6 A 44/2015 - 52

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: x, bytem x, zastoupen JUDr. Davidem Černým, advokátem se sídlem Nad Šutkou 1811/12, Praha 8, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: x, bytem x, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.1.2015, č.j. MHMP 1697633/2014, sp.zn. S-MHMP 1072262/2014/SUP/Ku/Ne, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo změněno rozhodnutí odboru výstavby Úřadu městské části Praha 8 jako stavebního úřadu (dále také jen „stavební úřad“) ze dne 28.4.2014, č.j. MCP8 037540/2014, sp.zn. MCP8 116803/2013/QV.Le, tak, že v podmínce č. 2 výroku I., kterou se stanovují podmínky pro umístění stavby, se text v závorce vypouští a nahrazuje se nový textem: (± 0 = úroveň podlahy přízemí domu = 251,70 m n.m. Bpv), a ve zbytku bylo rozhodnutí stavebního úřadu potvrzeno, jakož i zrušení prvostupňového správního rozhodnutí, jímž byla povolena nástavba a stavební úpravy rodinného domu č.p. 907 v k.ú. Ďáblice, ulice U Červeného mlýnku 9 (rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení).

2. V žalobě žalobce žalovanému vytýkal nekompetentní posouzení výškového uspořádání rodinného domu č.p. 907 v k.ú. Ďáblice (povolené nástavby rodinného domu – dále v odůvodnění podle kontextu pouze „stavba nebo nástavba“), neboť podle jeho názoru měl být objekt posouzen na základě geodetického zaměření, které by bylo vypracováno autorizovaným geodetem, k čemuž nedošlo. Místo toho se žalovaný spokojil s neurčitým a zcela nekonkrétním barevným nákresem, který má prezentovat výškové uspořádání a vazby na okolí a který byl podkladem pro rozhodnutí. Tím byla porušena zásada správnosti, neboť správní orgán je povinen použít nejvhodnějších prostředků, které vedou k správnému vyřízení věci. Žalobce sám nechal zpracovat geodetické zaměření, jenž bylo provedeno autorizovaným geodetem, a z něhož správní úřady nevycházely. Správní orgán by měl své rozhodnutí řádně odůvodnit a uvést, z jakého důvodu se rozhodl takovým kterým způsobem. Žalobce zejména nesouhlasí s tvrzením žalovaného uvedeného na str. 3 odst. 7 napadaného rozhodnutí, v němž žalovaný uvádí, že v případě umístění nástavby, kterým vznikne obytné podkroví rodinného domu, je namístě vycházet ze stanovené kóty absolutní výšky vztažené k 1. nadzemnímu podlaží ± 0,00, neboť uváděná kóta 251,70 je nepravdivá, neodpovídá skutečnosti a nelze ji přezkoumat. Tato kóta byla uvedena ve stavebním povolení, ale nebyla stavebníkem dodržena, neboť stavba byla oproti stavebnímu povolení zdvižena o téměř čtvrt metru, a to přesně o 245 mm a nejedná se o kótu stávajícího stavu, což bylo prokázáno odborným geodetickým zaměřením. Výška předmětného objektu je dle geodetického zaměření 257,61 Bpv. Pokud bude žalobce akceptovat relativní výšku ze stavebního povolení (+5,665) je + 0,0 = 251,945 (257,61 - 5,665), je rozdíl 251,945 a 251,70 (uváděná hodnota projektantem) oněch 245 mm. Dle přílohy č. 4 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „vyhláška č. 499/2006 Sb.“), rozsah a obsah společné dokumentace pro vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení je povinnost v části C. situační výkresy stanovení nadmořské výšky 1. nadzemního podlaží u budov (+0,00) a dále pak maximální výška staveb. Tuto výšku podle názoru žalobce standardně určuje geodet a neměla by být určována tak, že bude odvozována od sousedních objektů nebo z deset let staré dokumentace, kde tato kóta nebyla geodetem vůbec potvrzena, např. v rámci vytyčení stavby nebo kolaudace.

3. Dále žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný se odvolává na relativní výšky ze stavebního povolení, které podle jeho názoru nejsou pravdivé, a nelze s nimi pracovat. Dle přílohy č. 4 k vyhlášce č. 499/2006 Sb. je jasný požadavek nadmořské výšky. S tvrzením, že navýšení stávajícího objektu bude 1,54 m, lze po porovnání relativních výšek z projektových dokumentací souhlasit. Nelze však souhlasit s hrubou nepravdou (str. 4 odst. 2), že objekt č.p. 907 bude o více než 0,5 m nižší než objekt č.p. 906 (budova xxxxxxx – pozn. soudu – sousední stavba). Žalobce uvádí, že nově navrhovaný objekt bude o téměř o 20 cm vyšší než objekt č.p. 906, a žalovaný svým rozhodnutím potvrdil nepravdivé údaje uváděné stavebním úřadem. K tomuto tvrzení žalobce dodal schéma výškového uspořádání (1xA3) a jednu stranu seznamu souřadnic ze souboru výškové poměry v ulici u Červeného mlýnku. Po navrhované nástavbě se objekt č.p. 907 stane 2. nejvyšším objektem na nejmenším pozemku ze sedmi stávajících a své bezprostřední sousedy převýší o 1,3 m a 18 cm.

