6 A 83/2020– 102

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: X, znalce, se sídlem X, IČ: X, zastoupen JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, za účasti osoby zúčastněné na řízení: KÁMEN Zbraslav, a.s., se sídlem Žitavského 1178/ Praha 5, IČ: 018 20 460, zastoupena JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 29. 6. 2020, č.j. MSP–52/2020–ODKA–ROZ/3, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 29. 6. 2020, č.j. MSP–52/2020–ODKA–ROZ/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2020, č.j. MSP–11/2019–OINS–SRZT/14 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o tom, že se žalobce dopustil přestupku podle ustanovení § 25a odst. 1 písm. b) zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 36/1967 Sb.“), tím, že vypracoval znalecké posudky specifikované ve výrokové části tohoto rozhodnutí nikoli osobně, ale ve spolupráci se společností GEOTEC spol. s r.o., znalecký ústav, se sídlem Veletržní 684/3, Brno, IČ: 253 29 545 (dále jen „GEOTEC“), čímž porušil povinnost vykonávat znaleckou činnost osobně dle ustanovení § 10 zákona č. 36/1967 Sb., za což mu byla uložena pokuta ve výši 10.000 Kč.

2. Žalobce v podané žalobě namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nesprávné, protože skutek, kterým měl být spáchán přestupek, není ve výrokové části rozhodnutí dostatečně určitým způsobem vymezen, a protože skutkový stav, který vzal žalované za základ pro své rozhodnutí, nemá oporu ve spisech. Dále namítal, že skutkový závěr žalovaného, dle něhož žalobce nevypracoval předmětné znalecké posudky osobně, nemá oporu v provedeném dokazování. Jako další důvod nezákonnosti a nesprávnosti napadeného rozhodnutí uvedl, že toto rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku.

3. V prvním žalobním bodu (Absence podkladů rozhodnutí) žalobce uvedl, že ve správním řízení nebylo sporu o tom, že společnost GEOTEC, která byla v rozhodném období zaměstnavatelem žalobce, se na zpracování znaleckých posudků podílela, a to zejména prováděním pomocných výpočtů s využitím přístrojového vybavení této společnosti. Namítal však, že z této participace nelze učinit závěr, že provedení pomocných výpočtů mělo povahu výkonu znalecké činnosti a že tedy žalobce nezpracoval znalecké posudky osobně. Namítal, že předmětem dokazování ve správním řízení vůbec nebyla otázka, jaké konkrétní činnosti vykonávali další zaměstnanci společnosti GEOTEC, neboť se žalovaný omezil pouze na obecné konstatování, že nějaké takové činnosti prováděny byly. Bez jednoznačné specifikace těchto činností ve vymezení skutku a bez podkladů, kterými by byl výkon těchto činností ze strany společnosti GEOTEC prokázán, tak nelze dle žalobce učinit závěr o tom, zda činnosti vykonané společností GEOTEC lze právně kvalifikovat jako neoprávněný výkon znalecké činnosti, nebo zda jde o zákonem aprobovaný výkon pomocných činností ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. Za této situace je dle jeho názoru nutno dojít k závěru, že skutkový stav, který žalovaný vzal za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisech a vyžaduje zásadní doplnění.

4. V dalším žalobním bodu žalobce namítal vadné hodnocení důkazů, neboť z důkazů hodnocených správním orgánem I. stupně nelze vyvodit, že by žalobce nezpracoval znalecké posudky osobně. Namítal, že z hlediska přestupkové odpovědnosti je podstatné, že žalobce předmětné znalecké posudky skutečně osobně zpracovával, o čemž není sporu. Naopak zdůraznil, že obvinění, že i činnost realizovaná dalšími zaměstnanci společnosti GEOTEC měla povahu znalecké činnosti, naopak zůstalo důkazně nepodloženo. Dále namítal, že skutečnosti, že předmětné znalecké posudky jsou vypracovány na hlavičkovém papíře této společnosti a že jsou vedle žalobce podepsány též jednatelem této společnosti a označeny razítkem společnosti, nevypovídají nijak o tom, jakou povahu měla činnost, jejíž výkon žalobce dalším zaměstnancům této společnosti svěřil. Rovněž pak ani skutečnost, že byl zaměstnancem společnosti GEOTEC a že tedy předmětné znalecké posudky zpracoval ke splnění svých pracovněprávních povinností, nevede dle žalobce k závěru, že nezpracoval znalecké posudky osobně.

