6 A 31/2025– 24

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobkyně: V. K., zastoupena Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou, se sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4 – Nusle, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřovala ve výběru nedoplatku provozovatele vozidla od žalobkyně, ke kterému došlo dne 23. 1. 2025 v čase kolem 11:10 hod. v ul. N. P. v P.

2. Ke skutkovému stavu věci žalobkyně uvedla, že předmětného dne řídila motorové vozidlo tov. zn. BMW, reg. zn. X a že byla zastavena Policií ČR (dále jen „policie“) za účelem provedení silniční kontroly. V jejím průběhu policista č. XA konstatoval, že provozovatel vozidla má nedoplatek ve výši 18.000 Kč, a vznesl požadavek, aby jej žalobkyně zaplatila, přičemž jí pohrozil, že pokud tak neučiní, zadrží tabulky registrační značky a vozidlu zabrání v jízdě. Žalobkyně proto přistoupila k uhrazení nedoplatku, neboť by se jinak nedostala do cíle své cesty. Uvedla, že navrhla úhradu platební kartou, avšak policista jí sdělil, že není vybaven terminálem, pro což není schopen přijmout bezhotovostní platbu a nedoplatek ve výši 18.000 Kč proto bylo nutno uhradit v hotovosti. Dále uvedla, že policistovi sdělila, že hotovostí v takové výši nedisponuje. Ten jí proto sdělil, že je nutné, aby finanční prostředky vybrala z bankomatu, kam jí následně doprovodil. Uzavřela, že vybrala finanční prostředky z bankomatu a tyto předala policistovi.

3. Žalobkyně namítla, že ustanovení § 42a odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“), podmiňuje oprávnění policisty vyžadovat uhrazení nedoplatku tím, že bude umožněna úhrada „v hotovosti a bezhotovostním převodem.“ Zákonodárce zde užil spojku „a“, a proto se dle žalobkyně jedná o kumulativní výčet, jehož obě možnosti musí být splněny současně. Nezákonnost jednání policisty pak dle žalobkyně nespočívá v tom, že neumožnil úhradu nedoplatku platební kartou, ale v tom, že požadoval po řidiči vozidla uhrazení nedoplatku, k čemuž nebyl v dané situaci oprávněn. K tomu je totiž oprávněn jen tehdy, umožní–li řidiči uhradit nedoplatek v hotovosti i bezhotovostním převodem. Policista nedisponoval platebním terminálem, nebyl tak dle žalobkyně schopen umožnit úhradu nedoplatku bezhotovostním převodem, a proto nebyl vůbec oprávněn požadovat úhradu nedoplatku.

4. K podmínkám pro konstatování nezákonnosti zásahu žalobkyně uvedla, že byla přímo zkrácena na svých právech, neboť požadavek na úhradu nedoplatku byl vznesen právě proti žalobkyni a ona tam musela policistům zaplatit 18.000 Kč, čímž bylo zasaženo do jejích majetkových práv. Jednalo se o zásah, spočívající ve faktickém pokynu, který musel být bezprostředně splněn, neexistoval proti němu opravný prostředek, který by byl samostatně přezkoumatelný ve správním soudnictví. Z hlediska posouzení, zda se jedná o zásah, jde dle žalobkyně o obdobný případ, jako výběr kauce, kde judikatura dovodila, že se o zásah jedná (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2014, č.j. 9 As 37/2014–43 či ze dne 3. 12. 2020, č.j. 8 As 103/2020–29). Dále namítla, že zásah byl nezákonný, protože policie nebyla oprávněna úhradu nedoplatku požadovat, jelikož k takovému postupu nebyly splněny zákonné podmínky. Zásah pak byl zaměřen právě proti žalobkyni, neboť nemohla pokračovat v jízdě, pokud by nedoplatek neuhradila; pod pohrůžkou zadržení registračních značek musela vybrat peníze z bankomatu.

5. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí. Ke skutkovému stavu uvedl, že příslušníci policie požadovali po žalobkyni uhrazení zjištěného nedoplatku za pokuty uložené v minulosti, které ke dni 23. 1. 2025 dle údajů v databázi Centrální evidence přeplatků a nedoplatků (CEPAN) stále nebyly uhrazeny – jednalo se o nedoplatky vedené u ID subjektu 06853854, provozovatel Share CAR!, z.s., v databázi CEPAN. Tento dluh byl žalobkyní zaplacen v hotovosti. Dále uvedl, že postup policisty na místě kontroly je v případě zjištění nedoplatku v evidenci CEPAN poměrně striktně dán ustanoveními § 42a a § 42b zákona o policii, kdy mu vzniká povinnost v případě neuhrazení zjištěného nedoplatku zabránit řidiči v další jízdě, až do doby uhrazení dlužné částky.

6. Ke skutkovému stavu žalovaný odkázal na úřední záznam ze dne 6. 5. 2025, č.j. KRPA–137510–3/ČJ–2020–0000KR, který obsahuje vyjádření příslušnice policie, která přímo provedla žalobou napadený zásah. Dále upozornil na rozdíl v popisu skutkového stavu tak, jak jej popisují zasahující policisté, když rozdíl se týká právě skutečnosti, že policisté nekonstatovali, že žalobkyni neumožní zaplatit nedoplatek bezhotovostně, jenom tento akceptovaný způsob zaplacení spojili s poznámkou, že to bude chvíli trvat, neboť se k tomuto dostaví jiná hlídka policie s terminálem, která operovala nedaleko. Žalovaný uvedl, že takové zdržení nemusí být zásadní, jelikož hlídka je schopna se dostavit dle její aktuální polohy v horizontu několika minut. Uvedl, že s ohledem na to, že žalobkyně sama během kontroly hovořila cca 20 minut do telefonu, a nedávala najevo, že by ji toto nějak časově omezovalo, lze dle něj dospět k závěru, že zdržení několika minut by nebylo zásadním zásahem do práv žalobkyně. Navíc žalobkyně hlídce sdělila, že disponuje půlhodinou k vyřešení záležitosti. Dle žalovaného je tak nepochybné, že v tomto limitu by bez potíží bylo žalobkyni umožněno uhradit nedoplatek platební kartou.

7. Dále žalovaný uvedl, že výklad ustanovení § 42a zákona o policii provedený žalobkyní je poněkud významově posunut a přeformulován. Toto ustanovení explicitně stanoví, že policista je oprávněn požadovat uhrazení nedoplatku, pokud na místě kontroly umožní uhrazení nedoplatku. Lze souhlasit s žalobkyní, že tak musí být umožněno jak v hotovosti, tak převodem, neboť uvedené ustanovení nemá alternativní charakter. Uvedl, že policisté uvedený charakter ustanovení brali v úvahu, když deklarovali, že umožní žalobkyni zaplacení jak v hotovosti, tak převodem, ale pokud bude žalobkyně chtít platit převodem, tak to bude chvíli trvat, nicméně dojde k tomu na místě kontroly. Zdůraznil, že žalobkyně na bezhotovostním zaplacení netrvala a že sama navrhla zaplacení v hotovosti s tím, že vybere požadovanou částku v hotovosti. Uvedl, že žalobkyně ve způsobu placení zjevně nespatřovalo výrazné omezení, neboť přivolané jiné hlídce policie (kterou pravděpodobně přivolat adresát telefonického rozhovoru) oznámila, že je vše v pořádku a nikterak si hlídce nestěžovala na způsob úhrady. Navíc žalobkyně nevyužila svého zákonného oprávnění a nepodala proti uvedenému úkonu policistů stížnost ve smyslu ustanovení § 42d zákona o policii.

