6 A 129/2013 - 95

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: Jinonice – Vidoule, z.s., IČ: 68406363, se sídlem v Praze 5, Na Pomezí 14, zast. Dr. IUR. Lucií Gertner, advokátkou se sídlem v Praze 5, Na Pomezí 14, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, za účasti osoby zúčastněné na řízení: JTU Czech, s.r.o., IČ: 02612020, se sídlem v Praze 10, Vinohradská 1511/230, zast. JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Čelakovského sady 433/10, o přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné správy, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12.4.2013, čj. MHMP 236428/2013, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízen nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým bylo na základě jeho odvolání změněno rozhodnutí stavebního úřadu Městské části Praha 5 ze dne 21.1.2008, čj. OUR.Koš.p.1560/1-556/06-Če-ZUR/2 (dále také jen „stavební úřad“, pokud z kontextu nevyplývá, že stavebním úřadem je obecně míněn i žalovaný, co se týká úřadu, a „prvostupňové rozhodnutí“, pokud se tím má na mysli toto rozhodnutí). Ve správním řízení bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby, kterým bylo změněno dosud platné rozhodnutí Útvaru hl. architekta hl. m. Prahy ze dne 18.4.1984, a na pozemcích v katastrálním území Košíře byla umístěna stavba vymezená v tomto rozhodnutí (obytný soubor 23 bytových domů v pěti skupinách, včetně komunikací, zpevněných ploch a napojení na technickou infrastrukturu) – stavba s názvem „Bytové domy Na Pomezí v Praze 5“ (dále také jen „předmětná stavba“). Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě nejprve uvedl, že je občanským sdružením, jehož cílem je ochrana přírody a krajiny. V žalobě uvedl, že žalovaný podle jeho názoru nerespektoval předchozí zrušující rozsudek zdejšího soudu ze dne 27.6.2012, čj. 8 Ca 352/2008-63-67), resp. právní názor v něm uvedený. Uváděl, že žalovaný nezohlednil skutečnost, že v lokalitě Na Pomezí se prokazatelně vyskytují zvláště chráněné druhy živočichů, naopak je tato skutečnost na straně žalovaného bagatelizována, tento důvod uváděl žalobce v odvolání pod bodem 6 a 7. Uváděl, že v tomto směru dosud neproběhlo nezbytné řízení o výjimce ze zákazů z podmínek ochrany zvláště chráněných druhů Slavík obecný a Veverka obecná, dále pak Slepýš křehký, Otakárek ovocný, Otakárek Fenyklový, Roháč obecný, Ťuhýk obecný, a dále 5 druhů čmeláků. Dále uváděl, že se žalovaný nijak nevypořádal s jeho odvolacími námitkami pod bodem 2 a 10 jeho odvolání, že stavební záměr je umístěn ve vzdálenosti 20 metrů od hranice rozsáhlého lesního komplexu, který je cennou součástí přírodního parku Košíře – Motol. Namítl, stejně jako v odvolání, že rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru životního prostředí, které uvádí žalovaný, je v tomto směru nepoužitelné, neboť bylo vydáno v minulosti pro jinou stavbu a pro jiného investora. Dále namítl, že část stavby (obslužná komunikace sídliště) přímo zasahuje na pozemky lesů zvláštního určení, které jsou součástí Přírodního parku Košíře – Motol, kde platí stavební uzávěra. V dalším žalobním bodě uvedl, že žalovaný nezohlednil jeho námitky podané v odvolání týkající se dopravní zátěže komunikace Na Pomezí, neboť nepřihlédl k tomu, že původní platné územní rozhodnutí sídliště Na Pomezí obsahuje z důvodu zajištění dopravní obslužnosti podmínku pro umístění stavby, tj. doložit doklad o zajištění rekonstrukce další části komunikace Na Pomezí směrem do Jinonic zajišťující potřebné parametry pro MHD, dále