4. Žalobce dále namítl, že žalovaný se ve věci posouzení povahy stavby (hmota, výška, začlenění do okolní zástavby) odvolává (str. 4 odst. 3) na stavební úřad, který však dle jeho názoru v mnoha ohledech pochybil. Dle Přílohy č. 4 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., rozsah a obsah společné dokumentace pro vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení nepožadoval v části D. dokumentace objektů a technologických zařízení, část D1 dokumentace stavebního objektu, v části D.1.1b architektonicko - stavební řešení výkresová část. Stavební úřad pochybil v požadavcích na výkresovou část tím, že nepožadoval pohledy s vyznačením základního výškového řešení, pohledy dokumentující začlenění stavby do stávající zástavby, to vše na podkladu + 0,0 stanovené ze situace. Dokument předložený stavebníkem „pohledové barevné zobrazení“ s určením absolutní výšky byl v průběhu řízení účastníky řízení zpochybňován, stavební úřad však nereagoval a hájil nekontrolovatelnou dokumentaci.

5. Závěrem žalobce uvedl, že dle jeho názoru stavební úřad dále pochybil v těchto bodech: 1) v procesu povolování byla porušena vyhláška Hl. m. Prahy č. 26/1999, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl. m. Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 26/1999 Sb.“), a to konkrétně čl. 4 odst. 1. vyhlášky, který stanoví, že umístění staveb a míra zastavění pozemku musí odpovídat urbanistickému a architektonickému charakteru prostředí a požadavkům na zachování pohody bydlení a zdravého životního prostředí; 2) stavební úřad porušil i čl. 13 odst. 1 vyhlášky č. 26/1999 Sb., který stanoví, že u staveb umísťovaných do prostředí již existující zástavby musí urbanistické a architektonické řešení vhodným způsobem reagovat na charakter a strukturu této zástavby – stavební úřad nic takového neposuzoval a posuzovat nechtěl, ačkoliv to byla jeho povinnost; 3) při rozhodování nebylo respektováno to, že se jedná o stavbu v území v zóně s regulativy prostorového uspořádání (viz platný územní plán HMP, čl. 8.2 a 8.3), kdy se jedná se o regulované území, do kterého byl v roce 2004 povolen dům v duchu regulativ a nyní dochází k jeho zvětšení v rozporu s regulativy; 4) stavební úřad v průběhu řízení účelově povolil změnu v užívání stavby (04/2014) a napomáhá tak realizaci neúměrně velkého objektu v území s regulativy; 5) stavební úřad nepostupoval správně, když nenařídil ústní jednání k projednání žádosti o vydání společného rozhodnutí (viz § 94a odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), z celého průběhu jednání je evidentní, že úřadu poměry v území nebyly známy a zároveň žádost a především dokumentace neposkytovala dostatečný podklad pro posouzení záměru, což podle názoru žalobce dokazuje průběh odvolacího řízení; 6) stavební úřad dále nepostupoval správně, když ignoroval námitky účastníka řízení Ing. D. T. jakožto vlastníka sousedního objektu č.p. 906; a 7) stavební úřad při svém rozhodování vůbec nepracoval s pojmy jako „římsa stávající“ a „římsa nově navrhovaná“, a měl vyhodnotit výšku hřebene, jeho průběh a orientaci a vazby na okolí.

6. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Ve vyjádření obsahově uvedl tytéž důvody, které jsou součástí odůvodnění napadeného správního rozhodnutí.

7. Zúčastněná osoba se k žalobě věcně nevyjádřila.

8. Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí soud zjistil následující skutečnosti.

9. Dne 3.9.2013 obdržel stavební úřad žádost stavebníků xxxx a xxxxxx o umístění a povolení nástavby rodinného domu č.p. 907 v k.ú. Ďáblice.

10. Opatřením ze dne 1.10.2013 stavební úřad oznámil zahájení společného řízení ve věci umístění a povolení nástavby. Současně stavební úřad ve smyslu § 112 odst. 2 stavebního zákona upustil od ohledání na místě samém a od ústního jednání, účastníky řízení vyzval, aby ve lhůtě 15 dní uplatnili své námitky a dotčené orgány vyzval, aby ve stejné lhůtě vydaly závazná stanoviska.

11. Toto procesní právo uplatnili účastník řízení xxxxx námitkami ze dne 24.10.2013 a účastnice řízení xxxxxx námitkami ze dne 29.10.2013.

12. Na základě těchto námitek stavební úřad provedl kontrolní prohlídku, kde nezjistil žádné pochybení v užívání stavby rodinného domu. O zjištěných skutečnostech stavební úřad učinil zápis.

13. Uplatněnými námitkami obou účastníků řízení se stavební úřad následně vypořádal v odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí (pozn. soudu – žalobce ve správním řízení před vydáním tohoto správního rozhodnutí žádné námitky neuplatnil).

14. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které odůvodnil nedostatečným posouzením projektové dokumentace stavebním úřadem, které spatřoval v nekompetentním posouzení výškového uspořádání a neposouzení objektu na podkladě geodetického zaměření tak, jak bylo navrhováno xxxxxxx v rámci námitek v bodě č.

4. Dle názoru žalobce se stavební úřad spokojil s neautorizovaným nákresem, který má prezentovat výškové uspořádání a vazby na okolí a má být podkladem pro rozhodnutí. Při stanovení podmínek je uváděna stavebním úřadem úroveň přízemí domu + 0,0 = 247 m.n.m Bpv, což je dle názoru žalobce hrubá nepravda. Nesouhlasí s vypořádáním námitek stavebního úřadu, a to zejména s tvrzením, že rodinný dům č.p. 907 bude po provedení nástavby o více než 0,5 m nižší než rodinný dům č.p.

906. Žalobce na základě soukromého geodetického zaměření uvedl, že naopak bude rodinný dům č.p. 907 o téměř 20 cm výše (17,8 cm), než stávající objekt č.p.

906. Žalobce dále namítal, že vznikne dům se třemi nadzemními podlažími a třemi řadami oken nad sebou, což je v příkrém rozporu s posuzováním výstavby v tomto území, které je limitováno koeficienty. Na závěr odvolatel podotkl, že stavební úřad nejednal dostatečně rychle ve věci nesouladu se stávajícím využitím místností, které jsou v rozporu s předloženou dokumentací, kdy žadatel dostal prostor čtyř měsíců, než stavební úřad provedl kontrolní prohlídku, ze které ani nebyla pořízena fotodokumentace, ale jen vágní zápis. Dle tvrzení odvolatele v garáži bydlí nájemníci, ve stísněných prostorech 1. patra se bydlelo a bydlí a stavební úřad nebral na zřetel námitky účastníků řízení xxxxxx a xxxxxxx.

15. O podaném odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, v jehož odůvodnění zrekapituloval průběh stavebního řízení a vyjádřil se k odvolacím námitkám žalobce. K námitce vztahující se k výškovému umístění nástavby a nesprávnému uvedení absolutní kóty úrovně přízemí stavby rodinného domu žalovaný uvedl, že stanovení nadmořské výšky 1. nadzemního podlaží u budov (± 0,00) a výšky upraveného terénu je zásadní podmínkou při umístění nové stavby. V daném případě tomu tak bylo při umístění a povolení stavby rodinného domu čp. 907 v k.ú. Ďáblice, kde pro 1. nadzemní podlaží byla stanovena absolutní kóta 251,70 ve výškovém systému Balt po vyrovnání (dále jen „m n.m. Bpv“) v rozhodnutí č.j. OV/20004/2298/Šp./. V případě umístění nástavby, kterým vznikne obytné podkroví rodinného domu, je namístě vycházet ze stanovené kóty. Za dostatečné lze považovat pouhé převzetí kóty absolutní výšky vztažené k 1. nadzemnímu podlaží ± 0,00. Přesto, že společná dokumentace pro umístění a povolení nástavby obsahuje odlišnou kótu absolutní výšky (247,00 m.n.m. Bpv), než ta, která byla přiřazena při umístění a povolení stavby rodinného domu (251,70), neznamená, že toto pochybení způsobilo jiný návrh výšky nástavby podkroví. Uvedené pochybení nemůže vyvolat ani navýšení v relativních výškách. Porovnáním maximální relativní výšky hřebene střechy ke stavebnímu povolení z roku 2004 (+ 5,665) a výšky dosažené nástavbou podkroví (+7,205) vyplývá, že navýšení stavby rodinného domu bude 1,54 m, tj. tak, jak je uvedeno v podmínce č. 2 pro umístění nástavby rozhodnutí napadeného odvoláním.

