6 A 128/2019-82

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců JUDr. Tomáše Loudy a Mgr. Gabriely Bašné ve věci žalobce: xxxx zastoupený advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., se sídlem Panská 895/6, Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 za účasti: JTH Group a.s., se sídlem Teplice, Krupská 33/20, jako zúčastněné osoby zastoupena advokátem Mgr. Vítem Kučerou, se sídlem Praha 4, Na květnici 850/20 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2019, č. j.: MHMP 856288/2019, sp. zn.: S-MHMP 2037575/2018/STR takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto mj. jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 11, odboru výstavy (dále také jen „stavební úřad“, přičemž obecně je takto míněn i žalovaný, pokud rozlišení vykonavatele veřejné správy nemá vliv na srozumitelnost textu), ze dne 11. 10. 2018, čj. MCP11/18/051536/OV/Bar, spis. zn. OV/18/037183/Bar. Ve správním řízení bylo pravomocně rozhodnuto o umístění stavby „Obchodní dům – Kaufland Křeslice, Praha, Křeslice, ul. K Dálnici“ na pozemcích parc. č. 475/2, 475/3, 475/9 v katastrálním území Čestlice, parc. č. 273/51, 273/100, 273/105, 273/106, 273/108, 274/2, 275/4, 276/1, 276/9, 277/1, 277/5, 277/7, 277/8, 277/12, 277/16, 278/3, 278/6, 279/5 a 279/12 v katastrálním území Křeslice, parc. č. 590/1, 592/3, 592/4 a 594/3 v katastrálním území Průhonice (dále také jen obecně „stavba nebo umístěná stavba nebo záměr“). Žadatelem o vydání rozhodnutí byla zúčastněná osoba JTH Group a.s. Žalovaný je pak v textu označován buď obecně jako stavební úřad, pokud se jedná o odbor stavebního řádu, pokud se jedná o jiný odbor žalovaného, je obecně označován jako magistrát, pokud není rozlišení nutné, pokud tomu tak je, je označován jako příslušný odbor magistrátu či jeho vžitou zkratkou, které rovněž užívají i účastníci řízení. Soud respektuje, pokud je to možné a nepůsobí to nepochopení textu, zkratky, které používají účastníci řízení ve svých podáních, proto označení jednotlivých osob či skutečností nemusí být v celém textu odůvodnění shodné.

2. Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu a domáhal se jeho zrušení. Ve svých žalobních bodech víceméně opakuje svou argumentaci, kterou proti stavbě brojil v průběhu správního řízení a člení jí do osmi částí, přičemž často svou argumentaci několikrát opakuje, používá různé pojmenování a zkratky pro tytéž podklady, čímž je text dosti nepřehledný a nepůsobí logicky uzavřeně, nicméně soud členění žaloby i její argumentaci při popisu v další části odůvodnění respektuje, i když je to na úkor přehlednosti a struktury právního textu.

3. Soud po podání žaloby vyzval další účastníky správního řízení (žadatele a osoby, které podaly proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání), zda budou uplatňovat práva osoby zúčastněné, pozitivně na tuto výzvu reagoval žadatel, s nímž tak soud nadále jedná jako s osobou zúčastněnou na řízení.

4. Prvním žalobním bodem žalobce namítá nesprávné posouzení vlivů na životní prostředí a „salámování“ rozšiřování komerční zóny, když nesouhlasí s klasifikací záměru jako podlimitního, což spatřuje v tom, že i když záměr mohl znaky podlimitnosti vykazovat, je nutné jej posuzovat jako součást obchodní zóny. Tato obchodní zóna dosahuje rozlohy 70 hektarů, proto tímto způsobem měl být posuzován, odkazuje na ust. § 5 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o posuzování vlivů na životní prostředí nebo zákon č. 100/2001 Sb.“), jeho přílohu 2, bod I. 2., přílohu 3, bod I. 4., které podle jeho názoru podporují jeho názor, že musí být posuzována celá obchodní zóna. Uvedl, že v odvolání citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 47/2012-38, 2 As 119/2014- 34, 9 as 28/2012-129 a 6 As 207/2014-36, aniž by blíže vymezil, k čemu toto tvrzení směřuje (pravděpodobně pro podporu shora uvedeného svého názoru). Dále uvedl, že v odvolání odkazoval na judikaturu Soudního dvora Evropské unie – rozsudek C-392/96, C-142/07, C- 205/08, C-275/09. Konkrétněji namítá, že se odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádává s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu čj. 2 As 119/2014-34, neboť stavebními objekty se nemyslí dálnice a silnice, ale rodinný dům, 9 As 88/2008-301, kdy se jednalo o úpravy několika na sobě nezávislých komunikací v oblasti Pankrácké pláně. Uvádí dále, že vlivy na životní prostředí by neměly být posouzeny pouze v rámci územního plánování. K přezkumnému sdělení OCP MHMP ze dne 18. 2. 2019 namítá, že to se k „salámování záměru“ konkrétně nevyjadřuje. Dále uvádí, že životní prostředí je již nyní zatíženo provozem existujících obchodních zón v okolí a že posuzování každého dalšího komerčního zařízení jako samostatného a podlimitního se pak může obchodní zóna rozšiřovat ad infinitum. Ke sdělení ze dne 30. 3. 2017 uvádí, že sice uvádí, že byly vzaty v úvahu kumulativní vlivy, ve skutečnosti tomu tak nebylo, neboť o celkovém vlivu sousedních obchodních (pravděpodobně „ploch“) se nikde nepíše a celá analýza kumulativních vlivů je odbyta jedním odstavcem, který obecně odkazuje na dopravně inženýrský průzkum a dopravní průzkum. Ohledně vyvolané dopravy odkazuje na str. 4 napadeného rozhodnutí, kde je uvedeno, že se předpokládá asi polovina návštěvníků, kteří budou lokalitou projíždět za jiným účelem, hluková studie po aktualizaci ovšem počítá již pouze s 15%. Přezkumné sdělení OCP MHMP pak na str. 2 cituje z dokumentu odkazy na přílohy a závěry, které jsou v rozporu s přiznaným vlivem na hluk a imise. O vlivu již zprovozněných komerčních zařízení a dopravy si lze udělat závěr z měření hluku v obou hlukových studiích v tabulce 7, kdy hluk z hlavní obslužné komunikace ulice K dálnici dosahoval 67,7 dB. Ohledně úrovně imisí, sdělení MHMP 466999/2017 přiznává na str. 4, že průměrná roční imisní koncentrace benzo(a)pyrenu je v úrovni do 1,02 ng/m, tedy mírně nad imisním limitem 1 ng/m. Proto po vyhodnocení vlivu stávajících zdrojů hluku a emisí lze těžko uvažovat o další expanzi obchodní zóny jako zdroje hluku a emisí. Sdělení MHMP 466999/2017 schvaluje záměr na základě hlukové studie z roku 2016, přestože z jeho str. 5 plyne, že k nárůstu hlukové zátěže dochází za situace překročených hlukových limitů. V roce 2018 byla hluková studie separátně aktualizována tak, že přírůstky hluku byly bez relevantního důvodu opraveny na 0,0 dB, tato hluková studie pak nebyla hodnocena sdělením podle ust. § 6 odst. 3 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Uvádí, že napadené rozhodnutí odkazuje na přezkumné sdělení a vlivy provozu existující obchodní zóny na životní prostředí neřeší. a. V druhém žalobním bodě namítá ohledně nadlimitního zatížení hlukem věcně nesprávné a neodůvodněné stanoviska dotčených orgánů veřejné správy. V našem právním řádu není opora pro to, aby byl povolen záměr, u něhož je již odpočátku zřejmé, že spolu s již existujícím antropogenním zátěžovým pozadím v lokalitě překročí závazné limity, veškeré navrhované zásahy to musí respektovat – žalobce poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, čj. 1 As 135/2011-246 a ze dne 1. 2. 2013, čj. 9 as 28/2012-135. Stanovisko hygienické stanice č. 37610/2018 považuje žalobce za problematické, neboť připouští použití korekce pro starou hlukovou zátěž, nekomentuje změnu od původní k aktualizované studii spočívající v odstranění nárůstu hluku v měřicích bodech i přes nárůst objemu dopravy v čase a není odůvodněn předpoklad o pouze 15% nových zákazníků, když sdělení MHMP 466999/2017počítá s 50%, rozdíl není vysvětlen. Podle názoru žalobce by nejsprávnějším postupem bylo započítat 100% počtu vozidel, protože pokud se vozidlo směřující od exitu 8 původně do Albertu rozhodne cestovat do místa záměru, bude se z hlediska nejbližší zástavby jednat o nový vliv. V hlukové studii z orku 2018 je uveden na str. 15 celkový objem vyvolané dopravy v počtu 1 779 (1764 osobních + 15 nákladních) za 24 hodin, na stejné straně se však píše, že na navazujících veřejných komunikacích půjde o 265 vozidel. V žádném dokumentu není popis analýzy, která k takovému odhadu vedla. Odhad 15% je podezřele nízký, není komentován jeho zdroj, metodika, analogie, či jiný. Započítání 15% zlomku skutečně generované dopravy je v rozporu s podkladovou dopravní studií, kde je na str. 5 uvedeno, že celkový objem dopravy vlivem realizace obchodního centra činí 1779 vozidel za 24 hodin. Tento odhad vychází ze stanoviska TSK ze dne 31. 10. 2016 a z vyjádření IPR č.j. 10889/16. Vstupní předpoklady hluku v aktualizované hlukové studii jsou z těchto důvodů hrubě podhodnocené. Právě drastické snížení uvažovaného objemu vyvolané dopravy vedlo k eliminaci původně zkalkulovaného nárůstu hluku, pro což by měla být zpracována nová dopravní studie, která by odborně zhodnotila návrh zásadní redukce objemu dopravy generované záměrem. Dále žalobce uvádí, že orgán ochrany zdraví ve svém stanovisku z 26. 7. 2018 na str. 2 také cituje odhad 15%, ale bez vysvětlení nebo hodnocení, čímž je podle názoru žalobce nepřezkoumatelný. Hluková studie z roku 2018 na základě tohoto odhadu modeluje hlukovou situaci, přičemž v hlukové studii z roku 2016 zmínka o započtení pouze 15% původního odhadu uvedena není. K výhledovým hodnotám provozu v tabulce 6 žalobce uvádí, že obě hlukové studie údajně používají stejnou metodu výpočtu, ale docházejí k odlišnému výsledku, původní studie z roku 2016 vychází z měření dopravy 2010 a modeluje rok 2016, aktualizovaná studie z roku 2018 vychází z měření 2016 a modeluje rok 2018, pro srovnatelnost však měla studie z roku 2018 modelovat rovněž dobu 6 let do budoucnosti, tedy do roku 2022, a žalobce se domnívá, že zahrnutí doby 6 let do hlukové studie by vedlo k navýšení vypočteného objemu dopravy a tudíž i k výsledné úrovně hluku. Vypočtené hladiny hluku jsou v tabulce 14 kalkulovány pro rok 2019 v obou hlukových studiích, u aktualizované muselo být již v roce 2018 evidentní, že záměr nebude v roce 2019 v provozu, v původní je modelován pro rok 2019 za tři roky, v aktualizované za jeden rok. Podle názoru žalobce měl být hluk modelován minimálně do roku 2021, tedy opět + roky, dokdy může být záměr zprovozněn, takže se jedná o účelově stanovený blízký rok provozu, protože při stanovení delšího časového horizontu by výsledky byly vyšší. V tabulce 14 a 15 obou hlukových studií jsou vypočtené hodnoty hluku pro rok 2019 a pro období naplnění ÚP SÚ hl. m. Prahy, přičemž v hlukové studii z roku 2016 je vidět překročení limitů, tak i nárůst hluku, nárůsty k roku 2019 v tabulce 14 + 0,2 a tabulce 15 + 0,3 dB, v hlukové studii z roku 2018 pak nejsou vypočítány žádné nárůsty ani k roku 2019 ani k naplnění ÚP SÚ hl. m. Prahy, což žalobce považuje za důkaz toho, že aktualizace hlukové studie byla nesprávná a účelová, neboť v obou verzích hlukové studie by měl hluk vycházet z obdobného objemu dopravy, jak je předložen v DIP IPR Praha čj. 1088/16. Na straně 20 hlukové studie z roku 2018 je patrné, že i v parametru intenzity na dálnici pro rok 2019 byl použit nerealisticky blízký předpoklad provozu záměru, znovu opakuje již několikráte uvedené, že model by se měl vztahovat k budoucnosti vzdálené minimálně 3 roky od okamžiku, kdy je možné očekávat plný provoz záměru. Uvádí, že pokud dojde k nárůstu provozu na dálnici a obslužných komunikacích oproti stavu roku 2019, dojde i k nárůstu úrovně hluku o více než 0,0 dB. Znovu opakuje, že podle jeho názoru se jedná o účelovou úpravu hlukové studie, a nikoliv o aktualizaci, a tím dále zpochybňuje sdělení ministerstva zdravotnictví ze dne 1. 3. 2019, které uvádí, že podle hlukové studie z roku 2018 nedochází ke zvýšení hluku v referenčních bodech č. 3 a 4.

