6 A 151/2019 – 261

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: Ing. V. V. bytem X zastoupen advokátem JUDr. et Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D. sídlem Dvořákova 1624, Úvaly proti žalovanému: Vláda České republiky sídlem nábřeží Edvarda Beneše 4, Praha 1 pověřen k zastupování Ministerstvem průmyslu a obchodu sídlem Na Františku 1039/2, Praha 1 za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo nám. 91/5, Jihlava zastoupen advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D. sídlem Na Florenci 2166/15, Praha 1 2) Ing. P. K. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Filipem Chytrým sídlem Malátova 633/12, Praha 5 o žalobě proti výrokům č. II a č. III rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2019 č. 570 takto:

Výrok

I. Žaloba proti výroku č. II rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2019 č. 570 se zamítá.

II. Žaloba proti výroku č. III rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2019 č. 570 se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Předmět řízení 1 Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze dne 19. 9. 2019 domáhal určení, že jeho odvolání z funkce člena Rady Energetického regulačního úřadu (dále též „Rada ERÚ“) žalovaným ke dni 31. 7. 2019 na základě usnesení vlády č. 570 ze dne 30. 7. 2019 (dále též „usnesení žalovaného“ nebo „napadené rozhodnutí“) je nezákonným zásahem. Uvedl, že byl žalovaným s účinností od 1. 8. 2017 jmenován do funkce člena Rady v souladu s ust. § 17b odst. 1 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“) na dobu pěti let. Před uplynutím této lhůty však byl z funkce usnesením žalovaného odvolán na základě ust. § 17b odst. 7 energetického zákona. Žalobce namítl zejména to, že žalovaný vymezil důvody odvolání nedostatečně a nejednoznačně, dále to, že tak, jak jsou důvody odvolání vymezeny, vyznívají nepravdivě, a dále to, že žalovaný odvoláním žalobce z funkce člena Rady ERÚ zasáhl do nezávislosti Rady a postupoval v rozporu s právem EU. 2 Městský soud v Praze usnesením ze 20. 11. 2020 č.j. 6 A 151/2019–74 podanou žalobu nejprve odmítl pro nepřípustnost. Dovodil, že tvrzený zásah (odvolání z funkce člena Rady ERÚ) je rozhodnutím podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), žalobce proto mohl sledovaného cíle (tj. vyslovení nezákonnosti odvolání z funkce člena Rady) dosáhnout žalobou na zrušení správního rozhodnutí dle § 65 s.ř.s. 3 Nejvyšší správní soud však rozsudkem ze dne 25. 2. 2021 č.j. 10 As 391/2020–65 usnesení Městského soudu v Praze ze 20. 11. 2020 č.j. 6 A 151/2019–74 zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud souhlasil se závěry městského soudu, že usnesení žalovaného o odvolání žalobce z funkce člena Rady ERÚ je pro účely soudního přezkumu rozhodnutím podle § 65 s.ř.s.; zásahová žaloba tedy v daném případě nemá místo. Nesouhlasil však s tím, že žalobci neměla být dána možnost změnit žalobní typ z původní žaloby zásahové na žalobu proti rozhodnutí, a uložil Městskému soudu v Praze, aby žalobce poučil o možnosti změnit žalobu, neboť nepřehlednost jednotlivých žalobních typů nemůže jít k tíži a v neprospěch jednotlivců. 4 Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2021 č.j. 6 A 151/2019–106 v souladu se závazným pokynem Nejvyššího správního soudu žalobce příslušným způsobem poučil, žalobce podáním ze dne 26. 4. 2021 navrhl změnu žaloby tak, aby soud napadené usnesení žalovaného č. 570 ze dne 30. 7. 2019 ve výroku č. II a č. III zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, a Městský soud v Praze následně usnesením ze dne 14. 1. 2022 č.j. 6 A 151/2019–122 připustil žalobcem navrhovanou změnu žaloby, jejíž podstatou je změna žalobního typu. Obsah napadeného rozhodnutí 5 Žalovaný v napadeném rozhodnutí výrokem č. I vzal na vědomí materiál Personální záležitosti Rady ERÚ a informace místopředsedy vlády a ministra průmyslu a obchodu. Výrokem č. II odvolal ke dni 31. 7. 2019 žalobce z funkce člena Rady ERÚ. Výrokem č. III jmenoval s účinností od 1. 8. 2019 Ing. Petra Kusého členem Rady ERÚ, a to do 31. 7. 2022. Obsah žaloby 6 Žalobce v podané žalobě vznesl dva okruhy žalobních námitek. 7 V prvním okruhu žalobních námitek namítl nezákonnost svého odvolání z funkce pro nedostatky jeho odůvodnění. Z toho, že odvolání z funkce člena Rady musí být provedeno písemně a pouze z taxativně zákonem stanovených důvodů, dovodil, že důvody odvolání musí být vymezeny po stránce skutkové a tyto důvody musí žalovaný prokázat. Po právním účinku odvolání z funkce nesmí být odvolanému subjektu sděleno, že důvod odvolání z funkce je spatřován v jiných skutečnostech, než které byly vylíčeny v písemném odvolání z funkce, a ani jinak uplatňováno za důvod odvolání z funkce něco jiného; už jen proto musí být skutkový důvod odvolání z funkce člena Rady odvolávanému znám již v době, kdy je mu odvolání z funkce doručováno. 8 Dopisem ze dne 30. 7. 2019, čj. 24750/2019–UVCR byly žalobci sděleny čtyři důvody jeho odvolání. 1. narušení nezávislého, nestranného a transparentního výkonu pravomoci, 2. přijímání pokynů od třetí osoby, čímž měl žalobce jednat v tržním zájmu takové osoby, 3. nechránění oprávněných zájmů zákazníků a spotřebitelů v energetických odvětvích, 4. chování se v rozporu s požadavkem na zajištění transparentnosti a předvídatelnosti výkonu pravomocí ERÚ, spočívající zejména v zasahování do správní činnosti orgánu I. stupně, přičemž uvedené skutečnosti vyplývají z informací bezpečnostních složek v příslušném stupni utajení. 9 První důvod odvolání žalobce z funkce žalovaný rozvedl tak, že žalobci vytkl úzké a nestandardní kontakty s regulovaným subjektem, zpracování podkladu/argumentace od regulovaného subjektu v personálních záležitostech, kdy regulovaný subjekt, resp. prostřednictvím zástupce, pak po setkání a domluvě s žalobcem sám činil kroky ve prospěch žalobce, například zajišťoval jeho pozitivní mediální prezentaci nebo v rámci komunikace se státním sektorem jej pozitivně prezentoval. 10 K tomu žalobce namítl, že by se mohlo jednat o jakýkoliv subjekt z oblasti plynárenství nebo teplárenství nebo elektroenergetiky, jde–li o držitele licence ve smyslu § 4 energetického zákona, pak takových subjektů jsou tisíce a i když s řadou z nich žalobce jednal, není si vědom udržování úzkých a nestandardních kontaktů. Pokud tyto kontakty mají spočívat ve zpracování podkladu k personálním záležitostem, pak není uvedeno, o jaký podklad se jedná a jakých personálních záležitostí se týká. Žalobce připomněl, že v kompetenci člena Rady není rozhodovat o personálních záležitostech na ERÚ, a proto, kdyby jakýkoliv dokument k této otázce existoval, nemohl by mít vliv na plnění povinností žalobce jakožto člena Rady. Stejně tak si žalobce není vědom toho, že by jakýkoliv regulovaný subjekt činil kroky v žalobcův prospěch. Má–li konkretizace těchto kroků spočívat v pozitivní mediální prezentaci, pak nebylo sděleno, o konkrétně jaké mediální výstupy jde (články, přepisy televizního či rozhlasového vysílání apod.) a jakým konkrétním způsobem se konkrétní regulovaný subjekt zasloužil o jejich zveřejnění. Nebylo ani odůvodněno, jakým způsobem by taková mediální prezentace narušila nezávislost, nestrannost, popř. transparentnost jednání žalobce při výkonu jeho pravomoci. Pokud nadstandardní kontakty spočívají v tom, že některý z tisíce regulovaných subjektů žalobce pozitivně prezentoval při jednáních se státním sektorem, pak žalobce na tom nevidí nic, co by nasvědčovalo hrubému nebo opakovanému porušení jeho povinností. I v této otázce namítá nedostatek konkretizace, pokud jde o otázku subjektu, pokud jde o otázku předmětu pozitivní prezentace i pokud jde o otázku státního orgánu či úřední osoby, které byla tato prezentace určena, popř. specifikace účelu této prezentace. Už vůbec není jasné, jak by případná pozitivní prezentace žalobce před úřední osobou mohla svědčit o hrubém nebo opakovaném porušení povinnosti žalobce. 11 Druhý důvod odvolání žalobce z funkce žalovaný rozvedl tak, že žalobce v oblasti regulace elektroenergetiky přijímal pokyny od zástupce regulovaného subjektu. 12 Z uvedeného žalobce dovodil, že patrně půjde o držitele licence na výrobu elektřiny ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) bod 1 energetického zákona, anebo na přenos či distribuci elektřiny ve smyslu § 4 odst. 2 písm. b) bod 1 či 3 energetického zákona, popřípadě na obchod s elektřinou ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) bod 1 energetického zákona, a namítl, že takových subjektů jsou stovky a že, i když s řadou z nich jednal, rozhodně si není vědom toho, že by od kteréhokoliv z nich přijal jakékoliv pokyny, že by dle těchto pokynů jednal a že by na jejich základě tento subjekt zvýhodnil na trhu v oblasti elektroenergetiky. Uvedený důvod označil za neurčitý co do subjektu, konkretizace pokynů od tohoto subjektu a činnosti žalobce na základě těchto pokynů, tak co do prokázání výhodnějšího postavení tohoto subjektu na trhu právě v důsledku činnosti žalobce, která by odpovídala pokynům licencovaného subjektu. Poukázal i na to, že z argumentace žalovaného nevyplývá, že by žalobce přijímal pokyny od třetí osoby, čímž měl žalobce jednat v tržním zájmu takové osoby. 13 Třetí důvod odvolání žalobce z funkce žalovaný dle žalobní námitky nijak neupřesnil. 14 Žalobce namítl absenci konkretizace třetího důvodu odvolání a uvedl, že naopak při výkonu své pravomoci člena Rady vždy jednal právě ve prospěch zákazníků a spotřebitelů. Uvedl několik příkladů; například kdy upozorňoval na to, že systémy zásobování teplem (SZT), které zásobují obyvatele velkých měst a sídlišť, se dostávají vlivem růstu cen povolenek na emise skleníkových plynů do nekonkurenčního postavení a hrozí výrazné zdražování tepla těmto domácnostem. Žalobce navrhl problém řešit prostřednictvím cenových rozhodnutí ERÚ, což mohlo vadit právě velkým provozovatelům kondenzačních elektráren. Žalobce rovněž požadoval na zaměstnancích příslušných útvarů ERÚ, aby návrhy cenových rozhodnutí prováděli na základě vlastních analýz bez vlivu regulovaných subjektů. Žalobce dále například prosazoval z oprávněných nákladů v energetice výslovně vyloučit reklamy, sponzoring, penzijní připojištění a životní pojištění, čímž jednoznačně hájil zájmy spotřebitelů, neboť v takovém případě by se náklady na penzijní připojištění přímo neodrážely v ceně energií. Žalobce proto považuje uvedení třetího důvodu odvolání z funkce člena Rady za absurdní. Jeho uvedení mezi důvody odvolání naopak svědčí o účelovosti jeho odvolání a o neznalosti žalovaného o činnosti žalobce ve funkci člena Rady. 15 Čtvrtý důvod odvolání žalobce z funkce žalovaný podpořil tvrzením, že ministerstvo průmyslu a obchodu žalovaného informovalo o tom, že na žalobce bylo ve věci zasahování do správní činnosti orgánu I. stupně podáno trestní oznámení. Čtvrtý důvod odvolání žalobce z funkce pak žalovaný rozvedl tak, že žalobci vytkl aktivity v oblasti teplárenství ve prospěch regulovaných subjektů ve formě nestandardních kontaktů a nátlaku na zaměstnance ERÚ. Tyto aktivity se projevily následně ve správním řízení vedeném ERÚ. Uvedl, že žalobce zasahoval do nezávislosti rozhodování správního řízení v l. stupni, kdy si nechal předložit protokol z kontroly a dohlížel na to, aby nedošlo k zahájení správního řízení, konkrétně si vyžádal veškeré podklady a vydal ústní pokyn, aby kontrola regulovaného subjektu nebyla zahajována. Tento pokyn byl zaměstnancem ERÚ zaznamenán do spisu a následně bylo s tímto záznamem záměrně manipulováno za účelem, aby ústní pokyn nebyl seznatelný. 