6 Af 55/2019– 83

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: BH Securities a.s., se sídlem Na Příkopě 848/6, Praha 1, IČ: 601 92 941, zastoupen Mgr. Pavlem Wenzlem, advokátem, se sídlem Voršilská 130/10, Praha 1, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 864/28, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 10. 10. 2019, č.j. 2019/107065/CNB/110, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 10. 10. 2019, č.j. 2019/107065/CNB/110 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo k rozkladu žalobce změněno rozhodnutí žalované ze dne 26. 6. 2019, č.j. 2019/72242/570 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že ve výroku v části A. (ii) byl doplněn odkaz na ustanovení právního předpisu, a ve zbytku bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 5.000.000 Kč za několik přestupků podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPKT“).

2. Žalobce v podané žalobě předně namítal neurčitost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť prvostupňové rozhodnutí neobsahuje v případě bodu (i) výroku A popis skutku (skutkovou větu), který by dostatečně určitě a dostatečným způsobem individualizoval protiprávní jednání žalobce tak, aby nebylo zaměnitelné s jiným jednáním v rozhodné době. Tento výrok totiž neuvádí, jaké „postupy a pravidla měl žalobce správně zavést“; je pouze konstatováno, že žalobce „požadovaná pravidla a postupy nezavedl.“ Žalovaná tak ve svých rozhodnutích nedostála požadavkům kladeným na výrok správního rozhodnutí judikaturou Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“). Žalobce zdůraznil, že právní předpis konkrétní postup výslovně nestanoví, a je proto jej třeba vždy stanovit individuálně; v tomto směru pak v napadeném rozhodnutí chybí správní úvaha. Závěr bankovní rady, že není povinností správního orgánu zdůvodňovat, jak měl účastník řízení správně postupovat, žalobce uznal jako obecně správný, nicméně v případě aplikace tzv. otevřené právní normy neplatný. Obdobné námitky pak žalobce vznesl i v bodu (ii) výroku A prvostupňového rozhodnutí – zde správní orgán přesně popsal, co žalobce zákazníkům prezentoval, ale nepopsal, co prezentovat žalobce správně měl.

3. Žalobce dále namítal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, a to s odkazem na ustanovení § 2, § 3 a § 50 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Správní orgán I. stupně dle žalobce provedl pouze listinné důkazy a důkaz výslechem svědka , který provedl z vlastní iniciativy; nebyly však vůbec provedeny důkazy navrhované žalobcem, které žalobce považoval za nezbytné k řádnému zjištění skutkového stavu věci. Nadto i z nařízeného výslechu je dle žalobce zjevné, že se správní orgán I. stupně zaměřil jen na zjišťování skutečností v neprospěch žalobce.

4. V dalším žalobním bodu žalobce namítal, že řízení bylo vedeno neúměrně dlouho a že nebyla dodržena lhůta dle ustanovení § 71 správního řádu, čímž byl zkrácen na svých právech. Odmítl argument žalované, že správní orgán I. stupně několikrát vyhověl žádosti žalobce o prodloužení lhůty a že i sám žalobce „přispěl“ k délce řízení. V této souvislosti žalobce upozornil zejména na prodlevu mezi doplněním podkladů ze strany žalobce dne 14. 11. 2017 a reakcí správního orgánu I. stupně dne 24. 5. 2018.

5. Dále žalobce namítal nepřiměřenou výši uložené pokuty a její nepřezkoumatelnost. Žalobce dovodil ze zásady obsažené v ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu povinnost v odůvodnění správního rozhodnutí identifikovat a popisovat obdobná rozhodnutí a jejich závěry tak, aby bylo patrné dodržení této zásady. Prvostupňové rozhodnutí však takové úvahy neobsahuje, a proto je dle žalobce nepřezkoumatelné. Bankovní rada pak dle žalobce pochybila, když uvedla, že není povinností správního orgánu I. stupně uvádět konkrétní srovnatelná rozhodnutí, která tvoří „skutkový základ“ pro naplnění povinnosti dle ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu. Žalobce připustil, aby správní orgán ve svém rozhodnutí zmínil v obecnější (věcné, osobní i časové) rovině alespoň určité kategorie určitých rozhodnutí, kategorie postihovaných deliktních jednání, druhy sankcí a výměry pokut. Žalobce uvedl, že sám „zmapoval“ několik dalších rozhodnutí žalované, které dokládají neodůvodněné úvahy žalované ohledně výměry stanovené sankce, založené na odlišných východiscích, než použitých v jiných případech, aniž by k tomu existoval racionální a věcný důvod. Žalobce mezi obdobné případy uvedl a) rozhodnutí žalované ze dne 27. 6. 2019, č.j. 2019/73041/570, kterým byla společnosti Colosseum, a.s., IČ: 251 33 454, uložena pokuta ve výši 100.000 Kč (dále jen „rozhodnutí Colosseum“), b) rozhodnutí žalované ze dne 6. 2. 2019, č.j. 2019/14432/570, kterým byla společnosti Conseq Investment Management, a.s., IČ: 264 42 671, uložena pokuta ve výši 500.000 Kč (dále jen „rozhodnutí Conseq“), a c) rozhodnutí žalované ze dne 28. 2. 2019, č.j. 2019/23821/570, kterým byla společnosti Fair Credit International, SE, IČ: 044 24 115, uložena pokuta ve výši 10.000.000 Kč (dále jen „rozhodnutí FCI“).

