6 A 118/2023– 56

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: Brněnská obalovna, s.r.o., IČO 64506924 sídlem Tovární 756/3, 643 00 Brno zastoupen advokátem JUDr. Martinem Bohuslavem sídlem Italská 2581/67, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu sídlem Na Františku 32, 110 15 Praha 1 zastoupen advokátem JUDr. Tomášem Hlaváčkem sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2023 č.j. MPO 62096/2023 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a vymezení sporu

1. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zastavil řízení o žádosti žalobce ze dne 6. 2. 2023 o poskytnutí dotace v rámci Výzvy 1 z Programu podpory na zvýšené náklady na zemní plyn a elektřinu v důsledku mimořádně prudkého růstu jejich cen (dále také jen „výzva“).

II. Napadené rozhodnutí

2. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nepatří do okruhu oprávněných žadatelů o dotaci, jelikož z okruhu oprávněných osob jsou vyřazeny fyzické a právnické osoby figurující na sankčních seznamech včetně právnických osob, které jsou vlastněny, spoluvlastněny, ovládány, či jejich skutečný majitel či spolumajitel figuruje na výše uvedených sankčních seznamech, bez ohledu na velikost majetkového podílu takové osoby.

3. Žalovaný zjistil, že mezi skutečné majitele žalobce patří prostřednictvím společnosti MKAO „Rasperia Trading Ltd.“ a dalších společností i pan X. X. X., který byl zařazen na sankční seznam dne 8. 4. 2022. Jelikož nemá význam výše majetkového podílu osoby zařazené na sankční seznam, nelze na žalobce pohlížet jako na oprávněného žadatele.

III. Žaloba

4. Žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí, protože dle jeho mínění nebyla splněna žádná z vylučujících podmínek, které by způsobovaly, že není oprávněným žadatelem o dotaci. Mezi účastníky není sporu o tom, že sám žalobce na sankčních seznamech nefiguruje, sporná je však otázka skutečného majitele žalobce.

5. Žalobce zdůraznil, že omezení způsobilosti žadatelů o dotaci je posuzováno ve dvou krocích: 1) vymezení okruhu osob, které ve vztahu k žadateli spadají do okruhu posuzovaných osob (např. skutečný majitel), 2) u těchto osob se následně uplatní pravidlo, dle něhož se nezohledňuje výše podílu na žadateli a posuzuje se jejich uvedení na sankčních seznamech. Dle žalobce není pan X. X. X. jeho skutečným majitelem ve smyslu zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů (dále jen „zákon o evidenci skutečných majitelů“). Pan X. X. X. nevlastní žádný přímý podíl v žalobci. Jeho nepřímý podíl, který je zmrazený, je menší než 7 %, a proto není nepřímým skutečným majitelem žalobce. Na toto nemá vliv ani formulace výzvy, dle které není zkoumána velikost majetkového podílu, protože tento dovětek lze aplikovat až poté, co byl vymezen okruh osob, jejichž vztah k žadateli o dotaci se posuzuje. Nadto, jelikož byl pan X. X. X. uveden v příloze Nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. března 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (dále jen „nařízení č. 269/2014“), došlo k přerušení řetězce ve vlastnické struktuře skupiny STRABAG a na pana X. X. X. je třeba nahlížet, jako kdyby nebyl spoluvlastníkem skupiny. Majetková účast pana X. X. X. na společnosti MKAO „Rasperia Trading Ltd.“ a tedy na skupině STRABAG byla zmražena. Pan X. X. X. nemá žádný podíl na hlasovacích právech na žalobce, nemá právo na podíl ze zisku žalobce, ani na něj neuplatňuje rozhodující vliv. Je pravdou, že historicky byla mezi hlavními akcionáři společnosti STRABAG SE za účasti pana X. X. X. uzavřena syndikátní smlouva, nicméně ta byla 15. 3. 2022 vypovězena a společné ovládání vůči společnosti STRABAG SE za účasti pana X. X. X. skončilo již dříve, současně s jeho zařazením na sankční seznamy. Dne 18. 8. 2022 došlo k uzavření nové syndikátní smlouvy již bez účasti pana X. X. X.

6. Na žalobce se nevztahuje ani žádná z dalších vylučujících podmínek výzvy. Žalobce není vlastněn, spoluvlastněn, ani ovládán panem X. X. X.