16 K tomu žalobce namítl, že trestní oznámení může podat kdokoliv na kohokoliv. Pokud žalobce tedy čelí trestnímu oznámení, ještě z toho nevyplývá, že by se skutek uvedený v trestním oznámení stal, popř. že jej spáchal žalobce. Samotné trestní oznámení nesvědčí o hrubém nebo opakovaném porušení povinností žalobce při výkonu pravomoci člena Rady a už vůbec ne o případné trestnosti jeho jednání. 17 Dále žalobce namítl, že jednalo–li se o subjekt působící v oblasti teplárenství, pak i takových subjektů jsou stovky. Žalobce z kontextu pouze dedukuje, aniž by si byl jist, že by dotčeným subjektem mohla být Ostrovská teplárenská, a.s., neboť si v této věci vybavuje předkontrolní šetření ceny tepla za rok 2017. A právě v této věci to byl žalobce, kdo odhalil chyby v kalkulaci ceny tepelné energie, přičemž mj. na základě jeho zjištění Ostrovská teplárenská, a.s., výslednou kalkulaci ceny opravila. Jednalo se mj. právě o vyjmutí nákladů na penzijní připojištění z tzv. oprávněných nákladů (viz výše). Pokud činnost žalobce vedla k odhalení nedostatku v kalkulaci ceny, pak se jednalo nikoliv o zásah do pravomoci orgánu I. stupně, ale o odbornou konzultaci s odborem kontroly ERÚ. Důvodem konzultace nebylo nic jiného než to, že žalobce je v této oblasti všeobecně uznávaným odborníkem. Navíc z jeho zjištění rozhodně neplynul Ostrovské teplárenské, a.s., prospěch, ale naopak z něj vyplynulo podezření z porušování cenových předpisů. Pokud má někdo z „opravené“ kalkulace prospěch, pak to jsou právě spotřebitelé – zákazníci Ostrovské teplárenské, a.s., jimž má být adekvátně snížena cena tepla. Žalobce popřel, že by vydal pokyn, aby kontrola regulovaného subjektu nebyla zahájena, popř. že by manipuloval se záznamem tohoto pokynu ve spise, aby nebyl seznatelný. Pokud žalovaný tvrdí opak, musel by své tvrzení podpořit důkazy, na které není v dopise odkazováno. Žalobce namítl, pro případ, že se skutečně jedná o kauzu Ostrovské teplárenské, a.s., že jeho úloha byla pouze konzultační a že z jeho zjištění vyplynuly skutečnosti, které vedly právě k prověření tohoto subjektu, nikoliv naopak. Dále upozornil, že tato konzultace nemohla být zasahováním člena Rady, jakožto orgánu II. stupně, do správního řízení u ERÚ v I. stupni, neboť v rozhodné době žádné správní (sankční) řízení neprobíhalo. Sankční řízení na kontrolu navazuje, nikoliv naopak, nehledě na to, že žalobce poskytl konzultaci ještě v předkontrolní fázi. Uvedený čtvrtý důvod odvolání žalobce z funkce člena Rady žalobce považuje za neurčitý co do subjektu, a pokud je tímto subjektem Ostrovská teplárenská, a.s., pak se rozhodně nemohlo jednat o zasahování žalobce do správního řízení ERÚ jakožto orgánu I. stupně hrubým nebo opakovaným způsobem. 18 Žalobce tedy shrnul, že napadené rozhodnutí žalovaného spočívá na nesprávném posouzení a nezákonném výkladu ust. § 17b odst. 7 energetického zákona, neboť písemné vyhotovení odvolání z funkce neobsahuje dostatečně určité a jednoznačné vymezení důvodů, není z něj zřejmé, na základě jakých určitých skutečností byl žalobce odvolán, v čem žalovaný konkrétně spatřuje hrubé či opakované porušení jeho povinností. Jestliže důvodem odvolání má být uvedení konkrétních případů hrubého porušení nebo opakovaného méně závažného porušení povinností člena Rady, které jsou zjevnou hmotněprávní podmínkou platnosti odvolání člena Rady, pak je zřejmé, že odůvodnění takové skutečnosti neobsahuje a odvolání žalobce je nezákonné. Žalobce namítl, že pokud by zákonodárce zamýšlel umožnit odvolání člena Rady bez povinnosti uvést konkrétní důvody, neuváděl by zákonné důvody odvolání vůbec. Přitom bez konkrétního skutkového vymezení případu porušení povinností nelze hodnotit, zda údajné porušení nebo neplnění povinností dosáhlo takového stupně závažnosti, který opravňuje k odvolání člena Rady, popř. zda se opakuje. 19 K argumentaci žalovaného utajovanými informacemi žalobce zaprvé namítl, že takový postup by žalobci znemožnil právo na soudní ochranu. Má–li mít odvolaný možnost připravit si důkazy a argumentaci na svou obranu, musí mu být důvody vedoucí k odvolání zřejmé od začátku, jinak je možnost soudní obrany fakticky odňata. Zadruhé namítl, že se o utajované informace jednat nemůže. Ve smyslu ust. § 2 písm. a) a b) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o utajovaných informacích“) se utajovanou informací rozumí informace, která může způsobit újmu zájmu České republiky a která je uvedena v seznamu utajovaných informací (§ 139). Hlavním znakem takové informace je, že její zpřístupnění může ohrozit ústavnost, svrchovanost a územní celistvost, zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti, mezinárodních závazků a obrany, ekonomiku a život nebo zdraví fyzických osob. Žádný z důvodů uvedených v odůvodnění žalobcova odvolání z funkce nebyl podpořen odkazem na důkaz, který by naplňoval znaky utajované informace. Důkaz by navíc musel být označen s odkazem na seznam utajovaných informací. Žalobce proto vyslovil podezření, že fakticky žádná utajovaná informace, která je pod ochranou zákona o utajovaných informací a která zároveň je nezpochybnitelným důkazem hrubého porušení nebo opakovaného méně závažného porušení povinností žalobce při výkonu pravomoci člena Rady, neexistuje. 20 V druhém okruhu žalobních námitek žalobce namítl, že jeho odvolání z funkce je nedovoleným zásahem do nezávislosti ERÚ a je v rozporu s právem EU. 21 Namítl, že uvedení skutkových důvodů odvolání je „zjevnou hmotněprávní podmínkou“ jeho platnosti. Možnost obhajoby by měla být „procesněprávní podmínkou“ platnosti odvolání. V opačném případě by žalovaný nezákonně porušoval nezávislost ERÚ, která je dána právem EU mj. i tím, že členové Rady jsou jmenováni na delší dobu, než je funkční období vlády. Žalobce zdůraznil, že nezávislost ERÚ vyžaduje evropská legislativa, přičemž Evropská komise podobné zásahy vlády do složení Rady posuzovala v rámci notifikačního řízení a ve svém Rozhodnutí EK SA.40171 (2015/NN) ze dne 28. 11. 2016 porušení této nezávislosti též reflektovala. Předmětem notifikačního rozhodnutí byly především předcházející zásahy žalovaného do vedení ERÚ. Žalobce poukázal na jiné personální zásahy žalovaného do složení rady od doby jejího zřízení v roce 2017, které narušily nezávislost ERÚ. I v těchto jiných případech žalovaný konkrétně nezdůvodnil svá rozhodnutí. Žalobce poukázal i na to, že jde již o čtvrtou změnu ve složení Rady během pouhých dvou let, což ohrožuje nezávislost regulace české energetiky jako takové. 22 Žalobce poté v žalobě představil relevantní právní úpravu směrnic EU, kdy zdůrazňoval, že příslušné směrnice EU obsahují požadavek na nezávislost regulačních orgánů, především nezávislost na vládě a jiných veřejnoprávních výkonných orgánech, aby bylo zabráněno krátkodobým politickým vlivům a aby byla zabezpečena stabilita daného odvětví. Podle čl. 35 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009, o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a čl. 39 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009, o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem, jsou členské státy povinny určit jediný národní regulační úřad, na kterého se následně vztahují požadavky nezávislosti. Jedná se o bezpodmínečnou nezávislost. Mimo to v čl. 34 odst. 5 směrnice č. 2009/72/ES a čl. 39 směrnice č. 2009/73/ES je požadováno, aby členové rady regulačního orgánu byli jmenováni na pevně stanovenou dobu v délce pěti až sedmi let, kterou lze jednou obnovit, přičemž tyto členy je během jejich funkčního období možné z funkce odvolat jen v případě, že již neplní podmínky stanovené v tomto článku nebo se dopustili pochybení podle vnitrostátního práva. Možnost odvolání člena rady v průběhu jeho funkčního období tak lze uplatnit pouze ve zvláštních případech, např. při podvodu, uplácení apod., nebo porušení nezávislosti nebo nestrannosti regulačního úřadu, přičemž členské státy měly zaručit dotčeným osobám náležitá práva na obhajobu. 23 Energetický zákon byl proto s účinností od 18. 8. 2011 upraven o nové ust. § 17 odst. 3, jehož jediným cílem byla implementace uvedených ustanovení, tak, aby ERÚ mohl svou činnost vykonávat nestranně a především nezávisle. Jak vyplývá z důvodové zprávy k návrhu zákona č. 211/2011 Sb., nezávislostí je třeba rozumět nejen nezávislost na podnikatelském sektoru v regulovaných odvětvích, ale rovněž funkční nezávislost na jiných orgánech moci výkonné. Žalobce pak namítl rozpor ust. § 17 odst. 3 energetického zákona s právem EU, neboť evropská úprava pro odvolání člena rady předpokládá buď konstatování viny ze spáchání trestného činu podle vnitrostátního práva, nebo porušení nezávislosti nebo nestrannosti regulačního úřadu, zatímco ust. § 17 odst. 3 energetického zákona umožňuje odvolání v podstatě kdykoliv dle politického zadání pod záštitou hrubého porušení či opakovaného méně závažného porušení povinností, a to zřejmě i bez řádného odůvodnění, jak je tomu v případě žalobce. Proto i kdyby soud neshledal rozpor aktu odvolání žalobce s vnitrostátním právem, je povinen zkoumat, zda odvoláním nebyla porušena shora uvedená ustanovení evropských směrnic. 24 Vzhledem k uvedenému žalobce navrhl, aby soud v případě, že má pochybnosti o předestřených námitkách žalobce, posuzoval též správnost celkové implementace unijního práva žalovaným ve smyslu druhého okruhu žalobních námitek a v souvislosti s tím položil Soudnímu dvoru Evropské unie následující předběžnou otázku: „Je v souladu s unijním právem, zejména čl. 34 a 35 směrnice č. 2009/72/ES a čl. 39 směrnice č. 2009/73/ES, odvolání člena Rady ERÚ během jeho funkčního, aniž by bylo skutkově prokázáno, že se dopustil pochybení podle vnitrostátního práva, nebo porušil nezávislost nebo nestrannost regulačního úřadu, anebo aniž by mu bylo poskytnuto před aktem odvolání právo na obhajobu?“ Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 1) k žalobě 25 Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že v dopisu ze dne 30. 7. 