6 A 189/2018 - 42

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: AVM Sofie s.r.o., se sídlem Vlkova 532/8, Praha 3 – Žižkov, IČ: 054 91 924, zastoupen Mgr. Danielem Bartošem, advokátem, se sídlem Bílinská 1147/1, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, zastoupen JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem, se sídlem Na Příkopě 853/12, Praha 1, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného ze dne 12. 1. 2018, který spatřoval v zabránění v jízdě vozidla použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.

2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 4. 2018, č.j. MHMP 553499/2018, mu byla uložena pokuta ve výši 150.000 Kč za přestupek podle ustanovení § 35 odst. 2 písm. w) a ustanovení § 35 odst. 1 písm. g) zákona č. 111/1994 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 111/1994 Sb.“). V souvislosti s tímto řízením byla dne 12. 1. 2018 u žalobce provedena kontrola pracovníky žalovaného Mgr. L. F. a Ing. O. N., během které byla na místě stanovena a uložena kauce ve výši 100.000 Kč a následně bylo tímto kontrolním orgánem uloženo zabránění v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, a to vozidla osobního automobilu zn. Toyota Corolla, SPZ: X. Uvedené vyplývá z potvrzení ze dne 12. 1. 2018, ve kterém je jako vlastník a provozovatel vozidla uveden žalobce, ačkoliv údajný přestupek nebyl dle žalobce spáchán v souvislosti s jeho činností, ale fyzickou osobou, která bezplatně poskytnuté vozidlo využila pro soukromé účely v rozporu se smluvním ujednáním, na základě kterého bylo vozidlo zapůjčeno, tj. jednala svým jménem a na vlastní zodpovědnost. Uvedl, že se několikrát domáhal vydání vozidla, včetně zrušení uložené kauce, a že podal námitky do protokolu o kontrole.

3. Žalobce spatřoval neoprávněnost zásahu v zabránění odjezdu vozidla žalobce z důvodu nesložení nepřiměřeně vysoké kauce na místě, a to osobou, které bylo vozidlo pouze poskytnuto k soukromým účelům, resp. tato žádným způsobem nezastupovala případného dopravce. Namítal, že žalobce za údajný přestupek nemůže odpovídat ve smyslu ustanovení § 20 odst. 1, 2 a ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, ve znění pozdějších předpisů, přičemž je rovněž zřejmé, že se správnímu řízení nijak nevyhýbá, poskytuje součinnost a s ohledem na hodnotu vozidla a majetkové poměry žalobce není ani dána důvodná obava, že by vymáhání uložené pokuty bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, popř. nebylo možné vůbec. Při stanovení výše kauce dle žalobce žalovaný rovněž nepřihlédl k možné závažnosti, významu a době trvání případného protiprávního jednání a rozsahu způsobené škody, přičemž tímto zásahem významně zasáhl do podnikatelské činnosti žalobce.

4. Žalobce dále namítal, že správní orgán vede řízení již téměř rok (pozn. soudu: v době podání žaloby), zabránění v jízdě za použití technického prostředku je tak trvajícím neoprávněným zásahem, který je nepřiměřený, trvá nepřiměřeně dlouho a neoprávněně zasahuje do práva žalobce na vlastnictví. Dále pak uvedl, že při ukládání kauce a následném zabráněním odjezdu bylo porušeno právo na spravedlivý proces spočívající zejména v nezajištění tlumočníka a nedodržení dalších procesních práv. K důvodnosti žaloby závěrem žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2014, č.j. 9 As 37/2014-43.

5. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud rozsudkem určil, že zásah žalovaného ze dne 12. 1. 2018, kterým došlo k zabránění v jízdě vozidla použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, je nezákonný; a dále aby soud žalovanému zakázal, aby v neoprávněném zásahu, tj. v zabránění odjezdu osobního automobilu zn. Toyota Corolla, SPZ: X, pokračoval, a uložil mu, aby žalobci umožnil odjezd vozidla.

