6 Af 25/2014 - 46

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové v právní věci žalobce: MASOX a.s., se sídlem Václavské nám. 794/38, Praha 1, IČ: 283 73 154, zastoupen JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2014, č.j. 1621421/14/2001-24401-109855, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného (platební výměr) ze dne 18. 3. 2014, č.j. 1621421/14/2001-24401-109855, kterým žalovaný vyměřil žalobci podle ustanovení § 41f zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, v rozhodném znění (dále jen „zákon o loteriích“), odvod z loterií a jiných podobných her za kalendářní rok 2013 ve výši 90.962.586 Kč, přičemž v poučení uvedl, že se proti tomuto rozhodnutí nelze odvolat.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že rozhodnutí uvedené v záhlaví tohoto rozsudku napadá v celém jeho rozsahu pro jeho nezákonnost a protiústavnost, a to zejména z toho důvodu, že žalovaný předmětnou věc nesprávně posoudil po právní stránce, když svým rozhodnutím vyměřil žalobci odvod způsobem, který porušuje zejména ústavně a mezinárodněprávně zakotvený princip rovnosti resp. princip zákazu diskriminace. Žalobce dále namítal, že žalovaný zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Žalobce namítal, že zatímco všechny typy loterií a jiných podobných her povolených podle zákona o loteriích jsou zpoplatněny poměrným (procentuálním) odvodem, pouze některé typy loterií a jiných podobných her, jmenovitě sázkové hry, jsou navíc zpoplatněny rovněž pevným odvodem, v čemž žalobce viděl porušení principu rovnosti, resp. porušení principu zákazu diskriminace vůči jiným skupinám provozovatelů podle zákona o loteriích. Žalobce dále uvedl, že napadené rozhodnutí není řádně odůvodněno, obsahuje nesprávné poučení, žalovaný se nevypořádal s argumenty, pro které žalobce vznesl výhradu proti výši odvodu z loterií a jiných podobných her za kalendářní rok 2012 (dále jen „odvod“), a tudíž je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobce v žalobě navrhl, aby zdejší soud v souladu s ustanovením § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o Ústavním soudu), ve spojení s čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR, předložil tuto věc k rozhodnutí Ústavnímu soudu ČR za účelem zrušení části novelizace zákona o loteriích provedené zákonem č. 458/2011 Sb. pro její protiústavnost.

3. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

4. Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že s účinností od 1. 1. 2012 stanovil zákon o loteriích nový systém odvodů z loterií. U výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení byly odvody stanoveny formou pevné části odvodu za den a dále formou procentuálního odvodu. Žalovaný dále konstatoval, že žalobce podal u žalovaného dne 28. 2. 2014 „Přiznání k odvodu z loterií a jiných podobných her podle ustanovení § 41f zákona o loteriích za odvodové období kalendářního roku 2014“ (dále jen „odvodové přiznání“) a současně s tímto podal výhradu vůči výši tohoto odvodu. Žalovaný posoudil žalobcem uplatněnou výhradu a dospěl k závěru, že žalobce nerozporoval výši tvrzeného odvodu podle platné právní úpravy, ale brojil proti znění aplikované platné právní normy. Žalovaný konstatoval, že stanoví-li právní předpis určité závazné pravidlo chování, pak správce daně je striktně touto regulací vázán a nemůže postupovat odlišně od tohoto rámce. Předmětem sporu v tomto případě tak nebyl rozpor mezi žalobcem tvrzenou výší odvodu a daňovou povinností vyměřovanou žalovaným, ale neústavnost právního předpisu aplikovaného žalobcem; žalovaný s tímto vědomím přistoupil k vyměření daňové povinnosti žalobce, neboť vyměřovaný odvod se neodchyloval od odvodu tvrzeného žalobcem. Platební výměr v tomto případě neobsahoval odůvodnění z důvodu absence rozporu mezi daní tvrzenou a vyměřenou. Žalovaný dále uvedl, že žalobce byl správně poučen, že proti rozhodnutí ve věci souhlasného vyměření není možno se odvolat, přesto žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání. Žalovaný konstatoval, že jednal v souladu s platnou právní úpravou a výsledek této aplikační činnosti nemůže být označen jako nezákonný. Dále konstatoval, že je plně v moci zákonodárce vymezovat předmět právní regulace jednotlivými zákony.