2019 vycházel z materiálu, který byl předložen ministerstvem průmyslu a obchodu. Důvodem pro odvolání žalobce z funkce bylo hrubé porušení povinností spočívající v jednání, jež je specifikováno v dopisu, a které jednotlivě vyplývá z informací bezpečnostních složek v příslušném stupni utajení. Upozornil, že prokázání byť i jediného z tam uvedených důvodů naplňuje zákonnou podmínku pro odvolání člena Rady ERÚ. K prokázání samotnému však žalovaný nemůže ničeho uvést, neboť to vyplývá z informací bezpečnostních složek v příslušném stupni utajení. To je také hlavní důvod, proč se žalovaný podrobně nezabývá jednotlivými body žaloby, protože bez znalosti konkrétních informací a jejich následného využití by polemika s argumenty žalobce nebyla smysluplná. Žalovaný je přesvědčen, že byly naplněny formálně i materiálně právní podmínky k odvolání žalobce z funkce člena Rady ERÚ s tím, že předpokládá, že k posouzení naplnění materiálně právních podmínek si soud vyžádá relevantní informace od bezpečnostních složek. 26 K tvrzenému rozporu s právem EU žalovaný uvedl, že ust. § 17 a 17b energetického zákona je doznačné míry implementací evropského práva, konkrétně čl. 35 Směrnice č. 2009/72/ES a čl. 39 Směrnice č. 2009/73/ES. Obě tato ustanovení směrnice totiž ukládají státům povinnost zaručit nezávislost regulačního orgánu a zajistit, aby pravomoci vykonával nestranně a transparentně. Zejména, aby při výkonu regulačních úkonů členové tohoto orgánu nevyhledávali ani nepřijímali přímé pokyny od vlády či jiného subjektu. Z těchto ustanovení tedy plyne požadavek na nezávislost a nestrannost rozhodování členů regulačního orgánu. 27 Osoba zúčastněná na řízení 1) k podané žalobě uvedla, že se k vytčeným skutečnostem nemůže vyjádřit, jelikož bližší informace o důvodech odvolání žalobce z funkce člena Rady má pouze žalovaný; jedná se o utajované informace, ke kterým mají členové vlády přístup na základě ust. § 58 odst. 1 zákona o utajovaných informacích, nemá k nim však přístup osoba zúčastněná na řízení, resp. žalobce. Podle názoru osoby zúčastněné na řízení pak právo žalobce na přístup k utajovaným informacím nemá oporu v žádném právním předpise, nadto musí být odvolání z funkce člena Rady v souladu s ust. § 17b odst. 8 energetického zákona zveřejněno, z těchto důvodů byly žalobci informace poskytnuty pouze v omezené míře. Samotné odůvodnění odvolání žalobce nemohlo být blíže specifikováno, neboť by tím mohlo dojít ke zpřístupnění utajovaných informací osobám, které nemají oprávnění těmito informacemi disponovat. Nicméně i tak je osoba zúčastněná na řízení přesvědčena, že samotné důvody pro odvolání byly žalobci jednoznačně sděleny a tento věděl, jaké jeho jednání vedlo k odvolání. Osoba zúčastněná na řízení dále uvedla, že příslušné utajované informace je oprávněn posoudit soud dle ust. § 58 zákona o utajovaných informacích; ačkoli tedy žalobce sám nemá přístup k utajovaným informacím, nedochází ke ztrátě práva na soudní ochranu žalobce. K tomu odkázala na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu. Domnívá se tedy, že žalovaný při odvolání žalobce z funkce člena Rady postupoval nejen v souladu s energetickým zákonem, ale i v souladu se zákonem o utajovaných informacích. Další procesní situace ve věci, vyjádření osoby zúčastněné na řízení 2) k žalobě a doplňující vyjádření osoby zúčastněné na řízení 1) 28 Městský soud v Praze ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 21. 7. 2022, č.j. 6 A 151/2019–181, kde výrokem č. I zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, výrokem č. II uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, a výrokem č. III nepřiznal osobě zúčastněné na řízení 1) právo na náhradu nákladů řízení. Nosným důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí soudem byl závěr, že utajované informace, které byly jediným podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí, nedaly soudu záruku, že jde o informace věrohodné a dostatečně přesvědčivé pro závěr o tom, že žalobce hrubě porušoval své zákonné povinnosti. 29 Uvedený rozsudek byl však zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2022 č.j. 10 As 234/2022–116 z procesního důvodu spočívajícího v nevyrozumění o řízení osobu připadající do úvahy jako osoba zúčastněná (§ 34 odst. 2 s.ř.s.). Nejvyšší správní soud přisvědčil námitce žalovaného, osoby zúčastněné na řízení 1) a Ing. Petra Kusého, který v kasační stížnosti uplatnil práva osoby zúčastněné na řízení (dále jen „osoba zúčastněná na řízení 2)“), že městský soud zrušil též výrok č. III napadeného rozhodnutí o jmenování osoby zúčastněné na řízení 2) členem Rady ERÚ, aniž by osobě zúčastněné na řízení 2) umožnil uplatnit práva osoby zúčastněné na řízení. Osoba zúčastněná na řízení 2) byla sice jmenována členem Rady ERÚ do 31. 7. 2022, zákon č. 382/2021 Sb. jí však funkční období prodloužil až do konce roku 2022. S ohledem na tuto vadu se Nejvyšší správní soud nezabýval dalšími kasačními námitkami. 30 Městský soud v Praze, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu v zrušujícím rozsudku, umožnil osobě zúčastněné na řízení 2) uplatnit svá práva. 31 Osoba zúčastněná na řízení 2) ve vyjádření k žalobě navrhla žalobu zamítnout. Odkázala na důvody uvedené v kasační stížnosti, shrnula, že zrušení nebo nezrušení výroku č. III. napadeného rozhodnutí nemůže mít žádný dopad na veřejná subjektivní práva žalobce, když funkční období žalobce jako člena Rady ERÚ by tak jako tak skončilo. Není proto důvod zpochybňovat řádné jmenování osoby zúčastněné na řízení 2) do funkce. Došlo by tím navíc k zásadním negativním důsledkům nejen v podobě dopadů do její osobnostní a majetkové sféry, ale také na případné zpochybnění jejího hlasování a tedy rozhodování Rady ERÚ v rozhodné době. Jelikož zrušení výroku č. III napadeného rozhodnutí nemůže mít dopad na veřejná subjektivní práva žalobce, nemůže být ani tento jeho požadavek přípustný, jelikož správní soudnictví ve smyslu § 65 s.ř.s. chrání jen toho, kdo byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. Pro dosažení cíle, který žalobce sleduje, by tedy postačilo zrušení výroku č. II. napadeného rozhodnutí. 32 Dále osoba zúčastněná na řízení 2) namítla, že žalobce navrhl zrušení výroku č. III napadeného rozhodnutí opožděně. V žalobě a též v pozdějších podáních napadal pouze výrok č. II, teprve ve změně žaloby ze dne 26. 4. 2021 nově navrhl zrušit také výrok č. III napadeného rozhodnutí. Podle pokynu Nejvyššího správního soudu v zrušujícím rozsudku v rozsudku ze dne 25. 2. 2021, č.j. 10 As 391/2020–65 měl soud umožnit žalobci změnu žalobního typu ze zásahové žaloby na žalobu podle § 65 s.ř.s., ale již nikoliv rozšíření žaloby o nové žalobní body nebo dokonce o nově napadená rozhodnutí nemající oporu v původní žalobě. Jedná se tedy co do napadení výroku č. III buď o opožděnou žalobu, nebo o nepřípustné rozšíření žalobních bodů. 33 Dále osoba zúčastněná na řízení 2) s přihlédnutím k odůvodnění zrušeného rozsudku městského soudu ze dne 21. 7. 2022, č.j. 6 A 151/2019–181 namítla, že i vzhledem ke zjištěním městského soudu učiněným na základě utajovaných materiálů, které sloužily jako podklad pro napadené rozhodnutí, považuje zrušení napadeného rozhodnutí za nedůvodné. Vzhledem ke zcela specifické situaci soudního řízení, které je odlišné od přezkumu správních rozhodnutí (a to i charakteru bezpečnostních prověrek), navrhla, aby si soud v případě, že materiály dodané ze strany BIS shledá nedostatečnými, vyžádal od BIS také podklady, ze kterých by vyplývaly konkrétní důvody a důkazy pro tato zjištění. Vzhledem k tomu, že osoby zúčastněné na řízení ani žalovaný nemají ani nemuseli mít konkrétní důkazy k dispozici a nezatěžuje je v tomto ohledu ani důkazní břemeno, spočívá podle něj role soudu v této specifické situaci na vyšetřujícím principu. 34 Ve věci se ještě opakovaně vyjádřila osoba zúčastněná na řízení 1). Podobně jako osoba zúčastněná na řízení 2) i ona rozvedla, že žalovaný neměl a ani nemohl znát konkrétní zpravodajské prostředky, o něž se zjištění BIS opírají, a navrhla, aby v souladu se zásadou plné jurisdikce prověřil hodnověrnost sporných podkladů soud. Měla za to, že přístup soudu při verifikaci zdrojů pro závěry BIS by neměl být příliš přísný. V duchu judikatury Nejvyššího správního soudu, na niž odkázala, by dle jejího názoru měl postačit ucelený obrázek o činnosti žalobce shrnutý do „metainformací BIS“. To koreluje s tím, jak je energetickým zákonem zakotvena možnost žalovaného žalobce z funkce odvolat, tj. že nejde o typické sankční řízení, ale je naopak ponechána míra diskrece pro posouzení žalovaného. 35 Dále namítla, že žalobce navrhl rozšířit předmět žaloby na výrok č. III napadeného rozhodnutí až v podání ze dne 26. 4. 2021, tedy po lhůtě k podání žaloby, jde tedy v tomto směru buď o žalobní návrh opožděný, nebo o nepřípustné rozšíření žalobních bodů. Podle osoby zúčastněné na řízení 1) výrok č. III napadeného rozhodnutí nesouvisí s žalobcem tvrzenou nezákonností jeho odvolání a nemůže mít ani vliv na veřejná subjektivní práva žalobce, což ostatně žalobce ani netvrdil. Doplnila, že i kdyby soud v řízení shledal, že dodané materiály BIS nejsou dostatečné pro prokázání žalobcových pochybení, funkce žalobce jako člena Rady ERÚ by beztak zanikla nejpozději v roce 2021 z důvodu jeho účasti v politické straně, což je skutečnost neslučitelná s členstvím v Radě ERÚ dle § 17b odst. 4 energetického zákona. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 36 O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. bez ústního projednání věci, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili. Jednání nebylo třeba nařizovat ani za účelem dokazování, jelikož soud nepokládal za potřebné provádět důkazy na rámec toho, co plyne ze správního spisu. I přes uvedené nicméně Městský soud v Praze s účastníky řízení a s osobou zúčastněnou na řízení 1) ústně jednal, a to dne 27. 1. 2022. Jednání se konalo z důvodu nezbytnosti poučit žalovaného o povinnosti poskytnout soudu podklady, z nichž vyplývá, že ve věci existují informace označené jako utajované, a že tyto informace jsou podkladem pro napadené rozhodnutí. Při jednání konaném dne 27. 1. 2022 tedy soud udělil žalovanému příslušné poučení; ve věci samé jednáno nebylo. Žalobce, žalovaný i osoba zúčastněná na řízení 1) při jednání setrvali na svých dosavadních stanoviscích. 37 Městský soud v Praze napadené rozhodnutí v souladu s ust. § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal v rozsahu žalobních bodů, ale i nad rámec žalobních bodů (k tomu podrobněji viz níže), přičemž podle ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu. 38 Městský soud na tomto místě konstatuje, že se k návrhu žalobce přezkoumával pouze výroky č. II a III napadeného rozhodnutí, nikoli výrok č. I, který je ostatně aktem zaměřeným dovnitř samotné vlády, neplynou z něj žádná práva ani povinnosti, nejde tedy materiálně o rozhodnutí. 39 Městský soud v Praze k návrhu žalobce nejprve posuzoval, zda je dán důvod položit předběžnou otázku za účelem ověření, zda bylo unijní právo týkající se odvolání člena regulačního úřadu správně implementováno do vnitrostátního právního řádu. 40 Čl. 35 Směrnice č. 2009/72/ES, na nějž odkazují účastníci řízení ve svých podáních, zní takto: „Určení a nezávislost regulačních orgánů 1. Každý členský stát určí jediný národní regulační orgán na vnitrostátní úrovni.

