodin do 9.12.2008 ubytoval společně s R. B. v Hotelu V. I. v B., kdy R. B. ubytování ukončil dne 5.12.2008 a platbu za jeho osobu měl provést obžalovaný, v průběhu ubytování využíval hotelovou restauraci, kde si postupně odebral stravu, nápoje a další služby v celkové hodnotě 10.638,50 Kč, přičemž personálu hotelu předal nekrytou kreditní kartu jako garanci s tím, že platbu provede v den odjezdu, dne 6.12.2008 kolem 16 hodiny hotel opustil avšak ubytování oficiálně neukončil, následně dne 7.12.2008 telefonicky přislíbil dlužnou částku uhradit a hotelovému personálu sdělil, že se do hotelu vrátí, což však neučinil a konečně 15.12.2008 požádal o zaslání faktury, kterou do dnešního dne neuhradil, čímž poškozené společnosti I. V., a.s., I. způsobil škodu v celkové výši 10.638,50 Kč, 12) s předchozím úmyslem nezaplatit za zprostředkování pronájmu bytu, dne 8.12.2008 v B. uzavřel se společností B. R. s.r.o. zprostředkovatelskou smlouvu na pronájem zařízeného bytu 2+kk, na ul. L., B., na jejímž základě náležela zprostředkovateli provize ve výši 35.700,- Kč, přičemž předložil nepravdivý platební příkaz, potvrzení banky BSB o tom, že platba byla učiněna, potvrzení o neodvolatelnosti platebního příkazu, úmyslným neuhrazením provize způsobil společnosti B. R. s.r.o. škodu ve výši 35.700,- Kč, 13) s předchozím úmyslem nezaplatit za pronájem bytu, dne 8.12.2008 v B. uzavřel s J. P., jako pronajímatelem, smlouvu o pronájmu bytu 2+kk, na ul. L., B., kdy se smluvně zavázal hradit nájemné ve výši 20.000,- Kč měsíčně předem, přičemž požadoval změnu z platby v hotovosti na platbu bankovním převodem v mezinárodní formě, dále pronajímateli předložil nepravdivý platební příkaz, potvrzení banky BSB o tom, že platba byla učiněna, potvrzení o neodvolatelnosti platebního příkazu o uhrazení částky ve výši 100.000,- Kč na účet pronajímatele, následně majitel bytu zjistil, že k žádné platbě nedošlo, dne 18.1.2009 od smlouvy odstoupil z důvodu hrubého porušení smlouvy o pronájmu, úmyslným neuhrazením nájemného za dva měsíce způsobil J. P. škodu ve výši 40.000,- Kč, 14) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží, dne 15.12.2008 telefonicky objednal u D. T., podnikajícího pod obchodní firmou D. T. zboží - výpočetní techniku v celkové hodnotě 500.000,- Kč, a dále dne 16.12.2008 opět telefonicky sdělil, že na jeho účet převedl částku ve výši 500.000,- Kč, a to s cílem odebrat zboží dříve než prodejce zjistí, že peníze na jeho účet nepřišly a požadoval dodat 12 ks notebooků, což D. T. odmítl a na schůzku konanou dne 17.12.2008 v B. na ulici L. přivezl pouze 2 kusy notebooků zn. Toshiba A300-1ND výr. číslo SY8239765Q a SY8240481 v celkové hodnotě 56.348,- Kč včetně poplatků, které převzal a prodejci předal jako doklad o úhradě zboží v hodnotě 500.000,- Kč nepravdivé potvrzení o bankovním převodu z banky BSB na jeho účet, kdy k dodání dalšího zboží nedošlo jen proto, že poškozený zjistil ze sdělovacích prostředků, že obžalovaný je označován jako podvodník, čímž způsobil D. T., škodu ve výši 56.348,- Kč, přičemž jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení celkové škody ve výši 500.000,- Kč, 15) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží jako zástupce banky S. D. pod záminkou zabezpečení technického vybavení nově zřizovaných poboček v ČR, dne 18.12.2008 telefonicky a následně prostřednictvím elektronické pošty objednal u A. V., podnikajícího pod obchodní firmou A. V. zboží v celkové hodnotě 3.999.426,- Kč, přičemž požadoval zboží dodat do druhého dne a nabízel předem platbu bankovním převodem, a to s cílem odebrat zboží dříve než prodejce zjistí, že peníze na jeho účet nepřišly, ke škodě na majetku A. V. nedošlo jen proto, že si poškozený prostřednictvím internetu ověřoval údaje objednatele a zjistil, že T. S. má na území ČR páchat podvody a předmětnou objednávku včas odmítl, jednání obžalovaného tak směřovalo bezprostředně ke způsobení škody poškozenému A. V. ve výši 3.999.426,- Kč, 16) s předchozím úmyslem nezaplatit za ubytování a útratu v hotelové restauraci, se dne 21.12.2008 v 14:00 hod. ubytoval na tři dny v hotelu N. A. v B., v průběhu ubytování využíval hotelovou restauraci, kde si postupně odebral stravu a cigarety v celkové hodnotě 4.092,- Kč, dne 22.12.2008 pak k sobě nechal na hotelový pokoj na dva dny ubytovat neznámou ženu, kdy celková částka za ubytování, kterou měl uhradit, činila 6.450,- Kč; dne 23.12.2008 pak kolem 14:00 hod. s úmyslem se již nevrátit, z hotelu odešel, na recepci sdělil, že má zablokovanou platební kartu a musí si jít do banky vyřídit novou a že se ještě téhož dne do hotelu vrátí a vše zaplatí, což však do současné doby neučinil a nic z dlužné částky za ubytování a útratu v restauraci neuhradil a poškozené společnosti J. G. s.r.o., tak způsobil škodu v celkové výši 10.542,- Kč; 17) s předchozím úmyslem nevrátit finanční prostředky si dne 31.12.2008 ve V. půjčil od J. P. ve V. částku ve výši 60.000,- Kč s tím, že dluh splatí do 7.1.2009, na zajištění závazku plynoucího z této půjčky vystavil téhož dne směnku vlastní na částku 200.000,- Kč, ač věděl, že nemá potřebné finanční krytí a vzhledem ke svým majetkovým poměrům nemůže dostát svému závazku, který si vytvořil shora popsaným způsobem, čímž tímto jednáním způsobil J. P. škodu ve výši 60.000,- Kč, 18) s předchozím úmyslem nezaplatit za ubytování a útratu v hotelové restauraci, se dne 14.1.2009 do 17.1.2009 ubytoval v Hotelu G. na ul. B. v B., v průběhu ubytování využíval hotelovou restauraci, kde si postupně odebral stravu, nápoje a další služby v celkové hodnotě 11.575,- Kč, dne 17.1.2009 hotelovému personálu písemně stvrdil dlužnou částku uhradit do 31.1.2009, což však do současné doby neučinil a nic z dlužné částky za ubytování a útratu v restauraci neuhradil a poškozené společnosti A. H. B. cz. s.r.o. původně G. H. B. G. s.r.o. tak způsobil škodu v celkové výši 11.575,- Kč, II. 1) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby v únoru 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, telefonicky objednal u společnosti M., a.s., reklamní kampaň na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě 191.108,- Kč, přičemž prostřednictvím elektronické pošty svou telefonickou objednávku potvrdil a dne 27.2.2008 prostřednictvím faxu doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě ve výši 191.108,- Kč na účet dodavatele z banky SBB, a to s cílem odebrat služby dříve než dodavatel zjistí, že peníze na jeho účet nepřijdou, na základě nepravdivých potvrzení dodavatel realizoval v deníku Lidové noviny reklamní kampaň a to v období od 3.3.2008 do 5.3.2008, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti M., a.s. škodu ve výši nejméně 39.583,50 Kč a jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení celkové škody ve výši 191.108,- Kč, 2) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby v dubnu 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, telefonicky objednal u společnosti M. Česká republika, a.s., reklamní kampaň na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě 1.295.478,- Kč, přičemž prostřednictvím elektronické pošty svou telefonickou objednávku potvrdil a dne 23.4.2008 prostřednictvím faxu doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě ve výši 1.693.440,- Kč na účet dodavatele z banky SBB, a to s cílem odebrat služby dříve než dodavatel zjistí, že peníze na jeho účet nepřijdou, na základě nepravdivých potvrzení dodavatel realizoval v deníku M. reklamní kampaň a to v období od 25.4.2008 do 9.5.2008, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti M. Česká republika, a.s. škodu ve výši nejméně 1.295.478,- Kč, 3) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby v přesně nezjištěné době v průběhu měsíce dubna 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, telefonicky objednal u firmy V. M. I., s.r.o., inzerci na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě 462.670,- Kč, přičemž prostřednictvím elektronické pošty svou telefonickou objednávku potvrdil a následně dne 18.4.2008 prostřednictvím faxu zaslal písemnou objednávku, na základě této podvodné objednávky dodavatel uveřejnil v měsících dubnu a květnu 2008 objednanou inzerci v periodicích Plzeňský rozhled a Rozhled a vzhledem ke skutečnosti, že faktury vystavené dodavatelem č. 2820440 ze dne 10.4.2008 na částku 51.408,- Kč se splatností 17.4.2008 a č. 2820743 ze dne 20.5.2008 na částku 92.534,40 Kč se splatností 27.5.2008 neuhradil v dobách splatnosti ani později, dodavatel zastavil uveřejňování další objednané inzerce, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti V. M. I., s.r.o. škodu ve výši nejméně 143.942,40 Kč, přičemž jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 462.670,- Kč, 4) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané v přesně nezjištěné době počátkem měsíce května 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, telefonicky objednal u firmy SGR J. M. v.o.s., reklamní agentura, reklamní kampaň na produkty společnosti SBB (pronájem plochy a výrobu grafiky) v celkové hodnotě 196.320,- Kč bez DPH, přičemž prostřednictvím elektronické pošty svou telefonickou objednávku potvrdil a dne 13.6.2008 prostřednictvím faxu doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě ve výši 172.800,- Kč na účet dodavatele z banky SBB, a to s cílem odebrat služby dříve než dodavatel zjistí, že peníze na jeho účet nepřijdou, na základě nepravdivých potvrzení dodavatel realizoval reklamní kampaň, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti SGR J. M. v.o.s. škodu ve výši 196.320,- Kč, 5) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby v květnu 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, telefonicky objednal u společnosti G. P. M. reklamní kampaň na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě 92.850,- Kč a u společnosti G. P., a.s., v hodnotě 124.830,- Kč, přičemž vystavené faktury požadoval zaslat na kontaktní adresu SBB, ač věděl, že si je zde nikdy nepřevezme a tudíž ani neuhradí, na základě smluv o inzerci dodavatelé realizovali v titulu G. R. a v titulu G. R. B. reklamní kampaň a to v období červen až říjen 2008, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti G. P. M., a.s. škodu ve výši 92.850,- Kč, a společnosti G. P., a.s. škodu ve výši 124.830,- Kč, 6) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby dne 15.6.2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, telefonicky a později prostřednictvím elektronické pošty objednal od společnosti BBP., s.r.o., reklamní kampaň na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě cca 500.000,- Kč, přičemž vystavené faktury požadoval zaslat na kontaktní adresu SBB, ač věděl, že je nikdy neuhradí a ani tak neměl nikdy v úmyslu, pouze prostřednictvím faxu dne 2.10.2008 doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě za vyfakturované služby, na základě potvrzené objednávky zahraniční inzerce, dodavatel realizoval v titulech (PROOSTRAVSKO, PROBRNO, PROVYSOČINU, PROPARDUBICKO, VAŠE ŠANCE - Brno, PROBRNĚNSKO, PŘEHLEDNÉ REALITY)) reklamní kampaň a to v období červenec až srpen 2008, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti BBP., s.r.o. škodu ve výši 401.216,- Kč, 7) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby dne 17.6.2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, telefonicky objednal u společnosti E. a.s., reklamní kampaň na produkty společnosti SBB a to 18 celostránkových inzerátů, z toho 15 inzerátů v deníku Hospodářské noviny a 3 inzeráty v týdeníku Ekonom s termínem zveřejnění od 14.7.2008 do 28.8.2008, u týdeníku Ekonom od 24.7.2008 do 7.8.2008, v celkové hodnotě 5.853.355,- Kč, vzhledem k tomu, že vydavatel požadoval platbu předem vystavil proforma fakturu na uvedenou částku, kterou obžalovaný nikdy neuhradil a ani tak neměl nikdy v úmyslu, pouze prostřednictvím faxu doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě za požadovanou inzerci a to s cílem odebrat zboží a inzerci dříve než dodavatelé zjistí, že peníze na jeho účet nepřijdou, vydavatel následně platbu urgoval a posunoval termíny zveřejnění na pozdější dobu, na září 2008 až nakonec objednávku stornoval a inzerci neuveřejnil, kdy jednání obžalovaného bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 5.853.355,- Kč 8) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby v červenci 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, objednal u společnosti M. f., a.s., reklamní kampaň na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě 2.453.780,- Kč, dne 9.10.2008 doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě ve výši 2.667.380,- Kč na účet dodavatele z banky SBB, a to s cílem odebrat služby dříve než dodavatel zjistí, že peníze na jeho účet nepřijdou, na základě podvodných objednávek a nepravdivých potvrzení dodavatel realizoval v období od 29.8.2008 do 17.10.2008 v periodiku MF Plus a dále i v jiných titulech MF jako dne 8.8.2008 Projekt, dne 22.8.2008 Bydlení Stavby Reality, dne 11.8.2008 Strategie, dne 26.8.2008 Reality, reklamní kampaň a vzhledem ke skutečnosti, že faktury vystavené dodavatelem č. I53187431 ze dne 29.8.2008 na částku 416.500,- Kč se splatností 28.9.2008 a č. I53187320 ze dne 11.8.2008 na částku 41.650,- Kč splatnou dne 10.9.2008, č. I53188789 ze dne 24.9.2008 na částku 28.560,- Kč splatnou 24.10.2008, č. I53187487 ze dne 25.8.2008 na částku 35.700,- Kč splatnou 24.9.2008, č. I53187409 ze dne 13.8.2008 na částku 35.700,- Kč splatnou 12.9.2008, č. I53187807 ze dne 28.8.2008 na částku 51.170,- Kč splatnou 27.9.2008 neuhradil v dobách splatnosti ani později, dodavatel zastavil uveřejňování další objednané inzerce, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti M. f., a.s., škodu ve výši nejméně 609.280,- Kč, přičemž jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 2.453.780,- Kč, 9) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby v přesně nezjištěné době v průběhu měsíce července 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, telefonicky objednal u D. B., podnikajícího pod obchodní firmou D. B., s místem podnikání inzerci na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě 700 Euro, přičemž prostřednictvím elektronické pošty svou telefonickou objednávku potvrdil, na základě této pak dodavatel uveřejnil objednanou inzerci v inzertních časopisech Vysočina city a Znojemský magazín, a následně fakturu č. 280100338 vystavenou dodavatelem dne 4.8.2008 na částku 700 Euro se splatností 14.8.2008 v době splatnosti ani později neuhradil, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozenému D. B. škodu ve výši 700 euro (nejméně 16.793,- Kč), 10) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané, v přesně nezjištěné době, v průběhu měsíců srpna a září 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, objednal u firmy F. A., s.r.o., inzerci na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě 352.240,- Kč, a to nejprve telefonicky a následně i písemnými objednávkami ze dne 18.8.2008 a 18.9.2008, na základě těchto podvodných objednávek dodavatel uveřejnil v měsících září a říjnu 2008 objednanou inzerci v periodiku Marketing Journal a vzhledem ke skutečnosti, že faktury vystavené dodavatelem č. FO-0168/08 ze dne 10.9.2008 na částku 88.060,- Kč se splatností 24.9.2008 a č. FO-0208/08 ze dne 27.10.2008 na částku 88.060,- Kč se splatností 10.11.2008 neuhradil v dobách splatnosti ani později, dodavatel zastavil uveřejňování další objednané inzerce, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti F. A., s.r.o. škodu ve výši nejméně 176.120,- Kč, přičemž jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 352.240,- Kč, 11) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby, v přesně nezjištěné době, v průběhu měsíce září 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, telefonicky objednal u firmy M. P., s.r.o., inzerci na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě 387.940,- Kč, přičemž prostřednictvím elektronické pošty svou telefonickou objednávku potvrdil a dne 13.10.2008 prostřednictvím faxu doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě ve výši 500.000,- Kč na účet dodavatele z banky SBB, a to s cílem odebrat služby dříve než dodavatel zjistí, že peníze na jeho účet nepřijdou, na základě nepravdivých potvrzení dodavatel uveřejnil v měsících září a říjen 2008 objednanou inzerci v periodiku Moravský region a poté zastavil uveřejňování další objednané inzerce, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti M. P., s.r.o. škodu ve výši nejméně 163.200,- Kč, přičemž jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 387.940,- Kč, 12) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby v říjnu 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, objednal u společnosti M. f., a.s., reklamní kampaň na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě 1.665.973,- Kč, a to v deníku E 15 a současně téhož dne prostřednictvím online inzerce objednal v E15 online reklamní kampaň na produkty SBB v celkové hodnotě 36.500,- Kč (bez DPH) a dne 9.10.2008 doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě ve výši 1.665.973,- Kč a dále ve výši 67.830,- Kč na účet dodavatele z banky SBB, a to s cílem odebrat služby dříve než dodavatel zjistí, že peníze na jeho účet nepřijdou, na základě podvodných objednávek a nepravdivých potvrzení dodavatel realizoval v období od 6.10.2008 do 24.10.2008 v deníku E 15 reklamní kampaň a vzhledem ke skutečnosti, že fakturu vystavenou dodavatelem č. 800000830 ze dne 14.10.2008 na částku 56.417,- Kč se splatností 13.11.2008 neuhradil v době splatnosti ani později, dodavatel zastavil uveřejňování další objednané inzerce, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti M. f., a.s., škodu ve výši nejméně 56.417,- Kč, přičemž jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 1.709.408,- Kč, III. V období od počátku měsíce března 2007 do 18.1.2009, s úmyslem se obohatit, nabízel prostřednictvím inzerce publikované v regionálním i celostátním tisku a na internetu možnost získání úvěrů, půjček a hypoték nejprve od společnosti SEB a později od společnosti SBB, a to v období od počátku měsíce března 2007 do cca. konce roku 2007 jako osoba vydávající se neoprávněně za zástupce společnosti SEB, vystupující pod jménem T. L. a v období od cca počátku roku 2008 do 18.1.2009 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, vystupující pod jménem T. S., kdy byl nejméně 73 zájemci z celé České republiky a Slovenska telefonicky kontaktován s žádostí o poskytnutí půjček, úvěrů, příp. hypoték, přičemž jim daný finanční produkt přislíbil, kdy ve většině případů jako ručící instrument od zájemců vyžadoval vyplnění a podepsání bianco směnek a předem požadoval úhradu peněžních částek zpravidla ve výši od 5.000,- Kč do 100.000,- Kč, a to pod různými záminkami, ačkoliv věděl, že zájemcům úvěr, půjčka, hypotéka nebude poskytnuta a že se tímto způsobem na jejich úkor obohatí, kdy takto vylákané peněžní prostředky si nejčastěji nechával vkládat na své osobní bankovní účty vedené u eBanky, a.s. a GE Money Bank, a.s. nebo zasílat prostřednictvím služby Western Union do B. či poste restante na POST B. 1 nebo B. 21, kde si je pak osobně vyzvedával a následně se pro poškozené stával nekontaktním, kdy takto jednal minimálně v následujících případech: 1) v průběhu měsíce března 2007 na základě telefonické žádosti poškozeného J. K., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SEB ve výši 900.000,- CHF, přičemž jako žadatelka o předmětný úvěr byla vedena E. K. následně poškozeného telefonicky informoval o skutečnosti, že došlo k přejmenování banky na SBB, a že i on změnil jméno na T. S. a postupně po poškozeném požadoval úhradu různých peněžních částek, kterými podmiňoval poskytnutí slíbeného úvěru, a to na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený sám nebo prostřednictvím E. K. na tento vložil dne 11.2.2008 částku ve výši 7.800,- Kč, dne 14.2.2008 částku 5.800,- Kč, dne 6.3.2008 částku 4.000,- Kč, dne 28.3.2008 částku 4.000,- Kč, dne 13.6.2008 částku 9.000,- Kč a dne 18.6.2008 částku 6.000,- Kč, obžalovaný následně po poškozeném požadoval úhradu i dalších peněžních částek v dosud nezjištěné výši, a to bez uvedení důvodů či např. na letenku, na TAXI apod., což poškozený již neakceptoval, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném J. K. částku v celkové výši 36.600,- Kč, 2) v průběhu měsíce června 2007 na základě telefonické žádosti poškozeného M. Š., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SEB ve výši 360.000,- CHF, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 78.120,- Kč (odpovídající částce 5.000,- CHF), kterou poškozený zaslal podle instrukcí obžalovaného dne 27.6.2007 prostřednictvím služby Western Union na jméno T. L. následně obžalovaný poškozeného telefonicky informoval o tom, že veškerý písemný materiál týkající se předmětného úvěru přechází na novou banku SBB, poté v lednu 2008 po poškozeném požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., částku ve výši 7.735,- Kč údajně určenou na vydání karty umožňující čerpání úvěru, kdy poškozený vložil tuto částku dne 22.1.2008 na uvedený účet, dále požadoval na údajné vydání další karty částku ve výši 8.599,- Kč, kterou poškozený vložil opět na uvedený účet obžalovaného dne 21.2.2008, dále si obžalovaný od poškozeného v únoru 2008 půjčil částku ve výši 2.000,- Kč, kterou mu poškozený opět vložil na uvedený bankovní účet dne 26.2.2008, počátkem března 2008 pak po poškozeném požadoval půjčku ve výši 7.500,- Kč údajně určenou na letenku obžalovaného z Londýna do ČR s tím, že osobně přiveze peníze, což nesplnil, ačkoliv poškozený mu požadovanou sumu vložil opět na uvedený bankovní účet dne 3.3.2008, následně v květnu 2008 požadoval po poškozeném poskytnutí půjčky ve výši 50.000,- Kč, kterou mu poškozený však již odmítl poskytnout, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném M. Š. částku ve výši 103.954,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 153.954,- Kč, 3) v průběhu měsíce června a července 2007 na základě telefonické žádosti poškozeného J. S., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SEB ve výši 50.000,- CHF, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 88.000,- Kč, kdy poškozený ve dnech 3.7.2007 a 4.7.2007 vložil na jeho osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., částky ve výši 48.000,- Kč, resp. 38.000,- Kč, dále po poškozeném požadoval úhradu i dalších částek, kdy poškozený mu vložil na uvedený bankovní účet dne 31.8.2007 částku ve výši 14.000,- Kč, na údajnou úhradu letenky, dne 1.9.2007 částku 41.000,- Kč, na úkony spojené s dalším vyřízením úvěru a dne 28.12.2007 dalších 3.000,- Kč, v souvislosti s nutností vystavit platební kartu, následně obžalovaný poškozeného telefonicky informoval o tom, že veškerý písemný materiál týkající se předmětného úvěru přechází na novou banku SBB, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném J. S. částku v celkové výši nejméně 144.000,- Kč, přičemž poškozenému pod pohrůžkou podání trestního oznámení vrátil částku ve výši 4.000,- Kč, kterou mu dne 16.8.2008 zaslal prostřednictvím služby Western Union, 4) v průběhu měsíce června a července 2007 na základě telefonické žádosti poškozeného V. V., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SEB ve výši 35.500,- CHF, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným vložil na uvedený účet dne 12.7.2007 částku ve výši 15.000,- Kč, dne 13.7.2007 částku 5.000,- Kč a dne 15.8.2007 částku 10.000,- Kč, dále po poškozeném požadoval v měsíci lednu 2008 úhradu částky ve výši 5.000,- Kč a v měsíci březnu 2008 částku ve výši 2.000,- Kč, které poškozený uhradil vkladem na shora uvedený bankovní účet obžalovaného ve dnech 21.1.2008 a 17.3.2008, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném V. V. částku ve výši 37.000,- Kč, 5) v průběhu měsíce června a července 2007 na základě telefonické žádosti poškozeného Z. Z., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SEB ve výši 800.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 80.000,- Kč jakožto jistiny, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným vložil dne 20.7.2007 na uvedený účet pouze částku ve výši 15.000,- Kč, dále poškozenému zaslal potvrzenou úvěrovou smlouvu ze strany SEB na požadovanou částku 800.000,- Kč, dále v měsíci lednu 2008 požadoval zaslat po poškozeném opět na shora uvedený bankovní účet částku ve výši 7.500,- Kč určenou na vydání platební karty umožňující čerpání finančních prostředků z údajně poskytnutého úvěru, kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným vložil dne 21.1.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 5.000,- Kč, dále v měsíci únoru 2008 požadoval zaslat po poškozeném opět na shora uvedený bankovní účet částku ve výši 7.500,- Kč určenou na vydání další platební karty umožňující čerpání finančních prostředků z údajně poskytnutého úvěru, kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným vložil dne 21.2.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 5.000,- Kč, dále poškozeného instruoval k vyplnění Mezinárodního příkazu k úhradě faxem na požadovanou částku, přičemž poškozený tento příkaz ale již s hlavičkou společnosti SBB zaslal faxem na číslo uvedené obžalovaným, když dále obžalovaný poškozeného telefonicky informoval o tom, že veškerý písemný materiál včetně karet přechází na novou banku SBB, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném Z. Z. částku ve výši 25.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 95.000,- Kč, 6) v průběhu měsíce července 2007 na základě telefonické žádosti poškozené A. G., této osobně při schůzce v nákupním centru V. v B. přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SEB ve výši 980.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 80.000,- Kč jakožto jistiny, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., což zpočátku poškozená odmítla, ale později po vzájemné dohodě s obžalovaným vložila dne 28.1.2008 na uvedený účet částku ve výši 4.000,- Kč, dále poškozené zaslal potvrzenou úvěrovou smlouvu ze strany SEB na částku 60.000,- CHF, dále poškozenou instruoval k vyplnění Mezinárodního příkazu k úhradě faxem na požadovanou částku, přičemž poškozená tento příkaz ale již s hlavičkou společnosti SBB zaslala faxem na číslo uvedené obžalovaným, potom v lednu 2008 obžalovaný poškozenou telefonicky informoval o tom, že pokud trvá na předmětném úvěru, tak tento bude poskytnut již novou bankou SBB, kam má pracovně přestoupit, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené A. G. částku ve výši 4.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 80.000,- Kč, 7) v průběhu měsíce března 2008 na základě telefonické žádosti poškozené V. J., tehdy S., této osobně při schůzce v nákupním centru V. v B. přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 500.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 40.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená vložila požadovanou částku dne 18.3.2008 na uvedený účet, dále poškozené zaslal potvrzenou úvěrovou smlouvu ze strany SBB na částku 500.000,- Kč a požadoval zaslat opět na shora uvedený bankovní účet částku ve výši 10.000,- Kč určenou na vydání platebních karet umožňujících čerpání finančních prostředků z údajně poskytnutého úvěru, kterou poškozená vložila na tento účet dne 19.3.2008, dále požadoval zaslat další částku ve výši 1.000,- Kč na nákup letenky s tím, že poškozené z Londýna osobně doveze platební karty umožňující čerpání úvěru, kdy poškozená tuto částku dne 27.3.2008 vložila opět na uvedený účet, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené V. J. (dříve S.) částku ve výši 51.000,- Kč, 8) v průběhu měsíce března 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného R. A., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 150.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným vložil dne 19.3.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 5.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném R. A. částku ve výši 5.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 30.000,- Kč, 9) v průběhu měsíce února a března 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného S. M., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 4.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným vložil dne 26.3.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 15.000,- Kč, dále požadoval zaslat další částku ve výši 2.000,- Kč na nákup letenky z Londýna s tím, že poškozenému sdělil, že se jedná o půjčku, kdy poškozený tuto částku dne 27.3.2008 vložil opět na shora uvedený účet, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném S. M. částku ve výši 17.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 32.000,- Kč, 10) v průběhu měsíce března 2008 na základě telefonické žádosti poškozených V. V. a M. T., těmto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.000.000,- Kč, přičemž po nich předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškození vložili tuto částku dne 25.3.2008 na uvedený účet, dále požadoval zaslat další částku ve výši 5.000,- Kč určenou na vydání kreditní karty, kdy poškození tuto částku dne 9.4.2008 vložili opět na shora uvedený účet, shora popsaným způsobem vylákal na poškozených V. V. a M. T. částku ve výši 35.000,- Kč, 11) v průběhu měsíce března 2008 na základě telefonické žádosti poškozené L. Š., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.300.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená vložila tuto částku na dvakrát na uvedený účet, a to dne 31.3.2008 částku ve výši 20.000,- Kč a dne 1.4.2008 pak částku ve výši 10.000,- Kč, dále požadoval zaslat částku ve výši 7.500,- Kč, kterou poškozená dne 3.4.2008 vložila opět na uvedený účet a dne 20.6.2008 po poškozené požadoval úhradu další částky ve výši 6.000,- Kč údajně určenou jako manipulační poplatek na směnu peněz určených pro poskytnutí úvěru, kdy poškozená mu tuto částku zaslala podle instrukcí obžalovaného téhož dne prostřednictvím služby Western Union na jméno Ing. T. S. do B., shora popsaným způsobem vylákal na poškozené L. Š. částku ve výši 43.500,- Kč, 12) v průběhu měsíce března či dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené J. T., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 600.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 40.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená vložila tuto částku nadvakrát na uvedený účet, a to dne 11.4.2008 částku ve výši 30.000,- Kč a dne 15.4.2008 pak částku ve výši 10.000,- Kč, následně na jeho žádost mu pak zaslala další částku ve výši 12.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené J. T. částku ve výši 52.000,- Kč, 13) v průběhu měsíce března 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného V. J., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 5.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil tuto částku dne 1.4.2008 na uvedený účet, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném V. J. částku ve výši 30.000,- Kč, 14) v průběhu měsíce března 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného V. Z., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.200.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, vedený u KB, a.s., kdy poškozený vložil požadovanou částku dne 2.4.2008 na uvedený účet, dále požadoval zaslat částku ve výši 10.000,- Kč určenou na vydání platební karty umožňující čerpání finančních prostředků z údajně poskytnutého úvěru, kdy poškozený tuto částku dne 3.4.2008 zaslal podle instrukcí obžalovanému na adresu T. S., poste restante B. 21, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném V. Z. částku ve výši 40.000,- Kč, 15) v průběhu měsíce března a dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného J. T., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.700.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený tuto částku vložil nadvakrát na uvedený účet, a to dne 4.4.2008 částku ve výši 17.000,- Kč a dne 7.4.2008 pak částku ve výši 13.000,- Kč, dále po poškozeném požadoval úhradu částky ve výši 4.000,- Kč údajně určenou na úhradu kreditních karet, kdy poškozený tuto vložil dne 15.4.2008 na uvedený účet, a dále po poškozeném ještě požadoval dvakrát částku ve výši 11.000,- Kč, kdy tyto částky poškozený vložil opět na shora uvedený účet, a to ve dnech 25.4. a 28.4.2008, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném J. T. částku ve výši 56.000,- Kč, 16) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené V. B., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 100.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 20.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným vložila dne 9.4.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 8.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené V. B. částku ve výši 8.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 20.000,- Kč, 17) v průběhu měsíce března a dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozených manželů R. a V.S., těmto osobně při opakovaných schůzkách v tehdejším svém bydlišti přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 3.000.000,- Kč, přičemž po nich předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou mu poškození osobně předali v hotovosti dne 11.4.2008 při jedné ze schůzek v B., shora popsaným způsobem vylákal na poškozených manželech R. a V. S. částku ve výši 30.000,- Kč, 18) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené M. M., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.600.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 40.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na přesně nezjištěný bankovní účet, což poškozená neuhradila, dále na poškozené požadoval poskytnutí půjčky ve výši 20.000,- Kč, což mu poškozená neposkytla, a dále na poškozené písemně dopisem datovaným dnem 25.4.2008 požadoval uhrazení částky ve výši 350,- USD za žádost o čerpání úvěru, kterou rovněž neuhradila, jednání obžalovaného bezprostředně směřovalo k vylákání peněžních částek na poškozené M. M. a způsobení škody v celkové výši cca. 68.839,- Kč, 19) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného Z. H., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB v dosud nezjištěné výši, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na přesně nezjištěný bankovní účet, což poškozený neučinil z důvodu, že takovou částkou nedisponoval, jednání obžalovaného bezprostředně směřovalo k vylákání peněžní částky na poškozeném Z. H. a způsobení škody v celkové výši 30.000,- Kč, 20) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené A. L., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.000.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na adresu Ing. T. S., poste restante B., kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným zaslala dne 15.4.2008 na uvedenou adresu pouze částku ve výši 2.000,- Kč, kdy obžalovaný i přesto, že slíbený úvěr neposkytl, požadoval po poškozené v průběhu měsíce května 2008 úhradu další částky ve výši 9.000,- Kč údajně potřebné na poskytnutí jiného úvěru, což poškozená neakceptovala, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené A. L. částku ve výši 2.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 39.000,- Kč, 21) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené B. K., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.000.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 40.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená vložila tuto částku nadvakrát na uvedený účet, a to dne 15.4.2008 částku ve výši 15.000,- Kč a dne 18.4.2008 částku ve výši 25.000,- Kč, dále po poškozené požadoval další částku ve výši 11.000,- Kč, kterou poškozená dne 9.6.2008 vložila opět na shora uvedený bankovní účet, a dále po poškozené požadoval úhradu částky ve výši 3.000,- Kč údajně určené na nákup letenky z Londýna, kdy tuto částku poškozená podle instrukcí obžalovaného zaslala dne 25.7.2008 na adresu Ing. T. S., poste restante B. 1, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené B. K. částku ve výši 54.000,- Kč, 22) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného S. L., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 5.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil tuto částku nadvakrát na uvedený účet, a to dne 17.4.2008 částku ve výši 29.000,- Kč a dne 18.4.2008 částku ve výši 1.000,- Kč, dále dne 18.4.2008 požadoval po poškozeném zaslat částku ve výši 10.000,- Kč určenou na vydání zlaté kreditní karty, kdy poškozený tuto částku dne 16.5.2008 vložil na shora uvedený účet, a dále v polovině června 2008 požadoval úhradu další částky, tentokrát ve výši 5.000,- Kč, kdy poškozený tuto dne 17.6.2008 opět vložil na shora uvedený účet, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném S. L. částku ve výši 45.000,- Kč, 23) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného F. V., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 5.000.000,- Kč, který by byl veden na jeho syna F. V. ml., přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozený tuto částku zaslal podle instrukcí obžalovanému dne 22.4.2008 na adresu Ing. S., poste restante B. 21, dále po poškozeném požadoval úhradu částky ve výši 10.000,- Kč údajně určené na vydání výběrových karet k úvěrovému účtu, kdy poškozený tuto částku zaslal obžalovanému dne 23.4.2008 stejným způsobem jako předešlého dne, dále po poškozeném požadoval úhradu částky ve výši 10.000,- Kč údajně určené na poplatek spojený s předběžným výběrem z úvěrového účtu a na letenku z Anglie, kdy poškozený tuto částku zaslal obžalovanému dne 28.4.2008 stejným způsobem jako v předešlých případech, v červenci 2008 pak po poškozeném požadoval znovu částku ve výši 10.000,- Kč údajně určenou na nákup letenky, kdy tuto částku zaslal dne 4.7.2008 obžalovanému místo F. V., po vzájemné domluvě, tehdejší přítel jeho dcery I. P., kdy tuto částku zaslal na adresu Ing. S. T., poste restante, B. 21, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném F. V. částku ve výši 60.000,- Kč, 24) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného V. F., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 200.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil na uvedený účet dne 23.4.2008 částku ve výši 12.000,- Kč a dne 24.4.2008 pak částku ve výši 7.000,- Kč, dále poškozený uhradil v přesně nezjištěnou dobu a dosud nezjištěným způsobem obžalovanému ještě částku ve výši 11.000,- Kč shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném V. F. částku ve výši 30.000,- Kč, 25) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného J. Š., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 3.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 40.000,- Kč, kdy poškozený tuto částku nadvakrát zaslal podle instrukcí obžalovanému na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, a to dne 24.4.2008 částku ve výši 20.000,- Kč a dne 25.4.2008 pak rovněž částku ve výši 20.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném J. Š. částku ve výši 40.000,- Kč, 26) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené A. B., občanky SR, této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 250.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 15.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na adresu Ing. T. S., kdy poškozená zaslala požadovanou částku dne 25.4.2008 na uvedenou adresu, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené A. B. částku ve výši 15.000,- Kč, 27) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného Š. J., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 2.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 350,- USD nebo v přepočtu 5.600,- Kč, kdy poškozený tuto částku zaslal dne 29.4.2008 podle instrukcí obžalovanému na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, a dále po poškozeném požadoval uhrazení částky ve výši 50.000,- Kč, kterou mu poškozený po vzájemné dohodě uhradil v pěti splátkách po vždy po částce 10.000,- Kč, a to ve dnech 29.4.2008, 5.5.2008, 29.5.2009, 16.6.2008 a 30.6.2008, když tyto mu ve všech případech zaslal opět na shora uvedenou adresu, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném Š. J. částku ve výši 55.600,- Kč, 28) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozených manželů F. a J. U., těmto přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 4.000.000,- Kč, přičemž po nich předem požadoval uhrazení částek ve výši 30.000,- Kč, 11.000,- Kč, 10.000,- Kč a 51.000,- Kč, které mu poškození podle jeho instrukcí převedli ve dnech 29.4.2008, 1.5.2008, 3.5.2008 a 7.5.2008 z bankovního účtu F. U. na osobní bankovní účet obžalovaného, tehdy vedený u eBanky, a.s., shora popsaným způsobem vylákal na poškozených manželech F. a J. U. částku ve výši 102.000,- Kč, 29) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného J. H., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 500.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S. do B., což poškozený dne 30.4.2008 učinil, dále po poškozeném požadoval úhradu další částky ve výši 10.000,- Kč, a to na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil tuto částku dne 30.5.2008 na uvedený účet, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném J. H. částku ve výši 40.000,- Kč, 30) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené M. R., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 250.