6 Ad 12/2018 - 69

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a Mgr. Martiny Weissové ve věci žalobce: XXXX zastoupeného: Mgr. Marie Klinerová, advokátka, se sídlem V jámě 699/1, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.7.2018, č.j.: MZDR 14074/2016-2/FAR, sp.zn. FAR: A6/2016, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým bylo částečně změněno (v poměrně nepatrné části) prvostupňové správní rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv (dále také jen „ústav“) ze dne 15. 1. 2016, čj. sukls176546/2015, jinak bylo odvolání zamítnuto a rozhodnutí potvrzeno. Ve správním řízení byla žalobci pravomocně uložena pokuta ve výši 80 000 Kč podle ust. § 16 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „kontrolní řád“), a to za skutek, že „nepředložil na základě výzvy k předložení dokladu ze dne 11. 9. 2015 požadované doklady, a to Smlouvy mezi účastníkem řízení a společností transmed Transport GmbH, K pérovně 945/7, 102 00 Praha 10 – Hostivař a Standardní operační postup o přepravě vztahující se k zásilkového výdeji Lékárny XXX“, a za skutek, že „nepředložil na základě výzvy k předložení dokladů ze dne 11. 9. 2015 úplnou Smlouvu mezi společností Pilulka Distribuce s.r.o., Kovářská 549/12, 190 00 Praha 9 – Libeň a účastníkem řízení v plném znění vč. veškerých dodatků a příloh, neboť předložená smlouva obsahovala pouze přílohu č. 2“, čímž porušil ust. § 16 odst. 1 písm. a) a ust. § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit náklady řízení v paušální částce podle ust. § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „správní řád“).

2. Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu, domáhaje se jeho zrušení, včetně zrušení prvostupňového správního rozhodnutí, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uvedl tyto žalobní body, jimiž je soud při svém přezkumu napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, vázán. Uvedl, že je přesvědčen, že při příslušné kontrole součinnost včas a řádně poskytoval, neboť dne 5. 10. 2015 doplnil požadované dokumenty nebo sdělil, že neexistují, a poté je doplnil poté, co se dozvěděl, že je ústav považuje za neúplné, což se stalo po vydání příkazu. S touto jeho obhajobou se podle jeho názoru ani ústav, ani žalovaný řádně nevypořádaly. Až z prvostupňového správního rozhodnutí se dozvěděl, že ústav nepožadoval aktuální znění Smlouvy mezi společností Pilulka Distribuce s.r.o. včetně jejich příloh a dodatků, ale znění této smlouvy a jejích příloh v době uzavření. Napadá formulaci pod bodem 1. předmětné výzvy, která podle jeho názoru není jasná a není z ní dostatečně zřejmé, že by měl předložit všechna časová znění smlouvy, neboť v průběhu kontroly měl žalobce za to, že ústav požaduje předložit aktuálně platné znění smlouvy. Z formulace výzvy nevyplývá, že by měl předložit smlouvu ve všech časových verzích od jejího uzavření, nebo v době jejího uzavření. Napadá dále bod 2 výzvy, když již v době provádění kontroly uvedl, že si není vědom, že by smlouvu se společností transmed Transport GmbH měl, což jednoznačně potvrdil v podání ze dne 5. 10. 2015, kdy jasně uvedl, že žádná taková smlouva neexistuje, což učinil již v tomto podání, nikoliv v podání ze dne 10. 11. 2018, jak je uvedeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí. To považuje za natolik zásadní, že celý bod V. odůvodnění je nesprávný. Nesouhlasí se závěrem, že by měl povinnost takovou smlouvu uzavřít, což je předmětem jiného správního řízení. Žalovaný nekriticky přejímá argumentaci ústavu, což je podle názoru žalobce nepřijatelné.