2. Odstavec 1 tohoto článku se nedotýká určení jiných regulačních orgánů na regionální úrovni v některých členských státech, pokud je jmenován jediný zástupce pro reprezentační a kontaktní účely na úrovni Společenství v radě regulačních orgánů Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů v souladu s čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 713/2009.

3. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku může členský stát určit regulační orgány pro malé soustavy na geograficky samostatném území, které má v roce 2008 spotřebu menší než 3 % celkové spotřeby členského státu, jehož je součástí. To se nedotýká jmenování jediného zástupce pro reprezentační a kontaktní účely na úrovni Společenství v radě regulačních orgánů Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů v souladu s čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 713/2009.

4. Členské státy zaručí nezávislost regulačního orgánu a zajistí, aby své pravomoci vykonával nestranně a transparentně. Za tímto účelem členské státy zajistí, aby při plnění regulačních úkolů stanovených touto směrnicí a souvisejícími právními předpisy regulační orgán: a) byl právně odlišný od jakéhokoli jiného veřejnoprávního nebo soukromoprávního subjektu a na něm funkčně nezávislý, b) zajistil, aby jeho zaměstnanci a osoby odpovědné za jeho řízení i) jednali nezávisle na jakémkoli tržním zájmu a ii) při plnění svých regulačních úkolů nevyhledávali ani nepřijímali přímé pokyny od vlády nebo jiného veřejnoprávního nebo soukromoprávního subjektu. Tímto požadavkem není dotčeno případná úzká spolupráce s jinými příslušnými vnitrostátními orgány nebo všeobecné politické pokyny vydané příslušnou vládou a které se netýkají regulačních pravomocí a povinností podle článku 37.