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným tomuto dne 30.4.2008 při osobním setkání předala v hotovosti částku ve výši 7.000,- Kč, dále podle instrukcí obžalovaného vložila na je osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., dne 30.4.2008 částku ve výši 6.000,- Kč a dne 22.5.2008 částku ve výši 3.000,- Kč, dále podle instrukcí obžalovaného tomuto prostřednictvím svého syna R. R. dne 20.6.2008 zaslala službou Western Union na jméno IND T. S. do B. částku ve výši 5.500,- Kč určenou na nákup letenky z Londýna, dále požadoval zaslat částku ve výši 3.000,- Kč, kterou mu poškozená prostřednictvím svého syna R. R. dne 23.9.2008 vložila podle instrukcí obžalovaného na jeho bankovní účet, vedený u GE Money Bank, a.s., a dále po poškozené požadoval úhradu částky ve výši 2.000,- Kč údajně určenou na nákup nafty do vozidla, kterým měl obžalovaný z Prahy poškozené dovést peníze, kdy poškozená tuto částku vložila dne 21.11.2008 na bankovní účet, vedený u GE Money Bank, a.s., kdy dále v prosinci 2008 požadoval po poškozené částku ve výši 2.000,- Kč na kredit, což mu již tato neposkytla, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené M. R. částku ve výši 26.500,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 39.500,- Kč, 31) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného M. V., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 50.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na přesně nezjištěný bankovní účet, což poškozený neučinil, jednání obžalovaného bezprostředně směřovalo k vylákání peněžní částky na poškozeném M. V. a způsobení škody v celkové výši 50.000,- Kč, 32) v průběhu měsíce dubna či května 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného Z. P., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 2.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky nejprve ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozený tuto částku zaslal dne 5.5.2008 podle instrukcí obžalovaného na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném Z. P. částku ve výši 30.000,- Kč, 33) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného O. L., tehdy jednatele společnosti N. E., s.r.o., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 500.000,- Kč a úvěr pro společnost N. E., s.r.o. ve výši 2.182.539,60 Eur, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 70.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil na uvedený účet dne 5.5.2008 částku ve výši 50.000,- Kč, dne 9.5.2008 částku ve výši 10.000,- Kč a dne 29.5.2008 částku ve výši 18.000,- Kč, dále po poškozeném požadoval i další úhrady, kdy to poškozený již neakceptoval, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném O. L. minimálně částku ve výši 78.000,- Kč, 34) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného P. S., občana SR, jednatele společnosti VOMS e.-i. S., s.r.o., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB pro shora uvedenou spol. s r.o. ve výši 5.323.300,- Eur, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 100.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil tuto částku na uvedený účet dne 5.5.2008, a dále na základě dalších požadavků obžalovaného poškozený tomuto zaslal prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S. do B. dne 23.5.2008 částku ve výši 15.000,- SK, dne 27.5.2008 částku ve výši 25.000,- SK a dne 8.7.2008 částku ve výši 13.000,- SK, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném P. S. částku ve výši 100.000,- Kč a 33.000,- Sk, 35) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného F. Š., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.500.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil požadovanou částku na uvedený účet dne 7.5.2008, dále obžalovaný požadoval úhradu částky ve výši 10.000,- Kč určenou na vydání platebních karet umožňujících poškozenému čerpání úvěrových prostředků, kdy poškozený tuto požadovanou částku vložil dne 9.5.2008 na opět na shora uvedený bankovní účet obžalovaného, dále na přelomu května a června 2008 obžalovaný nabízel poškozenému rychlou půjčku ve výši 25.000,- Eur za poplatek 15.000,- Kč, což však poškozený již odmítl, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném F. Š. částku ve výši 40.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 55.000,- Kč, 36) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozené H. H., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB v dosud přesně nezjištěné výši, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 20.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená vložila tuto částku na uvedený účet dne 9.5.2008, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené H. H. částku ve výši 20.000,- Kč, 37) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozené L. P., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB v dosud přesně nezjištěné výši, přičemž po ní předem požadoval uhrazení nejméně 22 částek v různých výších, které mu poškozená uhradila, a to následovně: - vkladem na bankovní účet obžalovaného vedeného u eBanky, a.s.: 12.5.2008 částku 50.000,- Kč, 27.5.2008 částku 50.000,- Kč, 29.5.2008 částku 10.000,- Kč, 10.6.2008 částku 20.000,- Kč, 13.6.2008 částku 9.000,- Kč, 16.6.2008 částku 10.000,- Kč, - prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S. do B.: 20.6.2008 částku 8.000,- Kč, 2.7.2008 částku 5.000,- Kč, 9.7.2008 částku 20.000,- Kč, 11.12.2008 částku 5.000,- Kč, 8.1.2009 částku 7.700,- Kč, - poštou na adresu Ing. T. S., poste restante B. 1: 3.7.2008 částku 50.000,- Kč, 22.7.2008 částku 20.000,- Kč, 24.7.2008 částku 25.000,- Kč, 31.7.2008 částku 10.000,- Kč, - vkladem na bankovní účet obžalovaného vedeného u GE Money Bank, a.s.: 16.9.2008 částku 5.000,- Kč, 19.9.2008 částku 18.000,- Kč, 22.9.2008 částku 1.000,- Kč, 26.9.2008 částku 11.000,- Kč, 30.9.2008 částku 1.500,- Kč, 8.10.2008 částku 1.500,- Kč, 4.11.2008 částku 13.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené L. P. částku v celkové výši 350.700,- Kč, 38) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozené E. J., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.000.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným vložila dne 13.5.2008 na uvedený účet částku ve výši 15.000,- Kč a dne 14.5.2008 částku ve výši 8.500,- Kč, dále po poškozené požadoval úhradu další částky ve výši 20.000,- Kč, kterou poškozená vložila dne 2.6.2008 opět na shora uvedený účet, dále požadoval zaslat další částku ve výši 10.000,- Kč na nákup letenky s tím, že poškozené z Londýna osobně doveze část z přiznaného úvěru ve výši 25.000,- Eur, kdy poškozená zaslala obžalovanému dle jeho instrukcí prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S. do B. a B. (Itálie) dne 18.7.2008 částku ve výši 5.000,- Kč a dne 29.8.2008 částku ve výši 3.000,- Kč, dále poškozená na žádost obžalovanému tomuto půjčila částku ve výši 3.500,- Kč, kterou vložila dne 15.9.2008 na bankovní účet obžalovaného, vedený u GE Money Bank a dne 8.10.2008 pak vložila na tentýž účet částku ve výši 2.000,- Kč, určenou dle tvrzení obžalovaného na kauci potřebnou k převodu peněz, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené E. J. částku ve výši 57.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 65.500,- Kč, 39) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného Z. Ch., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 250.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil tuto částku na uvedený účet dne 15.5.2008, dále po poškozeném požadoval úhradu další částky ve výši 10.000,- Kč, což však poškozený již odmítl, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném Z. Ch. částku ve výši 30.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 40.000,- Kč, 40) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozené M. G., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB v dosud nezjištěné výši, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným vložila dne 15.5.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 10.000,- Kč, dále po poškozené požadoval úhradu další částky ve výši 10.000,- Kč, kterou poškozená vložila dne 29.5.2008 opět na shora uvedený účet, dále po poškozené v měsíci srpnu 2008 požadoval úhradu částky ve výši 10.000,- Kč, kdy poškozená mu s ohledem ke svým finančním možnostem a po vzájemné dohodě zaslala dne 7.8.2008 podle instrukcí obžalovaného na adresu Ing. T. S., poste restante B. 1, pouze částku ve výši 2.500,- Kč, kdy v měsíci říjnu požadoval po poškozené opětovně částku ve výši 10.000,- Kč, kterou mu poškozená však již odmítla poskytnout, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené M. G. částku ve výši 22.500,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 40.000,- Kč, 41) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného P. B., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 3.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 50.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil tuto částku na uvedený účet dne 16.5.2008, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném P. B. částku ve výši 50.000,- Kč, 42) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozené J. H. a jejího syna P. H., bytem tamtéž, těmto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 2.000.000,- Kč, přičemž po nich předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy P. H. vložil požadovanou částku pocházející z majetku jeho matky poškozené J. H. na uvedený účet dne 19.5.2008, dále obžalovaný požadoval úhradu částky ve výši 10.000,- Kč určenou na vydání úvěrových karet umožňujících poškozené čerpání úvěrových prostředků, což poškozená se synem toto již odmítla, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené J. H. částku ve výši 30.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 40.000,- Kč, 43) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného Z. M., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB v dosud nezjištěné výši, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 40.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil požadovanou částku nadvakrát na uvedený účet, a to dne 19.5.2008 částku ve výši 30.000,- Kč a dne 20.5.2008 pak částku ve výši 10.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném Z. M. částku ve výši 40.000,- Kč, 44) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného J. K., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 250.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným vložil dne 22.5.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 13.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném J. K. částku ve výši 13.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 30.000,- Kč, 45) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného A. B., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 100.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 18.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil tuto částku dne 26.5.2008 na uvedený účet, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném A. B. částku ve výši 18.000,- Kč, 46) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické a posléze i osobní žádosti poškozené B. J., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 5.000.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 260.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na přesně nezjištěný bankovní účet vedený u Raiffeisenbank, což poškozená neuhradila, dále na poškozené požadoval uhrazení alespoň částky ve výši 50.000,- Kč a poté částky ve výši 10.000,- Kč, což opět neuhradila, jednání obžalovaného bezprostředně směřovalo k vylákání peněžních částek na poškozené B. J. a způsobení škody v celkové výši 260.000,- Kč, 47) v průběhu měsíce května a června 2008 na základě telefonické žádosti poškozené M. W., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.500.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 10.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená vložila dne 4.6.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 8.000,- Kč, dále obžalovaný po poškozené požadoval úhradu částky ve výši 5.000,- Kč, kdy poškozená podle požadavku obžalovaného tomuto zaslala tuto částku dne 2.9.2008 prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S. do P., Itálie, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené M. W. částku ve výši 13.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 15.000,- Kč, 48) v průběhu měsíce května a června 2008 na základě telefonické žádosti poškozené M. T., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 5.000.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným vložila dne 5.6.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 15.000,- Kč, dále obžalovaný po poškozené požadoval úhradu částky ve výši 10.000,- Kč údajně určené na úhradu zlaté karty umožňující čerpání peněz, kdy poškozená podle požadavku obžalovaného tomuto zaslala tuto částku v dosud nezjištěné době prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S., shora popsaným způsobem vylákal na poškozené M. T. částku ve výši 25.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 40.000,- Kč, 49) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozené M. Ž., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 3.500.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky nejprve ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozená tuto částku zaslala dne 6.6.2008 podle instrukcí obžalovaného na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, dále obžalovaný po poškozené požadoval úhradu částky ve výši 10.000,- Kč určenou na vydání platebních karet potřebných k čerpání úvěru, kdy poškozená podle požadavku obžalovaného tomuto zaslala tuto částku dne 13.7.2008 prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S. do P., dále po poškozené požadoval zaslal částku v dosud nezjištěné výši určenou na nákup letenky, což poškozená již neakceptovala, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené M. Ž. částku ve výši 40.000,- Kč, 50) v průběhu měsíce června 2008 na základě telefonické žádosti poškozené B. B., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 5.000.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky nejprve ve výši 30.000,- Kč a dále ještě dalších tří částek v různých výších, kdy poškozená podle požadavků obžalovaného tomuto zaslala prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S. do B. dne 6.6.2008 částku ve výši 30.000,- Kč, dne 7.6.2008 částku ve výši 30.000,- Kč, dne 9.6.2008 částku ve výši 40.000,- Kč a dne 14.6.2008 částku ve výši 7.000,- Kč shora popsaným způsobem vylákal na poškozené B. B. částku ve výši 107.000,- Kč, 51) v průběhu měsíce června 2008 na základě telefonické žádosti poškozené J. S., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 600.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným vložila dne 11.6.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 12.000,- Kč, později však po poškozené požadoval uhradit zbytek do částky 30.000,- Kč, což poškozená již odmítla a bezúspěšně po něm požadovala navrácení částky 12.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené J. S. částku ve výši 12.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 30.000,- Kč, 52) v průběhu měsíce června 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného P. P., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 200.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozený tuto částku zaslal dne 26.6.2008 podle instrukcí obžalovaného na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném P. P. částku ve výši 30.000,- Kč, 53) v průběhu léta 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného J. D., rozeného K., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 400.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 10.000,- Kč, kterou požadoval zaslat prostřednictvím služby Ponny Expres na jméno T. S. do B., což poškozený v přesně nezjištěné době učinil, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném J. D. částku ve výši 10.000,- Kč, 54) v průběhu měsíce června 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného R. P., rozeného S., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 2.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil požadovanou částku dne 18.6.2008 na uvedený účet, dále požadoval zaslat další částku ve výši 17.000,- Kč na nákup letenky s tím, že přiletí z Londýna do Prahy i s penězi na poskytnutí půjčky zájemci, kdy poškozený tuto částku dne 4.7.2008 zaslal podle instrukcí obžalovanému na adresu Ing. T. S., poste restante B. 1, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném R. P. částku ve výši 47.000,- Kč, 55) v průběhu měsíce června 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného P. N., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.500.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou poškozený podle instrukcí obžalovaného tomuto zaslal dne 24.6.2008 na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, dále po poškozeném požadoval úhradu částky ve výši 10.000,- Kč určenou na vydání platební karty, kterou mu tento zaslal dne 25.6.2008 opět způsobem poste restante jako v prvém případě, dále obžalovaný na poškozeném požadoval úhradu letenky v přesně nezjištěné výši, kdy poškozený mu prostřednictvím služby Western Union zaslal dne 21.7.2008 na jméno T. S., B., částku ve výši 6.000,- Kč, a dne 23.8.2008 opět přes Western union na adresu T. S., B., Itálie, částku ve výši 5.000,- Kč, dále obžalovaný požadoval po poškozeném dobití kreditem čtyři tel. čísla, kdy poškozený dne 27.8.2008 toto provedl v částce 800,- Kč, a dále poškozený na základě požadavku obžalovaného tomuto dne 23.11.2008 v P. předal v hotovosti částku ve výši 3.000,- Kč (polovina částky byla v tzv. stravenkách), shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném P. N. částku ve výši 54.800,- Kč, 56) v průběhu měsíce června 2008 na základě telefonické žádosti poškozené Š. V. (roz. S.), této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 2.500.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným tomuto zaslala dne 6.6.2008 na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, částku ve výši 18.000,- Kč, dále v září 2008 požadoval úhradu zbylé částky ve výši 12.000,- Kč, kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným tomuto zaslala dne 16.9.2008 opět na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, částku ve výši 5.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené Š. V. částku ve výši 23.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 30.000,- Kč, 57) v průběhu měsíce července 2008 na základě telefonické žádosti poškozené L. P., této telefonicky přislíbil poskytnutí hypotečního úvěru od společnosti SBB ve výši 3.700.000,- Kč a současně neúčelového úvěru ve výši 1.500.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 70.000,- Kč, kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným a podle jeho instrukcí tomuto dne 29.7.2008 zaslal na adresu Ing. T. S., poste restante B. 1, částku ve výši 25.000,- Kč, a následující den dne 30.7.2008 pak stejným způsobem částku ve výši 5.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené L. P. částku ve výši 30.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 70.000,- Kč, 58) v průběhu měsíce července 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného Š. K., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 2.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným tomuto prostřednictvím služby Western Union zaslal dne 1.8.2008 částku ve výši 28.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném Š. K. částku ve výši 28.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 30.000,- Kč, 59) na přelomu měsíce července a srpna 2008 na základě telefonické žádosti V. T., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 3.500.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 40.000,- Kč, kdy dcera V. T. P. T., bytem jako otec, podle instrukcí obžalovaného tomuto, jménem svého otce, zaslala dne 1.8.2008 na adresu Ing. T. S., poste restante B. 1, ze svých prostředků požadovanou částku, dále po P. T. v přesně nezjištěné době telefonicky požadoval zaslání peněžní částky v dosud nezjištěné výši určené na letenku z ciziny do Prahy, což jmenovaná již odmítla, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném V. T. částku 40.000,- Kč, 60) na přelomu měsíce července a srpna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného J. D., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 500.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným a podle jeho instrukcí tomuto dne 7.8.2008 zaslal na adresu Ing. T. S., poste restante B. 1, částku pouze ve výši 10.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném J. D. částku ve výši 10.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 30.000,- Kč, 61) v průběhu měsíce srpna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené R. K., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 5.000.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 40.000,- Kč, kdy poškozená tuto částku podle instrukcí obžalovaného tomuto dne 8.8.2008 zaslala prostřednictvím služby Western union na jméno Ing. T. S., B., dále požadoval po poškozené úhradu částky ve výši 17.600,- Kč určenou na platební karty, kdy poškozená tuto částku vložila podle instrukcí obžalovaného dne 11.8.2008 na bankovní účet H. U., a dále požadoval po poškozené úhradu částky ve výši 10.000,- Kč údajně určené na financování letenky z New Yorku do ČR, kdy tuto částku mu poškozená podle jeho instrukcí zaslala dne 14.8.2008 na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, 621 00, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené R. K. částku ve výši 67.600,- Kč, 62) v průběhu měsíce srpna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené M. K., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 300.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným a podle jeho instrukcí tomuto dne 14.8.2008 zaslala na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, částku pouze ve výši 10.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené M. K. částku ve výši 10.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 30.000,- Kč, 63) v průběhu měsíce srpna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené V. W., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 350.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozená tuto částku prostřednictvím svého zetě J. H. zaslala podle instrukcí obžalovaného dne 15.8.2008 na adresu Ing. T. S., poste restante B. 1, dále požadoval po poškozené úhradu částky ve výši 28.000,- Kč údajně určenou na letenku pro obžalovaného ze Švýcarska do ČR, což poškozená neuhradila a následně požadoval úhradu ještě částky ve výši 10.000,- Kč, což poškozená rovněž neuhradila, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené V. W. částku ve výši 30.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 68.000,- Kč, 64) v průběhu měsíce srpna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného P. H., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 2.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným tomuto prostřednictvím služby Western Union zaslal dne 23.8.2008 na jméno T. S., B., Itálie pouze částku ve výši 5.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném P. H. částku ve výši 5.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 30.000,- Kč, 65) v průběhu měsíce srpna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného A. M., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 700.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částek ve výši 10.000,- Kč, 30.000,- Kč a 10.000,- Kč, které mu poškozený podle jeho instrukcí zaslal ve dnech 3.9.2008, 4.9.2008 a 5.9.2008 prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S., M., Itálie, dále po poškozeném požadoval částku ve výši 1.000,- Kč na dobití kreditu k pěti tel. číslům, což poškozený již odmítl, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném A. M. částku ve výši 50.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 51.000,- Kč, 66) v průběhu měsíce srpna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného M. M., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 3.900.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, které mu poškozený podle instrukcí obžalovaného zaslal dne 9.9.2008 (za pomoci J. O.) prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S., M., Itálie, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném M. M. částku ve výši 30.000,- Kč, 67) v průběhu měsíce srpna a září 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného F. S., občana Slovenska, tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí hypotečního úvěru od společnosti SBB ve výši 3.000.000,- Kč a dále neúčelový úvěr ve výši 1.600.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, vedený u GE Money Bank, kdy poškozený vložil tuto částku dne 16.9.2008 na uvedený účet, dále po poškozeném požadoval úhradu dalších částek v přesně nezjištěné výši, kdy poškozený vložil na shora uvedený účet částku 11.000,- Kč dne 17.9.2008, další částku ve výši 11.000,- Kč dne 18.9.2008 a dne 7.10.2008 částku ve výši 1.100,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném F. S. částku ve výši 53.100,- Kč, 68) v průběhu měsíce září 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného P. V., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 250.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 12.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, vedený u GE Money Bank, kdy poškozený vložil tuto částku dne 3.10.2008 na uvedený účet, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném P. V. částku ve výši 12.000,- Kč, 69) v průběhu měsíce září 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného M. J., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.500.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 13.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, vedený u GE Money Bank, kdy poškozený vložil tuto částku dne 3.10.2008 na uvedený účet, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném M. J. částku ve výši 13.000,- Kč, 70) v průběhu měsíce září 2008 na základě telefonické žádosti poškozené J. Č., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 600.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, vedený u GE Money Bank, kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným vložila dne 6.10.2008 na uvedený účet částku ve výši 21.000,- Kč, dále po poškozené v době do 15.10.2008 požadoval postupně úhradu dalších částek, což poškozená již neakceptovala, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené J. Č. částku ve výši 21.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 45.900,- Kč, 71) v průběhu měsíce října 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného Z. Ř., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB v celkové výši 5.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, vedený u GE Money Bank, kdy poškozený vložil tuto částku dne 10.10.2008 na uvedený účet, dále po poškozeném požadoval týž den úhradu částky ve výši 20.000,- Kč, kdy poškozený tuto částku vložil na shora uvedený účet rovněž dne 10.10.2008, dále po poškozeném požadoval částku ve výši 11.500,- Kč údajně určenou na letenku obžalovaného, aby z Londýna osobně přivezl poškozenému úvěr, kdy poškozený tuto částku opět vložil na shora uvedený účet dne 15.10.2008, dne 2.11.2008 pak po poškozeném žádal poskytnutí částky ve výši 30.000,- Kč s odůvodněním, že tuto potřebuje na pokrytí prohry částky 50.000,- Kč v kasinu v Brně, což poškozený již odmítl, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném Z. Ř. částku ve výši 61.500,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 91.500,- Kč, 72) v přesně nezjištěné době v průběhu podzimu 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného J. K., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 270.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, což poškozený neakceptoval z důvodu, že se mu požadavek obžalovaného stejně celé jednání s tímto jevilo jako podezřelé, jednání obžalovaného bezprostředně směřovalo k vylákání peněžní částky na poškozeném J. K. a způsobení škody v celkové výši 30.000,- Kč, 73) v průběhu měsíce listopadu 2008 na základě telefonické žádosti poškozené M. H., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.000.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným tomuto prostřednictvím služby Western Union zaslala dne 21.11.2008 částku ve výši 7.500,- Kč, dále požadoval úhradu částky ve výši 7.600,- Kč údajně určenou na letenku, kterou poškozená podle instrukcí obžalovaného vložila nadvakrát dne 24.11.2008 na jeho bankovní účet, vedený u GE Money Bank, a.s., shora popsaným způsobem vylákal na poškozené M. H. částku ve výši 15.100,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 37.600,- Kč IV. T. S. (tehdy T. L.) si v přesně nezjištěné době před datem 28.7.2007 opatřil dosud nezjištěným způsobem padělaný (smyšlený) mezinárodní řidičský průkaz znějící na jméno T. L., datum vydání 11.5.2007, platnost do 11.5.2013 pro skupiny řidičského oprávnění A1, A, B, C, D1, úřad a stát vydání nezjištěno, který neoprávněně užíval k řízení motorových vozidel na území ČR, přičemž tento doklad předložil jako pravý: - dne 28.7.2007 v obci R., okr. J., a to příslušníkům Policie ČR, Dopravního inspektorátu Jeseník bezprostředně poté, co byl těmito stavěn a řešen v blokovém řízení pro spáchání dopravního přestupku (překročení rychlosti jízdy vozidla v obci), kterého se dopustil při řízení osobního motorového vozidla tov. zn. Mercedes E 270 CDI 211 (Policií ČR vedeno pod č.j. ORJE-1348/DI-BP-2007), - dne 21.8.2007 v B., okr. B.-m., a to příslušníkům Policie ČR, MŘ Brno bezprostředně poté, co byl těmito stavěn a řešen pro spáchání dopravního přestupku (jízda na červenou), kterého se dopustil při řízení osobního motorového vozidla tov. zn. Jaguar XK8 Coupé (Policií ČR vedeno pod č.j. MRBM-44743/Př-07-2007), - dne 23.8.2007 v P., hl. město P., a to příslušníkům Policie ČR, Dopravního inspektorátu Správy hl.m. Prahy bezprostředně poté, co byl těmto řešen pro spáchání dopravního přestupku (zaviněné dopravní nehody), kterého se dopustil v souvislosti s řízením osobního motorového vozidla tov. zn. Jaguar XK8 Coupé (Policií ČR vedeno pod č.j. PSP-13401/DN-503-2007), - dne 21.9.2007 v B., okr. B.-m., a to pracovníkům Magistrátu města B., odboru dopravněsprávních činností, kde požádal o jeho výměnu, na základě čehož mu byl tento doklad Magistrátem města B. vyměněn za národní (český) řidičský průkaz s datem vydání 21.9.2007 a platností do 21.9.2017 (vydán již na jméno T. S.), který si dne 27.9.2007 vyzvedl a následně opět používal pro řízení motorových vozidel. t e d y ad I.A.) obohatil sebe tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu a dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu spočívajícího v obohacení sebe uvedením někoho v omyl a způsobení takovým činem na cizím majetku značné škody, a to v úmyslu tento trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo, ad I.B.) dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu spočívajícího v obohacení sebe uvedením někoho v omyl a způsobením takovým činem na cizím majetku škody velkého rozsahu, a to v úmyslu tento trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo, ad II.), III.) obohatil sebe tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu a dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu spočívajícího v obohacení sebe uvedením někoho v omyl a způsobením takovým činem na cizím majetku škody velkého rozsahu, a to v úmyslu tento trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo, v bodě IV.) užil padělané veřejné listiny jako pravé, tím spáchal ad I.A.) zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr.zákoníku, a to dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku, ad I.B.) pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, ad II., III.) zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, a to dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku v bodě IV.) trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea druhá tr.zákona č. 140/1961 Sb. a o d s u z u j e s e I. za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr.zákoníku, a to dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr.zákoníku v bodě I.A.) a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr.zákona č.140/1961 Sb. v bodě IV.) podle § 209 odst. 4 tr.zákoníku za použití § 45 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr.zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků. Podle § 56 odst. 3 tr.zákoníku se obžalovaný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou. II. za pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku v bodě I.B.) a za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, a to dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku v bodech II.), III.) podle § 209 odst. 5 tr.zákoníku a § 43 odst. 1 tr.zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr.zákoníku se obžalovaný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. je obžalovaný T. S. povinen zaplatit na náhradě škody poškozeným: 1) společnosti H. T., spol. s r.o., částku 29.200,- Kč, 2) T. B., podnikajícímu pod obchodní firmou T. B., částku 154.263,- Kč, 3) Bc. S. K., podnikajícímu pod obchodní firmou Bc. S. K., částku 166.003,- Kč, 4) společnosti H. s.r.o., částku 77.900,- Kč, 5) společnosti I. V., a.s., částku 10.638,- Kč, 6) společnosti B. R. s.r.o., částku 35.700,- Kč, 7) J. P. částku 100.000,- Kč, 8) D. T., podnikajícímu pod obchodní firmou D. T., částku 56.348,- Kč, 9) společnosti J. G. s.r.o. částku 10.542,- Kč, 10) společnosti A. H. B. CZ s.r.o. částku 11.575,- Kč, 11) společnosti M., a.s., částku 39.583,50 Kč, 12) společnosti M. Česká republika, a.s., částku 1.295.478,- Kč, 13) společnosti V. M. I., s.r.o., částku 143.942,40,- Kč, 14) firmě SGR J. M. v.o.s., reklamní agentura, částku 196.320,- Kč, 15) společnosti C., s.r.o. částku 665.697,- Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ode dne 9.9.2012 do zaplacení, 16) D. B., podnikajícímu pod obchodní firmou D. B., částku 16.793,- Kč, 17) M. Š. částku 103.954,- Kč, 18) J. S. částku 140.000,- Kč, 19) V. V. částku 30.000,- Kč, 20) Z. Z. částku 25.000,- Kč, 21) A. G. 4.000,- Kč, 22) V. J. částku 51.000,- Kč, 23) R. A. částku 5.000,- Kč, 24) S. M. částku 17.000,- Kč, 25) V. V. M.T., společně částku 35.000,- Kč, 26) L. Š. částku 43.500,- Kč, 27) J. T. částku 52.000,- Kč, 28) V. J. částku 30.000,- Kč, 29) V. Z. částku 40.000,- Kč, 30) J. T. částku 45.000,- Kč, 31) R. a V. S. společně částku 30.000,- Kč, 32) A. L. částku 2.000,- Kč, 33) B. K. částku 54.000,- Kč, 34) S. L. částku 45.000,- Kč, 35) F. V. částku 60.000,- Kč 36) J. Š. částku 40.000,- Kč, 37) A. B. částku 15.000,- Kč, 38) Š. J. částku 56.205,- Kč, 39) F. a J. U. společně částku 101.000,- Kč, 40) J. H. částku 40.000,- Kč, 41) M. R. částku 27.200,- Kč, 42) Z. P. částku 30.000,- Kč, 43) O. L. částku 78.000,- Kč, 44) P. S. částku 100.000,- Kč, 45) F. Š. částku 40.000,- Kč, 46) L. P. částku 350.700,- Kč, 47) E. J. částku 57.000,- Kč, 48) Z. Ch. částku 30.000,- Kč, 49) M. G. částku 22.500,- Kč, 50) P. B. částku 50.000,- Kč, 51) J. H. částku 30.000,- Kč, 52) J. K. částku 13.000,- Kč, 53) A. B. částku 18.000,- Kč, 54) M. W. částku 13.550,- Kč, 55) M. T. částku 25.000,- Kč, 56) M. Ž. částku 40.000,- Kč, 57) B. B. částku 107.000,- Kč, 58) J. S. částku 12.000,- Kč, 59) P. P. částku 30.121,- Kč, 60) J. D. částku 10.000,- Kč, 61) R. P. částku 47.000,- Kč, 62) P. N. částku 51.000,- Kč 63) Š. V. částku 23.000,- Kč. 64) L. P. částku 30.000,- Kč, 65) Š. K. částku 29.450,- Kč, 66) V. T. částku 40.000,- Kč, 67) J. D. částku 10.121,- Kč, 68) R. K. částku 67.600,- Kč, 69) M. K. částku 10.000,- Kč, 70) V. W. částku 30.000,- Kč, 71) P. H. částku 5.550,- Kč, 72) A. M. částku 53.150,- Kč, 73) M. M. částku 30.000,- Kč, 74) F. S. částku 53.100,- Kč, 75) P. V. částku 12.000,- Kč, 76) J. Č. částku 21.000,- Kč, 77) Z. Ř. částku 61.500,- Kč, 78) M. H. částku 15.800,- Kč, Podle § 229 odst. 2 tr.ř. se poškození: 1) J. P. 2) D. B., podnikající pod obchodní firmou D. B., 3) společnost C., s.r.o., 4) M. Š., 5) J. S., 6) Z. Z., 7) A. G., 8) S. M., 9) J. H., 10) O. L., 11) P. S., 12) J. S., 13) J. D., 14) Š. V., 15) J. D., 16) A. M., 17) M. H., odkazují se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr.ř. se poškození: 1) J. K., 2) P. T., 3) společnost D. C. CS, s.r.o., odkazují se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Poučení