5. Ve třetím žalobním bodu (Nesprávná právní kvalifikace skutkového stavu) žalobce namítal, že z ustanovení § 10 zákona č. 36/1967 Sb. vyplývá, že znalec je povinen znalecký posudek vypracovat osobně, nikoli však, že je povinen je vypracovat sám. Protiprávním není dle žalobce jednání znalce, který umožní, aby se na zpracování znaleckého posudku podílely i další osoby, ať už jako konzultanti dle ustanovení § 10 odst. 2 citovaného zákona, nebo jako pomocné osoby dle ustanovení § 18 odst. 2 tohoto zákona. Namítal, že vymezení skutku, v němž je zachyceno, že měl znalecký posudek zpracovat „ve spolupráci“ se společností GEOTEC, tak dle žalobce a priori vylučuje jeho přestupkovou odpovědnost, neboť z toho vyplývá, že nedelegoval znalecký úkol na jiného. Dle žalobce pak zůstala nevypořádána námitka, dle níž výkon pomocných prací zaměstnanci společnosti GEOTEC lze po právní stránce kvalifikovat jako činnost konzultanta dle ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. K této námitce uvedl, že smluvní vztahy uvedené společnosti k zadavateli posudku, na něž se správní orgány odvolávaly, ani použití hlavičkového papíru nijak nevypovídají o právní povaze prací, které zaměstnanci této společnosti vykonávali. Žalobce tak označil závěry žalovaného ve vztahu k této otázce za vágní a obecné.

6. Pro případ, že by se soud neztotožnil s žádnou z žalobních námitek, navrhl žalobce v souladu s ustanovením § 78 odst. 2 s.ř.s., aby soud uplatnil moderační pravomoc a výši pokuty uložené žalobci napadeným rozhodnutím snížil. Dle názoru žalobce je uložená pokuta svou výší zjevně nepřiměřená povaze jednání žalobce, kterým mělo dojít ke spáchání přestupku. V té souvislosti namítal, že škodlivost jednání žalobce výrazně snižuje skutečnost, že žalobce se prokazatelně osobně podílel na zpracování předmětných znaleckých posudků a ostatní spolupracující osoby vykonávali dílčí práce pod vedením žalobce a na žalobcovu odpovědnost. Dle žalobce tak nebyl dotčen veřejný zájem na tom, aby znaleckou činnost vykonávaly jen odborně způsobilé osoby.

7. Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí. K námitce nedostatečného zjištění skutkového stavu věci odkázal na body 32 a 33 napadené rozhodnutí a na body 45 až 47 prvostupňového rozhodnutí. Uvedl, že má za to, že srozumitelně popsal a prokázal, že žalobce jakožto znalec pochybil, když nevykonal znaleckou činnost osobně v plném rozsahu, neboť přinejmenším některé části znaleckého posudku byly vypracovány společností GEOTEC nebo jejími zaměstnanci. Dále uvedl, že v části rozhodnutí týkající se hodnocení důkazů je zřejmé, která argumentace žalobce byla považována za důvodnou, a která nikoliv.

8. K nedostatečnému vymezení výrokové části žalovaný odkázal na ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na ustanovení § 93 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, a na odbornou literaturu k náležitostem výroku rozhodnutí. Konstatoval, že rozhodnutí obsahuje popis skutku, k němuž došlo tím, že žalobce v rozporu se svou povinností vykonávat znaleckou činnost osobně vypracoval znalecké posudky společně se společností GEOTEC. Z výroku přitom vyplývá, že tuto skutečnost žalovaný dovodil z podpisů žalobce a jednatele společnosti GEOTEC a z výslovného údaje o zpracování znaleckých posudků žalobcem a X. Výrok rovněž obsahuje konkrétní den, kdy ke spáchání přestupku došlo, a sice den zpracování předmětných znaleckých posudků. Po obsahové stránce je tak dle žalovaného výrok dostatečně jasný, srozumitelný, přesný a určitý, aby mohl být závazný a vykonatelný.

