6 A 86/2013 - 43

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: místem podnikán, zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem nám.

28. října 1898/9, Brno, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15,Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.3.2013 č.j.: ČOI 34485/13/O100/3000/09/13/Be/Št, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce podanou žalobou napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým bylo změněno prvostupňové správní rozhodnutí ředitele inspektorátu ČOI Jihomoravského a Zlínského ze dne 23.9.2009, čj. ČOI 7952/2009/3000/R/H. Ve správním řízení byla uložena žalobci podle ust. § 24 odst. 10 písm. d) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), pokuta ve výši 30.000,- Kč, dále uloženo propadnutí výrobků porušujících některá práva duševního vlastnictví a uloženo uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč.

2. Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu, domáhaje se jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uvedl, že je podle jeho názoru sporné, co má být nepřímým předmětem řízení, tedy jaké konkrétní movité věci byly užity ke spáchání sporného deliktu, vymezení, které provedly správní úřady, považuje za neurčité, znemožňuje pak dále zachování totožnosti skutku či posouzení věci rozhodnuté či trvajícího řízení. Uvedl dále, že příslušné řízení bylo zahájeno celkem pro 309 kusů, kdy správní úřad prvého stupně uvedl ve výroku, že se jednalo o 310 kusů. Dále žalobce uvedl, že z ničeho neplyne, že by se u zboží mělo jednat o padělky, a ve své argumentaci odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25.1.2011, čj. 30 Af 3/2010-37. Konkrétně uvedl, že správní úřady musí z úřední povinnosti posoudit, zda zboží může pojmově vůbec klamat spotřebitele.

3. Žalobce dále namítal, že správní úřad retroaktivně aplikoval zákonná ustanovení, neboť skutek se stal 20.5.2009, proto měl být aplikován zákon o ochraně spotřebitele ve znění účinném k tomuto datu. Vymezení pojmu „padělku“ bylo ke dni spáchání deliktu obsaženo v ust. § 2 odst. 1 písm. r) bod 1 zákona o ochraně spotřebitele, proto je věcně nesprávné napadené rozhodnutí, které odkazuje na ust. § 2 odst. 1 písm. n) bod 1 tohoto zákona. Možnost určení pokuty v rozhodném okamžiku byla upravena v ust. § 24 odst. 9 zákona o ochraně spotřebitele, pokud napadené rozhodnutí odkazuje na ust. § 24 odst. 10 písm. d) téhož zákona, jedná se o odkaz na pozdější právní úpravu.

4. V další části žaloby žalobce nesouhlasí s výší uložené pokuty, kdy její odůvodnění považuje za nepřezkoumatelné. Obecně uvádí, že správní orgány postupují při ukládání pokut podle libovůle a výše pokuty není předvídatelná. Uvedl, že byl postižen za prodej 309 nebo 310 kusů zboží a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 39/2005-66, kdy v jiné věci byla jinému pachateli uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč za prodej 467 kusů zboží. Takový postup považuje za porušení principu rovnosti. Uvedl, že původně činila výše pokuty 50.000,- Kč, vzhledem k zastavení části předmětu řízení byla tato sankce snížena na 45.000,- Kč rozhodnutím ze dne 7.6.2011, toto rozhodnutí pak bylo rozsudkem zdejšího soudu zrušeno a vráceno žalovanému k dalšímu řízení (rozsudek zdejšího soudu ze dne 19.12.2012, čj. 11 A 132/2011-37 – dále také soud v odůvodnění tohoto rozsudku na tento rozsudek odkazuje i bez příslušného označení jako na předchozí rozsudek). V tomto rozsudku byl mj. vyjádřen právní názor, že od spáchání deliktu uplynula doba téměř jednoho a třičtvrtě roku a žalovaný měl k této skutečnosti přihlížet, neboť se výrazně oslabil represivní smysl sankce. Proto podle názoru žalobce i v tomto případě měl žalovaný přihlédnout k uplynutí téměř čtyř let od spáchání a neměl tak uložit pokutu ve výši 30.000,- Kč. Nesouhlasí s odůvodněním výše pokuty, kdy podle jeho názoru uplatňuje žalovaný princip kolektivní viny, kdy je žalobci vytýkána nedostatečná obezřetnost na tržišti, kde v minulosti již docházelo k rozsáhlému porušování práv k obchodním známkám. Poukázal dále na skutečnost, že řízení bylo částečně zastaveno pro delikt, který měl spočívat v neoznačení provozovny zvenčí, v závěru odůvodnění výše pokuty však žalovaný uvádí, že obdobně si měl a mohl být vědom potřeby označení stánku o dané provozovně. Považuje tak výši uložené pokuty za nedostatečně odůvodněnou a vnitřně rozpornou.

5. Žalobce dále uvedl, že ohledně skutkové otázky spáchání deliktu nadále trvá na své nevině. Důkazním prostředkem v této věci měl být protokol o výsledku kontroly, resp. sama kontrola prováděná dne 20.5.2009, tato kontrola byla protizákonná, neboť nebyl dodržen postup podle správního řádu, a nikoliv podle zákona o státní kontrole, jak to výslovně přikazuje ust. § 17 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci“). Proto podle názoru žalobce nejprve mělo být zahájeno řízení z moci úřední a až poté prováděno místní šetření či ohledání věci, nebo měla inspekce užít prostředky postupu před zahájením řízení, vše podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Ani v případě postupu podle zákona o státní kontrole podle názoru žalobce nelze mít za důkazní prostředek protokol o kontrole ze dne 20.5.2009, neboť příslušní zaměstnanci se nevykázali písemným pověřením podle ust. § 9 zákona o státní kontrole, kontrolované osobě nebylo oznámeno zahájení kontroly, není jasné, s kým inspektoři komunikovali, když v protokole uvádějí, že za závadu odpovídá podnikatel Van Tuyen N guyen.

6. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí, když ve vyjádření obsahově uváděl obdobné argumenty, jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ohledně uvedení počtu kusů padělků uvedl, že pochybení v počtech v prvostupňovém správním rozhodnutí odstranil změnou tak, aby počet kusů odpovídal příslušnému zjištění. Dále poukázal na to, že zdejší soud v rozsudku čj. 11 A 132/2011-37, neshledal tuto žalobní námitku důvodnou. Odkaz na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 30 Af 3/2010-37 považuje za nepřípadný, a poukazuje na to, že smyslem označení příslušného zboží logem jiného výrobce je motivace ke koupi. Uvedl, že v tomto případě byla ukládání úhrnná pokuta za vícečinný nestejnorodý souběh několika protiprávních jednání, k nimž došlo 20.5.2009, novějšího zákona se užije, pokud je pro pachatele příznivější, což je i případ právní kvalifikace, kdy pro určitou část skutku, za nějž byla ukládána úhrnná pokuta, došlo ke změně právní kvalifikace a v době rozhodování žalovaného tak bylo nutné vycházet z toho, že skutková podstata byla vypuštěna a žalovaný ji tak nemohl aplikovat. Určitá část skutku byla v průběhu řízení zastavena, a toto zastavení bylo zohledněno při ukládání sankce a její výši. Odmítl dále libovůli při ukládání výše pokut, ohledně odkazu na rozsudek zdejšího soudu ze dne 19.12.2012 poukazuje na to, že žalobce odkazuje na to, co on sám uváděl v tomto řízení, a nikoliv na právní názor soudu, formulace o výrazném oslabení represního smyslu sankce je žalobcova, nikoliv hodnocení soudu, kdy se soud o běhu doby výslovně nevyjádřil. Nesouhlasí s tím, že by do úvahy o výši uložené pokuty zahrnul i část skutku, kde bylo řízení zastaveno, když je nepřesně citováno z odůvodnění napadeného rozhodnutí, kdy jsou hodnoceny pro výši sankce nejprve všechny tři skutky pro závěr ohledně uložení pokuty ve výši 50.000,- Kč. Samotná výše uložené pokuty 30.000,- Kč pak však už část skutku, kde bylo řízení, nehodnotí (hodnotí ji v tom smyslu, že výše pokuty byla snížena). Nesouhlasí pak ani s tím, že by v daném případě nebyla aplikovatelná ustanovení zákona o státní kontrole, přičemž této námitce nepřisvědčil zdejší soud v předchozím kasačním rozsudku.

7. K vyjádření žalovaného podal žalobce repliku, v níž setrval na svých argumentech.

8. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

9. Dne 20.5.2009 provedli pracovníci České obchodní inspekce kontrolu v provozovně na adrese xxxxxx, Brno. Před započetím kontroly byl v provozovně uskutečňován prodej textilu a textilních výrobků. Osoba, která zde prodávala před příchodem kontrolních pracovníků, opustila prostory provozovny. Vzhledem k tomu, že osoba, která prodávala, prodejní prostory před započetím kontroly opustila, a že provozovna nebyla v době kontroly žádným způsobem označena, byla provedena identifikace osoby, která zde uskutečňuje prodej v rámci své podnikatelské činnosti, prostřednictvím správce tržnice Olomoucká. Jeho prostřednictvím bylo zjištěno, že podnájemcem prostoru, ve kterých byla provedena kontrola, je žalobce.

10. Při kontrole bylo prokázáno, že žalobce nabízel k prodeji celkem 309 kusů výrobků, které byly neoprávněně označeny ochrannými známkami. Nabízením těchto výrobků k prodeji vzbuzoval prodávající u spotřebitele dojem, že se jedná o originální výrobky těchto renomovaných firem. Na základě odborných posudků bylo prokázáno, že se jedná o padělky ve smyslu ustanovení § 2 odst.1 písm. r) zákona o ochraně spotřebitele. Padělky byly na základě ustanovení § 7b odst. 1 a 2 zákona o inspekci, zajištěny a uskladněny.

11. Opatřením ze dne 7.8. 2009 správní orgán prvého stupně zahájil se žalobcem správní řízení ve věci vydání rozhodnutí o uložení pokuty podle ustanovení § 24 odst.9 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele, a to pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu ve smyslu ustanovení § 24 odst.1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele a porušení právní povinnosti uvedené v ustanovení § 4 odst.3 v návaznosti na ustanovení § 5 odst.2 tohoto zákona; pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu ve smyslu ustanovení § 24 odst.7 písm. h) zákona o ochraně spotřebitele a porušení právní povinnosti uložené v ustanovení § 12 odst.1 zákona o ochraně spotřebitele; pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu ve smyslu ustanovení § 24 odst.7 písm. i) zákona o ochraně spotřebitele a porušení právní povinnosti uvedené v ustanovení § 14 odst.1 zákona o ochraně spotřebitele a dále ve věci propadnutí výrobků podle ustanovení § 7b odst. 5 zákona o inspekci.

12. V oznámení o zahájení řízení správní orgán prvého stupně shrnul zjištění, učiněná při kontrole a uvedená výše a stanovil žalobci lhůtu pro vyjádření k zahájenému řízení.

13. Žalobce ve vyjádření k zahájenému řízení uvedl, že není osobou podnikající v této době v daném místě označeném v oznámení o zahájení řízení. V době provádění kontroly byla provozovna přenechána jinému podnikateli, jak je zjevné z ujednání obsaženého v předložené podnájemní smlouvě. Dále žalobce uvádí, pokud jde o porušení ustanovení § 24 odst. 7 písm. h) zákona o ochraně spotřebitele, že v dané věci se jednalo o zboží, jehož prodej je zákonem zakázán. V takovém případě podle názoru žalobce nelze vyžadovat splnění povinnosti označit takové zboží cenou. Podle názoru žalobce se v takovém případě nejedná a nemůže jednat o objekt, na který dopadají zákonné normy zákona o ochraně spotřebitele. Ke správnímu deliktu podle ustanovení § 24 odst. 7 písm. i) zákona o ochraně spotřebitele účastník uvádí, že dané prostory jsou přenechány do podnájmu jako sklad a nikoliv jako prodejní místo nebo stánek. Z protokolu o kontrole podle názoru žalobce nevyplývají žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že zde dochází k prodeji zboží spotřebitelům. Nejedná-li se o provoz budov sloužících k prodeji zboží zákazníkovi, resp. spotřebiteli, nelze po provozovateli požadovat, aby ji označil jako prodejní místo nebo stánek.

14. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby řízení bylo zastaveno.

15. K výzvě správního orgánu prvého stupně žalobce předložil dohodu o podnájmu ze dne 1.2.2009. Z této dohody vyplývá, že předmětný stánek, v němž byla provedena kontrola, přenechal žalobce do podnájmu paní T. L. H.