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24.4.2013, č.j. 46 T 6/2012-8282, byl obžalovaný T. S. uznán vinným v bodech I.A.) a III.A.) zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr.zákoníku, a to dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku, v bodech II.A.) a III.B.) zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, a to dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku, v bodech I.B.), II.B.) a III.C.) zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, a to dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku, v bodě IV.) trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr.zákona alinea první a druhá (zákon č.140/1961 Sb.), kterých se měl dle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustit tím, že I. A. 1) s předchozím úmyslem vylákat od společnosti D. C. C., s.r.o. (dále jen D. C.) finanční prostředky, dne 7.5.2007 požádal o vydání karty Diners Club Classic s kreditním limitem 100.000,- Kč/měsíc a 100.000,- Kč/měsíc na výběr v hotovosti, přičemž předložil nepravdivý výpis z USD účtu u Swiss Export Bank Ltd, se sídlem Washington Road, England, United Kingdom (dále jen SEB), po schválení mu byla vydána mezinárodní platební karta Diners Club, typ charge karta, s celkovým měsíčním limitem 100.000,- Kč, který zahrnoval i možnost výběru hotovosti do 50.000,- Kč, kterou si dne 11.5.2007 v sídle společnosti D. C. C., s.r.o. převzal a dále pak v průběhu měsíce května 2007 zaslal na zákaznický servis společnosti D. C. prostřednictvím e-mailu 3 požadavky s datem 17.5.2007 o částku ve výši 28.000,- Kč,18.5.2007 o částku ve výši 50.000,- Kč a 21.5.2007 o částku ve výši 100.000,- Kč na dočasné navýšení limitu, kdy na podporu svého požadavku zaslal "Online broker employment agreement" uzavřený mezi G. F. Ltd., se sídlem London, England, United Kingdom, (dále jen G. F.) a T. L., kdy navýšení společnosti D. C. akceptovala v případě prvních dvou požadavků, požadavek z 21.5.2007 již společnost D. C. nerealizovala a kartu zablokovala z důvodu podezření na zneužití karty, přesto v době od 11.5.2007 do 19.5.2007 prostřednictvím karty prováděl výběry v hotovosti a dále odebral zboží a služby vše v celkové hodnotě 258.201,- Kč, čímž způsobil společnosti D. C. škodu v uvedené výši, přičemž jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody o částku 100.000,- Kč vyšší, 2) dne 25.5.2007 v době od 11:43 hodin do 11:46 hodin v B. v bankomatu společnosti Raiffeisenbank a.s. vybral prostřednictvím své platební karty VISA Gold celkovou částku ve výši 152.000,- Kč ze svého bankovního účtu vedeného u banky HVB Bank Czech Republic, a.s., a ačkoliv si byl vědom skutečnosti, jaký je jeho aktuální disponibilní zůstatek na tomto běžném bankovním účtu a rovněž, že není oprávněn čerpat finanční prostředky z tohoto bankovního účtu do debetu, přesto následně v tentýž den 25.5.2007 v 11:59 hodin na pobočce HVB Bank Czech Republic, a.s. v B. vybral další finanční hotovost ve výši 172.000,- Kč, čímž poškozenému - společnosti HVB Bank Czech Republic, a.s. se sídlem Praha 1, nám. Republiky 3a, způsobil škodu ve výši nejméně 151.521,95 Kč, 3) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží jako údajný ředitel české divize G. f., na základě telefonické objednávky dne 13.6.2007 uzavřel kupní smlouvu s P. H. podnikajícím pod obchodní firmou P. H. - R., na odběr zboží: Brother fax 2920, Monitor LCD TV 19" Samsung, Dataprojektor Sony VPL-EX3 LC, skartovací stroj Wallner PPS120C, Nashuatec MP 161SPF v celkové hodnotě 87.093,42Kč a následně dne 15.6.2007 uzavřel s touto firmou další kupní smlouvu na zboží: televizor LCD Sony KDL-40U2000, televizor LCD Sony KDL-40P2530K, Cartridge HP C8721EE, Cartridge HP C8772EE, Cartridge HP C87741EE, Cartridge HP C8771 EE, Cartridge HP C8773 EE, Cartridge HP C8775 EE v celkové hodnotě 84.491,50Kč, vše pod záminkou údajného vybavení expozitury pro český trh, úhradu zboží v době nákupu doložil nepravdivým platebním příkazem SEB, přičemž požadoval zboží dodat co nejdříve s cílem odebrat zboží dříve než prodejce zjistí, že peníze na jeho účet nepřišly, tímto jednáním způsobil P. H., podnikajícímu pod obchodní firmou P. H. -R. škodu ve výši 171.586,50 Kč, 4) s předchozím úmyslem nezaplatit, odebral dne 1.12.2007 v provozovně společnosti H., spol. s r.o., zboží 1 kus hodinek zn. RAYMOND WEIL v hodnotě 297.000,- Kč, přičemž se vydával za zástupce švýcarské banky a úhradu zboží doložil nepravdivým platebním příkazem SEB, a to s cílem odebrat zboží dříve než prodejce zjistí, že peníze na jeho účet nepřišly, tímto jednáním způsobil společnosti H., s.r.o., škodu ve výši 297.000,- Kč, B) 1) dne 3.10.2008 v pobočce CK H. T. s.r.o., v B. uzavřel Cestovní smlouvu na zájezd pro dvě osoby do Dominikánské republiky v termínu od 16.10.2008 do 26.10.2008 pro jednu osobu a od 16.10.2008 do 16.01.2009 pro druhou osobu v celkové hodnotě 100.184,- Kč, kterou se zavázal uhradit bankovním převodem ze svého účtu vedeného u Swiss Business Bank Ltd, London, United Kingdom (dále jen SBB), přičemž žádnou částku nezaplatil a dne 06.10.2008 předložil cestovní kanceláři nepravdivý příkaz k úhradě částky 9.000,- CHF a nepravdivý doklad o uskutečněném bankovním převodu částky 9.000,- CHF ve prospěch cestovní kanceláře, kdy zájezd již objednával v úmyslu za něj nezaplatit, čímž chtěl způsobit společnosti H. T. s.r.o., škodu ve výši 100.184,- Kč, a fakticky způsobil škodu ve výši 29.200,- Kč související s úhradou storno poplatků, 2) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží, dne 8.10.2008 telefonicky objednal u K. P. podnikajícího pod obchodní firmou K. P. - S. zboží - tiskárny pro potisk plastových karet, tiskárny pro potisk a duplikace CD a DVD, spotřební materiál a doplňky v celkové hodnotě 868.549,- Kč, přičemž prostřednictvím elektronické pošty svou telefonickou objednávku potvrdil a současně požádal o vystavení proforma faktury, která mu byla dodavatelskou firmou zaslána prostřednictvím elektronické pošty, druhý den 9.10.2008 prostřednictvím faxu doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě ve výši 868.549,- Kč na účet dodavatele z banky SBB a to s cílem odebrat zboží dříve než prodejce zjistí, že peníze na jeho účet nepřišly a požadoval dodat zboží dne 10.10.2008 na depo společnosti PPL v B., na základě nepravdivých potvrzení mu dodavatel odeslal část objednaného zboží - pouzdra na kartu, identifikační náramky, pouzdra měkké PVC, SIGNATZ1 CD/DVD THERMAL PRINTER v celkové hodnotě 84.029,- Kč, kdy k dodání dalšího zboží nedošlo jen proto, že poškozený včas zjistil ze sdělení ČNB, ze sdělovacích prostředků a konečně vlastním prověřením telefonních čísel SBB, že se jedná o nedůvěryhodného zákazníka, čímž způsobil K. P. podnikajícímu pod obchodním jménem K. P. - S. škodu ve výši 84.029,- Kč, přičemž jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 868.549,- Kč, 3) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží pod záminkou vybavení makléřské kanceláře v B., koncem října 2008 telefonicky a následně dne 30.10.2008 prostřednictvím elektronické pošty objednal u firmy DLNK, s.r.o., zboží: LCD TV Sony Bravia 101 cm, 3 ks notebook HP s programy v celkové hodnotě 217.818,- Kč, přičemž požadoval vystavenou fakturu na společnost S. D. & I. Ltd (dále jen S. D.) zaslat faxem na centrálu do Londýna, což bylo prodejcem odmítnuto, dále prodejci nabídl platbu bankovním převodem ze švýcarské banky Banque Suisse-Bosen se sídlem v Londýně (dále jen BSB) a dne 31.10.2008 faxem zaslal nepravdivé potvrzení o převedení finančních prostředků na účet prodejce, a to s cílem odebrat zboží dříve než prodejce zjistí, že peníze na jeho účet nepřišly, k vydání zboží ze strany firmy DLNK nedošlo, neboť prodejce podmiňoval vydání zboží prokazatelným uhrazením kupní ceny, jednání obžalovaného tak bezprostředně směřovalo ke způsobení škody v celkové výši 217.818,- Kč, 4) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží, v říjnu 2008 telefonicky objednal u firmy ATC. a.s. elektroniku (televizory, notebooky, tiskárny atd.) v celkové hodnotě 3.877.133,00 Kč, přičemž se vydával za zástupce společnosti S. D., vzhledem k tomu, že dodavatelská firma požadovala platbu předem vystavila proforma fakturu na uvedenou částku, kterou obžalovaný nikdy neuhradil a ani tak neměl nikdy v úmyslu, dodavatel požadované zboží nedodal a objednávku stornoval, jednání obžalovaného však bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 3.877.133,- Kč, 5) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží, v říjnu 2008 telefonicky objednal u T. B., podnikajícího pod obchodní firmou T. B., zboží - elektroniku 1 kus Sony Bravia KDL 46W4500, 2 kusy Asus NB M70VM, 1 kus Canon MX850, 1 kus Canon 1 160 + sluchátko v celkové hodnotě 154.263,00 Kč, přičemž se vydával za zástupce společnosti S. D., vzhledem k tomu, že dodavatelská firma požadovala platbu předem vystavila proforma fakturu na uvedenou částku, kterou obžalovaný nikdy neuhradil a ani tak neměl nikdy v úmyslu, pouze prostřednictvím faxu doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě za požadované zboží a to s cílem odebrat zboží dříve než dodavatel zjistí, že peníze na jeho účet nepříjdou, na základě nepravdivých potvrzení mu dodavatel elektroniku dne 15.10.2010 předal, tímto jednáním způsobil obžalovaný T. B., podnikajícímu pod obchodní firmou T. B., škodu ve výši 154.263,00 Kč, 6) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží jako údajný zástupce společnosti S. D. dne 3.11.2008 telefonicky a následně dne 5.11.2008 prostřednictvím elektronické pošty objednal u firmy A. e., spol. s r.o., zboží v celkové hodnotě 388.600,- Kč a dále tímto způsobem doručil nepravdivý platební příkaz, potvrzení banky BSB o tom, že platba byla učiněna, potvrzení o neodvolatelnosti platebního příkazu, přičemž požadoval zboží dodat co nejdříve s cílem odebrat zboží dříve než prodejce zjistí, že peníze na jeho účet nepřišly, k vydání zboží ze strany dodavatele nedošlo, neboť tento podmiňoval vydání zboží prokazatelným uhrazením kupní ceny, jednání obžalovaného bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 388.600,- Kč, 7) v B. v prodejně Bc. S. K., podnikajícího pod obchodní firmou Bc. S. K., s předchozím úmyslem za zboží nezaplatit: A. po předchozí telefonické a emailové objednávce osobně dne 4.11.2008 odebral jezdecké sedlo s příslušenstvím, vše v hodnotě 60.800,- Kč, kdy předem zaslal z dosud neustanoveného media na fax prodejny č. 541 240 041 nepravdivá potvrzení o realizaci platby ve výši 60.800,- Kč na účet na kterých je uvedeno, že platba odchází na účet prodejce z banky Swiss Business Bank, ač tato platba realizována nebyla a to s cílem oklamat poškozeného a vylákat na něm shora uvedené zboží, B. po předchozí telefonické dohodě zaslal z dosud neustanoveného media na fax prodejny nepravdivé potvrzení o realizaci platby ve výši 150.000,- Kč na stejný účet jako v bodě A, přičemž tato částka měla být kreditem na nákupy, a to s cílem oklamat poškozeného a vylákat na něm další zboží - jezdecké sedlo v hodnotě 43.400,- Kč, které dne 7.11.2008 na prodejně vyzvedl dosud neustanovený muž, C. dne 10.11.2008 společně s dosud neustanoveným mužem odebral jezdecké sedlo i s doplňky v celkové hodnotě 112.793,- Kč, kdy mu prodejce vystavil a předal faktury na částky ve výši 81.345,- Kč a 31.448,- Kč, dne 12.11.2008 pak zaslal prodejci z dosud neustanoveného media nepravdivé potvrzení o provedené platbě, vzhledem k tomu, že po podání trestního oznámení T. S. jedno sedlo v hodnotě 50.990,- Kč poškozenému vrátil, výše uvedeným jednáním způsobil poškozenému Bc. S. K., škodu ve výši 216.293,- Kč, kdy po podání trestního oznámení sedlo popsané pod bodem A) poškozenému vrátil, 8) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží, v listopadu 2008 telefonicky objednal u společnosti M. SÚ s.r.o. zboží - dvoje zlaté hodinky značky Reymond Weil v celkové hodnotě 600.000,- Kč, s tím že dále tvrdil, že podal v Londýně příkaz k převodu peněz na jejich účet, dodavatelská firma však odmítla zboží vydat s tím, že to bude možné až v okamžiku, kdy se patřičná částka připíše na jejich účet, to se však nikdy nestalo a obchod se neuskutečnil, jednání obžalovaného bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 600.000,- Kč, 9) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží, dne 1.12.2008 v prodejně D. v obchodním centru O., od společnosti H. spol. s r.o., převzal pánské náramkové hodinky zn. Longines v hodnotě 36.250,- Kč, zapalovač zn. S.T. Dupont v hodnotě 18.750,- Kč a psací pero zn. S.T. Dupont v hodnotě 22.990,- Kč, přičemž téhož dne prostřednictvím faxu doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě ve výši 4.000,-CHF na účet dodavatele ze SBB a to s cílem odebrat zboží dříve než prodejce zjistí, že peníze na jeho účet nepřišly, na základě nepravdivých potvrzení mu dodavatel zboží-hodinky, zapalovač a pero téhož dne předal, čímž způsobil společnosti H. spol. s r.o. škodu ve výši 77.900,- Kč, 10) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží, dne 2.12.2008 uzavřel v prodejní galerii kupní smlouvu se společností D. spol. s r.o. na předmět - 10-19957/003 Náramek z bílého zlata osazený diamanty, moderního briliantového brusu celk. cca. 5,00 ct 750/1000, v. 29,85 g, délka 18 cm za smluvní prodejní cenu 114.400,- Kč, přičemž téhož dne prostřednictvím faxu doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě ve výši 120.000,- Kč na účet dodavatele z BSB, a to s cílem odebrat zboží dříve než prodejce zjistí, že peníze na jeho účet nepřišly, na základě nepravdivých potvrzení mu dodavatel zboží-náramek téhož dne předal, dále požadoval i další zboží, tomu však prodejcem předáno nebylo, neboť podmínkou pro další prodej bylo zaplacení kupní ceny již předaného náramku, čímž způsobil společnosti D. spol. s r.o. škodu ve výši 114.400,- Kč, 11) s předchozím úmyslem nezaplatit za ubytování a útratu v hotelové restauraci, se dne 4.12.2008 od 22.58 hodin do 9.12.2008 ubytoval společně s R. B., v Hotelu V. v B., kdy R. B. ubytování ukončil dne 5.12.2008 a platbu za jeho osobu měl provést obžalovaný, v průběhu ubytování využíval hotelovou restauraci, kde si postupně odebral stravu, nápoje a další služby v celkové hodnotě 10.638,50 Kč, přičemž personálu hotelu předal nekrytou kreditní kartu jako garanci s tím, že platbu provede v den odjezdu, dne 6.12.2008 kolem 16 hodiny hotel opustil avšak ubytování oficiálně neukončil, následně dne 7.12.2008 telefonicky přislíbil dlužnou částku uhradit a hotelovému personálu sdělil, že se do hotelu vrátí, což však neučinil a konečně 15.12.2008 požádal o zaslání faktury, kterou do dnešního dne neuhradil, čímž poškozené společnosti I. V., a.s., způsobil škodu v celkové výši 10.638,50 Kč, 12) s předchozím úmyslem nezaplatit za zprostředkování pronájmu bytu, dne 8.12.2008 v B. uzavřel se společností B. R. s.r.o. zprostředkovatelskou smlouvu na pronájem zařízeného bytu 2+kk, na ul. L., B., na jejímž základě náležela zprostředkovateli provize ve výši 35.700,- Kč, přičemž předložil nepravdivý platební příkaz, potvrzení banky BSB o tom, že platba byla učiněna, potvrzení o neodvolatelnosti platebního příkazu, úmyslným neuhrazením provize způsobil společnosti B. R. s.r.o. škodu ve výši 35.700,- Kč, 13) s předchozím úmyslem nezaplatit za pronájem bytu, dne 8.12.2008 v B. uzavřel s J. P., jako pronajímatelem, smlouvu o pronájmu bytu 2+kk, na ul. L., B., kdy se smluvně zavázal hradit nájemné ve výši 20.000,- Kč měsíčně předem, přičemž požadoval změnu z platby v hotovosti na platbu bankovním převodem v mezinárodní formě, dále pronajímateli předložil nepravdivý platební příkaz, potvrzení banky BSB o tom, že platba byla učiněna, potvrzení o neodvolatelnosti platebního příkazu o uhrazení částky ve výši 100.000,- Kč na účet pronajímatele, následně majitel bytu zjistil, že k žádné platbě nedošlo, dne 18.1.2009 od smlouvy odstoupil z důvodu hrubého porušení smlouvy o pronájmu, úmyslným neuhrazením nájemného za dva měsíce způsobil J. P. škodu ve výši 40.000,- Kč, 14) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží, dne 15.12.2008 telefonicky objednal u D. T., podnikajícího pod obchodní firmou D. T., zboží - výpočetní techniku v celkové hodnotě 500.000,- Kč, a dále dne 16.12.2008 opět telefonicky sdělil, že na jeho účet převedl částku ve výši 500.000,- Kč, a to s cílem odebrat zboží dříve než prodejce zjistí, že peníze na jeho účet nepřišly a požadoval dodat 12 ks notebooků, což D. T. odmítl a na schůzku konanou dne 17.12.2008 v B. na ulici L. přivezl pouze 2 kusy notebooků zn. Toshiba A300-1ND výr. číslo SY8239765Q a SY8240481 v celkové hodnotě 56.348,- Kč včetně poplatků, které převzal a prodejci předal jako doklad o úhradě zboží v hodnotě 500.000,- Kč nepravdivé potvrzení o bankovním převodu z banky BSB na jeho účet, kdy k dodání dalšího zboží nedošlo jen proto, že poškozený zjistil ze sdělovacích prostředků, že obžalovaný je označován jako podvodník, čímž způsobil D. T., škodu ve výši 56.348,- Kč, přičemž jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení celkové škody ve výši 500.000,- Kč, 15) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží jako zástupce banky S. D. pod záminkou zabezpečení technického vybavení nově zřizovaných poboček v ČR, dne 18.12.2008 telefonicky a následně prostřednictvím elektronické pošty objednal u A. V., podnikajícího pod obchodní firmou A. V. zboží v celkové hodnotě 3.999.426,- Kč, přičemž požadoval zboží dodat do druhého dne a nabízel předem platbu bankovním převodem, a to s cílem odebrat zboží dříve než prodejce zjistí, že peníze na jeho účet nepřišly, ke škodě na majetku A. V. nedošlo jen proto, že si poškozený prostřednictvím internetu ověřoval údaje objednatele a zjistil, že T. S. má na území ČR páchat podvody a předmětnou objednávku včas odmítl, jednání obžalovaného tak směřovalo bezprostředně ke způsobení škody poškozenému A. V. ve výši 3.999.426,- Kč, 16) s předchozím úmyslem nezaplatit za ubytování a útratu v hotelové restauraci, se dne 21.12.2008 v 14:00 hod. ubytoval na tři dny v hotelu N. A. v B., v průběhu ubytování využíval hotelovou restauraci, kde si postupně odebral stravu a cigarety v celkové hodnotě 4.092,- Kč, dne 22.12.2008 pak k sobě nechal na hotelový pokoj na dva dny ubytovat neznámou ženu, kdy celková částka za ubytování, kterou měl uhradit, činila 6.450,- Kč; dne 23.12.2008 pak kolem 14:00 hod. s úmyslem se již nevrátit, z hotelu odešel, na recepci sdělil, že má zablokovanou platební kartu a musí si jít do banky vyřídit novou a že se ještě téhož dne do hotelu vrátí a vše zaplatí, což však do současné doby neučinil a nic z dlužné částky za ubytování a útratu v restauraci neuhradil a poškozené společnosti J. G. s.r.o., tak způsobil škodu v celkové výši 10.542,- Kč; 17) s předchozím úmyslem nevrátit finanční prostředky si dne 31.12.2008 ve V. půjčil od J. P. částku ve výši 60.000,- Kč s tím, že dluh splatí do 7.1.2009, na zajištění závazku plynoucího z této půjčky vystavil téhož dne směnku vlastní na částku 200.000,- Kč, ač věděl, že nemá potřebné finanční krytí a vzhledem ke svým majetkovým poměrům nemůže dostát svému závazku, který si vytvořil shora popsaným způsobem, čímž tímto jednáním způsobil J. P. škodu ve výši 60.000,- Kč, 18) s předchozím úmyslem nezaplatit za ubytování a útratu v hotelové restauraci, se dne 14.1.2009 do 17.1.2009 ubytoval v Hotelu G. v B., v průběhu ubytování využíval hotelovou restauraci, kde si postupně odebral stravu, nápoje a další služby v celkové hodnotě 11.575,- Kč, dne 17.1.2009 hotelovému personálu písemně stvrdil dlužnou částku uhradit do 31.1.2009, což však do současné doby neučinil a nic z dlužné částky za ubytování a útratu v restauraci neuhradil a poškozené společnosti A. H. B. cz. s.r.o. původně G. H. B. G. s.r.o. tak způsobil škodu v celkové výši 11.575,- Kč, II. A. 1) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby v únoru 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, telefonicky objednal u společnosti M., a.s., reklamní kampaň na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě 191.108,- Kč, přičemž prostřednictvím elektronické pošty svou telefonickou objednávku potvrdil a dne 27.2.2008 prostřednictvím faxu doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě ve výši 191.108,- Kč na účet dodavatele z banky SBB, a to s cílem odebrat služby dříve než dodavatel zjistí, že peníze na jeho účet nepřijdou, na základě nepravdivých potvrzení dodavatel realizoval v deníku Lidové noviny reklamní kampaň a to v období od 3.3.2008 do 5.3.2008, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti M., a.s. škodu ve výši nejméně 39.583,50 Kč a jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení celkové škody ve výši 191.108,- Kč, 2) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby v dubnu 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, telefonicky objednal u společnosti M. Česká republika, a.s., reklamní kampaň na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě 1.295.478,- Kč, přičemž prostřednictvím elektronické pošty svou telefonickou objednávku potvrdil a dne 23.4.2008 prostřednictvím faxu doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě ve výši 1.693.440,- Kč na účet dodavatele z banky SBB, a to s cílem odebrat služby dříve než dodavatel zjistí, že peníze na jeho účet nepřijdou, na základě nepravdivých potvrzení dodavatel realizoval v deníku M. reklamní kampaň a to v období od 25.4.2008 do 9.5.2008, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti M. Česká republika, a.s. škodu ve výši nejméně 1.295.478,- Kč, 3) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby v přesně nezjištěné době v průběhu měsíce dubna 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, telefonicky objednal u firmy V. M. I., s.r.o., inzerci na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě 462.670,- Kč, přičemž prostřednictvím elektronické pošty svou telefonickou objednávku potvrdil a následně dne 18.4.2008 prostřednictvím faxu zaslal písemnou objednávku, na základě této podvodné objednávky dodavatel uveřejnil v měsících dubnu a květnu 2008 objednanou inzerci v periodicích Plzeňský rozhled a Rozhled a vzhledem ke skutečnosti, že faktury vystavené dodavatelem č. 2820440 ze dne 10.4.2008 na částku 51.408,- Kč se splatností 17.4.2008 a č. 2820743 ze dne 20.5.2008 na částku 92.534,40 Kč se splatností 27.5.2008 neuhradil v dobách splatnosti ani později, dodavatel zastavil uveřejňování další objednané inzerce, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti V. M. I., s.r.o. škodu ve výši nejméně 143.942,40 Kč, přičemž jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 462.670,- Kč, 4) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané v přesně nezjištěné době počátkem měsíce května 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, telefonicky objednal u firmy SGR J. M. v.o.s., reklamní agentura, reklamní kampaň na produkty společnosti SBB (pronájem plochy a výrobu grafiky) v celkové hodnotě 196.320,- Kč bez DPH, přičemž prostřednictvím elektronické pošty svou telefonickou objednávku potvrdil a dne 13.6.2008 prostřednictvím faxu doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě ve výši 172.800,- Kč na účet dodavatele z banky SBB, a to s cílem odebrat služby dříve než dodavatel zjistí, že peníze na jeho účet nepřijdou, na základě nepravdivých potvrzení dodavatel realizoval reklamní kampaň, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti SGR J. M. v.o.s. škodu ve výši 196.320,- Kč, 5) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby v květnu 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, telefonicky objednal u společnosti G. P. M. reklamní kampaň na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě 92.850,- Kč a u společnosti G. P., a.s. v hodnotě 124.830,- Kč, přičemž vystavené faktury požadoval zaslat na kontaktní adresu SBB, ač věděl, že si je zde nikdy nepřevezme a tudíž ani neuhradí, na základě smluv o inzerci dodavatelé realizovali v titulu G. R. a v titulu G. R. B. reklamní kampaň a to v období červen až říjen 2008, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti G. P. M., a.s. škodu ve výši 92.850,- Kč, a společnosti G. P., a.s. škodu ve výši 124.830,- Kč, 6) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby dne 15.6.2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, telefonicky a později prostřednictvím elektronické pošty objednal od společnosti BBP., s.r.o., reklamní kampaň na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě cca 500.000,- Kč, přičemž vystavené faktury požadoval zaslat na kontaktní adresu SBB, ač věděl, že je nikdy neuhradí a ani tak neměl nikdy v úmyslu, pouze prostřednictvím faxu dne 2.10.2008 doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě za vyfakturované služby, na základě potvrzené objednávky zahraniční inzerce číslo: BBP200801362, dodavatel realizoval v titulech (PROOSTRAVSKO, PROBRNO, PROVYSOČINU, PROPARDUBICKO, VAŠE ŠANCE - Brno, PROBRNĚNSKO, PŘEHLEDNÉ REALITY)) reklamní kampaň a to v období červenec až srpen 2008, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti BBP., s.r.o. škodu ve výši 401.216,- Kč, 7) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby dne 17.6 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, telefonicky objednal u společnosti E. a.s., reklamní kampaň na produkty společnosti SBB a to 18 celostránkových inzerátů, z toho 15 inzerátů v deníku Hospodářské noviny a 3 inzeráty v týdeníku Ekonom s termínem zveřejnění od 14.7.2008 do 28.8.2008, u týdeníku Ekonom od 24.7.2008 do 7.8.2008, v celkové hodnotě 5.853.355,- Kč, vzhledem k tomu, že vydavatel požadoval platbu předem vystavil proforma fakturu na uvedenou částku, kterou obžalovaný nikdy neuhradil a ani tak neměl nikdy v úmyslu, pouze prostřednictvím faxu doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě za požadovanou inzerci a to s cílem odebrat zboží a inzerci dříve než dodavatelé zjistí, že peníze na jeho účet nepřijdou, vydavatel následně platbu urgoval a posunoval termíny zveřejnění na pozdější dobu, na září 2008 až nakonec objednávku stornoval a inzerci neuveřejnil, kdy jednání obžalovaného bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 5.853.355,- Kč 8) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby v červenci 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, objednal u společnosti M. f., a.s., reklamní kampaň na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě 2.453.780,- Kč, dne 9.10.2008 doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě ve výši 2.667.380,- Kč na účet dodavatele z banky SBB, a to s cílem odebrat služby dříve než dodavatel zjistí, že peníze na jeho účet nepřijdou, na základě podvodných objednávek a nepravdivých potvrzení dodavatel realizoval v období od 29.8.2008 do 17.10.2008 v periodiku MF Plus a dále i v jiných titulech MF jako dne 8.8.2008 Projekt, dne 22.8.2008 Bydlení Stavby Reality, dne 11.8.2008 Strategie, dne 26.8.2008 Reality, reklamní kampaň a vzhledem ke skutečnosti, že faktury vystavené dodavatelem č. I53187431 ze dne 29.8.2008 na částku 416.500,- Kč se splatností 28.9.2008 a č. I53187320 ze dne 11.8.2008 na částku 41.650,- Kč splatnou dne 10.9.2008, č. I53188789 ze dne 24.9.2008 na částku 28.560,- Kč splatnou 24.10.2008, č. I53187487 ze dne 25.8.2008 na částku 35.700,- Kč splatnou 24.9.2008, č. I53187409 ze dne 13.8.2008 na částku 35.700,- Kč splatnou 12.9.2008, č. I53187807 ze dne 28.8.2008 na částku 51.170,- Kč splatnou 27.9.2008 neuhradil v dobách splatnosti ani později, dodavatel zastavil uveřejňování další objednané inzerce, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti M. f., a.s., škodu ve výši nejméně 609.280,- Kč, přičemž jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 2.453.780,- Kč, 9) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby v přesně nezjištěné době v průběhu měsíce července 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, telefonicky objednal u D. B., podnikajícího pod obchodní firmou D. B., inzerci na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě 700 Euro, přičemž prostřednictvím elektronické pošty svou telefonickou objednávku potvrdil, na základě této pak dodavatel uveřejnil objednanou inzerci v inzertních časopisech Vysočina city a Znojemský magazín, a následně fakturu č. 280100338 vystavenou dodavatelem dne 4.8.2008 na částku 700 Euro se splatností 14.8.2008 v době splatnosti ani později neuhradil, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozenému D. B. škodu ve výši 700 euro (nejméně 16.793,- Kč), 10) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané, v přesně nezjištěné době, v průběhu měsíců srpna a září 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, objednal u firmy F. A., s.r.o., inzerci na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě 352.240,- Kč, a to nejprve telefonicky a následně i písemnými objednávkami ze dne 18.8.2008 a 18.9.2008, na základě těchto podvodných objednávek dodavatel uveřejnil v měsících září a říjnu 2008 objednanou inzerci v periodiku Marketing Journal a vzhledem ke skutečnosti, že faktury vystavené dodavatelem č. FO-0168/08 ze dne 10.9.2008 na částku 88.060,- Kč se splatností 24.9.2008 a č. FO-0208/08 ze dne 27.10.2008 na částku 88.060,- Kč se splatností 10.11.2008 neuhradil v dobách splatnosti ani později, dodavatel zastavil uveřejňování další objednané inzerce, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti F. A., s.r.o. škodu ve výši nejméně 176.120,- Kč, přičemž jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 352.240,- Kč, B. 1) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby, v přesně nezjištěné době, v průběhu měsíce září 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, telefonicky objednal u firmy M. P., s.r.o., inzerci na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě 387.940,- Kč, přičemž prostřednictvím elektronické pošty svou telefonickou objednávku potvrdil a dne 13.10.2008 prostřednictvím faxu doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě ve výši 500.000,- Kč na účet dodavatele z banky SBB, a to s cílem odebrat služby dříve než dodavatel zjistí, že peníze na jeho účet nepřijdou, na základě nepravdivých potvrzení dodavatel uveřejnil v měsících září a říjen 2008 objednanou inzerci v periodiku Moravský region a poté zastavil uveřejňování další objednané inzerce, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti M. P., s.r.o. škodu ve výši nejméně 163.200,- Kč, přičemž jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 387.940,- Kč, 2) s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby v říjnu 2008 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, objednal u společnosti M. f., a.s., reklamní kampaň na produkty společnosti SBB v celkové hodnotě 1.665.973,- Kč, a to v deníku E 15 a současně téhož dne prostřednictvím online inzerce objednal v E15 online reklamní kampaň na produkty SBB v celkové hodnotě 36.500,- Kč (bez DPH) a dne 9.10.2008 doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě ve výši 1.665.973,- Kč a dále ve výši 67.830,- Kč na účet dodavatele z banky SBB, a to s cílem odebrat služby dříve než dodavatel zjistí, že peníze na jeho účet nepřijdou, na základě podvodných objednávek a nepravdivých potvrzení dodavatel realizoval v období od 6.10.2008 do 24.10.2008 v deníku E 15 reklamní kampaň a vzhledem ke skutečnosti, že fakturu vystavenou dodavatelem č. 800000830 ze dne 14.10.2008 na částku 56.417,- Kč se splatností 13.11.2008 neuhradil v době splatnosti ani později, dodavatel zastavil uveřejňování další objednané inzerce, kdy úmyslným neuhrazením objednané a poskytnuté služby způsobil poškozené společnosti M. f.,a.s., škodu ve výši nejméně 56.417,- Kč, přičemž jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 1.709.408,- Kč, III. V období od počátku měsíce března 2007 do 18.1.2009, s úmyslem se obohatit, nabízel prostřednictvím inzerce publikované v regionálním i celostátním tisku a na internetu možnost získání úvěrů, půjček a hypoték nejprve od společnosti SEB a později od společnosti SBB, a to v období od počátku měsíce března 2007 do cca. konce roku 2007 jako osoba vydávající se neoprávněně za zástupce společnosti SEB, vystupující pod jménem T. L. a v období od cca počátku roku 2008 do 18.1.2009 jako osoba vydávající se za zástupce společnosti SBB, vystupující pod jménem T. S., kdy byl nejméně 73 zájemci z celé České republiky a Slovenska telefonicky kontaktován s žádostí o poskytnutí půjček, úvěrů, příp. hypoték, přičemž jim daný finanční produkt přislíbil, kdy ve většině případů jako ručící instrument od zájemců vyžadoval vyplnění a podepsání bianco směnek a předem požadoval úhradu peněžních částek zpravidla ve výši od 5.000,- Kč do 100.000,- Kč, a to pod různými záminkami, ačkoliv věděl, že zájemcům úvěr, půjčka, hypotéka nebude poskytnuta a že se tímto způsobem na jejich úkor obohatí, kdy takto vylákané peněžní prostředky si nejčastěji nechával vkládat na své osobní bankovní účty vedené u eBanky, a.s. a GE Money Bank, a.s. nebo zasílat prostřednictvím služby Western Union do B. či poste restante na POST B. 1 nebo B. 21, kde si je pak osobně vyzvedával a následně se pro poškozené stával nekontaktním, kdy takto jednal minimálně v následujících případech: A. 1) v průběhu měsíce března 2007 na základě telefonické žádosti poškozeného J. K., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SEB ve výši 900.000,- CHF, přičemž jako žadatelka o předmětný úvěr byla vedena E. K., následně poškozeného telefonicky informoval o skutečnosti, že došlo k přejmenování banky na SBB, a že i on změnil jméno na T. S. a postupně po poškozeném požadoval úhradu různých peněžních částek, kterými podmiňoval poskytnutí slíbeného úvěru, a to na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený sám nebo prostřednictvím E. K. na tento vložil dne 11.2.2008 částku ve výši 7.800,- Kč, dne 14.2.2008 částku 5.800,- Kč, dne 6.3.2008 částku 4.000,- Kč, dne 28.3.2008 částku 4.000,- Kč, dne 13.6.2008 částku 9.000,- Kč a dne 18.6.2008 částku 6.000,- Kč, obžalovaný následně po poškozeném požadoval úhradu i dalších peněžních částek v dosud nezjištěné výši, a to bez uvedení důvodů či např. na letenku, na TAXI apod., což poškozený již neakceptoval, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném J. K. částku v celkové výši 36.600,- Kč, 2) v průběhu měsíce června 2007 na základě telefonické žádosti poškozeného M. Š., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SEB ve výši 360.000,- CHF, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 78.120,- Kč (odpovídající částce 5.000,- CHF), kterou poškozený zaslal podle instrukcí obžalovaného dne 27.6.2007 prostřednictvím služby Western Union na jméno T. L., následně obžalovaný poškozeného telefonicky informoval o tom, že veškerý písemný materiál týkající se předmětného úvěru přechází na novou banku SBB, poté v lednu 2008 po poškozeném požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., částku ve výši 7.735,- Kč údajně určenou na vydání karty umožňující čerpání úvěru, kdy poškozený vložil tuto částku dne 22.1.2008 na uvedený účet, dále požadoval na údajné vydání další karty částku ve výši 8.599,- Kč, kterou poškozený vložil opět na uvedený účet obžalovaného dne 21.2.2008, dále si obžalovaný od poškozeného v únoru 2008 půjčil částku ve výši 2.000,- Kč, kterou mu poškozený opět vložil na uvedený bankovní účet dne 26.2.2008, počátkem března 2008 pak po poškozeném požadoval půjčku ve výši 7.500,- Kč údajně určenou na letenku obžalovaného z Londýna do ČR s tím, že osobně přiveze peníze, což nesplnil, ačkoliv poškozený mu požadovanou sumu vložil opět na uvedený bankovní účet dne 3.3.2008, následně v květnu 2008 požadoval po poškozeném poskytnutí půjčky ve výši 50.000,- Kč, kterou mu poškozený však již odmítl poskytnout, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném M. Š. částku ve výši 103.954,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 153.954,- Kč, 3) v průběhu měsíce června a července 2007 na základě telefonické žádosti poškozeného J. S., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SEB ve výši 50.000,- CHF, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 88.000,- Kč, kdy poškozený ve dnech 3.7.2007 a 4.7.2007 vložil na jeho osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., částky ve výši 48.000,- Kč, resp. 38.000,- Kč, dále po poškozeném požadoval úhradu i dalších částek, kdy poškozený mu vložil na uvedený bankovní účet dne 31.8.2007 částku ve výši 14.000,- Kč, na údajnou úhradu letenky, dne 1.9.2007 částku 41.000,- Kč, na úkony spojené s dalším vyřízením úvěru a dne 28.12.2007 dalších 3.000,- Kč, v souvislosti s nutností vystavit platební kartu, následně obžalovaný poškozeného telefonicky informoval o tom, že veškerý písemný materiál týkající se předmětného úvěru přechází na novou banku SBB, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném J. S. částku v celkové výši nejméně 144.000,- Kč, přičemž poškozenému pod pohrůžkou podání trestního oznámení vrátil částku ve výši 4.000,- Kč, kterou mu dne 16.8.2008 zaslal prostřednictvím služby Western Union, 4) v průběhu měsíce června a července 2007 na základě telefonické žádosti poškozeného V. V., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SEB ve výši 35.500,- CHF, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným vložil na uvedený účet dne 12.7.2007 částku ve výši 15.000,- Kč, dne 13.7.2007 částku 5.000,- Kč a dne 15.8.2007 částku 10.000,- Kč, dále po poškozeném požadoval v měsíci lednu 2008 úhradu částky ve výši 5.000,- Kč a v měsíci březnu 2008 částku ve výši 2.000,- Kč, které poškozený uhradil vkladem na shora uvedený bankovní účet obžalovaného ve dnech 21.1.2008 a 17.3.2008, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném V. V. částku ve výši 37.000,- Kč, 5) v průběhu měsíce června a července 2007 na základě telefonické žádosti poškozeného Z. Z., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SEB ve výši 800.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 80.000,- Kč jakožto jistiny, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným vložil dne 20.7.2007 na uvedený účet pouze částku ve výši 15.000,- Kč, dále poškozenému zaslal potvrzenou úvěrovou smlouvu ze strany SEB na požadovanou částku 800.000,- Kč, dále v měsíci lednu 2008 požadoval zaslat po poškozeném opět na shora uvedený bankovní účet částku ve výši 7.500,- Kč určenou na vydání platební karty umožňující čerpání finančních prostředků z údajně poskytnutého úvěru, kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným vložil dne 21.1.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 5.000,- Kč, dále v měsíci únoru 2008 požadoval zaslat po poškozeném opět na shora uvedený bankovní účet částku ve výši 7.500,- Kč určenou na vydání další platební karty umožňující čerpání finančních prostředků z údajně poskytnutého úvěru, kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným vložil dne 21.2.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 5.000,- Kč, dále poškozeného instruoval k vyplnění Mezinárodního příkazu k úhradě faxem na požadovanou částku, přičemž poškozený tento příkaz ale již s hlavičkou společnosti SBB zaslal faxem na číslo uvedené obžalovaným, když dále obžalovaný poškozeného telefonicky informoval o tom, že veškerý písemný materiál včetně karet přechází na novou banku SBB, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném Z. Z. částku ve výši 25.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 95.000,- Kč, 6) v průběhu měsíce července 2007 na základě telefonické žádosti poškozené A. G., této osobně při schůzce v nákupním centru V. v B. přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SEB ve výši 980.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 80.000,- Kč jakožto jistiny, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., což zpočátku poškozená odmítla, ale později po vzájemné dohodě s obžalovaným vložila dne 28.1.2008 na uvedený účet částku ve výši 4.000,- Kč, dále poškozené zaslal potvrzenou úvěrovou smlouvu ze strany SEB na částku 60.000,- CHF, dále poškozenou instruoval k vyplnění Mezinárodního příkazu k úhradě faxem na požadovanou částku, přičemž poškozená tento příkaz ale již s hlavičkou společnosti SBB zaslala faxem na číslo uvedené obžalovaným, potom v lednu 2008 obžalovaný poškozenou telefonicky informoval o tom, že pokud trvá na předmětném úvěru, tak tento bude poskytnut již novou bankou SBB, kam má pracovně přestoupit, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené A. G. částku ve výši 4.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 80.000,- Kč, B. 1) v průběhu měsíce března 2008 na základě telefonické žádosti poškozené V. J., tehdy S., této osobně při schůzce v nákupním centru V. v B. přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 500.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 40.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená vložila požadovanou částku dne 18.3.2008 na uvedený účet, dále poškozené zaslal potvrzenou úvěrovou smlouvu ze strany SBB na částku 500.000,- Kč a požadoval zaslat opět na shora uvedený bankovní účet částku ve výši 10.000,- Kč určenou na vydání platebních karet umožňujících čerpání finančních prostředků z údajně poskytnutého úvěru, kterou poškozená vložila na tento účet dne 19.3.2008, dále požadoval zaslat další částku ve výši 1.000,- Kč na nákup letenky s tím, že poškozené z Londýna osobně doveze platební karty umožňující čerpání úvěru, kdy poškozená tuto částku dne 27.3.2008 vložila opět na uvedený účet, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené V. J. (dříve S.) částku ve výši 51.000,- Kč, 2) v průběhu měsíce března 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného R. A., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 150.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným vložil dne 19.3.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 5.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném R. A. částku ve výši 5.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 30.000,- Kč, 3) v průběhu měsíce února a března 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného S. M., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 4.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným vložil dne 26.3.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 15.000,- Kč, dále požadoval zaslat další částku ve výši 2.000,- Kč na nákup letenky z Londýna s tím, že poškozenému sdělil, že se jedná o půjčku, kdy poškozený tuto částku dne 27.3.2008 vložil opět na shora uvedený účet, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném S. M. částku ve výši 17.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 32.000,- Kč, 4) v průběhu měsíce března 2008 na základě telefonické žádosti poškozených V. V., těmto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.000.000,- Kč, přičemž po nich předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškození vložili tuto částku dne 25.3.2008 na uvedený účet, dále požadoval zaslat další částku ve výši 5.000,- Kč určenou na vydání kreditní karty, kdy poškození tuto částku dne 9.4.2008 vložili opět na shora uvedený účet, shora popsaným způsobem vylákal na poškozených V. V. a M. T. částku ve výši 35.000,- Kč, 5) v průběhu měsíce března 2008 na základě telefonické žádosti poškozené L. Š., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.300.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená vložila tuto částku na dvakrát na uvedený účet, a to dne 31.3.2008 částku ve výši 20.000,- Kč a dne 1.4.2008 pak částku ve výši 10.000,- Kč, dále požadoval zaslat částku ve výši 7.500,- Kč, kterou poškozená dne 3.4.2008 vložila opět na uvedený účet a dne 20.6.2008 po poškozené požadoval úhradu další částky ve výši 6.000,- Kč údajně určenou jako manipulační poplatek na směnu peněz určených pro poskytnutí úvěru, kdy poškozená mu tuto částku zaslala podle instrukcí obžalovaného téhož dne prostřednictvím služby Western Union na jméno Ing. T. S. do B., shora popsaným způsobem vylákal na poškozené L. Š. částku ve výši 43.500,- Kč, 6) v průběhu měsíce března či dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené J. T., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 600.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 40.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená vložila tuto částku nadvakrát na uvedený účet, a to dne 11.4.2008 částku ve výši 30.000,- Kč a dne 15.4.2008 pak částku ve výši 10.000,- Kč, následně na jeho žádost mu pak zaslala další částku ve výši 12.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené J. T. částku ve výši 52.000,- Kč, 7) v průběhu měsíce března 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného V. J., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 5.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil tuto částku dne 1.4.2008 na uvedený účet, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném V. J. částku ve výši 30.000,- Kč, 8) v průběhu měsíce března 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného V. Z., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.200.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, vedený u KB, a.s., kdy poškozený vložil požadovanou částku dne 2.4.2008 na uvedený účet, dále požadoval zaslat částku ve výši 10.000,- Kč určenou na vydání platební karty umožňující čerpání finančních prostředků z údajně poskytnutého úvěru, kdy poškozený tuto částku dne 3.4.2008 zaslal podle instrukcí obžalovanému na adresu T. S., poste restante B. 21, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném V. Z. částku ve výši 40.000,- Kč, 9) v průběhu měsíce března a dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného J. T., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.700.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený tuto částku vložil nadvakrát na uvedený účet, a to dne 4.4.2008 částku ve výši 17.000,- Kč a dne 7.4.2008 pak částku ve výši 13.000,- Kč, dále po poškozeném požadoval úhradu částky ve výši 4.000,- Kč údajně určenou na úhradu kreditních karet, kdy poškozený tuto vložil dne 15.4.2008 na uvedený účet, a dále po poškozeném ještě požadoval dvakrát částku ve výši 11.000,- Kč, kdy tyto částky poškozený vložil opět na shora uvedený účet, a to ve dnech 25.4. a 28.4.2008, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném J. T. částku ve výši 56.000,- Kč, 10) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené V. B., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 100.