5. V další části tohoto žalobního bodu uvádí, že v hlukové studii z roku 2016 je připuštěno v tabulkách č. 14 na str. 20 a č. 15 na str. 21, že ve dvou ze čtyř referenčních bodů vypočtené hodnoty budou překračovat příslušné hygienické limity, což autorka studie řeší aplikací korekcí pro starou hlukovou zátěž, neboli navýšením limitů, žalobce to považuje za nepřijatelné. Hlukové poměry v území podle jeho názoru nelze posuzovat s odkazem na starou hlukovou zátěž, žalobce odkazuje na vyjádření Krajské hygienické stanice Středočeského kraje čj. KHSSC 21234/2019, z níž plyne, že nejsou splněny podmínky pro uplatnění konceptu staré hlukové zátěže na hluk z dálnice D1 v tomto úseku. Záměr se nachází v úseku dálnice km 6,0-7,2 D1 a vozidla směřující k nákupu od Prahy budou používat exit 6, jeden z 4 referenčních bodů je umístěn na území obce Průhonice, kde je použití korekce pro starou hlukovou zátěž vyloučeno. Dále žalobce předložil rozhodnutí Hygienické stanice hlavního města Prahy čj. HSMHP 60250-1/2015 ze dne 31. 12. 2015, které poskytlo provozovateli dálnice D1 výjimku z dodržování hlukového limitu v úseku 3,2 – 5,4 km do konce roku 2018. Žalobce dále pokračuje, že orgán ochrany zdraví MHP cílil v době zpracování obou předložených hlukových studií na zákonem předepsané hodnoty bez korekce pro starou hlukovou zátěž 60/50dB, přestože jich objektivně dosaženo nebylo, zatímco v hlukové studii z roku 2018 byl navržen hlukový limit až o 10 dB vyšší.

6. Žalobce opakuje, že zvýšení hygienických limitů na 70/60 dB z 60/50 dB z titulu staré hlukové zátěže je účelové a nepřípustné, stanovisko Krajské hygienické stanice vylučuje, že by bylo možné limit pro starou hlukovou zátěž používat, což plyne i z rozsudku Městského soudu v Praze z 15. 7. 2009, čj. 12 Ca 66/2006-77. Dále žalobce uvádí, že situace ohledně hluku je taková, že jsou pravděpodobně překročeny i limity pro starou hlukovou zátěž, což podle jeho názoru potvrzuje stará hluková studie, kde je pro rok 2019 kalkulován hluk v noci 60,6. Hluková studie z roku 2016 i 2018 připouští použití limitů pro starou hlukovou zátěž, proto obě hlukové studie považuje žalobce za účelové, kdy je mu známo, že zpracovatelka studií aplikuje korekce pro starou hlukovou zátěž za účelem prosazení jiných záměrů na území Středočeského kraje bez ohledu na ukončení platnosti výjimek. Proto považuje závěr z hlukové studie z roku 2018 za nedůvěryhodný, když tvrdí, že z titulu provozu záměru nedojde k nárůstu hlukové zátěže, přestože v původní verzi to přiznáno je. Další účelnost spatřuje v tom, že nebylo provedeno nové měření hluku, ale bylo použito to z roku 2016, když hlukové mapy potvrzují, že limit pro hluk 60 dB ve dne a 50 dB v noci je nejen v lokalitě bydliště žalobce překročen. Žalobce považuje stanovisko ministerstva zdravotnictví ze dne 1. 3. 2019 za chybné, protože akceptovalo použití korekcí pro starou hlukovou zátěž. Je pak neodůvodněné odhadovat hluk z automobilového provozu pro rok 2019, jakož i předpokládat pouze 15% objem nově generované dopravy. Znovu opakuje, že hlukovou studii z roku 2018 považuje za nedůvěryhodnou s ohledem na závěry hlukové studie z roku 2016, což následně opakuje. Konkrétněji znovu namítá, že žalovaný se nevypořádal s nápadně nízkým předpokladem nárůstu o 15% oproti 50%. Závěr o tom, že míru hluku mají vliv protihluková opatření považuje za nesprávný, neboť to by muselo být poměřeno s průběžným nárůstem objemu dopravy, a uvádí, že žalovaný straní žadateli na úkor veřejného zájmu. Uzavírá, že stavba bude překračovat hlukové limity a proto neměla být umístěna.

7. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítá nadlimitní zatížení území imisemi. Uvádí, že ve sdělení čj. MHMP 466999/2017 je přiznán negativní příspěvek imisí, a ten je kalkulován do roku 2019, když záměr bude v plném provozu nejdříve v roce 2021, kdy může být situace ohledně imisí odlišná. Ohledně výsadby stromů uvádí, že v důsledku opadávání listí stromů a sníženého slunečního svitu v zimě nelze považovat výsadbu listnatých stromů za dostatečné opatření, kdy v Praze je sluneční svit v poměru 1:

410. Za absurdní považuje závěr, že kompenzační opatření kalkuluje s ročním cyklem, neboť po třetinu roku, kdy bude docházet k významnému sezónnímu navýšení emisí, budou kompenzační opatření neúčinná, což je přímo uvedeno v rozptylové studii na str.

17. Přezkumné sdělení ze dne 18. 2. 2019 uvádí obecně, že sdělení MHMP 466999/2017 netrpí vadou, to se však týkalo posuzování vlivů na životní prostředí, a nikoliv na znečištění ovzduší samotného, k námitkám žalobce se dotčený orgán státní správy nevyjádřil. Uvádí, že pokud se k imisím benzo(a)pyreno mělo v souladu s ust. § 12 odst. 1 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, přihlížet, není jasné, proč překročení limitu se ignoruje, a pokud je žalobce již nyní zatížen nadlimitním hlukem, mělo by se přihlédnout i dalším nadlimitním parametrům. Za problematický považuje závěr ze str. 8 napadeného rozhodnutí, že nemovitosti žalobce jsou v území, kde imisní limity překračovány nejsou, neboť imise jsou modelovány na celý čtverec a že budou klesat se vzdáleností od zdrojů znečištění (dálnice), nemovitosti žalobce se nacházejí ve styku všech čtverců a při zprůměrování hodnot žalobce dojde ke stejnému závěru, jako MHMP OCP ve stanovisku 466999/2017. Dále uvádí, že průměrné roční koncentrace oxidů dusíku za období 2012 – 2016 se pohybují nad imisním limitem 30 µg/m, v samotném čtverci je limit překročen o 35%, ten je překročen i po započítání čistších oblastí vzdálenějších od dálnice, průměr čtyř čtverců je 31,2 µg/m. Uvádí, že závěr z odůvodnění napadeného rozhodnutí mu dává za pravdu, a že proto nemělo být rozhodnutí vydáno. Poukazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 2 As 187/2017-264, které je možné v jeho případě využít. Znovu opakuje, že orgány veřejné správy jsou povinny zajistit dodržování zákonných limitů znečišťování ovzduší, i malá překročení limitů jsou nezákonná, zvláště když nové stavby jsou doplňovány do hustě obydlených oblastí. Území je již nyní nadlimitně zatíženo a nová zástavba není vhodná.

8. Ve čtvrtém žalobním bodě napadá závěr ohledně stromů v ploše parkoviště, uvádí, že stavba navrhuje 252 parkovacích stání, kde je navrženo pouze 7 stromů, výjimka z povinného počtu stromů není odůvodněná, odůvodnění rozhodnutí nezmiňuje blíže, z jakých technických důvodů nelze stromy umístit v ploše parkoviště.

9. V pátém žalobním bodě namítá metodicky nesprávné hlukové studie, kdy kromě již namítaného stanoví podílu „nové“ dopravy na 15% a absence výhledu pro období reálného zprovoznění záměru, zpochybňuje způsob kalibrace modelu, který vykazuje shodu naměřené a vypočítané hodnoty na úrovni 67,7 dB, čímž nelze dosáhnout pouhými úpravami parametrů, při předpokládané rychlosti 50 km/h lze ověřovací modelací programem HLUK+ vypočítat hluk 61,5 dB, při vyšší skutečné rychlosti 80 km/h pak hluk 63,5 dB, při předpokladu horší kvality asfaltové vozovky pak 64,5 dB, autorka naměřila reálně 67,7 dB, ovšem kalibrací modelu by jí musel vyjít podobný výsledek 64,5 dB, tento rozdíl musel být překonán jiným způsobem, pravděpodobně přímou korekcí, což však autorka studie neuvedla.