9. K nepřiměřené výši pokuty žalovaný uvedl, že zvážil a řádně odůvodnil význam zájmu chráněného zákonem i význam a rozsah následku přestupku. Dále přihlédl ke způsobu spáchání přestupku, k dosavadní bezúhonnosti žalobci i k tomu, že žalobce svého jednání litoval. Dále uvedl, že dospěl k závěru, že výše uložené pokuty nebude mít pro žalobce likvidační efekt. Ke společenské škodlivosti žalobcova jednání pak žalovaný odkázal na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp.zn. Tpjn 301/2012 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č.j. 5 As 104/2008–47.

10. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že svůj vstup do řízení odůvodňuje tím, že figuruje v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 4 C 174/2016, u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 3 Cm 2/2019 a u Vrchního soudu v Praze pod sp.zn. 3 Cmo 126/2020 jako účastník řízení. V těchto řízeních jsou předmětné znalecké posudky použity jako hlavní důkazní prostředky a na jejich posouzení ze strany soudu závisí rozhodnutí ve věci. Upozornila také na to, že dne 28. 8. 2017 podala k žalovanému stížnost na žalobce, přičemž žalobou napadené rozhodnutí je výsledkem podaného podnětu.

11. K námitce nedostatečně provedeného dokazování osoba zúčastněná na řízení uvedla, že je nesporné a prokázané, že společnost GEOTEC není vedena v seznamu znaleckých ústavů vedeném žalovaným, a proto nebyla oprávněna vyhotovit jakékoliv znalecké posudky; mohla maximálně za určitých kritérií vystupovat v pozici konzultanta. Z hodnocených znaleckých posudků dle osoby zúčastněné na řízení nevyplývá, kdo je jejich hlavním zpracovatelem, kdo „konzultantem“ a které zvláštní dílčí otázky byly konzultantem zodpovídány a z jakého důvodu. Ostatně takové označení ani nikde v posudcích není uvedeno. Dále uvedla, že přizvání konzultanta je možné, vyžaduje–li to povaha věci, což znamená, že konzultant má plnit úlohu odborníka, který pouze vypomáhá znalci s otázkou, jež nespadá zcela do jeho specializace nebo odbornosti. Rovněž pak musí konzultant posuzovat pouze zvláštní a dílčí otázky. K tvrzení žalobce, že veškeré výpočty v posudcích provedla společnost GEOTEC, coby konzultant, uvedla, že se jedná o specializaci, které by měl být schopen s poukazem na odbornost sám žalobce, a proto se jedná o nezhojitelnou vadu zkoumaných znaleckých posudků. Dále osoba zúčastněná na řízení uvedla, že je nutné rozlišovat mezi společným posudkem a přizváním konzultanta. Rovněž pak je nutné, aby přizvání konzultanta znalec vyznačil v posudku. Chybí–li v posudku rozlišení, jakou pasáž zpracoval znalec a jakou konzultant, a dále specifikace dílčí otázky, pro kterou byl konzultant přijat, pak se jedná o neodstranitelnou vadu posudku. Osoba zúčastněná na řízení dále uvedla, že některé zkoumané znalecké posudky žádné výpočty neobsahují.

12. Osoba zúčastněná na řízení dále upozornila na to, že přestože se žalobce považuje za hlavního autora posudků, tak se jeho osoba nevyskytuje jako smluvní strana ani v jedné smlouvě uzavřené s Ředitelstvím silnic a dálnic (dále jen „ŘSD“) před rokem 2019 za účelem vyhotovení předmětných posudků – srov. Smlouvy o poskytování služeb ze dne 19. 6. 2017, 13. 10. 2017, 14. 11. 2017, 20. 5. 2016, ve kterých společnost GEOTEC prohlásila, že je způsobilým subjektem ke zpracování všech zadaných posudků a že splňuje zákonem požadované podmínky pro zpracování těchto posudků, přičemž obdržela za svou činnost odměnu. Teprve smlouva ze dne 18. 12. 2019 byla poprvé uzavřena mezi ŘSD a žalobcem.

13. K námitce nedostatečně vymezeného skutkového stavu osoba zúčastněná na řízení uvedla, že napadené rozhodnutí má veškeré náležitosti dle správního řádu i dle zákona o odpovědnosti za přestupky. K námitce nepřiměřenosti uložené pokuty pak dodala, že tato je na samé spodní hranici.