7. Finanční analytický úřad konstatoval, že v rámci skupiny STRABAG, do níž žalobce patří, se mezinárodní sankce neuplatňují, a českým společnostem koncernu STRABAG lze zpřístupňovat jakékoli finanční prostředky a hospodářské zdroje. Není přípustné, aby skutečnost, že pan X. X. X. je osobou figurující na sankčních seznamech, byla posuzovaná odlišně FAÚ a žalovaným.

IV. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby.

9. Žalovaný zjistil, že mezi majitele žalobce patří i pan X. X. X., který byl zařazen na sankční seznam. Žalobce je z 50 % vlastněn společností STRABAG Asfalt s.r.o., která je ze 100 % vlastněna společnosti Bau Holding Beteiligungs GmbH, která je ze 100 % vlastněna společností STRABAG SE (z toho z 35 % nepřímo prostřednistvím společnosti STRABAG AG), v níž prostřednictvím společnosti MKAO „Rasperia Trading Limited“ drží podíl 27,78 % pan X. X. X.

10. Podíl pana X. X. X. byl pouze zmrazen, což je stav trvající pouze po dobu jeho zařazení do sankčního seznamu. K tvrzeném přetržení vlastnického řetězce tedy nedošlo. Výplatou dotace žalobci by došlo k ekonomickému prospěchu žalobce, z kterého by po upuštění od sankcí těžil i pan X. X. X. Není rozhodné, zda se jedná o vlastnictví nepřímé nebo zprostředkované, podstatné je, že pan X. X. X. vlastní podíl ve společnosti STRABAG SE, a prostřednictvím dalších společností tedy i podíl na žalobci.

11. S ohledem na výslovné uvedení, že nezáleží na výši podílu, není potřeba podíl alespoň 50 %, jak uváděl žalobce. Na poskytnutí dotace není právní nárok. Žalovaný odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2010 č.j. 10 Ca 423/2009–77. Ve výzvě je jasně stanoveno, které osoby jsou z okruhu oprávněných žadatelů vyloučeny, a postup žalobce je nepřípustným obcházením zákona a pravidel stanovených výzvou.

V. Další podání účastníků

12. Žalobce ve svém podání ze dne 30. 1. 2024 zopakoval, že pan X. X. X. není jeho skutečným majitelem. Žalovaný svým vyjádřením argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí podstatně mění, když zdůrazňoval, že pan X. X. X. je jedním z vlastníků žalobce, namísto původně uvedeného tvrzení, že je jeho skutečným majitelem. Pan X. X. X. není ve smyslu předpisů českého soukromého práva ani vlastníkem nebo spoluvlastníkem žalobce.

13. Dále uvedl, že nepřiznání dotace či zastavení řízení o dotaci je zásahem do práv žalobce. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2010 č.j. 10 Ca 423/2009–77 není přiléhavý na projednávanou věc.

14. Žalovaný v podání ze dne 19. 4. 2024 zdůraznil, že vyloučení zkoumání výše majetkových podílů je zpřísňujícím kritériem, které se uplatní při posuzování žádostí. Podmínky výzvy je třeba posuzovat jako celek a oproti definici skutečného majitele dle zákona o evidenci skutečných majitelů je proto vyřazena z oprávněných žadatelů i taková právnická osoba, u které osoba zařazená na sankční seznam nemá podíl dosahující 25 %. Účelem úpravy je vyloučení zpřístupnění finančních zdrojů či jiného hospodářského prospěchu osobám, které figurují na sankčním seznamu.

15. Úvahy žalobce k výkladu pojmů vlastnění a spoluvlastnění se neuplatní, neboť je to poskytovatel dotace, kdo vytváří právní rámec, v jehož mezích má příjemce dotace povinnost se pohybovat.