10. V šestém žalobním bodě poukazuje na nezákonné odnětí ze zemědělského půdního fondu, neboť souhlas MHMP, odboru ochrany prostředí, ze dne 22. 3. 2017, kdy nezdůvodňuje požadavek zákona a neobsahuje žádné odůvodnění, proč je povoleno odnětí půdy v nejvyšší třídě ochrany. Považuje tento souhlas za nepřezkoumatelný, přičemž odkazuje na rozsudek nadepsaného soudu čj. 54 A 189/2018 (pozn. soudu – nemůže jít o rozsudek zdejšího soudu, neboť soudní oddělení 54 A u městského soudu nikdy neexistovalo). Ministerstvo životního prostředí sdělením ze dne 20. 3. 2019 podle názoru žalobce věc pouze formálně konstatovalo, zastavitelné území není vymezeno na celém pozemku parcelní číslo 276/1 v katastrálním území Křeslice, výjimku z povinnosti posuzovat veřejný zájem podle ust. § 9 odst. 5 písm. c) zákona o zemědělském půdním fondu na celý pozemek tak nelze použít. Dále uvádí, že nárůst počtu obyvatel obce Křeslice ze 471 v roce 2005 na 1050 v roce 2017 považuje za absurdní, neboť by každý obyvatel musel do obchodu několikrát denně, umísťovaná stavba pak sousedí s komerční zónou o rozloze 70 hektarů, kde je dostatek jiných supermarketů. Podle žalobce tak potřebnost nového obchodního domu je zpochybněna a žádný jiný veřejný zájem na jeho umístění neexistuje (odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze čj. 50 A 2/2017-147), a na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 2 As 187/2017-246.

11. V sedmém žalobním bodě napadá, že chybí závazné stanovisko k zásahu do ochranných podmínek zvláště chráněných druhů – čmeláka, a odkazuje na str. 17 Biologického průzkumu z prosince 2016 od Aleše Friedricha, průzkum hnízdění čmeláka nevyloučil, proto tvrzení ze sdělení MHMP 466999/2017 považuje za neodůvodněné, a výjimka ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb. nebyla udělena.

12. V osmém žalobním bodě napadá neposouzení souladu s územním plánem, kdy záměr zčásti zasahuje do plochy s funkčním využitím ZMK – zeleň městská a krajinná, závazné stanovisko odboru územního plánování ze dne 10. 4. 2018, blíže nezdůvodňuje nenarušení základní funkce ZMK umístěním komunikace, žalobce tvrdí, že umístění komunikace funkci významně narušuje a je tak v rozporu s územním plánem, odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, čj. 7 Afs 54/2007-62 (k tomu, že námitku neuplatnil v rámci odvolání, ale vznáší ji až v žalobě).

13. V devátém žalobním bodě namítá nedostatečné odůvodnění rozhodnutí, a to velice obecně, konkrétněji pouze tak, že se napadené rozhodnutí nevyjadřuje dále k vyjádření společnosti ČEZ Distribuce, a.s.

14. V desátém žalobním bodě uvádí, že jsou neaktuální závazná stanoviska, neboť projektová dokumentace byla opakovaně upravována a poslední je ze srpna 2018, z rozhodnutí není zřejmé, v čem spočívaly aktualizace. Výčet stanovisek a vyjádření dotčených orgánů je až na výjimky z roku 2017, tedy mladší, než verze projektové dokumentace. Dále uvádí, že územní rozhodnutí je vnitřně rozporné, když v podmínce č. 1 ukládá umístit stavbu podle aktualizované projektové dokumentace, zatímco v podmínce č. 39 pak uvádí datum 11. 6. 2017.

15. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval ji zamítnout jako nedůvodnou, přičemž obsahově uváděl obdobné argumenty, jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí. K prvému žalobnímu bodu mj. odkázal na přezkoumání sdělení příslušného odboru magistrátu, že záměr nepodléhá zjišťovacímu řízení, přičemž výslovně zohlednil i kritéria podle přílohy č. 2 zákona č. 100/2001 Sb. (možné kumulativní vlivy), a dále poukázal na to, že dne 1. 11. 2017 nabyl účinnosti zákona č. 326/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., takže nadále se jedná o záměr, který již není podlimitním. Nesouhlasí s tím, že záměr je dílčí etapou, namítaná judikatura není přiléhavá, neboť záměr nevykazuje prosazování obtížných či kontroverzních cílů, umístění stavby bylo v souladu s územně plánovací dokumentací, proti které se měl případně žalobce bránit. K hlukové problematice odkázal na závazné stanovisko Hygienické stanice hl. ml. Prahy ze dne 26. 7. 2018, které bylo potvrzeno stanoviskem ministerstva zdravotnictví ze dne 1. 3. 2019, žalovaný tyto závěry převzal do odůvodnění. Žalobcem namítané vady hlukové studie neuplatnil v rámci odvolání, proto se k nim žalovaný nevyjádřil v odůvodnění, nicméně svá tvrzení o účelovosti výpočtu neprokázal, nejbližší obytnou zástavbou je nemovitost žalobce, která se nachází v území, kde nejsou hlukové limity překračovány, počet automobilů byl v hlukové studii hodnocen v kapitole 8, realizací záměru nedojde k navýšení hlukové zátěže. K problematice čistoty ovzduší uvedl, že z rozptylové studie vyplývá, že nelze očekávat významné negativní vlivy na ovzduší, námitky žalobce byly vypořádány v odůvodnění napadeného rozhodnutí, poukázal dále na to, že žalobci nepříslušela ochrana veřejných zájmů, což překračuje jeho námitka překročení emisních limitů v dendrologické zahradě. K počtu stromů uvedl, že se s ní vypořádal v odůvodnění, minimální požadavek na 14 stromů je překročen, neboť jich bude vysazeno 40, a to opadavé, i neopadavé, přímo mezi parkovacími místy je navrženo 7 stromů a dalších 26 stromů na pozemku záměru. K hlukové studii uvedl, že žalobce se v odvolání omezil na zpochybňování metodiky měření, v žalobě napadá kalibraci výpočtového modelu a bez důkazů obviňuje zpracovatelku, žalovaný odkazuje na závěr ministerstva, že studie byla dostatečným podkladem. K zemědělskému půdnímu fondu odkazuje na závěr ministerstva životního prostředí, kdy uplynula lhůta 1 roku, kdy lze závazné stanovisko přezkoumat, ochrana kulturních vrstev půdy byla dostatečně zajištěna (podmínka č. 3 závazného stanoviska), záměr odpovídá rozvojovým možnostem obce, nikoliv pouze růstu počtu obyvatel, znovu poukázal na to, že žalobci nepřísluší hájit veřejný zájem. Ohledně námitky výskytu čmeláka uvedl, že nebyla uvedena v odvolání, dotčený orgán ochrany přírody nepřistoupil k doložení výjimky, neboť v žalobcem namítaném Biologickém průzkumu je uveden sporadický výskyt čmeláka, v dotčené ploše nejsou místa vhodná pro hnízdění. K námitkám týkajícím se územního plánu uvedl, že námitka nebyla uplatněna v odvolání, v průběhu řízení došlo opatřením obecné povahy s účinností od 12. 10. 2018 k přijetí Celoměstsky významné změny Z 2832/00 Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy, příslušný dotčený orgán potvrdil platnost souhlasného závazného stanoviska i po této změně, části infrastruktury realizované v ploše ZMK jsou hodnoceny jako podmíněně přípustné, komunikace do této plochy zasahuje pouze okrajově, připojení na technickou infrastrukturu je vedeno co nejkratší cestou a v podzemí. Ohledně námitky nedostatku odůvodnění uvedl, že žalobci nepřísluší ochrana jiných účastníků řízení, společnost ČEZ Distribuce a.s. námitky neuplatnila. Ohledně závazných stanovisek poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2010, čj. 7 As 17/2010-101, změněná dokumentace byla posouzena tak, aby mohla být podkladem pro rozhodnutí. K různým datům v závazném stanovisku uvedl, že příslušnému dotčenému orgánu byla předložena dokumentace v předchozím znění, ta se aktualizací neměnila.

16. Žalobce podal dne 10. 9. 2019 soudu podání nazvané jako doplnění žaloby. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že napadené rozhodnutí bylo zmocněnci žalobce doručeno dne 21. 6. 2019. Doplnění žaloby tak bylo provedeno po uplynutí zákonné lhůty pro podání žaloby podle ust. § 71 odst. 2 a § 72 odst. 1 soudního řádu správního, proto k němu soud nepřihlíží.