3. Žalobce dále napadá bod 3 výzvy, neboť se domníval, že pro účely kontroly je nejvhodnější předložit nejnovější standardní operační postup, když ústav nespecifikoval časové znění. Kontrola stále probíhala, proto předložil standardní operační postup v aktuálním znění, což učinil v dobré víře a nemůže být přičítáno k jeho tíži. Napadá závěr žalovaného, že rozhodná doba byla doba kontroly, neboť to nevysvětluje, z čeho to měl žalobce poznat. Neprodleně poté, co se tuto skutečnost žalobce dozvěděl (z příkazu doručeného dne 2. 11. 2015), sdělil ústavu, že žádné jiné verze standardního operačního postupu neexistují a nemůže je předložit. Podle jeho názoru je trestán za nepředložení neexistujícího dokumentu.

4. Dále žalobce uvedl, že po doplnění podáním ze dne 5. 10. 2015 zůstaly reálně doplněny pouze čtyři přílohy ke Smlouvě mezi společností Pilulka Distribuce s.r.o. a žalobcem a dva dodatky k příloze č. 2 (výpis z obchodního rejstříku, který je veřejně přístupný, rozhodnutí o změně registrace, závazné stanovisko k technickému a věcnému vybavení zdravotnického zařízení, což má ústav k dispozici ze své úřední činnosti, a situační plán Lékárny Nad Primaskou). Podle jeho názoru ústav tím, že po něm vyžadoval podklady, které má ze své úřední činnosti, porušil ust. § 6 odst. 2 správního řádu. Obsahová hodnota těchto dokumentů je pro potřeby kontroly mizivá, neboť většinu z nich má ústav k dispozici, s čímž se žalovaný, ani ústav v rozhodnutí nevypořádaly. Podle jeho názoru objektivně nedošlo k porušení zákonem chráněného zájmu ve smyslu vzniku nepřiměřených průtahů při kontrole zapříčiněných nesoučinností žalobce, neboť mezi včasným doplněním dne 5. 10. 2015 a druhým doplněním dne 10. 11. 2015 uběhl asi jeden měsíc, protokol o kontrole byl ústavem datován dnem 21. 3. 2016, tedy více než 4 měsíce po druhém doplnění a 5 měsíců po prvém doplnění. Znovu opakuje, že jakmile se dozvěděl, že ústav dokumenty nepovažuje za perfektní, tak je doplnil.

5. Dále polemizoval s výší uložené pokuty, kterou považuje za nepřiměřenou k samotnému skutku, tak i k době, která uplynula od uběhlé kontroly do pravomocného rozhodnutí. Delikt má podle jeho názoru do určité míry povahu pořádkovou a má sloužit k donucení kontrolované osoby ke spolupráci s kontrolním orgánem, což nebylo nutné ani v době provádění kontroly, neboť žalobce s ústavem spolupracoval, znovu opakuje, že od kontroly do pravomocného rozhodnutí o uložení pokuty uběhla doba 3 let, a že mezitím ukončil své podnikání. Podle jeho názoru má pokuta zjevně likvidační charakter (dovolává se usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2010, čj. 1 As 9/2008-133), kdy velmi nekonkrétně cituje část právního názoru z právní věty tohoto rozhodnutí, kterou nijak neaplikuje na projednávanou věc. K nepřiměřenosti sankce se dále dovolává doktrinální literatury (Sládeček, Vladimír. Obecné správní právo. 3. aktualizované a upravené vydání. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, str. 151), kdy ke zneužití správního uvážení dochází ustanovením zjevně nepřiměřeného trestu, a dále v tomto smyslu (pozn. soudu pro lepší přehlednost – vymezení mezí správního uvážení) poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2006, čj. 2 Afs 207/2005-55. Poukázal dále na rozsudek zdejšího soudu ze dne 23. 1. 2018, čj. 9 Ad 20/2015-56, kdy byla uložena pokuta nižší za podle jeho názoru závažnější skutek.

6. Žalovaný s podanou žalobou věcně nesouhlasil a ve vyjádření uváděl obdobné argumenty, jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

7. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých procesních přednesech.