6. V rámci tohoto žalobního bodu uplatnil žalobce několik dílčích žalobních bodů. Nejprve namítal odlišný způsob hodnocení závažnosti deliktního jednání. Uvedl, že na rozdíl od rozhodnutí Conseq a Colosseum správní orgán dovodil „vysokou společenskou škodlivost“ deliktního jednání, kterou ale nijak neodůvodnil. Bankovní rada výše uvedené odůvodnila tím, že protiprávní jednání žalobce mělo systémovou povahu; nicméně tato skutečnost byla dána i u rozhodnutí Conseq a dlouhé porušování bylo shledáno také u společnosti FCI.

7. Dále k odlišnému hodnocení způsobu spáchání deliktního jednání namítal, že jeho protiprávní jednání uvedené ve výroku A. prvostupňového rozhodnutí pod bodem (ii) a písm. b), c), e) a f) bylo zjištěno správním orgánem z telefonní komunikace nahrávané žalobcem v souladu se zákonem, zatímco společnost Conseq ani telefonní komunikaci nenahrávala, a proto na její jednání mělo být nahlíženo jako na závažnější. Jednání této společnosti tak mělo vést k uložení vyšší pokuty než v případě žalobce. Uložením rozdílných pokut (500.000 Kč vs. 5.000.000 Kč) pak dle žalobce žalovaná motivuje svojí praxí k nepořizování záznamů spíše než k jejich pořizování.

8. V dalším podbodu žalobce namítal odlišný způsob hodnocení následků deliktního jednání. Uvedl, že všechna posuzovaná jednání mají charakter ohrožovacích deliktů, avšak pouze v jeho případě žalovaná zmínila vzniklé či hrozící škody na majetku zákazníků, které však podrobně nepopsala a neodůvodnila. Ve vztahu k hrozícím ztrátám zákazníků investujících do dluhopisů vydaných společností TABUC–PACK s.r.o. a společnosti ZOOT a.s. je zmínka o významné ztrátě investorů dle žalobce nepřezkoumatelná; jedná se o pouhou spekulaci. Dále žalobce obsáhle rozebral rozhodnutí FCI s tím, že v případě této dle jeho slov „neregulované“ společnosti jsou přístup, hloubka kontroly a intenzita argumentace ze strany žalované pouze formální a ignorující podstatu ochrany zájmů věřitelů společnosti FCI.

9. Dále žalobce namítal odlišné hodnocení přitěžujících okolností. Uvedl, že jedinou přitěžující okolností, ke které správní orgán I. stupně přihlédl, byla skutečnost, že se žalobce dopustil ve vícečinném souběhu více správních deliktů. K vícečinnému souběhu však došlo i v dalších odkazovaných rozhodnutích, nadto v případě společnosti Colosseum bylo přihlédnuto i k sankční minulosti této společnosti. Správní orgán I. stupně sice k sankční minulosti žalobce nepřihlédl, nicméně mu uložil mimořádně vysokou pokutu, tj. není zřejmé, jak přesně byla sankční historie žalobce (ne)zohledněna.

10. Dále žalobce uplatnil námitky k odlišnému hodnocení polehčujících okolností. Zde namítal neodůvodněné rozdíly v jejich hodnocení, když v jeho případě nebylo přihlédnuto ke spolupráci se správním orgánem ani k tomu, že některé vytýkané nedostatky žalobce uznal. Uvedl, že uznání chyby ze strany společnosti Conseq nelze bez dalšího hodnotit jako polehčující okolnost, přičemž zdůraznil, že vždy vyhověl všem dotazům a žádostem správního orgánu I. stupně. Dále namítal, že své postupy týkající se dluhopisů zlepšil, což je zřejmé z jeho podání ze dne 20. 7. 2017; i přesto tato snaha nebyla ze strany žalované považována za dostatečnou.

11. Žalobce poté k odlišnému hodnocení majetkových poměrů namítal, že v jeho případě přihlédl správní orgán k výši vlastního kapitálu ke dni 31. 12. 2018, který činil 299.770.000 Kč, zatímco v případě společností Colosseum a Conseq hodnotil jejich hospodářské výsledky; v případě společnosti FCI pak bylo přihlédnuto jednak k výši vlastního kapitálu, jednak k výši tržeb za prodej vlastních výrobků a služeb. Uvedl, že v roce 2018 dosáhl ztráty ve výši 26.070.000 Kč.

12. V posledním podbodu tohoto žalobního bodu pak žalobce provedl podrobnou komparaci s rozhodnutím FCI.

13. V dalším žalobním bodu žalobce uplatnil námitky k doplnění správního spisu. Uvedl, že v průběhu řízení opakovaně vyzýval správní orgán I. stupně, aby mu poskytl možnost seznámit se se všemi podklady, zejména poukazoval na skutečnost, že správnímu orgánu musely být známy a musely být k dispozici i další podklady z výkonu dohledu. V době po vydání prvostupňového rozhodnutí a dokonce po předložení spisu bankovní radě byl však žalobce vyrozuměn, že do spisu byly založeny další podklady. Žalobci tak nebyla dána možnost vyjádřit se ke všem podkladům, z nichž správní orgán I. stupně vycházel. Tento vadný procesní postup pak nemohl dle jeho názoru být napraven tím, že mu byla bezprostředně před rozhodováním bankovní rady dána možnost se k novým podkladům vyjádřit.