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 20.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným vložila dne 9.4.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 8.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené V. B. částku ve výši 8.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 20.000,- Kč, 11) v průběhu měsíce března a dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozených manželů R. a V. S., těmto osobně při opakovaných schůzkách v tehdejším svém bydlišti přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 3.000.000,- Kč, přičemž po nich předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou mu poškození osobně předali v hotovosti dne 11.4.2008 při jedné ze schůzek v B., shora popsaným způsobem vylákal na poškozených manželech R. a V. S. částku ve výši 30.000,- Kč, 12) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené M. M., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.600.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 40.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na přesně nezjištěný bankovní účet, což poškozená neuhradila, dále na poškozené požadoval poskytnutí půjčky ve výši 20.000,- Kč, což mu poškozená neposkytla, a dále na poškozené písemně dopisem datovaným dnem 25.4.2008 požadoval uhrazení částky ve výši 350,- USD za žádost o čerpání úvěru, kterou rovněž neuhradila, jednání obžalovaného bezprostředně směřovalo k vylákání peněžních částek na poškozené M. M. a způsobení škody v celkové výši cca. 68.839,- Kč, 13) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného Z. H., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB v dosud nezjištěné výši, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na přesně nezjištěný bankovní účet, což poškozený neučinil z důvodu, že takovou částkou nedisponoval, jednání obžalovaného bezprostředně směřovalo k vylákání peněžní částky na poškozeném Z. H. a způsobení škody v celkové výši 30.000,- Kč, 14) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené A. L., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.000.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným zaslala dne 15.4.2008 na uvedenou adresu pouze částku ve výši 2.000,- Kč, kdy obžalovaný i přesto, že slíbený úvěr neposkytl, požadoval po poškozené v průběhu měsíce května 2008 úhradu další částky ve výši 9.000,- Kč údajně potřebné na poskytnutí jiného úvěru, což poškozená neakceptovala, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené A. L. částku ve výši 2.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 39.000,- Kč, 15) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené B. K., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.000.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 40.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená vložila tuto částku nadvakrát na uvedený účet, a to dne 15.4.2008 částku ve výši 15.000,- Kč a dne 18.4.2008 částku ve výši 25.000,- Kč, dále po poškozené požadoval další částku ve výši 11.000,- Kč, kterou poškozená dne 9.6.2008 vložila opět na shora uvedený bankovní účet, a dále po poškozené požadoval úhradu částky ve výši 3.000,- Kč údajně určené na nákup letenky z Londýna, kdy tuto částku poškozená podle instrukcí obžalovaného zaslala dne 25.7.2008 na adresu Ing. T. S., poste restante B. 1, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené B. K. částku ve výši 54.000,- Kč, 16) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného S. L., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 5.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil tuto částku nadvakrát na uvedený účet, a to dne 17.4.2008 částku ve výši 29.000,- Kč a dne 18.4.2008 částku ve výši 1.000,- Kč, dále dne 18.4.2008 požadoval po poškozeném zaslat částku ve výši 10.000,- Kč určenou na vydání zlaté kreditní karty, kdy poškozený tuto částku dne 16.5.2008 vložil na shora uvedený účet, a dále v polovině června 2008 požadoval úhradu další částky, tentokrát ve výši 5.000,- Kč, kdy poškozený tuto dne 17.6.2008 opět vložil na shora uvedený účet, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném S. L. částku ve výši 45.000,- Kč, 17) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného F. V., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 5.000.000,- Kč, který by byl veden na jeho syna F. V. ml., přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozený tuto částku zaslal podle instrukcí obžalovanému dne 22.4.2008 na adresu Ing. S., poste restante B. 21, dále po poškozeném požadoval úhradu částky ve výši 10.000,- Kč údajně určené na vydání výběrových karet k úvěrovému účtu, kdy poškozený tuto částku zaslal obžalovanému dne 23.4.2008 stejným způsobem jako předešlého dne, dále po poškozeném požadoval úhradu částky ve výši 10.000,- Kč údajně určené na poplatek spojený s předběžným výběrem z úvěrového účtu a na letenku z Anglie, kdy poškozený tuto částku zaslal obžalovanému dne 28.4.2008 stejným způsobem jako v předešlých případech, v červenci 2008 pak po poškozeném požadoval znovu částku ve výši 10.000,- Kč údajně určenou na nákup letenky, kdy tuto částku zaslal dne 4.7.2008 obžalovanému místo F. V., po vzájemné domluvě, tehdejší přítel jeho dcery I. P., kdy tuto částku zaslal na adresu Ing. S. T., poste restante, B. 21, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném F. V. částku ve výši 60.000,- Kč, 18) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného V. F., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 200.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil na uvedený účet dne 23.4.2008 částku ve výši 12.000,- Kč a dne 24.4.2008 pak částku ve výši 7.000,- Kč, dále poškozený uhradil v přesně nezjištěnou dobu a dosud nezjištěným způsobem obžalovanému ještě částku ve výši 11.000,- Kč shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném V. F. částku ve výši 30.000,- Kč, 19) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného J. Š., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 3.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 40.000,- Kč, kdy poškozený tuto částku nadvakrát zaslal podle instrukcí obžalovanému na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, a to dne 24.4.2008 částku ve výši 20.000,- Kč a dne 25.4.2008 pak rovněž částku ve výši 20.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném J. Š. částku ve výši 40.000,- Kč, 20) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené A. B., občanky SR, této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 250.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 15.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na adresu Ing. T. S., kdy poškozená zaslala požadovanou částku dne 25.4.2008 na uvedenou adresu, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené A. B. částku ve výši 15.000,- Kč, 21) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného Š. J., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 2.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 350,- USD nebo v přepočtu 5.600,- Kč, kdy poškozený tuto částku zaslal dne 29.4.2008 podle instrukcí obžalovanému na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, a dále po poškozeném požadoval uhrazení částky ve výši 50.000,- Kč, kterou mu poškozený po vzájemné dohodě uhradil v pěti splátkách po vždy po částce 10.000,- Kč, a to ve dnech 29.4.2008, 5.5.2008, 29.5.2009, 16.6.2008 a 30.6.2008, když tyto mu ve všech případech zaslal opět na shora uvedenou adresu, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném Š. J. částku ve výši 55.600,- Kč, 22) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozených manželů F. a J. U., těmto přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 4.000.000,- Kč, přičemž po nich předem požadoval uhrazení částek ve výši 30.000,- Kč, 11.000,- Kč, 10.000,- Kč a 51.000,- Kč, které mu poškození podle jeho instrukcí převedli ve dnech 29.4.2008, 1.5.2008, 3.5.2008 a 7.5.2008 z bankovního účtu F. U. na osobní bankovní účet obžalovaného, tehdy vedený u eBanky, a.s., shora popsaným způsobem vylákal na poškozených manželech F. a J. U. částku ve výši 102.000,- Kč, 23) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného J. H., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 500.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S. do B., což poškozený dne 30.4.2008 učinil, dále po poškozeném požadoval úhradu další částky ve výši 10.000,- Kč, a to na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil tuto částku dne 30.5.2008 na uvedený účet, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném J. H. částku ve výši 40.000,- Kč, 24) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené M. R., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 250.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným tomuto dne 30.4.2008 při osobním setkání předala v hotovosti částku ve výši 7.000,- Kč, dále podle instrukcí obžalovaného vložila na je osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., dne 30.4.2008 částku ve výši 6.000,- Kč a dne 22.5.2008 částku ve výši 3.000,- Kč, dále podle instrukcí obžalovaného tomuto prostřednictvím svého syna R. R. dne 20.6.2008 zaslala službou Western Union na jméno IND T. S. do B. částku ve výši 5.500,- Kč určenou na nákup letenky z Londýna, dále požadoval zaslat částku ve výši 3.000,- Kč, kterou mu poškozená prostřednictvím svého syna R. R. dne 23.9.2008 vložila podle instrukcí obžalovaného na jeho bankovní účet, vedený u GE Money Bank, a.s., a dále po poškozené požadoval úhradu částky ve výši 2.000,- Kč údajně určenou na nákup nafty do vozidla, kterým měl obžalovaný z P. poškozené dovést peníze, kdy poškozená tuto částku vložila dne 21.11.2008 na bankovní účet, vedený u GE Money Bank, a.s., kdy dále v prosinci 2008 požadoval po poškozené částku ve výši 2.000,- Kč na kredit, což mu již tato neposkytla, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené M. R. částku ve výši 26.500,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 39.500,- Kč, 25) v průběhu měsíce dubna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného M. V., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 50.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na přesně nezjištěný bankovní účet, což poškozený neučinil, jednání obžalovaného bezprostředně směřovalo k vylákání peněžní částky na poškozeném M. V. a způsobení škody v celkové výši 50.000,- Kč, 26) v průběhu měsíce dubna či května 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného Z. P., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 2.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky nejprve ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozený tuto částku zaslal dne 5.5.2008 podle instrukcí obžalovaného na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném Z. P. částku ve výši 30.000,- Kč, 27) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného O. L., tehdy jednatele společnosti N. E., s.r.o., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 500.000,- Kč a úvěr pro společnost N. E., s.r.o. ve výši 2.182.539,60 Eur, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 70.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet , tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil na uvedený účet dne 5.5.2008 částku ve výši 50.000,- Kč, dne 9.5.2008 částku ve výši 10.000,- Kč a dne 29.5.2008 částku ve výši 18.000,- Kč, dále po poškozeném požadoval i další úhrady, kdy to poškozený již neakceptoval, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném O. L. minimálně částku ve výši 78.000,- Kč, 28) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného P. S., občana SR, jednatele společnosti VOMS e.-i. S., s.r.o., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB pro shora uvedenou spol. s r.o. ve výši 5.323.300,- Eur, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 100.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil tuto částku na uvedený účet dne 5.5.2008, a dále na základě dalších požadavků obžalovaného poškozený tomuto zaslal prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S. do B. dne 23.5.2008 částku ve výši 15.000,- SK, dne 27.5.2008 částku ve výši 25.000,- SK a dne 8.7.2008 částku ve výši 13.000,- SK, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném P. S. částku ve výši 100.000,- Kč a 33.000,- Sk, 29) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného F. Š., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.500.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil požadovanou částku na uvedený účet dne 7.5.2008, dále obžalovaný požadoval úhradu částky ve výši 10.000,- Kč určenou na vydání platebních karet umožňujících poškozenému čerpání úvěrových prostředků, kdy poškozený tuto požadovanou částku vložil dne 9.5.2008 na opět na shora uvedený bankovní účet obžalovaného, dále na přelomu května a června 2008 obžalovaný nabízel poškozenému rychlou půjčku ve výši 25.000,- Eur za poplatek 15.000,- Kč, což však poškozený již odmítl, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném F. Š. částku ve výši 40.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 55.000,- Kč, 30) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozené H. H., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB v dosud přesně nezjištěné výši, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 20.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená vložila tuto částku na uvedený účet dne 9.5.2008, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené H. H. částku ve výši 20.000,- Kč, 31) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozené L. P., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB v dosud přesně nezjištěné výši, přičemž po ní předem požadoval uhrazení nejméně 22 částek v různých výších, které mu poškozená uhradila, a to následovně: - vkladem na bankovní účet obžalovaného vedeného u eBanky, a.s.: 12.5.2008 částku 50.000,- Kč, 27.5.2008 částku 50.000,- Kč, 29.5.2008 částku 10.000,- Kč, 10.6.2008 částku 20.000,- Kč, 13.6.2008 částku 9.000,- Kč, 16.6.2008 částku 10.000,- Kč, - prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S. do B.: 20.6.2008 částku 8.000,- Kč, 2.7.2008 částku 5.000,- Kč, 9.7.2008 částku 20.000,- Kč, 11.12.2008 částku 5.000,- Kč, 8.1.2009 částku 7.700,- Kč, - poštou na adresu Ing. T. S., poste restante B. 1: 3.7.2008 částku 50.000,- Kč, 22.7.2008 částku 20.000,- Kč, 24.7.2008 částku 25.000,- Kč, 31.7.2008 částku 10.000,- Kč, - vkladem na bankovní účet obžalovaného vedeného u GE Money Bank, a.s.: 16.9.2008 částku 5.000,- Kč, 19.9.2008 částku 18.000,- Kč, 22.9.2008 částku 1.000,- Kč, 26.9.2008 částku 11.000,- Kč, 30.9.2008 částku 1.500,- Kč, 8.10.2008 částku 1.500,- Kč, 4.11.2008 částku 13.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené L. P. částku v celkové výši 350.700,- Kč, 32) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozené E. J., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.000.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným vložila dne 13.5.2008 na uvedený účet částku ve výši 15.000,- Kč a dne 14.5.2008 částku ve výši 8.500,- Kč, dále po poškozené požadoval úhradu další částky ve výši 20.000,- Kč, kterou poškozená vložila dne 2.6.2008 opět na shora uvedený účet, dále požadoval zaslat další částku ve výši 10.000,- Kč na nákup letenky s tím, že poškozené z Londýna osobně doveze část z přiznaného úvěru ve výši 25.000,- Eur, kdy poškozená zaslala obžalovanému dle jeho instrukcí prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S. do B. a B. (Itálie) dne 18.7.2008 částku ve výši 5.000,- Kč a dne 29.8.2008 částku ve výši 3.000,- Kč, dále poškozená na žádost obžalovanému tomuto půjčila částku ve výši 3.500,- Kč, kterou vložila dne 15.9.2008 na bankovní účet obžalovaného, vedený u GE Money Bank a dne 8.10.2008 pak vložila na tentýž účet částku ve výši 2.000,- Kč, určenou dle tvrzení obžalovaného na kauci potřebnou k převodu peněz, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené E. J. částku ve výši 57.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 65.500,- Kč, 33) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného Z. Ch., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 250.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil tuto částku na uvedený účet dne 15.5.2008, dále po poškozeném požadoval úhradu další částky ve výši 10.000,- Kč, což však poškozený již odmítl, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném Z. Ch. částku ve výši 30.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 40.000,- Kč, 34) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozené M. G., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB v dosud nezjištěné výši, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným vložila dne 15.5.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 10.000,- Kč, dále po poškozené požadoval úhradu další částky ve výši 10.000,- Kč, kterou poškozená vložila dne 29.5.2008 opět na shora uvedený účet, dále po poškozené v měsíci srpnu 2008 požadoval úhradu částky ve výši 10.000,- Kč, kdy poškozená mu s ohledem ke svým finančním možnostem a po vzájemné dohodě zaslala dne 7.8.2008 podle instrukcí obžalovaného na adresu Ing. T. S., poste restante B. 1, pouze částku ve výši 2.500,- Kč, kdy v měsíci říjnu požadoval po poškozené opětovně částku ve výši 10.000,- Kč, kterou mu poškozená však již odmítla poskytnout, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené M. G. částku ve výši 22.500,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 40.000,- Kč, 35) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného P. B., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 3.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 50.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil tuto částku na uvedený účet dne 16.5.2008, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném P. B. částku ve výši 50.000,- Kč, 36) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozené J. H. a jejího syna P. H., těmto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 2.000.000,- Kč, přičemž po nich předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy P. H. vložil požadovanou částku pocházející z majetku jeho matky poškozené J. H. na uvedený účet dne 19.5.2008, dále obžalovaný požadoval úhradu částky ve výši 10.000,- Kč určenou na vydání úvěrových karet umožňujících poškozené čerpání úvěrových prostředků, což poškozená se synem toto již odmítla, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené J. H. částku ve výši 30.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 40.000,- Kč, 37) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného Z. M., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB v dosud nezjištěné výši, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 40.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil požadovanou částku nadvakrát na uvedený účet, a to dne 19.5.2008 částku ve výši 30.000,- Kč a dne 20.5.2008 pak částku ve výši 10.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném Z. M. částku ve výši 40.000,- Kč, 38) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného J. K., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 250.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným vložil dne 22.5.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 13.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném J. K. částku ve výši 13.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 30.000,- Kč, 39) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného A. B., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 100.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 18.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil tuto částku dne 26.5.2008 na uvedený účet, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném A. B. částku ve výši 18.000,- Kč, 40) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické a posléze i osobní žádosti poškozené B. J., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 5.000.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 260.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na přesně nezjištěný bankovní účet vedený u Raiffeisenbank, což poškozená neuhradila, dále na poškozené požadoval uhrazení alespoň částky ve výši 50.000,- Kč a poté částky ve výši 10.000,- Kč, což opět neuhradila, jednání obžalovaného bezprostředně směřovalo k vylákání peněžních částek na poškozené B. J. a způsobení škody v celkové výši 260.000,- Kč, 41) v průběhu měsíce května a června 2008 na základě telefonické žádosti poškozené M. W., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.500.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 10.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená vložila dne 4.6.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 8.000,- Kč, dále obžalovaný po poškozené požadoval úhradu částky ve výši 5.000,- Kč, kdy poškozená podle požadavku obžalovaného tomuto zaslala tuto částku dne 2.9.2008 prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S. do P., Itálie, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené M. W. částku ve výši 13.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 15.000,- Kč, 42) v průběhu měsíce května a června 2008 na základě telefonické žádosti poškozené M. T., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 5.000.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným vložila dne 5.6.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 15.000,- Kč, dále obžalovaný po poškozené požadoval úhradu částky ve výši 10.000,- Kč údajně určené na úhradu zlaté karty umožňující čerpání peněz, kdy poškozená podle požadavku obžalovaného tomuto zaslala tuto částku v dosud nezjištěné době prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S., shora popsaným způsobem vylákal na poškozené M. T. částku ve výši 25.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 40.000,- Kč, 43) v průběhu měsíce května 2008 na základě telefonické žádosti poškozené M. Ž., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 3.500.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky nejprve ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozená tuto částku zaslala dne 6.6.2008 podle instrukcí obžalovaného na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, dále obžalovaný po poškozené požadoval úhradu částky ve výši 10.000,- Kč určenou na vydání platebních karet potřebných k čerpání úvěru, kdy poškozená podle požadavku obžalovaného tomuto zaslala tuto částku dne 13.7.2008 prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S. do P., dále po poškozené požadoval zaslal částku v dosud nezjištěné výši určenou na nákup letenky, což poškozená již neakceptovala, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené M. Ž. částku ve výši 40.000,- Kč, 44) v průběhu měsíce června 2008 na základě telefonické žádosti poškozené B. B., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 5.000.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky nejprve ve výši 30.000,- Kč a dále ještě dalších tří částek v různých výších, kdy poškozená podle požadavků obžalovaného tomuto zaslala prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S. do B. dne 6.6.2008 částku ve výši 30.000,- Kč, dne 7.6.2008 částku ve výši 30.000,- Kč, dne 9.6.2008 částku ve výši 40.000,- Kč a dne 14.6.2008 částku ve výši 7.000,- Kč shora popsaným způsobem vylákal na poškozené B. B. částku ve výši 107.000,- Kč, 45) v průběhu měsíce června 2008 na základě telefonické žádosti poškozené J. S., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 600.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným vložila dne 11.6.2008 na uvedený účet pouze částku ve výši 12.000,- Kč, později však po poškozené požadoval uhradit zbytek do částky 30.000,- Kč, což poškozená již odmítla a bezúspěšně po něm požadovala navrácení částky 12.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené J. S. částku ve výši 12.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 30.000,- Kč, 46) v průběhu měsíce června 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného P. P., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 200.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozený tuto částku zaslal dne 26.6.2008 podle instrukcí obžalovaného na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném P. P. částku ve výši 30.000,- Kč, 47) v průběhu léta 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného J. D., rozeného K., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 400.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 10.000,- Kč, kterou požadoval zaslat prostřednictvím služby Ponny Expres na jméno T. S. do B., což poškozený v přesně nezjištěné době učinil, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném J. D. částku ve výši 10.000,- Kč, 48) v průběhu měsíce června 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného R. P., rozeného S., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 2.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, tehdy vedený u eBanky, a.s., kdy poškozený vložil požadovanou částku dne 18.6.2008 na uvedený účet, dále požadoval zaslat další částku ve výši 17.000,- Kč na nákup letenky s tím, že přiletí z Londýna do Prahy i s penězi na poskytnutí půjčky zájemci, kdy poškozený tuto částku dne 4.7.2008 zaslal podle instrukcí obžalovanému na adresu Ing. T. S., poste restante B. 1, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném R. P. částku ve výši 47.000,- Kč, 49) v průběhu měsíce června 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného P. N., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.500.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou poškozený podle instrukcí obžalovaného tomuto zaslal dne 24.6.2008 na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, dále po poškozeném požadoval úhradu částky ve výši 10.000,- Kč určenou na vydání platební karty, kterou mu tento zaslal dne 25.6.2008 opět způsobem poste restante jako v prvém případě, dále obžalovaný na poškozeném požadoval úhradu letenky v přesně nezjištěné výši, kdy poškozený mu prostřednictvím služby Western Union zaslal dne 21.7.2008 na jméno T. S., B., částku ve výši 6.000,- Kč, a dne 23.8.2008 opět přes Western union na adresu T. S., B., Itálie, částku ve výši 5.000,- Kč, dále obžalovaný požadoval po poškozeném dobití kreditem čtyři tel. čísla, kdy poškozený dne 27.8.2008 toto provedl v částce 800,- Kč, a dále poškozený na základě požadavku obžalovaného tomuto dne 23.11.2008 v Praze předal v hotovosti částku ve výši 3.000,- Kč (poloviny částky byla v tzv. stravenkách), shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném P. N. částku ve výši 54.800,- Kč, 50) v průběhu měsíce června 2008 na základě telefonické žádosti poškozené Š. V. (roz. S.), této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 2.500.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným tomuto zaslala dne 6.6.2008 na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, částku ve výši 18.000,- Kč, dále v září 2008 požadoval úhradu zbylé částky ve výši 12.000,- Kč, kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným tomuto zaslala dne 16.9.2008 opět na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, částku ve výši 5.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené Š. V. částku ve výši 23.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 30.000- Kč, 51) v průběhu měsíce července 2008 na základě telefonické žádosti poškozené L. P. této telefonicky přislíbil poskytnutí hypotečního úvěru od společnosti SBB ve výši 3.700.000,- Kč a současně neúčelového úvěru ve výši 1.500.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 70.000,- Kč, kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným a podle jeho instrukcí tomuto dne 29.7.2008 zaslal na adresu Ing. T. S., poste restante B. 1, částku ve výši 25.000,- Kč, a následující den dne 30.7.2008 pak stejným způsobem částku ve výši 5.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené L. P. částku ve výši 30.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 70.000,- Kč, 52) v průběhu měsíce července 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného Š. K., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 2.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným tomuto prostřednictvím služby Western Union zaslal dne 1.8.2008 částku ve výši 28.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném Š. K. částku ve výši 28.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 30.000,- Kč, 53) na přelomu měsíce července a srpna 2008 na základě telefonické žádosti V. T., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 3.500.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 40.000,- Kč, kdy dcera V. T. P. T., bytem jako otec, podle instrukcí obžalovaného tomuto, jménem svého otce, zaslala dne 1.8.2008 na adresu Ing. T. S., poste restante B. 1, ze svých prostředků požadovanou částku, dále po P. T. v přesně nezjištěné době telefonicky požadoval zaslání peněžní částky v dosud nezjištěné výši určené na letenku z ciziny do Prahy, což jmenovaná již odmítla, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném V. T. částku 40.000,-Kč, 54) na přelomu měsíce července a srpna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného J. D., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 500.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným a podle jeho instrukcí tomuto dne 7.8.2008 zaslal na adresu Ing. T. S., poste restante B., částku pouze ve výši 10.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném J. D. částku ve výši 10.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 30.000,- Kč, 55) v průběhu měsíce srpna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené R. K., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 5.000.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 40.000,- Kč, kdy poškozená tuto částku podle instrukcí obžalovaného tomuto dne 8.8.2008 zaslala prostřednictvím služby Western union na jméno Ing. T. S., B., dále požadoval po poškozené úhradu částky ve výši 17.600,- Kč určenou na platební karty, kdy poškozená tuto částku vložila podle instrukcí obžalovaného dne 11.8.2008 na bankovní účet H. U., a dále požadoval po poškozené úhradu částky ve výši 10.000,- Kč údajně určené na financování letenky z New Yorku do ČR, kdy tuto částku mu poškozená podle jeho instrukcí zaslala dne 14.8.2008 na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené R. K. částku ve výši 67.600,- Kč, 56) v průběhu měsíce srpna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené M. K., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 300.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným a podle jeho instrukcí tomuto dne 14.8.2008 zaslala na adresu Ing. T. S., poste restante B. 21, částku pouze ve výši 10.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené M. K. částku ve výši 10.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 30.000,- Kč, 57) v průběhu měsíce srpna 2008 na základě telefonické žádosti poškozené V. W., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 350.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozená tuto částku prostřednictvím svého zetě J. H. zaslala podle instrukcí obžalovaného dne 15.8.2008 na adresu Ing. T. S., poste restante B. 1, dále požadoval po poškozené úhradu částky ve výši 28.000,- Kč údajně určenou na letenku pro obžalovaného ze Švýcarska do ČR, což poškozená neuhradila a následně požadoval úhradu ještě částky ve výši 10.000,- Kč, což poškozená rovněž neuhradila, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené V. W. částku ve výši 30.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 68.000,- Kč, 58) v průběhu měsíce srpna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného P. H., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 2.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozený po vzájemné dohodě s obžalovaným tomuto prostřednictvím služby Western Union zaslal dne 23.8.2008 na jméno T. S., B., Itálie pouze částku ve výši 5.000,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném P. H. částku ve výši 5.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 30.000,- Kč, 59) v průběhu měsíce srpna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného A. M., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 700.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částek ve výši 10.000,- Kč, 30.000,- Kč a 10.000,- Kč, které mu poškozený podle jeho instrukcí zaslal ve dnech 3.9.2008, 4.9.2008 a 5.9.2008 prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S., M., Itálie, dále po poškozeném požadoval částku ve výši 1.000,- Kč na dobití kreditu k pěti tel. číslům, což poškozený již odmítl, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném A. M. částku ve výši 50.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 51.000,- Kč, 60) v průběhu měsíce srpna 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného M. M., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 3.900.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, které mu poškozený podle instrukcí obžalovaného zaslal dne 9.9.2008 (za pomoci J. O.) prostřednictvím služby Western Union na jméno T. S., M., Itálie, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném M. M. částku ve výši 30.000,- Kč, 61) v průběhu měsíce srpna a září 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného F. S., občana Slovenska, tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí hypotečního úvěru od společnosti SBB ve výši 3.000.000,- Kč a dále neúčelový úvěr ve výši 1.600.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, vedený u GE Money Bank, kdy poškozený vložil tuto částku dne 16.9.2008 na uvedený účet, dále po poškozeném požadoval úhradu dalších částek v přesně nezjištěné výši, kdy poškozený vložil na shora uvedený účet částku 11.000,- Kč dne 17.9.2008, další částku ve výši 11.000,- Kč dne 18.9.2008 a dne 7.10.2008 částku ve výši 1.100,- Kč, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném F. S. částku ve výši 53.100,- Kč, 62) v průběhu měsíce září 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného P. V., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 250.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 12.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, vedený u GE Money Bank, kdy poškozený vložil tuto částku dne 3.10.2008 na uvedený účet, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném P. V. částku ve výši 12.000,- Kč, 63) v průběhu měsíce září 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného M. J., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.500.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 13.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, vedený u GE Money Bank, kdy poškozený vložil tuto částku dne 3.10.2008 na uvedený účet, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném M. J. částku ve výši 13.000,- Kč, 64) v průběhu měsíce září 2008 na základě telefonické žádosti poškozené J. Č., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 600.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na bankovní účet, vedený u GE Money Bank, kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným vložila dne 6.10.2008 na uvedený účet částku ve výši 21.000,- Kč, dále po poškozené v době do 15.10.2008 požadoval postupně úhradu dalších částek, což poškozená již neakceptovala, shora popsaným způsobem vylákal na poškozené J. Č. částku ve výši 21.000,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 45.900,- Kč, C. 1) v průběhu měsíce října 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného Z. Ř., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB v celkové výši 5.000.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kterou požadoval zaslat na svůj osobní bankovní účet, vedený u GE Money Bank, kdy poškozený vložil tuto částku dne 10.10.2008 na uvedený účet, dále po poškozeném požadoval týž den úhradu částky ve výši 20.000,- Kč, kdy poškozený tuto částku vložil na shora uvedený účet rovněž dne 10.10.2008, dále po poškozeném požadoval částku ve výši 11.500,- Kč údajně určenou na letenku obžalovaného, aby z Londýna osobně přivezl poškozenému úvěr, kdy poškozený tuto částku opět vložil na shora uvedený účet dne 15.10.2008, dne 2.11.2008 pak po poškozeném žádal poskytnutí částky ve výši 30.000,- Kč s odůvodněním, že tuto potřebuje na pokrytí prohry částky 50.000,- Kč v kasinu v B., což poškozený již odmítl, shora popsaným způsobem vylákal na poškozeném Z. Ř. částku ve výši 61.500,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 91.500,- Kč, 2) v přesně nezjištěné době v průběhu podzimu 2008 na základě telefonické žádosti poškozeného J. K., tomuto telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 270.000,- Kč, přičemž po něm předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, což poškozený neakceptoval z důvodu, že se mu požadavek obžalovaného stejně celé jednání s tímto jevilo jako podezřelé, jednání obžalovaného bezprostředně směřovalo k vylákání peněžní částky na poškozeném J. K. a způsobení škody v celkové výši 30.000,- Kč, 3) v průběhu měsíce listopadu 2008 na základě telefonické žádosti poškozené M. H., této telefonicky přislíbil poskytnutí úvěru od společnosti SBB ve výši 1.000.000,- Kč, přičemž po ní předem požadoval uhrazení částky ve výši 30.000,- Kč, kdy poškozená po vzájemné dohodě s obžalovaným tomuto prostřednictvím služby Western Union zaslala dne 21.11.2008 částku ve výši 7.500,- Kč, dále požadoval úhradu částky ve výši 7.600,- Kč údajně určenou na letenku, kterou poškozená podle instrukcí obžalovaného vložila nadvakrát dne 24.11.2008 na jeho bankovní účet, vedený u GE Money Bank, a.s., shora popsaným způsobem vylákal na poškozené M. H. částku ve výši 15.100,- Kč, přičemž jednání obžalovaného směřovalo ke způsobení škody ve výši 37.600,- Kč. IV. T. S. (tehdy T. L.) si v přesně nezjištěné době před datem 28.7.2007 opatřil dosud nezjištěným způsobem padělaný (smyšlený) mezinárodní řidičský průkaz znějící na jméno T. L., datum vydání 11.5.2007, platnost do 11.5.2013 pro skupiny řidičského oprávnění A1, A, B, C, D1, úřad a stát vydání nezjištěno, který neoprávněně užíval k řízení motorových vozidel na území ČR, přičemž tento doklad předložil jako pravý: - dne 28.7.2007 v obci R., okr. J., a to příslušníkům Policie ČR, Dopravního inspektorátu Jeseník bezprostředně poté, co byl těmito stavěn a řešen v blokovém řízení pro spáchání dopravního přestupku (překročení rychlosti jízdy vozidla v obci), kterého se dopustil při řízení osobního motorového vozidla tov. zn. Mercedes E 270 CDI 211 (Policií ČR vedeno pod č.j. ORJE-1348/DI-BP-2007), - dne 21.8.2007 v B., okr. B.-m., a to příslušníkům Policie ČR, MŘ Brno bezprostředně poté, co byl těmito stavěn a řešen pro spáchání dopravního přestupku (jízda na červenou), kterého se dopustil při řízení osobního motorového vozidla tov. zn. Jaguar XK8 Coupé (Policií ČR vedeno pod č.j. MRBM-44743/Př-07-2007), - dne 23.8.2007 v P., hl. město P., a to příslušníkům Policie ČR, Dopravního inspektorátu Správy hl.m. Prahy bezprostředně poté, co byl těmto řešen pro spáchání dopravního přestupku (zaviněné dopravní nehody), kterého se dopustil v souvislosti s řízením osobního motorového vozidla tov. zn. Jaguar XK8 Coupé (Policií ČR vedeno pod č.j. PSP-13401/DN-503-2007), - dne 21.9.2007 v B., okr. B.-m., a to pracovníkům Magistrátu města B., odboru dopravněsprávních činností, kde požádal o jeho výměnu, na základě čehož mu byl tento doklad Magistrátem města B. vyměněn za národní (český) řidičský průkaz s datem vydání 21.9.2007 a platností do 21.9.2017 (vydán již na jméno T. S.), který si dne 27.9.2007 vyzvedl a následně opět používal pro řízení motorových vozidel. Za to byl obžalovaný T. S. odsouzen takto. I. za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr.zákoníku, a to dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku v bodech I.A.) a III.A.), zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, a to dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku v bodech II.A.) a III.B.) a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona (zákon č.140/1961 Sb.) v bodě IV), podle § 209 odst. 5 tr.zákoníku za užití § 45 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr.zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr.zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1 tr.zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb po 2.000,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr.zákoníku mu byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. II. za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, a to dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku v bodech I.B.), II.B.) a III.C.) podle § 209 odst. 5 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr.zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1 tr.zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb po 2.000,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr.zákoníku mu byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. byl obžalovaný T. S. zavázán povinností zaplatit na náhradě škody poškozeným: 1) společnosti D. C. CS, s.r.o. (právní nástupce společnosti D. C. CS, s.r.o.) částku 5.828,50 Kč, 2) společnosti H. T., spol. s r.o., částku 29.200,- Kč, 3) T. B., podnikajícímu pod obchodní firmou T. B., částku 154.263,- Kč, 4) Bc. S. K., podnikajícímu pod obchodní firmou Bc. S. K., částku 166.003,- Kč, 5) společnosti H. s.r.o., částku 77.900,- Kč, 6) společnosti I. V. a.s., částku 10.638 Kč, 7) společnosti B. R. s.r.o., částku 35.700,- Kč, 8) J. P. částku 100.000,- Kč, 9) D. T., podnikajícímu pod obchodní firmou D. T. částku 56.348,- Kč, 10) společnosti J. G. s.r.o., částku 10.542,- Kč, 11) společnosti A. H. B. CZ s.r.o., částku 11.575,- Kč, 12) společnosti M., a.s., částku 39.583,50 Kč, 13) společnosti M. Česká republika, a.s., částku 1.295.478,- Kč, 14) společnosti V. M. I., s.r.o., částku 143.942,40,- Kč, 15) firmě SGR J. M. v.o.s., reklamní agentura, částku 196.320,- Kč, 16) společnosti C., s.r.o., částku 1.606.987,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.606.987,-Kč od 7.12.2008 do 31.12.2008, ve výši 9,25 % ročně z částky 1.606.987,-Kč od 1.1.2009 do 30.6.2009, ve výši 8,5 % z částky 1.606.987,-Kč od 1.7.2009 do 31.12.2009, ve výši 8 % z částky 1.606.987,-Kč od 1.1.2010 do 30.6.2010, ve výši 7,75 % z částky 1.606.987,-Kč od 1.7.2010 do 30.6.2012, ve výši 7,5 % z částky 1.606.987,-Kč od 1.7.2012 do 31.12.2012 a od 1.1.2013 do 24.4.2013 ve výši 7,05 % z částky 1.606.987,-Kč, za dobu od 25.4.2013 do zaplacení s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a repo sazby (limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace) vyhlášené ve Věstníku České národní banky ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. 