17. Zúčastněná osoba podala vyjádření k žalobě, v němž s žalobou nesouhlasí a navrhovala ji zamítnout jako nedůvodnou. Nejprve obecně namítla, že žalobce nemá dostatečnou aktivní legitimaci k podání žaloby, aby mohl uplatňovat veškeré námitky proti rozhodnutí, a obecně, aby vůbec mohl takovou žalobu podat pro nedostatek jeho tvrzení na dotčení jemu náležejících subjektivních veřejných práv. Konkrétně k obsahu žaloby uvedla, že ohledně prvého žalobního bodu není vůbec patrné, na jakém svém právu měl být žalobce dotčen, zúčastněná osoba nehodlá realizovat žádné další záměry v tomto území, kromě této stavby, záměr je v souladu s Územním plánem hlavního města Praha i Zásadami územního rozvoje, poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2012, čj. 1 Ao 7/2011-526 a ze dne 18. 9. 2019, čj. 2 As 119/2014-34, přičemž záměr byl v tomto případě hodnocen komplexně, kdy byly brány do úvahy i kumulativní vlivy, ohledně hluku naopak dojde realizací záměru k jeho poklesu, a poukazuje na jiné stavby, které rovněž nebyly posuzovány podle EIA. K námitkám ohledně hluku poukazuje na to, že se vycházelo z hlukové studie z roku 2018, rozporuje to, že původní hluková studie z roku 2016 posuzuje výhledový stav 6 let do budoucnosti, neboť hluková studie v rámci EIA vychází pouze z intenzit dopravy na dálnici D1 pro rok 2010, které je uvedeno na stránkách ŘSD ČR a dále byla přepočítána podle růstových koeficientů, hluková studie v roce 2016 byla zpracována v době, kdy tyto hodnoty nebyly na stránkách ŘSD ČR uvedeny. Hluková studie pro DUR však vychází z nejnovějších intenzit automobilové dopravy na dálnici D1 z roku 2016 uvedených na stránkách ŘSD ČR, tyto intenzity se navzájem výrazně liší (v roce 2016 došlo ke snížení intenzity), proto výsledky výpočtů obou studií nelze srovnávat. Rovněž uvádí, že modelováním do roku 2021 by nedošlo k výrazné změně. Ohledně staré hlukové zátěže poukazuje na to, že ta se vztahuje především na konkrétní chráněný venkovní prostor, hluková studie to zohledňuje v RVB č. 3 a 4. Argumentace stanoviskem Hygienické stanice hlavního města Prahy ze dne 31. 12. 2015 považuje za nepřípadnou, neboť toto stanovisko je zastaralé a hluková situace se v dané lokalitě výrazně změnila (pokles dopravy na D1, vystavění protihlukových stěn ve směru k obytné zástavbě obce Průhonice). Započítání nejistot do výpočtů se provádí pouze v rámci měření hluku, nikoliv pro starou hlukovou zátěž. Ohledně argumentace strategickou hlukovou mapou ČR poukazuje na stanovisko Krajské hygienické stanice Středočeského kraje ze dne 25. 4. 2019, kdy se o výsledky této strategické mapy opírat nelze, neboť nepopisují současnou situaci a výsledné hodnoty jsou uváděny v odlišných deskriptorech, které nejsou porovnatelné s hygienickými limity uváděnými v nařízení vlády č. 272/2011 Sb. Dále poukazuje na stanovisko ze dne 2. 7. 2018, kdy bylo kalkulováno s tzv. vlivem přetažené dopravy a vzhledem k existenci stávajících obchodních center v blízkosti záměru bylo uvažováno, že reálně nové obchodní centru Kaufland přiláká asi 15% nových zákazníků, zbývajících 85% jsou stávající zákazníci. Proto bylo vyhodnoceno, že záměr vygeneruje asi 265 nových pohybů osobních vozidel za 24 hodin, což je právě 15% zákazníků v rámci dopravní studie.

18. K námitce počtu stromů v ploše parkoviště zúčastněná osoba uvádí, že stromy jsou rozmístěny v souladu s ust. § 33 odst. 8 Pražských stavebních předpisů, stavba navrhuje 252 parkovacích stání, z nichž se na 113 stání vztahují požadavky na doplnění stromy, navrhované rozmístění stromů je učiněno tak, aby mohly být dodrženy a zachovány veškeré normy a předpisy na křížení a odstupy inženýrských sítí a staveb, stromy jsou rozmístěny do sponu parkovacích míst, další stromy severně od objektu. K metodicky nesprávné hlukové studii uvádí, že kalibrační měření bylo provedeno v tu dobu podle platného Metodického návodu, měření hluku bylo provedeno pouze pro kalibraci výpočtového modelu, a není tak měřením ve smyslu § 32a zákona č. 258/2000 Sb. K odnětí zemědělského půdního fondu uvádí, že žalobce není povolán k ochraně veřejného zájmu, zásah do své právní sféry nepopsal, v argumentaci pak opomíjí ust. § 4 odst. 4 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Záměr je v souladu s platným Územním plánem hlavního města Prahy, když je umístěn do plochy ZVO – ostatní s kódem využití území E a plocha ZMK – zeleň městská a krajinná.

19. K vyjádření žalovaného podal žalobce repliku, v níž setrval na svých závěrech a opakuje svou argumentaci.

20. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je ve vztahu k žalobním bodům mj. uvedeno, že námitka proti tzv. „salámové“ metodě směřuje do obsahu sdělení Magistrátu hlavního města Prahy, odboru ochrany prostředí, ze dne 30. 3. 2017, v němž je uvedeno, že záměr nepodléhá zjišťovacímu řízení podle zákona č. 100/2001 Sb., proto byl tento odbor požádán o přezkoumání stanoviska, a ve stanovisku ze dne 18. 2. 2019 uvedl, že sdělení bylo vydáno v souladu s právními předpisy. Dne 15. 2. 2017 obdržel oznámení o záměru, to bylo zpracováno odbornou osobou a věnovalo se posouzení relevantních vlivů odpovídající charakteru a rozsahu záměru, záměr svými parametry nedosahuje příslušných limitních hodnot (celková rozloha 1,76 ha nepřesahuje 5 ha, zastavěná plocha záměru 5 663,4 m nepřesahuje 6 000 m, počet parkovacích stání 252 nepřesahuje 500). Při projednání přihlédl ke kritériím, která jsou stanovena v příloze č. 2 k zákonu č. 100/2001 Sb. (vlastní záměr a příslušné zájmové území, významné potenciální vlivy na veřejné zdraví a životní prostředí), při hodnocení bral v úvahu i možné kumulativní vlivy (vlivy související s dopravou zohledňující stávající stav v území i předpokládaný vývoj, vliv dopravy byl vyhodnocen prostřednictvím hlukové a rozptylové studie, z nichž vyplynulo, že nelze očekávat významné negativní vlivy na akustickou situaci, resp. ovzduší a klima). Poukázal na nabytí účinnosti zákona č. 326/2017 Sb. V odůvodnění je dále uvedeno, že odbor ochrany prostředí zohlednil i možné kumulativní vlivy záměru, žalobcem předestřená judikatura, na tento případ nedopadá, neboť se týká dopravní infrastruktury, v tomto případě je předmětem posuzování celá stavba jako jeden celek a k žádnému dělení nedochází; žalobce se fakticky domáhá procesu posouzení vlivů na životní prostředí za celou obchodní zónu, to však mělo být uplatněno při vydání územně plánovací dokumentace.

21. K dodržení přípustných hodnot hluku a znečištění prostředí je v odůvodnění uvedeno, že hygienický stanice hlavního města Prahy vydala souhlasné závazné stanovisko ze dne 26. 7. 2018 na základě hlukové studie „Obchodní dům „Kaufland Křeslice“ z prosince 2016, která byla aktualizována v květnu 2018, ministerstvo zdravotnictví jako nadřízený orgán vydalo rozhodnutí ze dne 1. 3. 2019, kterým závazné stanovisko potvrdilo, neboť hygienické stanici byla předložena akustická studie vypracovaná v prosinci 2016 a aktualizovaná v květnu 2018, předmětem je zhodnocení stávající i výhledové hlukové studie v zájmové lokalitě, modelování bylo provedeno výpočtovým programem HLUK+ verze 11.04 Profi, výpočtům předcházela kalibrace výpočtového modelu podle naměřených hodnot. Nejbližší chráněná obytná zástavba je situována severozápadním směrem ve vzdálenosti asi 120 metrů od hranice areálu (rodinné domy se zahradou). Z akustické studie vyplývá, že situace je ovlivněna především automobilovým provozem na veřejných komunikacích (dálnice 01 a komunikace III. třídy). Pro kalibraci výpočtového modelu bylo provedeno měření hluku v listopadu 2016 po dobu 60 minut při komunikaci III/0310, která bude ovlivněna realizací záměru, naměřená hodnota nekorigovaná byla stanovena na LAeq, 1h = 67,7 ± 2 dB, výsledky výpočtu ukazují nulovou odchylku od naměřených hodnot, bod kalibračního měření odpovídá referenčnímu výpočtovému bodu, pro možné uplatnění korekci hygienického limitu hluku pro starou hlukovou zátěž bylo pro stávající zástavbu provedeno porovnání intenzit dopravy a vypočtení LEeeq,T v roce 2000 a 2008. Vyhodnocení hluku z dopravy bylo provedeno v aktivní i nulové variantě pro rok 2019, výpočtem bylo prokázáno, že oproti roku 2000 došlo v roce 2018 v referenčním výpočtovém bodu 3 a 4 ke zvýšení LAeq,T v denní i noční době, a to až o 1,6 dB, zvýšení je nižší než 2 dB, nejedná se proto o prokazatelné zvýšení ve smyslu nařízení vlády č. 272/2011 Sb. Korekce pro starou hlukovou zátěž je tak pro stávající chráněné stavby v souladu s § 12 odst. 4, 5 a 6 tohoto nařízení vlády. Po realizaci záměru nesmí dojít k dalšímu zvýšení hlukové zátěže podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2012, čj. 1 As 135/2011-246, což je v referenčním výpočtovém bodu č. 3 a 4 splněno, v bodu 1 a 2 dojde k poklesu hluku, neboť realizace stavby částečně odcloní hluk z okolních komunikací. Hygienické limity 60/50 dB v LAeq,T pro denní/ noční dobu tak jsou splněny. Ministerstvo upozornilo na to, že žalobce odkazuje na hlukovou studii z roku 2016, jako podklad pro rozhodnutí však byla použita hluková studie z roku 2018, když Hygienická stanice hlavního města Prahy ve svém stanovisku dostatečně vypořádala jak stávající akustickou situaci, tak možnost naplnění korekce staré hlukové zátěže a vliv stavby na stávající chráněné venkovní prostory, kdy výpočtem bylo predikováno, že vlivem realizace záměru nedojde k dalšímu zvýšení stávající hlukové zátěže. Ohledně napadení akustické studie (použité metodiky) ministerstvo uvedlo, že žalobce vycházel z neaktuálního podkladu, měření hluku bylo provedeno pro potřeby kalibrace výpočtového modelu, není tak měřením ve smyslu ust. § 32a zákona č. 258/2000 Sb., nejistota výpočtu se neuplatňovala ani ve studiích zpracovaných podle metodického návodu z 1. 11. 2010, ani podle metodického návodu zveřejněného ve věstníku MZ ČR 11/2017. Aktualizovaná akustická studie splňuje požadavky podle přílohy G Metodického návodu pro měření a hodnocení hluku v mimopracovním prostředí a byla dostatečným podkladem k záměru. Vlivem umístění stavby nedojde ke zvýšení hlukové zátěže, bude naopak odkloněn hluk z okolních komunikací, kdy referenční výpočtový bod č. 1 je umístěn na fasádě 2. nadzemního podlaží domu č. 159, který je ve vlastnictví žalobce, a kde naopak dojde k poklesu hlukové zátěže, v referenčních bodech 3 a 4 nedochází k žádné změněn.