16. Žalovaný se dále ztotožnil se závěrem stavebního úřadu, že výška rodinného domu č.p. 906 je dle stavebního povolení +7,77, přičemž rodinný dům č.p. 907 bude po provedené nástavbě ještě o více než 0,5 m nižší, neboť stavební úřad pro vypořádání námitky účastníka řízení, xxxxxx, porovnal takové údaje, které jsou pro obě stavby společné. A tím jsou právě relativní výšky vztažené k ± 0,00 1. nadzemního podlaží. Dosažená relativní výška nástavbou podkroví v hodnotě + 7,205 je opravdu nižší než relativní výška + 7,77 m stanovená pro sousední rodinný dům č.p. 907 v k.ú. Ďáblice. Žalobce tvrdil, že rodinný dům č.p. 907 bude o téměř 20 cm vyšší než stávající č.p. 906 a odvolával se na geodetické zaměření, které nechal zpracovat. Tento důkaz však na podporu svého tvrzení spolu s odvoláním nepředložil. Žalovaný k tomu dodal, že v relativních výškách stavba rodinného domu nástavbou je nižší, než je stavba sousedního rodinného domu čp. 906 v k.ú. Ďáblice (rodinný dům č.p. 906 má dle projektové dokumentace výšku 7,77 m a rodinný dům č.p. 907 bude mít nástavbou výšku 7,205 m). Pokud by tomu tak nebylo v absolutních výškách, námitka, který dům bude vlastně vyšší, je námitkou irelevantní, neboť posouzení povahy stavby přísluší pouze a jen stavebnímu úřadu, neboť je to právě on, kdo má při svém rozhodování ze zákona povinnost dbát, aby byla zajištěna ochrana veřejných zájmů a práv a oprávněných zájmů subjektů. Pouze stavební úřad disponuje odbornými znalostmi z oblasti stavebnictví a architektury a je oprávněn posoudit architektonický vzhled stavby a urbanistické začlenění do okolí. Stavebnímu úřadu je dobře znám architektonický ráz staveb v okolí a urbanistický charakter jednotlivých území městské části a rovněž stávající praxe v posuzování umístění ostatních staveb rodinných domů v okolí. Vedle toho stavebník doložil pohledové barevné zobrazení obou staveb, kde při stanovené absolutní výšce 251,70 m n.m. Bpv sousední stavba rodinného domu čp. 906 v k.ú. Ďáblice převyšuje stavbu rodinného domu čp. 907 s navrženou nástavbou podkroví. Posouzení, zda takový dokument je dostatečným důkazem, resp. podkladem pro vydání rozhodnutí je plně v kompetenci stavebního úřadu a nenáleží to účastníkům řízení (§ 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále také jen „správní řád“).

17. Dále žalovaný v odůvodnění uvedl, že v průběhu odvolacího řízení se na odbor stavební a územního plánu MHMP dostavil dne 13.5.2014 xxxxxx, v zastoupení stavebníka xxxxxx, z důvodu nahlédnutí do spisu a dále uvést do souladu nesprávně uvedenou hodnotu absolutní kóty nadmořské výšky 247,00 m n.m. Bpv na jednotlivých výkresech projektové dokumentace nástavby s hodnotou absolutní nadmořské výšky pro l. NP (251.70 m n.m. Bpv) stanovenou ve stavebním povolení stavby rodinného domu č.j. OV/2004/2298/Šp ze dne 29.6.2004. V tomto směru žalovaný v souladu s provedenou úpravou projektové dokumentace provedl změnu výroku napadeného rozhodnutí a správnou hodnotu absolutní kóty úrovně 1. nadzemního podlaží v souladu s upravenou absolutní kótou v projektové dokumentaci převzal do podmínky pro provedení stavby č. 2 výroku I., čímž odstranil pochybnosti odvolatele o nesprávné kótě. S provedenou úpravou projektové dokumentace žalovaný usnesením ze dne 9.12.2014 seznámil všechny účastníky řízení a současně umožnil všem účastníkům řízení nahlédnout do odvolacího spisu. Právo nahlédnout do spisu uplatnil žalobce ve dnech 5.1.2015 a 6.1.2015. Dne 7.1.2015 obdržel žalovaný od žalobce vyjádření k usnesení ze dne 9.2.2014, ve kterém zpochybňuje provedenou úpravu absolutní kóty nadmořské výšky, neboť dle jeho názoru neodpovídá skutečnosti. Jako důkaz žalobce předložil geodetické zaměření, ze kterého dle jeho sdělení vyplývá, že stávající výška rodinného domu č.p. 907 je 257,61 a stávající výška rodinného domu č.p. 906 je 258,97 (rozdíl je 1,36 m). Navýšení hřebene dle dokumentace v relativních hodnotách je o 1,54 m (7,205 - 5,667). Dle žalobce deklarovaná výška nadzemního podlaží 257,10 neodpovídá skutečnosti, pokud výška od 1. NP je + 5,667, pak je stávající nula někde na úrovni 251,943, tedy výše o více než 20 cm oproti doplněné kótě a je v rozporu s vydaným stavebním povolením z roku 2004. Na závěr žalobce opět upozornil na nepravdivé vypořádání s námitkou Ing. T., že provedenou nástavbou nebude rodinný dům o 0,5 m nižší, ale o min. 18 cm vyšší. Příloha představuje jeden list geodetického zaměření (bez bližší identifikace) nazvané „Výškové poměry rodinných domů v ulici U Červeného mlýnku“, který obsahuje výšky jednotlivých bodů označené pořadovými čísly. U čísla 105 je uvedena výška 257,61. Pokud tato kóta nadmořské výšky by byla výškou stavby rodinného domu č.p. 907 po jejím provedení, znamená to, že její výška by činila 5,91 m a nebyla by dodržena projektovaná výška 5,665 m. Tento rozdíl měl být řešen v rámci kolaudace. Přesto daná skutečnost nemá žádný vliv na výšku nástavby, která představuje hodnotu 7.205 m, což odpovídá absolutní kótě 285,905 m n.m. Bpv, což je stále nižší hodnota, než ta uvedená v geodetickém zaměření pro sousední rodinný dům čp. 906 (258,97 m n.m. Bpv). Žalovaný výše uvedené uzavřel tak, že žalobce není nositelem hmotného práva, o němž bylo ve spojeném územním a stavebním řízení rozhodováno, neboť není vlastníkem rodinného domu čp. 906 v k.ú. Ďáblice. Má pouze práva procesní upravená stavebním zákonem a příslušnými ustanoveními správního řádu. Žalobci, domáhá-li se ochrany svých veřejných subjektivních práv v řízení o odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu, nepřísluší uplatňovat práva jiných účastníků řízení, je pouze na nich, aby své odvolací námitky v příslušném řízení uplatňovali sami, a to v rozsahu jejich přímého dotčení na hmotných právech. Jinak řečeno před odvolacím správním orgánem může účastník řízení namítat pouze takové porušení svých procesních práv, které by mohly mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí, ale není oprávněn k tomu, aby si osvojoval námitky třetích osob týkajících se porušení hmotných práv těchto osob, a to ani tehdy, jestliže taková osoba, tj. osoba, jejíž hmotná práva dotčena být mohou, sama námitky v odvolacím řízení nepodala.

18. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dál také jen „s.ř.s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.).

19. Podle ust. § 89 stavebního zákona, ve znění účinném v rozhodném období: „(1) Závazná stanoviska, která mohou dotčené orgány uplatňovat podle § 4 odst. 4, a námitky účastníků řízení musí být uplatněny nejpozději při ústním jednání, případně při veřejném ústním jednání, při kterém musí být nejpozději uplatněny také připomínky veřejnosti; jinak se k nim nepřihlíží. Jestliže dojde k upuštění od ústního jednání, musí být závazná stanoviska dotčených orgánů podle § 4 odst. 4 a námitky účastníků řízení uplatněny ve stanovené lhůtě; jinak se k nim nepřihlíží. (2) K závazným stanoviskům a námitkám k věcem, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územního nebo regulačního plánu, se nepřihlíží. (3) Účastník řízení ve svých námitkách uvede skutečnosti, které zakládají jeho postavení jako účastníka řízení, a důvody podání námitek; k námitkám, které překračují rozsah stanovený v odstavci 4, se nepřihlíží. (4) Obec uplatňuje v územním řízení námitky k ochraně zájmů obce a zájmů občanů obce. Osoba, která je účastníkem řízení podle § 85 odst. 2 písm. a) a b), může uplatňovat námitky proti projednávanému záměru v rozsahu, jakým je její právo přímo dotčeno. Osoba, která je účastníkem řízení podle § 85 odst. 2 písm. c), může v územním řízení uplatňovat námitky, pouze v rozsahu, v jakém je projednávaným záměrem dotčen veřejný zájem, jehož ochranou se podle zvláštního právního předpisu zabývá. K námitkám, které nesplňují uvedené požadavky, se nepřihlíží. (5) O podmínkách pro uplatňování námitek podle odstavců 1 až 4 musí být účastníci řízení poučeni v oznámení o zahájení řízení. (6) Námitku, o které nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad posoudí na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní povahy, stavební úřad si o ní učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence nebo rozsahu vlastnických nebo jiných věcných práv.“.

20. Podle ust. § 94a odst. 2 stavebního zákona: „K projednání žádosti o vydání společného rozhodnutí stavební úřad nařídí ústní jednání, a je-li to účelné, spojí jej s ohledáním na místě; oznámení o konání ústního jednání se doručí nejméně 15 dnů předem. Pro uplatnění závazných stanovisek dotčených orgánů a námitek účastníků společného řízení se použijí § 89 a 114 obdobně. Stavební úřad může upustit od ústního jednání, jsou-li mu dobře známy poměry v území a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení záměru. Upustí-li stavební úřad od ústního jednání, stanoví lhůtu, do kdy mohou účastníci řízení uplatnit své námitky a dotčené orgány závazná stanoviska; tato lhůta nesmí být kratší než 15 dnů. Oznámení o zahájení společného řízení a další úkony v řízení se doručují účastníkům řízení a dotčeným orgánům jednotlivě, nejde-li o řízení s velkým počtem účastníků; v řízení s velkým počtem účastníků se oznámení o zahájení řízení a další úkony v řízení doručují účastníkům řízení uvedeným v § 85 odst. 1 a v § 85 odst. 2 písm. a) a v § 109 odst. 1 písm. a) až d) a dotčeným orgánům jednotlivě.“.

21. Podle ust. § 114 stavebního zákona: „(1) Účastník řízení může uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě. Účastník řízení ve svých námitkách uvede skutečnosti, které zakládají jeho postavení jako účastníka řízení, a důvody podání námitek; k námitkám, které překračují rozsah uvedený ve větě první, se nepřihlíží. (2) K námitkám účastníků řízení, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení, při pořizování regulačního plánu nebo při vydání územního opatření o stavební uzávěře anebo územního opatření o asanaci území, se nepřihlíží. (3) Námitku, o které nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad posoudí na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní povahy, stavební úřad si o ní učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence práva nebo rozsahu vlastnických práv. (4) O podmínkách pro uplatňování námitek podle odstavců 1 a 2 musí být účastníci řízení poučeni v oznámení o zahájení řízení.“.