5. Za účelem ochrany nezávislosti regulačních orgánů členské státy zejména zajistí, aby: a) regulační orgán mohl přijímat samostatná rozhodnutí nezávisle na jakémkoli politickém subjektu a měl samostatné roční rozpočtové prostředky, autonomii při plnění přiděleného rozpočtu a odpovídající lidské i finanční zdroje pro výkon svých povinností; a b) členové rady regulačního orgánu nebo – pokud regulační orgán radu nemá – nejvyššího vedení regulačního orgánu byli jmenováni na pevně stanovenou dobu v délce pěti až sedmi let, kterou lze jednou obnovit. Pokud jde o první pododstavec písm. b), členské státy zajistí vhodný rotační systém pro radu nebo nejvyšší vedení. Členy představenstva nebo nejvyššího vedení, pokud regulační orgán představenstvo nemá, je během jejich funkčního období možné z funkce odvolat jen v případě, že již neplní podmínky stanovené v tomto článku nebo se dopustili pochybení podle vnitrostátního práva.“ 41 Směrnice č. 2009/72/ES byla přepracována Směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU (dále jen „Směrnice č. 2019/944/EU“). 42 Podle bodu 80 odůvodnění Směrnice č. 2019/944/EU by regulační orgány v oblasti trhu s elektřinou měly být „plně nezávislé na jakýchkoli veřejných či soukromých zájmech. Prostřednictvím vhodného rotačního systému přispívají členské státy k nezávislosti národního regulačního orgánu na jakýchkoli politických či hospodářských zájmech, měly by však mít možnost zohlednit dostupnost lidských zdrojů a velikost rady regulačních orgánů.“ 43 V čl. 57 odst. 5 Směrnice č. 2019/944/EU je mimo jiné uvedeno, že členské státy jsou za účelem nezávislosti regulačních úřadů povinny zajistit, aby a) regulační orgán mohl přijímat samostatná rozhodnutí nezávisle na jakémkoli politickém subjektu; d) členové rady regulačního orgánu byli jmenováni na pevně stanovenou dobu v délce pěti až sedmi let, kterou lze jednou obnovit; g) členové rady regulačního orgánu mohli být odvoláni pouze na základě zavedených transparentních kritérií. Členské státy musí také zajistit vhodný rotační systém pro radu nebo nejvyšší vedení. Členy rady je během jejich funkčního období možné z funkce odvolat jen v případě, že již neplní podmínky stanovené v tomto článku nebo se dopustili pochybení podle vnitrostátního práva. 44 Čl. 39 Směrnice č. 2009/73/ES zakotvuje podobná pravidla: „Určení regulačních orgánů a jejich nezávislost 1. Každý členský stát určí jediný národní regulační orgán na celostátní úrovni.

2. Odstavcem 1 tohoto článku není dotčeno určení jiných regulačních orgánů na regionální úrovni v členských státech, pokud existuje jediný zástupce pro reprezentační a kontaktní účely na úrovni Společenství v radě regulačních orgánů agentury v souladu s čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 713/2009.

3. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku může členský stát určit regulační orgány pro malé soustavy na geograficky samostatném území, které má v roce 2008 celkovou spotřebu menší než 3 % spotřeby členského státu, jehož je součástí. Touto odchylkou není dotčeno jmenování jediného zástupce pro reprezentační a kontaktní účely na úrovni Společenství v radě regulačních orgánů Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů v souladu s čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 713/2009.

4. Členské státy zaručí nezávislost regulačního orgánu a zajistí, aby své pravomoci vykonával nestranně a transparentně. Za tímto účelem členské státy zajistí, aby při plnění svých regulačních úkolů svěřených mu touto směrnicí a souvisejícími právními předpisy regulační orgán: a) byl právně odlišný od jakéhokoli jiného veřejnoprávního nebo soukromoprávního subjektu a na něm funkčně nezávislý, b) zajistil, aby jeho zaměstnanci a osoby odpovědné za jeho řízení i) jednali nezávisle na jakémkoli tržním zájmu a ii) při plnění svých regulačních úkolů nevyhledávali ani nepřijímali přímé pokyny od vlády nebo jiného veřejnoprávního nebo soukromoprávního subjektu. Tímto požadavkem není dotčena případná úzká spolupráce s jinými příslušnými vnitrostátními orgány nebo všeobecné politické pokyny, které byly vydány příslušnou vládou a které se netýkají regulačních pravomocí a povinností podle článku 41.

5. Za účelem ochrany nezávislosti regulačního orgánu členské státy zejména zajistí, aby: a) regulační orgány mohl přijímat samostatná rozhodnutí nezávisle na jakémkoli politickém subjektu a měl samostatné roční rozpočtové prostředky, autonomii při plnění přiděleného rozpočtu a odpovídající lidské i finanční zdroje pro výkon svých povinností; a b) členové rady regulačního orgánu nebo – pokud regulační orgán radu nemá – nejvyššího vedení regulačního orgánu byli jmenováni na pevně stanovenou dobu v délce pěti až sedmi let, kterou lze jednou prodloužit. S ohledem na písm. b) prvního pododstavce, členské státy zajistí vhodný rotační systém pro radu nebo nejvyšší vedení. Členy rady nebo nejvyššího vedení, pokud regulační orgán radu nemá, je během jejich funkčního období možné z funkce odvolat jen v případě, že již neplní podmínky stanovené v tomto článku nebo se dopustili pochybení podle vnitrostátního práva.“ 45 Podle ust. § 17b odst. 7 energetického zákona člena Rady vláda může odvolat v případě hrubého nebo opakovaného méně závažného porušení jeho povinností, nemoci trvale znemožňující vykonávání jeho úkolů nebo nevykonává–li svou funkci po dobu delší než 6 měsíců. Vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu bezodkladně jmenuje nového člena Rady na zbývající část funkčního období odvolaného člena. 46 Podle ust. § 17 odst. 3 energetického zákona při výkonu působnosti postupuje Energetický regulační úřad nezávisle a řídí se pouze zákony a ostatními právními předpisy. Energetický regulační úřad nesmí při výkonu své působnosti přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu České republiky, vlády ani od jakéhokoliv jiného orgánu výkonné moci nebo fyzické nebo právnické osoby. Energetický regulační úřad postupuje tak, aby byla zajištěna transparentnost a předvídatelnost výkonu jeho pravomocí. 47 Podle přesvědčení Městského soudu v Praze vnitrostátní právní úprava obsažená v ust. § 17b odst. 7 energetického zákona v sobě zahrnuje a pokládá jednání člena rady, který se dopustil hrubého nebo opakovaného méně závažného porušení svých povinností, za natolik závažné protiprávní jednání (za jednání, které svým charakterem a závažností dosahuje takové intenzity), které ve smyslu čl. 35 Směrnice č. 2009/72/ES a čl. 39 Směrnice č. 2009/73/ES může zakládat právo na odvolání člena rady z funkce. Vnitrostátní právní úprava nijak nevybočila z přípustných hranic daných právě zmíněnými články obou směrnic. Problematiku dostatečné specifikace vytčeného jednání a jeho prokázání, jehož absenci žalobce v této souvislosti namítá ve své konkrétní věci, čl. 35 Směrnice č. 2009/72/ES a čl. 39 Směrnice č. 2009/73/ES výslovně neřeší, uplatní se tedy vnitrostátní právní úprava. Podle ní je posouzení toho, zda jsou vytčené skutečnosti podloženy reálnými poznatky a jestli dosahují intenzity hrubého porušení povinností, oprávněn provést soud, který je garantem práva na spravedlivý proces v případě, že jsou důkazy prováděny utajovanými informacemi (k tomu viz níže v odůvodnění tohoto rozsudku). Žalobcem namítaný rozpor vnitrostátní právní úpravy s příslušnými směrnicemi EU proto městský soud neshledal. Není tedy důvod ani pro položení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU. 48 Povinnost položit předběžnou otázku byla vyložena v judikatuře Soudního dvora, zejména v rozsudku CILFIT (rozsudek 238/81 Srl CILFIT a Lanificio di Tabardo SpA proti Ministerstvu zdravotnictví