8. K tvrzení žalobkyně, že jí policista údajně pohrozil, že v případě, že žalobkyně nedoplatek neuhradí, zadrží jí tabulky registrační značky a zabrání vozidlu v jízdě, uvedl, že se nejedná o žádné vyhrožování, nýbrž o zákonem predikované poučení dle ustanovení § 13 zákona o policii. Policistka tedy dle žalovaného naplnila svou zákonem stanovenou povinnost právě tímto poučením (srov. ustanovení § 42b zákona o policii). Dále uvedl, že pokud policista lustrací v databázi CEPAN na místě kontroly motorového vozidla zaregistruje údaje o existenci daňového nedoplatku řidiče či provozovatele vozidla, je povinen obligatorně postupovat podle uvedených zákonných ustanovení. Rovněž pokud by nedošlo k zaplacení daňového nedoplatku, tak je policista povinen postupovat tak, že zadrží registrační značky nebo zabrání motorovému vozidlu v jízdě. Zároveň zmínil, že nedoplatky nejsou evidovány podle registrační značky, ale podle osoby řidiče nebo provozovatele, která má nedoplatek; je tedy vhodné si (zejména v případě řidiče, který není provozovatelem vozidla) ověřit, zda dotyčný subjekt nemá evidovány nějaké nedoplatky.

9. Žalovaný dále uvedl, že skutečnosti, které jsou uvedeny v úředním záznamu zasahující policistky, byly posléze potvrzeny provedeným šetřením, když Integrované operační středisko reagovalo na žádost o výpis z IS Jitka, pod č.j. KRPA–137510–6/ČJ–2025–0000KR ze dne 15. 5. 2025. Přílohou tohoto sdělení byl i výpis události ze dne 23. 1. 2025, vedené v IS Jitka pod č. 2025 S 6883/92.

10. Závěrem svého vyjádření žalovaný odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 28. 1. 2025, č.j. 15A 77/2024–45, s tím, že jediné, co žalobkyně napadá, je skutečnost, že jí údajně nebylo umožněno zaplacení bezhotovostně. Žalobkyně tedy nenapadá neexistenci nedoplatku či samotné oprávnění policistů k výběru tohoto nedoplatku. Uzavřel, že policisté v rámci provedené silniční kontroly postupovali zcela v intencích zákonných ustanovení a v nich uvedených pravomocí. Zásah policie tak byl dle názoru žalovaného v souladu se zákonem.

11. Podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. může soud rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří–li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.

12. Účastníci řízení se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřili. Soud tedy postupoval podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. a rozhodl o věci samé bez jednání.

13. Soud posoudil věc následovně:

14. Řízení o žalobách na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu je upraveno v ustanovení § 82 – 87 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“).

15. V řízení o ochraně před nezákonným zásahem rozhoduje soud podle ustanovení § 87 odst. 1 s.ř.s. na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; rozhoduje–li soud pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu.

16. Podle ustanovení § 82 s.ř.s. se každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

17. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 17. 3. 2005, č.j. 2 Aps 1/2005–65) je pro poskytnutí ochrany podle ustanovení § 82 s. ř. s. nezbytné kumulativní splnění pěti podmínek: „žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" v širším smyslu) správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka) a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka)“; není–li byť jediná z těchto podmínek naplněna, nelze ochranu poskytnout. Podmínka č. 6, spočívající v trvání zásahu či jeho důsledků anebo v hrozbě jeho opakování, byla s účinností od 1. 1. 2012 novelou soudního řádu správního provedeného zákonem č. 303/2011 Sb. zrušena. Judikatura vztahující se ke zbývajícím podmínkám je však i nadále použitelná.