17) D. B., podnikajícímu pod obchodní firmou D. B., částku 16.793,- Kč, 18) M. Š. částku 103.954,- Kč, 19) J. S. částku 164.000,- Kč, 20) V. V. částku 30.000,- Kč, 21) Z. Z. částku 25.000,- Kč, 22) A. G. částku 4.000,- Kč, 23) V. J. částku 51.000,- Kč, 24) R. A. částku 5.000,- Kč, 25) S. M. částku 17.000,- Kč, 26) V. V. a M. T. společně částku 35.000,- Kč, 27) L. Š. částku 43.500,- Kč, 28) J. T. částku 52.000,- Kč, 29) V. J. částku 30.000,- Kč, 30) V. Z. částku 40.000,- Kč, 31) J. T. částku 45.000,- Kč, 32) R. a V. S. společně částku 30.000,- Kč, 33) A. L. částku 2.000,- Kč, 34) B. K. částku 54.000,- Kč, 35) S. L. částku 45.000,- Kč, 36) F. V. částku 60.000,- Kč 37) J. Š. částku 40.000,- Kč, 38) A. B. částku 15.000,- Kč, 39) Š. J. částku 56.205,- Kč, 40) F. a J. U. společně částku 101.000,- Kč, 41) J. H. částku 40.000,- Kč, 41) M. R. částku 27.200,- Kč, 42) Z. P. částku 30.000,- Kč, 43) O. L. částku 78.000,- Kč, 44) P. S. částku 100.000,- Kč, 45) F. Š. částku 40.000,- Kč, 46) L. P. částku 350.700,- Kč, 47) E. J. částku 57.000,- Kč, 48) Z. Ch. částku 30.000,- Kč, 49) M. G. částku 22.500,- Kč, 50) P. B. částku 50.000,- Kč, 51) J. H. částku 30.000,- Kč, 52) J. K. částku 13.000,- Kč, 53) A. B. částku 18.000,- Kč, 54) M. W. částku 13.550,- Kč, 55) M. T. částku 25.000,- Kč, 56) M. Ž. částku 40.000,- Kč, 57) B. B. částku 107.000,- Kč, 58) J. S. částku 12.000,- Kč, 59) P. P. částku 30.121,- Kč, 60) J. D. částku 10.600,- Kč, 61) R. P. částku 47.000,- Kč, 62) P. N. částku 51.000,- Kč 63) L. P. částku 30.000,- Kč, 64) Š. K. částku 29.450,- Kč, 65) V. T. částku 40.000,- Kč, 66) J. D. částku 10.121,- Kč, 67) R. K. částku 67.600,- Kč, 68) M. K. částku 10.000,- Kč, 69) V. W. částku 30.000,- Kč, 70) P. H. částku 5.550,- Kč, 71) A. M. částku 53.150,- Kč, 72) M. M. částku 30.000,- Kč, 73) F. S. částku 53.100,- Kč, 74) P. V. částku 12.000,- Kč, 75) J. Č. částku 21.000,- Kč, 76) Z. Ř. částku 61.500,- Kč, 77) M. H. částku 15.800,- Kč, 78) Š. V. částku 23.000,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr.ř. byli poškození J. K. a P. T. odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr.ř. byli poškození: 1) M. Š., 2) Z. Z., 3) A. G., 4) S. M., 5) P. S., 6) J. S., 7) J. D., 8) A. M., 9) M. H., 10) Š. V., 11) D. B., podnikající pod obchodní firmou D. B., 12) O. L., 13) J. P., odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občansko-právních. Oproti tomu byl obžalovaný T. S. podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěn obžaloby Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 2.5.2012, sp.zn. 2 KZV 5/2009, kterou mu bylo kladeno za vinu, že poté, co v přesně nezjištěné době před datem 8.2.2008 opatřil sobě dosud nezjištěným způsobem smyšlený vysokoškolský diplom znějící na jméno T. S. s uvedeným akademickým titulem Ing., údajně vydaný dne 25.2.2007 pod číslem diplomu 200700009987 neexistující vysokou školou z Panamské republiky s názvem Stanford Business University a dále k tomuto diplomu si opatřil česky psaný nostrifikační protokol (uznání zahraničního vzdělání) údajně vydaný v Praze dne 20.12.2007 pod č.j. NOS/1180/2007 společností EuroAmerican University of Washington: a) dne 8.2.2008 na Magistrátu města Brna, odboru správních činností, Husova 5, PSČ 601 67 Brno, předložil uvedené listiny a současně požádal o zapsání titulu Ing. jakožto nepovinného údaje do svého cestovního pasu, kdy této jeho žádosti bylo ze strany Magistrátu města Brna vyhověno a chybou pracovnice uvedeného úřadu došlo k zapsání titulu Ing. do jeho cestovního pasu, b) dne 9.7.2008 na Magistrátu města Brna, odboru správních činností, Husova 5, PSČ 601 67 Brno, předložil uvedené listiny a současně požádal o zapsání titulu Ing. jakožto nepovinného údaje do svého občanského průkazu, kdy této jeho žádosti nebylo ze strany Magistrátu města Brna vyhověno, přičemž tohoto jednání se dopustil vědomě v úmyslu dosáhnout zapsání titulu Ing. do svých dokladů totožnosti a s cílem následně užívat tento titul ve styku s ostatními osobami jakož i se státními orgány ČR, když si byl vědom skutečnosti, že žádnou vysokou školu neabsolvoval, že vysoká škola uvedená na jím předloženém smyšleném diplomu neexistuje a předmětný nostrifikační protokol (doklad uznávající zahraniční vzdělání) nebyl vydán k tomu příslušným orgánem tak, jak ukládá zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, tedy měl padělat veřejnou listinu v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, čím měl spáchat trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona (zákon č.140/1961 Sb.), neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Dále byl obžalovaný T. S. podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěn obžaloby Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 3.8.2012 sp. zn. 2 KZV 12/2011, kterou mu bylo kladeno za vinu, že : 1. s předchozím úmyslem nevrátit finanční prostředky, vylákal od E. M., státního příslušníka Švýcarské konfederace, na základě smlouvy o půjčce ze dne 7.12.2003, jež byla uzavřena ve Švýcarsku, částku ve výši 150.000 CHF, kterou po částech převážně v B. převzal, přičemž se zavázal tuto splatit k 31.12. 2006; takto vypůjčené finanční prostředky však nikdy nevrátil ani tak učinit nemínil, čímž poškozenému E. M. způsobil škodu ve výši 150.000,- CHF (3.114.600,- Kč), 2. v období od 10.1.2004 do 11.3.2008 postupně vylákal od E. M. různě vysoké finanční částky, které si nechal zasílat v českých korunách, euro a švýcarských francích prostřednictvím společnosti Western Union, Angelo Costa Int´I Ldt, Swis branch, Via Pelli, 1, Lugano Switzerland na své jméno, či požadoval zasílání částek v různých výších určeným osobám a institucím, vždy však pouze pro svou potřebu, a to tak že E. M. prostřednictvím Western Union dle požadavku obžalovaného zaslal peněžní prostředky v následujících případech : 1) dne 10.1.2004 na jméno T. L. (nyní T. S.) z důvodu úhrady kauce ve výši 160.246,- Kč, 2) dne 22.1.2004 na jméno JUDr. V. N. ve výši 10.000,- Kč, 3) dne 6.2.2004 na jméno JUDr. V. N. ve výši 10.000,- Kč, 4) dne 1.5.2004 na jméno společnosti A. P. ve výši 3.680,- Kč, 5) dne 1.5.2004 na jméno J. (J.) G. ve výši 10.000,- Kč, 6) dne 1.5.2004 na jméno J. B. ve výši 3.000,- Kč, 7) dne 1.5.2004 na jméno JUDr. D. T. ve výši 10.000,- Kč, 8) dne 1.5.2004 na jméno J. C. ve výši 10.000,- Kč, 9) dne 22.5.2004 na jméno T. L. (nyní T. S.) 212,- CHF dle kurzu ČNB k uvedenému datu 4.024,- Kč, 10) dne 27.5.2004 Okresnímu soudu Jeseník částku 5.000,- Kč, 11) dne 27.5.2004 na jméno T. L. (nyní T. S.) 412,- CHF dle kurzu ČNB k uvedenému datu 8.085,- Kč, 12) dne 28.6.2004 na jméno JUDr. D. T. ve výši 10.000,- Kč, 13) dne 28.6.2004 Okresnímu soudu Jeseník částku 7.000,- Kč, 14) dne 31.7.2004 na jméno společnosti E. P. ve výši 7.000,- Kč, 15) dne 31.7.2004 Okresnímu soudu Jeseník částku 5.300,- Kč, 16) dne 31.7.2004 na jméno JUDr. B. J. ve výši 10.300,- Kč, 17) dne 13.8.2004 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 5.000,- Kč, 18) dne 30.8.2004 Okresnímu soudu Jeseník částku 5.300,- Kč, 19) dne 1.9.2004 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 60.000,- Kč, 20) dne 1.10.2004 Okresnímu soudu Jeseník částku 5.300,- Kč, 21) dne 8.10.2004 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 5.300,- Kč, 22) dne 1.11.2004 Okresnímu soudu Jeseník částku 5.300,- Kč, 23) dne 2.11.2004 Okresnímu soudu Jeseník částku 5.300,- Kč, 24) dne 2.11.2004 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 20.000,- Kč, 25) dne 2.12.2004 na jméno JUDr. B. J. ve výši 10.000,- Kč, 26) dne 2.12.2004 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 4.000,- Kč, 27) dne 16.12.2004 na jméno společnosti E. P. ve výši 7.000,- Kč, 28) dne 3.1.2005 Okresnímu soudu Jeseník částku 5.300,- Kč, 29) dne 9.1.2005 Okresnímu soudu Jeseník částku 6.400,- Kč, 30) dne 20.1.2005 na jméno společnosti E. P. ve výši 7.000,- Kč, 31) dne 11.2.2005 na jméno H. S. ve výši 18.500,- Kč, 32) dne 9.3.2005 na jméno H. S. ve výši 18.300,- Kč, 33) dne 5.4.2005 na jméno H. S. ve výši 22.400,- Kč, 34) dne 4.5.2005 na jméno H. S. ve výši 19.000,- Kč, 35) dne 9.6.2005 na jméno A. L. ve výši 7.600,- Kč, 36) dne 27.6.2005 na jméno JUDr. J. X. ve výši 28.000,- Kč, 37) dne 4.8.2005 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 20.000,- Kč, 38) dne 26.8.2005 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 20.300,- Kč, 39) dne 3.10.2005 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 6.300,- Kč, 40) dne 15.11.2005 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 18.000,- Kč, 41) dne 7.1.2006 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 20.300,- Kč, 42) dne 7.2.2006 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 20.300,- Kč, 43) dne 14.4.2006 na jméno JUDr. J. X. ve výši 16.000,- Kč, 44) dne 14.4.2006 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 2.000,- Kč, 45) dne 9.5.2006 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 5.300,- Kč, 46) dne 27.5.2006 na jméno JUDr. J. X. ve výši 15.300,- Kč, 47) dne 13.6.2006 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 20.300,- Kč, 48) dne 7.7.2006 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 20.300,- Kč, 49) dne 12.9.2006 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 20.300,- Kč, 50) dne 6.10.2006 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 20.300,- Kč, 51) dne 12.11.2006 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 20.300,- Kč, 52) dne 15.12.2006 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 25.000,- Kč, 53) dne 29.12.2006 na jméno A. H. ve výši 12.000,- Kč, 54) dne 10.1.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 20.000,- Kč, 55) dne 18.1.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 33.000,- Kč, 56) dne 26.1.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 2.000,- Kč, 57) dne 27.1.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 2.000,- Kč, 58) dne 29.1.2007 na jméno P. I. ve výši 3.200,- Kč, 59) dne 1.2.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 7.000,- Kč, 60) dne 6.2.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 19.000,- Kč, 61) dne 7.2.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 68.000,- Kč, 62) dne 2.4.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 3.000,- Kč, 63) dne 4.4.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši o 3.600,- Kč, 64) dne 5.4.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 50.000,- Kč, 65) dne 10.4.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 8.100,- Kč, 66) dne 13.4.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 10.000,- Kč, 67) dne 23.4.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 30.000,- Kč, 68) dne 26.4.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 5.000,- Kč, 69) dne 30.4.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 17.000,- Kč, 70) dne 2.5.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 65.000,- Kč, 71) dne 7.5.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 18.500,- Kč, 72) dne 21.5.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 40.000,- Kč, 73) dne 22.5.2007 na jméno R. L. ve výši 1.000 Euro dle kurzu ČNB k uvedenému datu 28.165,- Kč, 74) dne 28.5.2007 na jméno R. L. Brno ve výši 40.000,- Kč, 75) dne 30.5.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 22.000,- Kč, 76) dne 31.5.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 1.350 CHF dle kurzu ČNB k uvedenému datu 23.235,- Kč, 77) dne 3.6.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 16.000,- Kč, 78) dne 5.6.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 11.500,- Kč, 79) dne 5.6.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 18.000,- Kč, 80) dne 7.6.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 10.000,- Kč, 81) dne 7.6.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 11.500,- Kč, 82) dne 11.6.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 5.500,- Kč, 83) dne 18.6.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 30.000,- Kč, 84) dne 19.6.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 30.000,- Kč, 85) dne 22.6.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 12.000,- Kč, 86) dne 24.6.2007 na jméno R. L. ve výši 3.000,- Kč, 87) dne 26.6.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 8.000,- Kč, 88) dne 27.6.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 3.000,- Kč, 89) dne 9.7.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 2.900 CHF dle kurzu ČNB k uvedenému datu 50.257,- Kč, 90) dne 9.7.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 9.000,- Kč, 91) dne 10.7.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 7.500,- Kč, 92) dne 23.7.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 3.000,- Kč, 93) dne 26.7.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 3.500,- Kč, 94) dne 8.8.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 8.000,- Kč, 95) dne 20.8.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 75.000,- Kč, 96) dne 22.8.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 25.500,- Kč, 97) dne 4.9.2007 na jméno R. L. ve výši 37.500,- Kč, 98) dne 7.9.2007 na jméno J. J. ve výši 41.000,- Kč, 99) dne 23.9.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) ve výši 2.000,- Kč, 100) dne 28.11.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) pod číslem transakce 3212171126 ve výši 9.000,- Kč, 101) dne 7.12.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) pod číslem transakce 8042310505 ve výši 31.000,- Kč, 102) dne 9.12.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) pod číslem transakce 0081966920 ve výši 3.000,- Kč, 103) dne 19.12.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) pod číslem transakce 2668150937 ve výši 3.200,- Kč, 104) dne 22.12.2007 na jméno T. L. (nyní T. S.) pod číslem transakce 9781591141 ve výši 1.600,- Kč 105) dne 11.1.2008 na jméno T. L. (nyní T. S.) pod číslem transakce 6842456879 ve výši 40.000,- Kč, 106) dne 12.1.2008 na jméno T. L. (nyní T. S.) pod číslem transakce 5968529492 ve výši 9.700,- Kč, 107) dne 14.1.2008 na jméno T. L. (nyní T. S.) pod číslem transakce 3541680847 ve výši 3.800,- Kč, 108) dne 22.1.2008 na jméno R. F. pod číslem transakce 3652310651 ve výši 7.500,- Kč, 109) dne 24.1.2008 na jméno T. L. (nyní T. S.) pod číslem transakce 3122845691 ve výši 8.200,- Kč, 110) dne 27.1.2008 na jméno T. L. (nyní T. S.) pod číslem transakce 3118351650 ve výši 1.500,- Kč, 111) dne 7.2.2008 na jméno T. L. (nyní T. S.) pod číslem transakce 8369150067 ve výši 61.342,- Kč, 112) dne 8.2.2008 na jméno J. C. pod číslem transakce 6548963305 ve výši 7.000,- Kč, 113) dne 7.3.2008 na jméno T. L. (nyní T. S.) pod číslem transakce 7131946405 ve výši 56.000,- Kč, 114) dne 7.3.2008 na jméno T. L. (nyní T. S.) pod číslem transakce 1568470074 ve výši 5.000,- Kč, 115) dne 8.3.2008 na jméno T. L. (nyní T. S.) pod číslem transakce 3857814 ve výši 2.000,- Kč, 116) dne 11.3.2008 na jméno T. L. (nyní T. S.) pod číslem transakce 6668510114 ve výši 2.000,- Kč, tyto částky se zavázal poškozenému E. M. v přesně nespecifikovaných termínech vrátit, avšak nikdy tak neučinil, ani učinit nemínil, čímž poškozenému způsobil škodu ve výši 2.009.634,- Kč, 3. po vzájemné dohodě s poškozeným E. M. tento za něho uhradil náklady za telefonní a internetové služby poskytnuté společností S. C. AG, s daty vystavení faktur: 1)10.12.2007 účet za telefonní služby poskytnuté telekomunikační společností S. ve výši 9.921,85 CHF, 2)10.12.2007 účet za telefonní a internetové služby poskytnuté telekomunikační společností S. ve výši 1723,20 CHF, 3) 10.1.2008 účet za internetové služby poskytnuté telekomunikační společností S. ve výši 670,90 CHF, 4) 10.1.2008 účet za telefonní služby telekomunikační společnosti S. ve výši 470,10 CHF, 5) 10.3.2008 účet za internetové služby poskytnuté telekomunikační společností S. ve výši 554,15 CHF, 5) 10.3.2008 účet za telefonní služby poskytnuté telekomunikační společností S. ve výši 470,10 CHF, přičemž součástí této dohody bylo i to, že obžalovaný v přesně nespecifikovaných termínech vrátí poškozenému E. M. finanční prostředky, jež tento poskytl způsobem popsaným výše, avšak obžalovaný tak nikdy neučinil a ani učinit nemínil, čímž poškozenému způsobil škodu ve výši 218.539,50 Kč, 4. v listopadu a prosinci 2007 po vzájemné dohodě s E. M. od tohoto na přesně nezjištěných místech převzal 1 ks zlaté flétny zn. Sankyo DN-RC-WG, výr. č. 19543 v hodnotě 20.000 CHF, 1 ks stříbrné flétny zn. Yamaha SR 891, výr. č. 11345 v hodnotě 7.700 CHF a 1 ks zlaté flétny zn. Sankyo DN-RC-WG, výr. č. 29309 v hodnotě 19.000 CHF s tím, že tyto flétny prodá v České republice a získané finanční prostředky za prodej fléten předá E. M.; všechny tři flétny postupně prodal, a to v prosinci 2008 prof. J. V. za celkem 185.000,- Kč, tyto finanční prostředky však nepředal poškozenému E. M. ani tak učinit nikdy nemínil, poškozenému tak způsobil škodu v celkové výši 840.600,- Kč, představující dle znaleckého posudku hodnotu všech tří fléten k datu převzetí, když shora popsané skutky jsou dílčími útoky pokračujícího jednání podle § 116 tr.zákoníku tvořeného skutky popsanými v obžalobě Krajského státního zastupitelství v Brně z 2.5.2012 sp. zn. 2 KZV 5/2009, jež jsou kvalifikovány jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku, tímto jednáním obžalovaný způsobil poškozenému E. M. škodu v celkové výši 6.756.137,- Kč, ve vztahu ke skutkům popsaným v obžalobě krajského státního zástupce z 2.5.2012 sp. zn. 2 KZV 5/2009 činí celková škoda 14.589.574,- Kč (dokonané jednání) a 21.570.774,- Kč (nedokonané jednání ve stádiu pokusu), čímž měl spáchat dílčí útoky pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, dílem dokonané, dílem nedokonané ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle § 229 odst. 3 tr.ř. byl poškozený E. M. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Výroková část napadeného rozsudku dále obsahuje tři samostatná usnesení. Podle § 206 odst. 4 tr.ř. za užití § 44 odst. 3 tr.ř. nebylo připuštěno uplatňování nároku na náhradu škody poškozenými: 1) P. H., podnikajícím pod obchodní firmou P. H.-R. a 2) U.C. b., a.s. Podle § 80 odst. 1 tr.ř. byl prof. J. V. vrácen 1 ks příčné flétny zn. Sankyo, výr. č. 29309. Podle § 223 odst. 1 tr.ř. za užití ustanovení § 11 odst. 1 písm. j) tr.ř. bylo zastaveno trestní stíhání obžalovaného T. S., dříve T. L. pro skutek, že : s předchozím úmyslem nevrátit finanční prostředky, vylákal od E. M., státního příslušníka Švýcarské konfederace, na základě smlouvy o půjčce ze dne 20.12.2002, jež byla uzavřena ve Švýcarsku, částku ve výši 28.000 CHF, kterou po částech převážně v B. převzal, přičemž se zavázal tuto splatit k 31.12.2005, takto vypůjčené finanční prostředky však nikdy nevrátil ani tak učinit nemínil, čímž poškozenému E. M. způsobil škodu ve výši 28.000,- CHF (598.472,-Kč), neboť trestní stíhání je nepřípustné, protože tak stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Proti tomuto rozsudku se odvolal obžalovaný T. S. podáním doručeným soudu prvního stupně dne 30.4.2013, a to proti výrokům o vině a trestu, bez jakéhokoliv odůvodnění(č.l. 8258-8259). Následně se odvolal i prostřednictvím svého obhájce podáním ze dne 9.7.2013 (č.l. 8396B - 8396E). Toto odvolání zaměřil proti výrokům o vině, trestu a náhradě škody v bodech I.A, II.A, III.A, I.B, II.B, III.B, III.C a IV. Namítl, že soud nesprávně zhodnotil a posoudil jeho jednání, neboť nedošlo k naplnění skutkových podstat zločinů, za něž byl odsouzen, a trest považuje za nepřiměřeně „tvrdý“. Navrhl, aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání. V podání ze dne 15.7.2013 (č.l. 8397-8401) upřesnil, že odvoláním nenapadá zprošťující část rozsudku. V dalším písemně odůvodněném odvolání, které bylo Krajskému soudu v Brně doručeno dne 5.8.2013 (č.l. 8483-8628), soudu prvního stupně vytkl, že postupoval podle trestního zákoníku, ač měl postupovat podle trestního zákona č. 140/1961 Sb. V této souvislosti poukázal na celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Soud prvního stupně měl podle jeho názoru v odůvodněnírozsudku uvést, jak by byl zažalovaný skutek posouzen ve výroku o vině i ve výroku o trestu podle každého v úvahu přicházejícího souhrnu trestněprávních norem a které posouzení je nejmírnější. Namítl, že mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 16 let, ačkoliv předchozí právní úprava umožňovala uložit tento trest v trvání nejvýše 15 let. Příznivější tak byla dřívější právní úprava, a to i ve vztahu k trestu peněžitému. K uloženému peněžitému trestu namítl, že soud prvního stupně ve výroku o trestu neurčil celkovou výši peněžitého trestu a tento výrok navíc ani neodůvodnil. Peněžitý trest mu byl uložen přesto, že je nedobytný, s ohledem na jeho osobní a majetkové poměry, jeho závazky a rozsah povinnosti k náhradě škody v řádech milionů korun. Při ukládání tohoto druhu trestu se soud prvního stupně neřídil ani obecnými hledisky, rozhodnými pro ukládání trestů, obsaženými v ustanovení § 39 tr.zákoníku. Poukázal i na to, že právní úprava peněžitého trestu v trestním zákoníku je podstatně přísnější než právní úprava v předchozím trestním zákoně, a to nejen s ohledem na výměru samotného trestu peněžitého, ale i s ohledem na výměru náhradního trestu odnětí svobody. Trest odnětí svobody v jeho případě překročil nejvyšší přípustnou výměru trestu ve výši 15 let (§ 39 odst. 1 tr.zákona). I v tomto případě dospěl po srovnání právní úpravy k závěru, že trestní zákoník pro něj není příznivější. Má za to, že soud postupoval v rozporu se zákonem, neboť nelze rozhodnout o vině podle starého trestního zákona č. 140/1961 Sb. a trest uložit podle nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. Odůvodněnírozsudku v tomto směru na str. 86 považuje za nesrozumitelné a vadné ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. Navrhl proto zrušení napadeného rozsudku odvolacím soudem s pokynem soudu prvního stupně, aby posoudil, podle které právní úpravy je nutno postupovat s ohledem na její výhodnost pro něj, když si myslí, že pro něj nepříznivější byla právní úprava v trestním zákoně č. 140/1961 Sb. Námitky vznesl i proti výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Zařazen byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr.zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Soud sice postupoval podle obecných hledisek, avšak měl uplatnit postup uvedený v § 56 odst. 3 tr.zákoníku a zařadit ho do věznice s ostrahou. Soud totiž při svém rozhodování nepřihlédl k obecným kritériím uvedeným v § 39 tr.zákoníku a v odůvodněnírozsudku pak v rozporu s ustanovením § 125 odst. 1 tr.ř. neuvedl, jak posoudil dobu, která uplynula od spáchání trestného činu, nepřiměřenou délku trestního řízení a možnosti jeho nápravy v daném případě. Z odůvodněnírozsudku na str. 85 je zřejmé, že soud hodnotil toliko ustanovení § 39 odst. 1 tr.zákoníku, nikoliv však ustanovení § 39 odst. 3 tr.zákoníku, i když se jedná o další okolnosti významné pro stanovení druhu a výměru trestu. V další části svého odvolání poukázal na dobu, která uplynula od spáchání údajné trestné činnosti s tím, že poprvé byl obviněn dne 18.10.2008, následně vzat do vazby a posléze odsouzen dne 15.10.2008 za dílčí skutek pokračujícího trestného činu, přičemž z výkonu trestu odnětí svobody byl podmíněně propuštěn. Po podmíněném propuštění vedl řádný život a dostavoval se k nařízeným výslechům. Je nutno rovněž zohlednit to, že údajná trestná činnost měla být páchána v letech 2007-2008. Byla tak vyšetřována 4 roky a soudní řízení probíhalo jeden rok. Jedná se tedy o nepřiměřenou délku trestního řízení (§ 39 odst. 3 tr.zákoníku), což musí soud v konečném důsledku vzít v potaz při uplatnění § 56 odst. 3 tr.zákoníku a musí dojít i k zápočtu vazby a vykonaného trestu. Má tak za to, že jsou splněny podmínky pro použití § 56 odst. 3 tr.zákoníku a domáhá se zařazení pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podotkl, že k nepřiměřené délce trestního řízení soud nepřihlédl ani při stanovení druhu a výměry trestu. V další části opravného prostředku podrobně citoval rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu ČR, vztahující se k nepřiměřené délce trestního řízení, jakož i samotnou Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud prvního stupně se tak dle jeho názoru měl zabývat i ustanovením § 39 odst. 3 tr.zákoníku, konkrétně posouzením přiměřenosti délky trestního řízení, když průtahy shledává v přípravném řízení trestním, které trvalo čtyři roky, čímž došlo v jeho případě k porušení práva na spravedlivý proces. On sám přitom průtahy v řízení nezapříčinil. I když se jedná o rozsáhlou údajnou trestnou činnost, bývá zpravidla takováto trestní věc skončena do jednoho roku. Soudu prvního stupně opakovaně vytkl, že v rozporu s ustanovením § 39 odst. 3 tr.zákoníku v odůvodněnírozsudku neuvedl, jak při stanovení druhu a výměry trestu posoudil dobu, která uplynula od spáchání trestného činu, případnou změnu situace, spočívající ve změně právní úpravy i nepřiměřenou délku trestního řízení. Dále namítl, že soud prvního stupně do výroku o trestu neuvedl, zdali mu podle § 80 odst. 1 tr.ř. vrací věci, které podle § 78 odst. 1 tr.ř. dobrovolně vydal anebo zda dojde k jejich propadnutí podle § 70 tr.zákoníku. Jak je patrno z rozsudku, soud prvního stupně vydal pouze tři usnesení, nikde v rozsudku však není uvedeno, že by soud vydal čtvrté usnesení v naznačeném směru. Přitom v rámci závěrečné řeči navrhl, aby mu soud tyto věci vrátil. Soud měl rozhodnout i o tom, jakým způsobem naloží se zajištěným řidičským průkazem. I proto by měl odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. napadený rozsudek zrušit a uložit soudu prvního stupně, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Podotkl, že soud mu neuložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty podle § 70 tr.zákoníku, ani tyto věci nezabral podle § 101 tr.zákoníku, přičemž rozhodnutí o zabrání věci si nevyhradil do veřejného zasedání, a proto mu nelze tyto „tresty“ uložit dodatečně. Ohledně zmíněného řidičského průkazu mu měl soud podle § 70 odst. 3 tr.zákoníku uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jinak by mu měl být tento řidičský průkaz vrácen. V další části odvolání brojí proti písařským chybám a jiným zřejmým nesprávnostem, kdy: - v bodě I.A1 je uveden chybný název společnosti „D. C. C.“, když správně má být uvedeno „D. C. CS“, - v bodě I.B8 je uveden chybný název značky „Reymond Weil“ namísto správného názvu „Raymond Weil“, - v bodě I.B15 je chybně uvedeno „zástupce banky S. D.“, správně má být uvedeno „zástupce společnosti S. D. and i. Ltd.“ a rovněž je nesprávně opakovaně uváděn poškozený A. V. namísto správného názvu poškozené společnosti T & J C. A. V., - v bodě I.B7 má být správně uvedeno „v prodejně Bc. S. K.“ podnikajícího pod obchodní firmou „E. b. - jezdecké potřeby“, - v bodě II.A4 je chybný výrok: „s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané v přesně nezjištěné době“, když správně má být uvedeno: „s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané služby v přesně nezjištěné době“, - v bodě II.A5 není uvedeno identifikační číslo společnosti G. P., a.s., - v bodě II.A10 bylo opět vypuštěno slovo: „služby“, - v bodě III.B21 má výrok správně znít: „v pěti splátkách vždy po částce“, - v bodě III.B24 má být správně uvedeno: „této telefonicky přislíbil“, - v bodě III.B29 má být správně uvedeno: „vložil dne 9.5.2008 opět na shora uvedený …“, - na str. 32 rozsudku má být správně uvedeno: „co byl těmito řešen“, - na str. 51 rozsudku má být správně uvedeno: „tím měl spáchat“, namísto nesprávného „čím měl spáchat“, - na str. 52 rozsudku je nesprávně uvedeno, že částku 28.000 CHF převzal v B., když tuto převzal ve Švýcarsku, - na str. 53 rozsudku má název společnosti znít O. Ltd., - na str. 54 rozsudku mají internetové stránky společnosti správně znít: www.swissbusinessbank.com, - na str. 55 rozsudku je nesprávně uvedeno jméno svědka M. V., - na str. 57 rozsudku je výrok neúplný, nejasný, nesrozumitelný a připouštějící různý výklad a za slovem „vylákat“ chybí slovní spojení, ukončení věty, či dokonce řada větných celků, - na str. 58 je chybně uveden poškozený subjekt, když správně má být uvedeno „U. C. B. a.s.“ S ohledem na to navrhl, aby odvolací soud nejprve nařídil soudu prvního stupně opravu vyhotovení rozsudku podle § 131 odst. 1 tr.ř., když teprve po opravě může odvolací soud napadený rozsudek přezkoumat a rozhodnout o odvolání. Soudu prvního stupně dále vytkl, že v rozsudku je chybně vyčíslená škoda a v důsledku toho i chybně přiznán nárok na náhradu škody. Soud prvního stupně navíc v rozsudku nevyčíslil celkovou způsobenou škodu v případě dokonaného jednání a nevyčíslil ani škodu, která by vznikla v případě dokonání trestného činu (u nedokonaného jednání ve stadiu pokusu). Soud sice na str. 50 rozsudku uvedl, že celková škoda popsaná ve vztahu ke skutkům v obžalobě činí 14.589.574,- Kč u dokonaného jednání a 21.570.774,- Kč u nedokonaného jednání ve stadiu pokusu, avšak takovýto výrok je chybný, neboť vychází-li z celkového výpočtu jednotlivých skutků uvedených v rozsudku, je celková způsobená škoda 8.001.381,35 Kč a 33.000,- Sk u dokonaného jednání a 21.684.330,10 Kč u nedokonaného jednání. Na str. 82 rozsudku soud uvedl, že v případě skutku pod body I.B, II.B a III.C vznikla škoda přesahující částku 5 mil. Kč, ale tento výrok je chybný, neboť pod těmito body rozsudku vznikla škoda přesahující částku 1 mil. Kč a nedokonaným jednáním přesáhla částku 5 mil. Kč. Jednotlivě vyčíslené škody soud do rozsudku nezahrnul. Odvolací soud by měl proto zrušit napadený rozsudek a přikázat soudu prvního stupně, aby řádně odůvodnil a vyčíslil celkovou způsobenou škodu, a to jak u jednání dokonaného, tak i nedokonaného. Není možné, aby soud paušálně uvedl odhadem, v jaké výši vznikla škoda. Takovýto výrok je chybný a nepřezkoumatelný. Rozsudek rovněž obsahuje početní chyby, které nelze odstranit opravou vyhotovení rozsudku podle § 131 tr.ř. V jednotlivých bodech rozsudku měl soud vyčíslit vzniklou škodu a škodu v nedokonaném jednání. V bodě I.A vznikla škoda 878.309,45 Kč. V bodě I.B vznikla škoda 901.588,50 Kč a ve stadiu pokusu zůstala škoda 10.382,133 Kč. Pod body I.A, I.B vznikla škoda 1.779.897,95 Kč a ve stadiu pokusu zůstala škoda 10.382.133 Kč. V bodě II.A vznikla škoda 3.096.412,90 Kč a ve stadiu pokusu zůstala škoda 8.344.227,10 Kč. V bodě II.B vznikla škoda 219.617,- Kč a ve stadiu pokusu zůstala škoda 1.877.731 Kč. Pod body II.A a II.B byla způsobena škoda 3.316.029,90 Kč a ve stadiu pokusu zůstala škoda 10.221.958,10 Kč. V bodě III.A vznikla škoda 350.554,- Kč a ve stadiu pokusu zůstala škoda 196.000,- Kč. V bodě III.B vznikla škoda 2.478.300,- Kč a 33.000,- Sk, přičemž posledně zmíněná částka měla být přepočítána na české koruny a ve stadiu pokusu zůstala škoda 801.739,- Kč. V bodě III.C vznikla škoda 76.600,- Kč a ve stadiu pokusu zůstala škoda 82.500,- Kč. Pod body III.A, B, C vznikla škoda v celkové výši 2.905.454,- Kč a 33.000,- Sk a ve stadiu pokusu zůstala škoda 1.080.239,- Kč. Soud prvního stupně chybně vyčíslil škodu v bodě 2) u obchodní firmy K. P. - S., když z celkové částky 868.549,- Kč měl odečíst částku 84.029,- Kč a výsledná částka 784.520,- Kč měla zůstat ve stadiu pokusu. Takovýmto způsobem soud prvního stupně chybně vyčíslil způsobenou škodu v dokonaném a nedokonaném jednání u všech dílčích skutků pokračujícího trestného činu podvodu tak, jak jsou uvedeny v napadeném rozsudku. V bodě I.B1 měla být způsobená škoda 100.184,- Kč, avšak v dokonaném jednání byla způsobena škoda 29.200,- Kč a ve stadiu pokusu zůstala škoda 70.984,- Kč. V bodě I.B7 není celková škoda 216.293,- Kč, nýbrž 216.993,- Kč a i z takto chybně uvedené částky soud opomněl odečíst částku 50.990,- Kč. Měl tak způsobit škodu ve výši 165.309,- Kč. V návaznosti na to soud chybně vyčíslil i náhradu škody poškozenému K. Poškozenému žádná škoda nevznikla, protože došlo k vrácení zboží. V bodě I.B14 měla být způsobená škoda 500.000,- Kč, avšak v dokonaném jednání byla způsobena škoda 56.348,- Kč (správná částka je 51.000,- Kč) a v nedokonaném jednání 443.652,- Kč. V bodě II.A1 měla být způsobena škoda 191.108,- Kč, avšak v dokonaném jednání byla způsobena škoda 39.583,50 Kč a v nedokonaném jednání 151.524,50 Kč. V bodě II.A3 měla být způsobená škoda 462.670,- Kč, avšak v dokonaném jednání byla způsobena škoda 143.942,40 Kč a v nedokonaném jednání 318.727,60 Kč. Výhrady má i vůči výroku o náhradě škody v souvislosti s tímto bodem rozsudku, neboť v rámci civilního řízení došlo k zastavení řízení o zaplacení částky 143.942,40 Kč, protože podáním ze dne 16.6.2011 vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o ukončení sporu. Soudu prvního stupně vytkl, že si nevyžádal spis Městského soudu v Brně sp.zn. 38 C 228/2009. To považuje za zkrácení práva na obhajobu. Odvolací soud by měl soudu prvního stupně přikázat, aby si příslušný spis vyžádal a následně rozhodl tak, že předmětné společnosti nemusí částku 143.942,40 Kč zaplatit. V bodě II.A8 měla být způsobená škoda 2.453.780,- Kč, avšak v dokonaném jednání byla způsobená škoda 609.280,- Kč a v nedokonaném jednání 1.844.500,- Kč. V bodě II.A10 měla být způsobená škoda 352.240,- Kč, avšak v dokonaném jednání byla způsobená škoda 176.120,- Kč a v nedokonaném jednání 176.120,- Kč. V bodě II.B1 měla být způsobená škoda 387.940,- Kč, avšak v dokonaném jednání škoda 163.200,- Kč a v nedokonaném jednání 224.740,- Kč. V bodě II.B2 měla být způsobená škoda 1.709.408,- Kč, avšak v dokonaném jednání byla způsobena škoda 56.417,- Kč a v nedokonaném jednání 1.677.386,- Kč. V bodě III.A2 rozsudku měla být způsobená škoda 153.954,- Kč, avšak v dokonaném jednání byla způsobena škoda 103.954,- Kč a v nedokonaném jednání 50.000,- Kč. V bodě III.A5 rozsudku měla být způsobená škoda 95.000,- Kč, avšak v dokonaném jednání byla způsobená škoda 25.000,- Kč a v nedokonaném jednání 70.000,- Kč. V bodě III.A6 měla být způsobená škoda 80.000,- Kč, avšak v dokonaném jednání byla způsobená škoda 4.000,- Kč a v nedokonaném jednání 76.000,- Kč. V bodě III.B2 rozsudku měla být způsobená škoda 30.000,- Kč, avšak v dokonaném jednání byla způsobena škoda 5.000,- Kč a v nedokonaném jednání 25.000,- Kč. V bodě III.B3 měla být způsobená škoda 32.000,- Kč, avšak v dokonaném jednání byla způsobena škoda 17.000,- Kč a v nedokonaném jednání 15.000,- Kč. V bodě III.B10 měla být způsobená škoda 20.000,- Kč, avšak v dokonaném jednání byla způsobena škoda 8.000,- Kč a v nedokonaném jednání 12.000,- Kč. V bodě III.B14 měla být způsobená škoda 39.000,- Kč, avšak v dokonaném jednání byla způsobena škoda 2.000,- Kč a v nedokonaném jednání 37.000,- Kč. V bodě III.B24 rozsudku měla být způsobená škoda 39.500,- Kč, avšak v dokonaném jednání byla způsobena škoda 26.500,- Kč a v nedokonaném jednání 13.000,- Kč. V bodě III.B29 měla být způsobená škoda 5.000,- Kč, v dokonaném jednání 40.000,- Kč a v nedokonaném jednání 15.000,- Kč. V bodě III.B32 měla být způsobená škoda 65.500,- Kč, v dokonaném jednání 57.000,- Kč a v nedokonaném jednání 8.500,- Kč. V bodě III.B33 měla být způsobená škoda 40.000,- Kč, avšak v dokonaném jednání byla způsobená škoda 30.000,- Kč a v nedokonaném jednání 10.000,- Kč. V bodě III.B34 měla být způsobená škoda 40.000,- Kč, v dokonaném jednání 22.500,- Kč a v nedokonaném jednání 17.500,- Kč. V bodě III.B36 měla být způsobená škoda 40.000,- Kč, v dokonaném jednání 30.000,- Kč a v nedokonaném jednání 10.000,- Kč. V bodě III.B38 měla být způsobená škoda 30.000,- Kč, v dokonaném jednání 13.000,- Kč a v nedokonaném jednání 17.000,- Kč. V bodě III.B41 měla být způsobená škoda 15.000,- Kč, v dokonaném jednání 13.000,- Kč a v nedokonaném jednání 2.000,- Kč. V bodě III.B42 měla být způsobená škoda 40.000,- Kč, v dokonaném jednání 25.000,- Kč a v nedokonaném jednání 15.000,- Kč. V bodě III.B45 rozsudku měla být způsobená škoda 30.000,- Kč, v dokonaném jednání 12.000,- Kč a v nedokonaném jednání 18.000,- Kč. V bodě III.B50 měla být způsobená škoda 30.000,- Kč, v dokonaném jednání 23.000,- Kč a v nedokonaném jednání 7.000,- Kč. V bodě III.B51 měla být způsobená škoda 70.000,- Kč, dokonaným jednáním 30.000,- Kč a nedokonaným jednáním 40.000,- Kč. V bodě III.B52 rozsudku měla být způsobená škoda 38.000,- Kč, dokonaným jednáním 28.000,- Kč, nedokonaným 2.000,- Kč. V bodě III.B54 měla být způsobená škoda 30.000,- Kč, dokonaným jednáním 10.000,- Kč a nedokonaným jednáním 20.000,- Kč. V bodě III.B56 rozsudku měla být způsobená škoda 30.000,- Kč, dokonaným jednáním 10.000,- Kč a nedokonaným 20.000,- Kč. V bodě III.B57 měla být způsobená škoda 68.000,- Kč, dokonaným jednáním 30.000,- Kč a nedokonaným jednáním 38.000,- Kč. V bodě III.B58 měla být způsobená škoda 30.000,- Kč, dokonaným jednáním 5.000,- Kč a nedokonaným 25.000,- Kč. V bodě III.B59 měla být způsobená škoda 51.000,- Kč, dokonaným jednáním 50.000,- Kč a nedokonaným 1.000,- Kč. V bodě III.B64 rozsudku měla být způsobená škoda 45.900,- Kč, dokonaným jednáním 21.000,- Kč a nedokonaným 24.900,- Kč. V bodě III.C1 měla být způsobená škoda 91.500,- Kč, dokonaným jednáním 61.500,- Kč a nedokonaným 30.000,- Kč. V bodě III.C3 měla být způsobená škoda 37.600,- Kč, dokonaným jednáním 15.100,- Kč a nedokonaným 22.500,- Kč. Soud tak měl podle jeho názoru správně vyčíslit celkovou vzniklou škodu v dokonaném jednání a v nedokonaném jednání. S ohledem na to navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek i v tomto směru a uložil soudu prvního stupně, aby řádným způsobem vyčíslil způsobenou škodu a napravil početní chyby u skutků, které zmínil výše. Další výhrady vznesl k přiznanému nároku na náhradu škody. Společnosti D. C. CS, s.r.o. (I.A1) soud přiznal nárok ve výši 5.820,50 Kč, avšak ze spisu Městského soudu v Brně 33 C 48/2008 vyplývá, že je povinen této společnosti zaplatit částku 275.253,65 Kč. Soud tak měl vydat rozhodnutí podle § 206 odst. 4 tr.ř. za užití § 44 odst. 3 tr.ř., že se nepřipouští uplatňovaný nárok, protože již o něm bylo rozhodnuto v civilním řízení. I v bodě I.A4 ohledně společnosti H., s.r.o., bylo o nároku na náhradu škody rozhodnuto v civilním řízení. I v tomto případě tak měl soud vynést usnesení podle § 44 odst. 3 tr.ř. o nepřipuštění uplatňovaného nároku. V případě společnosti H. byl nárok na náhradu škody přiznán již zaniklému subjektu. Odvolací soud by měl proto nařídit opravu rozsudku podle § 131 odst. 1 věty druhé tr.