5. Dne 3. 2. 2017 vydal zdejší soud usnesení č.j. 6Af 25/2014-36, kterým řízení o žalobě podané žalobcem přerušil, neboť zjistil, že dne 3. 7. 2015 podal Krajský soud v Plzni k Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení § 41b odst. 2, § 41b odst. 4 a § 41c písm. g) zákona o loteriích. Řízení před Ústavním soudem bylo vedeno pod sp. zn. Pl. ÚS 15/15; tato otázka byla rozhodná pro rozhodnutí v dané věci.

6. Dne 28. 1. 2019 vydal zdejší soud usnesení č.j. 6Af 25/2014-38, kterým se pokračuje v řízení o žalobě podané žalobcem, neboť zjistil, že nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2018 sp.zn. Pl. ÚS 15/15, byl návrh Krajského soudu v Plzni na zrušení ustanovení § 41b odst. 2, § 41b odst. 4 a § 41c písm. g) zákona o loteriích, zamítnut; překážka řízení tedy odpadla, a proto soud vyslovil, že se v řízení pokračuje.

7. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

8. Dne 29. 4. 2013 podal žalobce žalovanému hlášení k záloze na odvod z loterií a jiných podobných her (dále jen „hlášení“) za 1. kalendářní čtvrtletí roku 2013. Dne 30. 7. 2013 podal žalobce žalovanému hlášení za 2. kalendářní čtvrtletí roku 2013. Dne 21. 10. 2013 podal žalobce žalovanému hlášení za 3. kalendářní čtvrtletí roku 2013.

9. Dne 28. 2. 2014 podal žalobce žalovanému odvodové přiznání. Protože podání mělo vady, v důsledku kterých nebylo způsobilé k projednání, byl žalobce vyzván k jejich odstranění, což dne 17. 3. 2014 učinil.

10. Spolu s odvodovým přiznáním podal žalobce dne 28. 2. 2014 žalovanému podání „Výhrada společnosti MASOX a. s. vůči výši ročního odvodu z loterií a jiných podobných her za odvodové období kalendářního roku 2012.“ Z tohoto podání je zřejmé, že žalobce spolu s odvodovým přiznáním podal výhradu s odvodem; žalobce namítal, že relevantní právní úprava stanovující provozovatelům sázkových her (včetně žalobce) odvodovou povinnost v podobně pevné složky odvodu je protiústavním zásahem do ústavně garantovaných práv jedné skupiny provozovatelů loterií a jiných podobných her, kterou představují provozovatelé sázkových her (včetně žalobce) neboť se jedná o porušení principu rovnosti ve smyslu čl. 1 a 26 Listiny základních práv a svobod; dle názoru žalobce se jednalo o diskriminaci. Pevná složka odvodu je, dle názoru žalobce, v rozporu s předmětem odvodu, neboť zatímco poměrná (procentuální) složka odvodu se určí z tržeb provozovatelů, pevná složka odvodu se odvíjí výhradně od počtu dní a přístrojů a zařízení povolených (nikoliv provozovaných) dotčenému provozovateli a není předmětem odvodu, jak je tento upraven v ustanovení § 41a zákona o loteriích.

11. Dne 18. 3. 2014 vydal žalovaný platební výměr k odvodu z loterií a jiných podobných her č.j. 1621421/14/2001-24401-109855, v němž vyměřil žalobci odvod z loterií a jiných podobných her za kalendářní rok 2013 podle ustanovení § 41f zákona o loteriích a podle ustanovení § 139, § 140 odst. 1 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění rozhodném (dále jen „daňový řád“), ve výši 90.962.586 Kč.

12. Žalobce podal proti platebnímu výměru dne 16. 4. 2014 odvolání, ve kterém argumentoval obdobně jako v podané žalobě.

13. Rozhodnutím ze dne 9. 5. 2014, č.j. 3167071/14/2001-24401, žalovaný odvolání zamítl a odvolací řízení zastavil. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný konstatoval, že při souhlasném vyměření odvodu, tedy v tomto případě, neobsahuje platební výměr odůvodnění, a to právě z důvodu absence rozporu mezi daní tvrzenou a vyměřenou; daňový subjekt namítal nesoulad aplikované právní úpravy a žádal její změnu, tj. nerozporoval chybu v aplikaci či interpretaci dané právní normy; soulad daného předpisu se zásadami ústavního pořádku však správci daně coby orgánu veřejné správy nepřísluší posuzovat a při svém jednání je plně podřízen zásadě zákonnosti. Odvolání žalobce proti napadenému rozhodnutí bylo dle názoru žalovaného zjevně právně nepřípustným podáním.

14. Podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. může soud rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.

15. Žalovaný s projednáním věci bez jednání souhlasil, žalobce nikoliv, a proto soud nařídil na den 7. 3. 2019 ústní jednání. Dne 5. 2. 2019 bylo soudu doručeno podání žalobce obsahující dodatečný souhlas s rozhodnutím bez jednání. Z toho důvodu soud nařízené ústní jednání zrušil a dále postupoval podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. a rozhodl o věci samé bez jednání.

16. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadená rozhodnutí, včetně řízení, která jejich vydání předcházela. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

17. Podle ustanovení § 2 zákona o loteriích „loteriemi a jinými podobnými hrami jsou zejména: (…) e) sázkové hry provozované pomocí elektronicky nebo elektronickomechanicky řízených výherních hracích přístrojů nebo podobných zařízení (dále jen "výherní hrací přístroje"); (…) l) sázkové hry provozované prostřednictvím funkčně nedělitelného technického zařízení centrálního loterního systému, jímž je elektronický systém tvořený centrální řídící jednotkou, místními kontrolními jednotkami a neomezeným počtem připojených koncových interaktivních videoloterních terminálů. Centrální řídící jednotka řídí veškeré herní procesy, losuje výsledky na základě uplatnění náhody, rozhoduje o všech výhrách a výhry okamžitě zobrazuje na interaktivním videoloterním terminálu, provádí správu vkladů vložených sázejícími a provádí veškerou administraci spojenou s průběhem hry. Centrální řídící jednotka se musí vždy nacházet na státním území České republiky. Interaktivní videoloterní terminál je obsluhován přímo sázejícím a slouží pouze jako zobrazovací jednotka centrálního loterního systému. Pomocí tohoto systému nelze provozovat loterie a hry podle písmen a), c), d), f), g), h), m) bodu 1 a n); (…) n) sázkové hry provozované prostřednictvím technického zařízení, které je elektronickým systémem tvořeným řídící jednotkou se třemi pevně fyzicky spojenými herními místy obsluhovanými sázejícími, se kterými tvoří funkčně nedělitelný celek (dále jen „lokální loterní systém“). Toto technické zařízení sázejícím nabízí konkrétní válcové hry zobrazované prostřednictvím nejméně tří mechanicky otáčejících se nebo elektronicky nabíhajících kotoučů s různými symboly, doplněné o bonusovou hru. Technické zařízení nelze rozšiřovat o další herní místa. Rozhodnutí o základních výhrách a správa sázejícím vložených vkladů je prováděno přímo na místě buď technickým zařízením, nebo jedním z herních míst. Pomocí tohoto systému nelze provozovat loterie a hry podle písmen a), c), d), f), g), h), l) a m) bodu 1.“

18. Podle ustanovení § 41 téhož zákona „poplatníkem odvodu z loterií a jiných podobných her je provozovatel loterie nebo jiné podobné hry.“

19. Podle ustanovení § 41a téhož zákona „předmětem odvodu z loterií a jiných podobných her je provozování loterie nebo jiné podobné hry.“

20. Podle ustanovení § 41b téhož zákona: „(1) Dílčí základ odvodu tvoří částka, o kterou úhrn vsazených částek převyšuje úhrn vyplacených výher a) z provozovaných loterií podle § 2 písm. a), c) a d) v případě dílčího odvodu z loterií, b) z provozovaných her podle § 2 písm. h) a internetových kursových sázek podle § 50 odst. 3 v případě dílčího odvodu z kursových sázek, c) z provozovaných sázkových her podle § 2 písm. i) v případě dílčího odvodu ze sázkových her v kasinu, d) z her provozovaných podle § 2 písm. m) v případě dílčího základu odvodu z karetních turnajových a hotovostních sázkových her, e) z provozovaných loterií nebo jiných podobných her neuvedených v písmenech a) až d) a odstavci 3 v případě dílčího odvodu z ostatních loterií a jiných podobných her. (2) Dílčí základ odvodu z výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení se skládá z poměrné a pevné části. (3) Poměrnou část dílčího základu odvodu z výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení tvoří částka, o kterou úhrn vsazených částek převyšuje úhrn vyplacených výher ze sázkových her podle § 2 písm. e), l), n) a § 50 odst. 3 provozovaných pomocí povolených přístrojů a zařízení, kterými se pro účely tohoto zákona rozumí jednotlivé herní místo a) povoleného výherního hracího přístroje, b) povoleného koncového interaktivního videoloterního terminálu, c) povoleného lokálního loterního systému, d) jiného technického herního zařízení povoleného podle § 50 odst. 3. (4) Pevnou část dílčího základu odvodu z výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení tvoří součet počtu dnů, ve kterých byl každý z povolených přístrojů a zařízení povolen. (5) Za vsazenou částku se považuje souhrn přijatých plnění provozovatelem, který tvoří vklad (sázka) a případný poplatek či jiné plnění související s uskutečňovaným vkladem (sázkou).“