6. Žalovaný správní orgán v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí. Uvedl, že nesouhlasí se závěry žalobce, že by řidič vykonal přepravu pouze vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, když na základě kontroly bylo zjištěno, že faktura za provedenou jízdu byla vystavena právě na kontrolovanou osobu, tedy na žalobce. Z tohoto důvodu na něj žalovaný pohlíží jako na dopravce. K domáhání se vrácení kauce žalovaný uvedl, že kauce byla uložena v mezích ustanovení § 35d odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb. Vzhledem k tomu, že nebyla splněna žádná z podmínek dle odst. 5 tohoto ustanovení, tak nemohl žalovaný vyhovět požadavkům na uvolnění vozidla.

7. K neoprávněnosti v zabránění odjezdu vozidla a nepřiměřenosti uložené kauce žalovaný dále uvedl, že na místě byla stanovena kauce ve výši 100.000 Kč, která nebyla složena, tudíž bylo kontrolním orgánem rozhodnuto o zabránění v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. Řidič, který na místě pro účely kauce zastupuje dopravce, uvedl, že nerozumí česky a dále odmítl sdělit kontaktní adresu (uvedl jako svoje bydliště pouze Ukrajinu) a telefonní číslo. Rusky pouze uvedl, že bydlí v autě a že není taxislužba, ale Uber. Dále se odmítl podepsat do protokolu. Takový přístup lze dle žalovaného považovat za situaci, která je uvedena v ustanovení § 35c odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb. Obsah odst. 2 téhož ustanovení pak rovněž poukazuje na postavení řidiče při vybírání kauce. Zákon č. 111/1994 Sb. pak ve svém obsahu a při vybírání kaucí neřeší majetkovou situaci vztahu dopravce nebo řidiče k vozidlu. K odkazu žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp.zn. 9 As 37/2014-43, žalovaný uvedl, že žalobce vyjmul z celého textu jen pasáže, které je třeba posuzovat s ohledem na celý rozsudek.

8. Žalobce podal k vyjádření žalovaného repliku, ve které odmítl vinu či odpovědnost za předmětné jednání fyzické osoby, kdy takové jednání mu nelze přičítat, neboť podnikl veškeré kroky, které lze po něm rozumně požadovat za účelem zabránění údajného protiprávního jednání. Uvedl, že zadržení vozidla trvá nadále, z čehož je zřejmé, že přesahuje účel, pro který byl tento nástroj právním řádem zakotven. Dále uvedl, že nespatřuje správnost v odůvodnění zadržení vozidla, kdy s podezřením o vyhýbání se řidiče správnímu řízení nelze spojovat postih vůči třetí osobě, aniž by byl blíže zjištěn skutkový stav, např. výslechem zúčastněné osoby.

9. Při ústním jednání konaném před soudem dne 7. 11. 2019 účastníci řízení setrvali na svých argumentech a návrzích. K dotazu soudu zástupce žalobce sdělil, že v dané věci nebyla doposud zaplacena ani kauce ani pokuta uložená za správní delikt.

10. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

11. Dne 12. 1. 2018 kontrolní pracovníci Mgr. L. F. a Ing. O. N. uskutečnili kontrolní jízdu formou taxislužby vozidlem Toyota Corolla, SPZ: X. Jízda byla objednána přes aplikaci UberPOP a uskutečnila se v čase 10:12 až 10:29 hod. na trase z ul. J. 1, P. 1 na N. 40, P.

1. Po ukončení kontrolní jízdy byla v souvislosti s poskytnutou přepravou provedena kontrolním pracovníkem kontrola dodržování povinností stanovených zákonem č. 111/1994 Sb., více viz Protokol o kontrole č. T/20180112/1/Fk. Řidičem kontrolovaného vozidla byl pan M. S., nar. X, bydliště: U. – blíže nezjištěno. V protokolu je uvedeno, že řidič nepředložil žádné doklady nutné k provozování taxi a že nemluvil česky, přičemž uvedl, že bydlí ve svém vozidle; odmítl sdělit telefonní kontakt. Rovněž pak řidič odmítl podepsat protokol o kontrole.