18. Pojmy „zásah, pokyn, donucení“ soudní řád správní nedefinuje a obecně je nedefinuje ani žádný jiný právní předpis. Soudní řád správní pro všechny tři pojmy zakládá legislativní zkratku „zásah“. Za zásah lze považovat úkony orgánu státní správy v rámci výkonu veřejné moci, které bezprostředně přímo zasahují do právních poměrů osob, vůči nimž je úkon směřován. Samotný zásah bývá zpravidla neformální v tom smyslu, že mu nepředchází žádná formální procedura, jde zpravidla o faktický úkon, kterým je zasaženo do právních poměrů osoby, přitom musí jít o takový úkon, který není rozhodnutím (tj. rozhodnutím ve smyslu legislativní zkratky uvedené v ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s.). Většinou půjde o aktivní úkony správních orgánů, nelze však vyloučit, že za zásah lze považovat i pasivitu správních orgánů (tedy nečinnost), aby však šlo o zásah podle ustanovení § 82 s.ř.s. musí se pasivita (nečinnost) tohoto orgánu vztahovat rovněž k takovým úkonům, které nejsou rozhodnutím.

19. V nyní projednávané věci žalobkyně spatřuje nezákonný zásah žalovaného v tom, že při silniční kontrole dne 23. 1. 2025 v čase kolem 11:10 hod. v ul. N. P. v P. byl od ní příslušníky policie vybrán nedoplatek provozovatele vozidla v částce 18.000 Kč v hotovosti v rozporu s ustanovením § 42a zákona o policii.

20. Podle ustanovení § 42a zákona o policii: „(1) Policista je oprávněn při kontrole motorového vozidla požadovat po řidiči tohoto vozidla uhrazení jeho nedoplatku nebo nedoplatku provozovatele tohoto vozidla na pokutě za přestupek podle zákona o silničním provozu, zákona o pozemních komunikacích nebo zákona o silniční dopravě, umožní–li mu uhrazení nedoplatku na místě kontroly motorového vozidla v hotovosti a bezhotovostním převodem, k němuž je dán platební příkaz prostřednictvím platební karty, a to pouze v případě, pokud byla tato pokuta a) uložena celním úřadem, nebo b) předána ke správě placení obecnému správci daně. (2) Nedoplatkem se pro účely tohoto zákona rozumí nedoplatek, u kterého není povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky. Motorovým vozidlem se pro účely této hlavy rozumí také přípojné vozidlo. (3) Poskytnutí informace o nedoplatku podle odstavce 1 provozovatele motorového vozidla řidiči tohoto vozidla není porušením mlčenlivosti podle daňového řádu. (4) Je–li nedoplatek podle odstavce 1 uhrazen na místě kontroly motorového vozidla, policista vystaví řidiči tohoto vozidla potvrzení o jeho uhrazení. Je–li nedoplatek podle odstavce 1 uhrazen v hotovosti, předá policie peněžní prostředky nejpozději následující pracovní den obecnému správci daně příslušnému podle místa jeho uhrazení. (5) Generální ředitelství cel poskytne policii způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup informace nezbytné pro účely zjištění výše nedoplatku podle odstavce 1.“

21. Podle ustanovení § 42b odst. 1 téhož zákona: „Není–li nedoplatek podle § 42a odst. 1 uhrazen na místě kontroly motorového vozidla, přikáže policista řidiči jízdu na nejbližší vhodné místo z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a a) zadrží tabulky státní poznávací značky (dále jen "registrační značka") motorového vozidla; pokud je řidič motorového vozidla odmítne na výzvu policisty vydat, tabulky registrační značky odejme, nebo b) zabrání motorovému vozidlu v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.“