že podle změny územního rozhodnutí bude obytný celek napojen na uliční komunikační systém v jiní části pozemku na komunikaci Na Pomezí, že chybí dopravní studie budoucího zatížení komunikace Na Pomezí z titulu realizace stavby směrem do Jinonic, tedy zejména vyhodnocení působení negativních vlivů z průjezdné automobilové dopravy na okolní přírodu a krajinu včetně městské hromadné dopravy, zároveň nebyl hodnocen nárůst dopravní zátěže dnes již přetížených komunikací Karlštejnská, Klikatá, Jinonická a Radlická s vazbami na širší okolí. Namítl dále, že žalovaný nepřihlédl k faktu, že komunikace Na Pomezí je od roku 2008 protiprávní zprovozněna pro veškerou průjezdnou automobilovou dopravu, včetně nezkolaudované části na pozemku čp. 1509, a že rekonstrukce této komunikace není pouhou stavební úpravou, ale zásadní změna dopravního režimu na komunikaci a podstatné rozšíření vozovky na úkor území přírodního parku Košíře – Motol a přírodní památky Vidoule, přičemž tento zásah vyžaduje projednání v územním řízení, přičemž v minulosti vydal příslušný stavební úřad správní rozhodnutí, které bylo později zrušeno, kde byla v podmínce č. 11 výslovně deklarována koordinace stavby komunikace se stavbou nazvanou Bytové domy Na Pomezí. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. K žalobním námitkám odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ohledně živočišných druhů, ty byly prokázány v přítomnosti čmeláka v několika druzích, který stavbou nebude dotčen, ostatní zjištěny nebyly. Ohledně vzdálenosti stavby od ochranného pásma lesa poukázal na příslušné rozhodnutí orgánu státní správy lesů k této problematice, nyní projednávaná stavba je již několikátá, a vždy je projednána s příslušnými úřady pouze změna stavby, proto žalobní námitka, že původní rozhodnutí je pro jinou stavbu nepovažuje za relevantní. Ohledně nárůstu dopravní zátěže uvedl, že ji hodnotil v odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 7 – 8, kde je uvedeno, že dopravní komunikace Na Pomezí není předmětem napadeného rozhodnutí, ale je řešena samostatně. Územní rozhodnutí disponuje rozhodnutím o připojení na komunikační síť, vydaný příslušným orgánem státní správy ve formě samostatného rozhodnutí. Nesouhlasí s tím, že žalobce podsouvá nutnost vybudování komunikace Na Pomezí jako celku v souvislosti s umísťovanou stavbou a uchyluje se k citaci podmínky rozhodnutí, které bylo vždy zrušeno. V současné podobě územního rozhodnutí není řešení komunikace Na Pomezí ve své dnešní nevyhovující podobě podmiňující investicí pro umístění předmětné stavby, tato část komunikace je předmětem samostatného rozhodnutí, ani s jejím užíváním pro potřeby předmětné stavby v části směrem do Jinonic se nepočítá. V řízení uplatňovala práva osoby zúčastněné na řízení nejprve osoba METROSTAV- PROMINECON a.s., při ústním jednání k návrhu této osoby soud připustil záměnu této osoby usnesením vyhlášeným při ústním jednání za osobu JTU Czech, s.r.o., neboť byly splněny podmínky pro vydání takového rozhodnutí podle ust. § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za použití ust. § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem ke skutečnosti, že tímto usnesením se vede řízení, soud jej nevyhotovoval a písemně neodůvodňoval (ust. § 55 s.ř.s.). Zúčastněná osoba, která nastoupila po předchozí osobě, přijala stav řízení. K žalobě uvedla, že žalovaný zohlednil výskyt chráněných živočichů a pro rozhodnutí použil výjimku pro uvedenou stavbu, která byla vydána rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 14.3.2005, a odboru životního prostředí žalovaného ze dne 25.4.2006. V těchto řízeních byl zjišťován případný výskyt dalších chráněných druhů v lokalitě, ten nebyl potvrzen a nebyl zde ani očekáván, žalobce se obou těchto řízení účastnil a proti druhému rozhodnutí se odvolal. Ohledně lesních porostů upozornila na příslušný správní úřad vydal dne 12.5.2005 rozhodnutí, že žadatel splňuje podmínky uvedené v původním rozhodnutí ze dne 16.6.1997, a proto takové rozhodnutí je stanoviskem orgánu státní správy lesů pro účely rozhodnutí o umístění stavby. Pro odstup stavby uvedl právní názor z předchozího zrušujícího rozsudku zdejšího soudu, že námitka žalobce nebyla shledána důvodnou, neboť mu pro ni chybí aktivní legitimace. Ohledně dopravní zátěže uvedl, že podklady pro rozhodnutí byly zpracovány Ústavem dopravního inženýrství hlavního města Prahy z března 2007, v jeho rámci byly provedeny modelové výpočty a zvažovány různé alternativy. K vyjádření žalovaného podal žalobce repliku, v níž setrval na svých stanoviscích. Poukázal na to, že výskyt chráněných živočichů se opírá o stanovisko staré 7 – 9 let, opětovně poukazuje na vzdálenost stavby od lesa minimálně 20 metrů, a na zastaralost posouzení dopravní zátěže z roku 2007. Při ústním jednání účastníci na svých procesních návrzích setrvali. Pro posouzení důvodnosti podané žaloby jsou podstatné tyto skutečnosti plynoucí z předloženého správního spisu. Rozhodnutím o umístění stavby ze dne 18.4.1984 útvaru hlavního architekta hlavního města Prahy, čj. 13681/83, byla podle tehdy účinného znění ust. § 37 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb. a § 39 tohoto zákona umístěna stavba na pozemcích č. parc. 1544/4, 1544/2, 1546/1, 1547, 1548, 1549, 1550, 1561, 1560, 1551, 1552, 1855, 1558/1-6, 1559, 1563/1, 1536/2, 1562, 2137, 1838/25, 1564, 1546/2 a 1508, 1405 v katastrálním území Košíře. Umístěna byla stavba 17 obytných domů s 604 bytovými jednotkami, občanské vybavenosti – restaurace, samoobsluhy, zdravotního střediska, kulturního střediska, základní školy, mateřské školy, jeslí a hromadných garáží včetně technické vybavenosti. Rozhodnutí nabylo právní moci. Pro umístění stavby byly stanoveny konkrétní podmínky, pod podmínkou č. 6 bylo mj. stanoveno, že před vydáním stavebního povolení je nutno doložit doklad o zajištění rekonstrukce další části komunikace Na Pomezí zajišťující potřebné parametry pro MHD pro napojení na stanici metra „Švermova“. Rozhodnutím ministerstva životního prostředí ze dne 14.3.2005 byla vydána výjimka podle ust. § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon č. 114/1992 Sb.“), výjimka ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů ještěrky obecné a slepýše křehkého k rušení v přirozeném vývoji a zásahu do jejich biotopu v souvislosti se záměrem stavby obytných souborů Na Poemzí a Arboreum v katastrálním území Košíře. Rozhodnutím odboru životního prostředí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 25.4.2005 byl udělen souhlas podle ust. § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. k umístění stavby „Bytové domy Na Pomezí, Praha 5, k.ú. Košíře. Toto rozhodnutí bylo rozhodnutím ministerstva životního prostředí ze dne 24.1.2006 potvrzeno, nabylo tak právní moci dnem 27.1.2006. Rozhodnutím odboru životního prostředí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 12.5.2005 pak byl vydán dodatek ke stanovisku ze dne 17.1.2005 v tom smyslu, že stanovisko orgánu státní správy lesů bylo vydáno pro účely územního řízení rozhodnutím ze dne 16.6.1997 (pro novou upravenou dokumentaci stavby Bytové domy Na Pomezí). Žádostí společnosti NAVATYP a.s. ze dne 5.5.2006 byl podán návrh na vydání změny územního rozhodnutí o umístění stavby Bytové domy „Na Pomezí“. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 21.1.2008, čj. OUR.Koš.p.1560/1-556/06-Če- ZUR/2 (prvostupňové správní rozhodnutí) bylo rozhodnuto o změně rozhodnutí o umístění stavby. Ve výroku je výslovný odkaz na rozhodnutí ze dne 18.4.1984, jehož platnost nevypršela, stavební úřad rozhodl tak, že na předmětných pozemcích zde vymezených parcelních čísel bude umístěna stavba 18 bytových domů, 5 rezidenčních bytových domů, vodovodní řady včetně přípojek k jednotlivým objektům, modifikovaná kanalizace, plynovodních řad a dalších obslužných staveb. Pro umístění stavby byly stanoveny zde konkrétně vymezené podmínky (konkrétní výčet těchto podmínek je s ohledem na rozsah žalobních námitek neúčelný). Současně tímto rozhodnutím nebylo vyhověno námitkám účastníka řízení – žalobce. V odůvodnění je mj. uvedeno, že navrhované umístění je v souladu s územním plánem sídelního útvaru hlavního města Prahy (vyhláška č. 32/1999 Sb. hl. m. Prahy), bylo doloženo povolení odboru životního prostředí Magistrátu hlavního města Prahy podle ust. § 17 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/2002 Sb., a dále souhlas podle ust. § 12 odst. 2 a výjimky podle ust. § 56 zákona č. 114/1992 Sb., a rovněž souhlas podle ust. § 14 odst. 2 zákona o lesích k dotčení pozemků do vzdálenosti 50 metrů od okraje lesa nejméně 20 metrů. Návrh pak vyhovuje požadavku na kapacitně vyhovující připojení staveb na pozemní komunikace. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 15.7.2008. Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou, o níž rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 27. června 2012, čj. 8 Ca 352/2008-63-67 tak, že rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění mj. uvedl tento právní názor, jímž byl žalovaný vázán, kdy se nejprve kladně vyjádřil k aktivní účasti žalobce jako tehdy občanského sdružení ke vznášení příslušných žalobních námitek. Dále pak uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze odkázal na závěry zjišťovacího řízení a řízení podle zákona č. 114/1992 Sb., aniž by odvolací námitky žalobce ve správním řízení konkrétně zhodnotil, což způsobuje nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí. Dále shledal důvodnou námitku, že nebyl odůvodněn závěr žalovaného ohledně odvolacího důvodu č. 10 týkajícího se odsouhlasení zásahu do 50 metrů od okraje lesních pozemků, kdy soud neshledal dostatečné odkaz na příslušné rozhodnutí. V další části soud uvedl, že nebyl řádně proveden výpočet dopravní zátěže, resp. že tyto úvahy v napadeném správním rozhodnutí chybí. Po tomto rozsudku vydal žalovaný nové správní rozhodnutí, které je napadené touto správní žalobou. Napadeným správním rozhodnutím byla výrokem změněna podmínka č. 55 bod a. prvostupňového správního rozhodnutí (jíž byla doplněna povinnost doložení souladu mezi celkovým počtem stání a skutečným počtem bytů). V odůvodnění je mj. uvedeno po rekapitulaci dosavadního správního řízení, že k námitce č. 1 a 8 ohledně navržení stavby na samé hranici přírodního parku Košíře, že není důvodná. Část připravovaného záměru se skutečně nachází na území přírodního parku Košíře – Motol, problematikou ovlivnění krajinného rázu se zabýval kompetentní orgán, který svým rozhodnutím udělil souhlas podle ust. § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, k umístění posuzované stavby dal souhlas rozhodnutím ze dne 25.4.2005, které bylo následně potvrzeno rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 24.1.2006. Navrženým záměrem dotčený krajinný ráz lze v daném případě vymezit jako vegetací zarostlý svah pod stolovou horou Vidoule, včetně zástavby táhnoucí se západním směrem, přičemž navrhovaná stavba se pohledově uplatňuje ze severu až severovýchodu a též z jihovýchodu, díky morfologii terénu, tvaru stolové hory a stávající zástavbě se stavba již neuplatňuje v pohledech z jiných směrů. V kontextu širších vztahů lze území hodnotit jako území nacházející se v městské struktuře, kde krajinný ráz, daný zejména fenoménem stolové hory ve spojení s jí definovaných terénním horizontem a doprovázený ozeleněnými svahy, představuje určitou kvalitativní hodnotu. S ohledem na prostorovou roztříštěnost a neuspořádanost území, nebylo toto území zahrnuto do území sousedícího přírodního parku Košíře – Motol. Dále je v odůvodnění k námitkám č. 2 a 10 žalobce v odvolání uvedeno, že problematika byla podrobně rozebrána v průběhu zjišťovacího řízení, kdy součástí spisu je rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 16.6.1997, kterým byl vysloven souhlas s dotčením pozemků do vzdálenosti menší než uvádí příslušný právní předpis, takový názor je pak určující i pro žalovaného jako stavební úřad. K námitce č. 6 a 7 je uvedeno, že v lokalitě jsou zaznamenány druhy čmeláků, jejichž populace nebude dotčena, neboť se jedná o létavé druhy s relativně velkou radiací, a je tedy předpoklad, že v případě potřeby změní své stanoviště. Na zvláště chráněné druhy byla rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 25.4.2005 vydána výjimka podle ust. § 56 zákona č. 114/1992 Sb. Ohledně námitky týkající se výpočtu dopravní zátěže je uvedeno, že podklady byly zpracovány Ústavem dopravního inženýrství hlavního města Prahy z března 2007, v nich jsou uvedeny výsledky sčítání stávajících intenzit automobilové dopravy na křižovatce ulic Na Pomezí, Naskové a Beníškové, byly provedeny modelové výpočty pro výhledové období variantně se zahrnutím výstavby v lokalitě Na Pomezí a bez této výstavby. Při obou variantách se zvažovaly další alternativy, a to s prodloužením komunikace Na Pomezí směrem do Jinonic od ulice Beníškové k ulici Puchmajerova nebo bez možnosti tohoto propojení. Záměr neuvažuje s žádným zvýšeným dopravním provozem po komunikaci Na Pomezí v úseku Sedlo – Beníškové nad rámec současného provozu (ani ve fázi výstavby, ani po dokončení), dopravní obsluha nového obytného souboru bude řešena dvěma novými obslužnými komunikacemi. Uvažuje se pouze s napojením na stávající komunikace severním směrem na ulici Plzeňskou, výpočty výhledových intenzit automobilové dopravy byly provedeny souborem programů PTV – VIS ION na modelové komunikační síti města. Tím je dosaženo zhodnocení vlivů navrhovaného záměru včetně vlivů ostatních realizovaných nebo připravovaných záměrů v širším území. Ohledně myšlenky využití provizorní panelové vozovky a vedení dopravy propustkem pod tratí, žalovaný akceptoval názor, že rozměry propustku jsou pro navrženou stavbu nevyhovující a použití provizorní panelové vozovky by znamenalo zvýšenou hlukovou zátěž. S přijatým řešením vyslovil pak souhlas příslušný dotčený orgán státní správy, jehož závěr není žalovaný oprávněn měnit. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto. Nejprve před samotným rozborem jednotlivých žalobních námitek je namístě upozornit, že v daném území stavba již umístěna byla, a to rozhodnutím ze dne 18.4.1984, které nabylo právní moci a které v době vydání nového správního rozhodnutí mělo své právní účinky. Současně přezkoumávané správní rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo, je pouze (z obsahového hlediska) změnou již jednou vydaného územního rozhodnutí, kdy je pochopitelně nutné v řízení vycházet z právního stavu účinného v době rozhodování správních orgánů (týkající se zpřísněných podmínek např. vydání příslušných souhlasů či povolení zejména ve vztahu k ochraně životního prostředí – srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2006, čj. 11 Ca 51/2005-72, dostupný na www.nssoud.cz), na druhou stranu velmi obdobná stavba již v území příslušným dosud účinným správním rozhodnutím umístěna byla. Napadeným správním rozhodnutím je tak posuzována změna již jednou takto vydaného (pravomocného) rozhodnutí o umístění stavby. Jinými slovy řečeno, pokud by příslušná osoba chtěla realizovat původní stavební záměr, mohla vycházet z tohoto původního správního rozhodnutí z roku 1984. Tímto způsobem je nutné příslušné správní rozhodnutí hodnotit, resp. přezkoumávat jeho zákonnost. Podle ust. § 41 zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (jako právní předpis účinný v rozhodné době, podle něhož byla podaná žádost právního předchůdce žadatele – zúčastněné osoby – posuzována): „(1) Stavební úřad může z podnětu navrhovatele nahradit územní rozhodnutí, které je v právní moci, novým územním rozhodnutím, jestliže se změnila územně plánovací dokumentace nebo jiné podklady pro územní rozhodnutí nebo podmínky v území. Za stejných okolností může stavební úřad nahradit územní rozhodnutí, které vydal z vlastního podnětu. (2) Stavební úřad projedná návrh na změnu územního rozhodnutí s účastníky řízení v rozsahu, v jakém se změna přímo dotýká jejich práv, právem chráněných zájmů nebo povinností, a s dotčenými orgány státní správy v rozsahu, v jakém se změna dotýká zájmů chráněných těmito orgány podle zvláštních předpisů. (3) Stavební úřad může z rozhodnutí o chráněném území, o ochranném pásmu a o stavební uzávěře v odůvodněných případech a po dohodě s dotčenými orgány státní správy povolit výjimku ze stavebního zákazu nebo z omezení některých činností v území.“. V prvém žalobním bodě žalobce nesouhlasí s tím, že nebyl zohledněn výskyt chráněných živočichů a že byla bagatelizována jeho odvolací námitka pod bodem 6 a 7. Nic takového podle názoru soudu ani z odůvodnění napadeného správního rozhodnutí, ani z přezkoumání řízení, které jeho vydání předcházelo, nevyplývá. Ohledně této problematiky je nutné uvést, že příslušný správní úřad posoudil výkon činnosti, která je předmětem tohoto správního povolení (tedy změny původního rozhodnutí o umístění stavby) a svým rozhodnutím vydal příslušný souhlas a výjimku v příslušném právním řízení (rozhodnutí příslušných orgánů státní správy ze dne 14.3.2005 a 25.4.2005). V odůvodnění žalovaný na rozhodnutí odkázal a uvedl logický závěr, že ostatní druhy živočichů nejsou buď v území očekávány, nebo se jedná o létavé druhy čmeláků, kdy je předpoklad, že tyto populace se přesunou jinam. Podle názoru soudu je takové zhodnocení v souladu jak s vydanými příslušnými správními rozhodnutími, jimiž byla příslušná věc posouzena a pravomocně rozhodnuta, a vychází tak ze stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (ust. § 3 správního řádu), tedy k žádnému pochybení při hodnocení této odvolací námitka nedošlo. Pokud žalobce poukazoval na další skutečnosti, je nutné uvést, že tak učinil až po lhůtě pro podání žaloby, proto soud na tyto skutečnosti nemůže brát zřetel, neboť je vázán pouze těmi žalobními body, které učinil žalobce ve lhůtě pro podání žaloby (ust. § 71 odst. 2 s.ř.s.). Obecně je však nutné k tomuto žalobnímu bodu uvést, že úspěšně se příslušná osoba může zpochybňovat postup ohledně zjištění chráněných živočichů pouze tehdy, pokud konkrétním způsobem vyvrátí či zpochybní zjištění příslušných správních orgánů, k čemuž touto žalobní námitkou nedošlo. Blíže tuto problematiku rozebral Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozsudku ze dne 24. 9. 2013, čj. 30 A 12/2012-34 (rovněž dostupný na www.nssoud.cz), na nějž soud ve stručnosti odkazuje a s nímž souhlasí. Lze tak k tomuto žalobnímu bodu uzavřít, že žalovaný v odůvodnění hodnotil odvolací námitku žalobce v tomto směru v souladu s obsahem správního spisu i vydaných příslušných veřejnoprávních povolení, a žádného žalobou vytýkaného neúplného hodnocení se nedopustil, které by mělo za následek nezákonnost takového postupu. Soud tak tento žalobní bod nepovažuje za důvodný. V podstatě totéž se dá uvést i k dalšímu žalobnímu bodu, v němž žalobce namítá nedostatečné se vypořádání s odvolacími námitkami pod bodem 2 a 10 jeho odvolání (odstup umísťované stavby od lesa). V dané věci je nutné uvést, že žalovaný v odůvodnění dostatečně jasně uvedl příslušné stanovisko (souhlas) orgánu státní správy lesů, který přímo tuto problematiku řešil a jí tak v rámci své zákonné kompetence vyřešil tak, že souhlas s umístěním této stavby udělil. Je pravda, že v odůvodnění napadeného správního rozhodnutí je toto rozhodnutí uvedeno pouze datem vydání dnem 16.6.1997, což není úplně přesná citace, neboť z obsahu správního spisu (uvedeného shora v odůvodnění tohoto rozsudku) je patrné, že se jedná o toto správní rozhodnutí, dále však výslovně rozšířené na předmětnou stavbu dodatkem stanoviska ze dne 12.5.2005. Ačkoliv se tak o určité pochybení v odůvodnění správního rozhodnutí jedná, podle názoru není natolik intenzívní, aby mohlo samo o sobě způsobit nezákonnost rozhodnutí či by se z něho dalo dovozovat nedostatečné vyčerpání příslušné odvolací námitky. Soud tak uzavírá, že z obsahu správního spisu je patrné, že příslušné správní rozhodnutí na tuto konkrétní stavbu, která byla správním rozhodnutím umístěna, bylo vydáno, a pokud tak v územním řízení z něho žalovaný i stavební úřad vycházel, nedopustil se žádného nezákonného postupu. Pokud žalobce uváděl, že toto rozhodnutí bylo vydáno pro jiného investora (jinou osobu), soud takový žalobní bod nepovažuje za důvodný, neboť podle jeho názoru takové správní rozhodnutí není nijak omezeno na konkrétní osobu. Příslušné správní rozhodnutí posuzuje umístění určité stavby (to je jeho úprava příslušných práv a povinností), tedy pokud dojde ke změně subjektu, k jehož žádosti bylo vydáno, nic to nemění na těchto vymezených právech a povinnostech. Ve třetím žalobním bodě žalobce uvádí svůj nesouhlas s posouzením svých odvolacích námitek týkajících se zvýšené dopravní zátěže v území. V této souvislosti je nutné uvést, že právě nedostatečné vypořádání se s touto odvolací námitkou bylo jedním z důvodů zrušení správního rozhodnutí předchozím rozsudkem zdejšího soudu. Jak bylo uvedeno výše v odůvodnění rozsudku, podle názoru soudu žalovaný tuto vadu odstranil a své rozhodnutí v odůvodnění dostatečně odůvodnil, přičemž konkrétně uvedl, z čeho vycházel, jak probíhala modelace příslušného stavu dopravy a kterých komunikací se tato dopravní zátěž bude dotýkat a jak bude řešena. Je pochopitelné a logické, že umístěním nových bytových jednotek dojde ke zvýšení dopravní zátěže lokality, toto zvýšení však podle názoru soudu bylo řešeno a v odůvodnění konkrétně zmíněno (provoz na stávajících komunikacích, výstavba nových, vyšší kapacita těchto komunikací apod.). Je nutné uvést, že stavební úřad v příslušném řízení musí nějaké řešení vybrat, a že žádné řešení nikdy neuspokojí úplně všechny subjekty v příslušném území. Vždycky musí stavební úřad v odůvodnění vysvětlit v případě konfliktu zájmů různých subjektů, proč právě určité řešení vybral a co ho k tomu vedlo. Tak tomu v daném případě bylo, když je zcela zjevné, že byly zvažovány různé varianty řešení. Pokud v konkrétních žalobních vymezeních žalobce poukazuje na podmínku č. 6 rozhodnutí o umístění stavby ze dne 18.4.1984, pak je nutné uvést, že touto úpravou již není možné argumentovat, neboť toto původní správní rozhodnutí bylo nahrazeno novým správním rozhodnutím. Žádná taková podmínka tak již z tohoto důvodu nemůže být účinná a závazná. V tomto případě bylo zvoleno v souvislosti s vydáním nového rozhodnutí jiné řešení příslušné dopravy (vyplývající i ze změněných podmínek oproti původnímu stavu z roku 1984), proto nelze touto variantou argumentovat. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí neplyne žalobní námitka, že by nebyla doprava zhodnocena (průjezdná automobilová doprava komunikace Na Pomezí a další komunikace Karlštejnská, Klikatá, Jinonická a Radlická), neboť z odůvodnění naopak plyne opak („sčítání stávajících intenzit automobilové dopravy na křižovatce ulic Na Pomezí, Naskové a Beníškové, byly provedeny modelové výpočty pro výhledové období variantně se zahrnutím výstavby v lokalitě Na Pomezí a bez této výstavby. Při obou variantách se zvažovaly další alternativy, a to s prodloužením komunikace Na Pomezí směrem do Jinonic od ulice Beníškové k ulici Puchmajerova nebo bez možnosti tohoto propojení. Záměr neuvažuje s žádným zvýšeným dopravním provozem po komunikaci Na Pomezí v úseku Sedlo – Beníškové nad rámec současného provozu (ani ve fázi výstavby, ani po dokončení), dopravní obsluha nového obytného souboru bude řešena dvěma novými obslužnými komunikacemi. Uvažuje se pouze s napojením na stávající komunikace severním směrem na ulici Plzeňskou, výpočty výhledových intenzit automobilové dopravy byly provedeny souborem programů PTV – VIS ION na modelové komunikační síti města. Tím je dosaženo zhodnocení vlivů navrhovaného záměru včetně vlivů ostatních realizovaných nebo připravovaných záměrů v širším území“). Podle názoru soudu takové hodnocení je dostatečně konkrétní, aby splnilo kritérium přezkoumatelnosti. Pokud žalobce namítá provoz na komunikaci Na Pomezí (jeho faktický stav) a její stavební určení, pak soud uvádí, že takové námitky nemůže uplatňovat v tomto správním řízení o umístění stavby příslušných domů, ale případně v konkrétních správních řízeních, které se této problematice věnují. Pro samotné rozhodnutí o umístění stavby tyto žalobní námitky nemohou být důvodné. V dané věci tak soud uzavírá, že podanou žalobu nepovažuje za důvodnou a proto ji zamítl (ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Vzhledem k tomu, že žalovanému státu tyto nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku. Výrok o náhradě nákladů řízení zúčastněné osoby se opírá o ust. § 60 odst. 5 s.ř.s., kdy soud této osobě žádnou povinnost neukládal, proto jí žádné náklady nemohly vzniknout.

Poučení