14. Žalobce podal k vyjádření žalovaného repliku, ve které zopakoval své argumenty. Doplnil, že společnost GEOTEC má oprávnění na vypracování expertních posudků v předmětné věci vzhledem k vlastnictví autorizace z oboru geotechnika a odborné způsobilosti z oboru inženýrská geologie. Na provedení předmětných znaleckých posudků však zaměstnala nezávislého znalce, a to žalobce, který posudky vyhotovil s využitím konzultační činnosti společnosti GEOTEC. Namítal, že posudky vydal se svým podpisem, znaleckým razítkem a se svojí znaleckou doložkou; společnost GEOTEC se pak nikdy za znalecký ústav nevydávala a v žádném z předmětných posudků tak ani není uvedena. V této souvislosti žalobce odkázal na dopis Ing. Radka Mátla, generálního ředitele Ředitelství silnic a dálnic ČR, adresovaný doc. Ing. Karlu Havlíčkovi, Ph.D., MBA, místopředsedovy vlády, ministrovi průmyslu a obchodu, ministrovi dopravy. Uvedl, že konzultanta v posudcích neuvedl nikoliv z lhostejnosti ke svým zákonným povinnostem, ale proto, že tuto informace opomněl uvést, k čemuž se také sám přiznal. Dále zdůraznil, že nesplnění formálních požadavků nemusí vždy nutně znamenat takové nedostatky, které by vždy vedly nezákonnosti znaleckých posudků. Dle žalobce tak nebyl z uvedených důvodů naplněn materiální znak přestupku tak, jak jej vykládá judikatura správních soudů.

15. Při ústním jednání konaném před soudem dne 10. 11. 2022 setrvali účastníci řízení na svých dříve uplatněných argumentech.

16. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

17. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 19. 5. 2020 bylo rozhodnuto o tom, že se žalobce dopustil přestupku podle ustanovení § 25a odst. 1 písm. b) zákona č. 36/1967 Sb. tím, že ačkoliv je znalec podle ustanovení § 10 tohoto zákona povinen vykonávat znaleckou činnost osobně, ve spolupráci se společností GEOTEC vypracoval dne 12. 7. 2017 Znalecký posudek na stanovení příčiny sesuvu v km 56,3 – 56,5 dálnice D8, dne 15. 7. 2017 vypracoval Revizní znalecký posudek příčin poškození stavby ke znaleckému posudku č. 1239–09/2016 znalce X, a dne 17. 7. 2017 Revizní znalecký posudek příčin poškození stavby ke znaleckému posudku č. 5/15 znalce X, jejichž objednatelem bylo ŘSD, když v zápatí textových částí znaleckých posudků je uvedeno „vypracoval: X, GEOTEC® spol. s r.o., Veletržní 3, Brno“, uvedené znalecké posudky jsou rovněž podepsány jak žalobcem, tak jednatelem společnosti GEOTEC, X, tedy vykonával znaleckou činnost v rozporu s ustanovením § 10 zákona č. 36/1967 Sb., za což mu byla uložena pokuta ve výši 10.000 Kč.

18. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí dne 4. 6. 2020 rozklad, v němž uplatňoval obdobné námitky jako v podané žalobě.

19. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 29. 6. 2020 byl rozklad žalobce zamítnut. V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán uvedl, že z ustanovení § 10 zákona č. 36/1967 Sb. vyplývá, že znalec má povinnost vykonávat činnost osobně, bez přispění jiných osob – výjimkou je přibrání konzultanta podle ustanovení § 10 odst. 2 tohoto zákona, příp. zahrnutí pracovníků na pomocné práce dle ustanovení § 18 odst. 2 tohoto zákona. Uvedl, že z výpovědí žalobce a společnosti GEOTEC vyplynulo, že tato společnost provedla matematické výpočty v programu FLAC; dále je na všech stranách znaleckých posudků výslovně uvedeno, že jej vypracoval X, jednatel společnost GEOTEC, a žalobce; zároveň je znalecký posudek vypracován na hlavičkovém papíře této společnosti, nikoli žalobce. Dále pak z vyjádření společnosti GEOTEC ze dne 12. 2. 2019 vyplynulo, že se její zaměstnanci podíleli na přípravných a výpočetních pracích souvisejících se znaleckým posudkem. Dále uvedl, že v textu předmětných znaleckých posudků není uvedeno, že žalobce ke zpracování znaleckého posudku přibral konzultanta, přičemž ze zajištěného důkazního materiálu nevyplývá ani to, že by společností GEOTEC zmiňované přípravné a výpočetní práce prováděné jejími zaměstnanci byly pomocnými pracemi podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. Dále správní orgán konstatoval, že společnost GEOTEC nedisponuje znaleckým oprávněním. Žalobce tedy pochybil, když přinejmenším některé části znaleckého posudku byly vypracovány společností GEOTEC nebo jejími zaměstnanci. K tvrzení žalobce, tento pouze opomněl přibrání konzultanta ve znaleckém posudku uvést, uvedl, že žalobce přibrání konzultanta v posudku vůbec nezmínil, neoznačil dílčí otázky, při jejichž řešení byly spoluúčast konzultanta nezbytná, ani neodůvodnil, v čem tato nezbytnost měla spočívat. Zároveň to byla společnost GEOTEC, která nejprve uzavřela smlouvu s ŘSD na zhotovení znaleckého posudku, a až více než rok poté zaměstnala žalobce, aby pro ni vyhotovil znalecký posudek.

20. K námitce nepřesného vymezení skutku uvedl, že z předmětného výroku je zřejmá identifikace účastníka řízení, následně výrok obsahuje popis skutku, k němuž došlo tím, že žalobce v rozporu se svou povinností vykonávat znaleckou činnost osobně vypracoval znalecký posudek a revizní znalecké posudky společně se společností GEOTEC, přičemž z výroku vyplývá, že tuto skutečnost správní orgán I. stupně dovodil z podpisu žalobce a jednatele společnosti GEOTEC a z výslovného údaje o zpracování znaleckých posudků žalobcem a X. Výrok rovněž obsahuje konkrétní den, kdy ke spáchání došlo, a sice den zpracování znaleckých posudků. Ve výroku je pak řádně uvedena i právní kvalifikace tohoto skutku jakožto přestupku dle ustanovení § 25a odst. 1 písm. b) zákona č. 36/1967 Sb. Závěrem dodal, že správní orgán I. stupně shromáždil jak přímé důkazy, tak řadu důkazů nepřímých, z nichž je zjevné, že žalobce nevykonával znaleckou činnost osobně.

21. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

22. Podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb.: „Znalec (tlumočník) je povinen vykonávat svou činnost osobně.“

23. Podle ustanovení § 25a odst. 1 písm. b) téhož zákona: „Znalec (tlumočník) se dopustí přestupku tím, že vykoná svoji činnost v rozporu s § 10.“

24. Soud předně odkazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 25. 4. 2022, č.j. 17A 87/2020–90, který se zabýval druhou větví téhož případu, tj. pokutou uloženou společnosti GEOTEC ve výši 300.000 Kč za přestupek podle ustanovení § 25b odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. V tomto rozsudku soud dospěl k závěru, že v daném případě existuje ucelený důkazní řetězec – „[n]a počátku tohoto řetězce jsou smlouvy uzavřené mezi objednatelem, jímž bylo Ředitelství silnic a dálnic, a poskytovatelem, jímž byla žalobkyně (pozn. soudu: společnost GEOTEC). Předmětem těchto smluv pak bylo vypracování znaleckého posudku. Další součástí předmětného řetězce lze nalézt v samotném obsahu znaleckých posudků. Jednak byly vypracovány na hlavičkovém papíru žalobkyně, byly podepsány vedle X J. B. (pozn. soudu: žalobce) i jednatelem žalobkyně X, jednatel žalobkyně X byl uveden v zápatí jednotlivých stran znaleckých posudků za slovem „vypracoval:“ a konečně tyto znalecké posudky obsahují výslovné odkazy na příslušné smlouvy uzavřené mezi Ředitelstvím silnic a dálnic a žalobkyní.“ Soud se v tomto rozsudku ztotožnil s argumentem žalovaného, že pro právní kvalifikaci jednání společnosti GEOTEC není rozhodné, zda se jednalo o kompletní vypracování znaleckého posudku, vypracování jeho některých částí nebo výkonu vybraných činností v rámci znalecké činnosti. Dle soudu žalovaný důvodně poukázal na to, že ve znaleckých posudcích není vůbec uvedeno, že by X J. B. (žalobce) ke zpracování znaleckých posudků přibral společnost GEOTEC jako konzultanta. Zároveň soud dospěl k závěru, že „[l]ichá je i obrana žalobkyně, že je přípustné, aby X J. B. zpracoval znalecké posudky jako její zaměstnanec. Na takovou situaci by totiž dopadal § 21b zákona o znalcích a tlumočnících, a žalobkyně by tedy musela být dle § 2 odst. 1 téhož zákona zapsána do seznamu znaleckých ústavů. Jinými slovy znalecká činnost vykonávaná prostřednictvím svých zaměstnanců je umožněna toliko zapsaným znaleckým ústavům.“

