6 Af 48/2014 - 54

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: ADMIRAL GLOBAL BETTING a.s., se sídlem Komořany 146, IČ: 26232375, zast. zmocněncem JUDr. Martinem Dobčákem, bytem v Brně, Rysova 484/61, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministra financí ze dne 3.6.2014 č.j. MF-111598/2013/34-2901-RK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce podanou žalobou napadl shora uvedené rozhodnutí ministra financí, kterým byl zamítnut jeho rozklad a potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 24.10.2013, čj. MF-60507/2/2013/34. Ve správním řízení bylo pravomocně zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 15.7.2008, čj. 34/56279/2008, v části týkající se povolení k provozování sázkových her na adrese náměstí Míru 49, Domažlice, a to podle ust. § 43 zákona 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o loteriích“ nebo „loterní zákon“).

2. Žalobce se domáhal zrušení napadeného správního rozhodnutí, včetně prvostupňového správního rozhodnutí, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uplatnil tyto žalobní body, jimiž je soud při přezkumu vázán. V prvém žalobním bodě nesouhlasil s tím, že mu bylo postupem správních orgánů odňato již vydané povolení. V daném případě namítl, že správní řízení je zahajováno ze dvou důvodů, a to buď na základě žádosti, nebo z moci úřední, přičemž toto zahájení správního řízení krátce charakterizoval. Zahájení řízení podle jeho názoru brání dvě překážky, a to jednak res iudicata a jednak litispendence, které rovněž obecně charakterizuje. Uvádí dále, že úkonem správního orgánu ze dne 4.6.2012 bylo zahájeno řízení ve věci změny rozhodnutí ze dne 31.12.2007, čj. 24/26452/2007, oznámením zahájení tohoto řízení tak došlo podle názoru žalobce k překážce litispendence, a správní orgán tak měl postupovat podle ust. § 66 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dále je podle názoru žalobce nutné vzít v úvahu existenci zásady ne bis in idem, která se vztahuje i na správní řízení, přičemž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.2.2011, čj. 5 Afs 4/2010. Poukazuje na to, že správní řízení, resp. výsledek správního řízení o rozhodnutí ze dne 31.12.2007, zatím nenabylo právní moci.

3. Žalobce dále uvedl, že na tuto skutečnost poukázal již v podané žádosti ze dne 3.7.2013 a dále požádal, pokud bude spisový materiál doplněn, aby mu tato skutečnost byla sdělena, aby se k němu mohl vyjádřit, přičemž cituje ust. § 36 odst. 3 správního řádu. Žalovaný však tuto výzvu nevydalo a žalobci řádně nedoručilo, proto se k němu nemohl vyjádřit, čemuž napomohla i skutečnost, že s žalobcem bylo vedeno množství dalších správních řízení. Na podporu svého názoru odkázal n rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25.6.2009, čj. 15 Ca 258/2008-55, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.2.2010, čj. 8 Afs 21/2009-243.

4. Dále žalobce uváděl, že obecně závazná vyhláška města Domažlic č. 3/2012 byla přijata na základě ust. § 50 odst. 4 loterního zákona, tento zákon (resp. jeho novela provedená zákonem č. 300/2011 Sb.) však podle názoru žalobce nebyl přijat ústavně konformním způsobem, resp. v rozporu s přístupovými dohodami k ES, neboť nebyl dodržen notifikační proces v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES. Proto podle názoru žalobce tato právní úprava není vůči němu použitelná, kdy žalovaný měl sám zahájit řízení u Soudního dvora Evropských společenství o předběžné otázce, pokud tuto právní normu aplikoval.

5. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval ji zamítnout jako nedůvodnou, když obsahově ve vyjádření uváděl tytéž důvody jako v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. K námitce litispendence a věci rozhodnuté uvedl, že správní řízení týkající se oznámení o zahájení správního řízení se týkalo jiného důvodu pro zrušení rozhodnutí.

6. Při ústním jednání účastníci na svých procesních návrzích setrvali. Soud jednání odročil za účelem doplnění důkazu, jehož se dovolával žalobce, a který nebyl obsažen ve správním spisu.