8. Z obsahu správního spisu jsou patrné tyto pro posouzení důvodnosti podané žaloby podstatné skutečnosti. Výzvou ze dne 11. 9. 2015 byl žalobce vyzván k předložení: (1) Smlouvy mezi společností Pilulka Distribuce s.r.o., Kovářská 549/12, 190 00 Praha 9 – Libeň a XXXX v plném znění vč. veškerých dodatků a příloh, (2) veškerých smluv mezi XXXX a společností transmed Transport GmbH, K pérovně 945/7, 102 00 Praha 10 – Hostivař, (3) standardního operačního postupu o přepravě vztahující se k zásilkovému výdeji XXXX.

9. Na výzvu reagoval žalobce podáním doručeným ústavu dne 1. 10. 2015, kde uváděl, že doklady nepředložil, neboť datovou schránku otevřela dne 16. 9. 2015 jeho účetní a nepředala mu oznámení o doručení shora uvedené výzvy, kterou si přečetl dne 1. 10. 2015, a namítl krátkost stanovené lhůty ke splnění (4 dny).

10. Dne 5. 10. 2015 bylo ústavu doručeno další podání žalobce, kde zaslal Dohodu o spolupráci ze dne 26. 6. 2013, platný standardní operační postu týkající se zásilkového výdeje, a sdělení, že proces dopravy objednávek ke klientům je ošetřen v Dohodě o spolupráci.

11. Dne 29. 10. 2015 vydal ústav shora zmíněný příkaz podle ust. § 150 správního řádu, proti němuž podal žalobce neodůvodněný odpor. Dne 6. 11. 2015 ústav vydal sdělení o podání odporu, kterým byl příkaz zrušen, v němž zároveň usnesením uložil lhůtu 10 dnů k předložení návrhů, důkazů či jiných tvrzení žalobce. Tento správní akt byl žalobci doručen dne 9. 11. 2015. Žalobce se vyjádřil svým podáním ze dne 17. 11. 2015. Dne 4. 1. 2016 ústav vydal sdělení o ukončení zjišťování podkladů pro rozhodnutí, a dne 15. 1. 2016 potom prvostupňové rozhodnutí.

12. V odůvodnění napadeného správního rozhodnutí je mj. uvedeno, po rekapitulaci proběhlého správního řízení, že důvody uváděné žalobcem v odvolání nebyly shledány důvodnými (prvostupňové správní rozhodnutí bylo v textaci výroku změněno s ohledem na skutečnost, že v prvostupňovém správním rozhodnutí se ve výroku objevovalo označení „příkaz“ namísto „rozhodnutí“). Lhůta, která byla stanovena výzvou, byla stanovena z toho důvodu, že žalobce nemohl příslušné doklady předložit při kontrole namístě, z výzvy je patrné, že ústav požadoval předložení smlouvy v plném znění včetně veškerých dodatků a příloh, což je pregnantní vyjádření. Pokud by ústav vyžadoval předložení užšího okruhu dokladů (např. smluv pouze v aktuálním znění), tak by to učinil. V rámci výzvy se jedná o neformální úkon správního úřadu, na který nejsou kladeny tak přísné požadavky, jako na věcný správní akt. Výzva, která byla žalobci doručena, stanovila lhůtu, která uplynula dne 15. 9. 2015, žalobce uvádí, že se s výzvou seznámil až dne 16. 9. 2015, měl potom možnost povinnosti stanovené ve výzvě splnit. Dodání části dokumentace dne 5. 10. 2015 shledává žalovaný přiměřené, i na nesprávně stanovenou lhůtu ke splnění povinnosti (lhůta byla nepřiměřeně krátká). Dále je zmíněno, že ústav vydaným příkazem zahájil řízení o správním deliktu spočívajícím v neposkytnutí součinnosti. Ačkoliv tak žalobce v průběhu řízení dodal další dokumenty, jedná se o ex-post nápravu, což nemůže plně zhojit kýžený stav, neboť to bylo aktuální v průběhu kontroly a v přiměřené době poté.