22. Soud se v prvé řadě zabýval námitkou žalobce o nesprávnosti závěru žalovaného ohledně výškového charakteru umísťované a povolované stavby, přičemž nejprve přezkoumával, zda se žalobce může úspěšně takového práva domáhat s ohledem na svoje postavení v příslušném správním řízení.

23. V této souvislosti soud nejprve uvádí, že žalobce nepodával ve správní řízení své námitky proti umisťované a povolované stavbě, žalobce podával až odvolání proti vydanému rozhodnutí o umístění stavby a stavebnímu povolení. Proto podle názoru soudu se nemůže domáhat v obecné rovině skutečnosti, že by jeho námitky byly nesprávně posouzeny, neboť žádné takové námitky neměl. Pokud žalobce v žalobě uváděl, že žalovaný nebo stavební úřad nesprávně posoudily námitky osoby jiné (zde xxxxxxx, nebo ve správním řízení xxxxxxx), pak takový žalobní bod mu nepřísluší, neboť žalobce se může domáhat pouze ochrany svých veřejných subjektivních práv, nikoliv práv jiné osoby (srov. ust. § 2 s.ř.s.). Soud tak uzavírá, že podanou žalobu může věcně přezkoumat pouze v těch mezích, kde žalobce namítá nezákonné posouzení jeho odvolacích námitek žalovaným jako odvolacím správním orgánem, neboť pouze to byl předmět napadeného správního rozhodnutí (které věcně o odvolání žalobce rozhodlo), a pouze to byla veřejná subjektivní práva, která mohla být z povahy věci porušena. K této věci je tak nutné uzavřít, že žalobce byl účastníkem správního řízení a jako s takovým s ním bylo řádně jednáno v rámci odvolacího řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.6.2009, čj. 5 As 67/2008-111, dostupný, stejně jako ostatní rozsudky, na www.nssoud.cz), v soudním řízení však může důvodně uplatňovat pouze ta veřejná subjektivní práva, která se váží pouze k jeho osobě, nikoliv práva osoby jiné.

24. Dále soud uvádí, že souhlasí s žalovaným, že žalobce může tuto námitku vznést pouze co do vztahu charakteru příslušné stavby do krajinného prostředí, tedy do splnění předpokladů pro naplnění tohoto požadavku (tedy zjednodušeně namítat porušení obecného procesního postupu při vydání rozhodnutí), že však nemá žádné veřejné subjektivní právo v tom smyslu, že by mohl namítat nepřiměřenou výšku stavby vůči jiné (sousední) stavbě, jíž není vlastníkem, a soud podotýká, které rovněž neuplatnil v případných námitkách před vydáním prvostupňového správního rozhodnutí (srov. např. ust. § 89 a § 114 stavebního zákona), ač o probíhajícím řízení byl vyrozuměn a bylo mu dáno příslušné zákonné poučení o tomto postupu (srov. oznámení zahájení společného územního a stavebního řízení ze dne 1.10.2013, které bylo žalobci doručeno). Tyto námitky žalobce ve stanovené lhůtě neuplatnil (k otázce, co je možné těmito námitkami uplatňovat, srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 1 As 80/2008). Pokud žalobce nositelem příslušných práv podle shora zmíněných ustanovení není, nemůže s úspěchem porušení těchto práv ani ve správním, ani v soudním řízení, namítat.

25. Obecně tak lze shora uvedené odstavce sumarizovat tak, že žalobce může namítat pouze porušení svých veřejných subjektivních práv, a v kontextu toho, že nepodal námitky ve stanovené zákonné lhůtě, tak s úspěchem namítat porušení obecných procesních postupů při vydání rozhodnutí (srov. vymezení odvolacího přezkumu podle ust. § 89 odst. 2 správního řádu a možnosti, resp. přímo povinnosti stavebního úřadu zabývat se pouze řádně vymezenými námitkami – srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 2 As 69/2010). Obecně soud v této věci uvádí, že odůvodnění napadeného správního rozhodnutí z tohoto předpokladu vychází a řádně posoudilo v obecné rovině soulad prvostupňového správního rozhodnutí s právními předpisy. S ohledem na přípustnost žalobních bodů v řízení před soudem je nutné uvést, že před vydáním rozhodnutí byla dotčenými orgány státní správy vydána všechna kladná závazná stanoviska, která jsou pro rozhodnutí podstatná, k žádnému porušení zákona v obecné rovině tak nedošlo (ve vztahu k namítanému zásahu do krajinného rázu se jedná o závazné stanovisko odboru životního prostředí žalovaného ze dne 29.8.2013, závazné stanovisko odboru životního prostředí Úřadu městské části ze dne 31.7.2013, závazné stanovisko odboru územního plánu žalovaného ze dne 22.4.2013). Jak žalovaný, tak stavební úřad, tak i dotčené orgány státní správy, vycházely z dokumentace, která byla součástí následného prvostupňového správního rozhodnutí, a byl jim tak znám faktický stav jak stávajících budov, tak i plánované nástavby, tedy včetně jejího výškového řešení i hmotového uspořádání, což zcela jednoznačně plyne z odůvodnění těchto správních aktů. Podle názoru soudu tak nelze přisvědčit žalobnímu bodu, že by všechny tyto orgány neznaly skutečný stav věci týkající se stávající užívané stavby i plánované nástavby, neboť nic takového z těchto stanovisek a rozhodnutí nevyplývá. Je tak nutné uzavřít, že příslušná nástavba byla všemi dotčenými správními orgány posouzena řádně i co do její výšky a hmoty stavby, přičemž na ni byla vydána kladná stanoviska. Z toho pak vychází prvostupňové správní rozhodnutí i napadené správní rozhodnutí.