22. Soud souhlasí se žalobkyní, že první, druhá, čtvrtá a pátá podmínka algoritmu posouzení ochrany před nezákonným zásahem ve smyslu ustanovení § 82 s.ř.s. jsou splněny. Žalobkyně, jako řidička vozidla kontrolovaného ve smyslu ustanovení § 42a odst. 1 zákona o policii, byla přímo zkrácena na svých právech, neboť požadavek na úhradu nedoplatku provozovatele vozidla byl vznesen proti ní a jejím majetkovým právům (první a druhá podmínka). Je též zřejmé, že realizace silniční kontroly představuje faktický úkon, nikoli rozhodnutí, neboť policista při plnění svých povinností podle ustanovení § 42a zákona o policii nevydává rozhodnutí, nýbrž toliko pokyn, resp. výzvu k úhradě nedoplatku, jehož existenci zjistí v databázi CEPAN. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že v databázi CEPAN jsou evidovány nedoplatky plynoucí z pravomocně uložených a vykonatelných pokut, které nebyly uhrazeny do data jejich splatnosti. Policista, který provádí silniční kontrolu, tak vykonává působnost (správního) orgánu, který evidované nedoplatky pouze vybírá a jejich úhradu stvrzuje vystavením potvrzení, a nečiní tedy v tomto směru žádné rozhodnutí (čtvrtá podmínka). Nepochybné je i to, že výzva k úhradě nedoplatku byla zaměřena přímo vůči žalobkyni, byť sama není subjektem, který měl v době silniční kontroly záznam o nedoplatku v databázi CEPAN (pátá podmínka).

23. Soud však neshledal naplnění třetí podmínky, tj. že zásah byl nezákonný. Zásah je nezákonný, je–li v rozporu s objektivním právem. Typickým důvodem nezákonnosti bude rozpor s normami, zpravidla procesními, které regulují uplatnění a realizaci daného zásahu. V nyní projednávané věci je předmětem posouzení postup policisty, který při silniční kontrole požadoval po žalobkyni jako řidičce motorového vozidla provozovaného jiným subjektem úhradu nedoplatku na pokutě na základě oprávnění zakotveného v ustanovení § 42a zákona o policii.

24. Citovaná právní úprava, která byla do zákona o policii vložena s účinností od 1. 1. 2022 zákonem, kterým se mění zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, opravňuje policistu, aby v rámci silniční kontroly vybral od řidiče motorového vozidla pokutu, která je evidována v databázi CEPAN jako nedoplatek pokuty uložené řidiči či provozovateli motorového vozidla za přestupek podle zákona o silničním provozu, zákona o pozemních komunikacích nebo zákona o silniční dopravě.

25. Správcem databáze CEPAN je Celní správa České republiky, která prostřednictvím Generálního ředitelství cel ve smyslu ustanovení § 42a odst. 5 zákona o policii poskytuje policii dálkový a nepřetržitý přístup k informacím zachyceným v této databázi za účelem zjištění výše nedoplatku, který je příslušným celním úřadem evidován.

26. Jak konstatoval zdejší soud v rozsudku ze dne 28. 1. 2025, č.j. 15A 77/2024–45, „[p]olicista, který v rámci silniční kontroly lustrací v databázi CEPAN zjistí, že řidič či provozovatel kontrolovaného motorového vozidla má evidován nedoplatek na pokutě za přestupek dle výše specifikovaných zákonů, nemá prostor pro uplatnění diskrece s výjimkou případů, kdy vyjdou najevo důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 42b odst. 7 zákona o policii. Policista tedy postupuje v souladu s ustanovením § 42a zákona o policii, pokud v databázi CEPAN zjistí nedoplatek a řidiče motorového vozidla vyzve k jeho úhradě, a pokud současně v intencích § 42b odst. 7 zákona o policii nedetekuje okolnosti, které by pro svůj zvláštní význam mohly odůvodnit nepřijetí opatření v podobě zadržení tabulek státní poznávací značky a zabránění v jízdě vozidla. Takový postup policisty je proto zcela zákonný.“ Dále zde uvedl, že „[z] dotčené úpravy nikterak nevyplývá a vzhledem k uvedeným mezím pravomocí Policie ČR ani vyplývat nemůže, že by policista mohl požadovat úhradu nedoplatku až v okamžiku, kdy řidiči sdělí, v jakých konkrétních rozhodnutích má předmětný nedoplatek původ. Naopak je povinen tuto úhradu požadovat, je–li z údajů jemu v daný okamžik zjistitelných z databáze CEPAN zřejmé, že nedoplatek na pokutě je u kontrolovaného řidiče či provozovatele motorového vozidla v systému evidován. Je pak na řidiči, aby policistu případně konfrontoval s jinou (relevantní) skutečností, než která vyplývá z údajů evidovaných v databázi CEPAN; policista však není povinen předvídat, že evidované údaje nemusí odpovídat skutečnosti.“

27. Žalobkyně nezákonný zásah spatřuje v tom, že policisté vyžadovali úhradu nedoplatku za situace, kdy nebyly splněny obě možnosti pro úhradu nedoplatku vyplývající z ustanovení § 42a zákona o policii, tj. jak v hotovosti, tak bezhotovostním převodem.