14. Žalobce rovněž namítal nespojení dvou souběžně vedených správních řízení. Namítal, že správní orgán I. stupně nevyhověl jeho návrhu a nespojil správní řízení, ve kterém bylo vydáno napadené rozhodnutí, s dalším řízením vedeným pod sp.zn. Sp/2013/12/573, ve kterém byla žalobci uložena pokuta ve výši 10.000.000 Kč, která byla následně úspěšně žalobcem napadena správní žalobou (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 18. 1. 2018, č.j. 11Af 48/2015–62). Spojení řízení bylo dle žalobce možné a vhodné, nadto byl nespojením řízení zkrácen na svých právech tím, že o všech jeho záležitostech nebylo rozhodnuto bez zbytečného odkladu. Dále namítal, že správní orgán I. stupně nesmí vyčkávat v předchozím řízení na rozhodnutí NSS o kasační stížnosti.

15. V posledním žalobním bodu pak žalobce namítal, že rozkladová komise doporučila prvostupňové rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Uvedl, že role rozkladové komise spočívá v posílení nezávislosti, objektivitě a realizaci zásady materiální pravdy. Ačkoli není návrh rozkladové komise pro bankovní radu závazný, v praxi se názoru rozkladové komise přikládá vysoký význam. Zdůraznil, že rozkladová komise zcela jistě shledala závažné vady prvostupňového rozhodnutí, jinak by po poradě nepřijala usnesení, kterým navrhla prvostupňové rozhodnutí zrušit. Bankovní rada pak doporučení rozkladové komise nijak nereflektovala a ani v napadeném rozhodnutí neuvedla, z jakého důvodu k návrhu rozkladové komise nepřihlédla, ani z jakého důvodu rozkladová komise návrh na zrušení prvostupňového rozhodnutí vůbec přijala, což snižuje pohled na objektivitu napadeného rozhodnutí.

16. Závěrem pak žalobce navrhoval provést výslechy 8 svědků, kteří se podíleli u něj na nabízení dluhopisů, což je dle žalobce nezbytné k celkovému posouzení procesu nabízení dluhopisů a jeho správného pochopení v kontextu.

17. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud zrušil jednak žalobou napadené rozhodnutí, jednak rozhodnutí prvostupňové. Zároveň z procesní opatrnosti navrhl postup podle ustanovení § 78 odst. 2 s.ř.s.

18. Žalovaná v písemném vyjádření k podané žalobě navrhovala její zamítnutí.

19. K námitce neurčitosti a nepřezkoumatelnosti odkázala body 58 a 66 napadeného rozhodnutí s tím, že ve výroku sankčního rozhodnutí není třeba uvádět žádoucí zákonem vyžadované chování. Požadovaný stav je totiž popsán přímo v zákoně. Dále žalovaná zdůraznila, že výrok prvostupňového rozhodnutí splňuje všechny náležitosti vymezené judikaturou NSS. Pokud jde o výrok (i) části A., tak je zde uvedeno: 1.) ve vztahu ke kterým investičním cenným papírům (nabízeným rizikovým dluhopisům), 2.) v jakém období a 3.) v rámci poskytování konkrétně uvedených investičních služeb ze strany žalobce došlo k tomu, že 4.) žalobce nezavedl a neudržoval pravidla a postupy týkající se nabízení dluhopisů, komunikace a informování o konkrétních (specifických) rizicích spojených s dluhopisy atd. Na výrokovou část pak navazuje podrobné odůvodnění na str. 8 až 27 prvostupňového rozhodnutí. I výrok (ii) části A. prvostupňového rozhodnutí má dle žalované všechny náležitosti; navazuje na něj odůvodnění na str. 27 až 45 prvostupňového rozhodnutí. Dle žalované je protiprávní jednání popsáno tak, že je zcela nepochybně nezaměnitelné s jiným jednáním; nadto pokud by do výroku byly uvedeny žalobcem požadované informace, pak není žalované zřejmé, jak by tato informace byla způsobilá zajistit lepší individualizaci protiprávního jednání žalobce. Dle žalované se pak závěry a požadavky na výrokovou část kladené judikaturou neliší podle toho, zda jde o otevřenou právní normu, či nikoli. K tomu, jak žalobce řídil střety zájmů, žalovaná odkázala na bod 65 napadeného rozhodnutí, a uvedla, že povinnost dle ustanovení § 12 písm. b) body 1 a 3 ZPKT je nutno vykládat tak, že zákonem požadované postupy mají být funkční, nikoli pouze formální.

20. K námitkám ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu žalovaná odkázala na bod 36 napadeného rozhodnutí, kde se vyjádřila k nadbytečnosti žalobcem navrhovaných výslechů. K výslechu zákazníka žalobce žalovaná odkázala na bod 37 napadeného rozhodnutí a uvedla, že postihovaná pochybení žalobce vyplývají z písemných listin založených ve spise, a jsou průkazná i bez výslechu tohoto svědka. Z výslechu tohoto svědka nevyplynuly žádné nové relevantní skutečnosti pro případ žalobce; skutečnost, že byl svědek poškozen investicí, kterou mu nabídl žalobce, nezakládá dle žalované bez dalšího nepoužitelnost jeho svědecké výpovědi. Dále žalovaná odmítla spekulace žalobce o skrytých motivech žalované při provádění dokazování. Rovněž zdůraznila, že skutkové závěry žalobce nezpochybnil, srov. bod 6 doplnění rozkladu ze dne 26. 7. 2019. Dle žalované tak byl dostatečně prokázán způsob nabízení rizikových dluhopisů zákazníkům.