16. Rozhodnutím ze dne 23.9.2009, č.j.: ČOI 7952/2009/3000/R/H, správní úřad prvého stupně uložil žalobci pokutu ve výši 50.000,- Kč za správní delikt podle ustanovení § 24 odst.1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se dopustil porušením povinnosti uvedené v ustanovení § 4 odst.3 zákona o ochraně spotřebitele v návaznosti na ustanovení § 5 odst.2 zákona o ochraně spotřebitele. Tohoto správního deliktu se měl dopustit tím, že v předmětné provozovně nabízel k prodeji celkem 309 kusů výrobků neoprávněně označených ochrannou známkou, uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí. Pokuta byla dále uložena pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle ustanovení § 24 odst.7 písm. h) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se dopustil porušením povinnosti uložené v ustanovení § 12 odst.1 zákona o ochraně spotřebitele. Tohoto správního deliktu se měl dopustit tím, že neseznámil spotřebitele v souladu s cenovými předpisy s cenou 309 kusů specifikovaných výrobků, což bylo prokázáno kontrolou provedenou dne 20.5. 2009. Konečně byla pokuta uložena pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu ve smyslu ustanovení § 24 odst.7 písm. j) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se dopustil porušením právní povinnosti uvedené v ustanovení § 14 odst.1 zákona o ochraně spotřebitele v návaznosti na ustanovení § 17 odst.7 a 8 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, kterého se dopustil tím, že neoznačil provozovnu trvale a zvenčí viditelně zákonnými údaji (jménem a příjmením podnikatele, identifikačním číslem, jménem a příjmením osoby odpovědné za činnost provozovny a provozní dobou). Dále bylo tímto rozhodnutím žalobci podle ustanovení § 7b odst. 5 zákona o inspekci, uloženo propadnutí výrobků, uvedených podrobně ve výroku tohoto rozhodnutí. Dále byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1000,- Kč.

17. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán prvého stupně k námitkám žalobce uvedl, že tvrzení žalobce, že nebyl v době provedené kontroly osobou podnikající v prostoru provozovny, má za účelové. Osoba, která prodávala v označených prostorách dne 20.5.2009 padělky, opustila po příchodu kontrolních pracovníků prostory této provozovny. Identifikace osoby, která zde uskutečňovala prodej v rámci své podnikatelské činnosti, byla proto provedena prostřednictvím správce tržnice. Z podnájemní smlouvy, předložené provozovatelem tržnice, byl jako podnájemce předmětných prostor identifikován žalobce, který je povinen vést evidenci prodávajících podle ustanovení § 14a zákona o ochraně spotřebitele. Žalobce nepředložil správnímu orgánu žádný doklad o tom, že by zmiňovaný prostor byl přenechán se souhlasem nájemce jinému podnikateli. Podnájemní smlouva předložená žalobcem není opatřena souhlasem správce tržnice s uzavřením dalšího podnájemního vztahu. Podle aktuálních údajů z živnostenského rejstříku má tuto provozovnu evidovánu žalobce a do doby provedení kontroly neoznámil živnostenskému úřadu ukončení činnosti v této provozovně. Podle názoru správního orgánu prvého stupně proto žalobce nese objektivní odpovědnost za podnikatelskou činnost, která je uskutečňována v jeho provozovně. Žalobce odpovídá za to, že prodej zboží v provozovně je v souladu s právními předpisy. Bylo na rozhodnutí žalobce, zda přenechá prostor k užívání jiné osobě. Tato volnost jednání však je spojena s rizikem, že žalobce bude odpovídat za protiprávní jednání osoby, která tyto prostory užívá bez právních vztahů k takové provozovně.

18. Správní úřad prvého stupně dále uvedl, že podle ustanovení § 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je prodávající povinen informovat v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o cenách prodávaných výrobků či služeb, a spotřebitel má právo být v okamžiku nabídky seznámen s cenou prodávaného zboží. Pokud tedy bylo v provozovně účastníka řízení prodáváno zboží přímo spotřebiteli, mělo být označeno cenovkami, bez ohledu na skutečnost, že později bylo prokázáno, že se jedná o padělky a toto zboží bylo zjištěno.

19. Dále správní úřad prvého stupně uvedl, že ze smlouvy o podnájmu uzavřené se žalobcem dne 28.7.2005 vyplývá, že uvedené prostory byly pronajaty za účelem skladování zboží a jeho prodeje. Z kontrolních protokolů vyplývá, že v tomto prostoru byl uskutečňován prodej zboží a že inspektoři České obchodní inspekce byli vpuštěni do tohoto prostoru jako zákazníci. Provozovna proto měla být označena zákonnými údaji dle příslušných ustanovení živnostenského zákona.

20. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž uvedl, že je odůvodní do patnácti dnů. Do uvedeného data ani později žalobce žádné od odůvodnění správnímu orgánu prvého stupně nepředložil.

21. Dne 13.1.2010 ústřední ředitelka České obchodní inspekce rozhodnutím odvolání zamítla a napadené rozhodnutí správního orgánu prvého stupně potvrdila. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je uvedeno, že avizované odůvodnění podaného odvolání nebylo v uvedené lhůtě prvoinstančnímu orgánu doručeno. Ani do doby zpracování písemného vyhotovení tohoto druhoinstančního rozhodnutí nebylo odvolání ze strany žalobce doplněno. Žalovaný k tomu uvedl, že i neodůvodněné odvolání lze vyhodnotit jako opravný prostředek, který je způsobilý iniciovat přezkum rozhodnutí na druhém stupni řízení. K tomu žalovaný uvedl, že po přezkoumání předložených písemných materiálů dospěl k závěru, že správní orgán prvého stupně učinil ve věci potřebná skutková zjištění, nepochybil ani při právním hodnocení předmětné věci. Žalovaný rovněž neshledal v předchozím řízení žádnou procesní vadu s dopadem na zákonnost a správnost vydaného rozhodnutí. Žalovaný se rovněž ztotožnil s výší pokuty vyměřené orgánem prvního stupně, přičemž je toho názoru, že podané odvolání, jakož i obsah spisu jako celek, nedává důvod k jejímu dalšímu snížení, pokud jde o výši uvedenou v rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Z uvedených důvodů žalovaný podané odvolání zamítl.

22. Uvedené rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 13.1.2010 bylo k žalobcem podané žalobě ve správním soudnictví zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12.1.2011, č.j.: 10 A 41/2010 – 31 a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení se závěrem, že žalovaný odvolací správní postupoval nesprávně, jestliže rozhodoval o odvolání, aniž by znal odvolací námitky. Tato skutečnost podle názoru soudu, vysloveného v odůvodnění citovaného rozsudku, znamená podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, neboť žalobci bylo znemožněno reagovat na závěry učiněné správním orgánem prvého stupně. Toto pochybení přitom mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.

23. Po vrácení věci Městským soudem v Praze žalovanému správnímu úřadu rozhodl žalovaný odvolací správní úřad o odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele inspektorátu ČOI Jihomoravského a Zlínského ze dne 23.9.2009 tak, že změnil rozhodnutí ve výroku způsobem, uvedeným ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí se závěrem, že pokud jde o původně konstatované porušení ustanovení § 14 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, po projednání v rámci správního soudnictví došlo ke změnám v zákoně a Česká obchodní inspekce není oprávněna v rámci nového projednání věci porušení tohoto ustanovení postihovat. Proto byla věc znovu posouzena podle znění zákona účinného v době vydání napadeného rozhodnutí a proto došlo k opravě chybného výroku, týkajícího se celkového počtu kusů padělků podle součtu položek v příloze úředního záznamu o zajištění. Námitky žalobce nebyly shledány důvodnými, proto se odvolací orgán rozhodl snížit původně vyměřenou výši pokuty a za odpovídající pokládal snížení o 5.000,-Kč, neboť v případě naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle ustanovení § 24 odst. 7 písm. j) zákona o ochraně spotřebitele, ve znění účinném v době kontroly, šlo o typově nejméně závažný ze všech projednávaných deliktů.