16. V podání ze dne 8. 8. 2024 žalobce zdůraznil, že není možné přijmout poukazy žalovaného na smysl výzvy a nelze ani s odvoláním na tvrzený účel výzvy ohýbat zákonné definice pojmů, které jsou v právním řádu pevně a jednoznačně zavedeny. Pokud nejsou podmínky poskytnutí dotace formulovány jednoznačně, nemůže být tato skutečnost kladena k tíži žadatele. Dle žalobce nedává smysl, aby dovětek ohledně výše majetkového podílu modifikoval zákonnou definici skutečného majitele, protože v článku výzvy jsou uvedeny i další osoby, které nejsou majetkovým podílem vůbec definovány, a proto na ně nelze dovětek stáhnout. Skutečný majitel také není definován pouze výší majetkového podílu. S ohledem na podstatu pojmu skutečný majitel nemá smysl upouštět od zákonem stanovených minimálních velikostí podílu. Při příjmu žádostí se žalovaný také odvolával na zákonnou definici skutečného majitele. Oproti unijní úpravě výzva zpřísňuje podmínky způsobilosti žadatele.

17. Žalobce poukázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 115/2023 v obdobné věci. V této věci soud dle jeho názoru překročil meze soudního přezkumu, neboť fakticky mění a doplňuje přezkoumávané rozhodnutí tím, že označil pana X. X. X. za skutečného spolumajitele společnosti STRABAG Asfalt s.r.o., přestože měl přezkoumávat, zda je pan X. X. X. skutečným majitelem. Výklad soudu ohledně pojmu skutečného spolumajitele však také neobstojí, protože je vnitřně rozporný. Dle žalobce tento pojem pouze označuje situaci, kdy má právnická osoba skutečných majitelů víc.

VI. Jednání před soudem

18. Při jednání dne 15. 8. 2024 žalobce i žalovaný setrvali na svých procesních stanoviscích, odkázali na svá písemná podání a shrnuli svou argumentaci. Nad rámec již dříve uvedeného žalobce poukázal na to, že dotační program, v němž se ucházel o dotaci, nebyl nijak výběrový a byl určený pro všechny podnikatele, kterým povyrostly ceny a zdůraznil, že žalovaný pana X. X. X. zřetelně označil za skutečného majitele žalobce. Při podávání žádosti o dotaci žalobce zadával do systému pouze informaci o skutečném majiteli, což pan X. X. X. ve smyslu zákona o evidenci skutečných majitelů není, argumentace žalovaného je proto vytvářena až účelově ex post.

19. Soud provedl k návrhu žalobce dokazování úplným výpisem z obchodního rejstříku žalobce, úplným výpisem z evidence skutečných majitelů žalobce, výročními zprávami společnosti STRABAG SE za roky 2021 a 2022 a sdělením Finančního analytického úřadu ze dne 8. 8. 2022 č.j. FAU–101036/2022/031 a usnesením Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 15. 6. 2023 č.j. MPO 62094/2023 . Jiné důkazní návrhy účastníci nečinili.

VII. Posouzení věci Městským soudem v Praze

20. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí.

21. Žaloba není důvodná.

22. Soud předesílá, že obdobná věc týkající se společnosti, která vlastní 50 % podíl na žalobci, již byla u zdejšího soudu projednávána pod sp. zn. 11 A 115/2023, přičemž s tam uvedenými závěry se soud v podstatných rysech ztotožňuje.

23. Předmětem sporu je otázka, zda žalobce naplňuje vylučující podmínku uvedenou v čl. 5.4 výzvy, podle které „Oprávněný žadatel nesmí být subjektem figurujícím na sankčních seznamech EU vedených v souvislosti s protiprávní činností Ruské federace a Běloruské republiky vůči Ukrajině. Z okruhu oprávněných žadatelů se vylučují všechny fyzické a právnické osoby zahrnuté na sankčních seznamech, vč. osob právnických, které jsou vlastněny, spoluvlastněny, ovládány, nebo jejichž skutečný majitel, či spolumajitel je zahrnut na sankčních seznamech EU, bez ohledu na výši jejich majetkového podílu.“ 24. Naopak sporné není, že sám žalobce subjektem figurujícím na sankčních seznamech EU není.

25. Z článku 5 bodu 5.4 výzvy vyplývá, že žalovaný vyjmenovává několik typů vztahu k žadateli, kdy i naplnění jednoho z nich vede k vyloučení osoby z okruhu oprávněných žadatelů. Jinými slovy, stačí, aby osoba na sankčním seznamu EU žadatele (i) vlastnila, (ii) spoluvlastnila, (iii) ovládala, (iv) byla jeho skutečným majitelem, nebo (v) skutečným spolumajitelem.