21. K námitce týkající se neúměrné délky řízení žalovaná uvedla, že na jedné straně žalobce namítá nepřiměřenou délku řízení, na druhé straně se dovolává spojení s jiným složitým řízením, což by nepochybně vedlo k dalším prodlevám s vydáním rozhodnutí. Nadto šlo o případ mimořádně náročný na dokazování. V podrobnostech pak žalovaná odkázala na body 38 až 40 napadeného rozhodnutí a na soudní judikaturu.

22. K námitkám ohledně nepřiměřené výše pokuty a její nepřezkoumatelnosti žalovaná odmítla, že je povinna ve svých rozhodnutích uvádět jiná obdobná sankční rozhodnutí tak, aby doložila, že dostála povinnosti dle ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu. V této souvislosti odkázala na judikaturu NSS. Ke třem případům, na které odkázal žalobce, žalovaná uvedla, že se jedná o rozhodnutí v jiných věcech, za jiných skutkových okolností, že byly projednávány jiné delikty a byla dána jiná závažnost a jiná majetková situace. Dle žalované šlo proto o neporovnatelné případy. S konkrétními námitkami se žalovaná vypořádala na str. 20 až 31 napadeného rozhodnutí. Dále zdůraznila, že v případě společnosti Conseq šlo o nedostatečné zjišťování informací od zákazníků, o neprovádění systematické kontroly investičních zprostředkovatelů a nenahrávání komunikace se zákazníky na některé mobilní telefony, nesplnění informační povinnosti ohledně přijatých pokynů, resp. chyby ve vykazovaných informací. Nicméně byly zde výrazné polehčující okolnosti, což vedlo nakonec žalovanou k uložení pokuty ve výši 500.000 Kč. V případě společnosti Colosseum šlo o porušení vnitřního předpisu ve vztahu k jednomu zákazníkovi, absence vyhodnocení investičního zákazníků ve dvou případech z patnácti, neabsolvování e–learningového kurzu zákazníky, ačkoli to vyžadoval vnitřní předpis k způsobu poskytování služby a dále nezajištění rekonstruovatelnosti a možnosti zpětného vysledování schvalovacích a rozhodovacích procesů. Další delikt spočíval v použití nepravdivých a zavádějících informací vůči jednomu konkrétnímu zákazníkovi. Menší závažnost jednání společnosti Colosseum našla svůj výraz v relativně nižší sankci 100.000 Kč. V případě společnosti FCI pak šlo o závažný delikt neuveřejnění prospektu při veřejné nabídce cenných papírů a o tzv. černé bankovnictví, tj. nabízení cenných papírů bez schváleného prospektu a výkon činnosti spočívající v neoprávněném přijímání vkladů bez potřebného povolení. Tedy šlo o závažný delikt a byla uložena sankce 10.000.000 Kč, tj. dvojnásobek sankce uložené žalobci. Ve vztahu k námitce ohledně nepřiměřenosti uložené pokuty odkázala žalovaná na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí (str. 51 až 55) a napadeného rozhodnutí (str. 18 až 20) a rovněž také na judikaturu NSS.

23. K odlišnému způsobu hodnocení závažnosti deliktního jednání žalovaná odkázala na body 85 až 88 napadeného rozhodnutí s tím, že žalobce citoval z odůvodnění napadeného rozhodnutí výběrově. Dle žalované je zřejmé, že to, co bylo odlišné od jiných případů, je ta skutečnost, že konzervativním zákazníkům byly nabízeny dluhopisy emitentů, o jejichž nepříznivé hospodářské situaci žalobce věděl, přičemž o těchto dluhopisech byly sdělovány informace, které byly v řízení vyhodnoceny jako nepravdivé, neúplné, klamavé, nebo byly poskytnuty informace pravdivé, ale v zavádějícím kontextu, to vše nadto v situaci, kdy byl žalobce ve střetu zájmů, když pobíral od emitentů těchto rizikových a spekulativních dluhopisů odměnu. Ke střetu zájmů a prvku systémovosti odkázala žalovaná na bod 65 napadeného rozhodnutí. Vědomost žalobce o špatné situaci emitentů byla prokázána správním orgánem I. stupně zcela na jisto.

24. K odlišnému hodnocení způsobu spáchání deliktního jednání žalovaná odkázala na bod 91 a 92 napadeného rozhodnutí s tím, že zde zdůraznila relevantní okolnosti odlišující případ žalobce od případu společnosti Conseq.