25. Soud dospěl k závěru, že i v nyní projednávané větvi celého případu bylo dostatečně skutkově prokázáno, že žalobce nezpracoval posudky osobně. Pro tento závěr svědčí několik dílčích skutečností, které vzájemně dle soudu tvoří ucelený důkazní řetězec. Předmětné posudky byly zpracovány na hlavičkovém papíře společnosti GEOTEC, jejíž zaměstnanci prováděli matematické výpočty, na všech stranách znaleckých posudků je pak výslovně uvedeno, že jej vypracoval X, jednatel společnosti GEOTEC, který je také spolupodepsal.

26. Ve znaleckých posud pak nikde není uvedeno, že by žalobce ke zpracování znaleckých posudků přibral jmenovanou společnost jako konzultanta dle ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., podle kterého platí, že „jestliže to vyžaduje povaha věci, je znalec (tlumočník) oprávněn přibrat konzultanta k posuzování zvláštních dílčích otázek; tuto okolnost spolu s důvody, které k ní vedly, musí uvést v posudku. Odpovědnost znalce (tlumočníka) není dotčena ani v oné části posudku (překladu), o níž bylo konzultováno.“

27. Žalobce sice uvádí, že k tomuto opomenutí nedošlo úmyslně a že se k němu následně sám přiznal, nicméně dle názoru soudu se o „pouhé“ opomenutí, na základě kterého by se mohl žalobce vyvinit z odpovědnosti za předmětný přestupek, nejedná. V předmětných posudcích totiž nejen, že chybí uvedení skutečnosti, že společnost GEOTEC byla přibrána ke zpracování předmětných posudků jako konzultant, ale v těchto posudcích nadto ani není uvedeno, které zvláštní dílčí otázky tento konzultant posuzoval. Lze tedy shrnout, že v posudcích chybí nejen formální označení společnosti GEOTEC jako konzultanta ve smyslu ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., ale rovněž zde absentuje obsahová (materiální) stránka věci, tj. z jakých důvodů a pro jaké zvláštní dílčí otázky tuto společnost žalobce přibral jako konzultanta. Takovou situaci už pak dle názoru soudu nelze hodnotit jako opomenutí, neboť se nejedná pouze o formální pochybení.

28. K případné aplikaci ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. lze doplnit, že soud nerozporuje, že společnost GEOTEC disponuje autorizací z oboru geotechnika a odbornou způsobilostí z oboru inženýrská geologie, nicméně s ohledem na to, že konzultantem ve smyslu daného ustanovení nemusí být znalec ani znalecký ústav, pak jistě mohla tato společnost vystupovat v postavení konzultanta. Ze znaleckých posudků, které soud považuje za stěžejní důkaz, však tato skutečnost nevyplynula.