21. Podle ustanovení § 41d téhož zákona: „(1) Odvod z loterií a jiných podobných her se vypočte jako součet dílčích odvodů. (2) Dílčí odvod se vypočte jako součin dílčího základu odvodu a sazby pro tento dílčí základ odvodu. (3) Dílčí odvod, jehož dílčí základ se skládá z částí dílčího základu, se vypočte jako součet částí dílčího odvodu. Část dílčího odvodu se vypočte jako součin části dílčího základu odvodu a sazby pro tuto část dílčího základu odvodu.“

22. Podle ustanovení § 41e téhož zákona „odvodovým obdobím je kalendářní rok.“

23. Podle ustanovení § 41f téhož zákona „odvodové přiznání se podává nejpozději do 2 měsíců po uplynutí odvodového období; tuto lhůtu nelze prodloužit.“

24. Podle ustanovení § 41h téhož zákona: „(1) Správu odvodu z loterií a jiných podobných her vykonávají finanční úřady. (…) (3) Při správě odvodu z loterií a jiných podobných her se postupuje podle daňového řádu.“

25. Předmětem sporu je žalobcem tvrzená diskriminace určité skupiny provozovatelů loterií a jiných podobných her, kteří jsou nuceni odvádět kromě poměrného (procentuálního) odvodu rovněž pevný odvod (za každý den, kdy byl každý přístroj či zařízení povoleno). Dále je předmětem sporu tvrzení žalobce, že rozhodnutí obsahuje nesprávné poučení, není řádně odůvodněno a že se žalovaný nevypořádal s argumenty, pro které žalobce vznesl výhradu s výší odvodu. Žalobce navrhl soudu, aby tento předložil věc k rozhodnutí Ústavnímu soudu za účelem zrušení části novelizace zákona o loteriích provedené zákonem č. 458/2011 Sb. pro její protiústavnost.

26. Krajský soud v Plzni předložil Ústavnímu soudu svým usnesením ze dne 3. 7. 2015, č.j. 30 Af 58/2012-82, návrh na zrušení ustanovení § 41b odst. 2 a 4 a ustanovení § 41c písm. g) zákona o loteriích, ve znění účinném do 31. 12. 2015, neboť při své rozhodovací činnosti dospěl k závěru, že napadená ustanovení jsou v rozporu s čl. 1 a 26 Listiny základních práv a svobod. Předmětem řízení před orgány finanční správy byla žádost obchodní společnosti SLOT Group a.s. o snížení zálohy na odvod z loterií a jiných podobných her za I. čtvrtletí roku 2012; v žádosti požadovala, aby jí záloha byla ponížena o tzv. pevnou část odvodu, protože ji považovala za protiústavní.

27. Dne 30. 1. 2018 vydal Ústavní soud pod sp. zn. Pl. ÚS 15/15 nález, kterým zamítl návrh Krajského soudu v Plzni na vyslovení neústavnosti ustanovení § 41b odst. 2 a 4 a ustanovení § 41c písm. g) zákona o loteriích, ve znění účinném do 31. 12. 2015. V tomto svém nálezu došel Ústavní soud mimo jiné k závěru, že „[39] dle Ústavního soudu spočívá legitimní důvod pro oprávnění zákonodárce stanovovat nerovné povinnosti provozovatelům jednotlivých druhů loterií a podobných her v rozdílné povaze těchto hazardních her, které se přinejmenším s velkou pravděpodobností velmi rozdílně projevují ve společenských dopadech, včetně dopadů na ústavně chráněné hodnoty jako jsou ochrana zdraví, zejména duševního, vytváření překážek pro vznik patologické závislosti na hraní těchto her (tzv. gamblerství), ochrana rodiny, jejího majetku, ochrana dětí, mládeže atd…“ Ústavní soud dále dochází k závěru, že „