7. Pro posouzení důvodnosti podané žaloby jsou podstatné tyto skutečnosti, které plynou z předložené správního spisu.

8. Oznámením o zahájení řízení ze dne 21.5.2013, čj. MF-60507/2013/34, byla žalobci poskytnuta informace o zahájení řízení z moci úřední podle ust. § 43 odst. 1 loterního zákona ve věci rozhodnutí čj. 34/56279/2008 ze dne 15.7.2008, a to v části týkající se povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry podle ust. § 50 odst. 3 loterního zákona na adrese v Domažlicích. Žalobce byl poučen současně s tímto oznámením o možnosti uplatňovat právo podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu, a vyzván k podání vyjádření ve lhůtě 21 dnů od doručení. V oznámení je výslovně uvedeno, že tato zařízení jsou provozována v rozporu s obecně závaznou vyhláškou města Domažlice č. 3/2012.

9. Žalobce požádal o prodloužení této lhůty, tu žalovaný prodloužil a žalobce se nakonec k věci samé vyjádřil podáním ze dne 4.7.2013.

10. Prvostupňovým správním rozhodnutím (shora v odůvodnění tohoto rozsudku specifikovaným) žalovaný podle ust. § 43 odst. 1 loterního zákona zrušil rozhodnutí ze dne 15.7.2008, čj. 34/56279/2008, a to v části týkající se povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry podle ust. § 50 odst. 3 loterního zákona prostřednictvím Centrálního loterního systému MAGIC LOTTO zde uvedených výrobních čísel na adrese náměstí Míru 49, Domažlice. V odůvodnění je mj. uvedeno, že dne 10.6.2013 obdržel žalovaný vyjádření dotčeného orgánu, v němž odkazuje na obecně závaznou vyhlášku města Domažlice č. 3/2012, kdy upozorňuje, že tato zařízení jsou provozována na místech, která jsou předmětem této vyhlášky.

11. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, o němž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. V rozkladu uvedl, že nemohl využít svého práva podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu, když nebyl vyzván k vyjádření se k podkladu – vyjádření města Domažlice ze dne 10.6.2013.

12. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je mj. uvedeno, že žalovaný zahájil z moci úřední správní řízení ve věci zrušení rozhodnutí na základě oznámení o zahájení řízení ze dne 21.5.2013, spolu s tímto oznámením vyzval žalobce jako účastníka řízení k učinění návrhů důkazů, k vyjádření ve věci, k jiným právním úkonům či návrhům, jakož i k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí. Město Domažlice s účinností ode dne 14.3.2012 přijalo obecně závaznou vyhlášku č. 3/2012, kterou se stanoví čas a místa, na kterých se povoluje provozovat výherní hrací přístroje, interaktivní videoloterní terminály a technická hrací zařízení povolovaná podle ust. § 50 odst. 3 loterního zákona. Dne 27.5.2013 žalovaný obdržel podání žalobce, že žádá o prodloužení lhůty k vyjádření a tu následně tuto lhůtu prodloužilo do 30.6.2013. Dne 4.7.2013 obdržel žalovaný vyjádření žalobce. Následně žalovaný vydal prvostupňové správní rozhodnutí, jímž zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 15.7.2008 v části týkající se povolení k provozování sázkových her. Proti rozhodnutí podal žalobce rozklad.

13. V odůvodnění napadeného správního rozhodnutí je pak dále uvedena reakce na důvody podaného rozkladu. Výzva podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu byla žalobci zaslána současně s oznámením o zahájení řízení, v předmětné věci neprobíhalo rozsáhlé shromažďování důkazů, neboť žalovaný již v oznámení o zahájení řízení uvedl, že podklady pro rozhodnutí jsou tvořeny obecně závaznou vyhláškou ve spojení s nálezem Ústavního soudu ze dne 2.4.2013, sp. zn. Pl. ÚS 6/13. Ohledně vyjádření dotčeného orgánu státní správy, pak ten poskytuje správnímu orgánu všechny informace důležité pro řízení a má právo se k podkladům vyjádřit, je-li to třeba k plnění jeho úkolu, nebo jestliže si to vyhradil (ust. § 136 odst. 3, 4 správního řádu). V rámci vyjádření dotčený orgán pouze informoval o vydání obecně závazné vyhlášky, pro niž bylo řízení zahájeno, a takovou skutečnost nelze považovat za informaci důležitou pro správní řízení. Ohledně judikatury uvedené žalobcem je v odůvodnění uvedeno, že tu nelze mechanicky uplatňovat.