22. Ohledně znečišťování ovzduší je v odůvodnění uvedeno, že napadené sdělení bylo předloženo dotčenému orgánu, a ten ve stanovisku ze dne 18. 2. 2019 uvedl, že po přezkoumání obsahu sdělení podle ust. § 6 odst. 3 zákona o EIA dospěl k závěru, že sdělení bylo vydáno v souladu s předpisy, z rozptylové studie vyplývá, že významné negativní vlivy na ovzduší nelze očekávat. Z hlediska ochrany ovzduší bylo doloženo závazné stanovisko MHMP OCP ze dne 7. 11. 2017. K žádosti o součinnost Magistrát hlavního města Prahy, odbor životního prostředí, uvedl, že z rozptylové studie sice vyplynulo, že imisní příspěvky benzo(a)pyrenu z provozu záměru včetně vyvolané dopravy byly vyhodnoceny do 0,0029 µg/m, tedy do 0,29% emisního limitu, orgány však k úrovni znečištění přihlížejí podle ust. § 12 odst. 1 zákona č. 201/2012 Sb. Často dochází k situaci, kdy je v území překračován limit pro benzo(a)pyren (1µg/m), tento limit je v současné době překračován asi na 54% území hlavního města Prahy, tento limit je stanoven v bodě 3 přílohy č. 1, má být tedy k němu přihlédnuto. Samotné překračování imisního limitu v určité lokalitě nevytváří nepřekročitelnou překážku pro umisťování nových zdrojů znečišťování, kdy je to možné za stanovení určitých podmínek. Kompenzační opatření nebyla v tomto případě uložena, proto tento odbor navrhoval aspoň zachování stávající úrovně znečištění. V odůvodnění je dále uvedeno, že žalobce odkazuje na mapy klouzavých pětiletých průměrů imisních koncentrací hlavních znečišťujících látek v síti 1 x 1 km, které jsou každoročně zpracovávány Českým hydrometeorologickým ústavem, z těchto map bylo zjištěno, že nemovitosti žalobce se nacházejí ve čtverci č. 469542, ve které nejsou imisní limity překračovány (činí 0,9 µg/m), takže umístěním záměru s vlivem ve výši 0,0029 µg/m nedojde k překročení imisního limitu 1,0 µg/m. Dendrologická zahrada se nachází ve čtverci č. 468542, ve kterém nejsou překračovány limity oxidů dusíku, pouze jižní část zahrady zasahuje do čtverce č. 468541, kde se průměrné roční koncentrace pohybují nad úrovní limitů z důvodu započítání imisních limitů z dálnice D1. V odůvodnění je uvedeno, že žalobce není oprávněn hájit veřejné zájmy, příslušný odbor magistrátu konstatoval, že z provozu předmětného záměru k průměrným ročním imisním koncentracím NO2 nezpůsobí překročení ročních imisních limitů, a že nebyly splněny podmínky pro uložení kompenzačních opatření. V oznámení záměru byla navržena výsadba 5 exemplářů javoru stříbrného, asi 17 kusů stálezelených i opadavých stromů, 11 lip a 7 javorů či lip na povrchovém parkovišti, vzhledem k počtu těchto stromů bude příspěvek benzo(a)pyrenu eliminován. K námitce, že listnaté stromy v zimním období nebudou tuto funkci plnit, je uvedeno, že imisní limit je roční a případné uložení kompenzačního opatření kalkuluje s ročním cyklem růstu listnatých stromů.

23. Dále je v odůvodnění uvedeno, že celkový počet parkovacích stání je navržen na 252, z toho je 139 umístěných v garážích objektu a 113 na parkovacích plochách, požadavky na doplnění parkoviště stromy se vztahuje pouze na povrchová parkoviště, podle ust. § 33 odst. 8 nařízení Pražských stavebních předpisů je třeba navrhnout 14 stromů, v ploše parkoviště je navrženo 7 stromů, na pozemku dále 33 stromů, požadavek je tak splněn. Ohledně odnětí ze zemědělského půdního fondu je v odůvodnění uvedeno, že byl požádán nadřízený orgán o potvrzení či změnu závazného stanoviska, ministerstvo životního prostředí sdělením ze dne 20. 3. 2019 uvedlo, že uplynula lhůta 1 roku, kdy bylo možné závazné stanovisko přezkoumat, k námitkám uvedlo, že ust. § 9 odst. 5 písm. c) zákona č. 334/1992 Sb. se při rozhodování o záměru neaplikuje přísnější pravidlo ust. § 4 odst. 3 tohoto zákona, s ohledem na nárůst obyvatel, předpokládaný rozvoj bytové výstavby, dopravní souvislosti, druh a parametry záměru, bezprostřední okolí lokality a obsah územně plánovací dokumentace, odpovídá obchodní centrum jako záměr občanské vybavenosti rozvojovým možnostem obce a nelze dovodit, že by realizací došlo k narušení organizace zemědělského půdního fondu.

24. Dále je k dalším odvolacím námitkám žalobce ve správním řízení v odůvodnění uvedeno, že při změně podkladů pro vydání územního rozhodnutí je v kompetenci stavebního úřadu posoudit, zda se změna týká veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy, z podmínky č. 1 prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že stavba bude umístěna v souladu s dokumentací, která mj. obsahuje výkres s datem 26. 7. 2018, v legendě výkresu je patrná i časová posloupnost a změny, aktualizace spočívají v drobných úpravách a plnění podmínek dotčených orgánů, jedná se o dílčí úpravy, které nevyžadovaly opakované posouzení. Podmínky č. 1 a 39 nejsou v rozporu, když podmínka č. 39 odkazuje na požadavek závazného stanoviska Úřadu městské části Praha 11 – odboru správy majetku, oddělení dopravy a silničního správního úřadu ze dne 22. 2. 2018, ve kterém je uvedeno, že stavba bude provedena v souladu s dokumentací vypracovanou 11. 6. 2017, která byla dotčenému orgánu předložena, součástí závazného stanoviska je výkres, z kterého je patrné, že záměr ani jeho umístění se v aktualizované situaci nijak nemění.

25. Dále je v odůvodnění uvedeno, že dotčený orgán na úseku ochrany přírody a krajiny nepřistoupil k doložení výjimky podle ust. § 56 zákona č. 114/1992 Sb., v Biologickém průzkumu je uveden pouze sporadický výskyt čmeláků a v ploše nejsou místa vhodná k hnízdění.

26. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto.

27. Soud se nejprve vyjádří k námitce zúčastněné osoby stran aktivní žalobní legitimace žalobce ve vztahu k přípustnosti podání této žaloby, neboť pokud by jí přisvědčil, pak by již nemělo smysl vypořádávat jednotlivé žalobní body. Soud s názorem zúčastněné osoby nesouhlasí – pokud byl žalobce účastníkem příslušného správního řízení, tak s ním bylo jednáno, o jím podaném odvolání bylo věcně odvolacím úřadem rozhodnuto, pak podle názoru soud má právo bránit se takovému rozhodnutí cestou soudního přezkumu, a to jako účastník podle ust. § 65 odst. 1 s.ř.s., neboť jeho právní sféra byla takovým pravomocným rozhodnutím zasažena a on tak má právo proti tomuto zásahu brojit. Skutečnost, jaké argumenty (žalobní body) pak v žalobě uvede, podle názoru soudu nesouvisí s obecnou žalobní legitimací žaloby, ale s konkrétním posouzením důvodnosti takto uplatněných žalobních bodů. Jinými slovy řečeno – ačkoliv soud může dospět k závěru, že žalobce neuvádí takové (žádné) žalobní body, jimiž by tvrdil porušení svých subjektivních veřejných práv, přesto z tohoto důvodu nelze konstruovat nepřípustnost žaloby ve smyslu procesních podmínek, a tu tak odmítnout, neboť tím soud nehodnotí postavení žalobce ve správním řízení, ale kvalitu jím vznesených žalobních bodů. Takové hodnocení podle názoru soudu lze učinit pouze v meritorním rozhodnutí. Proto soud žalobu žalobce věcně projednal.

28. K prvému žalobnímu bodu soud uvádí, že nesouhlasí s žalobcem v tom smyslu, že by na tento případ měla být aplikována judikatura týkající se tzv. „salámové“ metody, resp. že by záměr měl být posuzován nikoliv pouze tak, jak byl posouzen, ale v rámci zákona č. 100/2001 Sb. by měla být posuzována celá obchodní zóna. Za prvé je nutné uvést, že v tomto řízení soud posuzuje rozhodnutí o umístění stavby, nikoliv pořízení územně plánovací dokumentace, která může obecněji vymezovat nějaké části území. V tomto případě je umisťována stavba, která je s územně plánovací dokumentací v souladu, proto využití judikatury týkající se zejména liniových (dopravních) staveb není úplně přiléhavé. Navíc – tato judikatura nikdy nevyslovila závěr, že by v zastavěném území, které je na hraně příslušných limitů, neměla být realizována nová výstavba, pokud ta je v souladu s územně plánovací dokumentací. Každá kulturní krajina se v čase mění s ohledem na potřeby obyvatel, a proto zakonzervování těchto území z hlediska jejich další výstavby či rozvoje je nereálné.

29. V tomto případě nelze posuzovat z hlediska zákona č. 100/2001 Sb. celou již provozovanou a kolaudovanou obchodní zónu, neboť o ničem takovém nebylo vedeno příslušné správní řízení. To se týkalo umístění jedné stavby (resp. spíše souboru staveb) – záměru, který sice je umisťován do obchodní zóny, posuzován však musí být samostatně. Žalobcem namítaná ustanovení přílohy zákona č. 100/2001 Sb. podle názoru soudu nic takového nestanoví.

30. Podle přílohy 2 bod I.: „Parametry záměru musí být zváženy se zvláštním zřetelem na … 2. kumulaci jeho vlivů s vlivy jiných známých záměrů (realizovaných, povolených, připravovaných, uvažovaných),…“.

31. Podle přílohy 3 bod I. je základním údajem: „Charakter záměru a možnost kumulace s jinými záměry.“.

32. Tato kritéria podle názoru soudu byla dodržena, když jak odůvodnění, tak i vyjádření dotčených orgánů státní správy výslovně počítá se záměrem ve vztahu k již existujícímu území, jeho zastavěnosti a jeho charakteru. Jak je patrné ze shora citovaných ustanovení, podle názoru soudu z nich nijak nevyplývá, že by záměr měl být hodnocen jako celá obchodní zóna, nic takového v těchto přílohách uvedeno není.