12. Cena přepravy 134,79 Kč byla stržena z platební karty, která je ve vlastnictví žalovaného. Kontrolní pracovník, který přepravu objednal, následně obdržel fakturu č. EVQDOJBK-03- 2018-0000457 ze dne 12. 1. 2018 na částku 134,79 Kč, vydanou Uber B.V. ve jménu dopravce (žalobce).

13. Kontrola zjistila porušení následujících ustanovení zákona č. 111/1994 Sb.: ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) bod 2. – doklad o oprávnění k podnikání; ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) – vozidlo není dopravním úřadem evidováno; ustanovení § 21 odst. 3 písm. a) bod 2. – řidič není držitelem oprávnění řidiče taxislužby; ustanovení § 21 odst. 3 písm. c) bod 1. a 2. - vozidlo nebylo řádně označeno; ustanovení § 21 odst. 3 písm. b) – chybějící výpis z evidence vozidel; ustanovení § 21 odst. 3 písm. d) bod 1. – chybějící taxametr; ustanovení § 21 odst. 3 písm. d) bod 2. – chybějící kniha taxametru; ustanovení § 21 odst. 3 písm. d) bod 3. – chybějící záznamy o přepravě; ustanovení § 21 odst. 3 písm. g) – taxametr nebyl řádně obsluhován/nezaznamenání skutečného průběhu.

14. Současně byla na místě udělena výzva k zaplacení kauce ve výši 100.000 Kč. Jelikož nebyla tato částka řidičem složena, tak bylo zabráněno v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla a o tomto úkonu bylo vyhotoveno Potvrzení ze dne 12. 1. 2018. Dle tohoto potvrzení byla kauce uložena z toho důvodu, že řidič, který na místě pro účely kauce zastupuje dopravce, na místě kontroly uváděl, že nerozumí česky, odmítl sdělit kontaktní adresu a tel. číslo (rusky pouze uvedl, že bydlí v autě) a dále uvedl, že není taxislužba, ale Uber. Předmětné vozidlo tak bylo následně ve 12:30 hod. odstaveno na adrese Národní 40, Praha 1 – taxistanoviště.

15. Řízení o žalobách na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu je upraveno v ustanovení § 82 - 87 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“).

16. V řízení o ochraně před nezákonným zásahem rozhoduje soud podle ustanovení § 87 odst. 1 s.ř.s. na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; rozhoduje-li soud pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu.

17. Podle ustanovení § 82 s.ř.s. se každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Z ustanovení § 82 s.ř.s. vyplývá, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem může být důvodná tehdy, jsou-li kumulativně splněny následující podmínky: žalobce musí být přímo (první podmínka) zkrácen na svých právech (druhá podmínka) nezákonným (třetí podmínka) zásahem správního orgánu, které není rozhodnutím (čtvrtá podmínka) a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (pátá podmínka). Není- li splněna jedna z uvedených podmínek, nelze ochranu podle ustanovení § 82 a násl. s.ř.s. poskytnout. Srov. judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. ze dne 17. 3. 2005, č.j. 2 Aps 1/2005-65.

18. Pojmy „zásah, pokyn, donucení“ soudní řád správní nedefinuje a obecně je nedefinuje ani žádný jiný právní předpis. Soudní řád správní pro všechny tři pojmy zakládá legislativní zkratku „zásah“. Za zásah lze považovat úkony orgánu státní správy v rámci výkonu veřejné moci, které bezprostředně přímo zasahují do právních poměrů osob, vůči nimž je úkon směřován. Samotný zásah bývá zpravidla neformální v tom smyslu, že mu nepředchází žádná formální procedura, jde zpravidla o faktický úkon, kterým je zasaženo do právních poměrů osoby, přitom musí jít o takový úkon, který není rozhodnutím (tj. rozhodnutím ve smyslu legislativní zkratky uvedené v ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s.). Většinou půjde o aktivní úkony správních orgánů, nelze však vyloučit, že za zásah lze považovat i pasivitu správních orgánů (tedy nečinnost), aby však šlo o zásah podle ustanovení § 82 s.ř.s. musí se pasivita (nečinnost) tohoto orgánu vztahovat rovněž k takovým úkonům, které nejsou rozhodnutím.