14. Při ústním jednání soud doplnil dokazování o rozhodnutí ministerstva financí ze dne 31.12.2007, čj. 34/26452/2007, jehož se dovolával žalobce v podané žalobě. Tímto rozhodnutím bylo podle ust. § 50 odst. 3 loterního zákona povoleno žalobci provozovat loterii nebo jinou podobnou hru prostřednictvím funkčně nedělitelného technického zařízení – Centrálního loterního systému pod obchodním názvem „INTERACTIVE VIDEO LOTTERY SYSTÉM MAGIC LOTTO“, který je elektronickým systémem tvořeným centrální řídící jednotkou, místními kontrolními jednotkami a připojenými koncovými interaktivními videoloterními terminály, který tvoří po funkční stránce nedělitelný celek. Součástí tohoto povolení je mj. i seznam umístění jednotlivých jednotek.

15. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto.

16. Podle ust. § 43 loterního zákona ve znění účinném v rozhodné době: „(1) Orgán, který loterii nebo jinou podobnou hru povolil, zruší povolení, jestliže nastanou nebo dodatečně vyjdou najevo okolnosti, pro které by nebylo možné loterii nebo jinou podobnou hru povolit, nebo se ukáže dodatečně, že údaje, na jejichž podkladě bylo povolení vydáno, jsou klamné. (2) Orgán, který provozování výherního hracího přístroje povolil, zruší povolení na všechny výherní hrací přístroje provozovatele v obci, jestliže provozovatel porušuje své povinnosti tím, že a) ve třech prokazatelných případech časově odlišných umožnil zúčastnit se hry osobám mladším 18 let; b) provozuje nepovolený výherní hrací přístroj; výherní hrací přístroj neodpovídá svým technickým provedením ustanovení § 17 odst. 3 až 6; přitom nerozhoduje, zda k porušení povinnosti došlo pouze u jediného provozovaného výherního hracího přístroje. Povolující orgán může vydat další povolení tomuto provozovateli nejdříve po uplynutí tří let. (3) Orgán, který loterii nebo jinou podobnou hru povolil, může povolení zrušit, popřípadě provozování dočasně zastavit, není-li splněna některá z podmínek uložených v povolení nebo nedodržují-li se předpisy o provozování loterií a jiných podobných her. (4) Dočasně zastavit provozování loterie nebo jiné podobné hry podle odstavce 3 lze nejdéle na dobu 30 kalendářních dnů. Pokud provozovatel nemůže ze závažných důvodů odstranit závady, pro které povolující orgán provozování hry dočasně zastavil, může být tato lhůta prodloužena maximálně o dalších 30 dnů. Při dočasném zastavení provozu je povolující orgán, a u her povolovaných ministerstvem též finanční úřad, který vykonává státní dozor nad provozováním sázkových her v příslušné provozovně, oprávněn zapečetit výherní hrací přístroje, případně jiná herní zařízení. Finanční úřad je povinen o zapečetění výherního hracího přístroje, případně jiného herního zařízení neprodleně písemně vyrozumět povolující orgán. Dočasné zastavení provozu loterie nebo jiné podobné hry nevylučuje souběžné uložení pokuty podle § 48. Pokud provozovatel neodstraní závady ve lhůtách uvedených v tomto odstavci, povolující orgán povolení zruší. (5) Orgán, který loterii nebo jinou podobnou hru povolil, může (a) v povolení stanovit bližší podmínky, vyžaduje-li to řádné provozování loterie nebo jiné podobné hry, (b) již vydané povolení doplnit nebo změnit, vyžaduje-li to řádné provozování loterie nebo jiné podobné hry nebo veřejný zájem. (6) Orgán, který loterii nebo jinou podobnou hru povolil, nesmí v povolení podle odstavce 5 písm. a) a b) stanovit přísnější podmínky pro provozování loterií a jiných podobných her, než stanoví tento zákon. (7) Loterie a jiné podobné hry, které nesplňují všechny podmínky tohoto zákona, nelze povolit.“.

17. Podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu: „nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.“.

18. Podle ust. § 48 odst. 1 správního řádu: „(1) Zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu. (2) Přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu téže osobě pouze jednou.“.