26. Dále soud uvádí, že příslušným pro posouzení krajinného rázu a souladu povolované stavby s územněplánovací dokumentací, je příslušný stavební úřad na základě vyjádření a stanovisek dotčených orgánů státní správy. V daném případě k tomuto posouzení došlo, dotčené orgány řádně vyhodnotily, proč je tato stavba mj. v souladu s krajinným rázem a územními podklady („realizací výše uvedené stavby nemůže být snížen či změněn krajinný ráz. Jedná se o nástavbu obytné části podkroví, současný objekt má 1 PP a 1 NP, půdorys objektu se nezmění. Záměr neznamená pro území výraznou dominantu (výškově i hmotově navazuje na okolní zástavbu). V těsném sousedství stavby se nevyskytují přírodní charakteristiky zásadního významu, do kterých by záměr mohl zasáhnout. Daný prostor (místo krajinného rázu) je charakteristický zástavbou rodinných domů s podílem ploch soukromé zeleně. Záměr tuto mozaiku dodržuje…“ – již zmiňované závazné stanovisko a vyjádření odboru životního prostředí žalovaného ze dne 29.8.2013, „Výše uvedený záměr není v rozporu se stanoveným funkčním využitím platného územního plánu…“ – rovněž zmíněné stanovisko odboru územního plánu žalovaného ze dne 22.4.2013). K žádnému porušení příslušného procesního postupu tak nedošlo, a pro účely odvolacího řízení a jeho následnému soudnímu přezkumu je nutné konstatovat, že z tohoto stanoviska vychází rovněž napadené správní rozhodnutí, žalobní bod tak nemůže být důvodný.

27. Žalobce v žalobě obsáhle vysvětluje (a podporuje svůj názor technickou zprávou o určení výšek v příslušné ulici ze dne 25.3.2014) výškovou nesrovnalost v přepočtu na nadmořskou výšku podle geodetického zaměření. Podle názoru soudu však tato skutečnost pro dané správní řízení a vydané povolení není podstatná – jak bylo shora uvedeno, jak žalovaný, tak stavební úřad, tak i dotčené orgány státní správy, vycházely z výškového řešení příslušné stavby, když vzaly v potaz současný stav stavby a předloženou dokumentaci navrhované stavby. Výškové řešení (tedy výška stavby změněné příslušnou přístavbou) tak posuzováno bylo tímto způsobem. To, že se tak nestalo geodetickým zaměřením k nadmořské výšce, považuje soud s ohledem na charakter stavby a její technické řešení za pochopitelné a běžné; v příslušném správním řízení povinnost posuzovat takovou stavbu podle těchto kritérií stavebnímu úřadu žádná právní norma nepřikazuje. Stavební úřad musí vycházet při posuzování příslušného záměru z právní úpravy, jinak by se dopustil nezákonnosti, kterou by úspěšně mohl namítat další účastník správního řízení (zde žadatel, tedy stavebník, v tomto řízení před soudem zúčastněná osoba). Jak je patrné z obsahu správního spisu, příslušná stavba, kde byla realizována nástavba, byla řádně zkolaudována, v tomto procesu tak bylo ověřeno, zda její provedení odpovídá projektové dokumentaci předložené ve stavebním řízení. Pokud tedy je realizována nástavba takové povolené stavby, vychází příslušný stavební úřad z tohoto stavu a dále z příslušné dokumentace předkládané v územním a stavebním řízení pro tuto nástavbu. Tak se v daném případě stalo (jak bylo shora konkrétně uvedeno), tento postup odpovídá stavebnímu zákonu a není dost dobře jasné, v čem by žalobcem tvrzený nezákonný postup měl spočívat. Příslušné stanovení nadmořské výšky v tomto případě podle názoru soudu není nezbytné pro příslušné posouzení výškového řešení nástavby, a pokud bylo provedeno podle již realizované (postavené) stavby rodinného domu, která je v souladu s právem (bylo na ní vydáno v té době kolaudační rozhodnutí), stalo se tak v souladu se shora uvedenými postupy. V daném případě bylo v odvolacím řízení zjištěno, že příslušný projektant převzal do projektové dokumentace nesprávnou hodnotu absolutní kóty nadmořské výšky, což zjistil žalovaný, a v tomto směru prvostupňové správní rozhodnutí změnil, čímž toto pochybení napravil, jak je však patrné z žalobcem předloženého geodetického zaměření (které není důvod zpochybňovat), ani toto vymezení nebylo řádné. Nicméně podle názoru tento žalobní bod tak nemůže být důvodný, neboť jak bylo shora uvedeno, při příslušném povolení příslušné stavby vycházely správní orgány z výšky projektované stavby, byť tak neučinily přepočtem na hodnotu absolutní kóty nadmořské výšky (což jim žádná právní norma neukládá), ale zjištěním výšky z již realizované stavby a její navrhované nástavby. Způsob, jakým byla příslušná výška zjištěna, tak podle názoru soudu odpovídá možnosti příslušných skutkových zjištění, a námitka, že se tak nestalo geodetickým zaměřením s ohledem na hodnotu kóty nadmořské výšky (tedy jiným postupem), tak nemůže obstát, neboť se dospělo k témuž výsledku, který by odpovídal této jiné metodě. Jediným nesprávným údajem tak zůstalo označení hodnoty kóty nadmořské výšky, které však pro posouzení věci samo o sobě není podstatné. Proto nelze tomuto žalobnímu bodu přisvědčit.