26. Pro projednávanou věc je zásadní, že pan X. X. X., který figuruje na sankčních seznamech EU, je vlastníkem společnosti MKAO „Rasperia Trading LTD“. Tato skutečnost vyplývá z výroční zprávy společnosti STRABAG SE za rok 2022, kterou soud provedl k důkazu. Společnost MKAO „Rasperia Trading LTD“ vlastní na společnosti STRABAG SE podíl o velikosti 27,8 %. Z žalobcovy zprávy o vztazích z roku 2021, která je součástí správního spisu, dále vyplývá, že společnost STRABAG SE vlastnila podíl o velikosti 65 % na společnosti Bau Holding Beteiligungs GmbH, a prostřednictvím společnosti STRABAG AG další podíl o velikosti 35 %, celkem tedy 100 %. Společnost Bau Holding Beteiligungs GmbH vlastnila na společnosti STRABAG Asfalt s.r.o. 100 % podíl, a ta vlastnila podíl o velikosti 50 % na žalobci. Lze tedy uzavřít, že nepřímý podíl pana X. X. X. na žalobci činil méně než 7 %.

27. Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona o evidenci skutečných majitelů korporaci v konečném důsledku vlastní nebo kontroluje každá fyzická osoba, která přímo nebo nepřímo prostřednictvím jiné osoby nebo právního uspořádání má podíl v korporaci nebo podíl na hlasovacích právech větší než 25 %.

28. Žalobce zdůrazňuje, že pan X. X. X. není skutečným majitelem žalobce podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona o evidenci skutečných majitelů, neboť zmrazený podíl pana X. X. X. na žalobci ve smyslu tohoto ustanovení nepřekračuje hranici 25 %, a proto nelze žalobce považovat za neoprávněného žadatele dle výzvy. S tímto tvrzením žalobce lze souhlasit potud, že pan X. X. X. požadavky §4 odst. 1 a) zákona o evidenci skutečných majitelů, tedy včetně výše podílu, nesplňuje, jelikož jeho podíl je nižší, než je v tomto ustanovení uvedeno.

29. Nicméně, soud v tomto ohledu poznamenává, že pojem „skutečný spolumajitel“, který je užit v bodu 5.4 výzvy, neodpovídá zákonu o evidenci skutečných majitelů a není v něm definován. Proto je dle mínění soudu třeba jej vyložit především v kontextu výzvy a druhotně také s ohledem na ustanovení zákona o evidenci skutečných majitelů tak, že právě zde se projeví dovětek uvedený v bodu 5.4, že se nebere ohled na výši majetkového podílu, tedy se jedná o osobu, kterou by bylo lze považovat za skutečného majitele, nebýt nedostatečné výše jejího podílu. Jinými slovy, skutečným spolumajitelem je každá fyzická osoba, která v konečném důsledku spoluvlastní nebo spolukontroluje právnickou osobu s tím, že dle dotačních podmínek na výši majetkového podílu nezáleží.

30. Sám žalobce připustil, že pan X. X. X. vlastní prostřednictvím několika společností podíl na žalobci, a svou argumentaci koncentroval do poukazu na to, že tento podíl není dostatečně velký na to, aby pan X. X. X. mohl být považován za skutečného majitele žalobce dle zákona o evidenci skutečných majitelů. Tomu také odpovídá stav, kdy v evidenci skutečných majitelů jako skutečný majitel žalobce zapsán není. Ačkoliv je toto tvrzení žalobce v jádru pravdivé, nic to nemění na tom, že určitý podíl na žalobci panu X. X. X. nepřímo náleží, a proto jej lze dle mínění soudu, za předpokladu, že na výši majetkového podílu nezáleží, považovat alespoň za skutečného spolumajitele žalobce. Soud připouští, že žalovaný v tomto ohledu poněkud neobratně pana X. X. X. označuje za „skutečného majitele“, zároveň však opakovaně uvádí míru jeho účasti, která definici zákona o evidenci skutečných majitelů neodpovídá. Z napadeného rozhodnutí je však patrné, z jakých důvodů žalovaný považoval žalobce za neoprávněného žadatele, a s těmito důvody soud souhlasí. Napadené rozhodnutí proto, ač stiženo dílčími nepřesnostmi, v přezkumu zákonnosti ještě obstojí.