13. Dále je v odůvodnění uvedeno, že žalobce v průběhu kontroly neposkytl informaci v tom smyslu, že by nějaká smlouva neexistovala, na dotaz inspektorky, zda taková smlouva existuje, bylo odpovězeno, že žalobce v danou chvíli neví, že by takovou smlouvu měl. Explicitní tvrzení, že taková smlouva existuje, učinil žalobce až podáním ze dne 10. 11. 2018. K nepředložení standardního operačního postupu je uvedeno, že žalobce nepředložil tento postup z doby kontroly, k čemuž byl vyzván v době kontroly, žalobce uvedl, že jej nemá u sebe. Žalobce ve svém podání ze dne 5. 10. 2015 doložil dokumenty, které však byly schváleny dne 29. 8. 2015, další dokument byl platný od 30. 8. 2015. Takové dokumenty jsou tak irelevantní, neboť rozhodná doba byla doba kontroly. Ex-post zhojení takového nedostatku tak je pro posouzení věci nepodstatné.

14. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto.

15. Podle ust. § 10 odst. 2 kontrolního řádu, ve znění účinném v rozhodné době: „Kontrolovaná osoba je povinna vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených tímto zákonem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost a podat ve lhůtě určené kontrolujícím písemnou zprávu o odstranění nebo prevenci nedostatků zjištěných kontrolou, pokud o to kontrolující požádá.“.

16. Podle ust. § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu: „Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že (a) jako kontrolovaná osoba nesplní některou z povinností podle § 10 odst. 2,…“.

17. Podle ust. § 16 odst. 2 kontrolního řádu: „Za správní delikt podle odstavce 1 písm. a) se uloží pokuta do 500 000 Kč a za správní delikt podle odstavce 1 písm. b) se uloží pokuta do 200 000 Kč.“.

18. Podle ust. § 17 odst. 2 kontrolního řádu: „Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.“

19. Podle ust. § 150 odst. 1, 2 správního řádu: „(1) Povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení lze uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. (2) V řízení o vydání příkazu může být jediným podkladem kontrolní protokol pořízený podle zvláštního zákona týmž správním orgánem, který je věcně a místně příslušný ke správnímu řízení navazujícímu na kontrolní zjišťování, pokud protokol pořizoval ten, kdo může být oprávněnou úřední osobou, a pokud se kontrolovaný seznámil s obsahem protokolu nebo byl k seznámení se s obsahem protokolu řádně vyzván, popřípadě pokud byly v souladu se zákonem vyřízeny námitky kontrolovaného proti obsahu protokolu a pokud o obsahu protokolu nejsou pochybnosti ani z jiného důvodu.“.

20. V posuzované věci žalobce v žalobních bodech víceméně opakuje svou argumentaci, kterou uváděl již v odvolání. Při obecnějším posouzení deliktního jednání je třeba uvést, že žalobce nebyl potrestán za skutečnost, že by nějaké listiny správnímu úřadu nedodal, ale že tak neučinil ve lhůtě, která mu byla určena (s tím, že tato lhůta 4 dní byla odvolacím orgánem shledána příliš krátkou, fakticky však byla prodloužena na lhůtu, která uplynula od prvního sdělení žalobce na uloženou povinnost do dne vydání příkazu). To je podstata příslušného správního deliktu a k takovým zjištěním se musí upínat prováděné dokazování, neboť pro právní hodnocení tak není podstatné, zda příslušné listiny byly správnímu orgánu doručeny, ale zda se tak stalo v průběhu kontroly. Z popisu skutkového stavu, který soud uvádí v předchozí části odůvodnění rozsudku, je zjevné, že tyto listiny, případě tvrzení o jejich neexistenci, žalobce v průběhu kontroly nepředložil, a učinil tak až po vydání příkazu. Takto splněná povinnost je však již opožděná, neboť správním deliktem je nepředložení těchto listin na výzvu správního orgánu v průběhu kontroly, a k tomu nedošlo. Vydání příkazu pak není žádnou další výzvou či jiným prodloužením stanovené lhůty či dalším výkonem kontroly, ale zahajuje se jím již řízení o spáchaném deliktu; a pokud skutková podstata deliktu spočívá v nepředložení listin při provádění kontroly, již porušení takové povinnosti není možné zhojit předložením těchto listin po zahájení řízení o deliktu, jímž je vydání příkazu.