24. Toto rozhodnutí k podané žalobě zrušil rozsudkem zdejší soud ze dne 19.12.2013, čj. 11 A 132/2011-37, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku je mj. uveden tento právní názor, jímž je žalovaný vázán: „Důvodné shledal Městský soud v Praze žalobní námitky, které se podle obsahu žaloby vztahují k výroku a odůvodnění výše uložené sankce za protiprávní jednání žalobce. Ten namítal nepřezkoumatelnost úvah o výměře sankce, když podle jeho názoru žalovaný nepřihlédl ke skutečnosti, že sankce má mít i výchovný účinek, zná právní řád instituty, jakými je například to, že dostatečnou sankcí je již samotné projednání věci před správním úřadem, peněžitou pokutu již není nutno ukládat. Žalovaný se podle názoru žalobce mechanicky a mlčky ztotožnil s odůvodněností pokuty ve výši 50.000,-Kč a z důvodu změny zákona za užití absorpční zásady pokutu snížil o 5.000,-Kč. Přehlédl přitom, že původní rozhodnutí, stanovící sankci ve výši 50.000,-Kč, bylo vydáno dne 23.9.2009 a tedy do dne vydání nového rozhodnutí dne 7.6.2011 uplynula lhůta téměř jednoho a třičtvrtě roku. Za tak výraznou dobu represní smysl sankce výrazně oslabil a žalovaný k tomuto momentu měl přihlížet. Dále žalobce namítl dvojí přičítání téhož, tedy že ačkoliv řízení je zjevně řízením sankčním a nosným institutem je uložení pokuty, měl odvolací správní úřad i bez výslovné námitky alespoň obecně konstatovat, zda pokutu považuje za přezkoumatelně zdůvodněnou a přiměřenou. To se v jednotlivostech projevuje zjevnou nesprávností rozhodnutí orgánu prvého stupně, který uvedl, že v neprospěch účastníka řízení bylo přihlédnuto i ke způsobu spáchání správních deliktů, neboť účastník řízení nepostupoval s požadavky odborné péče, když nezajistil, aby byl prodej uskutečňován v souladu s veřejnoprávními předpisy. Městský soud v Praze se neztotožnil zcela s námitkou, týkající se požadavku na výslovné odůvodnění toho, proč správní úřad nepovažoval za dostatečnou sankci například již samotné projednání věci před správním úřadem, nicméně žalobní námitka má svůj reální základ v tvrzení, že žalovaný odvolací správní úřad se v odůvodnění rozhodnutí, jímž změnil původní výrok rozhodnutí správního úřadu prvého stupně o výši pokuty a tedy pokutu uložil odvolací správní úřad fakticky sám, nevypořádal dostatečně úplně, podrobně a z hlediska soudního přezkumu dostatečně se všemi okolnostmi, které mají či mohou mít vliv na výši ukládané sankce. Zároveň se soud ztotožnil se žalobcem v závěru, že žalovaný odvolací správní úřad převzal od správního úřadu prvého stupně závěry, z nichž lze dovodit, že samotné naplnění skutkové podstaty považoval současně i za přitěžující okolnost. Takový postup však nelze považovat za souladný se zákonem. Odůvodnění výše pokuty nelze v daném případě považovat za dostačující. Při ukládání sankcí je třeba přihlížet mimo jiné k osobě pachatele, době trvání protiprávního jednání, formě zavinění, jakož i k následkům protiprávního jednání a výši škody nebo újmy, která v důsledku něho vznikla. Takové skutečnosti však žalovaný odvolací správní úřad podle strohého odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmě nebral v potaz anebo z odůvodnění není pro jeho nedostatečnost zřejmé, jakými úvahami se žalovaný správní úřad řídil – kromě úvahy o tvrzené přiměřenosti snížení původně uložené sankce o 5.000,- Kč s ohledem na změnu relevantní právní úpravy. K otázce důvodnosti výše původně uložené pokuty se však žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí již nevyjádřil. Tímto nedostatečným a částečně i nesprávným odůvodněním výroku o výši pokuty za spáchání jednání, které mělo znaky výše uvedeného správního deliktu, zatížil správní úřad prvého stupně své rozhodnutí vadou, kterou neodstranil ani žalovaný odvolací správní úřad v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a tato nezákonnost mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Tato skutečnost způsobuje, že žalovaný odvolací správní úřad nedostál řádně své povinnosti přezkoumat odvoláním napadené rozhodnutí stavebního úřadu v rámci uplatněných odvolacích námitek a zatížil tím rozhodnutí vadou, která způsobuje nezákonnost rozhodnutí, když odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí odvolacího správního úřadu je částečně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.“.

25. Napadeným správním rozhodnutím žalovaný částečně změnil prvostupňové správní rozhodnutí a částečně toto rozhodnutí potvrdil (jak je uvedeno výše v tomto odůvodnění rozsudku). V odůvodnění je mj. uvedeno, že s ohledem na právní názor zrušujícího rozsudku, který se týkal odůvodnění výše pokuty, vycházel žalovaný z předchozího právního hodnocení ve zrušeném rozhodnutí. Ohledně ust. § 14 zákona o ochraně spotřebitele je uvedeno, že po projednání v rámci správního soudnictví došlo ke změnám v tomto zákoně, a žalovaný již není oprávněn v rámci nového projednání věci porušení tohoto ustanovení postihnout, neboť z tohoto zákona byla problematika označení provozovny vypuštěna a ponechána pouze v živnostenském zákoně. Nové znění zákona o ochraně spotřebitele je pro žalobce příznivější, proto byla věc v době nového rozhodnutí znovu posouzena a porušení ust. § 14 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele bylo z výroku vypuštěno a byla dána označení aplikovaných ustanovení do souladu s aktuálním zněním. Projednávané skutky byly dostatečně označeny tak, aby nemohly být zaměněny s jiným, žalovaný ani nedospěl, že by výroky byly vnitřně rozporné. Při určení osoby odpovědné za stav na předmětném stánku vycházel žalovaný z názoru, uvedeném v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20.12.2006, čj. 1 As 39/2005-66. V tomto případě bylo zjištěno, že správce tržiště uzavřel smlouvu s podnikatelem za účelem jeho skladování a prodeje ze skladu. Dále žalovaný poukázal na ust. § 4 odst. 2 zákona o inspekci a na právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18.10.2006, čj. 2 As 71/2005-134, z něhož při kontrole příslušní zaměstnanci vycházeli.