31. Žalobce si článek 5 bodu 5.4 dotační výzvy vykládá tak, že omezení způsobilosti žadatelů o dotaci je posuzováno ve dvou krocích. Takový výklad však dle mínění soudu znění výzvy neodpovídá. Výklad žalobce totiž činí dovětek „bez ohledu na výši jejich majetkového podílu“ obsoletní, neboť kdyby měl být aplikován až v jakémsi druhém kroku posuzování způsobilosti žadatelů o dotaci, jak žalobce popisoval v žalobě, nebyl by mezi „skutečným majitelem“ a „skutečným majitelem bez ohledu na výši jeho majetkového podílu“ ve skutečnosti žádný rozdíl a dovětek by tak množinu osob oprávněných žádat o dotaci nijak nezmenšoval, ačkoliv je to zjevně jeho smyslem. Lze žalobci přisvědčit pouze v tom ohledu, že nikoliv všechny vztahy k právnické osobě vyjmenované v článku 5 bodu 5.4 dotační výzvy jsou determinovány výší majetkového podílu. Z toho důvodu se uvedený dovětek na tyto osoby logicky uplatňovat nebude.

32. Lze dodat, že soud považuje znění článku 5 bodu 5.4 výzvy za dostatečně určité a jednoznačné v tom smyslu, že z okruhu oprávněných žadatelů se vylučují právě mimo jiné osoby vlastnickou strukturou podobné žalobci.

33. Žalobce poukazoval také na to, že výzva je co do posouzení oprávněnosti žadatele přísnější, než odpovídající evropská úprava. K tomu soud uvádí, že namítaná skutečnost sama o sobě nemůže způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí, proto nemůže jít o relevantní žalobní námitku.

34. Soud proto uzavírá, že s ohledem na to, že pan X. X. X. v konečném důsledku vlastní určitý podíl na žalobci, nepatří žalobce do okruhu oprávněných žadatelů o dotaci dle výzvy, a z tohoto závěru žalovaný správně vycházel.

35. Soud neshledal žalovaným odkazovaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2010 č.j. 10 Ca 423/2009–77 jakkoliv relevantní pro projednávanou věc, neboť se týká zcela odlišné problematiky a soud nepovažuje žádnou část tam uvedené argumentace za přenositelnou na projednávaný případ.

36. Soud se neztotožnil ani s argumentací žalobce, který na několika místech žaloby zdůraznil, že zápisem pana X. X. X. v příloze I Nařízení č. 269/2014, došlo mimo jiné ke zmrazení majetkové účasti společnosti MKAO „Rasperia Trading Ltd.“ na skupině STRABAG, tím i k přerušení řetězce ve vlastnické struktuře skupiny STRABAG, a na pana X. X. X. je proto dle žalobce nutné hledět jako kdyby nebyl spoluvlastníkem skupiny STRABAG. Pokud by soud na tuto argumentaci přistoupil, bylo by to zcela v rozporu se smyslem a účelem přijatých opatření, kterým je znemožnění získávání finančních prostředků právě osobám zapsaným na sankčním seznamu EU. Ostatně, svým zařazením na sankční seznam nepřestal být pan X. X. X. vlastníkem podílu ve společnosti MKAO „Raspenia Trading LTD“, ale jeho podíl byl pouze „zmrazen“. Takový stav je ze své podstaty pouze přechodný či dočasný, podmíněný jeho setrváním na sankčních seznamech. Proto zmrazením podílu nemohlo dojít k přetržení řetězce ve vlastnické struktuře žalobce. To nevyplývá ani z čl. 1 písm. e) a písm. f) Nařízení Rady č. 269/2014, ze kterého je zřejmé, že „zmrazením“ vztahy k těmto zdrojům a prostředkům nezanikají. Po dobu svého umístění na sankční seznam má pan X. X. X. pouze omezené dispoziční oprávnění. Výplatou dotace ze strany žalovaného by došlo k ekonomickému prospěchu žalobce, z něhož by po upuštění od sankcí těžil také pan X. X. X., což není přípustné a zcela by to popíralo smysl přijatých opatření.