25. K odlišnému hodnocení následků deliktního jednání žalovaná odkázala na body 97 až 101 napadeného rozhodnutí s tím, že finanční ztráty zákazníků správní orgán I. stupně podrobně nepopisoval a nevyčísloval v odůvodnění rozhodnutí, protože výše finančních ztrát třetích osob nepředstavuje u ohrožovacího deliktu něco, co by bylo nutné posuzovat. Tato informace v prvostupňovém rozhodnutí jen dokládala, že se ohrožení v konkrétním případě materializovalo, tj. že ke ztrátám na majetku třetích osob skutečně došlo. Dále uvedla, že úvahy a otázky žalobce týkající se společnosti FCI jsou úvahami a otázkami, které nejsou předmětem soudního přezkumu v její věci. Zdůraznila však, že nemohla sankcionovat porušování pravidel stanovených regulovaným osobám, tj. osobám s povolením působit na finančním trhu, u osoby (společnosti FCI), jež regulována není.

26. K odlišnému hodnocení přitěžujících okolností žalovaná odkázala na body 103 až 106 napadeného rozhodnutí. Odmítla snahu žalobce vybrat jeden dílčí aspekt poukazující na závažnost deliktu a ten srovnávat s jiným obdobným, avšak stále dílčím aspektem u jiného sankčního rozhodnutí. Dle žalované je vše nutné posuzovat v kontextu. Např. společnost Conseq nenabývala do portfolií svých zákazníků rizikové spekulativní dluhopisy, nebylo prokázáno poskytování nepravdivých, klamavých informací v takovém rozsahu, ani vystupování na obou stranách obchodu (zastupování emitentů, pobírání odměn za distribucí dluhopisů a zároveň zákazníků, kterým byla investice do dluhopisů doporučována, přestože šlo o konzervativní zákazníky a rizikové a spekulativní dluhopisy), tato společnost také poskytovala při objasňování protiprávního jednání nadstandardní spolupráci atd. Odlišujících kritérií je navíc dle žalované mnohem více, případy porovnávané žalobcem proto nejsou srovnatelné.

27. K odlišnému hodnocení polehčujících okolností žalovaná odkázala na body 112 až 117 napadeného rozhodnutí s tím, že ne každá spolupráce zakládá polehčující okolnost, jak vyplývá i ze soudní praxe. Rozdíly mezi hodnocení spolupráce poskytované ze strany žalobce a ze strany společnosti Conseq jsou pak popsány v bodu 114 napadeného rozhodnutí. Žalobce zjištěná pochybení bagatelizoval nebo popíral a teprve vedle toho uznával nedostatky a dokládal též zlepšení postupů či změny informačních materiálů. Uvedla, že žalobce činil nápravu až pod tlakem důkazního materiálu, náprava tedy nebyla činěna v zájmu zákazníků, ale až z obavy o uložení sankce. Rovněž pak není pravda, že by se správní orgán I. stupně hodnocení zlepšení žalobce nezabýval.

28. K odlišnému hodnocení majetkových poměrů žalovaná uvedla, že pokuty neukládá na základě majetkových poměrů bez dalšího, ale za protiprávní jednání, jehož skutková podstata je popsána v příslušném zákonném ustanovení. Nelze smysluplně očekávat, že bude správní orgán prvního stupně při stanovení sankce odhlížet od závažnosti správního deliktu a bude jen porovnávat horní hranice peněžitých sankcí a vlastní kapitál účastníků řízení, či že v případě ztráty za rok předcházející uložení sankce upustí od uložení pokuty či ji výrazně sníží na hodnotu akceptovatelnou delikventem, když v posuzovaném případě žalobce dříve připustil, že by za přiměřenou považoval pokutu do 1.000.000 Kč. Majetkové poměry je nutné vždy hodnotit na základě dostupných údajů o hospodářské situaci účastníka řízení. K namítané nepřiměřenosti žalovaná odkázala na skutečnost, že žalobce obdržel odměny a úplaty za distribuci rizikových dluhopisů ve výši 10,7 mil. Kč. Ke kritériu objektivizace ve vztahu k majetkovým poměrům pak poukázala na závěry NSS.

29. Ke komparaci s rozhodnutím FCI žalovaná odkázala na body 127 až 132 napadeného rozhodnutí, z čehož vyplývá, že tyto námitky byly v napadeném rozhodnutí vypořádány. Zároveň s odkazem na judikaturu žalovaná podotkla, že není povinna v odůvodnění rozhodnutí odpovídat na každou jednotlivou, dílčí námitku.

30. K námitce ohledně doplnění správního spisu žalovaná odkázala na body 142 až 147 napadeného rozhodnutí s tím, že není pravdou, že by správní orgán I. stupně doplňoval do správního spisu nové listiny, ani to, že by doplnění spisu mělo dokládat nespravedlivý přístup vůči žalobci. Uvedla, že přípis ze dne 9. 9. 2019, č.j. 2019/92926/CNB/110 byl odeslán ze strany správního orgánu II. stupně, který si v návaznosti na námitku žalobce uplatněnou v řízení týkající se možné prekluze jeho protiprávního jednání vyžádal předložení všech listin týkajících se prošetřování žalobce ze sekce dohledu nad finančním trhem. Z doplnění předmětných listin dle žalované nelze dovozovat, že by byl jakkoli změněn skutkový stav či byla zpochybněna právní kvalifikace protiprávního jednání žalobce. Doplněné listiny se totiž vztahovaly výlučně k posouzení námitky prekluze, která nebyla shledána důvodnou.