26. V další části odůvodnění žalovaný uvedl, že neshledává důvody pro upuštění od pokuty, neboť takový postup nepovažuje v případě prodeje padělků ve větší míře za dostatečné řešení, kdy je známou skutečností, že na tržištích dochází k porušování duševního vlastnictví při prodeji zboží spotřebitelům dlouhodobě a ve značném rozsahu, a to i přes sankce a zabírání výrobků. Přejít od této praxe k pouhému projednání deliktu by tak v konečném efektu vedlo k tolerování takové činnosti. Ohledně výše původně uložené pokuty (50.000,- Kč) je uvedeno, že šlo o sankci za tři souběžně projednávané delikty v rámci sazby do 5 miliónů Kč – výsledná částka uložené pokuty byla ve výši jedné setiny sazby. Ačkoliv hladinu uložené pokuty považuje žalovaný za odpovídající, z odůvodnění pokuty obsaženému v prvostupňovém rozhodnutí vyplývá, že k tíži žalobce byly zohledněny okolnosti, kde k tomu dojít nemělo – v části, kde je konstatováno, že bylo přihlédnuto k tomu, že žalobce nezajistil, aby byl prodej uskutečňován v souladu s veřejnoprávními předpisy, což je znak skutkové podstaty, a nemůže být tak znovu přitěžující okolností. Obdobný nedostatek vykazuje i odůvodnění hlediska následku u deliktu klamavé obchodní praktiky, neboť okolnost, že na základě nabídky padělku byl spotřebitel uveden v omyl a mohl tak učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil, je rovněž v ust. § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele znakem generální klauzule, stejně jako poškození majitelů ochranných známek. Dále je konstatován právní názor soudu ve zrušujícím rozhodnutí ohledně přihlédnutí k osobě pachatele a je uvedeno, že jde o obecné hledisko závažnosti. Ohledně doby trvání protiprávního jednání lze hodnotit tuto okolnost ve prospěch pachatele, neboť bylo zjištěno jednorázové porušení povinnosti při kontrole dne 20.5.2009. Pokud jde o hledisko formy zavinění, lze ji hodnotit jako mírně polehčující okolnost, šlo o delikt spáchaný zaviněně nedbalostí nevědomou. Žalobce měl a mohl si být vědom toho, že svým jednáním může porušit zájem chráněný zákonem, tj. práva spotřebitele na adekvátní informace o výrobku a práva duševního vlastnictví majitelů předmětných ochranných známek. Ohledně hlediska osoby pachatele je uvedeno, že prvostupňový správní úřad se k této (přímo v zákoně neuvedené) okolnosti nevyjádřil, nicméně uložená pokuta odpovídá kritériím uvedeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20.4.2010, čj. 1 As 9/2003- 133. Pokuta byla uložena ve výši jedné setiny zákonné sazby, uložení není likvidační, splňuje však požadavek na citelnost zásahu v majetkové sféře delikventa. Řízení o uložení pokuty bylo zahájeno dopisem ze dne 7.8.2009, kdy byl žalobce seznámen s předmětem správního řízení i se sazbami pokut, možné likvidační účinky sankce však nenamítl a nenamítá. Pokud by se tak stalo, prováděl by správní úřad šetření k tomuto zjištění, k tomu však nedošlo. Ohledně následků protiprávního jednání a výše škody nebo újmy, tak tyto okolnosti částečně správní úřad prvého stupně vyhodnotil, avšak dopustil se přitom zčásti dvojího přičítání. Za relevantní žalovaný považuje poukaz na riziko nižších užitných vlastností padělků oproti originálům a ovlivnění rozhodování spotřebitele při neoznačení zboží cenou a neoznačení stánku příslušnými údaji. Konkrétní výši škod však není možné z dostupných zjištění určit, zjištěna byla nabídka padělků, nikoliv jejich prodej, a šetření nepředcházela konkrétní stížnost spotřebitele na koupi padělku, tj. absenci reálných škod na straně spotřebitele je třeba hodnotit jako hledisko polehčující.

27. Žalovaný v odůvodnění dále uvedl, že pokutu ve výši 50.000,- Kč hodnotil jako přiměřenou, nicméně došlo ke zohlednění některých okolností, jež jsou znakem skutkové podstaty, dále zohlednil krátkou dobu trvání, zavinění ve formě nevědomé nedbalosti, absenci zjištěných škod, výše pokuta tak měla být nižší. Za odpovídající výši by tak i s přihlédnutím k době, která od spáchání uplynula, považoval žalovaný částku 35.000,- Kč. Dále však vzhledem k vypuštění správního deliktu spočívajícího v neoznačení provozovny z původního výroku tak byla výše pokuty ještě snížena o tuto část skutku o částku 5.000,- Kč. Pro další snížení sankce pod 30.000,- Kč již žalovaný nespatřoval důvod, neboť je potřeba zohlednit, že prodej padělků je typově závažnou deliktní činností, jíž zákonodárce přiřadil sazbu pokuty do 5 miliónů Kč, ukládat tak v rámci této sazby symbolické pokuty v řádu promile zákonné sazby, když co do množství padělků zde nešlo o zanedbatelné inspekční zjištění, by neodpovídalo vůli zákonodárce účinně postihovat danou deliktní činnost.

28. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto.

29. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. r) zákona o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31.7.2010: „…r) výrobkem nebo zbožím porušujícím některá práva duševního vlastnictví se rozumí 1. padělek, jímž je výrobek nebo zboží, včetně jeho obalu, na němž je bez souhlasu majitele ochranné známky umístěno označení stejné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou, porušující práva majitele ochranné známky podle zvláštního právního předpisu, 4b) dále veškeré věci nesoucí takové označení (značky, loga, etikety, nálepky, prospekty, návody k použití, doklady o záruce apod.), a to i tehdy, jsou-li uváděny samostatně, a samostatné obaly, na nichž je umístěno takové označení, 2. nedovolená napodobenina, jíž je výrobek nebo zboží, které je rozmnoženinou nebo zahrnuje rozmnoženinu vyrobenou bez souhlasu majitele autorských nebo příbuzných práv nebo bez souhlasu majitele práv k průmyslovému vzoru, jestliže pořízení rozmnoženiny porušuje tato práva podle zvláštních právních předpisů,4c) 3. výrobek nebo zboží, porušující práva majitele patentu4d) nebo užitného vzoru4e) nebo práva majitele dodatkového ochranného osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin podle zvláštního právního předpisu,4d) 4. výrobek nebo zboží, porušující práva toho, jemuž svědčí ochrana zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení,4f)…“.

30. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. n zákona o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 27.12.2015: „…n) výrobkem nebo zbožím porušujícím některá práva duševního vlastnictví se rozumí 1. padělek, jímž je výrobek nebo zboží, včetně jeho obalu, na němž je bez souhlasu majitele ochranné známky umístěno označení stejné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou, porušující práva majitele ochranné známky podle zvláštního právního předpisu, 4b) dále veškeré věci nesoucí takové označení (značky, loga, etikety, nálepky, prospekty, návody k použití, doklady o záruce apod.), a to i tehdy, jsou-li uváděny samostatně, a samostatné obaly, na nichž je umístěno takové označení, 2. nedovolená napodobenina, jíž je výrobek nebo zboží, které je rozmnoženinou nebo zahrnuje rozmnoženinu vyrobenou bez souhlasu majitele autorských nebo příbuzných práv nebo bez souhlasu majitele práv k průmyslovému vzoru, jestliže pořízení rozmnoženiny porušuje tato práva podle zvláštních právních předpisů,4c) 3. výrobek nebo zboží, porušující práva majitele patentu4d) nebo užitného vzoru4e) nebo práva majitele dodatkového ochranného osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin podle zvláštního právního předpisu,4d) 4. výrobek nebo zboží, porušující práva toho, jemuž svědčí ochrana zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení,4f)“.

31. Podle ust. § 24 odst. 9 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 3.9.2009: „(9) Za správní delikt se uloží pokuta do …(c) 5 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) a b), odstavce 4, odstavce 7 písm. a), e), h) a odstavce 8,“.

32. Podle ust. § 24 odst. 10 písm. d) zákona o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31.12.2013: „(10) Za správní delikt se uloží pokuta do …(d) 5 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) a b), odstavce 4, odstavce 7 písm. a), e), h) a odstavce 9,“.

33. Podle ust. § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, ve znění účinném jak dne 20.5.2009, tak i dne 19.3.2013: „(1) Výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel, prodávající nebo jiný podnikatel se dopustí správního deliktu tím, že …(a) poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik,…“.

34. V první části žalobních bodů žalobce napadal vymezení skutku v příslušném rozhodnutí, resp. uváděl, že podle jeho názoru není příslušné zboží dostatečně charakterizováno a individualizováno, a že je pochybnost, zda sankce byla uložena za početní údaj 309 nebo 310 kusů výrobků. K tomuto žalobnímu bodu se vyjádřil již zdejší soud v rozsudku ze dne 19.12.2012 (předchozí kasační rozsudek), kdy tento žalobní bod nepovažoval za důvodný, a i v tomto případě se soud s takovým hodnocením ztotožňuje a na něj odkazuje. Soud k tomuto žalobnímu bodu uvedl: „Pokud se žalobce v podané žalobě domáhal zrušení napadeného rozhodnutí na základě skutečnosti, že žalovaný odvolací správní úřad v rozhodnutí o odvolání změnil počet kusů zboží, jichž se kontrola bezprostředně týkala, z číslovky 309 na 310, má Městský soud v Praze za to, že z odůvodnění jednoznačně vyplývá, proč odvolací orgán změnil výrok rozhodnutí správního úřadu prvého stupně a v jakém rozsahu tak učinil. Lze konstatovat, že posuzovaný výrok je zcela v souladu s odůvodněním rozhodnutí o odvolání, rozhodnutí ústřední ředitelky inspekce je z hlediska této námitky žaloby srozumitelné a změnou výroku odvolací správní úřad nijak nezasáhl do práv a povinností žalobce tím, že napravil nesprávně provedený součet jednotlivých položek druhově označeného zboží. Podle názoru městského soudu pro účely vymezení skutku z hlediska odpovědnosti žalobce za spáchání správního deliktu, bylo provedeno dostatečně a případná pochybení správních úřadů nedosahují takové intenzity, aby tato skutečnost měla za následek závěr o nezákonnosti napadeného rozhodnutí.“.

35. V této podané žalobě žalobce k této problematice ještě navíc uvedl, že se neztotožňuje s vymezením movitých věcí, které bylo provedeno způsobem „NIKE, trička 65 ks“, které považuje za neurčité. Soud nejprve uvádí, že žalobce tento žalobní bod nijak neupřesňuje v tom smyslu, kde se tento údaj nalézá a jaký může mít vliv na rozhodnutí samotné – jak bylo shora uvedeno, v popisu skutku při ukládání pokuty správní úřady pro popis skutku vycházely z celkového množství příslušných výrobků. Tento popis (tedy 65 ks trička NIKE) je použit v odborném vyjádření společnosti NIKE EUROPEAN OPERATIONS NETHERLANDS BV, organizační složka, ze dne 11.6.2009, a je z něho patrné, že tato osoba posuzovala tento počet zajištěných triček a dospěla k závěru, že se jedná o výrobky vyrobené bez řádné licenční smlouvy. Podle názoru soudu tak byly tyto výrobky konkrétně posouzeny a není dost dobře jasné, v čem by měla spočívat namítaná nedostatečnost takového označení těchto výrobků, když je patrné, že se jednalo o zboží odňaté při výkonu kontroly, kdy kontrolovaná osoba nebyla odnětí přítomna, neboť opustila stánek, jak plyne z úředního záznamu o zajištění a odnětí věci ze dne 20.5.2009. Není tak žádných pochybností, že se jednalo o výrobky odňaté tohoto dne příslušnými zaměstnanci, které pak byly kontrolovány vlastníkem příslušné ochranné známky, a je tak patrné, o které konkrétní výrobky se v daném případě jednalo.

36. V dalším žalobním bodu žalobce poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25.1.2011, čj. 30 Af 3/2010-37. Soud je toho názoru, že právní názor v tomto rozsudku uvedený, je obecný, vztahuje se na poněkud odlišnou situaci (uložení pokuty celním úřadem za zjištěný delikt), a že je konkrétně spjat s posuzovaným správním aktem, kterému vytýká konkrétně zde uvedenou nepřezkoumatelnost (nedostatek odborného posouzení u obuvi, když správní úřady vyšly toliko z obecného závěru, že čtyři proužky namísto třech jsou způsobilé samy o sobě doložit, že se jedná o padělek, jiný fyzický vzhled některých výrobků od registrovaných obchodních známek, a proto bylo rozhodnutí rušeno). V tomto posuzovaném případě je podle názoru soudu situace jiná – všechny výrobky, které byly při kontrole odňaty, byly odborně posouzeny příslušnými vlastníky ochranných známek a všechny byly prohlášeny za padělky (vyjádření těchto osob je součástí správního spisu a z tohoto zjištění správní úřady vycházely). Konkrétní zjištění podstatné skutečnosti, tedy že se jedná o padělky, provedeno řádně bylo a to vlastníky ochranných známek, a proto správní úřady považovaly zboží za padělky. Polemika žalobce s tím, co je cílem zákona o ochraně spotřebitele, tak je podle názoru soudu za této důkazní situace už poměrně nepodstatná – zájem různých spotřebitelů pochopitelně může být rozličný a některé osoby by takové výrobky, právě pro tu jejich vlastnost, že se jedná o padělky, nakupovaly. I to však je nekalou obchodní praktikou podle ust. § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, neboť takové jednání je v rozporu s pravidly odborné péče, když nabízí zboží označené ochrannou známkou, aniž by takové zboží bylo označeno touto známkou po právu, a tím je taková praktika způsobilá ovlivnit rozhodování spotřebitele v tom směru, že učiní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Je tak podle názoru soudu nepodstatné, že zájem některých spotřebitelů by byl učinit nákup tohoto zboží (za pochopitelně podstatně nižší cenu a v negarantované kvalitě), tím však, že zboží užívá znaky, které jeho kvalitu mají osvědčovat, je klamavou praktikou samo o sobě.