29. K námitce žalobce, že předmětem dokazování ve správním řízení vůbec nebyla otázka, jaké konkrétní činnosti vykonávali další zaměstnanci společnosti GEOTEC, kvůli čemuž pak dle žalobce nelze učinit závěr o tom, zda tyto činnosti lze právně kvalifikovat jako neoprávněný výkon znalecké činnosti, nebo zda jde o zákonem aprobovaný výkon pomocných činností dle ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., soud uvádí, že toto ustanovení nepochybně představuje výjimku z obecné povinnosti znalce vykonávat znaleckou činnost osobně dle ustanovení § 10 odst. 1 téhož zákona. Správní spis však obsahuje výpovědi žalobce a společnosti GEOTEC, ze kterých vyplynulo, že tato společnost provedla matematické výpočty v programu FLAC. Z vyjádření společnosti GEOTEC ze dne 12. 2. 2019 pak dále vyplynulo, že se její zaměstnanci podíleli na přípravných a výpočetních pracích souvisejících se znaleckým posudkem. Na základě důkazů založených ve spise tak lze dospět k závěru, že tyto práce nebyly pracemi pomocnými ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb.

30. To vše pak je nutno zasadit do kontextu celé věci, že to byla právě společnost GEOTEC, která nejprve uzavřela smlouvu s ŘSD na zhotovení znaleckých posudků, a až více než rok poté zaměstnala žalobce, aby pro ni tyto posudky vyhotovil. Naopak byla to právě společnost GEOTEC, která v uzavřených smlouvách prohlásila, že je způsobilým subjektem ke zpracování všech zadaných posudků a že splňuje zákonem požadované podmínky pro zpracování těchto posudků, přičemž obdržela za svou činnost odměnu.

31. Soud tak dospěl k závěru, že skutkový stav, který žalovaný vzal za základ napadeného rozhodnutí, má oporu v provedeném dokazování a ve správním spisu, a proto tuto žalobní námitku neshledal důvodnou.

32. Žalobce dále namítal nedostatečné, resp. nepřesné vymezení skutku. Soud uvádí, že vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí o správním deliktu musí vždy spočívat ve vymezení deliktu tak, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jednáním jiným. Proto musí výrok rozhodnutí o správním deliktu obsahovat popis skutku, a to uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Jednotlivé skutkové údaje jsou rozhodné pro vyloučení překážky litispendence a překážky věci rozhodnuté, pro vyloučení dvojího postihu pro týž skutek, pro určení rozsahu dokazování a pro zajištění řádného práva na obhajobu.

33. Důsledkem opomenutí dostatečného vymezení skutku ve výroku rozhodnutí o jiném správním deliktu může být nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost nebo nezákonnost rozhodnutí. Nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. by bylo jen rozhodnutí neobsahující dostatečné vymezení skutku ani ve výroku, ani v odůvodnění rozhodnutí, případně za přistoupení jiných vad. Pokud správní orgán neuvede do výroku rozhodnutí náležitosti, jimiž je skutek dostatečně a nezaměnitelně identifikován, ale zahrne tyto náležitosti do odůvodnění rozhodnutí, dojde k podstatnému porušení ustanovení o řízení ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. V takovém případě by k námitce účastníka řízení bylo možné zrušit rozhodnutí správního orgánu bez jednání pouze v případě, že takovéto podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 8. 2009, č.j. 1 As 55/2009–152, Česká pošta).

34. Dále lze obecně konstatovat, že skutek lze jedinečně popsat místem, časem a způsobem spáchání. U komisivních jednání je časoprostorová identifikace a způsob spáchání poměrně snadno popsatelný. U omisivních jednání je situace složitější, proto je vždy u nich třeba trvat na časovém vymezení. Čistě omisivní jednání spočívá v tom, že osoba nečiní zcela nic. Jelikož pak nelze uplatnit prostorovou identifikaci, je třeba klást větší požadavky na popis způsobu spáchání. Předně musí být jasně označena povinnost, která nebyla dodržena, a aspekty (dílčí povinnosti), jež nebyly naplněny. Dále by měl správní orgán uvést, jaké intenzity opomenutí nabylo. Tedy zda osoba nečinila zhola nic, nebo činila málo, a co to bylo.

35. V daném případě soud po prostudování výroku prvostupňového rozhodnutí uvádí, že tento s ohledem na výše naznačená kritéria obstojí, neboť skutek je vymezen jasně a srozumitelně, je vymezen časově a jeho individualizace je zřetelná z jeho popisu. Dle názoru soudu je podstatné, že skutková věta ve výroku rozhodnutí vyčerpá danou skutkovou podstatou tak, aby bylo seznatelné, proč je jednání podřaditelné právě pod danou skutkovou podstatu.