41. Proto nemůže Ústavní soud za zjevně iracionální označit závěr o vyšší společenské škodlivosti provozování výherních hracích přístrojů a podobných zařízení v porovnání s ostatními druhy loterií a podobných her (….) Pro závěr o ústavní přijatelnosti posuzovaného zákona postačí, že takové důvody pro odlišné zacházení objektivně existují.“ „

42. Pro posuzovanou otázku navíc není bez významu, že právě umisťování a provozování výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení tvoří významnou součást nákladů, které společnost v souvislosti s hazardními hrami nese. (…) Mezi náklady, které přitom nebyly identifikovány ani kvantifikovány, řadí náklady na vymáhání pohledávek, náklady na exekuce, náklady na averzi ke ztrátě, prevenci proti kriminalitě, finanční náklady na rozvody, náklady na psychickou újmu obětí trestných činů a také náklady ušlé příležitosti (…) Kromě toho je obecně uznávána role daní, poplatků, odvodů a dalších veřejných dávek z hlediska regulace chování subjektů práva, tedy jejich poplatníků. Proto je pro tento případ zdůrazňována ochranná a regulační funkce zdanění hazardních her (srov. Boháč, R., Krasulová, H. Zákon o dani z hazardních her. Komentář. Praha, Wolters Kluwer 2017, s. 4), která může představovat ústavně konformní zásah do státem nechtěné, byť jak již bylo shora uvedeno, tolerované "jiné hospodářské činnosti" podle čl. 26 odst. 1 Listiny. Ústavní soud toto negativní působení regulativní funkce odvodu z pevné části dílčího základu odvodu neshledal proto v rozporu s namítaným porušením čl. 1 a 26 Listiny.“ „

43. Zcela legitimní je i samotné vyšší zdanění zboží či služeb, jež považuje zákonodárce za více společensky škodlivé, když již jejich samotný prodej či provozování nezakáže. Ze stejného důvodu bude ústavně přípustné kupříkladu vyšší zdanění zdravotně škodlivějšího tabáku či alkoholu. Názory navrhovatele na podobnost provozování výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení s jiným druhem loterií (např. tzv. sázkovými terminály u číselných loterií) jsou zcela nepodložené a irelevantní v otázce oprávnění zákonodárce stanovit vyšší daňovou povinnost pro určitý druh společensky škodlivé výdělečné činnosti.“ „

45. V obecné rovině potvrdil možnost zákonodárce rozlišovat mezi jednotlivými hazardními hrami rovněž Soudní dvůr, který v rozsudku ze dne 11. 6. 2015 sp. zn. C-98/14 ve věci Berlington Hungary Tanácsadó és Szolgáltató kft, Lixus Szerencsejáték Szervező kft, Lixus Projekt Szerencsejáték Szervező kft, Lixus Invest Szerencsejáték Szervező kft, Megapolis Terminal Szolgáltató kft proti Magyar Állam.“ „

44. Ještě širší pole uvážení má pak zákonodárce pro volbu mechanismu určování konkrétní výše daňové povinnosti. Ústavní soud nemůže svým úsudkem o vhodnosti určité úpravy stanovení výpočtu daně nahrazovat úsudek demokraticky zvoleného zákonodárce, který má ve sféře veřejných politik široké možnosti uvážení, a také za případný neúspěch zvoleného řešení nese politickou odpovědnost [viz obdobně např. nálezy ze dne 21. 4. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 29/08 (N 89/53 SbNU 125; 181/2009 Sb.), popř. ze dne 31. 1. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 24/07 (N 26/48 SbNU 303; 88/2008 Sb.)].“ „