28. Ani žalovaný ve vyjádření k podané žalobě nerozporoval, že toto ustanovení „nemá alternativní charakter“, tj. že úhrada nedoplatku musí být umožněna jak v hotovosti, tak bezhotovostním převodem. I komentář k zákonu o policii uvádí, že „oprávnění je možné využít pouze za situace, kdy policista disponuje platebním terminálem pro uhrazení nedoplatku, neboť policista musí řidiči nabídnout možnost úhrady jak v hotovosti, tak prostřednictvím platebního terminálu.“ (srov. Š., M., Š., R., Z., M., B., M., H., K. Zákon o Policii České republiky: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336–517X.).

29. Dle soudu však tuto okolnost nelze pojímat tak absolutním způsobem, jak činí žalobkyně. Z úředního záznamu ze dne 6. 5. 2025, č.j. KRPA–137510–3/ČJ–2025–0000KR, který popisuje okolnosti předmětného zásahu, totiž vyplývá, že žalobkyně hlídce sdělila, že nedoplatek uhradí platební kartou, na což hlídka žalobkyni odpověděla, že jí to bude umožněno, ale na místo „si přivolá hlídku Cesta 522 z DI OŘP III disponující platebním terminálem, který u sebe má i pro tyto účely.“ Sama žalobkyně pak hlídce sdělila, že „nechce čekat“ a zeptala se, „zda by tedy bylo možné přejet k bankomatu“, čemuž hlídka vyhověla a následovala žalobkyni k nejbližšímu žalobkyní zvolenému bankomatu, kde žalobkyně provedla výběr hotovosti, kterou následně předala hlídce. Žalobkyni bylo poté vystaveno Potvrzení o úhradě nedoplatku dle ustanovení § 42a odst. 4 zákona o policii, ze kterého vyplývá, že tato v hotovosti předmětného dne uhradila částku 18.000 Kč. Zmínit lze rovněž, že z úředního záznamu vyplývá, že „na místo se do ulice Na Poříčí dostavila hlídka pčr Alka 731, prověřit oznámení týkající se nucení uhrazení nedoplatku provozovatele vozidla a výběru z bankomatu.“ Žalobkyně této hlídce sdělila, že „žádné oznámení na linku 158 nehlásila, že je vše v pořádku.“

30. Z uvedeného popisu tedy vyplývá, že byť zasahující policisté přímo nedisponovali platebním terminálem ve svém vozidle, tak žalobkyni úhradu nedoplatku platební kartou umožnili prostřednictvím jiné nedaleké hlídky, která platebním terminálem pro tyto účely ve svém vozidle disponovala. Byla to následně žalobkyně, která sama (protože nechtěla čekat z důvodu spěchu na jiné místo) sama navrhla, že nedoplatek uhradí v hotovosti, k čemuž také následně došlo.