33. Rovněž nelze vycházet z rozsudků citovaných žalobcem (rozsudky Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 47/2012-38, 2 As 119/2014-34, 9 As 28/2012-129 a 6 As 207/2014- 36), aniž by tedy v žalobě vymezil, proč z nich v tomto případě vycházet a jaké právní závěry z nich odvodit. Žalovaný v odůvodnění konkrétně uvedl, proč nelze tyto názory na tuto věc aplikovat, žalobce v žalobě tento závěr konkrétně ničím nezpochybňuje, pouze znovu obecně uvádí, že je nutné z těchto rozsudků vycházet (rozsudek 1 As 47/2012-38 se týká povolení výjimek podle zákona č. 114/1992 Sb. a dopravní stavby, rozsudek 2 As 119/2014-34 obecně stanovil, že záměr je nutné posuzovat s ohledem na ostatní stavby, což se tady stalo, rozsudek 9 As 28/2012-129 se týká dvou samostatných záměrů, žalobce neuvádí, v čem by na tento záměr měl být použit, rozsudek 6 As 207/2014-36 se týká spojení a rozdělení jednotlivých řízení). Podle názoru soudu tak žalobce nikde neuvedl základní argumentační zásadu při poukazu na judikaturu, tedy v čem je jeho případ s těmito ostatními srovnatelný a jaké obecnější závěry z jiných rozsudků lze použít i na jeho případ. S ohledem na tuto obecnost této části žalobního bodu se tak soud dále již nebude konkrétněji vyjadřovat.

34. Podrobněji v žalobě uvádí, že se odůvodnění nevypořádává s rozsudkem Nejvyššího správního soudu 2 As 119/2014-34, neboť stavebními objekty se rozumí rodinný dům. V odůvodnění napadeného rozhodnutí tento rozsudek Nejvyššího správního soudu sice uveden není, podle názoru soudu však se nejedná o takovou chybu, aby to mohlo celkové rozhodnutí zatížit vadou nepřezkoumatelnosti. Žalobce v žalobě uvádí svou citaci z podaného odvolání, podle názoru soudu však ten závěr, na který v žalobě poukazuje (tedy okolnost, že je nutné zohlednit existenci jiných záměrů a jejich dopad na zákonem chráněné zájmy) dané rozhodnutí respektuje a přímo z něho vychází (soud v tomto směru odkazuje na předchozí rekapitulační část odůvodnění). Z tohoto rozsudku Nejvyššího správního soudu neplyne závěr, že by mělo být řízení vedeno i o těch částech staveb příslušné obchodní zóny, které již jsou povoleny a užívány, a tím by vlastně tak měla být takto pravomocně skončená řízení otevřena a záměry znovu posouzeny. V celém řízení bylo počítáno s příslušným záměrem jako součástí celku obchodní zóny, tak se k tomu vyjadřovaly i příslušné studie i dotčené orgány státní správy, právní závěr plynoucí z tohoto rozsudku Nejvyššího správního soudu tak byl podle názoru soudu dodržen.

35. Ohledně námitky rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 9 As 28/2012-129 je možné uvést v podstatě totéž, když záměr byl posouzen v kontextu již ostatních povolených staveb.

36. Ohledně námitky napadající přezkumné sdělení ze dne 18. 2. 2019, že to rovněž neposuzuje celou obchodní zónu, ale pouze tento záměr, je tak možné uvést totéž. Toto sdělení vycházelo z podkladů pro rozhodnutí, posoudilo záměr ve smyslu ust. § 6 odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb., a vyhodnotilo záměr jako podlimitní, když oznámení záměru bylo zpracováno osobou s platnou autorizací a dostatečně se věnovalo posouzení relevantních vlivů, přičemž bylo přihlédnuto ke kritériím uvedeným v příloze č. 2 zákona č. 100/2001 Sb., a byly brány v úvahu i možné kumulativní vlivy (vlivy související s dopravou, hluková a rozptylová studie, vlivy na další složky životního prostředí). Podle názoru soudu tak záměr byl vyhodnocen jako podlimitní, neboť jinak být hodnocen nemohl, pokud sám o sobě příslušných limitů nedosahuje. Zároveň však nebylo opomenuto hodnocení záměru, byť podlimitního, z hlediska již stávající situace a její změny umístěním záměru, což je výslovně v tomto sdělení uvedeno. Podle názoru soudu tak bylo postupováno v souladu se zákonem č. 100/2001 Sb., ač žalobce v žalobě uvádí svůj subjektivní dojem, že se tak neděje, ten však nijak konkrétně nerozvádí. Další část této obecné námitky je směřována do zatížení hlukem a emisemi, které žalobce dále rozvádí v dalších žalobních bodech, proto se k nim soud vyjádří v hodnocení těchto dalších žalobních bodů.

37. V druhém žalobním bodě žalobce napadá posouzení zatížení území hlukem. V prvé části tohoto bodu žalobce uvádí obecná tvrzení ohledně hluku, aniž by uvedl, v čem by měla mít konkrétní dopad na vydané rozhodnutí. Konkrétněji napadá stanovisko hygienické stanice čj. HMSMP 37610/2018, přičemž napadá, že nekomentuje změnu od původní hlukové studie, že není zdůvodněno, proč sdělení čj. MHMP 466999/2017 pracuje s odhadem 50% nových zákazníků. Soud uvádí, že v případě vypracování aktualizované hlukové studie příslušné orgány státní správy musí vycházet z této studie, nikoliv z původní, která byla právě vypracováním nové nahrazena. Pokud tato nová aktualizovaná hluková studie je vypracována podle příslušných pravidel, závěry z ní plynoucí jsou pro státní orgány podkladem pro posouzení záměru. Tak se v tomto případě stalo. Není tak podle názoru možné poukazovat na původní hlukovou studii a tu srovnávat v dílčích ukazatelích se studií aktualizovanou, neboť každá ze studií měla svou metodiku a tu zpracovala. Rozhodně je nutné odmítnout argumentaci, která z původní hlukové studie použije některé hodnoty, které přepočítá podle jiných údajů, čímž se pochopitelně musí dojít k odlišným závěrům. V této věci bylo vydáno příslušné stanovisko, které bylo nadřízeným orgánem potvrzeno, přičemž konkrétně rozebralo výpočet příslušné hlukové zátěže s ohledem na aktualizovanou hlukovou studii i důvody, které vedly k výsledným hodnotám, které nejsou nadlimitní.

38. Ohledně odhadu 15% nových zákazníků, které záměr do území přivede, se jedná o odhad, a jako s takovým je nutné na něj nahlížet. Názor žalobce, že se jedná o odhad nízký, neboť není popsán způsob, jak se k němu došlo, soud považuje za nedůvodný – pokud se jedná o odhad, je nutné vycházet z toho, že ji zpracovatel hlukové studie v rámci své odbornosti použil, přičemž při srovnání velikosti záměru a již stávajícího obchodního centra se nejedná o hodnotu, která by byla v nějakém nepoměru. Žalobce uvádí, že tento odhad je v rozporu s pokladovou dopravní studií z roku 2016, který uvádí celkový objem generované dopravy na 1 779 vozidel za 24 hodin. Tato hodnota však v hlukové studii hodnocena byla ve výpočtech v článku 8, kde je výslovně uvedeno, že je počítáno celkem 1 764 návštěv za 24 hodin z průměrné obrátkovosti na 1 parkovací místo jako 7, tj. 3 528 pohybů osobních automobilů, a v podkladech pro hlukovou studii je uvedeno, že vycházela rovněž z aktualizované dopravně inženýrské studie z května 2018. Ač se tak nejedná přímo o překrývající se hodnoty, je patrné, že odchylky jsou nepatrné a že hluková studie z těchto podkladů vycházela a je hodnotila, a že žalobce odkazuje na poklad, který byl pro potřeby hlukové studie aktualizován a nelze tak na něj bez dalšího odkazovat. Žalobce dále odkazuje na podklady, které nebyly vzaty v úvahu při zpracování aktualizované hlukové studie z května 2018, proto logicky musí dojít k jiným výsledkům. Proto tyto údaje a výpočty z nich činěné soud nemůže hodnotit ani se k nim vyjadřovat, neboť nesouvisejí s podklady, z nichž správní rozhodnutí vychází. To se týká jak posuzování hodnoty dopravy v roce 2019, kdy žalobce srovnává obě hlukové studie, což však podle názoru soudu nelze, neboť je nutné vycházet z hlukové studie z roku 2018. Jak již bylo shora uvedeno, soud znovu opakuje – nelze vzít některé údaje z hlukové studie z roku 2016, ty potom přepočítat a použít na posuzovaný stav, neboť taková hluková studie nebyla součástí podkladů v tomto řízení. Skutečnost, že hluková studie z roku 2016 modelovala hluk za tři roky, přičemž hluková studie z roku 2018 tak činí na jeden rok, podle názoru soudu neznamená, že by hodnota pro rok 2019 musela být podle těchto výpočtů vzájemně srovnávána. Názor žalobce, že by hluk pro další tři roky musel být u hlukové studie z roku 2018 vyšší, soud považuje pouze za jeho názor, který pro věc samu nemá význam.

39. V další části žaloby žalobce srovnává jednotlivé tabulky a v nich uvedené hodnoty, přičemž tvrdí, že to je důkazem účelovosti vypracování aktualizované hlukové studie. Nic takového podle názoru však z aktualizované hlukové studie z roku 2018 neplyne, tato studie popisuje, jakou metodiku použila, hodnotila záměr i jeho zasazení do již existujícího prostředí, proto pouhé porovnání hodnot ze dvou hlukových studií bez napadení celé příslušné metodiky nemůže být pro zpochybnění aktualizované hlukové studie důvodné.

40. Žalobce dále uvádí, že model by se měl vztahovat k budoucnosti vzdálené minimálně 3 roky k okamžiku, kdy je možné očekávat plný provoz záměru, neuvádí však, kde je tato povinnost právní normou stanovena, aby se mohlo jednat o zákonnou povinnost. V další části žaloby žalobce nesouhlasí se závěrem ministerstva zdravotnictví ze dne 1. 3. 2019, ovšem opětovně tím, že srovnává hodnoty hlukových studií a na základě shora uvedeného svého výpočtu dochází k jiným hodnotám. Tak ale daná věc posuzována nebyla, a proto pokud ministerstvo zdravotnictví vycházelo z aktualizované hlukové studie z května 2018, žádné nezákonnosti se nedopustilo, neboť tato hluková studie byla podkladem pro vydání rozhodnutí.