ř. Nesouhlasí s přiznaným nárokem na náhradu škody ve výši 1.606.987,- Kč společnosti C. D. Tato částka byla účtována dvakrát. V případě poškozeného J. S. nesouhlasí s částkou 164.000,- Kč, neboť mu měl způsobit škodu 144.000,- Kč a částka 4.000,- Kč byla vrácena. R. a V. S. mu žádnou, tedy ani přiznanou částku 30.000,- Kč, nevyplatili. Š. J. má zaplatit 56.205,- Kč, ačkoliv mu měla být způsobena škoda 55.600,- Kč. M. R. má zaplatit 27.200,- Kč, i když jí údajně měla být způsobena škoda ve výši 26.500,- Kč. M. W. má zaplatit 13.550,- Kč, i když jí údajně měla být způsobena škoda 13.000,- Kč. P. P. má zaplatit 30.121,- Kč, i když mu údajně měla být způsobena škoda 30.000,- Kč. J. D. má zaplatit 10.600,- Kč, i když mu údajně měla být způsobena škoda ve výši 10.000,- Kč. Š. K. má zaplatit 29.450,- Kč, i když mu údajně měla být způsobena škoda 28.000,- Kč. J. D. má zaplatit 10.121,- Kč, i když mu měla být způsobena škoda ve výši 10.000,- Kč. P. H. má zaplatit 5.550,- Kč, i když mu měla být způsobena škoda 5.000,- Kč. A. M. má zaplatit 53.150,- Kč, i když mu měla být způsobena škoda ve výši 50.000,- Kč. F. S. má zaplatit 53.100,- Kč, i když mu žádná škoda nevznikla, protože došlo k navrácení finančních prostředků. M. H. má zaplatit 15.800,- Kč, i když jí měla být způsobena škoda 15.100,- Kč. V souvislosti s přiznanými nároky poškozených na náhradu škody citoval příslušná ustanovení trestního řádu a občanského a obchodního zákoníku se závěrem, že některé nároky poškozených byly uplatněny v rozporu s trestním řádem a soud o nich buď vůbec neměl rozhodovat, nebo měl poškozené odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních. Navrhl, aby odvolací soud i v tomto směru zrušil napadený rozsudek a soudu prvního stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. V další části opravného prostředku vyjádřil nesouhlas s postupem soudu prvního stupně při stanovení výše škody ve smyslu ustanovení § 137 tr.zákoníku. V bodě I.A4 považuje za nadhodnocenou cenu hodinek - 297.000,- Kč za situace, kdy se společnost H. připojila s nárokem na náhradu škody s částkou 197.000,- Kč. Společnost H. měla z prodeje hodinek profitovat částkou 100.000,- Kč, což zjistil i z trestního spisu, kde byly hodinky zn. Raymond Weil Parcifal vyobrazeny včetně faktury pana H. a společnosti, která mu je dodala za částku 197.000,- Kč. Tato listina však již ve spisu není, protože při uzavření spisu si ji vzal. V této souvislosti citoval rozhodnutí Nejvyššího soudu Tr NS 17/2005-T. Škoda v tomto bodě pak měla znít na částku 197.000,- Kč. V bodě I.B5 měla být způsobená škoda 129.627,20 Kč (154.263,- Kč mínus 19 % DPH) s ohledem na to, že objednatelem a příjemcem spotřební elektroniky byl zahraniční právnický subjekt. V bodě I.B10 se jednalo o opotřebenou věc a nikoliv novou, a proto je nutné přihlédnout ke snížení její hodnoty. V tomto směru odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí uveřejněná pod č. R 33/1967 a R 39/2002. Hodnota náramku z bílého zlata, osázeného diamanty, nebyla 114.400,- Kč, nýbrž 70.000,- Kč, což mělo být v rozsudku uvedeno po odborném vyjádření. Chybně byla stanovena způsobená škoda s DPH, protože objednavatelem a příjemcem služeb byl zahraniční právnický subjekt se sídlem mimo území ČR a správně tak měla být škoda stanovena bez DPH. Jedná se o chybně stanovenou škodu v bodech I.B3, 4, 6, 14, 15, II.A1, 2, 3, 5, 6, 7, 8, II.B1, 2. Dále namítl, že některé subjekty zahrnuly do způsobené škody i neprovedené služby ve věci inzerce pro SBB, k čemuž soud prvního stupně nepřihlédl a v rozsudku to řádně nezdůvodnil. Jedná se o neoprávněné nároky na náhradu škody v bodech II.A2, 6, 8. I v tomto bodě se domáhá zrušení napadeného rozsudku s tím, že bude nezbytné vyžádat si od zmíněných společností M., a.s., BB P., s.r.o., a M. f., a.s., provedenou inzerci v různých periodikách za fakturované období. Má za to, že dokazování je kusé, neúplné. Bez zbytečných pochybností nebylo prokázáno, že se skutky staly tak, jak jsou popsány v napadeném rozsudku, pokud se skutky staly, tyto nejsou trestnými činy a některé skutky jsou popsány toliko hypoteticky, když u nich nevznikla žádná škoda a ani vznik škody nehrozil. Není zde dána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vznikem škodlivého následku. Za nepravdivé označil tvrzení soudu prvního stupně, prezentované na str. 83 rozsudku, podle kterého byly soudní znalkyně také vyslechnuty u hlavního líčení dne 1.3.2013. Soudní znalkyně z oboru klinické psychologie a z oboru psychiatrie nebyly u tohoto hlavního líčení ani u jiného hlavního líčení vůbec vyslechnuty. V rámci dokazování mu nebylo umožněno vyslechnout údajného poškozeného F. S. (bod III.B61). Považuje to za zkrácení svých práv na obhajobu. Tomuto poškozenému byl přiznán nárok na náhradu škody ve výši 53.100,- Kč, i když tomuto poškozenému žádná škoda nevznikla, neboť finanční prostředky mu byly ze strany SBB navráceny. I v tomto směru se domáhá zrušení napadeného rozsudku. Nesouhlasí s tvrzením soudu prvního stupně, že SBB jako bankovní ústav neexistovala. Soudem prvního stupně byl zkrácen na svých právech, když tento neuvěřil jeho tvrzení ohledně existence společnosti SBB. Nebyli vyslechnuti v procesním postavení svědků zaměstnanci SBB, SDI a soud se ani neobrátil na regulátora bankovního trhu, resp. na centrální banku komorských ostrovů (MISA MWALI INTERNATIONAL SERVICES AUTHORITY), což je obdoba České národní banky, která vydala SBB mezinárodní bankovní licenci a ta by potvrdila, za jakých okolností byla SBB tato mezinárodní bankovní licence vydána. Soud prvního stupně se neobrátil ani na správce bankovního almanachu, který by potvrdil, že SBB byla v tomto bankovním almanachu zaregistrována. Soud prvního stupně se měl obrátit i na korespondenční banky ve Švýcarsku, Německu a Slovensku, které SBB vedly tzv. LORO/NOSTRO účty v cizích měnách pro mezinárodní bankovní převody. Kdyby se soud prvního stupně obrátil alespoň na jednu korespondenční banku, tak by kterákoliv z nich potvrdila to, že SBB měla u nich otevřené korespondenční účty v cizích měnách a rovněž by potvrdila, v jaké výši probíhaly bankovní operace. Soud prvního stupně se neobrátil ani na asociaci VISA, která by potvrdila, že SBB mohla využívat jejich mezinárodní platební karty, které SBB vydávala svým klientům. Rovněž se soud neobrátil na asociaci SWIFT v Belgii, která přidělila SBB swift kód, kterým je bankovní instituce jednoznačně identifikována v mezinárodním světě a jeho prostřednictvím je napojena do sítě SWIFT. Soud se neobrátil na BRITISH TELECOM, který by potvrdil, že přidělil SBB telefaxový kód a klíč. Skutečnost, že na tyto jeho důkazní návrhy soud prvního stupně nikterak nereagoval, vedla ke zkrácení jeho práv na obhajobu. Kdyby se totiž soud prvního stupně těmito důkazy zabýval, zcela nepochybně by dospěl k jiným skutkovým závěrům. Podotkl, že SBB měla v ČR 1.137 klientů, z kterých bylo cca 100 rizikových, kterým SBB odmítla poskytnout úvěry, protože klienti nebyli disciplinovaní a nedoložili dostatečné krytí poskytnutých úvěrů. Soud si nevyžádal seznam všech klientů SBB, kteří bankovních služeb využívali. Soudu prvního stupně taktéž vytkl, že měl postupovat tak, že měl sečíst celkovou částku, na kterou si jako obžalovaný přišel, a poté z této celkové částky měl odečíst částku, která byla zainvestována do této údajné trestné činnosti. Pokud si tedy dle soudu přišel na 14 mil. Kč a 10 mil. Kč (500.000,- USD) stála banka, je evidentní, že soud při posuzování otázky by musel dospět k závěru, že údajnou trestnou činností získal značný prospěch a nikoliv prospěch velkého rozsahu. V tomto směru odkázal na rozhodnutí č. 42/05. Domnívá se, že jako obžalovaný nespáchal žádný úmyslný trestný čin podvodu ani padělání a pozměňování veřejné listiny. Jedná se o omyl skutkový podle § 18 tr.zákoníku a omyl právní podle § 19 tr.zákoníku. Dále uvedl, že v případě poškozeného E. M. byl obžaloby zproštěn, přičemž modus operandi byl zcela stejný jako v případě skutků, za které byl odsouzen a ve druhém případě byl uznán vinným, což je v rozporu se zákonem. Své odvolání doplnil přílohami, zejména protokoly o jeho výsleších, přípisem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 20.11.2009, žádostí o právní pomoc, zprávami Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, rozhodnutím Městského soudu v Brně sp.zn. 38 C 228/2009 a dalšími. V doplňku odvolání, který Krajský soud v Brně obdržel dne 11.11.2013, nejprve označil procesní pochybení soudu prvního stupně. Namítl, že orgány činné v trestním řízení nepřeložily výslech pana S. z jazyka slovenského do jazyka českého včetně listinných důkazů tímto svědkem předložených. Má za to, že nepřibráním tlumočníka došlo k porušení jeho obhajovacích práv (viz R 34/1967). Stejně tak Ing. M. Š. předložil v rámci přípravného řízení listinné materiály ze Swiss Export Bank v jazyce anglickém a tyto nebyly přeloženy do češtiny. Dále uvedl, že brojí proti uložení úhrnného trestu a společného trestu. Soud prvního stupně mu uložil dva tresty s tím, že jednání v bodech I.B, II.B a III.C se dopustil po vyhlášení odsuzujícího rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15.10.2008, sp.zn. 4 T 86/2008. Podle jeho názoru soud prvního stupně pochybil, neboť rozsudek Městského soudu v Brně byl vyhlášen 15.10.2008 a údajná trestná činnost, uvedená v bodech I.B a II.B byla spáchána před 15.10.2008, a tudíž i toto jednání měl krajský soud ještě zahrnout do společného trestu. V bodě I.B byl skutek pod bodem 1 spáchán dne 3.10.2008, v bodě 2 dne 8.10.2008 a v bodech 4 a 5 počátkem října 2008. V bodě II.B byl skutek pod bodem 1 spáchán v měsíci září 2008 a skutek pod bodem 2 počátkem října 2008. Z toho je zřejmé, že bude nutné vyčlenit skutky v bodech I.B1, 2, 4, 5 a kompletně celý bod II.B ze samostatného trestu a zahrnout je do společného trestu. Takovéto chybné rozhodnutí mělo vliv na celkovou výměru trestu odnětí svobody a trestu peněžitého. Navíc má za to, že soud měl uložit jeden společný souhrnný trest odnětí svobody a nikoliv tresty dva. Obsáhle se vyjádřil k ustanovení § 43 tr.zákoníku a k recidivě zdánlivé, byť jakoukoliv trestnou činnost popírá. Jestliže dle krajského soudu spáchal nejméně dva trestné činy, které se sbíhají a po vyhlášení odsuzujícího rozsudku za první z nich, údajně spáchal ještě další (třetí) trestný čin, bylo by nutné v řízení konaném společně o druhém a třetím trestném činu, uložit jednak souhrnný trest za první a druhý trestný čin a jednak samostatný trest za třetí trestný čin, pokud se podle § 44 tr.zákoníku neupustí od uložení souhrnného trestu za tento (třetí) trestný čin (viz R 42/1980). Podle jeho názoru měl krajský soud zrušit rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15.10.2008, sp.zn. 4 T 86/2008, a následně měl uložit společný souhrnný trest, a to proto, že spáchal posuzované trestné činy podvodu nejen v souběhu s trestným činem podvodu, za který mu byl již jiným rozsudkem pravomocně uložen trest, ale i proto, že veškeré zákonné předpoklady zde jsou splněny. V této souvislosti podrobně citoval komentář k ustanovení § 45 odst. 1 tr.zákoníku, a to i ve vztahu k zásadě „ne bis in idem“ a podrobně se zabýval i pokračováním v trestném činu s odkazy na judikaturu a vyslovil názor, že vzhledem k novému pojetí skutku je vhodné posunout hranici přetržení pokračujícího trestného činu od právní moci usnesení o zahájení trestního stíhání až k okamžiku právní moci rozsudku. Je sice pravdou, že dne 12.9.2008 převzal usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin podvodu, avšak toto trestní stíhání bylo dne 11.3.2009 Městským soudem v Brně, sp.zn. 91 T 210/2008, podle § 314c odst. 1 písm. b) tr.ř. za užití § 172 odst. 2 písm. a) tr.ř. zastaveno pro zjevnou neúčelnost. Soud prvního stupně však již nezmínil další skutky trestného činu podvodu, kde došlo k doručení usnesení o zahájení trestního stíhání, např. odběr zboží na ulici S. v B. u Bc. K. a podvodná útrata v hotelu G. v B. Jakmile došlo ke sloučení jeho údajné trestné činnosti pod jednu spisovou značku, tak poté opětovně policejní orgán ony dva výše uvedené skutky začlenil do dalšího, nového usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr.ř. ze dne 19.2.2009, což považuje za nesprávné a chybné. Za sdělení obvinění považuje až okamžik doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému, nikoliv okamžik, kdy bylo toto usnesení písemně vyhotoveno nebo nabylo právní moci. Opětovně poukázal na to, že předchozí právní úprava zák.č. 140/1961 Sb. byla pro něj příznivější i při ukládání trestu odnětí svobody. Pokud by soud prvního stupně postupoval podle dřívější právní úpravy, která je pro něj výhodnější, než současná právní úprava, musel by mu ukládat jeden společný trest, neboť v jeho případě se jedná o nepravou recidivu (recidivu zdánlivou), na kterou dopadá právě ustanovení § 36 a § 37 tr.zákona č. 140/1961 Sb. Míra složitosti ukládání trestu v tomto konkrétním případě při kombinovaném pokračování se pohybuje na kritickém, nejvyšším místě, z hlediska obtížnosti řešení. V daném případě totiž nelze přehlédnout ani to, že rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15.10.2008 byl dne 24.6.2009 Nejvyšším soudem ČR zrušen a toto rozhodnutí nabylo právní moci až dne 19.8.2010. V další části odvolání brojí i proti „nepříčetnosti“. Námitku vznesl v tom směru, že znalkyně nebyly nikdy vyslechnuty v rámci hlavního líčení konaného dne 1.3.2013, jak uvedl Krajský soud v Brně na str. 83 rozsudku. Na druhou stranu je však pravdou, že dne 10.10.2012 souhlasil se čtením uvedených znaleckých posudků, proti kterým nebylo z jeho strany vzneseno žádných námitek. Nicméně v závěrečné řeči jeho obhájce JUDr. V. v podstatě zpochybnil znalecký posudek vypracovaný MUDr. M. H., který nebyl zcela objektivní, což bylo zapříčiněno i jeho vinou, když zamlčel, že v době, kdy mělo docházet k údajné trestné činnosti, měl omezenou svéprávnost a jeho opatrovníkem byl JUDr. R. H., což se do znaleckého posudku nepromítlo. Navíc u hlavního líčení soudu sdělil, že si nechává vypracovat nový znalecký posudek. Byť se ho předseda senátu dotázal, který znalec tento posudek zpracovává, na což mu sdělil, že žádný, protože jeho privátní znalec PhDr. J. B. z Vojenské nemocnice v B. na jeho osobu odmítl znalecký posudek zpracovat, protože v minulosti na něj již jeden posudek vypracoval a tohoto znalce v minulosti navštěvoval ve svém soukromém čase z důvodu odborných konzultací. Nicméně spisová materie o jeho osobě mohla být soudním znalcům poskytnuta. Soud měl proto soudní znalkyně v rámci hlavního líčení vyslechnout a tyto si měly od PhDr. J. B. vyžádat jeho spisovou materii (zdravotní kartu) a zabývat se i jeho psychózou, kterou v inkriminované době trpěl. V tomto směru odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Brně sp.zn. 71 L 1818/2007 a 71 L 1897/2007, z nichž je zřejmé, že nemohl své jednání ovládat a jeho rozpoznávací schopnosti byly značně sníženy. Oproti řadě znalců MUDr. M. H. naznala, že duševní poruchou v inkriminované době netrpěl a byl schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání a toto i patřičným způsobem ovládat. Toto její vyjádření mohlo být mimo jiné zapříčiněno i tím, že znalkyně měla nedostatečné informace, které jí zamlčel. Jsou tak zde dva různé posudky znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, a jeho příčetností je nutno se důkladně zabývat. Na jeho příčetnost nemá žádný vliv tvrzení soudu prvního stupně, uvedené na str. 73 a 93 napadeného rozsudku, podle kterého má značnou sociální inteligenci a je považován za osobu s výjimečnou schopností manipulace s druhými osobami, kdy je schopen velmi přesně odhadnout schopnosti druhých osob, byť toto využívá patologickým způsobem. Toto stanovisko soudní znalci v podaných znaleckých posudcích neuvedli a na jeho příčetnost to nemá vliv, když nepříčetný byl pouze v době, kdy se nacházel v ústavu, z něhož se měl dopouštět údajné trestné činnosti. Právě zde mohlo docházet k tomu, že měl špatný úsudek a mohl se nechat ovlivnit nepřímým pachatelem v důsledku své psychózy. Patřičnou pozornost pak věnoval vymezení pojmu nepříčetnosti a jeho právní úpravě. Domáhá se doplnění dokazování výslechem znalců a zdravotní dokumentací od znalce PhDr. J. B. k objasnění, zda trpěl duševní chorobou či nikoliv. V doplňku odvolání ze dne 16.12.2013 vyjádřil námitky vůči bodu IV. rozsudku, kterým byl uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr.zákona. Opětovně uvedl, že na jaře 2007 navštívil Iberský poloostrov - Gibraltar - kde pobýval asi dva měsíce a udělal si rychlokurz autoškoly za 1.200,- EUR, po kterém mu byl vydán mezinárodní řidičský průkaz, s nímž cestoval po celé Evropě. Dne 21.9.2007 požádal Magistrát města Brna o výměnu tohoto řidičského průkazu a byl mu vydán řidičský průkaz národní. Měl za to, že mu byl vydán skutečný, pravý mezinárodní řidičský průkaz, což bylo dokresleno i faktem, že mu ho nezabavili různé policejní kontroly. Stal se zřejmě obětí podvodu. On sám žádný mezinárodní řidičský průkaz nepadělal a ani si ho žádným jiným nelegálním způsobem neopatřil, takže se ničeho protiprávního nedopustil. V této souvislosti dále namítl, že policejní orgán v usnesení o zahájení trestního stíhání přímo popsal znění § 131 odst. 1 tr.zákoníku, což je nepřípustné, poněvadž je stíhán za trestný čin podle § 176 odst. 1 tr.zákona. Domnívá se, že předmětný průkaz není veřejnou listinou, nýbrž listinou soukromou. Odborná vyjádření konkrétně uvedla, že na průkazu není uvedeno, že jde o mezinárodní řidičský průkaz, v jakém státě a jakým orgánem byl vydán. Naopak vykazuje znaky listiny soukromé, kde je logo mezinárodní cestovní asociace, která je mezinárodním tour operátorem zabývajícím se zprostředkováním letenek apod. Jde tedy o jakousi věrnostní kartu. Nepřichází tak v úvahu jeho trestní stíhání pro trestný čin podle § 176 odst. 1 tr.zákona a měl být proto podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěn obžaloby, a to i proto, že se v tomto případě jedná o omyl skutkový nebo právní. Z časového hlediska je bod IV. rozsudku prvním skutkem jeho údajné trestné činnosti, což však soud prvního stupně vůbec nevzal v potaz a skutek nepojal do rozsudku jako časově první. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého tuto veřejnou listinu padělal. K tomu obžaloba nepředložila žádné důkazy. Orgánům činným v trestním řízení dále vytkl, že neověřovaly žádné právně relevantní skutečnosti u subjektů, u nichž byl zaměstnán, a to u společností G. F. Ltd. London, B. S. B. Ltd. London, S. B. B. Ltd. London, S. E. B. Ltd. London a S. D. and I. Ltd. London. Ve vztahu k bodu I.A1 (D. C. CS, s.r.o.) se soud prvního stupně nezmínil o společnosti G. F. Ltd. se sídlem v Londýně, přestože tato společnost zde hraje klíčovou roli. Soud se nijak nevypořádal s jeho návrhy na doplnění dokazování. Má za to, že v tomto případě se nejedná o trestný čin, nýbrž o věc občanskoprávního charakteru. Při žádosti o vydání kreditní karty předložil veškeré pravdivé listiny a jakmile uvedená společnost ověřila pravost těchto listin a informací z nich vyplývajících, posoudila jeho žádost kladně. S vydanou platební kartou skutečně prováděl platební operace a zůstal tak dlužen společnosti D. C. finanční částku 275.253,65 Kč. S poukazem na judikaturní rozhodnutí č. 54/67 a 38/01 má za to, že jeho jednání nelze považovat za trestný čin podvodu podle § 209 tr.zákoníku. V bodě I.A3 (společnost P. H. - R.) se rovněž nejednalo o trestný čin podvodu. Zdůraznil, že v den jeho výslechu na policii byla policii doručena faxová zpráva ze společnosti S. E. B. v Londýně, kterou tudíž nemohl odesílat on sám. Z úředního záznamu policie vyplývá, že v obchodním rejstříku na britských ostrovech byla ověřena existence společnosti G. F. Ltd. a věc byla poté odložena. Až po dvou letech bylo vůči jeho osobě zahájeno trestní stíhání. Tímto skutkem se orgány činné v trestním řízení zabývaly téměř 6 let a tím došlo k porušení práva na přiměřenou délku trestního řízení. Soud prvního stupně pochybil, pokud si neověřoval samotnou existenci společnosti G. F. Ltd. na britských ostrovech, přestože na hlavičkovém papíře této společnosti je v jazyce anglickém uvedeno sdělení pro společnost R. Brno, datované dnem 25.7.2007 a podepsané jeho nadřízeným panem J. G. Soud tak měl ověřit existenci společnosti G. F. Ltd. v době, kdy byl pověřen jako její zaměstnanec za tuto jednat a zastupovat ji na území ČR, ověřit její doménu a zjistit, na kterých serverech je, či byla, tato doména provozována a zajistit její data (příchozí a odchozí e-maily). Dále měl ověřit, jakou činností se tato společnost zabývá či zabývala a má-li povolení regulátora trhu FSA na britských ostrovech obchodovat s cennými papíry, komoditami a deriváty, resp. poskytovat investiční činnost a služby. Za nezbytné považuje ověřit, zda byl u jmenované společnosti zaměstnán a v jaké pozici a co bylo jeho pracovní náplní. Zjistit je potřeba jeho nadřízené osoby a ztotožnit osobu J. G. a této předložit dokument ze dne 25.6.2007, který tato osoba podepsala jménem společnosti G. F. Ltd. a odeslala ho do společnosti R. Brno. Nutné je ověřit, zda-li společnost G. F. Ltd. měla v době, kdy jejím jménem uzavíral smlouvy, dostatek finančních prostředků na plnění svých závazků plynoucích z uzavíraných smluv na území ČR a její vztah ke společnosti S. E. B. To vše za respektování práv na obhajobu. Soudu prvního stupně vytkl, že se v napadeném rozsudku o této společnosti nezmiňuje a ani neuvádí, proč nebylo vyhověno návrhům obhajoby. Na listech 10 - 12 svazku I. je přitom uvedeno, že společnost G. F. Ltd. se sídlem v Londýně je od 12.11.2004 aktivní. Pokud by soud ověřil výše uvedené skutečnosti, dospěl by k jiným skutkovým závěrům, na základě kterých by ho zprostil obžaloby. Zjistil by, že se buď nejedná o trestný čin podvodu, a to ani z jeho strany či ze strany G. F. Ltd., anebo že se sice jedná o trestný čin podvodu, když nepřímým pachatelem je zde společnost G. F. Ltd., která ho užila ke spáchání trestného činu úmyslně, avšak pro skutkový omyl nemohl poznat význam svého jednání. Opětovně uvedl, že si jako zaměstnanec společnosti G. F. Ltd. řádně plnil své povinnosti. V žádném případě se úmyslně neobohatil a ani to nebyl jeho úmysl. Nejednal v úmyslu společnost R. poškodit. Sám poškozený P. H. uvedl, že jelikož platbu stále neobdrželi ve prospěch svého účtu, vyzval ho, aby přijel zboží uhradit na prodejnu platební kartou, čemuž se pochopitelně nebránil, avšak bohužel platební terminál nekomunikoval s kreditními kartami American Expres a Diners Club. Proto nemohlo dojít k platbě prostřednictvím zmiňovaných prestižních charge card. Společnost G. F. Ltd. mu poskytla dvě mezinárodní platební karty, označené jako typ charge card s limitem 500.000 CZK u American Expres Card pro měsíční platby u obchodníka a 300.000 CZK u Diners Club. International pro měsíční platby u obchodníka. Společnost G. F. Ltd. mu tyto platební karty poskytla jako svému zaměstnanci k výkonu své činnosti. S těmito kartami tak nakládal toliko ve vztahu ke společnosti G. F. Ltd. a nikoliv ke svým soukromým účelům. Ani tato skutečnost nebyla soudem prvního stupně prověřována. K bodu I.A1 dále dodal, že dne 20.4.2010 byl vyslechnut svědek Ing. L. N., vedoucí provozu společnosti D. C. CS, který uvedl, že základním předpokladem pro vydání platební karty je vyplněná žádost o vydání karty Diners Club se všeobecnými obchodními podmínkami a dalšími náležitostmi, přičemž on sám veškeré požadované dokumenty předložil. Prošel tzv. bonitním hodnocením a schvalovacím procesem, na základě čehož mu byla kreditní karta poté vydána. V této době měl na svých účtech dostatek finančních prostředků a před uzavřením smlouvy o půjčce peněz tak nevznikly žádné překážky, které by mu bránily splnit závazek z úvěru, resp. půjčky, a které nemohl v době uzavření smlouvy o půjčce ani předvídat, když jinak tehdy byl schopen závazek splnit. Společnost D. C., s.r.o., P. na jeho osobu trestní oznámení nikdy nepodala, pouze žalobu, o které rozhodl Městský soud v Brně a až po dvou letech se policejní orgán na tuto společnost obrátil s tím, aby na něj podali trestní oznámení. Z uvedeného podle jeho názoru jednoznačně vyplývá, že se o trestný čin podvodu nejedná. K bodu I.B4 (společnost ATC., a.s., S. O.) uvedl, že soud prvního stupně chybně vyčíslil škodu na částku 3.877.133,- Kč. Z přiloženého svazku, jehož obsahem jsou tři objednávky ze dne 10.10.2008, vyplývá, že tyto znějí na částky 496.542,- Kč, 3.380.591,- Kč a 73.424,- Kč, takže konečná částka zní 3.950.557,- Kč s DPH a 3.319.796,- Kč bez DPH. Nesouhlasí ani s hodnocením výpovědi svědka E. M., kdy soud prvního stupně nejdříve tohoto svědka považoval za nevěrohodného a na základě toho ho zprostil obžaloby, avšak v jiné části rozsudku výpověď tohoto svědka považuje za věrohodnou. Soud prvního stupně si v tomto směru vybírá tzv. to, co se mu zrovna hodí. Samotný svědek přitom ve své výpovědi ze dne 17.6.2010 nikdy neuvedl, že by byl v orgánech společností spojených s jeho osobou tak, jak uvádí soud na str. 55 rozsudku. Podle jeho názoru Krajský soud v Brně postupoval ledabyle a neprovedl všechny důležité důkazy, jako třeba výslechy klíčových svědků a navíc se na celý případ díval tendenčně. Výslech svědka M. považuje za důležitý, stejně jako dalších svědků ze společnosti SDI. Ve vztahu ke společnosti S. D. and I. Ltd. se sídlem v Londýně se sice podílel na jejím založení, avšak toliko z podnětu svého zaměstnavatele S. D. and I. Ltd., kdy na britských ostrovech zřizovali její pobočku. Ve statutárních orgánech této společnosti byl mimo jiné Ing. E. M. Ten však k této společnosti nebyl nikdy vyslechnut, přestože se aktivně podílel na jejím řízení a byl i v dozorčí radě. On sám nebyl akcionářem této společnosti, neměl žádná rozhodovací práva a pouze byl na základě usnesení z valné hromady ustanoven vedoucím organizační složky na území ČR. Společnost SDI obdržela licenci od britských úřadů pro poskytování investičních služeb. Na britských ostrovech deponovala autorizovaný kapitál v řádech milionů Kč. V žádném případě se nejednalo o fiktivní společnost. Nemůže tak být žádná řeč o tom, že by společnost SDI či on sám se pokusili podvést společnost ATC. Odběratelem a plátcem zboží od této společnosti byla společnost SDI. Z příslušných objednávek není patrno, jaké byly stanoveny platební podmínky, avšak ze strany SDI nikdy nedošlo k oboustranným podpisům objednávek a uznáním tak jejich plnění. Ze strany SDI došlo skutečně k objednání předmětných věcí, ale nikdy nedošlo k oboustranným podpisům a uznání závazkového vztahu ze strany SDI. Nemůže se tak jednat o trestný čin podvodu. Společnost ATC. by mohla požadovat smluvní pokutu, ale tuto nikdy nepožadovala, protože nedošlo k plnění. Společnost SDI nakonec odstoupila od smluv, protože tak rozhodlo vedení společnosti. Vedení společnosti SDI rozhodlo, že platba předem nebude akceptována, protože to není zcela běžný jev v mezinárodním obchodě. V další části opravného prostředku obžalovaný podrobně rozebral platební podmínky v mezinárodním obchodu a zabýval se i Vídeňskou úmluvou, neboli úmluvou OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží a jejich aplikací. Má tak za to, že tento skutek není trestným činem podvodu ve stadiu pokusu. Mohlo by jít maximálně o přípravu trestného činu podvodu, avšak podle předchozí právní úpravy by to bylo vyloučeno, neboť tato nebyla zakotvena v trestním zákoně, oproti současné právní úpravě. Nicméně i zde by nešlo o přípravu, protože tímto způsobem se v rámci celé ČR obrátil na cca 10 dodavatelů a pouze s jedním či dvěma byl uzavřen kontrakt. V případě společnosti ATC. se jedná toliko o předběžné objednávky a nikoliv o závazné. Tímto způsobem si vybírali nejlepší podmínky včetně cen dodavatelů. Je to otázka nabídky a poptávky. Sám svědek V. uvedl, že ani on ani společnost ATC. na jeho osobu či společnost SDI nepodávali trestní oznámení. V doplňku odvolání, který Vrchní soud v Olomouci obdržel dne 6.1.2014, obžalovaný namítl, že soud prvního stupně zpochybnil samotnou existenci SBB. I v tomto případě podle jeho názoru soud prvního stupně pracoval toliko s informacemi, které se mu zrovna hodily. Kdyby však řádně provedl dokazování a vyhověl návrhům obhajoby, nepochybně by dospěl k jiným závěrům. Zdůraznil, že soud má k dispozici pouze doklady, které mu předložil svědek A. Z., kdy společnost O. Ltd. pana Z. právně registrovala společnosti SBB a SDI. Zmíněná společnost O. Ltd. měla za úkol tyto společnosti pouze zaregistrovat a další služby po ní již nebyly požadovány. Web hosting, virtuální kancelář, telefonické a faxové služby, účetnictví a mnoho dalšího řádně existovalo a fungovalo. Je to zřejmé i z hlavičkových papírů a internetových stránek předmětných společností. Nároky na zájemce o úvěr ze strany SBB byly zcela standardní, což vyplývá i ze všeobecných obchodních podmínek společnosti. Dokonce ani regulátor trhu, v daném případě ČNB, nikdy neuvedl, že SBB je fiktivní a nesmí vykonávat své služby v ČR. V tomto směru odkázal na článek uveřejněný v deníku E15 ze dne 26.8.2008, z něhož vyplývá, že ČNB uvedla v podstatě to, že SBB nepotřebuje bankovní licenci na poskytování půjček. Ve druhém článku ze dne 3.10.2008 ČNB uvedla, že S. B. B. a S. E. B. nemají bankovní licenci a nepodléhají jejímu dohledu. Vklady klientů tak nejsou ze zákona pojištěny. K tomu obžalovaný uvedl, že je povinností ČNB informovat veřejnost o tom, které banky mají bankovní licenci v ČR a zemích EU a smí tak vykonávat bankovní činnost v ČR, příp. v EU. To vyplývá ze zákona o bankách a zákona o ČNB. Nicméně SBB v ČR neprovozovala ani pobočku, jak to zákony předepisují běžným finančním subjektům. V ČR nepodnikali a nevznikla tak nutnost stálé provozovny. Vklady byly pojištěny do 100 % výše. Případné navrácení vkladů českým klientům garantovala MISA (Mwali International Services Authority), obdoba ČNB na Komorech, příp. na Nauru. Sdělení ČNB mělo pouze informativní charakter. SBB byla internetová banka. Odvolacímu soudu předložil certifikát, deklarující, že SBB byla založena 28.12.2007 na Komorských ostrovech a mezinárodní bankovní licenci pro SBB, kterou vydala a udělila MISA. Orgány činné v trestním řízení neověřily pravost těchto listin. Regulátor trhu MISA by totiž potvrdil, že SBB byla skutečně udělena bankovní licence, byl splacen základní kapitál a licenční poplatky. Orgány činné v trestním řízení si mohly vyžádat audit, jména akcionářů, provést výslech zaměstnanců SBB a vyžádat si seznam všech klientů, kteří služeb SBB využívali. V případě, že by orgány činné v trestním řízení tyto důkazy provedly, by se prokázalo, že SBB není fiktivní společnost, nýbrž malá, plnohodnotná internetová banka, která splňovala mezinárodní bankovní standardy. SBB řádně poskytovala hypoteční úvěry a řadu dalších bankovních služeb. Obžaloba předložila cca 100 údajných podvedených klientů SBB, avšak jednalo se o rizikové klienty, kterým hypoteční úvěr nebyl poskytnut, protože nedodrželi všeobecné obchodní podmínky SBB. Dalším 1.137 klientům byly hypoteční úvěry schváleny a jimi čerpány. Na britských ostrovech měla SBB jen „reprezentativní kancelář“ v tzv. Office House, což vyplývalo i z internetových stránek SBB. Byla řádně zaregistrována do obchodního rejstříku na britských ostrovech 31.12.2007 bez bankovní licence. Opětovně namítl, že přes stejný modus operandi byl v jednom případě uznán vinným a ve druhém zproštěn obžaloby. Přitom z listinných důkazů, které předložil Ing. E. M. vyplývá, že byl v kontaktu s SBB i SEB. Z těchto dokumentů vyplývá, že na jedné straně finanční prostředky dorazily na účet z SEB a SBB a zde ho soud poté zprostil obžaloby, avšak pokud na druhé straně finanční prostředky na účet z těchto finančních institucí nedorazily, zde ho soud uznal vinným z trestného činu podvodu. Soud prvního stupně tak na jedné straně zpochybňuje existenci společností SBB a SEB v bankovní sféře a na druhé straně uznává jeho argumentaci. K odvolání přiložil informace ke Swift a TELEX zprávám a obsáhle se k nim vyjádřil. Odvolacímu soudu rovněž předložil způsob založení Offshore banky prostřednictvím společnost Akont a v této souvislosti zdůraznil, že SBB ani SDI nebyla v jeho vlastnictví, nebyl majoritním akcionářem, ale toliko zaměstnancem a přitom v této trestní věci byl obviněn pouze on a nikoliv další zaměstnanci. V další části odvolání se vyjádřil k jednotlivým pasážím napadeného rozsudku, s nimiž nesouhlasí. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že se řídil publikací autora M. V., je tato skutečnost pravdivá, ale neprokazuje nic špatného, neboť autor publikace je v České republice považován za jednoho z největších expertů na zakládání bankovních kont v daňových rájích, společností, fondů, bank, trustů a pojišťoven. Mimo tuto publikaci se řídil také řadou jiných publikací z oboru práva, ekonomie atd. Navíc tento svědek u hlavního líčení v obecné rovině potvrdil charakter bankovního podnikání. Nesouhlasí ani s tvrzením soudu prvního stupně ohledně charakteru listin, které u něj byly zajištěny, s tím, že to svědčí pro účelovost jeho tvrzení o existenci banky, která měla reálně poskytovat finanční prostředky, neboť podrobně uvedl, jakým způsobem se k těmto dokumentům dostal a proč je měl u sebe. Tvrdí, že tyto dokumenty měla SBB k dispozici a poskytovala řádně finanční služby. Pakliže by skutečně jednal v podvodném úmyslu, zcela nepochybně by tyto dokumenty zničil a nevedl by účetnictví. Závěrem ke společnosti SBB uvedl, že se jednalo o malou, méně významnou banku, s malým množstvím platebních operací, avšak řádně licencovanou, poskytující bankovní služby. Opětovně vytkl orgánům činným v trestním řízení, že nevyslechly zaměstnance této společnosti. Navrhl vyslechnout svědky S. T., R. R., A. R., W. W., Dr. H. M., J. A. G., J. W., J. G. a další, obrátit se na regulační orgán - MISA, atd. Za přinejmenším vhodné považuje doplnit dokazování v intencích jeho dosavadních návrhů, učiněných v celém trestním řízení. Navrhl rovněž přibrat soudního znalce z oboru bankovnictví. Za nedostatečné považuje dokazování i ohledně dalších subjektů, jako jsou G. F. Ltd., S. E. B. Ltd., S. D. and I. Ltd. a B. S. B. Ltd. V tomto směru odkázal na judikaturu Ústavního soudu ČR. Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 250 C 47/2011 není předmětem trestního řízení, neboť se jedná o obchodněprávní spor, když šlo o inzerci pro právní subjekt, a to SBB. I zde tedy existují dvě rozhodnutí, kdy v jednom případě byl uznán vinným a ve druhém nešlo o trestný čin. O trestný čin v bodě II.A1 tak nemohlo jít. K tomuto bodu dále uvedl, že jako zaměstnanec skutečně objednal pro právní subjekt SBB reklamní kampaň, avšak platbu měla provádět společnost SBB a nikoliv on, jako její zaměstnanec. Soud prvního stupně uvedl, že prostřednictvím faxu doručil nepravdivé potvrzení o provedené platbě ve výši 191.108,- Kč, ovšem on žádné potvrzení prostřednictvím faxu do společnosti M., které by prokazovalo, že došlo k úhradě finanční částky 191.108,- Kč, nedoručil. Pakliže toto potvrzení bylo skutečně odesláno z faxového čísla společnosti SBB, neznamená to, že toto musel zákonitě odesílat on, když tak mohl učinit některý z jejich zaměstnanců. I kdyby to však bylo pravdou, nejednalo se o nepravdivé potvrzení, ale o skutečnou, autentickou zprávu, běžně užívanou v bankovní sféře. Jako fyzická osoba inzeroval u společnosti M., a.s., kdy platba měla být provedena stejným způsobem, avšak v tomto případě Policie ČR vyhodnotila, že nejde o trestný čin a věc byla ukončena smírem u Městského soudu v Brně. Podle jeho názoru měl soud rozhodnout, že buď jsou oba skutky trestným činem, anebo nejsou žádným trestným činem. Soudu prvního stupně dále vytkl, že v odůvodněnírozsudku neuvedl, jakým způsobem dospěl k závěru, že se jedná o nepravdivá potvrzení. Přitom logicky vysvětlil, proč v některých případech peněžní prostředky doručeny byly a v některých ne. V rámci své obhajoby vysvětlil, co jsou to telexové zprávy a swiftové zprávy, které jsou obsahem spisového materiálu, včetně Advice of Debit, leč orgány činné v trestním řízení tuto jeho obhajobu vůbec neprověřily. Navrhl proto, aby společnost M., a.s., doložila, zda obdržela finanční částku 191.107,50 Kč za reklamu SBB do Lidových novin. Podotkl, že v trestním spise se k této společnosti nacházejí objednávky na inzerci za částku 378.982,50 Kč, avšak v této věci nebylo vůči němu zahájeno trestní stíhání, a proto by mělo být prověřeno, proč se tak stalo, kdy zřejmě společnost M., a.s., obdržela od společnosti SBB částku 378.982,50 Kč. Dále navrhl, aby společnost M., a.s., řádně doložila kompletní vyúčtování. Za vhodné považuje i to, aby se odvolací soud seznámil s jeho výpovědí ze dnů 30.3.2010 a 8.10.2010 z přípravného řízení k této společnosti. I ohledně tohoto bodu napadeného rozsudku navrhl jeho zrušení odvolacím soudem a vrácení věci soudu prvního stupně, příp. zproštění obžaloby. O trestný čin se nejedná ani v bodech II.A2 - 10 a II.B1 - 2 a i v těchto případech měl být zproštěn obžaloby. K bodu II.A7 zdůraznil, že svědkyně Ing. A. O. neuvedla nic, co by nasvědčovalo tomu, že by byl na společnost E., a.s.,spáchán trestný čin podvodu. Z rozsudku vůbec nevyplývá, na základě jakých důkazů byl uznán vinným. Společnost E., a.s., nikdy na jeho osobu nepodala trestní oznámení. K objasnění věci by měl být vyslechnut někdo z ekonomického oddělení této společnosti. Namítl taktéž, že listinné důkazy nebyly předloženy jmenované svědkyni. K bodu I.B8 uvedl, že z rozsudku není patrno, ze které banky měl být učiněn převod finančních prostředků. Listinné důkazy nebyly předestřeny svědkovi Z. H., jednateli společnosti M. SÚ, s.r.o., T. a samotná tato společnost nepodávala trestní oznámení. I v tomto bodě se domáhá zproštění obžaloby. Orgány činné v trestním řízení by se měly případně obrátit na rakouskou banku, ze které měl být převod finančních prostředků proveden a prověřeny další skutečnosti s tím spojené, a to, zda-li měl dostatek finančních prostředků na účtu, zda byla vůbec platba z jeho strany zadána a jakým způsobem, zda byla platba zúčtována a další věci s tím spojené. Dokazování považuje za nedostatečné. K bodu I.A4 rozsudku uvedl, že soud prvního stupně chybně vyčíslil způsobenou škodu částkou 297.000,- Kč, když skutečná škoda vznikla ve výši 196.635,60 Kč. O nároku poškozeného již bylo rozhodnuto v občanskoprávním řízení. Odvolacímu soudu předložil listinný důkaz, ze kterého dle jeho tvrzení vyplývá, že společnost H. objednala a zakoupila u společnosti N., s.r.o., předmětné hodinky za částku 196.635,60 Kč pro jeho osobu. Ani v tomto případě se však nejedná o trestný čin podvodu. V minulosti u jejich společnosti zakoupil nějaké šperky a hodinky, vše do částky 100.000,- Kč, kdy platba v tomto případě proběhla mezibankovním převodem a finanční prostředky společnost obdržela. Při druhé platbě finanční prostředky společnosti H. nedošly v pořádku a téměř po roce bylo na něj podáno trestní oznámení na základě lživé reportáže TV NOVA. Zdůraznil, že se nejednalo o nepravdivý platební příkaz, protože to by se muselo jednat i v prvním případě, kdy finanční prostředky byly na účet společnosti H. doručeny. I E. M. byly finanční prostředky na účet v některých případech doručeny. Svědek H. přitom uvedl, že doklady, které mu byly předloženy z jeho strany, byly stejné, na základě kterých v minulosti klientům zboží vydali a peněžní prostředky v pořádku obdrželi. Jen proto dal pokyn, aby mu hodinky byly vydány. Panu H. dokonce nabídl, že předmětné hodinky vrátí, s čímž on nesouhlasil. Dohodli se i na splátkovém kalendáři. Kdyby bylo jeho úmyslem společnost H. uvést v omyl, tak by nikdy nesepsal čestné prohlášení, které by prokazovalo, že jeho osobě skutečně byly ony hodinky vydány a trval by na tom, že mu nic předáno nebylo. Jeho úmysly byly čisté. K bodu I.B10 rozsudku ve vztahu ke společnosti D., s.r.o., P. uvedl, že ani v tomto případě nejde o trestný čin, nýbrž o věc občanskoprávní, když žádné nepravdivé potvrzení prostřednictvím faxu o provedené platbě do společnosti D. nedoručil. Toto potvrzení označil za autentické. Orgány činné v trestním řízení neověřovaly, co tyto dokumenty deklarují, jako např. protokol MT103 a nebyla prověřována ani samotná společnost B. S. B., Ltd. Dokumenty, které byly doručeny do společnosti D. prostřednictvím faxu on sám nezasílal, nýbrž samotná BSB z Velké Británie a on sám se v tu dobu nacházel v Praze. V daném případě došlo k uzavření kupní smlouvy, a proto je toho názoru, že jde o věc občanskoprávní. Ani společnost D. nepodala na jeho osobu trestní oznámení. V podaném odvolání brojí i proti bodům I.B11, I.B16 a I.B18 rozsudku, kdy i v těchto případech se jedná o věc ryze občanskoprávní. V bodě I.B16 ve vztahu k hotelu N. A., B., se jedná o nedorozumění, neboť 23.12.2008 skutečně odešel z hotelu do banky vyřídit si novou platební kartu, neboť současná byla zablokována, avšak není pravdou, že odešel s úmyslem se již nevrátit. Od 24.12.2008 do 2.1.2009 byl hotel totiž uzavřen, takže nebylo možné věc vyřídit a po vánočních svátcích a novém roce na to zapomněl a věc neřešil. Dne 9.1.2009 na svůj účet vedený u LBBW BANK CZ v hotovosti vložil finanční částku ve výši 250.000,- Kč, z čehož plyne, že finanční prostředky měl a nejednal v úmyslu někoho podvést. Je pravdou, že věc mohl poté řádně vyřídit, avšak toto není trestným činem. I v bodě I.B11 závazek uznává, nicméně jde o věc občanskoprávní. To se týče i bodu I.B18 rozsudku. Při ubytování v hotelu G. B. první den uhradil finanční částku v hotovosti cca 6.000,- Kč a poté provedl garanci svojí debetní kartou. Dne 17.1.2009 písemně stvrdil hotelovému personálu, že dlužnou částku uhradí do 31.1.2009, což se však nestalo, protože dne 18.1.2009 byl vzat do vazby. Není to tedy tak, že by se ubytovával a nehradil účty. Jednoduše se jednalo o problémy s „českou debetní kartou“ a celkově o nedorozumění. I v tomto směru se domáhá zproštění obžaloby. Policejním orgánům předložil řadu listinných důkazů, jako jsou účty a úhrady z hotelů, které byly při odchodu řádně uhrazeny, a šlo přitom o částky v řádech desítek tisíc Kč, což dokazuje, že nikdy nejednal v podvodném úmyslu. I v tomto směru se domáhá zproštění obžaloby. V průběhu veřejného zasedání před odvolacím soudem prostřednictvím svého obhájce podané odvolání obsáhle doplnil a podrobně se vyjádřil ke všem dílčím útokům pokračujících trestných činů, jimiž byl soudem prvního stupně uznán vinným. V bodě I.A1 namítl, že není pravdou, že by byl předložený nepravdivý výpis z USD účtu u SEB, protože tyto záležitosti byly prověřovány a byly shledány jako zcela v pořádku. Samotná společnost nepodala původně žádné trestní oznámení. Má za to, že se jedná o občanskoprávní věc. Bod 2) prvoinstanční soud převzal z pravomocného rozsudku Městského soudu v Brně, sp.zn. 4 T 86/2008, přičemž skutkovými zjištěními ani trestem se nezabýval, protože jej nepřezkoumával a cítil se jimi vázán. Tento jeho postup nepovažuje za správný, protože s projednávanou obžalobou neměl nic společného. V bodě 3) jednal za společnost G. F., Ltd. a