37. Soud proto neshledal důvodnou ani argumentaci žalobce jeho historickým vývojem, kdy dovozuje, že pan X. X. X. nemohl z důvodu zápisu na sankční seznam efektivně vykonávat žádná práva spojená s akciemi ve společnosti MKAO „Rasperia Trading Ltd.“, ani jejím prostřednictvím ani sám napřímo uplatňovat jiný vliv ve společnosti STRABAG SE, tím spíše v žalobci. Jak soud totiž již výše uvedl, případná nemožnost uplatňování vlivu u žalobce není z hlediska splnění podmínek bodu 5.4. výzvy vůbec podstatná, neboť s ohledem na uvedený důvod pro vyloučení žalobce z okruhu oprávněných žadatelů je určujícím hlediskem pouze zápis skutečného majitele nebo skutečného spolumajitele na sankčních seznamech EU, bez ohledu na výši jeho majetkového podílu.

38. Žalobce si nijak neprospívá ani upozorněním na sdělení Finančního analytického úřadu týkající se koncernu STRABAG SE. Především z něj vyplývá, že i FAÚ má za to, že pan X. X. X. je minoritním nepřímým vlastníkem koncernu STRABAG SE, což je závěr konvenující se shora uvedenou argumentací soudu. Pokud jde o důležitost, kterou FAÚ přikládá velikosti podílu, tak ta sice měla význam pro účely posouzení, zda se na společnosti z koncernu uplatní mezinárodní sankce, pro projednávanou věc však je ve světle bodu 5.4 výzvy irelevantní. Dle FAÚ sice koncernovým společnostem lze zpřístupňovat jakékoli finanční prostředky i hospodářské zdroje, to však neznamená, že podmínky konkrétní dotace nemohou být stanoveny v určitých ohledech přísněji, nebo že by snad žalobce měl na konkrétní dotaci nárok.

39. Soud považuje za nutné zdůraznit, že předmětem řízení je poskytnutí dotace na žádost žalobce. Na poskytnutí dotace nemá žadatel právní nárok, na což byli všichni žadatelé o dotaci upozorněni v bodu 8.12 výzvy. Přidělování dotací představuje podle setrvalé judikatury dobrodiní státu, kdy stát (potažmo konkrétní ministerstvo) má poměrně široké možnosti v tom, jak stanoví podmínky čerpání, tedy i jak vymezí okruh oprávněných žadatelů. Má také velký prostor pro správní uvážení. Pokud tedy žalovaný stanovil zpřísňující podmínku, v důsledku které žalobce na dotaci nedosáhne, nelze v tom spatřovat nezákonnost napadeného rozhodnutí. Posuzování smyslu a účelu formulace konkrétních podmínek stanovených zadavatelem pak soudu v rámci přezkumné činnosti správního rozhodnutí zásadně nepřísluší, neboť posuzuje „pouze“ to, zda žadatel tyto podmínky splňuje či nikoliv.

VIII. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

40. Na základě všech shora uvedených skutečností soud neshledal důvodným žádný z předestřených žalobních bodů, ani neshledal žádnou vadu, k níž by musel přihlédnout z úřední povinnosti a pro kterou by bylo třeba napadené rozhodnutí zrušit, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

41. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., dle nějž má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů ten účastník, který měl ve věci úspěch. Žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Právo na náhradu nákladů proto nemá ani jeden z nich. Soud připomíná ustálenou judikaturu správních soudů, podle které náklady nepřevyšující náklady běžné úřední činnosti se žalovanému správnímu orgánu nepřiznávají (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č.j. 7 Afs 11/2014–47). Jak soud uvedl výše, v projednávaném případě žalovanému nevznikly jakékoliv náklady, které by převyšovaly jeho běžnou úřední činnost. Soud rovněž poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2016, č.j. 5 As 140/2015–41, dle něhož nelze náklady na právní zastoupení veřejné vysoké školy advokátem považovat za účelně vynaložené, neboť byla personálně i materiálně vybavena k tomu, aby byla schopna samostatně vystupovat v řízení před soudem v pozici správního orgánu. Totéž nepochybně platí i pro žalovaného; akceptování nákladů na advokáta by mohlo přicházet v úvahu např. u obecního úřadu velmi malé obce, tím však žalovaný není.

Poučení

I. Předmět řízení a vymezení sporu II. Napadené rozhodnutí III. Žaloba IV. Vyjádření žalovaného V. Další podání účastníků VI. Jednání před soudem VII. Posouzení věci Městským soudem v Praze VIII. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení