6 A 132/2012 - 47

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové v právní věci žalobce: Ateliér pro životní prostředí, o. s., se sídlem Praha 4, Ve svahu 1, IČ 69347760, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, za účasti 1. Občanské sdružení Pankrácká společnost, se sídlem Praha 4, Jankovská 526/6, IČ 26666154, 2. Sdružení Občanská iniciativa Pankráce, se sídlem Praha 4, Bartákova 1108/38, IČ 72533242, 3. Budějovická s. r. o., se sídlem Praha 4, Antala Staška 1670/80, IČ 28957172 zastoupena Mgr. Norbertem Ostrčilem, advokátem se sídlem Praha 1, V Kolkovně 920/5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. S-MHMP 307134/2012/OST/Fr , takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. S- MHMP 307134/2012/OST/Fr se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7800 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. S-MHMP 307134/2012/OST/Fr (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a osob zúčastněných na řízení č.1 a č.2 a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4, odboru stavebního ze dne 10. 1. 2012, č. j. P4/001795/12/OST/JARY o umístění stavby nazvané „Parkovací dům Budějovická“ na pozemcích parc. č. 1588/1, 1588/9, 1588/37, 1588/39, 1588/40, 3217/1, 3241 v katastrálním území Krč v Praze 4 na rohu ulic Antala Staška a Na Krčské stráni. V prvém žalobním bodu žalobce namítl, že ve studii Ateliéru ekologických modelů, s. r. o. (ATEM) z října 2010 týkající se modelového hodnocení kvality ovzduší, která je přílohou č. 1 „Dokumentace hodnocení vlivů na životní prostředí – Parkovací dům Budějovická“, není zohledněno z hlediska kvality ovzduší, že v okolí výše uvedeného záměru dochází k dalším stavbám, a to konkrétně dostavby Polikliniky Budějovická a administrativního komplexu na rohu ulic Budějovická a Sedlčanská. Z tohoto žalobce dovozuje, že koncentrace budov a aktivit v dané lokalitě již vyčerpaly limity přípustného zatížení daného území. Dle žalobce v závazném stanovisku Magistrátu hlavního města Prahy, odboru ochrany prostředí, č. j. MHMP-0696064/2011/1/OOP/VI ze dne 24. 8. 2011 v části 4 se daný orgán nezabýval imisním pozadím lokality a nezvažoval souvislosti zatížení území dalšími stavbami. Dle žalobce je toto závazné stanovisko neucelené. Žalobce zdůrazňuje, že odbor ochrany prostředí ve svém stanovisku opomenul, že v dané lokalitě jsou překračovány denní průměry koncentrace polétavého prachu PM 10 a to ve vyšší než limitní četnosti v roce, nebyl zjištěn podíl nejrizikovější frakce polétavého prachu PM 2,5, ač je správní orgán povinen tuto frakci prachu od roku 2011 zjistit. Dle žalobce je nová stavba s 509 parkovacími místy, 70 ordinacemi a dalšími nebytovými komerčními prostory ve 14 podlažích mohutným zásahem, který povede ke zhoršení provětrávání lokality a přitíží životnímu prostředí, a to nikoliv mírou nepatrnou. Žalobce dále uvedl, že dne 12. 5. 2011 byl vydán rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 10 Ca 62/2009 a následně rozsudek sp. zn. 10 Ca 61/2009, které se týkaly umístění stavby „EPOQUE Pankrác – hotel“, a odkázal na argumentaci, kterou uváděl v těchto soudních řízeních (překročení limitů přípustné zátěže hlukem a imisemi z ovzduší). Ve druhém žalobním bodu žalobce namítl, že ve studii Ateliéru ekologických modelů, s. r. o. (ATEM) z října 2010 je nesprávně zhodnoceno akustické zatížení dané oblasti (dle studie akustické zatížení bude minimální v řádu desetin dB). Dle žalobce akustické zatížení výrazně ovlivňuje dostavba bývalé Polikliniky Budějovická a stavba dalšího administrativního komplexu (ulice Budějovická a Sedlčanská). Žalobce poukázal na závazné stanovisko Hygienické stanice hlavního města Prahy č. j. HSHMP 33773/2011/Pol. 1978 ze dne 4. 10. 2011 vydané k projektové dokumentaci stavby „Parkovací dům Budějovická“ na pozemku parc. č. 1588/1, k. ú. Krč Praha 4, které konstatuje překročení hlukových limitů na ul. Antala Staška. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítl procesní pochybení žalovaného spočívající ve zúžení rozsahu námitek uplatňovaných občanskými sdruženími, neboť dle žalobce o výsledku přezkumu stanovisek orgánu ochrany ovzduší a Hygienické stanice v rámci odvolacího řízení se dozvěděl až z napadeného rozhodnutí. Dle žalobce do spisu v rámci odvolacího řízení přibyly nové podstatné podklady, ke kterým se odvolatelé nemohli vyjádřit. Tuto skutečnost žalobce považuje za zkrácení jeho procesních práv. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítl, že žalovaný, Úřad městské části Praha 4, odbor stavební, Hygienická stanice hlavního města Prahy i odbor životního prostředí Magistrátu hlavního města Prahy, přistoupily k předmětu daného řízení zcela rutinně, nezohlednily veřejné zájmy, rezignovaly na institut materiální pravdy, vybočily z mezí zákona, zcela ignorovaly judikaturu soudů a zásadu předběžné opatrnosti. Z těchto důvodů jsou vydaná rozhodnutí dle žalobce nezákonná. Žalovaný ve vyjádření k žalobě k námitce týkající se posouzení kvality ovzduší v dané lokalitě dotčeným orgánem ochrany ovzduší uvedl, že v územním řízení o umístění stavby Úřad městské části Praha 4, odbor stavební postupoval plně v souladu s ustanovením § 90 písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Stavební úřad posoudil záměr z hlediska souladu se závazným stanoviskem odboru ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „MHMP“) č. j. S-MHMP-0696064/2011/1/OOP/VI ze dne 24. 8. 2011. Žalovaný postupoval v souladu s § 149 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v odvolacím řízení stanovisko předložil Ministerstvu životního prostředí k jeho potvrzení nebo změně. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že není příslušným k hodnocení odborného posouzení kvality ovzduší a navrhnul, aby Městský soud v Praze vyžádal odborné vyjádření k této žalobní námitce od Ministerstva životního prostředí. Ohledně námitky týkající se nesouhlasu s výsledkem posouzení hluku v dané lokalitě Hygienickou stanicí hlavního města Prahy odkázal žalovaný na vypřádání předchozí námitky, neboť je shodné. Žalovaný předložil závazné stanovisko Hygienické stanice hlavního města Prahy č. j. HSHMP 33773/2011/Pol. 1978 ze dne 4. 10. 2011 Ministerstvu zdravotnictví. K námitce žalobce ohledně omezování procesních práv občanských sdružení žalovaný konstatoval, že ze strany stavebního úřadu ani z jeho strany k tomuto omezování nedocházelo. Na závěr žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí je výsledkem posouzení vydaného územního rozhodnutí několika nezávislými institucemi (žalovaný, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zdravotnictví, odbor dopravních agend MHMP). Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce, že instituce v daném případě postupovaly rutinně, rezignovaly na institut materiální pravdy a nehájily veřejné zájmy. Žalobce k těmto tvrzením žádný důkaz nepředložil. Osoby zúčastněné na řízení se k žalobě nevyjádřily. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: Dne 18. 8. 2011 podala společnost Budějovická s. r. o., IČO 28957172, se sídlem Praha 4, Antala Staška 1670 žádost o umístění stavby „Parkovací dům Budějovická“. Dne 28. 6. 2011 bylo vydáno MHMP, odborem ochrany prostředí, souhlasné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle § 10 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) pro záměr „Parkovací dům Budějovická, Praha 4, Krč“. Dne 24. 8. 2011 vydal odbor ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy závazné stanovisko č. j. MHMP-0696064/2011/1/OOP/VI, kde se v části 4 zabýval předmětnou stavbou z hlediska ochrany ovzduší podle § 48 odst. 1 písm. u) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. V této části závazného stanoviska odbor ochrany ovzduší konstatoval, že vlivy stavby byly podrobně posouzeny v rámci procesu dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, a to s kladným výsledkem. Postupem podle § 149 odst. 4 správního řádu bylo toto závazné stanovisko v souvislosti s odvolacím řízením a námitkami odvolatelů postoupeno Ministerstvu životního prostředí, které dne 11. 6. 2012 vydalo Potvrzení závazného stanoviska odboru ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy – „Parkovací dům Budějovická“ v jeho části 4, sp. zn. 1196/500/12, 46987/ENV/12. V odůvodnění potvrzení závazného stanoviska ministerstvo zdůraznilo, že v odvolání není požadováno přezkoumání závazného stanoviska MHMP OOP z hlediska ochrany ovzduší v režimu § 149 správního řádu. Ministerstvo k napadené části 4 uvedlo, že závazné stanovisko k ochraně ovzduší obsahuje pouze popis předmětné stavby a odkaz na již proběhlý proces EIA s kladným výsledkem, na jehož základě MHMP odbor ochrany prostředí souhlasí s umístěním stavby z hlediska ochrany ovzduší. Toto úsporné stanovisko dle ministerstva není optimálním řešením, přesto vychází z odborných podkladů (stanovisko a odborný posudek EIA, rozptylová studie), které byly vypracovány osobami s autorizací ministerstva a nelze tak zpochybňovat jejich odbornost. V závěru ministerstvo konstatovalo, že závazné stanovisko MHMP, odboru ochrany prostředí, bylo vydáno v souladu se zákonem. Dne 4. 10. 2011 vydala Hygienické stanice hlavního města Prahy č. j. HSHMP 33773/2011/Pol. 1978 závazné stanovisko, ve kterém vyslovila souhlas s návrhem dokumentace pro územní řízení „Parkovací dům Budějovická“. Vyslovený souhlas Hygienická stanice byl podmíněn splněním požadavků ve stanovisku uvedených. V odůvodnění tohoto stanoviska se Hygienická stanice vyjádřila k „Vyhodnocení hlukové zátěže vnesené užíváním parkovacího domu“ zpracované ATEM v říjnu 2010. Kalibračním měřením v září roku 2010 bylo prokázáno v současné době při ul. A. Staška překročení limitů v denní i noční době. Výpočty byly provedeny pro výstavbu, stacionární zdroje hluku a dopravu. Dle odůvodnění Hygienické stanice hluk stacionárních zdrojů a doprava vyvolaná samotným záměrem na neveřejných komunikacích, nezpůsobí překročení limitu 50 dB ve dne a v noci 40 dB. Předpokladem tohoto zjištění je dodržení všech nařízených opatření. Na veřejných komunikacích dojde v nejkritičtějším místě k navýšení již překročených limitních hladin hluku z dopravy max. o 0,4 dB a to v bodě 16. U objektu A. Staška 1357/78 dochází o zvýšení o 0,2 dB v bodě č. 2 v 2. NP u již překročených limitů pro hlavní komunikaci. V ostatních posuzovaných bodech dojde k max. nárůstu o 0,1dB nebo v lepších případech k poklesu hluku vlivem stínění objektem. Postupem podle § 149 odst. 4 správního řádu bylo toto závazné stanovisko v souvislosti s odvolacím řízením a námitkami odvolatelů postoupeno Ministerstvu zdravotnictví, které dne 26. 6. 2012 vydalo Potvrzení závazného stanoviska Hygienické stanice hlavního města Prahy č. j. 14520/2012-3/OVZ-13.4.2012. V odůvodnění se ministerstvo mj. vyjádřilo i ke konstatovanému překročení hygienických limitů a konstatovalo, že toto překročení nesouvisí s dopravou spojenou s provozem posuzovaného záměru „Parkovací dům Budějovická“. Vyšší hladiny akustického tlaku v chráněných venkovních prostorech dle ministerstva jsou vyvolány provozem na veřejných městských komunikacích. Překročení je dlouholeté. Pro realizaci záměru se předpokládá zvýšení ekvivalentních hladin akustického tlaku v chráněném venkovním prostoru max. o 0,6 dB v okolí posuzovaných komunikací. Dle ministerstva na základě těchto skutečností vyplývá, že posuzovaný záměr k nepříznivé akustické situaci přispívá pouze zanedbatelným podílem. Dne 14. 10. 2011 oznámil stavební úřad zahájení územního řízení a ústní projednání žádosti nařídil na den 24. 11. 2011. Úřad Městské části Praha 4, odbor stavební (dále jen „stavební úřad“) vydal dne 10. 1. 2012 rozhodnutí č. j. P4/001795/12/OST/JARY o umístění stavby nazvané „Parkovací dům Budějovická“ na pozemcích parc. č. 1588/1, 1588/9, 1588/37, 1588/39, 1588/40, 3217/1, 3241 v katastrálním území Krč v Praze 4 na rohu ulic Antala Staška a Na Krčské stráni. Proti tomuto rozhodnutí podali dne 8. 2. 2012 společné odvolání žalobce, Občanské sdružení Pankrácká společnost, Sdružení Občanská iniciativa Pankráce, „Zelené Kavčí Hory“ a Tilia Thákurova. Odvolání občanského sdružení „Tilia Thákurova“ žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl jako nepřípustné, odvolání ostatních odvolatelů zamítl a rozhodnutí Úřadu Městské části Praha 4, odboru stavebního ze dne 10. 1. 2012, č. j. P4/001795/12/OST/JARY potvrdil. Žalobce ve svém samostatném odvolání ze dne 10. 2. 2012, doručeném správnímu orgánu I stupně dne 14. 2. 2012 namítl, že výrok rozhodnutí nepodává srozumitelnou informaci, jak je stavba situována, svým rozhodnutím složitě formuluje minimální vzdálenost stavby od hranic pozemků a rozhodnutí nebylo řádně účastníkům doručeno. Dle žalobce správní orgán prvního stupně pochybil, pokud v době doručování rozhodnutí nebyla k tomuto rozhodnutí připojena grafická příloha. Žalobce dále poukázal na to, že v lokalitě nesmí být překročeno únosné zatížení území a do nadlimitně zatíženého území nelze nový přitěžující zásah umisťovat, aniž by bylo zároveň zajištěno bezpečné dosažení podlimitu. Dle jeho názoru je závazné stanovisko Hygienické stanice odbyté a v lokalitě jsou překročeny denní průměry koncentrace polétavého prachu PM 10, nebyla zde zkoumána frakce PM 2,05 a její podíl, i když je povinností správního orgánu sledovat tento ukazatel. Stavba dle žalobce zhorší provětrávání lokality. Dále žalobce vyslovil nesouhlas s tím, že krajinný ráz nemůže být dotčen stavbou. Poukázal na to, že orgán ochrany ovzduší se imisním pozadím lokality a příspěvkem záměru k němu vůbec nezabýval. Dle žalobce orgán ochrany ovzduší opomněl, že po dobu výstavby bude fungovat kyvadlová doprava mezi parkovištěm U družstva Práce a poliklinikou Budějovická, což je bezpochyby další zatížení. Dále žalobce vyjádřil názor, že návrh nereaguje na okolní zástavbu. V odvolání žalobce výslovně požádal o přezkum závazných stanovisek Hygienické stanice a orgánu ochrany ovzduší MHMP v bodě 4. Další odvolací námitky pak žalobce směřoval k závaznému stanovisku orgánu ochrany ovzduší MHMP část. 5A s ohledem ochranu krajinného rázu, který je dle jeho názoru zcela jistě stavbou ovlivněn. Poukázal na zužování práv občanských sdružení v daném řízení s ohledem na ustanovení § 89 odst. 4 stavebního zákona s ohledem na uplatňování námitek z hlediska veřejného zájmu, jehož ochranou se podle zvláštního předpisu zabývají. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zrekapituloval průběh správního řízení a vyjádřil se k odvolacím námitkám. K odvolací námitce, že výrok rozhodnutí nepodává srozumitelnou informaci, jak je stavba situována, uvedl, že podle ustanovení § 92 odst. 4 stavebního zákona po dni nabytí právní moci územního rozhodnutí stavební úřad předá žadateli jedno vyhotovení územního rozhodnutí opatřeného záznamem o účinnosti spolu s ověřenou grafickou přílohou v měřítku katastrální mapy. Základním zdrojem informací pro posouzení stavby je správní spis, jehož součástí je odborně zpracovaná dokumentace. Dle žalovaného žádný právní předpis nestanoví povinnost uvést přesnou specifikaci projektové dokumentace ve výroku rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že odvolací námitky směřují proti obsahu závazných stanovisek vydaných odborem ochrany prostředí MHMP (závazné stanovisko odboru ochrany prostředí MHMP sp. zn. S-MHMP-0696064/2011/1/OOP/VI ze dne 24. 8. 2011) a Hygienickou stanicí (závazné stanovisko Hygienické stanice hlavního města Prahy č. j. HSHMP 33773/2011/Pol. 1978), předložil žalovaný závazná stanoviska v souladu s ustanovením § 149 odst. 4 správního řádu nadřízeným orgánům. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul stanoviska nadřízených orgánů, která přezkoumala daná závazná stanoviska. K námitce žalobce, že souhlasné stanovisko Hygienické stanice hlavního města Prahy č. j. HSHMP 33773/2011/Pol. 1978 ze dne 4. 10. 2011 je odbyté a nic neříkající, a že v lokalitě jsou překročeny denní průměry koncentrace polétavého prachu PM 10 a že nebyla zkoumána frakce PM 2,5, žalovaný konstatoval, že v odůvodnění závazného stanoviska Hygienická stanice uvádí, že vyhodnocení hlukové zátěže vnesené užíváním parkovacího domu bylo zpracováno firmou ATEM – Atelier ekologických modelů s. r. o. v říjnu 2010 a je přílohou Dokumentace hodnocení vlivů na životní prostředí dle přílohy č. 4 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. K odvolací námitce týkající se dotčení krajinného rázu žalovaný uvedl, že z hlediska krajinného rázu byl záměr kladně projednán, dle závazného stanoviska odboru ochrany prostředí MHMP sp. zn. S-MHMP- 0696064/2011/1/OOP/VI ze dne 24. 8. 2011. Z hlediska výškových poměrů bylo zjištěno, že stavba zanikne mezi okolními vysokopodlažními budovami a nebude tak vytvářet negativní vlivy na harmonické měřítko či estetickou hodnotu krajinného rázu místa a oblasti. Žalovaný dále uvedl, že vliv provedení záměru na životní prostředí byl posouzen podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, jehož výsledkem bylo souhlasné stanovisko dotčeného orgánu. Ve stanovisku EIA je uvedeno, že posuzovaný záměr při realizaci navržených opatření k ochraně životního prostředí minimálně ovlivní živočichy, ekosystémy, půdu, horninové prostředí, vodu, klima, krajinu, přírodní zdroje, hmotný majetek a kulturní památky. Ovlivní sice rostliny (dřeviny), ovzduší, hlukovou situaci, avšak ovlivnění dřevin je plně kompenzované, ovlivnění ovzduší je nevýznamné, ovlivnění hlukové situace při provozu není významné a v části území je pozitivní a technickými a organizačními opatřeními řešitelné. Žalovaný zdůraznil, že záměr byl projednán s dotčenými orgány z hlediska ochrany složek životního prostředí, ochrany veřejného zdraví a dopravy a jejich závazná stanoviska byla přezkoumána podle § 149 odst. 4 správního řádu jejich nadřízenými správními orgány. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Soud ve věci rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť proto byly splněny podmínky stanovené v § 51 odst. 1 s. ř. s. Podle § 17 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší (účinného do 1. 8. 2012) příslušný orgán ochrany ovzduší vydává stanoviska a povolení k řízením podle zvláštního právního předpisu, která obsahují podmínky ochrany ovzduší. Jsou jimi závazná stanoviska k umísťování staveb zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů, Podle § 149 odst. 1 správního řádu ve znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí závazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány. Podle § 149 odst. 4 správního řádu jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s vyjádřením správního orgánu prvního stupně a s vyjádřením účastníků. Po dobu vyřizování věci nadřízeným správním orgánem správního orgánu, který je příslušný k vydání závazného stanoviska, lhůta podle § 88 odst. 1 neběží. Ze správního spisu soud zjistil, že žalovaný nezaslal odvolání žalobce ze dne 10. 2. 2012 ústřednímu orgánu státní správy, který potvrzuje závazné stanovisko, tedy v tomto případě Ministerstvu životního prostředí. V tomto odvolání ze dne 10. 2. 2012 žalobce uplatnil námitku proti souhlasnému stanovisku odboru ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „MHMP OOP“) č. j. S-MHMP-0696064/2011/1/OOP/VI ze dne 24. 8. 2011. Ze správního spisu vyplývá, že Ministerstvu životního prostředí, které přezkoumává souhlasné stanovisko odboru ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy, bylo doručeno žalovaným pouze společné odvolání žalobce, Občanského sdružení Pankrácká společnost, Sdružení Občanská iniciativa Pankráce, „Zelené Kavčí Hory“ a Tilia Thákurova ze dne 1. 2. 2012 (správnímu orgánu I. stupně doručené dne 8.2.2012). Ze spisu nevyplývá, že by bylo žalovaným jako odvolacím orgánem doručováno Ministerstvu životního prostředí a Ministerstvu zdravotnictví samostatné odvolání žalobce ze dne 10. 2. 2012, i přesto, že dne 23. 3. 2012 správní orgán I. stupně doručil společné odvolání shora uvedených účastníků ze dne 1. 2. 2012 a odvolání žalobce ze dne 10. 2. 2012 žalovanému. Ze spisu dále vyplývá, že žalovaný dne 5. 4. 2012 požádal Ministerstvo životního prostředí o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska odboru ochrany prostředí ze dne 24. 8. 2011 č. j. S- MHMP- 0696064/2011/1/OOP/VI a k žádosti přiložil pouze společné odvolání shora uvedených účastníků ze dne 1. 2. 2012 a dále požádal Ministerstvo zdravotnictví o potvrzení souhlasného stanoviska Hygienické stanice č. j. HSHMP 33773/2011/Pol. 1978 ze dne 4. 10. 2011 a opět přiložil pouze společné odvolání ze dne 1. 2. 2012. Tímto postupem tak žalovaný porušil zákonnou povinnost stanovenou v § 149 odst. 4 správního řádu zaslat odvolání spolu s vyjádřením správního orgánu prvního stupně a s vyjádřením účastníků nadřízenému orgánu (tedy ministerstvu) k potvrzení nebo změně závazného stanoviska. Ministerstvo životního prostředí dne 11. 6. 2012 pod č. j. 1196/500/12, 46987/ENV/12 potvrdilo souhlasné stanovisko odboru ochrany prostředí MHMP a v odůvodnění uvedlo, že v odvolání není požadováno přezkoumání závazného stanoviska MHMP OOP z hlediska ochrany ovzduší v režimu § 149 s. ř. a tedy, že nebyl naplněn důvod k jeho přezkoumávání. V samostatném odvolání žalobce ze dne 10. 2. 2012, konkrétně v bodu 4 tohoto odvolání však byla vznesena námitka proti obsahu stanoviska MHMP OOP ze dne 24. 8. 2011 a žalobce výslovně v odvolání požadoval jeho přezkum. Žalobce ve svém odvolání v bodě 4 upozorňoval na to, že se orgán ochrany ovzduší se nezabýval imisním pozadím lokality, opomněl, že po dobu výstavby má fungovat kyvadlová doprava mezi parkovištěm U družstva práce a Poliklinikou Budějovická, což je další zatížení okolí, upozornil na nedostatečnost závazného stanoviska, namítl, že jsou v oblasti překračovány denní průměry koncentrace polétavého prachu PM 10, nebyla zkoumána frakce PM 2,5. Na tyto námitky Ministerstvo životního prostředí nemohlo reagovat, neboť dle spisu mu toto odvolání nebylo doručeno. Tím, že odvolací správní orgán nedoručil samostatné odvolání žalobce Ministerstvu životního prostředí, dopustil se procesního pochybení a závěr Ministerstva životního prostředí uvedený v potvrzení závazného stanovisko neobstojí z hlediska přezkumu ochrany ovzduší, neboť se nijak nevyjádřilo k imisnímu pozadí lokality, k překračování denních průměrů koncentrace polétavého prachu PM 10 a k frakci PM 2,5, tedy k námitkám žalobce vzneseným v jím podaném odvolání ze dne 10.2.2012. Žalovaný se nemůže odborně vyjadřovat k námitkám týkající se ochrany ovzduší, proto je ve správním řádu v § 149 upraven přezkum závazných stanovisek. Soud, pokud zjistí podstatnou vadu závazného stanoviska (zde způsobenou procesní vadu nepředložení odvolání), musí napadené rozhodnutí zrušit, i když žalovaný nemůže stanovisko napravit, ale musí zajistit, aby byly řádně vypořádány námitky proti stanovisku. Žalovaný bude muset od nadřízeného orgánu vyžádat doplnění závazného stanoviska (k tomu srovnej rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 5 A 241/2011-69 ze dne 4. 12. 2013, ve kterém tento soud uvedl „Žalovaný sám se nemůže odborně vyjadřovat k námitkám týkající se hluku a ochrany veřejného zdraví; právě proto je ve správním řádu z roku 2004 upraven postup přezkumu závazných stanovisek tak, aby se k dílčím odborným závěrům mohly vyslovit k tomu příslušné nadřízené odborné orgány. Zároveň platí, že správní soud přezkoumává závazná stanoviska dotčených orgánů a k nim vydané potvrzující nebo měnící akty nadřízených orgánů až v řízení o žalobě proti konečnému rozhodnutí (zde proti stavebnímu povolení). Zjistí-li soud podstatnou vadu závazného stanoviska či aktu nadřízeného orgánu, nemůže udělat nic jiného než zrušit napadené rozhodnutí – ačkoli si je zároveň vědom toho, že žalovaný sám nemohl doplnit vadný či nedostatečný akt odborného orgánu „vlastními silami“. Úkolem žalovaného však je, aby v řízení byly řádně vypořádány i odborné otázky, k jejichž řešení on sám není příslušný; musí tedy dbát na to, aby se nadřízený orgán vyjádřil ke všem konkrétním odvolacím námitkám, které se týkají jeho působnosti, a pokud to předložený akt nesplňuje, musí žádat o doplnění.“.). Shora uvedený postup žalovaného tak představuje vadu řízení, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a je důvodem pro jeho zrušení. K prvé žalobní námitce, která se shoduje s odvolací námitkou, která byla uplatněna v samostatném odvolání žalobce ze dne 10. 2. 201, je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že odvolací orgán toto odvolání nepředložil Ministerstvu životního prostředí, nemohlo na tuto věcnou námitku ministerstvo v potvrzení stanoviska reagovat. Soud tedy konstatuje, že tato námitka měla být odborně posouzena v rámci přezkumu závazného stanoviska Ministerstvem životního prostředí, což se z důvodu procesního pochybení žalovaného nestalo. Nejvyšší správní soud k této otázce v rozsudku ze dne 23. 9. 2010, č,j. 5 As 56/2009 -63 uvedl, že „V případě odvolání proti správnímu rozhodnutí, které je podmíněno závazným stanoviskem dotčeného orgánu, je postup přezkoumání závazného stanoviska upraven v § 149 odst. 4 správního řádu. Podle tohoto ustanovení, "jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska“. Účelem je zajistit, aby odvolací námitky, které směřují proti závaznému stanovisku dotčeného orgánu, podléhaly odbornému posouzení ze strany orgánu nadřízeného dotčenému orgánu, který na rozdíl od odvolacího orgánu disponuje odpovídajícími znalostmi….“. Zmíněné procesní pochybení žalovaného pak soudu brání vypořádat se s uvedenou žalobní námitkou. Ke druhé žalobní námitce, ve které je zpochybňováno stanovisko Hygienické stanice hl. města Prahy a konečné stanovisko Ministerstva zdravotnictví, soud uvádí, že podle § 149 odst. 4 správního řádu pokud odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Žalovaný postupoval v souladu se zákonem, neboť si vyžádal k odvolací námitce proti stanovisku Hygienické stanice hl. města Prahy konečné stanovisko Ministerstva zdravotnictví ze dne 13. 4. 2012, čj. 14520/2012-3/OVZ. Tento orgán byl povinen na odvolací námitky reagovat způsobem, aby bylo možné zjistit jeho úvahy, které ho vedly k potvrzení stanoviska Hygienické stanice hl. města Prahy (k tomu srovnej rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2013, čj. 5 A 241/2011-69). V daném případě dospěl soud k závěru, že stanovisko Ministerstva zdravotnictví, kterým bylo potvrzeno stanovisko Hygienické stanice hl. města Prahy, se v odůvodnění vypořádává s odvolacími námitkami žalobce směřujícími proti tomuto stanovisku uplatněnými ve společném odvolání ze dne 1. 2. 2012 a je plně v souladu se zákonem. Ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že překročení hygienického limitu, které je zmíněno ve stanovisku Hygienické stanice hlavního města Prahy č. j. HSHMP 33773/2011/pol. 1978 ze dne 4. 10. 2011 nesouvisí s dopravou spojenou s provozem posuzovaného záměru „Parkovací dům Budějovická“. Podle Ministerstva zdravotnictví vyšší hladiny akustického tlaku v chráněných venkovních prostorech jsou vyvolány provozem na pozemních komunikacích. Překročení těchto limitů je dlouholeté, samotná realizace stavby zvýší hladiny akustického tlaku v chráněném venkovním prostoru max. o 0,6 dB v okolí posuzovaných komunikací, tedy záměr zhoršuje akustickou situace dle ministerstva zanedbatelným podílem. Jako důvodnou neshledal soud ani třetí žalobní námitku. Podle ustanovení § 36 odstavce 3 správního řádu, nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. Podle § 50 správního řádu podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. V této souvislosti je nutné zodpovědět otázku, zda vyjádření Ministerstva zdravotnictví č. j. 14520/2012-3/OVZ ze dne 13. 4. 2012 a Ministerstva životního prostředí čj. 1196/500/12, 46987/ENV/12 ze dne 11. 6. 2012 jsou podkladem podle § 50 správního řádu. Ministerstvo zdravotnictví přezkoumalo závazné stanovisko vydané Hygienickou stanicí hl. Města Prahy č. j. HSHMPc 33773/2011/pol. 1978 ze dne 4. 10. 2011, které bylo podkladem pro rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, a konstatovalo platnost tohoto stanoviska. Ministerstva životního prostředí č. j. 1196/500/12, 46987/ENV/12 ze dne 11. 6. 2012 potvrdilo závazné stanovisko Magistrátu hl. města Prahy odboru ochrany prostředí č. j. MHMP-0696064/2011/1/OOP/VI ze dne 24. 8. 2011 v části 4. Všechna tato závazná stanoviska potvrzená nadřízenými orgány byla podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 15. června 2011, č.j. 2 As 60/2011-101 uvedl, že „Zákon nerozvádí, jakým způsobem bude naplněna povinnost správního orgánu umožnit účastníkům řízení vyjádřit se před vydáním rozhodnutí ve věci k podkladům rozhodnutí. Lze však souhlasit s názorem, že pasivní role správního orgánu, tj. že účastníkům řízení nebude bráněno v uplatňování tohoto práva, nebude dostačující (viz Vedral, J. Správní řád. Komentář. Praha: BOVA POLYGON, 2006, s. 266). Správní orgán je povinen účastníky řízení vyzvat, a to dle okolností vhodnou formou, aby se k podkladům rozhodnutí vyjádřili. Poněkud specifické je v tomto ohledu mj. i odvolací řízení, pokud má být napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zcela nebo z části změněno. Jedná se právě o situaci, kdy zákon stanoví jinak, tj. odlišně od ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu. Podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu se podle § 36 odst. 3 postupuje, tj. účastníci řízení se vyzývají, aby se vyjádřili k podkladům rozhodnutí, jen tehdy, pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím správním orgánem.“. V případě řešeném uvedeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu se jednalo o podklady pro vydání rozhodnutí, a to konkrétně dopis Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 22. 7. 2009 a o vnitřní dopis žalovaného ze dne 14. 8. 2009. Nejvyššího správní soud v odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že tyto dokumenty je nutné považovat za podklady rozhodnutí odvolacího orgánu a že správní orgán pochybil, pokud s těmito podklady neseznámil účastníky řízení, tedy nevyzval je podle § 36 odst. 3 správního řádu k vyjádření. V rozsudku dále uvedl, že „Přestože však podle ustanovení § 78 odst. 1 s. ř. s. jsou vady řízení důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí správního orgánu, judikatura se přiklonila k závěru, že ne každá zjištěná vada správního řízení bude mít tyto následky. Důvodnost žaloby může mít za následek pouze taková vada řízení, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 6 A 12/2001 - 51, publ. pod č. 23/2003 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 18. 3. 2004, č. j. 6 A 51/2001 - 30, publ. pod č. 494/2005 Sb. NSS).“ V projednávané věci ze spisového materiálu vyplývá, že žalovaný na základě odvolacích námitek účastníků řízení podal Ministerstvu životního prostředí a Ministerstvu zdravotnictví, jakožto nadřízeným správním orgánům ve vztahu k Hygienické stanici hl. města Prahy a odboru ochrany prostředí Magistrátu hl. města Prahy, které vydaly závazná stanoviska, žádost o jejich potvrzení či změnu. Nadřízené orgány tato stanoviska v celém rozsahu potvrdily. Žádný z těchto podkladů, které pouze konstatovaly potvrzení závazných stanovisek, tak nemohl mít vliv na zjištění, ke kterým správní orgán dospěl již v územním řízení. Lze tedy uzavřít, že nevyzvání žalobce k vyjádření k uvedeným podkladům, představovalo vadu řízení, která však s ohledem na uvedené neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Pokud jde o námitky vznesené žalobcem ve čtvrtém žalobním bodu, jedná se o blíže nezargumentované námitky, kdy obecný charakter těchto námitek brání jejich věcnému vypořádání ze strany soudu. Z důvodů shora uvedených soud postupoval podle § 78 odst. 1 s.ř.s. a žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení, a to pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. (§ 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.), a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. V tomto řízení je žalovaný vázán právním názorem zdejšího soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Výrok II. je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. Žalobce, který měl ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v soudním poplatku zaplaceném z podané žaloby ve výši 3 000,- Kč a dále v nákladech právního zastoupení žalobce za dva úkony právní služby po 2 100,- Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby) podle ustanovení § 7, § 9 odst. 3 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a dva režijní paušály po 300,- Kč za náhradu hotových výdajů zástupce žalobce podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Úhrnem tak žalobci náleží 7 800,- Kč. Výrok III. je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 5 s.ř.s., když osobám zúčastněným na řízení soud neuložil žádnou povinnost v řízení, a proto jim náhradu nákladů řízení nepřiznal.