objednal a převzal elektroniku od firmy P. H. - R. v hodnotě 171.586,50 Kč, avšak z výpovědi svědka H. vyplývá, že obžalovaný za objednatele měl snahu zaplatit zboží ze svého. Navíc zde nebyl uvedený termín, do kdy má být úhrada provedena. Objednávka nezněla na něj, ale na firmu, která měla provést platbu. Tato platba však nemohla být objednatelem provedena, protože číslo účtu bylo v tuzemské a nikoliv v mezinárodní podobě, protože zde chyběl IBAN. Existence G. F. ani banky, jež měla provést platbu, nebyly prověřovány. Trestní oznámení bylo zastaveno a odloženo. Není pravdou, že by toto zboží objednal s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží a služby. Jde o občanskoprávní spor. Podvodného jednání se nedopustil ani v bodě 4). V bodě I.B1 došlo ke stornování zájezdu, takže případ nelze považovat za podvodné jednání, když žádného zájezdu se nezúčastnil a odstoupení ze zájezdu sám inicioval. Škoda tak fakticky nevznikla. V bodě 2) od firmy J. P. - S. objednal zboží v celkové hodnotě 868.549,- Kč, přičemž skutečná škoda činí 84.029,- Kč. Ve skutečnosti si však zboží objednala právnická osoba SBB, když on sám nebyl objednatelem, ale byla to právnická osoba, a to S. D. and I. On sám nemohl dávat příkaz nebo převod uskutečnit, protože k tomu nebyl pověřen. Neodpovídá tak za to, že kupní cena v inkriminované době nepřišla. On sám žádné potvrzení o platbě nevystavil a zboží nebylo vůbec určeno pro něj, takže nemůže nést ani odpovědnost za škodu. Jde o občanskoprávní záležitost. V bodě 3) z obchodu sešlo, protože prodejce požadoval platbu v hotovosti. Firmě tedy žádná škoda nevznikla. To se týká i bodu 4). V bodě 5) nebyl objednatelem zboží. To byla právnická osoba, a to S. D. and I., a proto nemohl dávat příkaz k převodu peněz, protože k tomu nebyl pověřen. Žádné potvrzení o platbě nevystavil a zboží nebylo určeno pro něj. Rovněž v bodě 6) nedošlo k žádnému obchodnímu případu a nevznikla žádná škoda. V bodě 7) bylo Bc. K. jedno ze sedel vráceno a tato skutečnost by měla být zohledněna minimálně ve výroku o náhradě škody. V bodě 8) nedošlo k předání zboží a není pravdou, že by jeho jednání směřovalo ke způsobení škody ve výši 600.000,- Kč. Poukázal na výpověď svědka Z. H., který uvedl, že žádné doklady o tomto obchodu neexistují a on ani jeho firma se necítí poškození. Zdůraznil, že údajný poškozený žádné trestní oznámení nepodával a žádnou škodu si nikdy nenárokoval. V bodě 9) nebyla uzavřena žádná kupní smlouva. V bodě 10) byl v dobré víře, že platba bude provedena. Protože jej nikdo neurgoval, domníval se, že platba proběhla řádným způsobem. On sám v průběhu trestního řízení požádal o prověření platby. Pokud by tak neučinil, celá záležitost by před soudem ani nestála. Svůj dluh uznává a do budoucna jej hodlá zaplatit. V bodě 11) útratu neuhradil z lehkomyslnosti. V bodě 12) došlo k nedorozumění, když se obrátil na zprostředkovatele, ale ten nebyl kontaktní. Svou chybu přiznal a celou věc hodlal v budoucnu řešit. V bodě 13) předmětný byt neužíval, takže je sporné, zda vůbec nárok údajně poškozenému vznikl či nikoliv. O náhradě škody by v této záležitosti měl rozhodnout soud v rámci občanskoprávního řízení. V bodě 14) k žádnému obchodu nedošlo a žádná škoda nevznikla. Dodávka zboží byla míněna pouze jako fiktivní, svědek T. ji vůbec nebral vážně. V bodě 15) nebyl objednatelem, působil jako zástupce společnosti S. D. and I. Ke vzniku škody nedošlo, dodávka zboží provedena nebyla. Jakákoliv platba se z tohoto důvodu stala bezpředmětnou a z jeho strany nešlo o úmysl zboží nezaplatit. Sám svědek V. před soudem uvedl, že nešlo o závaznou objednávku a že se necítí jednáním obžalovaného poškozený. Poškozený žádné trestní oznámení neuplatnil. V bodě 16) útratu neuhradil z lehkomyslnosti. Dluh uznal a hodlal jej uhradit. Jde tak o občanskoprávní záležitost. V bodě 17) se jednalo o půjčku, s níž se ztotožnil, dluh uznal a ten by měl být řešený do budoucna. I v bodě 18) se jedná o případ občanskoprávní, ke svému jednání se přiznal a dluh hodlá zaplatit. V bodě II.A1 jednal jako zástupce společnosti S. B. B. Sám nebyl objednatelem, a proto nemohl dávat příkaz nebo převod uskutečnit, protože k tomu nebyl pověřen. Potvrzení o platbě nevystavil. Inzerce byla určena pro jeho zaměstnavatele, takže nemůže nést odpovědnost za škodu. V bodě 2) rovněž jednal jako zástupce výše zmíněné společnosti a navíc inzerce byla prováděna, aniž by došlo k potvrzení objednávky nebo smlouvy o inzerci. V bodě 3) jednal jako zástupce společnosti S. B. B. Poukázal na řízení před Městským soudem v Brně pod sp.zn. 38 C 228/2009. V bodě 4) vystupoval za objednavatele SBB jako zaměstnanec a nemůže nést odpovědnost za škodu. Z dokladu na č.l. 2618 je patrno, že došlo k zadání špatného čísla účtu, když šlo o účet tuzemský a chyběl IBAN, tedy číslo v mezinárodní podobě. V tomto případě se údajně poškozený nesnažil celou záležitost řešit. I v bodě 5) jednal jako zástupce společnosti S. B. B. a skutečně u společnosti G. P. M. v B. objednal reklamní kampaň, avšak není pravdou, že by tak učinil s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží a služby. Vystavené faktury měly být odeslány na objednatele, ale z dokladů vyplývá, že neobsahovaly ani předepsané náležitosti, aby byly vůbec zaplacené. Žádný ze zaměstnavatelů poškozeného neměl jazykové schopnosti, aby zatelefonoval a případné nedostatky odstranil, o čemž svědčí i výpověď svědkyně S. Tato svědkyně sdělila, že na některých listinách týkajících se objednávky nebylo uvedeno číslo účtu a neobsahovaly ani IBAN. Nenese tedy žádnou odpovědnost za způsobenou škodu. V bodě 6) není pravdou, že by objednávku učinil s předchozím úmyslem nezaplatit odebrané zboží a služby. Poškozený nepodal trestní oznámení. Objednatelem byla právnická osoba, a to S. B. B. Není možné, že by tvrdil, příp. někoho ujišťoval, že peníze posílal převodem, protože k tomu nebyl oprávněn. Žádný fax obsahující potvrzení o platbě neposílal. Poškozený se dopustil sám chyby, když vycházel z toho, že ostatní celostátní tituly rovněž inzerovaly a spoléhal se na pozdější úhradu. Vystavené faktury měly být odeslány na objednatele S. B. B. v Londýně, ale z dokladů vyplývá, že neobsahovaly ani předepsané náležitosti, aby byly vůbec zaplacené. Poškozený se neobrátil na objednatele, aby se s ním dohodnul na úhradě, resp. na tom, jak by případné nedostatky ve svých dokladech mohl odstranit. Není tak pravdou, že by měl nést jakoukoliv odpovědnost za škodu. Tuto škodu poškozený neřešil ani v obchodním sporu a nebyla uplatněna z jeho podnětu ani v trestním řízení. V bodě 7) vydavatel vystavil pro forma fakturu a požadoval platbu předem, přičemž k zaplacení nedošlo, a proto byla objednávka stornována a k plnění nedošlo. Jako zástupce SBB sice telefonicky objednal u společnosti E. reklamní kampaň, ale nestalo se tak s předchozím úmyslem nezaplatit za odebrané zboží a služby. Ani v tomto případě poškozený žádné trestní oznámení nepodával. On sám příkaz k převodu peněz nepodával. Zdůraznil, že žádná škoda nevznikla, z obchodu sešlo proto, že inzerce nebyla vůbec provedena, takže jakákoliv platba z tohoto důvodu již byla bezpředmětná. V bodu 8) došlo ke kontaktu z podnětu J. T. S ním nebyla uzavřena žádná smlouva, pouze objednávka, která byla podepsána a opatřena razítkem SBB. V daném případě rovněž nebyl objednatelem. V bodě 9) nebyla uzavřena žádná smlouva o inzerci. V bodě 10) jednal jako zástupce společnosti S. B. B., přičemž poškozený vzniklou škodu se skutečným objednatelem neřešil. To se týká i bodu 11). V bodě II.B rovněž v obou bodech jednal jako zástupce společnosti S. B. B. a nemohl tak nést odpovědnost za škodu. Žádná nepravdivá tvrzení nevystavoval. V bodě III.A1 se na společnost SBB obrátil J. K., jehož úmyslem bylo, aby po založení účtu tento účet, který byl vedený na jeho švagrovou paní K., sám plně ovládl. V průběhu šetření bylo zjištěno, že E. K. ani společnost RD - e., s.r.o., o úvěr oficiálně nepožádala, takže společnost SEB od úvěrové smlouvy odstoupila a vypověděla i smlouvu o vedení účtu. J. K. se tak dopustil trestného činu. K bodu 2) uvedl, že přecházel k SBB a dále SEB nezastupoval, takže další postup měl být vedený ve vazbě na SEB. To se týká i bodu 3). V bodu 4) V. V. složil jen část povinného zůstatku ve výši 25.000,- Kč, nezaplatil správní poplatek ve výši 350 USD a z jeho strany nebyly odstraněny nedostatky na zaslaných formulářích. Mohl požádat o vrácení finančních prostředků na základě žádosti o zrušení účtu, ale neučinil tak. V bodě 5) Z. Z. nezaplatil povinný zůstatek na účtu, složil jen část povinného zůstatku ve výši 25.000,- Kč, nezaplatil správní poplatek 350 USD a nesplnil ani další podmínky, takže mu úvěr nemohl být poskytnut. V bodě 6) A. G. na povinný zůstatek na účtu vložila jen 4.000,- Kč a nezaplatila správní poplatek 350 USD. Z její strany nedošlo ani k ověření příslušných dokladů, takže podmínky k poskytnutí úvěru nebyly splněny. V bodě III.B1 V.S. neoznámila změnu příjmení a z její strany došlo k řadě pochybení. Doklady nebyly vyplněny řádným způsobem, v příloze k úhradě nebyla vyplněna příslušná data a chybně byly uvedené identifikační body PIN atd. Byla vyzvána k odstranění nedostatků, ale nestalo se tak. Byla upozorněna na to, že může požádat o vrácení finančních prostředků na základě žádosti o zrušení účtu, což se nestalo. V bodě 2) R.A. na povinný zůstatek na účtu vložil jen 5.000,- Kč, přičemž nezaplatil správní poplatek ve výši 350 USD. Nebyla s ním nikdy uzavřena žádná smlouva o poskytnutí úvěru. Ačkoliv mu byly předložené podmínky k poskytnutí úvěru, tyto sice podepsal, ale dle svého vyjádření vůbec nečetl, a proto ani žádný úvěr nemohl obdržet. V bodě 3) S. M. nesplatil povinný zůstatek na účtu ani správní poplatek 350 USD. Jeho doklady nebyly úředně ověřené, chyběly zde některé údaje a podpis podle podpisového vzoru. I přes výzvu nedošlo ke sjednání nápravy a nevyužil možnost navrácení finančních prostředků. V bodě 4) chyběl ručící nástroj směnka a účet nebyl dostatečně krytý. Na zahraničním účtu byl uvedený chybný IBAN, takže nemohlo dojít k zúčtování. I přes výzvu nebyly odstraněny nedostatky, nebyl zaplacen povinný zůstatek na účtu a správní poplatek. V bodě 5) L. Š. porušila podmínky, když dokumenty nebyly notářsky ověřené a mezinárodní příkaz k úhradě neobsahoval potřebné údaje. Na formulářích docházelo k přepisování, přičemž číslo účtu bylo v tuzemské a nikoliv v zahraniční podobě. Mohla žádat o zrušení účtu a vrácení peněz, ale neučinila tak. V bodě 6) J. T. sice zaplatila povinný zůstatek ve výši 40.000,- Kč, ale nezaplatila správní poplatek 350 USD, doklady nebyly úředně ověřené, a ačkoliv jí byl předschválený úvěr, nedokázala nedostatky odstranit. V bodě 7) V. J. na povinný zůstatek na účtu poskytnul jen část ve výši 30.000,- Kč, nezaplatil správní poplatek 350 USD, dokumenty úředně neověřil a přes výzvu neodstranil nedostatky. Rovněž nevyužil možnost vrácení peněz podáním žádosti na zrušení účtu. V bodě 8) V. Z. vložil 30.000,- Kč přes účet P. Š., protože v T. n. V. neměli e-Banku, kam měly přijít finanční prostředky. Zaslal i 10.000,- Kč na kreditní kartu, ale převedl ji na správní poplatek. Doklady vyplnil nesprávným způsobem a neúplně. Nebyla ověřená smlouva o individuálním účtu a poté prohlásil, že o úvěr již nemá zájem. Proto mu bylo sděleno, aby požádal o zrušení účtu a vrácení peněz, ale nestalo se tak. V bodě 9) J. T. sice akceptoval veškeré podmínky pro poskytnutí hypotečního úvěru, avšak přesto je nedodržel. Doklady vyplnil neúplně, nedodal notářsky ověřenou žádost o poskytnutí úvěru ani biankosměnku. Nepodepsal ani ručící instrument, a proto mu úvěr nebyl poskytnutý. O vrácení finančních prostředků nepožádal. V bodě 10) V. B. požádala o úvěr, vyplnila příslušné doklady a zaslala i část povinného zůstatku na účtu ve výši 8.000,- Kč, avšak poté sdělila, že o úvěr nemá zájem. Měla možnost požádat o zrušení účtu a vrácení peněz, ale nestalo se tak. V bodě 11) manželé R. a V. S. měli v dokladech nepřesnosti, odmítli ručení a ačkoliv byli vyzváni k odstranění nedostatků, nestalo se tak. Proto jim nemohl být úvěr poskytnut. V bodě 12) M. M. nesehnala finanční prostředky a nemohla zaplatit ani povinný zůstatek na účtu ani správní poplatek. V bodě 13) chybělo ručení danou nemovitostí a vystavení bianco směnky. Pro nedostatek finančních prostředků neměl Z. H. ani na zaplacení povinného zůstatku na účtu. Proto byla další jednání ukončena na jeho žádost a z tohoto důvodu nemohlo jít o žádný podvod. V bodě 14) A. L. nesložila povinný zůstatek na účtu a zaplatila jen 2.000,- Kč. Nezaplatila ani správní poplatek ve výši 350 USD a nesplnila tedy příslušné podmínky k poskytnutí úvěru. Ani formuláře nebyly vyplněné řádným způsobem. V bodě 15) měla Ing. B. K. řadu závad při vyplňování dokladů. Z její strany nedošlo k vrácení notářsky ověřené úvěrové smlouvy ani k založení ručících nástrojů a k vyhotovení znaleckého posudku. Byla vyzvána k odstranění nedostatků, ale marně. O vrácení finančních prostředků nepožádala. V bodě 16) S. L. postupně zaslal některé finanční prostředky na povinný zůstatek na účtu, přičemž s ním byla projednána řada nedostatků, které vznikly v souvislosti s vyplňováním formulářů. Doklady, které vyplnil, byly neúplné, chyběla bianco směnka, nebylo doloženo zajištění úvěru a úvěrová smlouva nebyla vůbec podepsána. Rovněž nebyl uvedený swift a nesprávně bylo uvedeno i číslo účtu. Poškozený tyto nedostatky neodstranil, přičemž měl možnost požádat o zrušení účtu a vrácení peněz, ale nestalo se tak. V bodě 17) F. V. složil v několika splátkách povinný zůstatek na účtu ve výši 50.000,- Kč a dále za něj zaplatil P. 10.000,- Kč. Úvěr měl ve skutečnosti obdržet V. mladší, s nímž bylo jednáno, ale doklady nebyly zaslány komplexně, chyběla bianco směnka a doklady ve vazbě na nemovitosti včetně znaleckého posudku. Přes výzvu nebyly nedostatky odstraněny. Poškozený nepožádal o vrácení peněz na základě žádosti o zrušení účtu. V bodě 18) V. F. nezaplatil správní poplatek ve výši 350 USD. Formuláře nebyly řádným způsobem vyplněné, a proto mu úvěr nemohl být poskytnut. V bodě 19) došlo ze strany J. Š. k zaslání dokladů, ale vzhledem k tomu, že podal podnět k zahájení trestního stíhání, zaslalo mu vedení banky dopis, v němž mu sdělilo, že do vyšetření případu nebude s ním dále jednáno. Přesto byl později požádán, aby odstranil nedostatky při vyplňování a kompletaci dokumentace. Bianco směnka nebyla poskytnutá v originále a rovněž nedošlo ke zřízení zástavního práva k nemovitosti. Panu Š. bylo doporučeno, aby požádal o zrušení účtu a vrácení peněz, ale neučinil tak. V bodě 20) A. B. nezaslala povinný zůstatek na účtu, pouze 15.000,- Kč a nezaplatila ani správní poplatek 350 USD. Bez ohledu na nedostatky týkající se potřebných dokladů již tyto skutečnosti neumožnily případ řešit tak, aby jí mohl být úvěr poskytnutý. V bodě 21) Š. J. požádal o úvěr 2 mil. Kč, přičemž složil povinný zůstatek ve výši 50.000,- Kč na základě několika splátek. Byl značně ovlivněn komunikací přes internet, kde se uváděly údaje, jež zostuzovaly SBB. I přes výzvu nedošlo k zaslání ověřených dokladů. Sám nepožádal o zrušení účtu, takže nemohlo dojít k vrácení peněz. V bodě 22) manželé F. a J. U. zaplatili finanční prostředky na povinný zůstatek na účtu a poplatek za správní náklady, ale z jejich strany došlo k porušení povinností spojených s poskytnutím úvěru. Potřebné doklady jim byly zaslány včetně bianco směnky, ale pak se ukázalo, že nemovitost je zatížena exekucemi a z úvěru chtějí zaplatit své dluhy, což nebylo možné. Bylo jim doporučeno, aby požádali o zrušení účtu a vrácení peněz, leč neučinili tak. V bodě 23) J. H. složil povinný zůstatek na účtu a zaplatil i správný poplatek, ale dopustil se řady chyb při vyplňování formulářů. Ve smlouvě o úvěru bylo přepisováno, na dodatku ke smlouvě chyběl podpis žadatele a doklady nebyly řádným způsobem úředně ověřeny. Přes výzvu nebyly tyto nedostatky odstraněny a z tohoto důvodu mu nemohl být úvěr poskytnut. V bodě 24) M. R. nezaplatila v plném rozsahu povinný zůstatek na účtu, ani správní poplatek a vyplňování dokladů rovněž nebylo v pořádku. Peníze jí nemohly být vráceny, protože nepožádala o zrušení účtu. V bodě 25) M. V. dodatečně sdělil, že není schopen dát finanční prostředky na povinný zůstatek na účtu. V bodě 26) Z. P. deponoval jen menší část na povinný zůstatek na účtu. Nedokázal se vypořádat ani s odstraněním nedostatků při vyplňování dokladů. Tyto nedostatky přes výzvu neodstranil a nepožádal o zrušení účtu a vrácení peněz. V bodě 27) nedošlo ze strany O. L., jakožto jednatele společnosti N. E., s.r.o., o zajištění ručení bianco směnkou a nemovitostí. V plném rozsahu nebyl uhrazen ani povinný zůstatek na účtu a nebyly splněny ani další náležitosti potřebné ke schválení úvěru. Nebyl dodán podnikatelský záměr. Úvěr tak nebylo možno poskytnout. O zrušení účtu a vrácení peněz nebylo požádáno. V bodě 28) je v případě P. S. sporné, zda případným poškozeným měl být on sám anebo právnická osoba, kterou zastupoval. Na povinný zůstatek na účtu vložil pouze částku 100.000,- Kč s tím, že zůstatek bude dodatečně uhrazen, ale nestalo se tak. Pro poskytnutí úvěru nebyly splněny další podmínky. V bodě 29) měl F. Š. závažné potíže s vyplňováním dokladů. Tyto zaslal neověřené a vzhledem k nesplnění základních náležitostí mu úvěr nemohl být poskytnut. Rovněž z jeho strany nedošlo k podání žádosti o zrušení účtu, takže jím vynaložené finanční prostředky nemohl dostat zpět. V bodu 28) H. H. složila na povinný zůstatek na účtu jen 20.000,- Kč, ačkoliv se mělo jednat o částku 30.000,- Kč. Nezaplatila správní poplatek ve výši 350 USD a nedodala všechny potřebné doklady. Úvěr jí nemohl být poskytnut. V bodě 31) L. P. žádala o úvěr, jehož výši nespecifikovala. Došlo k dohodě, že složí na povinný zůstatek na účtu částku 50.000,- Kč. Protože měla spolu s manželem problémy s exekučním řízením pro částku 360.000,- Kč, snažila se peníze odklonit. Stalo se tak postupně u řady různých částek, jež byly převáděny do zahraničí. Neměla zájem o úvěr, ale spíš se chtěla vyhnout probíhajícím exekučním řízením. V tomto případě mohlo z její strany jít o poškozování věřitele. On se v této věci nemohl obrátit na policii, neboť byl vázán mlčenlivostí. Jemu samotnému žádné peněžní prostředky nepřipadly. V bodě 32) byl úvěr E. J. předběžně schválený, ale nedošlo k zajištění tohoto úvěru z její strany a rovněž nezaslala další potřebné doklady včetně úvěrové smlouvy. Proto řízení o poskytnutí úvěru nemohlo pokračovat. V bodě 33) Z. Ch. nezaplatil správní poplatek 350 USD. Neměl řádným způsobem vyplněné doklady, a ačkoliv byl vyzván k doplnění a odstranění nedostatků, neučinil tak. O zrušení účtu a vrácení peněz nepožádal. V bodě 34) M. G. zaplatila jen část finančních prostředků potřebných na složení povinného zůstatku na účtu a vůbec neuhradila správní poplatek 350 USD. Špatně vyplnila formuláře, které nebyly ani ověřené, a proto jí nemohl být úvěr poskytnut. V bodě 35) P. B. požadoval firemní účet v eurech a vedle toho privátní účet v korunách. Pro nedostatek finančních prostředků se rozhodl jen pro privátní účet, kam složil 50.000,- Kč, avšak nezaplatil správní poplatek 350 USD. Z jeho strany nedošlo k úřednímu ověření dokladů a řada dalších dokladů, jako např. bianco směnka, chyběla. Později začal P. B. na internetu sledovat diskuse o SBB a i když jako jeden z mála dodatečně správně vyplnil smlouvu o zřízení firemního účtu, neměl později zájem se o úvěr ucházet. Bylo mu doporučeno, aby požádal o vrácení finančních prostředků na základě žádosti o zrušení účtu, ale pravděpodobně tak neučinil. V bodě 36) J. H. řádně nevyplnila dokumenty, které navíc nebyly ověřené a podepsané, chyběla bianco směnka, znalecký posudek na nemovitost apod., takže byla vyzvána k odstranění nedostatků. Odmítala zaplatit správní poplatek 350 USD a poplatek za vedení karty. Proto bylo dohodnuto, aby na příslušném formuláři požádala o zrušení účtu, to se ale nestalo. V bodě 37), týkajícího se manželů Z. a M. M., byla komplikovaná situace, protože nebylo dohodnuto, v jaké výši má dojít k poskytnutí úvěru. Zařizovaly se různé doklady. V současné době oba manželé již nežijí, takže poskytnutí úvěru se stalo bezpředmětné. V bodě 38) požádal J. K. o úvěr a měl zaplatit povinný zůstatek na účtu ve výši 30.000,- Kč, ale uhradil jen 13.000,- Kč. Mnohokrát byl vyzván k zaslání potřebných formulářů, ale postupem doby přestal být kontaktní. V bodě 39) od A. B. žádné dokumenty nepřišly a on sám s ním nikdy ani nehovořil. Další jednání o poskytnutí úvěru tak nemohlo pokračovat. V bodě 40) M. W. vložila na povinný zůstatek na účtu jen 13.000,- Kč a když zjistila, že nemá dostatek finančních prostředků, tak sdělila, že k zaslání peněz došlo omylem. Mohla požádat o zrušení účtu a vrácení peněz, ale této možnosti nevyužila. V bodě 41) M. T. vložila na povinný zůstatek na účtu jen 25.000,- Kč a nezaplatila správní poplatek 350 USD. Potřebné doklady nebyly v pořádku. Neposlala doklady ke stavební parcele. Rovněž si stěžovala na to, že nemá dostatek finančních prostředků, takže nelze ani předpokládat, že by mohla řádným způsobem úvěr splácet. Stala se nekontaktní z důvodu výkonu trestu odnětí svobody v Opavě, takže je zcela jasné, že žádný úvěr nemohla obdržet. V bodech 42) - 43) měla M. Ž. k dispozici řadu dokladů, které byly nedostatečně vyplněny. Chybělo zde ověření dokladů, dokumenty k zástavě nemovitosti včetně bianco směnky jako jistícího nástroje. Nebyl zaplacen správní poplatek 350 USD. Vzhledem k tomu, že tyto nedostatky nebyly odstraněny, nemohlo dojít k poskytnutí úvěru. V bodě 44) B. B. neodstranila přes výzvu nedostatky a chyběly ručící instrumenty. Nepožádala o zrušení účtu. V bodě 45) J. S. na povinný zůstatek na účtu poskytla jen 12.000,- Kč a nezaplatila správní poplatek 350 USD. Zbylou částku na povinný zůstatek nedoplatila a přes výzvu nesprávně a neúplně vyplnila formuláře. Nedostatky neodstranila, a proto jí úvěr nemohl být poskytnut. V bodě 46) se P. P. při vyplňování dokumentů dopustil závažných pochybení. Dokumenty nebyly úředně ověřené, obsahovaly neúplné údaje a chyběly ručící instrumenty. I přes výzvu nebyly nedostatky odstraněny, takže k poskytnutí úvěru nemohlo dojít. V bodě 47) J. D. složil na povinný zůstatek na účtu jen 10.000,- Kč a nezaplatil správní poplatek 350 USD. Doklady byly neúplné. Chyběla bianco směnka a řada údajů nebyla vyplněná. Nedošlo ani k úřednímu ověření dokladů. Vzhledem k závažnosti závad, které přes výzvu nebyly odstraněny, nemohlo se v řízení o poskytnutí úvěru pro zavinění žadatele pokračovat. V bodě 48) s R. P. nikdy nejednal. Z jeho strany nedošlo k zaplacení správního poplatku a nedodal ani potřebné doklady. Tyto nebyly úředně ověřené, chyběla bianco směnka. Přes výzvu nedostatky neodstranil, takže mu úvěr nemohl být poskytnut. V bodě 49) se P. N. zúčastňoval diskusí, jež nepravdivě a zkresleně informovaly o SBB a jeho osobě. Proto uváděl i nepravdivá tvrzení o úhradě ve stravenkách, přes kurýra apod. Nebyl schopný zajistit povinný zůstatek 30.000,- Kč, na který se dlouhodobě skládal, stejně jako zaplatit správní poplatek 350 USD. Nezajistil potřebné doklady s úředním ověřením, takže úvěr nemohl obdržet. V bodě 50) Š. V. nezaplatila jistinu na povinném zůstatku na účtu ani správní poplatek 350 USD. Doklady rovněž nebyly v pořádku, když chyběly ručící nástroje, bianco směnka a další doklady týkající se nemovitosti. Proto nemohl být úvěr poskytnut. V bodě 51) L. P. nezaplatila správní poplatek 350 USD a nedodala ani potřebné doklady, např. ručící nástroje k hypotečnímu úvěru apod. Úvěr jí nemohl být poskytnut, přičemž z její strany nedošlo k podání žádosti o zrušení účtu a vrácení peněz. V bodě 52) Š. K. složil jen část povinného zůstatku na účtu a nezaplatil správní poplatek. Nezaslal všechny potřebné doklady, chyběly originály úředního ověření apod. Přes příslib, že dojde k odstranění nedostatků, se na základě zavinění žadatele tak nestalo. V bodě 53) měl V. T. nedostatečný disponibilní zůstatek a nezaplatil ani správní poplatek 350 USD. V dokladech byla řada nedostatků. Byly bez úředního ověření, došlo k jejich chybnému vyplnění, nebylo zde uvedeno zahraniční číslo účtu s IBANEM, chybělo ručení hypotečního úvěru bianco směnkou a nemovitostí. I přes výzvu nedostatky neodstranil a nevyužil možnosti požádat o zrušení účtu a vrácení peněz. V bodě 54) J. D. nezaplatil povinný zůstatek na účtu ve výši 30.000,- Kč ani správní poplatek 350 USD. Bylo dohodnuto, že tak učiní v budoucnu, ale nestalo se tak. Doklady řádným způsobem nedoplnil, chybělo úřední ověření žádosti apod. a přes výzvu závady neodstranil. V bodě 55) R. K. odmítla podepsat úvěrovou smlouvu a bianco směnku, takže jí bylo sděleno, aby vyplnila formulář na zrušení účtu, aby jí mohly být vráceny poskytnuté finanční prostředky. Nesplnila podmínky k poskytnutí úvěru a nepodepsala potřebné formuláře. Proto jí nemohl být úvěr poskytnut. K vrácení peněz mohlo dojít, jen pokud by o to požádala na příslušném formuláři, ale ona tak záměrně či z neznalosti neučinila. V bodě 56) měla M. K. složit na povinný zůstatek účtu 30.000,- Kč, ale zaplatila jen 10.000,- Kč a neuhradila správní poplatek 350 USD. V rozporu s čl. VIII. odst. 104 všeobecných obchodních podmínek nedošlo k ověření dokladů. Žádné doklady nebyly doručeny a ani nedošlo k zaplacení nedoplatku na povinném účtu. Proto nemohlo dojít k uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí úvěru. V bodu 57) V. W. sama neměla zájem o poskytnutí úvěru, ten měl obdržet její zeť J. H. Sama písemně nepožádala o žádný úvěr a nedodala potřebné dokumenty. Požádala, aby se deponovala částka 30.000,- Kč vyjadřující povinný zůstatek z jejího účtu, který navrhovala zrušit a převést na účet jejího zetě, avšak žádné další pokyny a dokumenty k tomu nebyly dodány. O vrácení finančních prostředků podáním žádosti o zrušení účtu nepožádala. V bodě 58) nebyl P. H. zaplacen povinný zůstatek na účtu ani správní poplatek 350 USD a zaslány potřebné doklady, takže úvěr nemohl být realizován jeho zaviněním. V bodě 59) A. M. nesplnil řadu skutečností nutných k poskytnutí úvěru. Nezaplatil správní poplatek 350 USD a řádně nevyplnil dokumenty. Žádost o úvěr nebyla úředně ověřená. Byl vyzván k odstranění nedostatků, ale neučinil tak, a proto se v řízení o poskytnutí úvěru nemohlo pokračovat. V bodě 60) M. M. zaplatil jen část povinného zůstatku na účtu a neuhradil správní poplatek. Pro nedostatky při vyplňování formulářů byl vyzván, aby je odstranil, ale neučinil tak. Rovněž nevyužil možnost požádat o zrušení účtu a vrácení jím vynaložených finančních prostředků. V bodě 61) nebyl F. S. nikdy procesně vyslechnut. Z jeho strany nedošlo k uzavření žádného úvěrového vztahu. Nezaslal potřebné jistící doklady, bianco směnku ani zajištění nemovitosti. Mezinárodní příkaz k úhradě obsahoval chybné číslo účtu příjemce, které bylo v tuzemské a nikoliv v zahraniční podobě (s IBANEM). Úvěrová smlouva postrádala podpis a razítko banky. Ve formulářích byly nevyplněné kolonky. Od zaměstnavatele S. bylo zjištěno, že zpronevěřil větší částku peněz při rozvozu coca coly a skrýval se na Slovensku. Byl zadlužený a z jeho strany směřovalo jednání k tomu, aby vylákal od SBB úvěr, který by nikdy nezaplatil. V bodě 62) P. V. poskytl na povinný zůstatek jen 13.000,- Kč a nezaplatil správní poplatek. Neposlal dokumenty vyplněné řádným způsobem a přes výzvu je řádně nedoplnil. V bodě 63) M. J. zaplatil jen část povinného zůstatku na účtu a neuhradil správní poplatek. Doklady nebyly řádným způsobem vyplněné, chybělo úřední ověření. Nedostatky přes výzvu neodstranil. Nevyužil možnost požádat o zrušení účtu a vrácení jim vynaložených finančních prostředků. V bodě 64) J. Č. na povinný zůstatek účtu vložila jen 21.000,- Kč, přičemž zůstatek nedoplatila a nezaplatila ani správní poplatek 350 USD. Nedodala řádným způsobem vyplněné doklady. Chyběly ručící nástroje, bianco směnka apod. Ani přes výzvu nedošlo k odstranění nedostatků. V bodě III.C1 Z. Ř. nesložil dva povinné zůstatky na účtech a nedodal potřebné doklady. Neměl úředně ověřené dokumenty, chyběly zde ručící nástroje a podpis na úvěrové smlouvě. Vady přes výzvu neodstranil. V bodě 2) J. K. po vyplnění dokladů sám prohlásil, že o úvěr nemá žádný zájem a žádal o vrácení dokladů, přičemž jeho požadavku bylo vyhověno. O vylákání žádné částky v tomto případě nešlo. V bodě 3) M. H. na povinný zůstatek zaplatila jen část jistiny a nezaplatila správní poplatek 350 USD. Zaslané doklady nebyly úředně ověřené a přes výzvu k odstranění nedostatků tak neučinila, čímž porušila všeobecné obchodní podmínky. O zrušení účtu a vrácení peněz nepožádala. K bodu IV. rozsudku namítl, že mezinárodní řidičský průkaz vydaný na Gibraltaru považoval za oficiální a pravou listinu. Cestoval s ním po celé Evropě. Pokud by se jednalo o padělek, nepředkládal by jej na Magistrátu města Brna, který by ho měl upozornit na to, že jde o falzifikát. Místo toho provedl výměnu za české řidičské oprávnění. V tomto případě byl uvedený v omyl, kdy byl v dobré víře, že užívá řidičské oprávnění, které je platné. O tom, že se jedná o padělek, nevěděl. Poté, co se o tom dodatečně dozvěděl, vyvodil z toho odpovídající závěry a začal si dodělávat řidičské oprávnění v České republice, aby se podobná situace již nemohla opakovat. Žádného padělání ani pozměňování veřejné listiny se nedopustil. Závěrem této části písemného odvolání obžalovaný konstatoval, že ze strany prvoinstančního soudu došlo k řadě pochybení, když byl nedostatečně zjištěn skutkový stav, neúplně provedeno dokazování, špatně vyčíslená náhrada škody a bez ohledu na případné zavinění byl nesprávně vyměřen trest. O tom, že byl nedostatečně zjištěný skutkový stav, svědčí zejména následující okolnosti: 1) nebyla řádným způsobem prověřena existence a fungování právnické osoby S. D. and I., 2) rovněž se tak nestalo u společnosti SEB, již vzhledem k tomu, že nebyly dodány doklady ze strany jejího statutárního zástupce, 3) je zcela nepochybné, že SBB oficiálně existovala, měla svoji adresu a vyvíjela činnost, kdy docházelo k poskytování úvěrů, 4) pobočka v Londýně vznikla na základě pověření, kdy on sám jako zaměstnanec a makléř pro oblast Východní Evropy se podílel na jejím založení, 5) nebyly prověřeny okolnosti fungování banky SBB, 6) v této instituci působila řada osob, přesto však nedošlo k jejímu výslechu, kdy k nim náležely S. T., R. R., A. R., W. W., Dr. H. M., J. A. G., J. W., 7) v rámci serióznosti tato banka stejně jako ostatní měla stanovena určitá pravidla potřebná k získání úvěru, 8) veškeré povinnosti klienta byly rozvedeny ve všeobecných podmínkách poskytnutí úvěru, jímž náleželo, aby byl zřízen příslušný bankovní účet a řádným způsobem vyplnit předepsané bankovní formuláře, ve kterých bylo třeba uvést správné údaje a u vybraných formulářů provést jejich úřední ověření, 9) dále bylo nutné do 30 dnů deponovat na založený bankovní účet povinný zůstatek na účtu, zaplatit správní poplatek 350 USD k úhradě nákladů spojených s poskytováním úvěru a vedle žádosti o úvěr mít zajištěno ručení bianco směnkou u hypotečního úvěru včetně ručení nemovitostí, znaleckého odhadu a dalších dokladů. Tyto důkazy však nebyly provedeny. Dále namítl, že prvoinstanční soud mu mimo jiné uložil i peněžitý trest, který je v rozporu s oběma přísně uloženými tresty odnětí svobody. Nepřihlédl k použití trestu podle příznivějšího znění zákona. Nehledě na to, že trest je příliš tvrdý, byl nesprávně uplatněný tak, aby došlo k dvojnásobnému odsouzení odvolatele i proti původnímu návrhu státního zástupce navrhujícího trest odnětí svobody v celkové výměře 9 let trestu odnětí svobody. Má za to, že nebyla splněna zásada trestního řízení, podle které souhrn nepřímých důkazů k prokázání viny obžalovaného musí tvořit logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících důkazů, která ve svém celku nejen spolehlivě prokazuje všechny okolnosti zažalovaného skutku a usvědčuje z jeho spáchání obžalovaného, ale současně vylučuje možnost jakéhokoliv jiného závěru, že nepřímé důkazy, které vedou k důvodnému podezření vůči obžalovanému, nevylučující však reálnou možnost, že pachatelem mohla být též jiná osoba, nejsou dostatečným podkladem pro uznání viny obviněného, a že zůstanou-li po vyčerpání všech dosažitelných důkazů pochybnosti o některé skutkové okolnosti důležité pro zavinění, je nutno s použitím zásady in dubio pro reo rozhodnout ve prospěch obžalovaného a neuznat jej vinným. Vzhledem k tomu jsou zde skutečně tak závažné pochybnosti, které svědčí v jeho prospěch, když neměl tušení o tom, že by měl být spáchán trestný čin. Navrhl, aby odvolací soud vydal usnesení, podle kterého se vyhovuje podanému odvolání proti napadenému rozsudku s tím, že se vrací prvoinstančnímu soudu k novému projednání. Obžalovaný sám v průběhu veřejného zasedání před odvolacím soudem označil za nepravdivou výpověď svědka L. H. O. B. Soudem prvního stupně došlo podle jeho názoru ke špatnému rozhodnutí ohledně časové působnosti trestního zákoníku, peněžitý trest byl špatně vyhodnocen a odůvodněn a u trestu odnětí svobody byla překročena nejvyšší přípustná hranice 15 let. Navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a vrácen zpět Krajskému soudu v Brně, aby o věci znovu jednal a rozhodl, a to ve směrech, které uvedl v jednotlivých podáních svého odvolání. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací podle § 254 odst. 1 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláním obžalovaného vytýkány, odvolací soud přihlížel, jen pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo odvolání podáno. Vzhledem k tomu, že obžalovaný T. S., jakožto oprávněná osoba ve smyslu ustanovení § 246 odst. 1 tr.ř. podal odvolání ve lhůtě uvedené v ustanovení § 248 odst. 1 tr.ř., které sám i prostřednictvím svého obhájce řádně odůvodnil, proti odsuzujícímu výroku o vině, a dále proti výrokům o uložených trestech a náhradě škody, zabýval se odvolací soud přezkumem obžalovaným takto vymezených výroků a mimo jeho přezkumnou povinnost tak zůstal zprošťující výrok napadeného rozsudku a taktéž usnesení, konkretizovaná na str. 51-52 rozsudku, kterými soud prvního stupně podle § 206 odst. 4 tr.ř. za užití § 44 odst. 3 tr.ř. nepřipustil uplatňování nároku na náhradu škody poškozenými P. H. a U. b., a.s., podle § 80 odst. 1 tr.ř. vrátil prof. J. V. 1 ks příčné flétny zn. Sankyo a podle § 223 odst. 1 tr.ř. za užití ustanovení § 11 odst. 1 písm. j) tr.ř. zastavil trestní stíhání obžalovaného pro skutek, popsaný na str. 52 rozsudku s odůvodněním, že trestní stíhání je nepřípustné, protože tak stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Soud prvního stupně pojal tato usnesení do rozsudku zcela nadbytečně s ohledem na to, že každé z těchto usnesení bylo soudem prvního stupně písemně vyhotoveno a náležitě odůvodněno samostatně, což je zřejmé ze spisového materiálu, přičemž tato rozhodnutí byla doručena oprávněným osobám, takže lhůty k podání stížnosti v případech, kde to zákon dovoluje, již uplynuly. Odvolací soud nemohl z titulu opravného prostředku obžalovaného rozhodovat o zajištěném řidičském průkazu. Odvolací soud v daném případě neshledal podmínky obsažené v ustanovení § 253 tr.ř. pro zamítnutí nebo odmítnutí podaného odvolání. Po přezkoumání shora popsaných výroků napadeného rozsudku a správnosti postupu řízení, které vynesení rozsudku předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že v tomto řízení nebyla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, která by mohla mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávaných částí napadeného rozsudku ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Za porušení obhajovacích práv obžalovaného a potažmo porušení práva obžalovaného na spravedlivý proces nelze považovat postup soudu prvního stupně, pokud nevyhověl všem návrhům obžalovaného na doplnění dokazování, zejména ve vztahu ke společnostem S. B. B., S. D. I. Ltd. a S. E. B. Ltd. Ústavní soud ČR v řadě svých nálezů (např. sp.zn. III. ÚS 61/64, III. ÚS 95/97, III. ÚS 173/02, III. ÚS 569/03, III. ÚS 139/05, III. ÚS 359/05 a dalších) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodněnísoudních rozhodnutí. V rozhodnutí I. ÚS 118/09 a řadě dalších konstatoval, že zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoliv, nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Procesnímu právu účastníka navrhovat důkazy odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, proč, z jakých důvodů tak činí. Neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit pouze třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislosti s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídající potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Pokud by takto obecný soud nepostupoval, zatížil by své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně by postupoval v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě V. Listiny základních práv a svobod. V tomto projednávaném případě soud prvního stupně naprosto splnil svoji povinnost a o vznesených návrzích na doplnění dokazování v průběhu hlavního líčení dne 24.4.2013 rozhodl (viz č.l. 8200 spisu) a v napadeném rozsudku vyložil, z jakých důvodů tak učinil (viz str. 80 rozsudku). Vrchní soud v Olomouci se s argumenty soudu prvního stupně v plném rozsahu ztotožnil, když má za to, že se jedná o důkazy zcela nadbytečné, zejména s ohledem na výpovědi svědků L. H. O. B., A. Z. a J. B. a další, převážně listinné důkazy, vztahující se k zmiňovaným společnostem, včetně vyjádření ČNB, ze kterého je zřejmé, že společnost S. B. B. se sídlem London, United Kingdom, nikdy žádnou licencí dle vyjádření FSA nedisponovala a jedná se o fakticky neplatné, účelově vytvořené dokumenty. SBB nikdy nebyla oprávněna vést účty, přijímat vklady a provádět platební styk, a to jak na území ČR, tak na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, kde má SBB sídlo (viz č.l. 1510). Rovněž z dalšího vyjádření ČNB (č.l. 1767) vyplývá, že společnost S. E. B. Ltd. není registrována v seznamu bank oprávněných poskytovat služby na území ČR. Z předložených dokumentů v anglickém jazyce ČNB konstatovala, že se nejedná o bankovní příkaz, ale o potvrzení o přijetí platebního příkazu - konfirmace toho, že platební příkaz byl zadán, zpracován, ale nebyl (ještě) proveden. Jedná se o identifikaci bankovního účtu, platebního příkazu, příkazce a oprávněného, a o identifikaci banky, přes kterou je platba prováděna. Vrchní soud v Olomouci také zcela odmítl i další procesní námitku obžalovaného, spočívající v tom, že výslech svědka S. nebyl přeložen z jazyka slovenského do jazyka českého včetně listinných důkazů tímto svědkem předložených, a přeloženy do jazyka českého nebyly ani listinné materiály v jazyce anglickém, předložené svědkem Ing. M. Š., a to přesto, že podle § 28 odst. 1 tr.ř., je-li třeba přetlumočit obsah písemnosti, výpovědi nebo jiného procesního úkonu nebo využije-li obviněný právo uvedené v § 2 odst. 14 tr.ř., přibere se tlumočník. Pokud se týká námitky obžalovaného vůči důkazům, provedeným ve slovenském jazyce, je nutno uvést, že podle internetové encyklopedie Wikipedie je slovenština západoslovanský jazyk, nejbližší češtině z důvodu historické příbuznosti i vzájemného ovlivňování zejména v dobách společného Československa, ve kterém existoval pasivní bilingvismus a v jeho počátcích se dokonce mluvilo o dvou podobách jednoho československého jazyka. V souvislosti s přetrvávající širokou srozumitelností slovenštiny umožňuje český právní řád (byť to výslovně trestní řád neuvádí) užívat slovenštinu na rozdíl od jiných menšinových jazyků bez překladatele či tlumočníka v řadě právních a úředních úkonů. Týká se to mnoha aspektů společenského života na celém území státu. Např. správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) stanovuje: „v řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti mohou být předkládány i v jazyce slovenském“ (§ 16 odst. 1). Zákon o správě daní a poplatků (337/1992 Sb.) stanoví: „úřední jazyk: před správcem daně se jedná v jazyce českém nebo slovenském. Veškerá písemná podání se předkládají v češtině nebo v slovenštině …“ (§ 3 odst. 1). Vrchní soud v Olomouci tak považuje tyto důkazy za srozumitelné i pro obžalovaného a navíc k tomu dodává, že obžalovaný při provádění těchto důkazů u hlavního líčení před soudem prvního stupně nenamítl, že jim nerozumí a požaduje jejich překlad. Toto pak nepožadoval ani v průběhu přípravného řízení trestního, když byly tyto důkazy shromažďovány. Obsah listinných materiálů, předložených svědkem Ing. M. Š. v jazyce anglickém, byl za pomoci přibraného tlumočníka přetlumočen do jazyka českého v celé řadě dalších případů a konstatován byl i již výše zmiňovaným vyjádřením ČNB ze dne 3.10.2008 (viz č.l. 1767). Navíc podle výpovědi svědka M. Š. se jedná o doklady, které si sám stáhl z webových stránek, které mu označil sám obžalovaný, vystupující tehdy pod jménem T. L. a celá řada těchto dokladů je ve spisovém materiálu zažurnalizována i v jazyce českém. Jak již bylo konstatováno výše, překlad těchto dokladů obžalovaný nežádal ani v průběhu přípravného řízení trestního, ani v řízení před soudem prvního stupně. Pokud obžalovaný ve svém písemném odvolání brojil proti údajným písařským chybám a jiným zřejmým nesprávnostem napadeného rozsudku a domáhá se nařízení opravy vyhotovení rozsudku ve smyslu ustanovení § 131 odst. 1 tr.