19. Podle ustanovení § 35c zákona č. 111/1994 Sb.: „(1) Orgány Policie České republiky nebo celní úřady jsou při provádění kontroly a státního odborného dozoru podle tohoto zákona oprávněny vybírat kauci v rozmezí od 5 000 Kč do 100 000 Kč od dopravce, který je podezřelý ze spáchání přestupku podle tohoto zákona, nebo od fyzické osoby podezřelé ze spáchání přestupku podle § 34e odst. 1 písm. a), je-li důvodné podezření, že se budou vyhýbat řízení o přestupku nebo že by případné vymáhání uložené pokuty bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, popřípadě nebylo vůbec možné. Při stanovení výše kauce se přihlíží k závažnosti, významu a době trvání protiprávního jednání a rozsahu způsobené škody. (2) Při výběru kauce orgány Police České republiky nebo celní úřady poučí řidiče, který pro účely vybírání kauce zastupuje dopravce, o důsledku vybrání kauce a vystaví ve 4 vyhotoveních a) písemné potvrzení o převzetí kauce, ve kterém musí být uveden důvod uložení kauce, její výše a správní orgán, který je příslušný k vedení řízení o přestupku, a b) protokol o výsledcích kontroly. (3) Orgán Policie České republiky nebo celní úřad předá 1 vyhotovení potvrzení o převzetí kauce a protokolu řidiči a 2 vyhotovení spolu s kaucí nejpozději do 2 pracovních dnů správnímu orgánu, který je příslušný k vedení řízení o přestupku.“

20. Podle ustanovení § 35d téhož zákona: „(1) Je-li orgán Policie České republiky nebo celní úřad oprávněn vybrat kauci podle § 35c a řidič kauci na výzvu nesloží, přikáže orgán Policie České republiky nebo celní úřad řidiči, který pro tyto účely zastupuje dopravce, jízdu na nejbližší místo, které je z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích vhodné k odstavení vozidla, a a) zabrání mu v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla (dále jen „technický prostředek“), nebo b) zakáže pokračovat v jízdě a zadrží řidiči doklady k vozidlu a doklady související s prováděnou přepravou. (2) Náklady spojené s jízdou vozidla do místa odstavení, náklady spojené s parkováním a náklady na zabránění v jízdě vozidla jdou k tíži dopravce nebo fyzické osoby podezřelé ze spáchání přestupku podle § 34e odst. 1 písm. a). Odpovědnost dopravce za vozidlo, náklad a přepravované osoby není jeho odstavením dotčena. (3) Při postupu podle odstavce 1 poučí orgán Policie České republiky nebo celní úřad řidiče o podmínkách uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených dokladů a vystaví ve 4 vyhotoveních potvrzení o zabránění v jízdě použitím technického prostředku nebo o zadržení dokladů k vozidlu a dokladů souvisejících s prováděnou přepravou. V potvrzení uvede důvod zabránění v jízdě nebo zadržení dokladů k vozidlu a dokladů souvisejících s prováděnou přepravou, důvod uložení kauce a její výši a správní orgán příslušný k vedení řízení o přestupku. (4) Orgán Policie České republiky nebo celní úřad předá 1 vyhotovení potvrzení podle odstavce 3 řidiči a 2 vyhotovení spolu s kaucí a protokolem o výsledcích kontroly nejpozději do 2 pracovních dnů po složení kauce správnímu orgánu, který je příslušný k vedení řízení o přestupku. Jestliže nebude kauce složena do 72 hodin od zjištění porušení, budou příslušnému správnímu orgánu k vedení řízení o přestupku spolu s potvrzením o zabránění v jízdě a protokolem o výsledcích kontroly zaslány i doklady k vozidlu a doklady související s prováděnou přepravou. V takovém případě lze kauci do dne vydání rozhodnutí o přestupku složit na účet správního orgánu příslušného k vedení řízení o přestupku. Správní orgán, u kterého byla kauce složena, vystaví potvrzení o převzetí kauce podle § 35c odst. 2 písm. a) a zašle jej osobě podezřelé z přestupku. (5) Orgán Policie České republiky nebo celní úřad zajistí neprodleně uvolnění vozidla nebo orgán Policie České republiky, celní úřad nebo správní orgán zajistí neprodleně vrácení dokladů k vozidlu a dokladů souvisejících s prováděnou přepravou, jestliže a) byla složena kauce orgánu Police České republiky, celnímu úřadu nebo příslušnému správnímu orgánu, b) správní orgán, který je příslušný k vedení řízení o přestupku podle tohoto zákona, neshledal na základě předaných podkladů důvody k zahájení správního řízení o přestupku, c) správní řízení o přestupku podle tohoto zákona bylo pravomocně zastaveno, nebo d) byla zaplacena pokuta a náklady řízení uložené ve správním řízení o přestupku podle tohoto zákona. (6) Odstavce 1 až 5 se nepoužijí v případě taxislužby provozované vozidlem cestujícího.“