41. V další části žalobce napadá samotnou hlukovou studii, kde opětovně uvádí konkrétní hodnoty z hlukové studie z roku 2016. Jak bylo již několikrát uvedeno – tato hluková studie nebyla podkladem pro rozhodnutí, proto podle názoru soudu tyto hodnoty nemohou být ani hodnoceny. Žalobce dále uvádí, že autorka hlukové studie použila pro hodnoty starou hlukovou zátěž, což je však nepřípustné, přičemž tento názor žalobce opírá o stanovisko Krajské hygienické stanice Středočeského kraje z 31. 12. 2015. Toto stanovisko však podle názoru soudu nemůže být pro danou věc použito, neboť nevychází z aktuálního stavu dopravy, kterou hodnotí právě aktualizovaná hluková studie k roku 2018 (tedy po třech letech). Soud tak v tomto směru pouze uvádí, že tato hluková studie byla posouzena v rámci odvolacího řízení příslušným nadřízeným správním úřadem a jako taková byla shledána jako souladná s příslušným Metodickým návodem pro měření a hodnocení hluku z roku 2017. Instančně nadřízený správní úřad tak vydal jiné stanovisko, než jaký měl podřízený správní úřad v roce 2015, a je tak nutné vycházet ze stanoviska ministerstva zdravotnictví z roku 2019, které hodnotí časově situaci aktuálnější a v postupu zpracovatelky hlukové studie neshledalo rozpor s metodickým pokynem. Tím pak žalobce v žalobě musí rovněž dojít k jiným závěrům, což však je možné těžko hodnotit, neboť z toho prostě dané rozhodnutí nevychází a takové závěry nemohou podklady pro rozhodnutí zpochybnit, neboť neodrážejí současnou situaci a metodiku. Názor žalobce, že hluková studie z roku 2016 a 2018 připouští použití nejvyšším možných limitů pro starou hlukovou zátěž a je možné je označit za nesprávné, je tak názorem žalobce, který nemá oporu v provedeném řízení – ve věci se vycházelo z hlukové studie z roku 2018, nikoliv 2016, jak bylo několikrát uvedeno, hluková studie z roku 2018 pak byla nadřízeným správním orgánem v rámci přezkumu shledána za souladnou s příslušnou metodikou, její využití jako podkladu pro rozhodnutí tak bylo v souladu se zákonem.

42. V podstatě totéž je nutné uvést k té části žalobních námitek, která vychází z toho, že navýšení hlukových limitů z titulu staré hlukové zátěže, čímž žalobce musí dospět k jiným vypočteným hodnotám, než zpracovaná hluková studie, a proto podle názoru soudu nelze vycházet z názoru, který byl uveden v rozsudku Městského soudu v Praze čj. 12 Ca 66/2006-77. Nelze tak přičítat další decibely k příslušným hodnotám, když žalobce v tomto směru tuto skutečnost nerespektuje a u tabulky 3 a 4 opětovně vychází z metodiky a výpočtů hlukové studie z roku 2016. Pokud žalobce uvádí, že obě hlukové studie (tedy tu z roku 2016 a 2018) považuje za účelově zpracované, pak se jedná o jeho názor.

43. Žalobce dále uvádí, že považuje stanovisko ministerstva zdravotnictví ze dne 1. 3. 2019 za chybné, neboť akceptovalo použití korekcí pro starou hlukovou zátěž a odhad hluku z automobilové dopravy pro rok 2019, stejně jako předpokládalo 15% objem nově generované dopravy, přičemž uvádí, že stanovisko pouze cituje hlukové studie. Podle názoru soudu však takový závěr nijak nelogický nebo nezákonný není – pokud byla v daném případě zpracována aktualizovaná hluková studie, která byla zpracována v souladu s příslušnou metodikou, pak je možné a logické z ní vycházet, neboť to byl právě důvod pro vypracování této studie. Pokud žalobce poukazuje na nárůst v tabulce 15 hlukové studie z roku 2016, pak je nutné znovu uvést, že z této hlukové studie se při rozhodování nevycházelo, a skutečnost, že nárůst v téže tabulce v aktualizované hlukové studii již není, tak nemůže bez dalšího svědčit o tom, že by aktualizovaná hluková studie byla zpracována chybně. Rovněž je nutné uvést, že namítaná tabulka č. 15 se týká vypočtených hodnot při měření hluku. Pokud žalobce namítá, že správní orgán straní žadateli z toho důvodu, že vzal v potaz opatření na dálnici D1 (výstavbu protihlukové stěny, výměny povrchu vozovky), aniž by poměřil průběžný nárůst dopravy, pak podle názoru soudu takový závěr nijak nelogický či jednostranný není – správní úřady vycházely ze stavu, který tu byl v době jejich rozhodování. Pokud tak v době rozhodování, na rozdíl od předchozího stavu, byla zároveň na dálnici D1 provedena shora uvedená opatření, je nutná je vzít v potaz. Z hustoty dopravy a odhadu její budoucí hustoty pak vycházela hluková studie, nelze tak tvrdit, že by tuto skutečnost správní orgány nevzaly na zřetel.

44. Po posouzení tohoto žalobního bodu soud dospěl k závěru, že námitky žalobce proti vypracované aktualizované hlukové studii nejsou způsobilé prokázat, že tato hluková studie byla zpracována v rozporu se zákonem. Pokud správní úřady z této hlukové studie vycházely a dospěly k závěru, že realizací záměru nedojde ke zvýšení hlukové zátěže k nemovitostem ve vlastnictví žalobce, žádné nezákonnosti se ve svém postupu nedopustily a žalobní bod je nedůvodný.

45. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítá, že byla nezákonně posouzena problematika nadlimitního zatížení území imisemi. Žalobce v žalobě namítá, že imisní příspěvek provozu záměru je kalkulován do roku 2019, ač záměr by měl být realizován až v roce 2021. Přímo tuto skutečnost žalobce v odvolání nenamítal, nicméně lze k této námitce uvést obecně totéž, co ke hlukové studii. Skutečnost, že záměr bude mít vliv na imise, čímž žalobce zdůvodňuje to, že měl pravdu, je v žalobě uvedena bez vztahu k tomu, proč by závěr ohledně imisí měl být nesprávný. Námitky žalobce byly v řízení vypořádány stanoviskem dotčeného orgánu státní správy, kdy se vycházelo z rozptylové studie, která významné negativní vlivy na ovzduší nepředpokládala. Pokud potom orgány ochrany ovzduší přihlédly k úrovni znečištění, to zároveň i zhodnotily, a dospěly k závěru, že předpokládaný záměr lze realizovat. Tuto část žalobního bodu tak soud nemá za důvodnou, neboť žalobce proti takovému závěru nic konkrétního nenamítá.

46. Žalobce namítá, že výsadba listnatých stromů není dostatečná, neboť ty v zimním období nemají listy, a za absurdní považuje závěr, že imisní limit je roční a kalkuluje s ročním cyklem růstu listnatých stromů. Absurditu tohoto závěru spatřuje v tom, že po třetinu roku, kdy bude docházet k významnému sezónnímu navýšení emisí, budou kompenzační opatření neúčinná. Soud v závěru žalovaného nic absurdního nespatřuje – pokud je pro nějakou činnost stanovena určitá metodika, která počítá mj. i s běžným přírodním cyklem listnatých stromů, a s ohledem na tuto skutečnost pak příslušnou kompenzační funkci počítá, jedná se o logický postup, který hodnotí určitou skutečnost v nějakém čase.

47. Žalobce v žalobě namítá, že přezkumné sdělení ze dne 18. 2. 2019 je pouze obecné a že se nadřízený orgán státní správy nevyjádřil k námitkám žalobce. Nic takového podle názoru soudu z tohoto stanoviska nevyplývá – je zde výslovně uvedeno, že záměr byl hodnocen ve vztahu ke kritériím, která jsou stanovena právním předpisem, kdy byly brány v potaz i možné kumulativní vlivy, kdy mj. z rozptylové studie nelze očekávat významné negativní vlivy na ovzduší či klima, přičemž příslušné sdělení bylo vydáno v souladu se zákonem č. 100/2001 Sb. Je tak zřejmé, že námitky žalobce hodnoceny byly, nicméně nebyly shledány důvodnými. To však nezakládá nezákonnost rozhodnutí. Pokud žalobce uvádí, že není uvedeno, proč by přiznaný negativní vliv záměru na další zhoršení situace měl být považován za přijatelný, pak soud takovou argumentaci nepovažuje za způsobilou zvrátit závěr z tohoto podkladu – na poměrně takto obecně vymezený žalobní bod je možné obecně uvést, že význam překročení limitu hodnocen byl s ohledem na všechny okolnosti, z nichž přezkoumávané stanovisko vycházelo. Významnými tak nebyly shledány všechny okolnosti, které byly hodnoceny. Konkrétnější reakce na takto vymezený žalobní bod není možná.

48. V další části žalobce uvádí, že považuje za problematický závěr v odůvodnění napadeného správního rozhodnutí, že jeho nemovitost se nachází ve čtverci, v němž limity nejsou překračovány, přičemž jeho nemovitosti se nacházejí v průniku dalších čtverců, jak znázornil graficky v žalobě, a při zprůměrování hodnot se tak žalobce dostává k závěru, že limity překročeny jsou. Takový postup podle názoru soudu nelze použít – pokud se nemovitost nachází v nějakém čtverci, je nutné vycházet z hodnot, které jsou pro tento čtverec platné, a nikoliv z průměru hodnot čtverců sousedních.

49. Pokud žalobce uváděl, že ve čtverci záměru je překročen limit oxidů dusíku, pak mu taková námitka nepřísluší, neboť jí neváže ke svým nemovitostem a nikde neuvádí, proč by tato skutečnost měla mít vliv na jeho právní sféru.

50. Ohledně žalobcových námitek týkající se dendrologické zahrady je pak možné uvést totéž – žalobce nemůže vznášet námitky za jiného, tedy za vlastníka této zahrady. Pokud tento subjekt rozhodnutí nebrojí, nemůže za něj tyto námitky uplatňovat subjekt jiný, neboť tím není dotčeno jeho veřejné subjektivní právo. Námitka žalobce, že by obecně neměly správní úřady povolovat záměr, který je obecně v rozporu s překročením limitů, tak podle názoru soudu v soudním řízení nemůže z tohoto důvodu obstát, a těžko se k němu v obecné rovině vyjadřovat, když se netýká právní sféry žalobce a nemusí zohledňovat specifika jednotlivých posouzení a vyjádření dotčených orgánů státní správy. Pokud žalobce poukazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 2 As 187/2017-264, pak to se týkalo jiného řízení podle stavebního zákona – územně plánovací dokumentace vydávané jako opatření obecné povahy. Obecně k dále takto rozvíjené žalobní argumentaci soud uvádí totéž, co shora k hlukové studii – v rámci odvolacího řízení bylo vyžádáno přezkumné stanovisko, které tyto skutečnosti hodnotilo a dospělo k závěru, že povolovaný záměr nebude mít významný negativní vliv. Proto pokud dochází k záměru v rámci schválené projektové dokumentace pro takové území, podle názoru soud takový závěr obstojí. Na žalobní argumentaci týkající se charakteru území je možné uvést, že bylo toto území hodnoceno s ohledem na současnou situaci, to plyne ze všech shora uvedených stanovisek. Soud znovu uvádí, že nikdy judikatura nezastávala závěr, že by i v mimořádně zatíženém území nebylo možné povolovat nové záměry, ale na tom, že všechny možné negativní vlivy je nutné při povolování zkoumat, a to zejména při pořizování územně plánovací dokumentace. Pokud je umisťován záměr do území, které je sice na hraně limitů, je však v souladu s územně plánovací dokumentací a takový záměr nemá významný vliv na již stávající situaci, takový postup je obecně možný a nikde nebylo vysloveno, že jen z tohoto důvodu by bylo nutné plánované záměry odmítnout.