31. K námitce týkající se nespojení dvou souběžně vedených správních řízení žalovaná uvedla, že žádostí o spojení dvou právně i skutkově náročných řízení vedených o různých předmětech, kdy jedno z řízení je ve fázi soudního přezkumu a druhé vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí, je zjevně žalobcem sledována obstrukce a protahování řízení, nikoli zákonnost. Důvody pro spojení dvou věcně nesouvisejících řízení dle žalované nebyly dány. K této námitce žalovaná blíže odkázala na body 46 až 50 napadeného rozhodnutí.

32. K námitce ohledně nerespektování doporučení rozkladové komise žalovaná zdůraznila, že rozkladová komise je poradním orgánem bankovní rady žalované; tj. nerozhoduje, ale radí. Bankovní rada žalované, která rozhoduje, pak důvody, na základě kterých založila své rozhodnutí, uvedla v žalobou napadeném rozhodnutí. Dle žalované bylo podstatné se v napadeném rozhodnutí vypořádat s námitkami žalobce, nikoli polemizovat s doporučením či důvody doporučení rozkladové komise. Dále konstatovala, že dle správního řádu má být rozklad rozkladovou komisí před rozhodnutím projednán, avšak doporučením rozkladové komise není bankovní rada vázána. V podrobnostech pak žalovaná odkázala na několik rozsudků NSS.

33. K návrhu na provedení dokazování žalovaná uvedla, že je považuje za účelové a nedůvodné, neboť způsob, jakým docházelo k nabízení dluhopisů, byl ve správním řízení prokázán; srov. spisový materiál. Ostatně i sám žalobce v doplnění rozkladu ze dne 26. 7. 2019 uznal, že skutková zjištění ohledně toho, co přesně prezentoval v informačních materiálech předkládaných zákazníkům a v rámci komunikace se zákazníky (či potenciálními zákazníky), na nichž je založena část výroku A. pod bodem (ii) prvostupňového rozhodnutí, jsou s přihlédnutím k rozsahu provedeného dokazování správná. Žalovaná k rozsahu provedeného dokazování a pochopení způsobu nabízení dluhopisů retailovým zákazníkům žalobcem v kontextu odkázala na dokumenty a nahrávky komunikace se zákazníky založené ve správním spisu.

34. K návrhu žalobce na moderaci sankce pak žalovaná uzavřela, že uložila pokutu ve výši, která odpovídá závažnosti deliktu žalobce, která není pro žalobce likvidační, a není ani nepřiměřená. Tato pokuta se pak ani nevymyká rozhodovací praxi žalované. Uvedla, že plně a podrobně zohlednila kritéria pro uložení sankce – srov. body 111 až 120 prvostupňového rozhodnutí a body 68 až 72 napadeného rozhodnutí. Ohledně posuzování návrhu na moderaci sankce pak žalovaná odkázala na judikaturu NSS.

35. Dne 24. 1. 2022 byla soudu doručena replika žalobce, ve které k námitce neurčitosti a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 18. 1. 2018, č.j. 11 Af 48/2015–62, týkající se týchž účastníků řízení, a na další rozsudky NSS. K bodu (i) výroku A. prvostupňového rozhodnutí žalobce dodal, že právě z důvodu, že se jedná o otevřenou právní normu, tak je nutné klást zásadní důraz na to, jak je skutek popsán, aby pod danou normu mohl být subsumován, tj. musí být přesně popsáno, jakým konkrétním jednáním nebo nejednáním zjištěným v návaznosti na dokazování byla norma porušena. Odkazy na odůvodnění rozhodnutí pak dle žalobce nemohou obstát, neboť skutek má být vymezen ve výroku rozhodnutí. Dále uvedl, že z prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že (i) měl zavedena pravidla a postupy pro zjišťování a řízení střetu zájmů formou vnitřního předpisu; (ii) svým klientům předkládal specifické „analýzy střetu zájmů“, jakož i další informační materiály na CD i fyzicky; (iii) v písemných podkladech upozorňoval na svou angažovanost jako manažer emise a že za úpis dluhopisu klientem obdržet úplatu; (iv) upozorňoval explicitně, že dluhopisy nejsou veřejně obchodovatelné; (v) prováděl související kontroly; (vi) správní orgán je nehodnotil jako dostatečné. Dle žalobce tento rozpor mezi odůvodněním a zněním výroku pak vede k nepřezkoumatelnosti výroku. K bodu (ii) výroku A., písm. a), b), d) a e) prvostupňového rozhodnutí žalobce uvedl, že ve výroku není uvedeno žádné z podstatných rizik, na která dle žalované neupozorňoval; ta byla pouze demonstrativně uvedena v odůvodnění. K bodu (ii) výroku A., písm. g) prvostupňového rozhodnutí žalobce uvedl, že popis skutku není uveden takovým způsobem, aby bylo možné subsumovat „uvedení záporného finančního ukazatele číslem v závorce“ (dle žalobce jde o naprosto běžný způsob uvádění záporných finančních ukazatelů ve výkazech) pod porušení povinnosti „nepoužívat nejasné, nepravdivé, zavádějící nebo klamavé informace.“

36. K námitce ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu žalobce v replice odkázal na rozsudek NSS ze dne 13. 11. 2009, č.j. 5 As 29/2009–48, týkající se zásady volného hodnocení důkazů, s tím, že žalovaná měla ve smyslu materiální pravdy a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o správní trestání, přihlédnout k důkaznímu návrhu žalobce. Dále žalobce upozornil na selektivní argumentaci žalované k výši pokuty, kterou on nám považuje za nepřiměřeně vysokou. Uvedl, že i z vyjádření žalované vyplývá, že přístup k žalobci byl v posuzovaném případě rozdílný bez zřejmého důvodu. K námitce ohledně nespojení řízení žalobce dodal, že žalovaná bezdůvodně v řízení Sp/2013/12/573 již 4 roky nic nečiní, čímž jsou porušována práva žalobce.