21. Podle ustanovení § 35g téhož zákona: „(1) Při provádění kontroly v taxislužbě nebo státního odborného dozoru v taxislužbě je oprávněn vybírat kauci podle § 35c odst. 1 rovněž strážník obecní policie nebo dopravní úřad. Na oprávnění a činnost obecní policie a dopravního úřadu se § 35c a 35d použijí obdobně. (2) Pokud strážník obecní policie nebo dopravní úřad zabrání v jízdě vozidla podle § 35d a není-li do 3 měsíců ode dne zabránění v jízdě vozidlo uvolněno, může jej obecní policie nebo dopravní úřad odstranit na místo vhodné k odstavení vozidla na náklady dopravce nebo fyzické osoby podezřelé ze spáchání přestupku podle § 34e odst. 1 písm. a).“

22. Soud nejprve považuje za vhodné konstatovat, že rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravních agend ze dne 9. 4. 2018, č.j. MHMP 553499/2018, byl žalobce uznán vinným přestupkem v dopravě podle ustanovení § 35 odst. 1 písm. g) a § 35 odst. 2 písm. w) zákona č. 111/1994 Sb., za který mu byla uložena pokuta ve výši 150.000 Kč. K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí změněno rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 4. 4. 2019, č.j. 32/2019-190- TAXI/4, tak, že byla uložená pokuta snížena na částku 120.000 Kč. Žalobce podal dne 26. 5. 2019 ke zdejšímu soudu správní žalobu proti tomuto rozhodnutí. Věc je vedena pod sp.zn. 3A 93/2019.

23. Soud dospěl k závěru, že některé námitky uplatněné v nyní projednávané zásahové žalobě směřují právě do výše uvedeného rozhodnutí o přestupku, a proto je soud považuje za irelevantní a nebude se jimi zabývat. Jedná se především o námitky uvedené v bodech [2] a [3] tohoto rozsudku, zejména námitku, že údajný přestupek nebyl spáchán v souvislosti s činností žalobce, ale fyzickou osobou, která bezplatně poskytnuté vozidlo využila pro soukromé účely v rozporu se smluvním ujednáním (tj. řidič jednal svým jménem a na vlastní zodpovědnost); resp. námitku, že žalobce nemůže za údajný přestupek odpovídat ve smyslu ustanovení § 20 odst. 1, 2 a § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb.; a námitky uplatněné v replice (srov. bod [8] tohoto rozsudku). Tyto námitky dle názoru soudu jednoznačně míří do rozhodnutí o přestupku, přičemž jak z obsahu rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 4. 4. 2019, č.j. 32/2019-190-TAXI/4, tak z obsahu podané správní žaloby proti tomuto rozhodnutí, se podává, že tyto námitky, byť v rozšířené podobě, budou předmětem přezkumu správním soudem ve věci sp.zn. 3A 93/2019.

24. V nyní projednávaném případě je předmětem řízení zásahová žaloba směřující proti tvrzenému zásahu žalovaného, resp. jeho kontrolním pracovníkům, spočívající v zabránění v jízdě vozidla žalobce použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla (tzv. botičky). K tomuto tvrzenému zásahu došlo ještě před zahájením řízení o přestupku žalobce, odpovědnost žalobce za předmětný přestupek nebyla při tomto úkonu jakkoliv zkoumána a je pro aplikaci příslušných ustanovení zákona č. 111/1994 Sb., tj. ustanovení § 35c a § 35d, zcela bezpředmětná.