37. Dále žalobce uvádí, že podle jeho názoru správní úřady retroaktivně aplikovaly příslušná zákonná ustanovení, když skutek se stal dne 20.5.2009, a napadené rozhodnutí odkazuje na vymezení padělku podle ust. § 2 odst. 1 písm. n) bod 1 zákona, které v době spáchání deliktu nebylo účinné; totéž se týká uvedení zákonného ustanovení, podle něhož byla uložena pokuta. Soud této argumentaci nemůže přisvědčit, neboť v době mezi spácháním deliktu a pravomocným uložením pokuty uplynula doba, během níž došlo k číselnému přečíslování jednotlivých skutkových podstat a ustanovení o sankci. Jak je patrné ze znění právní normy, uvedené shora, v různých těchto časových obdobích, jednalo se pouze o změnu číselného označení příslušné právní normy, která však zůstala identická v úpravě práv a povinností. V daném případě tak nedošlo ke změně trestnosti tak, jak je má na mysli Listina základních práv a svobod ve svém článku 40 odst. 6, neboť trestnost jednání zůstala stejná, včetně sazby pokuty. Jediné, co se změnilo, je číselné označení normy. Proto tak v této části žaloby rovněž nelze mít za to, že by se žalovaný dopustil žalobcem vznášeného žalobního bodu, tedy že by byl postižen za jednání, které nebylo v době spáchání či v době pravomocného odsouzení trestné. Toto jednání bylo trestné naprosto stejně v obou časových úsecích (tedy v době spáchání i v době pravomocného uložení trestu), proto k namítané nezákonnosti nemohlo dojít.

38. V poslední části žalobních bodů žalobce napadá závěr žalovaného ohledně výše uložené pokuty. K této části žaloby soud nejprve obecně uvádí, že podle jeho názoru žalovaný splnil právní názor soudu vyslovený v předchozím zrušujícím rozsudku a posoudil skutečnosti, které byly shledány v původním správním rozhodnutí neodůvodněné. Původní rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů týkající se chybějící úvahy ohledně možného dvojího přičítání téhož ve vztahu k prvostupňovém správnímu rozhodnutí (tuto úvahu žalovaný uvedl na str. 7 – 8 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se s touto výtkou vypořádal a nesprávné právní hodnocení prvostupňového správního úřadu sám napravil), nedostatku odůvodnění týkající se způsobu spáchání správních deliktů, k osobě pachatele, době trvání protiprávního jednání formě zavinění a následkům protiprávního jednání a výši škody nebo újmy, která v důsledku něho vznikla. Všechna tato kritéria žalovaný přezkoumal a v odůvodnění rozhodnutí přezkoumatelně uvedl na str. 8 - 9 napadeného rozhodnutí, které soud konstatoval v předchozí části odůvodnění tohoto rozsudku.

39. V konkrétním žalobním bodě žalobce uvádí, že výše uložené pokuty není odůvodněná a že k ní bylo přistoupeno na základě libovůle, když srovnává jiný skutkový případ uvedený v rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 39/2005-66. V odůvodnění napadeného správního rozhodnutí je konkrétně na stranách 7 – 9 rozebrána úvaha s ohledem na konkrétní okolnosti případu, proč a za jaké skutky byla pokuta uložena, včetně úvahy v tom smyslu, proč byla uložena pokuta při samé spodní hranici zákonné sazby. Poukaz žalobce na jiné správní řízení soud nepovažuje za důvodný, když žalobce argumentaci v tomto případě staví pouze na porušení zásady rovnosti a na tom, že v odlišném případě byla uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč za prodej 467 kusů zboží. V tomto směru lze pouze uvést, že každý případ je jedinečný a samotná zákonná kritéria pro výši uložené pokuty počítají s množstvím aspektů, která se vždy v každém konkrétním případě přezkoumávají. Tato správní úvaha tak není omezena pouze počtem zjištěných kusů prodávaných výrobků, ale posuzuje i okolnosti reflektující jedinečné okolnosti spáchání deliktu (srov. ust. § 24b odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele i právní názor ohledně hodnocení výše pokuty vyslovený v předchozím rozsudku). Z tohoto důvodu nemohl soud této právní argumentaci přisvědčit, neboť z příslušné úvahy vytrhuje pouze jedno hledisko.

40. V další části žalobních bodů žalobce uvádí, že závazný právní názor soudu měl spočívat v tom, že by měla být zohledněna lhůta přibližně jednoho a třičtvrtě roku, kdy za tak výraznou dobu represní smysl sankce výrazně oslabil a žalovaný k tomu měl přihlížet. Soud takovou argumentaci považuje za nekorektní – uvedená věta není uvedena jako právní názor soudu, ale jako shrnutí argumentace žalobce v podané žalobě. V odůvodnění rozsudku je tato skutečnost zřetelně vyjádřena a je zcela zjevné, že se o právní názor soudu nejedná. Proto v tomto řízení žalobce nemůže úspěšně namítat, že se žalovaný tímto právním názorem neřídil, neboť se o právní názor soudu, který je závazný, nejedná.

41. Pokud žalobce uvádí, že správní úřad uplatňuje nějaký princip kolektivní viny, pak nic takového soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí neshledal, naopak podle názoru soudu žalovaný konkrétně zhodnotil jednotlivé aspekty deliktního jednání a ty pak posoudil. Pokud uváděl obecnější zásady, ty pak hodnotil ve vztahu k odůvodnění konkrétní výše uložené pokuty – z povahy věci tyto úvahy musí být obecnější (např. zákonná sazba pokuty, případná generální prevence uložené pokuty apod.). Nikde však není ani náznakem zmíněno, že by se mělo jednat o nějakou kolektivní vinu, tedy v obecném chápání pojmu tohoto slova jako jednání někoho jiného, jež je přičítáno k tíži dalšího.