51. Ve čtvrtém žalobním bodě nesouhlasí žalobce s počtem stromů v ploše parkoviště, přičemž poukazuje na ust. § 33 odst. 8 Pražských stavebních předpisů. Podle názoru soudu však žalobce ve své argumentaci opomíjí, že část ze stání (139) je umístěno v garážích, proto tato stání při své argumentaci nemůže započítávat do celkového počtu parkovacích stání, když celkový počet stromů je v rozhodnutí hodnocen nejen v ploše parkoviště (7 stromů), ale jinde na stavebním pozemku (dalších 14 stromů). Pokud žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí blíže nezdůvodňuje, proč nelze stromy umístit v ploše parkoviště, pak soud uvádí, že pokud žalobce výslovně umístění stromů v odvolání konkrétně nenapadal, nebylo žádného důvodu proč tuto skutečnost výslovně hodnotit v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Důvody pro konkrétní rozmístění stromů v ploše parkoviště jsou seznatelné z podkladů pro prvostupňové rozhodnutí, a není tak důvod při neexistenci konkrétní námitky je přepisovat do odůvodnění odvolacího správního rozhodnutí.

52. V pátém žalobním bodě žalobce napadá metodicky nesprávné hlukové studie, kdy způsob zpracování považuje za vysoce problematický, kdy opět namítá stanovení podílu nové dopravy na 15% - k této žalobní námitce se soud vyjadřoval při hodnocení druhého žalobního bodu. Konkrétněji napadá závěr zpracovatelky hlukové studie na str. 13 při kalibraci modelu, kdy po kalibraci vykazuje model shodu naměřené a vypočítané hodnoty, kdy byla naměřena reálně 67,7 dB, kalibrací by jí musel vyjít výsledek okolo 64,5 dB. Tuto argumentaci žalobce však přímo posuzovalo ministerstvo zdravotnictví s tím, že měření bylo provedeno pro potřeby kalibrace výpočtového modelu a nebylo měřením podle ust. § 32a zákona č. 258/2000 Sb., přičemž setrvalo na názoru, že hluková studie byla vypracována v souladu s příslušnou metodikou. Soud tak uvádí, že nelze bez dalšího pouze část výpočtu z této studie úspěšně napadnout tím, že podle názoru žalobce je účelová, když byly dodrženy podmínky pro její vypracování. Žalobce uvádí v žalobě pouze svůj názor a uvádí svoje výpočty, aniž by k takovému závěru však konkrétně uváděl, co a v čem je metodika hlukové studie nesprávná. Takové zpochybnění hlukové studie soud nepovažuje za možné – v hlukové studii je konkrétně uvedeno, proč byla kalibrace výpočtového modelu použita (článek 7.3 hlukové studie), stejně jako naměřená hodnota pro tuto kalibraci (článek 7.2.3 studie). Žalobce nikde neuvádí, proč by naměřená hodnota měla být nesprávná a v čem. Jedná se tak pouze o vytržení části hlukové studie, kdy je metodika zpochybňována pouze tím, že naměřená hodnota je táž, jako hodnota použitá pro kalibraci výpočtového modelu.

53. V šestém žalobním bodě žalobce napadá nezákonné odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, kdy souhlas ze dne 22. 3. 2017 nezdůvodňuje naplnění požadavků zákona o ochraně zemědělského půdního fondu podle ust. § 4 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 334/1992 Sb., a má za to, že souhlas je nepřezkoumatelný. Soud s touto žalobní argumentací nesouhlasí, neboť nezohledňuje ust. § 4 odst. 4 a § 9 odst. 5 písm. c) zákona č. 332/1992 Sb., který výslovně aplikaci ust. § 4 odst. 3 tohoto zákona vylučuje. Žalobce konkrétněji uvádí, že zastavitelné území není vymezeno na celém pozemku parc. č. 276/1 v k. ú. Křeslice. Na tuto námitku reagoval žalovaný v napadeném rozhodnutí mj. tím, že pozemky byly v průběhu projednání sloučeny pod parc. č. 276/1, a že stavba je umisťována do zastavitelného území a součástí bude dotčena nezastavitelná plocha. Podle názoru soudu je takový závěr v souladu se zákonem – pokud je záměr umisťován v souladu s plánovací dokumentací do plochy ZVO – ostatní s kódem využití území E a plocha ZMK – zeleň městská a krajinná, je tak umístěn v souladu s dokumentací a proto již není další posouzení nutné. Proto záměr do území umístit lze na základě platné územně plánovací dokumentace, a pokud odnětí ze zemědělského půdního fondu z tohoto území není nadále posuzováno ve smyslu ust. § 4 odst. 3, jedná se o postup, který je v souladu se zákonem č. 334/1992 Sb. Konkrétněji vymezil žalobce toto své stanovisko v šestém žalobním bodě (ohledně zastavitelnosti části shora zmíněného pozemku a jeho stavebního charakteru), soud tak v tomto směru odkazuje na vypořádání šestého žalobního bodu.

54. Pokud žalobce poukazuje analogické užití již zmiňovaného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 2 As 187/2017-264, pak soud znovu uvádí, že to se týkalo územně plánovací dokumentace. Pokud ta je již přijata, je nutné argumentačně vycházet z toho, že sám zákon č. 334/1992 Sb. stanoví odlišný postup při hodnocení kritérií pro odnětí zemědělského půdního fondu, a to je nutné respektovat. Analogické použití závěru z tohoto usnesení tak není možné pouhým odkazem na něj, ale zdůvodněním, proč je tato analogie možná i přes výslovné zákonné znění ust. § 4 odst. 4 tohoto zákona, což v žalobě obsaženo není.

55. Ohledně zpochybnění důvodů pro potřebnost realizace záměru se soud ztotožňuje se závěrem žalovaného, že žalobci takové zpochybnění nepřísluší, neboť se nedotýká jeho právní sféry. Za situace, kdy je záměr umisťován v souladu s územně plánovací dokumentací, nelze analogicky při hodnocení ochrany veřejného zájmu bez dalšího vycházet ze shora uvedeného závěru rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu. Nicméně – soud znovu uvádí, že podle jeho názoru v daném případě nebylo nutné posuzování ve smyslu ust. § 4 odst. 3 zákona č. 334/1992 Sb.

56. V sedmém žalobním bodě žalobce namítá chybějící závazné stanovisko k zásahu do ochranných podmínek zvlášť chráněných druhů. Podle názoru soudu nutnost pořízení tohoto stanoviska neplyne z jednoho z podkladů, z něhož se při posouzení věci vycházelo, tedy z Biologického průzkumu z prosince 2016, kdy je k bezobratlým živočichům uvedeno, že je zde sporadický výskyt čmeláků, kdy lokalitu využívají sporadicky jako potravní zdroj. Žalobce neuvádí v žalobě nic, co by tento závěr mělo zpochybňovat, neboť to, co z této studie cituje, tento závěr podporuje.

57. V osmém žalobním bodě namítá neposouzení souladu s územním plánem, když záměr částečně zasahuje do plochy s využitím ZMK – zeleň městská a krajinná, kde může být umístěná komunikace. Podle názoru soudu k této námitce rovněž bylo přihlédnuto, když bylo přihlédnuto k tomu, že v průběhu odvolacího řízení došlo ke změně Územního plánu sídelního útvaru pro hlavní město Prahu, a části infrastruktury jsou podmíněně přípustné, komunikace zasahuje do plochy pouze okrajově a nedojde k ohrožení funkce zeleně. Tato námitka tak vypořádána konkrétně byla, bylo zhodnoceno, jaký vliv tato komunikace bude mít, a proč je v tomto území přípustná. Tento žalobní bod se částečně kryje s šestým žalobním bodem. Žalobce konkrétně netvrdí nic, čím by tento závěr zpochybňoval, námitka pak výslovně je vypořádána na str. 11 – 12 odůvodnění napadeného rozhodnutí, není tedy pravdivé tvrzení žalobce, že by vypořádána nebyla.

58. V devátém žalobním bodě žalobce namítá nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí, což opírá o nevypořádání námitky společnosti ČEZ Distribuce, a.s. Tato námitka žalobci nepřísluší, neboť se nijak nedotýká jeho veřejných subjektivních práv.

59. V desátém žalobním bodě žalobce namítá, že závazná stanoviska jsou neaktuální, když namítá rozpor s podmínkou v prvostupňovém rozhodnutí, kdy poslední projektová dokumentace je v poslední verzi ze srpna 2018, a není z územního rozhodnutí zřejmé, v čem spočívaly aktualizace, kdy odůvodnění prvostupňového rozhodnutí dále uvádí výčet stanovisek a vyjádření z roku 2017. Tento žalobní bod je velice obecný a téměř neuchopitelný ve vztahu k žalobci – v odůvodnění napadeného rozhodnutí na obdobnou odvolací námitku žalovaný uvedl, že případné změny projektové dokumentace spočívají v drobných úpravách, které nevyžadují podrobné doplnění ze strany dotčených orgánů státní správy. Žalobce neuvádí, v čem konkrétně je tento závěr nesprávný a které konkrétní vyjádření je s ohledem na jaké změny projektové dokumentace neúplné. Za tohoto stavu soud nemůže rovněž na takto obecně vymezený žalobní bod reagovat.

60. K namítanému rozporu územního rozhodnutí v podmínce č. 1 a 39 je možné uvést v podstatě totéž – žalobce neuvádí, v čem se liší projektová dokumentace, která sloužila k vydání vyjádření silničního úřadu ze dne 11. 6. 2017, s tou ze dne 22. 2. 2018, aby to ve vztahu k vyjádření silničního úřadu byla podstatná změna dokumentace. Soud tak na takto obecný žalobní bod nemůže reagovat konkrétněji.

61. V dané věci tak soud uzavírá, že podanou žalobu nepovažuje za důvodnou a proto ji zamítl (ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.).

62. Ve věci soud rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání, neboť účastníci proti takovému postupu neměli ve stanovené lhůtě námitek a jednání k projednání žaloby nebylo nutné, když soud neprováděl další dokazování (ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.).

63. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Vzhledem k tomu, že žalovanému státu tyto nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.

64. Výrok o náhradě nákladů zúčastněné osoby se opírá o ust. § 60 odst. 5 s.ř.s., kdy soud této osobě žádnou povinnost neukládal, proto jí náklady řízení nemohly vzniknout.