28. V dalším žalobním bodě žalobce velmi obecně uvádí, že měla být porušena vyhláška č. 26/1999 Sb., a to ve svém čl. 4 odst. 1 a čl. 13 odst. 1, že nebylo respektováno, že je umisťována stavba v zóně s regulativy prostorového uspořádání, což však neodpovídá skutečnostem uvedeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí i z obsahu správního spisu a závazných stanovisek a vyjádření dotčených orgánů státní správy, které soud již konkrétně uváděl shora a ve stručnosti na ně odkazuje, aby je znovu neopakoval. Žalobce konkrétně nikde neuvádí, v čem by tyto jím tvrzené nesrovnalosti měly spočívat, proto i pro obecnost takového vymezení soud uvádí, že nemá prostor k tomu, aby k nim zaujal případně konkrétnější stanovisko. Pokud žalobce uváděl, že do uvedeného území byl nejprve v roce 2004 umístěn nějaký dům, který je v tomto období zvětšen a v tom spatřuje rozpor s regulativy, pak je nutné uvést, že přesně tuto skutečnost posuzoval příslušný dotčený orgán státní správy ve svém závazném stanovisku, které soud konkrétně uváděl v odůvodnění shora, a nic takového (tedy rozpor s územněplánovací dokumentací) nezjistil.

29. Rovněž další žalobní námitky nejsou podle názoru soudu důvodné, neboť se stále opakují a nereflektují zejména rozhodovací důvody a vydané příslušné správní akty a závazná stanoviska – to se dá uvést o znovu uváděném důvodu, že povolená změna užívání stavby napomáhá realizaci neúměrně velkého objektu (soud znovu odkazuje na shora zmíněné závazné stanovisko), a pokud žalobce uvádí, že stavební úřad nepracoval s pojmy „římsa stávající“ a „římsa nově navrhovaná“, pak soud uvádí, že tato skutečnost není pro vydání příslušného správního aktu podstatná.

30. Pokud žalobce uváděl, že stavební úřad nepostupoval správně, pokud nenařídil ústní jednání, pak je nutné uvést, že naplnění podmínek podle ust. § 94a odst. 2 stavebního zákona v daném případě posoudil stavební úřad, když z obsahu správního spisu je navíc patrné, že na místě samém pracovníci stavebního úřadu byli a podstatnou skutečnost tak zjistili místním ohledáním. Pokud tedy stavební úřad ústní jednání nenařídil, vycházel ze skutečností, které zjistil místním ohledáním a ze spisu (a příslušné projektové dokumentace), jednalo se o postup právem upravený, neboť nařízení ústního jednání je možnost, nikoliv povinnost stavebního úřadu. Jak je patrné z obsahu spisu i odůvodnění správních aktů, v daném případě byla naplněna zákonná podmínka pro upuštění od ústního jednání, když stavební úřad měl dostatek podkladů ve spise (o tom svědčí obsah předloženého správního spisu), a poměry mu byly známy z místního ohledání.

31. Ze všech těchto důvodů soud posoudil celou žalobu jako nedůvodnou a ve výroku rozsudku ji tak zamítl (ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.).

32. Ve věci soud rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání, neboť účastníci proti takovému postupu neměli ve stanovené lhůtě námitek a jednání k projednání žaloby nebylo nutné, když soud neprováděl další dokazování (ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.).

33. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť ve věci úspěšnému žalovanému tyto náklady nemohly nad rámec svých běžných povinností správního úřadu nemohly vzniknout.

34. Rozhodnutí o nepřiznání nákladů řízení osobě zúčastněné soud opřel o ust. § 60 odst. 3 s.ř.s., podle něhož osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V inkriminované věci soud žádné povinnosti zúčastněné osobě neuložil, proto jí tyto náklady nemohly vzniknout.

Poučení