25. Při posouzení přípustnosti zásahové žaloby soud vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2014, č.j. 9 As 37/2014-43, ve kterém byly formulovány následující právní věty: „I. Na výběr kauce podle § 125a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, nelze aplikovat úpravu záruky za splnění povinnosti podle § 147 správního řádu z roku 2004. Oba instituty vykazují zásadní odlišnosti a kauce je navíc komplexně upravena v zákoně o provozu na pozemních komunikacích. II. Proti nezákonnému postupu policisty podle § 125a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, je třeba brojit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu § 82 s. ř. s. Zásahem není samotná výzva policisty k uhrazení kauce, ale její výběr, tedy faktické převzetí peněžních prostředků a jejich následné zadržování, nebo alternativně zablokování či odtažení vozidla.“

26. Byť se v daném případě jednalo o výběr kauce podle ustanovení § 125a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, tak obecné závěry týkající se soudní ochrany proti výběru kauce a následným opatřením v případě jejího nezaplacení, jsou dle názoru soudu plně aplikovatelné i na ustanovení § 35c a § 35d zákona č. 111/1994 Sb., která byla kontrolními pracovníky žalovaného užita v nyní projednávaném případě.

27. Soud tedy shledal žalobu přípustnou, neboť žalobce, resp. řidič na místě předmětnou kauci na výzvu nezaplatil, tudíž nebylo možné podat zásahovou žalobu směřující do výběru (faktického převzetí) peněžních prostředků a jejich následného zadržování, ale dle výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, je možné tuto zásahovou žalobu podat proti zablokování či odtažení vozidla, k čemuž v daném případě v důsledku nezaplacení kauce na místě došlo (zablokování).

28. Jakkoli soud shledal žalobu přípustnou, tak ji neshledal důvodnou. Soud vycházel zejména z obsahu kontrolního protokolu a dále z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, č.j. 4 Aps 9/2013-48, kde byly formulovány tyto právní věty: „I. Výběr kauce podle § 125a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, nelze pojímat jako rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., nýbrž proti uložení kauce zasahujícím policistou je třeba brojit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu § 82 s. ř. s. II. Na vymezení důvodu uložení kauce, který je podle § 125a odst. 3 věty druhé zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, třeba uvést v písemném potvrzení o jejím převzetí, nelze klást nároky vycházející z požadavků na odůvodnění správního rozhodnutí podle § 68 odst. 3 správního řádu z roku 2004. Postačí srozumitelné a okolnostem věci odpovídající stručné vyjádření, v čem policista spatřuje důvodné podezření, že se řidič motorového vozidla podezřelý ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích bude vyhýbat přestupkovému řízení.“

29. Soud se ztotožnil s názorem žalovaného a jeho kontrolních pracovníků, že v daném případě byla výzva k zaplacení kauce po žalobci (dopravci), jehož na místě zastupoval řidič, a následné zabránění v jízdě vozidla žalobce použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, když nebyla kauce zaplacena, v souladu se zákonem. V daném případě bylo ze všech indicií na místě zřejmé, že řidič zastupuje dopravce, kterým je žalobce, neboť vykonal přepravu vozidlem zapůjčeným od žalobce, přičemž faktura za provedenou přepravu byla vystavena na žalobce. Z těchto zjištění bylo možné vyvodit na místě závěr, že v daném případě nebyl dopravcem řidič, ale žalobce, pro kterého řidič pouze vykonal přepravu v jeho vozidle. Otázka jejich vzájemných smluvních ujednání a jejich pracovněprávního vztahu pak byla nerozhodná. Na žalobce tedy bylo kontrolními pracovníky žalovaného dle názoru soudu správně pohlíženo jako na dopravce a byly tak v souladu s ustanoveními § 35c a § 35d zákona č. 111/1994 Sb. vůči němu skrze řidiče činěny úkony, jež jsou předmětem nyní projednávané zásahové žaloby.