19. Podle ust. § 50 odst. 1 správního řádu: „podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé.“.

20. Před samotným rozborem jednotlivých žalobních bodů soud uvádí, že nedospěl k závěru, že by řízení bylo nutné přerušit a věc předložit jako předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropských společenství, jak požadoval žalobce v žalobě, neboť ve skutkově obdobných jiných věcech soudy nedospěly k závěru, že by aplikovaná právní úprava položení této otázky odůvodňovala. V tomto směru soud odkazuje např. na odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24.2.2015, čj. 6 As 285/2014-32, dostupný na www.nssoud.cz, kdy rovněž tato (souzená) věc neobsahuje žádnou konkrétní skutečnost, na jejímž základě by se dalo domnívat, že v případu je uplatňováno právo Unie (srov. odstavec 41 odůvodnění rozsudku). I v tomto případě se soud domnívá, že prostor k aplikaci práva Unie zde z totožných důvodů není namístě.

21. K samotným jednotlivým žalobním bodům soudu uvádí, že je nepovažuje za důvodné. Ohledně namítané procesní překážky rozhodnutí – trvajícího řízení a věci rozhodnuté, soud uvádí, že tyto překážky, tak jak je definuje ust. § 48 správního řádu, ve věci nenalezl. Nejprve je nutné uvést, že k překážce věci rozhodnuté žalobce již v žalobních bodech neuvádí nic, z čeho by bylo možné o posouzení této překážky uvažovat, neboť neuvádí žádné rozhodnutí, které by onu překážku mělo samo o sobě zakládat. Podle názoru soudu žalobní argumentace spíše směřuje k naplnění překážky litispendence, tedy již probíhajícího správního řízení, kterou žalobce spatřuje v průběhu jiného správního řízení, týkajícího se správního povolení ze dne 31.12.2007 (v tomto soudním řízení soud přezkoumává odnětí části povolení ze dne 15.7.2008). Podle názoru soudu zde namítaná překážka litispendence nemůže obstát, neboť příslušná správní povolení se nekryjí (jedná se o dvě rozdílná rozhodnutí) a nejedná se o průběh správního řízení u jiného správního orgánu, není tedy naplněna základní podmínka pro tuto překážku trvajícího řízení (srov. zákonné podmínky pro definici této překážky uvedené v ust. § 48 správního řádu). Pokud žalobci bylo příslušným rozhodnutím (myšleno rozhodnutí ze dne 15.7.2008) přiznáno určité právo, a v tomto správním řízení bylo toto právo odňato, nemůže žalobce důvodně k naplnění překážky litispendence poukazovat na řízení ve věci jiného povolení (vydané jiného dne), navíc probíhající u téhož správního orgánu. Právo postupovat v této věci při odnětí příslušného veřejnoprávního povolení stanoví přímo loterní zákon ve svém ust. § 43, a pokud žalovaný podle něho postupoval, žádného porušení zákona se nedopustil. Soud tak uzavírá, že z výroku správního orgánu prvého stupně plyne, že bylo zrušeno příslušné rozhodnutí (veřejnoprávní povolení) ze dne 15.7.2008 ve zde vymezené části, proto pojmově nepřichází v úvahu, že by se mohlo jednat o překážku litispendence ve věci povolení jiného (vydaného rozhodnutím ze dne 31.12.2007). Pokud bylo žalobci přiznáno nějaké právo rozhodnutím ze dne 31.12.2007 (což ovšem nebylo předmětem tohoto soudního řízení), pak toto právo mu zůstalo i nadále a toto správní řízení tak na něj nemůže mít žádný vliv (pouze však za podmínky, že právo mu skutečně tímto rozhodnutím pravomocně přiznáno bylo).

22. Pokud žalobce v podané žalobě uvádí, že se jedná o porušení zásady ne bis in idem a odkazuje na judikaturu, která tuto zásadu rozvádí, pak soud uvádí, že aplikace této zásady v dané věci nepřichází v úvahu, neboť tato zásada se uplatňuje ve správním trestání a při hodnocení jednoty a totožnosti skutku, za nějž je příslušný delikvent postihován. O nic takového však v daném případě nejde – v posuzovaném případě žalobce nebyl postižen za delikt, ale bylo mu odňato veřejnoprávní povolení, o vymezení skutku jako předmětu příslušného sankčního řízení tak nemůže být ani v teoretické rovině uvažováno, a proto nelze aplikovat ani judikaturu k této problematice se upínající (srov. negativní vymezení u katalogu správních trestů v Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha: C. H. Beck, str. 421, kdy omezení povolení není považováno za trest).