1982. ECR 3415, odst. 21), v němž Soudní dvůr vyslovil názor, že předkládací povinnost vnitrostátního soudu odpadá v případě tzv. acte clair, tj. když výklad ustanovení práva EU je zřejmý. Uvedené se uplatní i v nynější věci. Výklad příslušných článků obou směrnic je totožný a jeho jednoznačným účelem je umožnit vnitrostátním správním orgánům odvolat jinak nezávislého člena rady v průběhu jeho funkčního období z funkce, dopustil–li se pochybení podle vnitrostátního práva. 49 Na okraj Městský soud v Praze stručně reaguje na žalobcův výklad příslušných článků dotčených směrnic. Žalobce z čl. 35 Směrnice č. 2009/72/ES a čl. 39 Směrnice č. 2009/73/ES dovozuje, že člen rady se musí dopustit buď trestného činu podle vnitrostátního práva, nebo porušení nezávislosti nebo nestrannosti regulačního úřadu. Městský soud v Praze se s uvedeným výkladem neztotožňuje. Jazyková mutace obou článků používá formulaci, že členy představenstva regulačního orgánu „je během jejich funkčního období možné z funkce odvolat jen v případě, že již neplní podmínky stanovené v tomto článku nebo se dopustili pochybení podle vnitrostátního práva“, přičemž ve srovnání s anglickou jazykovou mutací ve znění „…may be relieved from office during their term only if they no longer fulfil the conditions set out in this Article or have been guilty of misconduct under national law“ je zjevné, že v případě české verze se nejedná o nesprávný překlad. Podstatou předmětných ustanovení je v obou případech zjištění protiprávního jednání podle vnitrostátního práva, výklad žalobce zužující tuto podmínku na konstatování viny za spáchání trestného činu (anglicky „crime, delict, criminal offence…“) nemá v posuzovaných normách oporu. 50 Pokud jde o posouzení věci samé, městský soud rekapituluje, že povinnosti žalobce vymezuje ust. § 17 odst. 3 energetického zákona tak, že jeho povinností bylo postupovat nezávisle a řídit se pouze zákony a ostatními právními předpisy; při výkonu své působnosti nepřijímat ani nevyžadovat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu České republiky, vlády ani od jakéhokoliv jiného orgánu výkonné moci nebo fyzické nebo právnické osoby; postupovat tak, aby byla zajištěna transparentnost a předvídatelnost výkonu jeho pravomocí. 51 Žalovaný spatřoval hrubé porušení povinností (ust. § 17b odst. 7 energetického zákona) v 1. narušení nezávislého, nestranného a transparentního výkonu pravomoci, které žalovaný spatřoval v úzkých a nestandardních kontaktech žalobce s regulovaným subjektem, zpracování podkladu/argumentace od regulovaného subjektu v personálních záležitostech, kdy regulovaný subjekt, resp. prostřednictvím zástupce, pak po setkání a domluvě s žalobcem sám činil kroky ve prospěch žalobce, například zajišťoval jeho pozitivní mediální prezentaci nebo v rámci komunikace se státním sektorem jej pozitivně prezentoval, 2. přijímání pokynů od třetí osoby, čímž měl žalobce jednat v tržním zájmu takové osoby, kdy vytčené jednání žalovaný spatřoval v přijímání pokynů v oblasti regulace elektroenergetiky žalobcem od zástupce regulovaného subjektu, 4. chování se v rozporu s požadavkem na zajištění transparentnosti a předvídatelnosti výkonu pravomocí ERÚ, spočívající zejména v zasahování do správní činnosti orgánu I. stupně, kdy vytčené jednání žalovaný spatřoval v žalobcových aktivitách v oblasti teplárenství ve prospěch regulovaných subjektů ve formě nestandardních kontaktů a nátlaku na zaměstnance ERÚ. Tyto aktivity se projevily následně ve správním řízení vedeném ERÚ, kde žalobce zasahoval do nezávislosti rozhodování správního řízení v l. stupni, tak, že si nechal předložit protokol z kontroly a dohlížel na to, aby nedošlo k zahájení správního řízení, konkrétně si vyžádal veškeré podklady a vydal ústní pokyn, aby kontrola regulovaného subjektu nebyla zahajována. Tento pokyn byl zaměstnancem ERÚ zaznamenán do spisu a následně bylo s tímto záznamem záměrně manipulováno za účelem, aby ústní pokyn nebyl seznatelný. 52 Jak je z napadeného rozhodnutí patrno, žalovaný poměrně podrobně specifikoval, v čem v případě žalobce spatřuje naplnění neurčitého právního pojmu „hrubé porušení povinností“. Je zřejmé, že zjištění prokazující hrubé porušení žalobcových povinností žalovaný čerpal z výsledků šetření příslušné zpravodajské služby, které mají povahu utajované informace. To žalovanému znemožnilo uvést v odůvodnění rozhodnutí důvody pro jeho vydání, jimiž se řídil při hodnocení těchto zjištění, a prezentovat správní úvahu, v širším rozsahu. 53 Městský soud v Praze zjistil, že uvedené výsledky šetření jsou zaznamenány v dokumentech Bezpečnostní informační služby (dále jen „BIS“) č.j. T490/2018–BIS–1, D4420/2018–BIS–1, T2631/2018–BIS–1, D6030/2018–BIS–1, D630/2019–BIS–1, D1656/2019–BIS–1, D3846/2019–BIS–1, D4267/2019–BIS–1. Městský soud z obsahu správního spisu dovodil, že žalovaný měl výsledky šetření zpravodajské služby při svém rozhodování k dispozici, na což ostatně nepřímo ukazuje výrok č. I napadeného rozhodnutí. Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 4. 2022 č.j. 6 A 151/2019–166 vyloučil předmětné dokumenty BIS z nahlížení, neboť shledal, že obsahují konkrétní informace o žalobci a jeho vztazích s jinými subjekty, které jsou utajované ve smyslu zákona o utajovaných informacích. Zpřístupnění informací by mohlo ohrozit činnost zpravodajských služeb nebo police, neboť žalobce by zjistil konkrétní povahu a rozsah informací, jaké jsou BIS známy o něm a o dalších subjektech. 54 Jelikož je odůvodnění rozhodnutí správních orgánů založeno na existenci utajovaných informací, nelze klást náročné požadavky na konkrétnost a kvalitu argumentace v žalobě. Žalobce pochopitelně nemůže namítat konkrétní nezákonnost určitých zjištění, ani jejich nevěrohodnost. Jeho roli přebírá soud, který musí mít možnost přezkoumat relevanci všech předložených informací. 55 Při rozhodování na základě utajovaných informací platí, že zprávy zpravodajských služeb nemohou být „pouze vyjádřením názoru jejich zpracovatele, bez patřičného skutkového podkladu zachyceného ve spise a soudem ověřitelného. Žalovaný i správní soudy musí mít možnost zhodnotit věrohodnost a přesvědčivost zpravodajské informace a její relevanci ve vztahu k bezpečnostnímu řízení“ (usnesení rozšířeného senátu z 1. 3. 2016, čj. 4 As 1/2015–40, č. 3667/2018 Sb. NSS, bod 32). Tyto informace by tak měly obsahovat popis zdroje získaných informací a způsobu jejich získání, včetně popisu okolností a důvodů, pro které má policejní nebo zpravodajská služba uvedené informace za věrohodné. Smyslem a účelem soudní kontroly rozhodování na základě utajovaných informací je především zajistit, aby k tomu byly používány pouze informace skutečné a věrohodné, ne vyfabulované. Tyto informace musí poskytovat dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze 12. 3. 2020, čj. 2 Azs 259/2019–28, bod 22). 56 Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 11. 2011 č.j. 7 As 31/2011–101 (č. 2602/2012 Sb. NSS) konstatoval, že „[v] bezpečnostním řízení je nutno najít rovnováhu mezi dvěma legitimními, avšak navzájem protichůdnými zájmy – zájmem na zajištění spravedlivého procesu pro toho, jehož bezpečnostní způsobilost je zkoumána (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod), a zájmem na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu. Této rovnováhy nelze dosáhnout bez účinné soudní kontroly. Proto musí mít soud v rámci soudního přezkumu přístup ke všem informacím, na základě nichž bylo rozhodnuto v bezpečnostním řízení. […] Soud je v takovém případě ve zvýšené míře než při ‚běžném‘ soudním řízení, v němž účastník má k dispozici stejné informace jako soud, garantem práva na spravedlivý proces (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod), což vyžaduje i zvýšenou aktivitu soudu vůči postupu veřejné správy. Jen za splnění těchto podmínek může být přístup k informacím v nezbytných případech odepřen účastníkům řízení či dalším na řízení participujícím osobám (zástupcům účastníků, zúčastněným osobám aj.). […] Účastník řízení nemůže efektivně namítat nezákonnost určitých zjištění, neví–li ani, co je jejich obsahem. V této specifické situaci to naopak musí být soud, který ‚supluje‘ aktivitu účastníka řízení a přezkoumá relevanci utajovaných informací ze všech hledisek, která se vzhledem k povaze věci jeví být důležitými.“ 57 Soud tak je povinen zkoumat postup a důvody rozhodnutí v úplnosti, tedy i nad rámec uplatněných žalobních bodů. Zjištěné skutečnosti ovšem musí v odůvodnění svého rozhodnutí popsat jen v těch mezích, aby nepopřel smysl ochrany utajovaných skutečností. Hodnotit je však musí celistvě, důkladně a s velkou obezřetností. Tato obezřetnost, nezbytná při hodnocení utajovaných důkazů, se ovšem jeví shodně ve vztahu k oběma účastníkům soudního řízení. V případě, že by soud zrušil správní rozhodnutí proto, že by utajované důkazy neshledal dostatečnými pro závěr správního orgánu z nich vyvozený, nemohl by jej rovněž dostatečně přesvědčivě odůvodnit. Při respektování těchto mezí nelze od soudu – stejně jako od správního orgánu – vyžadovat natolik konkrétní hodnocení, aby vyšly najevo utajované skutečnosti. Nicméně z odůvodnění jeho rozhodnutí musí být patrné, že se zabýval důvody, pro které bylo správní rozhodnutí vydáno. (Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 117/2012–28). 