30. Pro aplikaci ustanovení § 35c odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb. (výběr kauce), od něhož se pak odvíjí aplikace ustanovení § 35d odst. 1 téhož zákona (zabránění v jízdě), a to v případě nesložení kauce na výzvu, je zejména rozhodné ustanovení § 35c odst. 2 předmětného zákona, ve kterém je stanoveno, že „řidič, který pro účely vybírání kauce zastupuje dopravce“. Prakticky totožné znění pak lze nalézt i v ustanovení § 35d odst. 1 téhož zákona. Z toho dle názoru soudu vyplývá, že skutečnosti, které vyplynuly z jednání řidiče na místě, lze vztáhnout na dopravce (žalobce), neboť ten je právě pro účely vybírání kauce a zabránění v jízdě zastoupen řidičem. Uváděl-li tedy řidič, že nerozumí česky, odmítl-li sdělit jakýkoliv kontakt (jako svoje bydliště uvedl Ukrajinu), rusky uváděl, že bydlí v autě, že není taxislužba, ale Uber, pak lze těmito skutečnostmi odůvodnit závěr kontrolních pracovníků, že se bude dopravce v dalším řízení vyhýbat zaplacení pokuty, neboť řidič, který ho na místě zastupoval, odmítal spolupracovat.

31. Pokud pak tento řidič odmítal stanovenou kauci ve výši 100.000 Kč zaplatit, pak nebylo možné postupovat jinak, že zabránit v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla v souladu s ustanovením § 35d odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb. Zásah spočívající v uložení tzv. botičky, tak soud hodnotí jako oprávněný a zákonný.

32. Soud rovněž shledal, že v duchu citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, č.j. 4 Aps 9/2013-48, byly v kontrolním protokolu, jakož i v Potvrzení o zabránění v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, oba ze dne 12. 1. 2018, dostatečně a srozumitelně vysvětleny důvody, proč bylo přistoupeno k výzvě na zaplacení kauce ve výši 100.000 Kč a proč byl následně užit technický prostředek (botička) k zabránění odjezdu vozidla dopravce (žalobce).

33. Soud dále považuje za vhodné konstatovat, že je nepochybné, že užitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla žalobce došlo, a jelikož vozidlo se stále nachází na odstavném parkovišti, stále dochází k zásahu do práva žalobce na vlastnictví a do jeho práva na narušený výkon podnikatelské činnosti, avšak v daném případě se dle soudu nejedná o zásah nezákonný. Není tudíž třetí podmínka (viz výše) pro úspěšnost zásahové žaloby.

34. Dle názoru soudu nebylo kontrolními pracovníky zasaženo ani do práva žalobce na spravedlivý proces, když nebyl kontrolními pracovníky na místo přivolán tlumočník. Řidič sice na místě uváděl, že nerozumí česky, avšak zároveň s kontrolními pracovníky komunikoval v ruském jazyce, jeho vyjádření bylo náležitě v protokolu zaznamenáno a jasně vyjadřovalo jeho postoj k celé situaci. Do práva žalobce na spravedlivý proces tak nemohlo být dle názoru soudu zasaženo.

35. K tvrzením žalobce, že ten poskytoval v průběhu celého řízení žalovanému součinnost a že se opakovaně domáhal uvolnění vozidla, soud závěrem konstatuje, že podmínky pro uvolnění vozidla stanoví ustanovení § 35d odst. 5 zákona č. 111/1994 Sb. Vzhledem k tomu, že do dnešního dne nebyla žádná z těchto podmínek naplněna, pak nemohlo být žádosti žalobce o uvolnění vozidla vyhověno.

36. Ze všech výše uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

37. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný. Žalovaný v daném případě byl úspěšný, ale soud mu náhradu nákladů řízení za zastoupení nepřiznal z toho důvodu, že žalovaný v daném případě vystupoval jako správní orgán, který by měl být vzhledem k předmětu věci schopen obhájit svá stanoviska bez zastoupení advokátem. Judikaturou bylo již opakovaně vysloveno, že v takových případech soud úspěšnému žalovanému náklady řízení nepřiznává.

Poučení