ř., má odvolací soud za to, že se jedná pouze o drobné nepřesnosti, které nemají žádný vliv na jinak věcnou správnost napadeného rozsudku, a proto se ani s touto odvolací námitkou obžalovaného neztotožnil. Oproti tomu Vrchní soud v Olomouci přisvědčil námitce obžalovaného, podle které nebyly u hlavního líčení dne 1.3.2013 vyslechnuty znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a oboru psychologie, avšak na druhou stranu obžalovaný T. S. u hlavního líčení dne 10.10.2013 udělil výslovný souhlas se čtením těchto znaleckých posudků (viz č.l. 7094 spisu) a za souhlasu stran bylo dokazování tímto znaleckým posudkem, zažurnalizovaným na č.l. 6489 - 6526 spisu provedeno dokazování podle § 211 odst. 5 tr.ř. Znalci byli přitom před podáním znaleckých posudků řádně poučeni podle § 106 tr.ř. a nejsou dány žádné pochybnosti o správnosti a úplnosti přečtených znaleckých posudků. Vrchnímu soudu v Olomouci nevznikly žádné pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně přezkoumávaných částí napadeného rozsudku ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. c) tr.ř. Přesto však napadený rozsudek trpí vadami uvedenými v ustanovení § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř., když soud prvního stupně se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a při svém rozhodování soud prvního stupně porušil ustanovení trestního zákona, jak to má na mysli ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. a rovněž tak rozhodnutí o uplatněných nárocích poškozených v přezkoumávané části napadeného rozsudku shledal soud nesprávným. Odvolací soud tak konstatuje, že v daném případě shledal zákonné důvody, obsažené v ustanovení § 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr.ř. k částečnému zrušení napadeného rozsudku, a to v jeho odsuzující části. K rozsudku samotnému je třeba uvést, že ten ne zcela po formální stránce splňuje kritéria obsažená v ustanovení § 120 tr.ř. z hlediska jeho struktury a taktéž náležitosti stanovené v § 125 tr.ř. Přesto však lze konstatovat, že soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů. Z odůvodněnírozsudku je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obžalovaného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázkách viny a trestu. Odůvodněn byl i výrok o náhradě škody, byť velmi stručně. Ve vztahu k protiprávnímu jednání obžalovaného T. S. postupoval soud prvního stupně způsobem upraveným v ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř., tedy v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v trestním řádu a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy hodnotil soud prvního stupně postupem upraveným v ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř., a to podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Odvolací soud se s hodnocením důkazů nalézacího soudu v plném rozsahu ztotožnil, a proto na ně pro stručnost v bližším odkazuje. Soud prvního stupně provedl v dané trestní věci rozsáhlé dokazování, v rámci kterého se důsledně zabýval jak obhajobou obžalovaného, tak i ostatními provedenými důkazy, jež podrobným způsobem vyhodnotil a nepochybil tak, pokud dospěl k závěru o vině obžalovaného T. S. jednáním podrobně rozvedeným ve výroku o vině v odsuzující části napadeného rozsudku. Soud prvního stupně se náležitým způsobem věnoval působení obžalovaného T. S. ve společnostech S. E. B. Ltd., S. B. B. Ltd. a S. D. and I. B. Ltd. Za tím účelem vyslechl svědky L. H. O. B., A. Z., J. B., M. V. a opíral se i o důkazy listinné, zejména zprávy České národní banky, zprávy společnosti Abzone, jakož i o výsledky šetření národní ústředny Interpolu ve Velké Británii a tyto důkazy dal do kontextu s výpověďmi poškozených, kteří podrobně protiprávní jednání obžalovaného popsali. Vrchní soud v Olomouci se tak ztotožnil se správnými závěry soudu prvního stupně, prezentovanými zejména na str. 53-57 napadeného rozsudku a shodně se soudem prvního stupně vyhodnotil obhajobu obžalovaného T. S. jako účelovou, učiněnou ve snaze vyhnout se trestní odpovědnosti za spáchané protiprávní jednání. K bodu I.A/1 Vrchní soud v Olomouci uvádí, že protiprávní jednání obžalovaného bylo v daném případě prokázáno zejména výpovědí svědka L. N. a listinnými důkazy, zejména zprávou společnosti D. C. C., s.r.o. (č.l. 1605-1606), kdy z těchto důkazů je zřejmé, že obžalovaný požádal o vydání karty s limitem 100.000,- Kč a následně třikrát požádal o dočasné navýšení limitu, přičemž v průběhu měsíce května 2007 realizoval transakce v celkové výši 258.201,- Kč a dne 21.5.2007 požádal o navýšení 100.000,- Kč, což je zřejmé i ze zprávy zmocněnce JUDr. J. B. (viz č.l. 1656-1657) a přehledu transakcí (č.l. 1659). Z uvedených listinných důkazů je rovněž zřejmé, že dne 23.5.2007 byla zaslána do SEB žádost o potvrzení, že T. S. je jejich klientem, přičemž na tento dotaz žádná odpověď nepřišla a následně společnost obdržela několik dokladů od obžalovaného, které měly vést ke změně rozhodnutí uvedené společnosti o zablokování předmětné karty, avšak žádnou částku obžalovaný neuhradil a nejprve tvrdil, že částka byla odeslaná ze zahraniční banky a zatím nedorazila, přičemž posléze souhlasil s požadavkem, aby úhradu provedl z české banky a uváděl, že to udělal, avšak na účet společnosti nikdy žádná finanční částka nedorazila. Následně dokonce obžalovaný uváděl, že prodělal těžkou havárii a ležel v nemocnici. Obžalovaný T. S. již při žádosti o vydání kreditní karty předložil nepravdivé doklady, především ze společnosti S. E. B. Ltd. v úmyslu obohatit se na úkor společnosti D. C. C., s.r.o., a proto je bezpředmětný požadavek obžalovaného na provádění dalšího šetření ohledně společnosti G. F. Ltd. Londýn. S ohledem na to se nemůže jednat o věc občanskoprávní, jak to na svoji obhajobu uvádí obžalovaný. V bodě I.A/2 Vrchní soud v Olomouci neshledal obžalovaným namítanou nesprávnost s odkazem na to, že tento skutek neměl s projednávanou obžalobou nic společného, neboť podle § 45 odst. 1 tr.zákoníku, odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§ 116), za jehož ostatní útoky byl odsouzen rozsudkem, který již nabyl právní moci, zruší v tomto dřívějším rozsudku výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem včetně nového dílčího útoku. Soud prvního stupně proto správně podle § 45 odst. 1 tr.zákoníku zrušil výrok o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr.zákona ve znění zákona č. 165/2001 Sb., týkající se obžalovaného, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15.10.2008, č.j. 4 T 86/2008-181, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19.8.2009, sp.zn. 4 To 15/2009, výrok o trestu z tohoto rozhodnutí, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodl o vině pokračujícím trestným činem včetně nových dílčích útoků. Soud prvního stupně tak postupoval zcela v souladu se zákonem. Vrchní soud v Olomouci pak rozhodoval zcela shodně se soudem prvního stupně. Ke správným skutkovým zjištěním dospěl soud prvního stupně i v bodech I./A3 a I./A4 napadeného rozsudku, kdy pouze v bodu 4 soud prvního stupně pominul výpověď svědkyně H. Š., která výslovně uvedla, že po vyzvednutí hodinek popsaných ve výrokové části o vině napadeného rozsudku obžalovaný hned řekl, že chce ještě jedny hodinky, které byly na prodejně vystavené, přičemž se jednalo o hodinky s brilianty v hodnotě asi 170.000,- Kč. Toto pochybení soudu prvního stupně však odvolací soud nemohl toliko z titulu opravného prostředku obžalovaného napravit. Lze tak uzavřít, že v bodě I.A obžalovaný T. S. vylákal finanční prostředky a zboží v celkové hodnotě 878.309,45 Kč a pokusil se získat finanční prostředky ve výši 100.000,- Kč (v bodě I.A/1). Rovněž tak v bodech I.B dospěl soud prvního stupně ke správným skutkovým zjištěním, když se při svém rozhodování opíral zejména o výpovědi svědků J. P., I. W., F. M., I. K., V. K., T. F., P. V., T. B., M. V., Bc. S. K., Z. H., Ž. I., M. D., A. K., D. R., J. P., D. T., A. V., T. H. a T. M., podrobně popsané zejména na str. 58-61 napadeného rozsudku a další důkazy k těmto bodům popsané, zejména účetní doklady vztahující se k jednotlivým obchodním případům. V bodě I.B/4 přitom ještě není zahrnuta částka ve výši 73.424,- Kč, kdy se obžalovaný měl pokusit vylákat zboží v této hodnotě na základě objednávky č. 093-PZ08365875 (viz č.l. 2050 spisu). V bodě I.B/5 soud prvního stupně důsledně nevyhodnotil výpověď svědka T. B., v níž uvedl, že obžalovaný po něm požadoval ještě další zboží, a to dva notebooky zn. Toshiba v celkové hodnotě 50.000,- Kč (viz č.l. 2101 spisu). V bodě I.B/7 soud prvního stupně přihlédl k tomu, že jedno ze sedel bylo poškozenému Bc. S. K. vráceno. V bodě I.B/9 z vyčíslení škody i prodejky (viz č.l. 2222, resp. 2226), vyplývá, že celkově způsobená škoda měla být o 90,- Kč vyšší. V bodě I.B/13 nejsou do celkově způsobené škody zahrnuty zálohy na energie 2x2.500,- Kč, jak je to zřejmé ze smlouvy o nájmu, uzavřené dne 8.12.2008 (viz č.l. 2357). K výše zmíněným finančním částkám však Vrchní soud v Olomouci nemohl s ohledem na zásadu zákazu reformace in peius přihlédnout. Uzavírá tak, že v bodech I.B/1-18 byla škoda způsobená protiprávním jednáním obžalovaného ve výši 871.688,50 Kč, přičemž obžalovaný se pokusil získat zboží a finanční prostředky ve výši 10.411.333,- Kč, což dohromady představuje částku 11.283.021,50 Kč. Pochybnosti o správnosti skutkových zjištění neměl odvolací soud ani v bodech II.A/1-10 a II.B/1-2, pouze s výhradou, že v bodě II.A/1 byla nejprve objednána inzerce v hodnotě 378.982,50 Kč a v bodě II.A/3 byl dohodnut celkový objem objednané inzerce na hodnotu 514.000,- Kč. V bodě II.A/5 měl obžalovaný zájem o objednání ještě další inzerce v jiných městech. V bodě II.B/1 měla být škoda vyčíslená v pokusu jeho jednání na částku 225.216,- Kč, neboť to vyplývá ze smlouvy o reklamě, zažurnalizované na č.l. 2930 spisu. S ohledem na skutková zjištění soudu prvního stupně lze tak uzavřít, že v bodě II.A/1-10 byla způsobená škoda v částce 3.096.412,40 Kč a obžalovaný se pokusil způsobit škodu ve výši 8.344.226,60 Kč, což dohromady představuje částku 11.440.639,- Kč. V bodech II.B/1-2 způsobil škodu ve výši 219.617,- Kč a pokusil se způsobit škodu ve výši 1.877.731,- Kč, což dohromady představuje částku 2.097.348,- Kč. V bodě III. se Vrchní soud v Olomouci naprosto ztotožnil s hodnocením důkazů provedených soudem prvního stupně, jak je to prezentováno zejména na str. 63-73 napadeného rozsudku. Poškození, slyšení v procesním postavení svědků, naprosto shodně popsali protiprávní jednání obžalovaného, spočívající ve vylákání finančních prostředků od jejich osob, což doložili i důkazy listinnými. Je nutno zcela odmítnout obhajobu obžalovaného, podle níž k poskytnutí úvěrů a půjček nedošlo pouze pro nedodržení nastavených podmínek poškozenými a peníze jim nebyly vráceny proto, že sami nepožádali o zrušení účtů a o vrácení peněz. Nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně uvádí odvolací soud následující skutečnosti. V bodě III.A/5 není zahrnuta finanční částka ve výši 12.000,- Kč, kterou obžalovaný požadoval na letenku, jak je to zřejmé z výpovědi svědka Z. Z. (viz č.l. 3647-3650 spisu). V bodě III.A/6 není zahrnuta finanční částka ve výši 3.000,- Kč, když z výpovědi svědkyně A. G. vyplývá, že obžalovaný požadoval 7.000,- Kč, ale dostal od ní pouze 4.000,- Kč. V bodě III.B/1 není zahrnuta finanční částka 7.000,- Kč, neboť z výpovědi V. J. vyplývá, že obžalovaný požadoval finanční částku ve výši 8.000,- Kč, ale ona mu dala jen 1.000,- Kč dne 27.3.2008. V bodě III.B/6 obžalovaný požadoval po J. T. ještě finanční částku 5.000,- Kč na letenku, v bodě III.B/7 požadoval obžalovaný po V. J. částku 399 EUR, v bodě III.B/20 požadoval po A. B. ještě finanční částku ve výši 15.000,- Kč, jak to vyplývá z její výpovědi (viz č.l. 4437), což je zřejmé i z listiny zažurnalizované na č.l. 4450. V bodě III.B/23 není zahrnuta částka 5.811,- Kč (viz č.l. 4541). V bodě III.B/24 měla správně zůstat v pokusu částka 23.000,- Kč a nikoliv částka 13.000,- Kč. V bodě III.B/28 je početní chyba, neboť obžalovaný od P. S. vylákal finanční částku 53.000,- SK a nikoliv částku 33.000,- SK. Přehlédnout nelze ani výpověď poškozeného P. S., z níž je zřejmé, že obžalovaný požadoval ještě další finanční částku po tomto poškozeném ve výši 100.000,- Kč (viz č.l. 4670). V bodě III.B/43 obžalovaný po M. Ž. měl požadovat ještě další finanční částku ve výši 6.000,- Kč na letenku, v bodě III.B/44 po B. B. měl požadovat ještě dalších 44.000,- Kč. Ani v těchto případech však odvolací soud do jinak správných skutkových zjištění soudu prvního stupně nezasahoval, a to s ohledem na již zmíněnou zásadu zákazu reformationis in peius. Navíc tyto drobné nepřesnosti, jimiž se soud prvního stupně podrobně nezabýval, nemají žádný vliv na jinak věcnou správnost napadeného rozsudku a v žádném případě nemají vliv ani na právní kvalifikaci protiprávního jednání obžalovaného. Lze tak uzavřít, že v bodě III. obžalovaný vylákal finanční prostředky v celkové výši 2.905.000,- Kč a 33.000,- SK a pokusil se vylákat finanční prostředky ve výši 1.090.239,- Kč. Celkem tak v bodech II. a III. obžalovaný vylákal reklamní služby a s tím spojenou inzerci a finanční prostředky ve výši 6.221.029,40 Kč a 33.000,- SK a pokusil se vylákat služby a finanční prostředky ve výši 11.312.196,60 Kč, což dohromady představuje finanční částku ve výši 17.533.226,- Kč. Lze tak uzavřít, že Vrchní soud v Olomouci nepřisvědčil odvolacím námitkám obžalovaného, vztahujícím se k výši škody u jednotlivých dílčích útoků pokračující trestné činnosti. Při stanovení výše způsobené škody protiprávním jednáním obžalovaného soud prvního stupně postupoval podle § 137 tr.zákoníku, podle kterého se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Tento postup dodržel i v obžalovaným namítaném bodě I.A/4, když stanovil hodnotu podvodně vylákaných hodinek zn. Raymond Weil na částku 297.000,- Kč. V daném případě nelze odhlédnout ani od té skutečnosti, že původní prodejní cena těchto hodinek představovala částku 330.100,- Kč, jak je to zřejmé z vyjádření H. Š., zažurnalizovaného na č.l. 1835 a výpovědí svědků H. Š. a Š. H. Na správně stanovené hodnotě předmětných hodinek nemá žádný vliv ta skutečnost, že dne 11.6.2009 se poškozený připojil s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení pouze v částce 197.000,- Kč, když z platebního rozkazu (viz č.l. 1854 spisu) vyplývá, že obžalovaný byl zavázán povinností zaplatit poškozené společnosti H., s.r.o., se sídlem v Praze mimo jiné částku ve výši 297.000,- Kč, přičemž toto rozhodnutí je datováno dnem 8.12.2008. Spisový materiál neobsahuje žádnou listinu či jakýkoliv jiný důkaz, který by hodnotu předmětných hodinek jakkoliv zpochybňoval. V bodě I.B/7 soud přímo do výroku o vině pojal, že obžalovaný po podání trestního oznámení poškozenému Bc. S. K. vrátil sedlo popsané v bodě 7a, a to v hodnotě 60.800,- Kč, což také soud prvního stupně zohlednil ve výroku o náhradě škody, když obžalovaného zavázal povinností nahradit poškozenému Bc. S. K. toliko v částce 166.003,- Kč, ačkoliv celkem obžalovaný svým jednáním tomuto poškozenému způsobil škodu ve výši 216.293,- Kč. Vrchní soud v Olomouci se neztotožnil ani s odvolací námitkou obžalovaného, podle níž měla být výše škody ponížena o částku, představující daň z přidané hodnoty. Za situace, kdy je prodej věci jako zdanitelné plnění ze zákona zatížen daní z přidané hodnoty a věc se obvykle prodává se zohledněním této daně, výše škody odpovídá ceně, za kterou obvykle věc kupuje konečný spotřebitel, tedy ceně včetně daně z přidané hodnoty (viz R 25/2004). Správně se soud prvního stupně při stanovení výše způsobené škody opíral o vyjádření poškozených, a tudíž nebylo potřeba zpracovávat znalecký posudek z oboru ekonomiky ke stanovení hodnoty vylákaného zboží a služeb. Od celkové výše způsobené škody nelze odečítat náklady obžalovaného vynaložené na spáchání trestného činu podvodu podle § 209 tr.zákoníku. Pokud obžalovaný namítl, že přes stejný modus operandi byl v jednom případě odsouzen a ve druhém případě ve vztahu k poškozenému E. M. obžaloby zproštěn, odvolací soud podotýká, že zprošťující výrok napadeného rozsudku nebyl napaden odvoláním a nepodléhal tak přezkumné povinnosti odvolacího soudu. Přes správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně s drobnými výhradami, popsanými výše, však musel Vrchní soud v Olomouci do výroku o vině napadeného rozsudku zasáhnout, a to proto, že soud prvního stupně se blíže nezabýval podmínkami, stanovenými zákonem pro pokračování v trestném činu. Podle § 116 tr.zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku k této problematice toliko na str. 81 - 82 konstatoval, že jednotlivé dílčí útoky považoval za dílčí útoky pokračujícího trestného činu, když podmínky pro pokračování vymezené ustanovením § 116 tr.zákoníku byly splněny a při právním posouzení jednání obžalovaného přihlížel k otázce sdělení obvinění, neboť v průběhu trestné činnosti došlo k opakovanému sdělení obvinění pro trestný čin podvodu (21.12.2007 Městský soud v Brně sp.zn. 4 T 86/2008 a dne 12.9.2008 Městský soud v Brně sp.zn. 91 T 210/2008). Tato skutečnost tak představovala nutnost rozdělit trestnou činnost obžalovaného na více trestných činů dle těchto dat, tedy celkem na tři skupiny pokračujícího jednání. Rozhodujícím znakem pokračování v trestném činu, jenž jej odlišuje od opakování trestného činu, je, že jednotlivé útoky, z nichž každý naplňuje znaky téhož trestného činu, jsou po subjektivní stránce spojeny jedním a týmž záměrem v tom smyslu, že pachatel již od počátku zamýšlí alespoň v nejhrubších rysech i další útoky a že po objektivní stránce se tyto jednotlivé útoky jeví jako postupné realizování tohoto jediného záměru (viz R 3/1972). Pro pokračování v trestném činu je nezbytné, aby i způsob provedení byl stejný nebo podobný. Toto plyne ze samotného pojmu pokračování v trestném činu, neboť pokračovat lze jedině v činnosti velmi podobné nebo stejnorodé. Stejnorodost způsobu provedení trestného činu je třeba vykládat ve spojitosti se společným záměrem pachatele (viz R 29/1977). Nestačí tu, že jde o skutkovou podstatu jednoho a téhož trestného činu. Mezníkem, který ukončuje pokračování v trestném činu, pokud nebylo ukončeno již dříve, je vždy sdělení obvinění. Pro trestnou činnost, popsanou ve výrokové části o vině napadeného rozsudku (vyjma bodu I.A/2) bylo postupně zahajováno trestní stíhání postupem upraveným v § 160 tr.ř. v době od 18.1.2009 až do 29.10.2010 (viz č.l. 1 - 211 spisu). Pro dílčí útok pokračujícího trestného činu v bodě I.A/2 bylo trestní stíhání obžalovaného T. S. zahájeno usnesením policejního orgánu Městského ředitelství Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování Brno, dne 21.12.2007, přičemž tohoto dne předmětné usnesení obžalovaný osobně převzal. O tomto dílčím útoku bylo rozhodnuto Městským soudem v Brně dne 15.10.2008. Dále bylo obžalovanému dne 12.9.2008 sděleno obvinění z trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr.zákona, kterého se měl dopustit dne 26.6.2007 v Brně tím, že od společnosti A.-R. se sídlem v P. odebral zboží v celkové hodnotě 26.228,- Kč, které neuhradil a stal se nekontaktním. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 11.3.2009, sp.zn. 91 T 210/2008, bylo trestní stíhání obžalovaného pro tento skutek podle § 314c odst. 1 písm. b) tr.ř. za použití § 172 odst. 2 písm. a) tr.ř. zastaveno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 24.3.2009. Vrchní soud v Olomouci dospěl při přezkumu splnění podmínek pro pokračování v trestném činu ve smyslu ustanovení § 116 tr.zákoníku v daném případě při současném zohlednění ustanovení § 12 odst. 11 tr.ř., podle něhož, pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek, k závěru, že v případě podvodných odběrů zboží a služeb, jakož i výběry finančních prostředků prostřednictvím platebních karet, jež jsou popsány v bodech I.A/1-4 a I.B/1-18, zcela jednoznačně splňují veškeré podmínky pro pokračování v trestném činu podvodu podle § 209 tr.zákoníku a mezníkem, kterým bylo v bodě I.A ukončeno pokračování v trestném činu, bylo sdělení obvinění ze dne 21.12.2007 pro skutek popsaný v bodě I.A/2, kterým byl obžalovaný uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15.10.2008, č.j. 4 T 86/2008-181, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19.8.2009, sp.zn. 4 To 15/2009. Jednání obžalovaného, popsané v bodech I.B/1-18 bylo proto nutno posoudit jako nový skutek v intencích ustanovení § 12 odst. 11 tr.ř. Dílčích útoků pokračujícího trestného činu podvodu podle § 209 tr.zákoníku se obžalovaný dopouštěl v době od 3.10.2008 až do 17.1.2009, přičemž sděleno obvinění pro první z dílčích útoků tohoto pokračujícího trestného činu mu bylo dne 18.1.2009, kdy písemné vyhotovení usnesení o zahájení trestního stíhání obžalovaný sám osobně převzal (viz č.l. 1 spisu). V tomto tedy soud prvního stupně postupoval správně. Shora popsané odběry zboží a služeb v bodech I.A a I.B je však nutno odlišit od dalšího protiprávního jednání obžalovaného, spočívajícího v podvodných odběrech reklamních služeb a inzerce v bodě II. a v podvodném vylákání finančních prostředků od poškozených v bodě III. Jak již bylo zmíněno výše, ze samotného pojmu pokračování v trestném činu plyne, že pokračovat lze jedině v činnosti velmi podobné nebo stejnorodé. To však podle názoru Vrchního soudu v Olomouci s ohledem na absenci jednotného záměru a odlišného způsobu provedení splněno nebylo. Zatímco v bodech I.A a I.B obžalovaný odebíral zboží a služby, v bodě III. jeho jednání směřovalo k podvodnému vylákání finančních prostředků od poškozených pod smyšlenou záminkou spočívající v poskytování bankovních půjček, úvěrů a hypoték, s čímž objektivně i subjektivně souviselo jednání popsané v bodě II., kdy možnost získání těchto bankovních produktů nabízel prostřednictvím reklamy a inzerce, k jejichž úhradě z jeho strany rovněž nedošlo. Sdělení obvinění pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr.zákona ze dne 12.9.2008 pro jednání ve vztahu ke společnosti A. R. tak nezakládá překážku pro posouzení jednání obžalovaného jako pokračování v trestném činu ve smyslu ustanovení § 12 odst. 11 tr.ř. Vzhledem k výše uvedenému Vrchní soud v Olomouci po částečném zrušení napadeného rozsudku v jeho odsuzující části podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr.ř. za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. nově rozhodl tak, že podle § 45 odst. 1 tr.zákoníku zrušil výrok o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr.zákona ve znění zák. č. 165/2001 Sb., týkající se obžalovaného T. S., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15.10.2008, č.j. 4 T 86/2008-181, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19.8.2009, sp.zn. 4 To 15/2009, výrok o trestu z tohoto rozhodnutí, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad a obžalovaného T. S. uznal v bodě I.A vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr.zákoníku, a to dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku, neboť obžalovaný sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu a dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu spočívajícího v obohacení sebe uvedením někoho v omyl a způsobení takovým činem na cizím majetku značné škody, a to v úmyslu tento trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo. Značnou škodou se přitom ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 tr.zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč. V bodě I.A přitom obžalovaný způsobil škodu ve výši 878.309,45 Kč a pokusil se způsobit škodu ve výši 100.000,- Kč, celkem tedy škodu ve výši 978.309,45 Kč. V bodě I.B obžalovaného uznal vinným pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, neboť obžalovaný se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu spočívajícího v obohacení sebe uvedením někoho v omyl a způsobením takovým činem na cizím majetku škody velkého rozsahu, a to v úmyslu tento trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo, když poškozeným svým jednáním způsobil škodu ve výši 871.688,50 Kč a pokusil se jim způsobit škodu ve výši 10.411.333,- Kč, takže jeho jednání směřovalo ke způsobení škody v celkové výši 11.283.021,50 Kč, což představuje škodu velkého rozsahu ve smyslu citovaného ustanovení § 138 odst. 1 tr.zákoníku, podle kterého se škodou velkého rozsahu rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 mil. Kč. V bodech II. a III. uznal Vrchní soud v Olomouci obžalovaného vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, a to dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, neboť obžalovaný sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu a dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu spočívajícího v obohacení sebe uvedením někoho v omyl a způsobením takovým činem na cizím majetku škody velkého rozsahu, a to v úmyslu tento trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo, když obžalovaný svým protiprávním jednáním poškozeným způsobil škodu ve výši 6.221.029,40 Kč a 33.000 SK a pokusil se jim způsobit škodu ve výši 11.312.196,60 Kč, což dohromady představuje částku 17.533.226,- Kč, což je opět škoda velkého rozsahu ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 tr.zákoníku. K odvolací námitce obžalovaného T. S., v níž soudu prvního stupně vytkl, že jeho činy posoudil podle trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb. ve znění pozdějších předpisů), ač měl postupovat podle trestního zákona (zákona č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších doplňků a změn), je třeba uvést, že časová působnost trestních zákonů je upravena v ustanovení § 2 odst. 1 tr.zákoníku, podle kterého se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. U trestného činu podvodu podle § 250 odst. 4 tr.zákona byla stanovena trestní sazba trestu odnětí svobody na 5-12 let oproti ustanovení § 209 odst. 5 tr.zákoníku, kde je výměra trestu odnětí svobody stanovena na 5 - 10 let. Z toho je zřejmé, že příznivější pro obžalovaného je právní úprava pozdější, tedy zákonem č. 40/2009 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Proto i odvolací soud při právní kvalifikaci protiprávního jednání obžalovaného postupoval podle trestního zákoníku, a to přes námitku obžalovaného, že předchozí právní úprava dovolovala uložení trestu odnětí svobody v trvání nejvýše 15 let (§ 39 odst. 1 tr.zákona). K tomu Vrchní soud v Olomouci dodává, že tato nejvyšší obecně přípustná hranice trestu odnětí svobody, kterou podle trestního zákona nebylo možno překročit při jeho ukládání, neznamená, že by pachatel nemohl vykonávat bez přerušení více trestů odnětí svobody po sobě tak, že součet jejich celkové doby převýší 15 let, např. pokud již vykonal část dlouhodobého trestu odnětí svobody a byl mu uložen další trest ve smyslu § 36 tr.zákona. V daném případě totiž nelze přehlédnout tu skutečnost, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15.10.1008, č.j. 4 T 86/2008-181, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19.8.2009, sp.zn. 4 To 15/2009, byl obžalovaný T. S. odsouzen za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr.zákona k trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zákona zařazen do věznice s ostrahou, přičemž z připojeného trestního spisu je zřejmé, že z tohoto trestu mu zbývá vykonat část v trvání 317 dní. Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně nejvyšší obecně přípustnou hranici trestu odnětí svobody v trvání 15 let, stanovenou v § 39 odst. 1 tr.zákona nepřekročil. V bodě IV. obžalovaný naplnil svým jednáním veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea druhá tr.zákona č. 140/1961 Sb. Vrchní soud v Olomouci při přezkumu tohoto protiprávního jednání obžalovaného nepřisvědčil jeho obhajobě a plně se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, prezentovaným na str. 81 napadeného rozsudku, podle kterého se jedná o doklad smyšlený ve smyslu odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví technického zkoumání dokladů a písemností (viz č.l. 6152, 6.155 a násl.) a obžalovaný si byl vědom toho, že nikdy nesplnil podmínky pro získání řidičského průkazu a nemůže se tak jednat o pravdivý doklad. Přesto však musel Vrchní soud v Olomouci přistoupit k úpravě napadeného rozsudku, v němž soud prvního stupně ve výrokové části o vině tímto skutkem konstatoval, že obžalovaný T. S. si opatřil dosud nezjištěným způsobem padělaný (smyšlený) předmětný mezinárodní řidičský průkaz, avšak v právní větě uvedl, že obžalovaný padělal veřejnou listinu v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé a užil takovou listinu jako pravou, čímž spáchal trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr.zákona alinea první a druhá (zákon č. 140/1961 Sb.). Vycházeje tak ze skutkových zjištění soudu prvního stupně v souladu se zásadou in dubio pro reo, právně kvalifikoval jednání obžalovaného popsané v bodě IV. napadeného rozsudku jako trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea druhá tr.zákona č. 140/1961 Sb., neboť obžalovaný užil padělané veřejné listiny jako pravé. Tímto postupem dal odvolací soud do souladu skutková zjištění s právní kvalifikací protiprávního jednání obžalovaného. Obžalovaný rozhodně nejednal ve skutkovém či právním omylu ve smyslu ustanovení § 18 - 19 tr.zákoníku. Vrchní soud v Olomouci nepřisvědčil odvolací námitce obžalovaného, spočívající ve zpochybnění znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. K tomu Vrchní soud v Olomouci uvádí, že znalkyně MUDr. M. H. měla k dispozici zdravotní dokumentaci obžalovaného z Psychiatrické léčebny v Brně - Černovicích a zabývala se hospitalizací obžalovaného v tomto zdravotnickém zařízení v době od 14.8.2007 do 16.8.2007 a v době od 24.8. do 14.9.2007, provedla vlastní psychiatrické znalecké vyšetření a teprve poté dospěla k závěru prezentovanému na č.l. 6525 spisu o příčetnosti obžalovaného v době, kdy se dopouštěl trestné činnosti. O správnosti tohoto znaleckého posudku nemá Vrchní soud v Olomouci žádných pochybností, tento posudek je jasný a úplný a nebylo nutno požádat znalkyni o vysvětlení ve smyslu ustanovení § 109 tr.ř. Na správnost tohoto znaleckého posudku nemůže mít žádný vliv tvrzení obžalovaného o omezené svéprávnosti, když nelze klást rovnítko mezi omezením způsobilosti k právním úkonům a příčetností, a pokud se obžalovaný domáhá zpracování znaleckého posudku znalcem PhDr. J. B. z Vojenské nemocnice v Brně, k takovémuto postupu neshledal Vrchní soud v Olomouci důvod, přičemž nelze odhlédnout od toho, že obžalovaný sám, jakožto strana, mohl ve smyslu ustanovení § 110a tr.ř. předložit takovýto znalecký posudek soudu případně sám. Soud prvního stupně při hodnocení příčetnosti obžalovaného v době činu správně přihlédl i k charakteru trestné činnosti obžalovaného, který se trestného jednání dopouštěl plánovitě za účelem zisku. Nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by příčetnost obžalovaného v době činu jakýmkoliv způsobem zpochybňovaly. Za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr.zákoníku, a to dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr.zákoníku v bodě I.A a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr.zákona č. 140/1961 Sb. v bodě IV. Vrchní soud v Olomouci odsoudil obžalovaného T. S. podle § 209 odst. 4 tr.zákoníku za použití § 45 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr.zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, což je v polovině zákonné trestní sazby. Při rozhodování o druhu a výměře trestu respektoval veškerá zákonná hlediska, rozhodná pro ukládání trestů, obsažená v ustanovení § 39 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr.zákoníku v návaznosti na ustanovení § 38 odst. 1 tr.zákoníku. Přihlédl k povaze a závažnosti spáchaných trestných činů, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalovaného a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnostem jeho nápravy, jakož i k chování obžalovaného po činu a také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život obžalovaného. Vyhodnotil i polehčující a přitěžující okolnosti, obsažené v ustanovení § 41 a § 42 tr.zákoníku, a to shodně se soudem prvního stupně (viz str. 85-86 napadeného rozsudku). Přihlédl i k výši způsobené škody v bodě I.A, jakož i k výši škody, která zůstala ve stadiu pokusu (§ 39 odst. 6 písm. c/ tr.zákoníku). Při ukládání trestu přitom vycházel ze zákonné trestní sazby ustanovení § 209 odst. 4 tr.zákoníku, která má výměru trestu odnětí svobody na dvě léta až osm let. Soud vzal v úvahu i délku probíhajícího trestního řízení, avšak s ohledem na složitost a rozsáhlost věci ji v daném případě nevyhodnotil jako nepřiměřenou. Podle § 56 odst. 3 tr.zákoníku soud obžalovaného pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, a to se zřetelem na závažnost trestných činů a na stupeň a povahu narušení obžalovaného, když má za to, že v tomto typu věznice bude působení na něj, aby vedl řádný život, lépe zaručeno. Vrchní soud v Olomouci tak nevyhověl odvolací námitce obžalovaného, podle níž měl být za použití § 56 odst. 3 tr.zákoníku pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Za pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku v bodě I.B a za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, a to dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku v bodech II. a III. Vrchní soud v Olomouci obžalovaného odsoudil podle § 209 odst. 5 tr.zákoníku a § 43 odst. 1 tr.zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků za respektování veškerých zákonných hledisek, rozhodných pro ukládání trestů, obsažených ve shora citovaných ustanoveních trestního zákoníku a podrobně rozvedených výše. Vycházel přitom ze zákonné trestní sazby ustanovení § 209 odst. 5 tr.zákoníku, která má výměru trestu odnětí svobody na 5 - 10 let. Pro výkon tohoto trestu zařadil Vrchní soud v Olomouci obžalovaného podle § 56 odst. 2 písm. d) tr.zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, neboť mu byl uložen trest odnětí svobody za zvlášť závažný zločin uvedený v § 14 odst. 3 tr.zákoníku ve výměře nejméně 8 let. S ohledem na závažnost trestných činů, jichž se obžalovaný dopustil a na stupeň a povahu jeho narušení, neshledal Vrchní soud v Olomouci podmínky pro použití moderačního ustanovení § 56 odst. 3 tr.zákoníku. Vrchní soud v Olomouci se neztotožnil s odvolací námitkou obžalovaného T. S., podle níž mu měl být uložen jeden společný souhrnný trest, a to vzhledem ke skutečnosti, že pokusu zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku v bodě I.B a zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku v bodech II. a III. se dopustil až po vyhlášení rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15.10.2008, č.j. 4 T 86/2008-181, a jedná se tak o recidivu. Na rozdíl od soudu prvního stupně Vrchní soud v Olomouci obžalovanému neuložil peněžité tresty, a to s ohledem na ustanovení § 68 odst. 6 tr.zákoníku, podle kterého peněžitý trest soud neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Soud prvního stupně se přitom ve svém rozhodnutí zabýval majetkovými poměry obžalovaného (viz zejména na str. 78 rozsudku), když konstatoval, že obžalovaný byl majitelem účtů u několika finančních ústavů, na kterých byly vždy debetní zůstatky a jiný majetek obžalovaného zjištěn nebyl, pouze v evidenci motorových vozidel je na jeho osobu evidováno vozidlo tov.zn. Mercedes E, avšak vlastníkem vozidla byla společnost DS L., a.s., a této společnosti mělo být i uvedené vozidlo vráceno. Rovněž tak není společníkem žádné obchodní společnosti registrované v České republice a tyto údaje pak korespondují i s dalšími údaji vztahujícími se k majetkovým poměrům obžalovaného, kdy je zřejmé, že tento nedisponoval dostatečnými prostředky na možnou úhradu závazků, které přijímal, a z těchto důkazů lze jednoznačně dovodit, že obžalovaný opakovaně nehradil závazky a potřeba finančních prostředků byla jednoznačným motivem trestné činnosti. Nemajetnost obžalovaného je zřejmá i z dokladů získaných v rámci právní pomoci ze Švýcarska (viz str. 79 rozsudku). Přehlédnout také nelze tu skutečnost, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací opakovaně neakceptovaly obžalovaným nabídnutou peněžitou záruku, jakožto institutu nahrazujícího vazbu právě s ohledem na to, že soudu nebyl znám reálný stav prostředků, se kterými může obžalovaný disponovat s ohledem na neprůhlednost jeho majetkových poměrů v cizině a nelze tak objektivně posoudit potřebnou výši kauce. U obžalovaného taktéž nebyly zajištěny žádné finanční prostředky pocházející z trestné činnosti, popř. výnosy z trestné činnosti. Byť tedy byly dány podmínky pro uložení peněžitého trestu ve smyslu ustanovení § 67 odst. 1 tr.zákoníku, uložení tohoto druhu trestu v daném případě brání ustanovení § 68 odst. 6 tr.zákoníku. Z titulu opravného prostředku obžalovaného pak Vrchní soud v Olomouci znovu rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody, a to shodně se soudem prvního stupně s následujícími změnami. Oproti rozsudku soudu prvního stupně, který obžalovaného T. S. zavázal podle § 228 odst. 1 tr.ř. povinností zaplatit poškozené společnosti D. C. CS, s.r.o., částku ve výši 5.828,50 Kč, Vrchní soud v Olomouci po zrušení napadeného rozsudku i podle § 258 odst. 1 písm. f) tr.ř. nově rozhodl tak, že společnost D. C. CS, s.r.o., se sídlem v B. ve Slovenské republice odkázal se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, když podle výroku o vině v bodě I.A/1 obžalovaný protiprávním jednáním způsobil škodu ve výši 258.201,- Kč a z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3.7.2008, č.j. 33 C 48/2008-34, vyplývá, že o náhradě škody již bylo rozhodnuto, a to dokonce v částce 275.253,65 Kč a z tohoto samotného rozhodnutí není zřejmé, jakou částku představovalo příslušenství hlavního nároku. Společnosti C., s.r.o., se sídlem v P. Vrchní soud v Olomouci přiznal toliko částku ve výši 665.697,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně ode dne 9.9.2012 do zaplacení. Je tomu tak proto, že vyčíslení škody poškozené organizace vycházelo z objednávek obžalovaného, avšak z výpovědi svědkyně J. T. a dalších důkazů je zřejmé, že obžalovaný způsobil poškozené společnosti v bodě II.B/8 škodu toliko ve výši 609.280,- Kč a v bodě II.B/12 škodu ve výši 56.417,- Kč, což dohromady představuje výše uvedenou částku. Pokud se týká příslušenství hlavní pohledávky, a to úroků z prodlení, zjistil Vrchní soud v Olomouci, že obžalovaný je v prodlení ode dne 9.9.2012, když o nároku poškozené společnosti na náhradu škody se dozvěděl u hlavního líčení dne 7.9.2012 (viz č.l. 6861-6867). Proto se zbytkem nároku na náhradu škody Vrchní soud v Olomouci poškozenou společnost C. se sídlem v P. odkázal podle § 229 odst. 2 tr.ř. na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V případě poškozeného J. S. zavázal Vrchní soud v Olomouci obžalovaného povinností nahradit mu způsobenou škodu toliko v částce 140.000,- Kč, což odpovídá výroku o vině v bodě III./3 a se zbytkem jeho nároku na náhradu škody ho podle § 229 odst. 2 tr.ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. V případě poškozeného J. D. Vrchní soud v Olomouci změnil částku ve výši 10.600,- Kč oproti rozsudku soudu prvního stupně na částku ve výši 10.000,- Kč, neboť k finanční částce 600,- Kč poškozený nedoložil žádné doklady a z výrokové části o vině vyplývá, že obžalovaný na tomto poškozeném vylákal finanční částku ve výši 10.000,- Kč (viz bod III./53). Opět i tohoto poškozeného Vrchní soud v Olomouci se zbytkem jeho nároku na nároku na náhradu škody podle § 229 odst. 2 tr.ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozeného J. H. Vrchní soud v Olomouci odkázal se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních ve smyslu ustanovení § 229 odst. 2 tr.ř., když tomuto poškozenému soud prvního stupně přiznal na náhradě škody částku ve výši 40.000,- Kč, avšak tento poškozený se připojil s nárokem na náhradu škody ve výši 46.000,- Kč (viz č.l. 4516 a 4518 spisu). Ostatním námitkám obžalovaného Vrchní soud v Olomouci nevyhověl, neboť ze spisového materiálu je zřejmé, že pokud poškození požadovali nahradit škodu vyšší, než jsou částky uvedené ve výrokové části o vině napadeného rozsudku, jednalo se vždy o finanční částky, které byly spojeny s odesláním finančních prostředků obžalovanému prostřednictvím společnosti Western Union apod. Ohledně ostatních poškozených rozhodl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně, neboť poškození vyjmenovaní ve výroku o náhradě škody tohoto rozhodnutí se připojili se svými nároky na náhradu škody k trestnímu řízení řádně a včas ve smyslu ustanovení § 43 odst. 3 tr.ř. a provedeným dokazováním v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že škodu jim způsobil obžalovaný svým protiprávním jednáním. Soudu prvního stupně je dále třeba vytknout, že vůbec nerozhodoval o nárocích poškozených I. W. (viz č.l. 2007 spisu) a společnosti BB P., s.r.o., se sídlem v B. (viz č.l. 2727 spisu), avšak z titulu opravného prostředku obžalovaného nemohl odvolací soud toto pochybení soudu prvního stupně napravit. Vrchní soud v Olomouci vzhledem k výše uvedeným skutečnostem podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr.ř. z podnětu odvolání obžalovaného částečně zrušil napadený rozsudek, a to v jeho odsuzující části, a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. nově rozhodl způsobem uvedeným ve výrokové části tohoto rozsudku, když odvolání obžalovaného shledal částečně důvodným.

Rubrum