36. K argumentu žalobce, že ve výrokové větě je uvedeno, že znalecký posudek měl zpracovat „ve spolupráci“ se společností GEOTEC, což dle jeho názoru vylučuje jeho přestupkovou odpovědnost, soud uvádí, že sousloví „ve spolupráci“ správní orgán I. stupně za situace, kdy konkrétním jednáním popsal porušení povinnosti žalobce vykonávat znaleckou činnost osobně dle ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., užil zcela vhodně, neboť bylo nutné ve výroku konkrétně uvést, kdo spolu se žalobcem tyto posudky zpracoval, aby bylo možné dospět k závěru o jeho přestupkové odpovědnosti. Jakkoli si tedy lze představit i užití jiných slov, tak dle názoru soudu toto sousloví nevylučuje žalobcovu přestupkovou odpovědnost. A to rovněž proto, že následně se správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí zabýval oněmi možnostmi „legální spolupráce“, na které poukazoval žalobce, tj. přibráním konzultanta dle ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., resp. výkonem pomocných prací dle ustanovení § 18 odst. 2 téhož zákona, přičemž dospěl k závěru, že tyto nebyly v řízení prokázány.

37. Lze tedy konstatovat, že správní orgán I. stupně ve výroku svého rozhodnutí dostatečně a nezaměnitelně popsal skutek, co se týče místa, času a způsobu jeho spáchání, včetně jeho právní kvalifikace, a to odkazem na porušení povinnosti dle ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb.

38. K některým argumentům žalobce, jakož i osoby zúčastněné na řízení, soud závěrem považuje za vhodné poznamenat, že předmětem řízení nebyla nezákonnost předmětných znaleckých posudků, ale přestupek žalobce podle ustanovení § 25a odst. 1 písm. b) zákona č. 36/1967 Sb. Ostatně ani správní orgány nedospěly k závěru, že předmětné znalecké posudky jsou nezákonné, dospěly toliko k závěru, že žalobce je nevypracoval osobně tak, jak mu ukládá ustanovení § 10 odst. 1 citovaného zákona. Hovořit tedy o vadách, a to rovnou nezhojitelných, předmětných posudků, jak činí osoba zúčastněná na řízení, je tedy v tomto řízení dle názoru soudu naprosto nepřípadné.

39. Na úplný závěr se pak soud zabýval návrhem žalobce na moderaci uložené sankce ve smyslu ustanovení § 78 odst. 2 s.ř.s. Žalobce považoval uloženo pokutu za zjevně nepřiměřenou povaze vytýkaného deliktního jednání.

40. K návrhu na moderaci sankce soud tedy uvádí, že podle ustanovení § 78 odst. 2 s. ř. s. může soud upustit od potrestání nebo uložený trest za správní delikt snížit, pakliže byl uložen trest zjevně nepřiměřený. Jak plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, č.j. 7 As 22/2012–23 (č. 2672/2012 Sb. NSS), smyslem moderace není hledání ideální výše sankce, ale její korekce v případech, kdy zjevně neodpovídá obecným představám o adekvátnosti a spravedlnosti sankce. Proto v případě relativně nízkých sankcí bude moderace ze strany správního soudu málo častá. Stejně tak z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č.j. 1 Afs 1/2012–36 (č. 2671/2012 Sb. NSS) plyne, že soud koriguje jen natolik závažnou nepřiměřenost uložené sankce, která má kvalitu nezákonnosti.

41. Dle názoru soudu byla žalobci uložena pokuta v přiměřené výši (10.000 Kč), která nevybočuje z mezí stanovených zákonem (horní hranice sazby činila 50.000 Kč dle ustanovení § 25a odst. 3 zákona č. 36/1967 Sb.), odpovídá okolnostem případu a je způsobilá splnit svůj účel. Podmínky pro její snížení, či dokonce upuštění od jejího uložení proto v nyní řešené věci nebyly splněny, neboť se nejedná o sankci zjevně nepřiměřené výše.

42. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud neshledal žalobu důvodnou a podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.

43. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

44. Výrok o nákladech řízení pod bodem III. rozhodnutí je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť osoba zúčastněná na řízení by měla právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem, k tomu ale v dané věci nedošlo.