21. Žalobní body z tohoto právního názoru nevycházejí, neboť žalobce uvádí, že příslušné dokumenty předložil dne 5. 10. 2015, v tomto podání však tyto dokumenty nebyly doručeny všechny (jednalo se o předložení neúplné dokumentace, která nedokládala stav u žalobce v době provádění kontroly – smlouva mezi společností Pilulka Distribuce s.r.o. nebyla předložena v plném znění, když z příloh byla předložena pouze příloha č. 2, smlouva mezi ním a společností transmed Transport předložena nebyla a nebylo nic tvrzeno o její neexistenci, standardní operační postup o přepravě vztahující se k zásilkovému výdeji byl předložen ve znění, které bylo účinné až od 30. 8. 2015, tedy nepředložil takový dokument, který by osvědčoval příslušné skutečnosti v době zahájení a následného provádění kontroly). Proto tímto postupem naplnil příslušnou skutkovou podstatu správního deliktu, neboť jím předložená dokumentace nebyla úplná a nevyčerpala povinnosti stanovené příslušnou výzvou správního orgánu ze dne 11. 9. 2015. Pokud tak žalobce namítá, že s touto jeho obhajobou se žalovaný nevypořádal, pak soud uvádí, že ze shora uvedených důvodů se nejedná o skutečnosti, které by mohly zdůvodnit nenaplnění skutkové podstaty správního deliktu, navíc na ně v odůvodnění zjevně reagováno bylo (srov. argumentaci na str. 11 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

22. Pokud žalobce namítá, že povinnosti uložené příslušnou výzvou byly nejasné a nebylo tak patrné, co po něm správní orgán požaduje, pak soud nic takového nezjistil. Formulace ve vydané výzvě je podle názoru soudu naprosto jasná a požaduje předložení „(1) Smlouvy mezi společností Pilulka Distribuce s.r.o., Kovářská 549/12, 190 00 Praha 9 – Libeň a XXXXX v plném znění vč. veškerých dodatků a příloh, (2) veškerých smluv mezi XXXXX a společností transmed Transport GmbH, K pérovně 945/7, 102 00 Praha 10 – Hostivař, (3) standardního operačního postupu o přepravě vztahující se k zásilkovému výdeji Lékárny nad Primaskou, Nad Primaskou 444/49, 100 00 Praha 10“. Požadavek se tak vztahoval k předložení smlouvy v plném znění včetně dodatků a příloh, dalších smluv a standardního operačního postupu o přepravě. Žádné časové omezení platnosti požadovaných listin v této výzvě není obsaženo a nic takového z této výzvy neplyne. Pokud žalobce neměl k dispozici dokumentaci v bodě 2 výzvy, měl to správnímu orgánu sdělit. Soud však znovu opakuje, že žalobce nebyl potrestán za to, že by dokumentaci vůbec nepředložil, ale že tak neučinil ve stanovené lhůtě, proto byl mj. potrestán podle zákona o kontrole. Žádná formulace v této výzvě tak nemůže vést k závěru, který žalobce uplatňuje v žalobě, že by správní orgán požadoval předložení smluv v aktuálním znění či ve znění, které neodpovídá době kontroly, která započala dne 25. 8. 2015.