48. Ústavní soud nemohl přisvědčit ani námitce navrhovatele, že tzv. pevná část dílčího základu odvodu nebyla odvozena od předmětu odvodu, kterým je provozování zařízení. Vláda v této souvislosti (viz sub 15) odkazuje na definici pojmu "provozování" podle § 4 odst. 3 loterijního zákona. Z ní vyplývá, že pojem provozování nelze chápat jen v užším smyslu, tedy jako stav, kdy je zařízení zapnuté (ve dnech, kdy je provozování povoleno), ale i veškerou činnost s tím související. Jako důvod pro základ výpočtu odvodu dle počtu dnů, v nichž je provozování zařízení povoleno, vláda uvádí racionální zjednodušení správy daně, a to jak pro správce daně, tak pro daňový subjekt.“ „

49. Ústavnost tohoto řešení lze dále dle Ústavního soudu dovodit zejména z toho, co bylo uvedeno výše ohledně škodlivosti provozování předmětných herních zařízení, která jsou zvláště nebezpečná pro vznik patologické závislosti. Účelem této regulace tak bylo nejen působit na vlastní hraní, ale i na jeho samotnou dostupnost, tj. též na vytváření příležitosti ke vzniku takové závislosti již samotným nabízením možnosti si zahrát. Takové vymezení proto nejen obstojí v testu racionality, neboť nezasahuje do podstaty a smyslu provozování této hospodářské činnosti podle čl. 4 odst. 4 Listiny, nezpochybňuje samotnou existenci tohoto práva podle čl. 26 odst. 1 Listiny, sleduje nepochybně legitimní cíl.“ „

50. Napadená právní úprava z hlediska sledování legitimního cíle, jeho účelnosti i proporcionality zásahu do tohoto typu "podnikání" proto obstojí i v testu proporcionality zásahu do práva provozovat jinou hospodářskou činnost, zejména s ohledem na právě uvedené aktivity regulující dostupnost hazardního hraní uvedené zejména pod písmeny a) a c). V této souvislosti možno poukázat i na nález ze dne 14. 6. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 29/10 (N 110/61 SbNU 625; 202/2011 Sb.), ve kterém se Ústavní soud v jiné souvislosti zabýval tzv. objektivními podmínkami provozování hracích automatů (nezávislých na osobě provozovatele a obecných pravidlech pro provozování, tedy kdo a jak může provozovat), tedy zda je vůbec zákaz provozování přípustný.“

28. Z bodu 50 citovaného nálezu je zřejmé, že Ústavní soud v posuzovaném případě došel k závěru, že napadená ustanovení § 41b odst. 2 a 4 a ustanovení § 41c písm. g) zákona o loteriích, ve znění účinném do 31. 12. 2015, nebyla v rozporu s čl. 1 a 26 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, stejně jako s čl. 2 odst. 2, popř. čl. 11 odst. 5 Listiny a s čl. 2 odst. 3 Ústavy, a proto podle ustanovení § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, rozhodl o zamítnutí návrhu.

29. Soud má za to, že tento nález lze zcela aplikovat i na posuzovaný případ a neshledal důvod, proč tento případ opětovně předkládat Ústavnímu soudu. Lze konstatovat, že právní úprava, podle které žalovaný vyměřil žalobci odvod za kalendářní rok 2013 ve výši 90.962.586 Kč v souladu s ustanovením § 41f zákona o loteriích, není ve světle výše citovaného nálezu Ústavního soudu protiústavní, ani diskriminační. Žalobní námitka ohledně tvrzené diskriminace určité skupiny provozovatelů loterií a jiných podobných her žalobcem tak není důvodná.

30. K tvrzení žalobce, že napadené rozhodnutí obsahuje nesprávné poučení, není řádně odůvodněno a že se žalovaný nevypořádal s argumenty, pro které žalobce vznesl výhradu s výší odvodu, soud sděluje, že tato žalobní námitka rovněž není důvodná.

31. Žalobce zaslal žalovanému podání ze dne 28. 2. 2014 „Výhrada společnosti MASOX a.s. vůči výši ročního odvodu z loterií a jiných podobných her za odvodové období kalendářního roku 2013.“ Z tohoto podání je zřejmé, že žalobce spolu s odvodovým přiznáním podal výhradu s odvodem, namítal, že relevantní právní úprava stanovující provozovatelům sázkových her (včetně žalobce) odvodovou povinnost v podobně pevné složky odvodu je protiústavním zásahem do ústavně garantovaných práv jedné skupiny provozovatelů loterií a jiných podobných her, kterou představují provozovatelé sázkových her (včetně žalobce) neboť se jedná o porušení principu rovnosti ve smyslu čl. 1 a 26 Listiny základních práv a svobod; dle názoru žalobce se jednalo o diskriminaci. Pevná složka odvodu je, dle názoru žalobce, v rozporu s předmětem odvodu, neboť zatímco poměrná (procentuální) složka odvodu se určí z tržeb provozovatelů, pevná složka odvodu se odvíjí výhradně od počtu dní a přístrojů a zařízení povolených (nikoliv provozovaných) dotčenému provozovateli a není předmětem odvodu, jak je tento upraven v ustanovení § 41a zákona o loteriích.