23. Pokud žalobce v žalobě uvádí, že příslušné veřejnoprávní povolení ze dne 15.7.2008 bylo vydáno v souladu s příslušnými právními předpisy, pak podle názoru soudu o takovém závěru není sporu. Podstatou zde přezkoumávaného správního rozhodnutí není skutečnost, že v době vydání příslušného povolení v roce 2008 nebyly splněny zákonné podmínky, ale skutečnost, že zákonné podmínky se v průběhu času změnily – v tomto případě došlo k vydání příslušné vyhlášky obce, která tyto podmínky změnila, když vymezila území, kde příslušná zařízení nemohou být umístěna. Proto bylo již přiznané povolení odňato, nikoliv z toho důvodu, že by v okamžiku jeho vydání nebyly splněny zákonné podmínky.

24. V dalším žalobním bodě žalobce namítal, že byl zkrácen na svém procesním právu podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, což konkrétně spatřoval v tom, že mu nebylo oznámeno doplnění podkladů rozhodnutí, ač o to žádal podáním ze dne 3.7.2013. Z obsahu předloženého správního spisu je patrné, že žalobci byla zaslána výzva, aby se případně vyjádřil k podkladům rozhodnutí, přičemž žalobce se k řízení vyjádřil podáním ze dne 4.7.2013. Podle názoru soudu tak k žádnému omezení práva žalobce vyjádřit se k podkladům rozhodnutí nedošlo – žalobce byl informován o možnosti využít tohoto svého práva, a k věci se konkrétně vyjádřil, přičemž správními orgány bylo jeho vyjádření posouzeno. V příslušném úkonu správního orgánu, v němž byl žalobce o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vyrozuměn, bylo konkrétně uvedeno, čeho se správní řízení týká (umístění příslušných zařízení na konkrétním místě, přičemž důvodem pro správní řízení je obecně závazná vyhláška města Domažlice č. 3/2012, s nímž je toto povolení v rozporu). Podle názoru soudu tak bylo dostatečně patrné, o jaké řízení se jedná a žalobce měl možnost do podkladů rozhodnutí nahlédnout. Pokud tak neučinil, je to jeho právem a jeho rozhodnutím, ale nelze tuto skutečnost klást k tíži správním orgánům. Ohledně skutečnosti, kterou uváděl žalobce v rozkladu, tedy že se neměl možnost vyjádřit k podání města Domažlice, které bylo do spisu doplněno až po vydání shora zmíněné výzvy, aby se žalobce ve lhůtě 21 dnů k řízení vyjádřil, soud uvádí, že podle jeho názoru se nejednalo o podklad pro rozhodnutí, tak jak jej má na mysli správní řád, tedy ve smyslu důkazního prostředku, neboť v tomto vyjádření město Domažlice pouze uvedlo již dříve známou skutečnost (kvůli níž bylo příslušné správní řízení zahájeno), že vydalo obecně závaznou vyhlášku obce. Podle názoru soudu se tak jednalo pouze o potvrzení skutečnosti obecně známé, tedy právní úpravy, která byla jak správním orgánům, tak žalobci, známa již v době zahájení řízení a výzvy k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí. Pro úplnost soud dodává, že obecně závazná vyhláška obce je právním předpisem, tedy nemůže být podkladem pro rozhodnutí ve smyslu ust. § 50 odst. 1 správního řádu.

25. V posledním žalobním bodě žalobce napadá přijetí novely loterního zákona, konkrétně ust. § 50 odst. 4, a namítá, že tato novelizace byla provedena v rozporu s přístupovými dohodami k ES. Jak bylo uvedeno již shora v odůvodnění tohoto rozsudku, soud při hodnocení této skutečnosti odkazuje na argumentaci, kterou uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24.2.2015, čj. 6 As 285/2014-32, s níž se ztotožňuje a z ní vychází. Vzhledem k tomu, že ani v tomto případě nelze nalézt žádnou skutečnost, na jejímž základě by se dalo uvažovat, že musí být uplatňováno právo Unie, soud ani této žalobní námitce nepřisvědčil.

26. V dané věci tak soud uzavírá, že podanou žalobu nepovažuje za důvodnou a proto ji zamítl (ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.).

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Vzhledem k tomu, že žalovanému státu tyto nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.

Poučení