23. Ohledně bodu 3 výzvy je nutné uvést, že podle názoru soudu nijak nevyplývá z uložené povinnosti, že by se předložení standardního operačního postupu mělo vztahovat k době, která by nesouvisela s dobou kontroly. Výzva jasně ukládá povinnost předložit tuto dokumentaci, aniž by ji omezovala na dobu, která tu byla v době vydání výzvy. Je tak nutné vycházet z toho, že tato povinnost byla uložena i za dobu, která vydání výzvy předcházela, jíž je doba zahájení příslušné kontroly. Pokud žalobce uvádí, že to nemohl z ničeho poznat, tak podle názoru soudu tato povinnost byla uložena jasně, bez žádného časového omezení. Názor uvedený v žalobě, že je trestán za nepředložení neexistujícího dokumentu (když sdělil správnímu orgánu, že jiná verze standardního operačního postupu neexistuje a nemůže ji tak předložit), tak zcela zjevně neodpovídá skutkové podstatě, která příslušný delikt vymezuje, a k němuž se soud již vyjadřoval shora – žalobce nebyl potrestán za nepředložení neexistujícího dokumentu, ale za nesplnění povinnosti při kontrole.

24. Žalobce dále v žalobě uvádí, že lhůta stanovená pro předložení shora uvedené dokumentace v trvání 4 dnů je nepřiměřeně krátká. Tento žalobní bod však nemůže být důvodný již jen z toho důvodu, že žalovaný výslovně krátkost této lhůty v odůvodnění rozhodnutí uznal, a z toho vycházel (srov. poslední odstavec str. 10 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Proto samotný žalobní bod, který napadá krátkost této lhůty, těžko může obstát, když napadené rozhodnutí samo tento argument žalobce uznalo a z něj vycházelo.

25. Pokud žalobce namítá, že považuje za nepřezkoumatelný bod V. odůvodnění napadeného rozhodnutí, které uvádí, že žalobce tvrdil neexistenci příslušné smlouvy až podáním ze dne „10. 11. 2018“, pak se podle názoru soudu v tomto odůvodnění zjevně jedná o písařskou chybu v tom smyslu, že žalovaný měl na mysli podání žalobce ze dne 10. 11. 2015, kdy žalobce podával své vyjádření k řízení. Jedná se tak o vadu odůvodnění, která však není natolik intenzívní, aby způsobila celou nepřezkoumatelnost této části odůvodnění, neboť je patrné, že se jedná pouze o chybné uvedení data. Pokud žalobce v této souvislosti namítal, že neexistenci smlouvy uváděl již ve svém podání ze dne 5. 10. 2015, pak z tohoto podání podle názoru soudu nic takového neplyne – žalobce uvedl, že posílá „smlouvu a platný SOP týkající se zásilkového výdeje, proces dopravy objednávek ke klientům je ošetřen v přiložené Dohodě o spolupráci“.

26. Pokud žalobce uváděl, že předložení dokumentace správní orgán vyžadoval v rozsahu, který nebyl nezbytný, neboť množství informací je veřejně přístupných (např. údaje z obchodního rejstříku), nebo se jedná o informace, které má správní orgán dostupné ze své činnosti, čímž není naplněna materiální stránka správního deliktu, pak soud nic takového v příslušném postupu nespatřuje. Žalobce byl vyzván, aby předložil dokumentaci, což neučinil v požadovaném (úplném) rozsahu, přičemž žalobcem předložená dokumentace do doby vydání příkazu byla zjevně neúplná a žalobce o neexistenci části dokumentace do té doby nic netvrdil, správní orgán tak nemohl posoudit, že tato dokumentace neexistuje. Po žalobci nebylo vyžadováno doložení notoriet či skutečností, které může správní orgán znát ze své úřední činnosti, ale podstatné dokumentace týkající se provozu lékárny a výdeje léčiv, což jsou skutečnosti, které může sdělit a doložit pouze žalobce, neboť se týkaly jím provozované lékárny. Splnění těchto povinností, k nimž byl žalobce konkrétně vyzván, tak podle názoru soudu bylo po žalobci požadováno legitimně s ohledem na řádnou kontrolu při provozu lékárny, takže materiální stránka naplnění skutkové podstaty správního deliktu byla rovněž naplněna.