58 Ohledně samotného věcného přezkumu informací v režimu zákona o ochraně utajovaných informací Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 7 As 31/2011–101 konstatoval: „Zjištěné skutkové okolnosti pak musí ve svém souhrnu být přesvědčivým podkladem pro závěr, že v konkrétním případě znamená naplnění určité skutkové podstaty skutečně bezpečnostní riziko. Je zřejmé, že skutkový základ úvahy mohou tvořit v podstatě jakékoli informace, které má příslušný orgán k dispozici, ať již je získal z jakýchkoli zdrojů a jakýmikoli prostředky. Podstatná je jen informační hodnota takových zjištění. Tu je nutno hodnotit ze všech pro věc relevantních hledisek, zejména je nutno hodnotit věrohodnost (a tedy pravdivostní hodnotu) dané informace a také uvážit, zda je správně vykládána a zda ve skutečnosti nemá jiný význam, než jaký se na první pohled jeví. Posuzování informační hodnoty určitého zjištění je nutně vždy úvahou pravděpodobnostní, založenou v určité míře na odhadu. Proto [...] někdy pro závěr o existenci bezpečnostního rizika postačí zjištění, že je pravděpodobné, že příslušná zákonem předvídaná skutková podstata byla naplněna. Může tomu tak být ovšem pouze v případě, že taková eventualita je nejpravděpodobnějším vysvětlením skutkových zjištění a že se na základě dostupných údajů jeví být významně pravděpodobnější než jiná v úvahu připadající vysvětlení.“ 59 Městský soud v Praze se s obsahem uvedených utajených listin seznámil v souladu s ust. § 58 zákona o utajovaných informacích mimo dokazování prováděné podle s.ř.s. 60 Zjištění, která jsou zaznamenaná v listinách předložených BIS, na jejichž podkladě žalovaný odvolal žalobce z funkce člena Rady ERÚ, jsou dvojí. 61 Jednak je popsáno několik konkrétních skutkových událostí, jimiž měl žalobce hrubě porušit své povinnosti vymezené ust. § 17 odst. 3 energetického zákona. V zjištění BIS je mimo jiné popsáno, že žalobce udržoval úzké kontakty s jedním z regulovaných subjektů, dále je popsáno, že žalobce spolupracoval s jedním z regulovaných subjektů v otázce personálních záležitostí, kdy regulovaný subjekt zajistil žalobcovu pozitivní prezentaci, dále je popsáno, že žalobce přijímal pokyny od třetí osoby a jednal tak v tržním zájmu jednoho z regulovaných subjektů, dále je popsáno zasahování do činnosti správního orgánu 1. stupně spočívající ve snaze zabránit zahájení kontroly jednoho z regulovaných subjektů a v zastření této snahy manipulací se spisem. Dále je popsán konkrétní postup žalobce v Radě ERÚ a je odůvodněno, že i když popsaný postup zdánlivě budil dojem nestrannosti žalobce, ve skutečnosti stranil jednomu z regulovaných subjektů. 62 Druhý typ zjištění obsaženého v listinách předložených BIS není skutkového charakteru. Zjištění totiž obsahuje, kromě skutkových zjištění zmíněných v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozsudku, také řadu názorů zpracovatele na to, co ze zjištění vyplývá či co se z nich dá dovodit, aniž by tyto názory bylo možné odlišit od popisu konkrétních skutkových událostí. Zpracovatel zjištění v listinách např. formuloval závěry o tom, že žalobce činil aktivity ve prospěch určitého subjektu, vyvíjel tlak na určité subjekty, ovlivňoval subjekty jiné atp. Tyto závěry zpracovatel nedoplnil o konkrétní skutkové zjištění. 63 Městský soud nejprve neshledal posuzované informace obsažené v utajovaných dokumentech za dostačující z pohledu požadavků na jejich přesvědčivost a věrohodnost pro účely tohoto soudního řízení. K závěru o nedostatečnosti z hlediska přesvědčivosti a věrohodnosti informací soud vedly především skutečnosti, že z obsahu utajovaných dokumentů neplyne, jakým způsobem byly předmětné informace získány. Informace ani rámcově neukazují na zdroje, na způsob jejich původu, nepopisují okolnosti ani důvody, pro které je BIS má za věrohodné. Městský soud v Praze si proto vyžádal od žalovaného další podklady umožňující ověření závěrů zpracovatele utajených informací. 64 Žalovaný k výzvě soudu doplnil utajované informace o dokument BIS č.j. D3922/2022–BIS–1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 3. 2023 č.j. 6 A 151/2019–248 vyloučil předmětný dokument BIS z nahlížení, neboť shledal, že obsahuje informace o činnosti BIS, které jsou utajované ve smyslu zákona o utajovaných informacích. 65 Městský soud v Praze se s obsahem utajované listiny č.j. D3922/2022–BIS–1 seznámil v celém složení senátu v souladu s ust. § 58 zákona o utajovaných informacích mimo dokazování prováděné podle s.ř.s. Společně s tímto úkonem soud znovu posoudil obsah utajovaných listin č.j. T490/2018–BIS–1, D4420/2018–BIS–1, T2631/2018–BIS–1, D6030/2018–BIS–1, D630/2019–BIS–1, D1656/2019–BIS–1, D3846/2019–BIS–1, D4267/2019–BIS–1 a hodnotil obsah všech uvedených listin nejen jednotlivě, ale i ve vzájemné souvislosti. 66 Co se týče přesvědčivosti, věrohodnosti a přesnosti informací obsažených v utajovaných listinách, soud shledal, že informace jsou dostatečně konkrétní, komplexní, vzájemně se doplňují a potvrzují, a dospěl k závěru, že poskytují názorný a celistvý obraz o tom, jaké jednání žalobce v průběhu doby činil, s jakými konkrétními subjekty průběžně komunikoval, jaká byla jejich vzájemná vazba, jaká byla povaha jejich styků i jaký byl obsah jejich komunikace. Je zřejmé, že se nejedná o informace vypovídající o jednorázové aktivitě žalobce, ale naopak jde o soubor skutečností probíhajících dlouhodobě, kdy jednotlivé skutečnosti jsou doplněny o konkrétní časové a místní údaje a lze tak dobře vysledovat jejich návaznost a souvislost. Informace dále obsahují popis okolností a důvodů, pro které je má zpravodajská služba za věrohodné. Soud si tak spolehlivě mohl učinit obraz o rozsahu, významu a závažnosti žalobcova jednání na základě jeho dlouhodobého monitoringu. 67 Městský soud v Praze poté hodnotil, zda je napadený výrok č. II rozhodnutí žalovaného založen na utajovaných informacích obsažených ve zprávách BIS a zda je s nimi v souladu, a zda závěry z těchto informací vyvozené nejsou v rozporu se zákonem. 68 Městský soud v souvislosti s uvedenými v listinách BIS popsanými skutečnostmi hodnotí formulaci použitou žalovaným v odvolání žalobce z funkce tak, že tato je s ohledem na existenci soudního přezkumu a povahu chráněného zájmu dostatečně určitá a nelze přisvědčit názoru žalobce, že správní orgán musí pokaždé uvést konkrétní případ; v důsledku takového požadavku by totiž mohly utajované skutečnosti vyjít najevo a mohlo by to ohrozit nebo narušit činnost policie nebo zpravodajských služeb. 69 Městský soud má na základě posouzení informací obsažených v utajovaných listinách za to, že k porušení povinností daných ust. § 17 odst. 3 energetického zákona žalobcem (tj. mimo jiné postupovat nezávisle, řídit se pouze zákony a ostatními právními předpisy, nepřijímat pokyny od jakékoli fyzické nebo právnické osoby, postupovat transparentně a předvídatelně) ze strany žalobce došlo. Skutkové okolnosti popsané v listinách BIS jsou takového charakteru, že v nich lze skutečně shledat nepřípustně úzké vazby na určité regulované subjekty, úmyslné, cílené a nikoli ojedinělé stranění určitým regulovaným subjektům, prosazování zájmů určitých regulovaných subjektů, zasahování do činnosti správního orgánu 1. stupně v zájmu určitého regulovaného subjektu a další jednání rozporná s dikcí ust. § 17 odst. 3 energetického zákona, jak je žalovaný obecně vytkl v napadeném rozhodnutí. Městský soud tedy shledal, že jednání žalobce dosáhlo intenzity hrubého porušení povinností ve smyslu ust. § 17b odst. 7 energetického zákona. 70 Žalobce v prvním okruhu žalobních námitek namítal, že z napadeného rozhodnutí (z dopisu ze dne 30. 7. 2019) nevyplývá narušení nezávislého, nestranného a transparentního výkonu pravomoci žalobce, nevyplývá z něj, že by žalobce přijímal pokyny od třetí osoby, čímž měl žalobce jednat v tržním zájmu takové osoby, nevyplývá z něj ani pochybení žalobce spočívající v nechránění oprávněných zájmů zákazníků a spotřebitelů v energetických odvětvích, ani to, že by se žalobce při konzultacích na odboru kontroly ERÚ choval v rozporu s požadavkem na zajištění transparentnosti a předvídatelnosti výkonu pravomocí ERÚ a zejména zasahoval do správní činnosti orgánu I. stupně. Dále žalobce namítal nemožnost seznámit se s obsahem těchto důvodů. 