32. Žalobce v této výhradě ovšem namítá údajnou neústavnost aplikované právní úpravy, nikoliv výši odvodu, která byla stanovena v napadeném rozhodnutí. Soud se tak ztotožňuje s vyjádřením žalovaného k podané žalobě, v němž žalovaný správně uvádí, že „žalobce nerozporuje, resp. v uplatněné výhradě ze dne 28. 2. 2014 nerozporoval výši tvrzeného a vyměřeného odvodu dle platné právní úpravy, ale rozporoval a brojil proti znění aplikované platné právní normy. Žalobce tak ve své podstatě směřuje své výhrady nikoliv proti výši odvodu uvedeného v odvodovém přiznání, a jeho následnému stanovení žalovaným v platebním výměru (tj. proti úkonu žalovaného), ale proti zákonodárci, resp. výsledku zákonodárné činnosti – konkrétně proti příslušným ustanovením zákona o loteriích, jež žalovaný aplikoval. (…) Soulad aplikovaného zákona s ústavním pořádkem České republiky však správci daně coby orgánu veřejné správy nepřísluší posuzovat a při svém jednání je plně podřízen zásadě zákonnosti. Tato zásada vyjadřuje vázanost veškeré činnosti správce daně právním řádem. Stanoví-li tedy právní předpis (v daném případě zákon o loteriích ve spojení s daňovým řádem) určité závazné pravidlo chování, pak správce daně je striktně touto regulací vázán a nemůže postupovat odlišně od tohoto rámce.“

33. Soud konstatuje, že odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 76/2011-62 ze dne 17. 1. 2012 v tomto případě není na místě. V případě řešeném Nejvyšším správním soudem žalobce již při ohlášení výherního hracího přístroje podle obecně závazné vyhlášky Města Kaplice zdůraznil, že se domnívá, že jím provozované automaty nepodléhají poplatkové povinnosti podle uvedené vyhlášky, nicméně se nechce vyhýbat své případné poplatkové povinnosti, a proto očekává rozhodnutí městského úřadu o tom, zda je či není poplatníkem ve smyslu uvedené vyhlášky. V posuzovaném případě však žalobce nerozporuje výši poplatku, nýbrž jeho údajnou protiústavnost. V odvodovém přiznání ze dne 28. 2. 2014, tvrdí zcela stejnou výši odvodové povinnosti, kterou následně promítl žalovaný v napadeném rozhodnutí; je tak zřejmé, že rozdíl mezi odvodovou povinností tvrzenou žalobcem v odvodovém přiznání a následnou odvodovou povinností stanovenou v napadeném rozhodnutí, není žádný. Ze spisového materiálu je zřejmé, že žalobce před vydáním napadeného rozhodnutí netvrdil, že nemá odvodovou povinnost a ani netvrdil její jinou výši, než je stanovena v napadeném rozhodnutí; proto na projednávaný případ žalobce nelze vztáhnout rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 76/2011-62 a zdejší soud se zcela ztotožňuje s argumentací žalovaného, že přistoupil ke konkludentnímu vyměření odvodové povinnosti v napadeném rozhodnutí podle ustanovení § 140 odst. 1 daňového řádu, neboť vyměřovaný odvod se neodchyloval od odvodu tvrzeného žalobcem; při souhlasném vyměření odvodu, což je daný případ, neobsahuje platební výměr odůvodnění, a to právě z důvodu absence rozporu mezi daní tvrzenou a vyměřenou a proti takovému rozhodnutí se nelze ani odvolat v souladu s ustanovením § 140 odst. 4 daňového řádu.

34. Lze tak uzavřít, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a judikaturou soudů, soud ve správních řízeních neshledal ani procesní pochybení, která by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, proto soud ze všech shora uvedených důvodů neshledal žalobu důvodnou a podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. ji zamítl.

35. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

Poučení