27. V posledním žalobním bodě žalobce napadá výši uložené pokuty. Ve svém odvolání výši pokuty nijak nenapadal, proto se k ní nemohl vyjádřit žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí (srov. ust. § 89 odst. 2 správního řádu). V tomto směru je nutné tuto žalobní námitku posuzovat, neboť poprvé byla vznesena až v řízení před soudem. Zdůvodnění výše pokuty je podrobně provedeno v odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí, kde je uvedeno, že sazba pokuty činí 500 000 Kč, ústav přihlédl podle ust. § 17 odst. 2 kontrolního řádu ke skutečnostem zde uvedeným, a ty vyhodnotil tak, že smyslem kontrolního řádu a provádění kontrol je zjišťování nedostatků v oblasti zacházení s léčivy, které při nesprávném zacházení může ohrozit zdraví člověka, žalobce nepředložil většinu požadovaných dokumentů, ve dvou případech žádný dokument, v jednom případě smlouvu bez příloh či dodatku, žalobci byla několikrát poskytnuta možnost splnit svou povinnost, což bylo zhodnoceno jako skutečnosti přitěžující. Jako skutečnosti polehčující ústav v odůvodnění zhodnotil to, že se jedná o prvé porušení kontrolního řádu, a že nebyl prokázán negativní vliv na veřejné zdraví.

28. Soud tak vychází z toho, že výše uložené pokuty byla v prvostupňovém správním rozhodnutí konkrétně ve vztahu k zákonným kritériím (ust. § 17 odst. 2 kontrolního řádu) posouzena, pokuta byla uložena v zákonné sazbě. Tento postup tak nesvědčí žalobcem namítanému zneužití správního uvážení, neboť bylo konkrétně zdůvodněno, proč v případě žalobce byla pokuta v této výši uložena. Pokud žalobce poukazoval na likvidační výši pokuty, pak je nutné uvést, že v žalobě neuvedl ve vztahu ke své osobě nic, co by tuto likvidační výši pokuty mělo zdůvodňovat, a to ani v rovině tvrzení. Proto soud tento žalobní bod nemůže konkrétněji posoudit, neboť je veden pouze v obecné rovině a poukazuje na rozhodnutí správních soudů, které likvidační výši pokuty vymezovaly, o tom ale není žádného sporu; ve vztahu ke svým poměrům však nic netvrdí. Soud tak v míře obecnosti žalobního bodu pouze může konstatovat, že v případě žalobce byla výše pokuty odůvodněna na základě zákonných kritérií, k žádnému zneužití správního uvážení tak nedošlo, a žalobce ve vztahu ke své osobě ani netvrdil, proč by pro něj měla mít likvidační charakter. Pokud žalobce poukazoval na jinou uloženou pokutu ústavem (u zdejšího soudu projednávána pod sp. zn. 9 Ad 20/2015), pak je nutné uvést, že každý skutkový případ i úvaha o výši uložené pokuty je jiná a nelze bez dalšího většího srovnání pouze porovnávat výši pokuty a spáchaný delikt, když navíc pokuta uložení v tomto jiném správním řízení je ve své výši velmi podobná. Soud tak pouze odkazuje na již uvedené, že výše pokuty byla v případě žalobce zdůvodněna podle zákonných kritérií, a že k žádnému zneužití správního uvážení v tomto smyslu nedošlo.

29. V dané věci tak soud uzavírá, že podanou žalobu nepovažuje za důvodnou a proto ji zamítl (ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.).

30. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Vzhledem k tomu, že žalovanému státu tyto nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.

Poučení