71 K tomu je třeba nejprve uvést, že s ohledem na nutnost respektovat článek 47 Listiny základních práv EU (právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces) je zejména nutné, aby byl žalobce seznámen alespoň s podstatou důvodů, z nichž napadené rozhodnutí vychází (srovnej: rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C–300/11, ZZ v. Secretary of State for the Home Department, které se týká použití utajovaných informací v řízení o odepření vstupu cizince na území.) Této povinnosti žalovaný v posuzované věci dostál, neboť žalobce v dostatečném rozsahu seznámil s důvody pro odvolání z funkce člena Rady ERÚ v dopisu ze dne 30. 7. 2019. K charakteru a rozsahu žalobcovy činnosti se městský soud nemůže vyjádřit podrobněji, než jak to učinil zejména v bodech 66 a násl. odůvodnění tohoto rozsudku, vzhledem k tomu, že není oprávněn v odůvodnění rozsudku „zveřejňovat“ skutečnosti uvedené v dokumentech, které jsou utajovanými informacemi. Pouze v obecné rovině lze uvést, že závěry žalovaného jsou dostatečně podloženy zprávami zpravodajské služby. 72 Žalobce v druhém okruhu žalobních námitek namítal nezákonné porušování nezávislosti ERÚ, která je dána evropskou legislativou. 73 Městský soud souhlasí s žalobcem, že evropská legislativa vyžaduje nezávislost ERÚ na moci výkonné. Na ERÚ je možno nahlížet jako na tzv. nezávislý regulační orgán, tedy orgán státní správy, který svou povahou vybočuje z hierarchického uspořádání státní správy řízené vládou v souladu s čl. 67 Ústavy (viz. Pouperová, O. Nezávislé správní úřady. Správní právo č. 4/2014, s. 209–226, text na s. 216–217; podobně Svěráková, J. Komentář k § 17. Energetický zákon. Komentář. Praha, C. H. Beck, 2020, s. 365 a násl.) 74 Městský soud však zdůrazňuje, že požadavek na nezávislost regulačních orgánů nelze vykládat v tom smyslu, že by byla neomezená či absolutní. Naopak, z obsahu Směrnice č. 2009/72/ES, Směrnice č. 2019/944/EU a Směrnice č. 2009/73/ES vyplývá, že nezávislost regulačních orgánů je limitovaná. Obě směrnice počítají s možností odvolat člena rady regulačního orgánu. Tato pravomoc odvolat člena rady musí být nicméně vykonávána tak, aby byla zaručena nezávislost regulačního orgánu, musí být striktně upravena zákonem a musí být vykonávána na základě přesně a taxativně vyjmenovaných a ověřitelných objektivních kritérií. (Srovnej: Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 6. 2020 ve věci C–378/19, Prezident Slovenskej republiky). 75 Evropská legislativa daný požadavek upřesňuje v čl. 35 bodu 5 Směrnice č. 2009/72/ES, v čl. 57 bodu 5 Směrnice č. 2019/944/EU nebo v čl. 39 bodu 5 Směrnice č. 2009/73/ES, kdy umožňuje odvolat člena rady regulačního orgánu mimo jiné tehdy, dopustil–li se pochybení podle vnitrostátního práva. Příslušná ustanovení směrnic pak byla implementována do vnitrostátní právní úpravy (ust. § 17 a 17b energetického zákona). 76 Odvolání žalobce z funkce je podle § 17b odst. 7 energetického zákona založeno na podmínkách pevně stanovených zákonem. Žalovaný zde má svěřenou pravomoc odvolat člena Rady ERÚ v případech, kdy se člen Rady dopustí hrubého nebo opakovaného méně závažného porušení svých povinností. Taková možnost je plně v souladu s požadavkem na zachování nezávislosti ERÚ. Navíc, v případě nesouhlasu s odvoláním se člen Rady může bránit u správního soudu žalobou. Je tak podle názoru soudu dostatečně zajištěno, aby byl člen Rady vykonávající svoji nezávislou funkci chráněn před libovůlí státu, jak vyžadují i Směrnice č. 2009/72/ES, Směrnice č. 2019/944/EU a Směrnice č. 2009/73/ES. 77 Na základě přezkumu utajovaných listin městský soud spolehlivě dovodil, že žalobcova činnost nebyla souladná se zájmem na zachování nezávislosti Energetického regulačního úřadu, přičemž blíže se městský soud ke konkrétním skutečnostem, které odůvodňují nesoulad s principem nezávislosti ERÚ, nemůže vyjádřit s ohledem na utajenost informací svědčících o tomto závěru. Pokud tedy žalovaný odvolal v zájmu zachování nezávislosti ERÚ žalobce z funkce, nijak do nezávislosti ERÚ nezasáhl a nejednal v rozporu s právní úpravou, která nezávislost ERÚ vyžaduje. 78 Městský soud tedy uzavírá, že nelze přisvědčit žalobcově námitce, že jeho odvolání z funkce je nedovoleným zásahem do nezávislosti ERÚ a je v rozporu s právem EU. 79 Soud závěrem opakuje, že při přezkumu napadeného rozhodnutí nebyl vázán rozsahem žalobních bodů, nicméně ani v rámci „širšího“ přezkumu nezjistil žádné pochybení, které by mohlo vést k závěru o nezákonnosti výroku č. II napadeného rozhodnutí. Soud tedy neshledal žalobu v této části důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. 80 Městský soud v Praze dále posoudil žalobcův návrh na zrušení výroku č. III napadeného rozhodnutí, jímž žalovaný jmenoval s účinností od 1. 8. 2019 osobu zúčastněnou na řízení 2) členem Rady ERÚ do 31. 7. 2022. 81 Městský soud v Praze rekapituluje, že rozhodnutí žalovaného obsahující výroky č. I, II a III bylo žalobci doručeno dne 30. 7. 2019. Žalobce podal dne 19. 9. 2019 žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, který spatřoval v nezákonném odvolání žalobce z funkce člena Rady ERÚ výrokem č. II rozhodnutí žalovaného. V podané žalobě žalobce proti jmenování osoby zúčastněné na řízení 2) členem Rady ERÚ výrokem č. III rozhodnutí žalovaného ničeho nenamítal. V podání doručeném městskému soudu dne 17. 9. 2020 žalobce obhajoval volbu žalobního typu; proti jmenování osoby zúčastněné na řízení 2) členem Rady ERÚ výrokem č. III rozhodnutí žalovaného rovněž ničeho nenamítal. V podání doručeném městskému soudu dne 26. 4. 2021 žalobce navrhl změnu žalobního typu a žádal soud, aby zrušil výroky č. II a III napadeného rozhodnutí. Návrh na zrušení výroku č. III napadeného rozhodnutí žalobce nijak blíže neodůvodnil, tedy neuvedl, z jakých důvodů považuje tento výrok týkající se jmenování osoby zúčastněné na řízení 2) členem Rady ERÚ za nezákonný. Městský soud usnesením ze dne 14. 1. 2022 změnu žaloby připustil dle ust. § 95 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o.s.ř.), ve spojení s ust. § 64 s.ř.s. 82 Městský soud považuje za potřebné připomenout, že řízení ve správním soudnictví je plně ovládáno zásadou dispoziční. Je tedy na žalobci, zda proti rozhodnutí žalovaného bude brojit žalobou či nikoliv. Stejně tak je na něm, aby v případě, kdy se bude domáhat ochrany svých práv žalobou, v této žalobě jasně vymezil, které výroky správního rozhodnutí napadá, a v žalobních bodech pak specifikoval, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Vedle toho je správní soudnictví ovládáno i zásadou koncentrační. Žalobu je třeba podat v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě a pouze v této lhůtě může žalobce rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body; zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout (§ 72 odst. 4 s.ř.s.). Soud je při přezkoumání správního rozhodnutí vázán rozsahem napadení, jak je žalobce ve své žalobě v zákonné lhůtě vymezí, a přezkoumá jen ty výroky rozhodnutí, které byly žalobou v zákonné lhůtě napadeny, a v souladu s § 75 odst. 2 s.ř.s. jen v mezích žalobních bodů (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2004, čj. 1 Afs 25/2004–69). 83 Z uvedeného vyplývá, že Městský soud Praze nemohl věcně přezkoumat výrok č. III napadeného rozhodnutí, neboť rozšíření žaloby o tento původně nenapadený výrok bylo žalobcem učiněno opožděně. Městský soud poznamenává, že podle jeho přesvědčení by zásada koncentrace řízení neměla zasahovat do sféry vymezené dispoziční zásadou, a proto je zapotřebí změnu žaloby, která vyhovuje požadavkům ust. § 95 o.s.ř., připustit i v případě, že trpí vadou opožděnosti. Teprve po připuštění změny žaloby může soud posoudit, jaký další procesní postup ohledně změněného návrhu zaujme. Z tohoto důvodu městský soud připustil změnu žaloby usnesením ze dne 14. 1. 2022. 84 Městský soud postupoval ohledně změněného návrhu podle § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. Odkazované ustanovení ukládá soudu odmítnout návrh (žalobu), jestliže byl návrh (žaloba) podán předčasně nebo opožděně. S ohledem na to, že žalobci bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 30. 7. 2019 a žalobce poprvé napadl výrok č. III rozhodnutí žalovaného až dne 26. 4. 2021, soud shledal, že žaloba je v této části opožděná, neboť nebyla podána v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě. Proto soud podle § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. žalobu v příslušné části pro opožděnost odmítl. Rozhodnutí o nákladech řízení 85 Protože žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 86 Rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení osobám zúčastněným na řízení vyplývá z ust. § 60 odst. 5 s.ř.s., podle něhož osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V předmětné věci jim soud žádné povinnosti neuložil a důvody zvláštního zřetele hodných nebyly shledány.

Poučení

Předmět řízení Obsah napadeného rozhodnutí Obsah žaloby Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 1) k žalobě Další procesní situace ve věci, vyjádření osoby zúčastněné na řízení 2) k žalobě a doplňující vyjádření osoby zúčastněné na řízení 1) Posouzení žaloby Městským soudem v Praze Rozhodnutí o nákladech řízení