42. Důvodnou není ani námitka, že při uložení pokuty bylo přihlíženo ke skutku, u něhož došlo k zastavení řízení, neboť z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne přesný opak – takto zastavení skutek správní úřad zhodnotil částkou 5.000,- Kč, o níž uloženou pokutu snížil.

43. V poslední části žaloby žalobce opětovně poukazuje na to, že podle jeho názoru nemělo být při výkonu kontroly postupováno podle zákona o kontrole a že protokol o kontrole nebyl vyhotoven řádný protokol. Tuto právní problematiku již přezkoumal a k ní se vyjádřil zdejší soud v předcházejícím rozsudku, když jí neshledal důvodnou, přičemž zdejší soud nemá žádný důvod se od těchto závěrů odchylovat. Proto na ně odkazuje a s nimi se ztotožňuje: „V daném případě se střetávají dva zcela protichůdné zájmy. Jednak je to zájem na řádném provedení kontroly (tj. na řádném a pravdivém zjištění, jaké zboží je na konkrétním prodejním místě nabízeno spotřebitelům a jednak zájem na hodnověrnosti tohoto zjištění, který je zajišťován přítomností kontrolovaného subjektu (zde provozovatele prodejního místa). Jak již uvedl Nejvyšší správní soud ve svých rozsudcích ze dne 8.1.2004, č.j.: 6 A 99/2002 - 52, (zveřejněno ve Sbírce NSS pod č. 335/2004) a ze dne 4.8.2005, č.j.: 2 As 43/2004 - 51, (zveřejněno ve Sbírce NSS pod č. 719/2005) „skutečná kontrola má význam a smysl pouze tehdy, pokud se minimalizuje riziko manipulace s objektem kontroly. Trvání na osobní účasti kontrolované osoby ve všech případech by proto mohlo vést k tomu, že by prováděná kontrola nesplnila svoji zamýšlenou funkci“. Přestože se uvedená rozhodnutí vztahovala ke státní kontrole a k měření hluku, neshledává městský soud žádné důvody, proč je nepoužít i v daném případě, navíc za situace, kdy v řadě případů by přítomnost provozovatele prodejního místa či jeho zástupce po celou dobu provádění prvotního úkonu kontroly mohla zcela účel tohoto měření zmařit. A to bez ohledu na to, jestli by byl ke konání kontroly přizván dopředu písemně s uvedením data a místa kontroly anebo až neprodleně předtím, než by správní úřad s kontrolou začal. Nelze si totiž představit, že by provozovatel prodejního místa, případně jeho zástupce, nezajistili nepřítomnost padělků v provozovně v době, kdy by věděli, že probíhá kontrola, jejíž výsledek pro něho může být spojen s uložením poměrně vysoké pokuty. Lze proto souhlasit s názorem žalovaného, že v posuzované věci nešlo o případ kontroly, vykonané zcela bez vyrozumění kontrolované osoby a s použitím falešné identity kontrolujících osob, což ve vztahu k měření hluku orgánem ochrany veřejného zdraví označil Nejvyšší správní soud v citovaných rozsudcích za rozporné se zákonem ve dvou jeho ustanoveních. V nyní posuzované věci šlo o vhodné načasování momentu předložení průkazu ČOI s ohledem na riziko zmaření účelu kontroly, což je podle názoru soudu v případě zjišťování prodeje padělků na tržištích jednání kontrolujícího, které nevykazuje znaky nezákonnosti, neboť v řadě případů právě a pouze takové jednání umožní realizovat řádně vlastní smysl a cíl prováděné kontroly, tj. zjištění, jaké konkrétní zboží ve skutečnosti prodávající spotřebitelům nabízí.“.

44. Novou argumentací, kterou žalobce použil v této žalobě, je výtka, že v daném případě nemělo být obecně postupováno podle zákona o kontrole, ale podle správního řádu. S tímto žalobním bodem soud nesouhlasí. V době provedení kontroly (dne 20.5.2009) byl účinným právním předpisem, který výkon kontroly upravoval, zákon o inspekci a zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. Tyto právní normy obsahují konkrétní ustanovení pro postup při příslušné kontroly, proto jsou speciální právní normou oproti obecné právní normě, kterou je správní řád, proto pokud bylo podle nich postupováno, bylo tak v souladu s právní úpravou (srov. ust. § 1 odst. 2 správního řádu). Pokud zákon o inspekci ve svém ust. § 17 hovoří o aplikaci správního řádu, zcela zjevně se jedná o aplikaci v případech, která nejsou upravena jiným speciálním právním předpisem, kterým je podle názoru v tomto případě zákon o ochraně spotřebitele, případně byl zákon o státní kontrole. V této souvislosti je nutné poukázat na to, že v tomto případě se nejednalo o řízení podle zákona o inspekci, ale v řízení podle zákona o ochraně spotřebitele, není tak vůbec naplněno samotné zákonné znění příslušného ust. § 17 zákona o inspekci.

45. Pokud žalobce uvádí, že pracovníci provádějící kontrolu neprokázali písemné pověření k provedení kontroly podle ust. § 9 a ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona o státní kontrole, pak z obsahu kontrolního protokolu je zjevné, že žalobce nevyčkal dokončení příslušné kontroly a odešel, proto nemůže podle názoru soudu tvrdit, že příslušní pracovníci by neprokázali svou totožnost a příslušné pověření. Okamžik předložení příslušného pověření nebyl ani zákonem o státní kontrole nikdy vázán na příchod příslušných kontrolních pracovníků, ale až na okamžik zahájení kontroly, k níž může dojít až následně. Výklad jiný by smysl a účel kontrolního zjištění naprosto popřel, což už dostatečně vyložil zdejší soud v odůvodnění původního rozsudku, na něž soud odkazuje, a který citoval v odstavci shora. Rovněž zjištění příslušné osoby, která fyzicky zboží nabízela, bylo možné až na základě dalších skutečností, které inspekce zjistila z listin následně předložených (např. z uzavřené smlouvy). Proto pokud jméno osoby, která zboží k prodeji nabízela, není v kontrolním protokolu uvedené řádně, nejedná se o žádnou skutečnost, která by znevěrohodnila samotnou kontrolu a podstatné zjištění, které se touto kontrolou prověřuje, jímž je nabízení příslušného zboží k prodeji.

46. V dané věci tak soud uzavírá, že podanou žalobu nepovažuje za důvodnou a proto ji zamítl (ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.).

47. Ve věci soud rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání, neboť účastníci proti takovému postupu neměli ve stanovené lhůtě námitek a jednání k projednání žaloby nebylo nutné, když soud neprováděl další dokazování (ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.).

48. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Vzhledem k tomu, že žalovanému státu tyto nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.

Poučení