31. Předmětné oprávnění policistů nelze dle soudu omezovat toliko na hlídky, které disponují přímo ve svém voze platebním terminálem, ale na to, že zasahující policista oba způsoby platby „umožní.“ Tuto možnost tak lze dle soudu naplnit i tím, že zasahující hlídka přivolá na místo silniční kontroly jinou hlídku, která platebním terminálem disponuje a u níž je předpoklad, že se na místo silniční kontroly dostaví v rozumném časovém horizontu tak, aby byl „časový“ zásah do práv dotčeného subjektu co nejvíce limitován. Zásah spočívající ve zdržení na její cestě však žalobkyně nenamítala, a i kdyby tak učinila, tak soud by s ohledem na okolnosti zjištěné z úředního záznamu nedospěl k závěru, že by se jednalo o zásah významný (z úředního záznamu vyplývá, že žalobkyně v průběhu silniční kontroly cca 15–20 min. telefonovala, a po skončení telefonátu se zeptala hlídky, „zda to bude do půl hodiny vyřešené.“)

32. Soud tak nevešel v argumentaci žalobkyně, že pokud policista na místě nedisponoval platebním terminálem, tak nebyl vůbec oprávněn požadovat po žalobkyni úhradu nedoplatku.

33. K odkazu žalobkyně na rozsudky Nejvyššího správního soudu, týkající se výběru kauce, soud uvádí, že v rozsudku ze dne 15. 5. 2014, č.j. 9 As 37/2014–43, Nejvyšší správní soud vyslovil následující právní větu: „Proti nezákonnému postupu policisty podle § 125a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, je třeba brojit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu § 82 s. ř. s. Zásahem není samotná výzva policisty k uhrazení kauce, ale její výběr, tedy faktické převzetí peněžních prostředků a jejich následné zadržování, nebo alternativně zablokování či odtažení vozidla.“ V rozsudku ze dne 3. 12. 2020, č.j. 8 As 103/2020–29, Nejvyšší správní soud na svůj předchozí rozsudek navázal.

34. Na projednávanou věc lze z této judikatury vztáhnout závěr, že samotnou výzvou k uhrazení kauce (zde nedoplatku) k zásahu do práv nedochází; zásahem může být až případný výběr takové akce (takového nedoplatku). Velmi přiléhavě Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 1. 2025, č.j. 9 As 7/2025–22, uvedl, že „samotná pohrůžka zadržením tabulek registrační značky či zabráněním v jízdě použitím technického prostředku, jakož i samotná výzva k uhrazení nedoplatku, nemůže představovat zásah ve smyslu § 82 s.ř.s.“

35. Tato citace tak zároveň poskytuje odpověď na námitky žalobkyně, že jí policista pohrozil, že pokud nedoplatek neuhradí, tak zadrží tabulky registrační značky a vozidlu zabrání v jízdě, tj. že nebude moci pokračovat v jízdě.

36. Z ustanovení § 42b odst. 1 zákona o policii vyplývá, že není–li nedoplatek uhrazen na místě kontroly, přikáže policista řidiči jízdu na nejbližší vhodné místo z hlediska bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Policista přiloží k motorovému vozidlu technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla nebo vyzve řidiče, aby mu vydal tabulky registrační značky. Pokud řidič odmítne na výzvu policisty vydat tabulky registrační značky, policista je oprávněn tabulky odejmout. Podle okolností daného případu (např. způsobu uchycení registrační značky, řízení vozidla i přes zadržení registrační značky, velké množství nedoplatků apod.) tak policista rozhodne, zda zadrží registrační značku nebo zabrání vozidlu v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.

37. Důraz, který žalobkyně klade na průběh silniční kontroly a skutečnost, že byla upozorněna na možnost použití zmíněných donucujících opatření, pokud nedoplatek na místě neuhradí, tak soud hodnotí jako nepodstatný. Soud zde opět připomíná, že policie nemohla postupovat jiným způsobem, než žalobkyni vyzvat k zaplacení zjištěného nedoplatku. Poučení o druhu donucujících prostředků a důvodech jejich použití ve smyslu ustanovení § 42b odst. 1 zákona o policii nepředstavuje dle soudu za výše žalobkyní předestřených skutkových okolností nezákonnou výhrůžku, nýbrž legitimní a pro kontrolovaného účastníka silničního provozu transparentní jednání policejního orgánu.

38. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud neshledal žalobu důvodnou a podle ustanovení § 87 odst. 3 s.ř.s. žalobu zamítl.

39. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.