37. Při ústním jednání konaném před soudem dne 17. 2. 2022 zástupce žalobce odkázal na podanou žalobu a shrnul základní argumenty.

38. Žalovaná při ústním jednání uvedla, že citace žalobce z výroku prvostupňového rozhodnutí jsou nepřesné a vytržené z kontextu. Výrok prvostupňového rozhodnutí tak označila za určitý, konkrétní a odpovídající judikatuře. K argumentu žalobce, že měl zavedena funkční pravidla pro zjišťování střetů zájmů formou vnitřního předpisu, žalovaná uvedla, že toto nikdy nepopírala, neboť dle ní tato pravidla nepamatovala na střet zájmů při prodeji dluhopisů. Dále podrobně popsala daný případ. Zdůraznila, že navrhované výslechy by nic nového k věci nepřinesly. K argumentaci ohledně nespojení řízení uvedla, že není dána povinnost spojit dvě řízení, pokud nejsou splněny podmínky stanovené zákonem, což v daném případě nebyly. Ke komparaci s jinými rozhodnutími žalovaná uvedla, že se správní praxe vyvíjí, že byly postihovány jiné osoby s jinou majetkovou situací a za jiná pochybení. Podotkla, že žalobce dostal pokutu ve výši 5 mil. Kč, ale na provizích od emitentů za distribuci dluhopisů obdržel částku cca 10,7 mil. Kč, k čemuž je také třeba přihlížet. Dále uvedla, že uplatňování procesních práv a plnění procesních povinností nelze považovat bez dalšího za nadstandardní spolupráci.

39. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

40. Žalovaná zahájila dne 21. 4. 2017 se žalobcem správní řízení (a) pro podezření, že v rámci poskytování investičních služeb při emisi dluhopisů společnosti TABUC–PACK s.r.o. (dluhopisy TABUC–PACK 8,50/18) nezavedl a neudržoval postupy při zjišťování střetu zájmů; (b) pro podezření, že žalobce při komunikaci a prezentaci těchto umisťovaných a umístěných dluhopisů poskytoval zákazníkům nejasné, nepravdivé, zavádějící nebo klamavé informace. Správní orgán I. stupně následně v návaznosti na provedené šetření vztahující se k dalším dluhopisům nabízeným žalobcem (dluhopisy LentiKat’s a.s. 9,5 %/2018 a dluhopisy ZOOT 6,50/2020) rozšířil předmět zahájeného řízení v části týkající se střetu zájmů při poskytování investičních služeb a v části týkající se prezentace investičních nástrojů a informování zákazníků také ve vztahu k těmto dluhopisům. Předmět správního řízení pak byl dále rozšíření o (c) pochybení a nedostatky týkající se uchování a pořizování záznamů komunikace s (potenciálními) zákazníky a (d) nedostatky při vedení deníku obchodníka s cennými papíry.

41. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 26. 6. 2019, č.j. 2019/72242/570, byla žalobci ve výroku A. uložena podle ustanovení § 157 odst. 14 písm. c) ZPKT pokuta ve výši 5.000.000 Kč za to, že – jednáním specifikovaným pod bodem (i) porušil povinnost podle ustanovení § 12 písm. b) bodů 1 a 3 ZPKT, ve znění účinném do 2. 1. 2018, tj. povinnost obchodníka s cennými papíry k zajištění obezřetného poskytování investičních služeb, pokud mu nebyla udělena Českou národní bankou výjimka podle čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, zavést a udržovat postupy při zjišťování a řízení střetu zájmů mezi obchodníkem s cennými papíry, jeho vedoucími osobami, vázanými zástupci a jeho zaměstnanci a zákazníky obchodníka s cennými papíry nebo jeho potenciálními zákazníky nebo potenciálními zákazníky obchodníka s cennými papíry navzájem; – jednáním specifikovaným pod bodem (ii) v rámci komunikace se zákazníky týkající se dluhopisů, konkretizovaných pod písm. a), b), c), d), e), f) a g), porušil ad písm. a), b), d) a e) povinnost podle ustanovení § 15a odst. 2 písm. b) ZPKT, tj. povinnost obchodníka s cennými papíry zajistit, aby obsah komunikace se zákazníkem, který není profesionálním zákazníkem, byl dostačující, přesný a nezdůrazňoval potenciální výnosy či výhody, které jsou spojeny s investiční službou nebo s investičním nástrojem, aniž by současně výrazně a objektivně upozorňoval na všechna podstatná rizika, která jsou nebo mohou být s investiční službou nebo investičním nástrojem spojena; ad písm. c), f) a g) porušil zákaz stanovený v ustanovení § 15a odst. 1 ZPKT, tj. zákaz stanovený obchodníkům s cennými papíry při komunikaci se zákazníkem, včetně osobního jednání nebo propagačního sdělení, týkající se investičních služeb nebo investičních nástrojů, používat nejasné, nepravdivé, zavádějící nebo klamavé informace; – jednáním specifikovaným pod bodem (iii) porušil povinnost podle ustanovení § 13 odst. 1 ZPKT a navazujícího ustanovení § 2 vyhlášky č. 231/2009 Sb., o náležitostech a způsobu vedení deníku obchodníka s cennými papíry a náležitostech a způsobu vedení evidence investičního zprostředkovatele, ve znění účinném do 2. 1. 2018, tj. povinnost obchodníka s cennými papíry vést deník, kterým se rozumí evidence přijatých pokynů k obstarání koupě, prodeje nebo jiného převodu investičních nástrojů a obchodů uzavřených na základě těchto pokynů, jakož i obchodů uzavřených obchodníkem s cennými papíry na vlastní účet; čímž se žalobce dopustil ad (i) správního deliktu podle ustanovení § 157 odst. 3 ZPKT, ad (ii) správního deliktu podle ustanovení § 157 odst. 2 písm. b) ZPKT, a ad (iii) správního deliktu podle ustanovení § 157 odst. 1 písm. a) ZPKT. Výrokem B. správní orgán I. stupně rozhodl o zastavení řízení ve věci skutkových zjištění, že žalobce jako obchodník s cennými papíry nepořizoval a neuchovával záznamy komunikace se zákazníky související s nabídkou, nákupem, případně prodejem dluhopisů TABUC–PACK 8,50%/2018, LentiKat’s a.s. 9,5%/2018 a ZOOT 6,50%/2020. Výrokem C. pak uložil žalobci uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč

42. V odůvodnění tohoto rozhodnutí nejprve žalovaná uvedla, že žalobce je obchodníkem s cennými papíry poskytujícím investiční služby na základě povolení s datem oprávnění k činnosti od 13. 12. 1993. Následně v bodech 2 až 4 shrnula průběh správního řízení a uvedla přehled rozhodné právní úpravy (body 5 až 7). Poté se žalovaná zabývala jednotlivými správními delikty žalobce, a to nejprve ve vztahu ad (i) řízení střetu zájmů při poskytování investičních služeb: skutková zjištění – body 8 až 14 dluhopisy LentiKat’s a.s. 9,5 %/2018, body 15 až 21 dluhopisy TABUC–PACK 8,50%/2018, body 22 až 28 dluhopisy ZOOT 6,50/2020; právní hodnocení – body 29 až 32; shrnutí námitek žalobce – body 33 až 44; a vyjádření žalované k těmto námitkám – body 45 až 59 prvostupňového rozhodnutí. Dále se žalovaná zabývala deliktem ad (ii) prezentace investičních nástrojů a informování zákazníků: skutková zjištění – body 60 až 64 dluhopisy LentiKat’s 9,5 % /2018, body 65 až 70 dluhopisy TABUC–PACK 8,50%/2018, bod 71 dluhopisy ZOOT 6,50/2020; právní hodnocení – body 72 až 75; shrnutí námitek žalobce – body 76 až 81; a vyjádření žalované k těmto námitkám – body 82 až 92. Poté se žalovaná zabývala deliktem ad (iii) deník obchodníka s cennými papíry: skutková zjištění – body 93 a 94; právní hodnocení – body 95 a 96; shrnutí námitek žalobce – bod 97; a vyjádření žalované k těmto námitkám – body 98 a 99.

43. V bodech 100 až 110 odůvodnění prvostupňového rozhodnutí se žalovaná vyjádřila k dalším námitkám a žádostem žalobce. Závěrem pak v bodech 111 až 120 žalovaná odůvodnila druh a výši uložené sankce.

44. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí dne 10. 7. 2019 rozklad, který dále doplnil podáními ze dne 26. 7. 2019, 28. 8. 2019 a 23. 9. 2019.

45. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 10. 10. 2019, č.j. 2019/107065/CNB/110, bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že: 1) v části A. (ii) výroku se za slovy „tedy porušila“ slova „ad a), b), d) a e) povinnost podle § 15a odst. 2 písm. b) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném do 2. 1. 2018“ nahrazují slovy „ad a), b), d) a e) povinnost podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 15a odst. 2 písm. b) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění do 2. 1. 2018“, 2) v části A. (ii) výroku se za slovy „tedy porušila“ slova „ad c), f), a g) povinnost zákaz stanovený v § 15a odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném do 2. 1. 2018“ nahrazují slovy „ad c), f) a g) povinnost podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 15a odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění do 2. 1. 2018“. Ve zbytku byl rozklad žalobce zamítnut a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno.

46. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se bankovní rada nejprve zabývala námitkami žalobce uvedenými v prvním doplnění rozkladu ze dne 26. 7. 2019. V bodech 9 až 22 se zabývala námitkami k nesprávnosti výroku a odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, nesprávnosti právního hodnocení a nedostatečnému dokazování a obecnými námitkami k výši uložené pokuty, dále se v bodech 23 až 41 zabývala námitkami týkajícími se vad řízení, které měly předcházet vydání prvostupňového rozhodnutí, dále se v bodech 42 až 50 vypořádala s námitkami žalobce ohledně vady spočívající v nespojení dvou souběžně vedených řízení, v bodech 51 až 72 se vyjádřila k ostatním namítaným důvodům nezákonnosti a věcné nesprávnosti prvostupňového rozhodnutí.

47. Následně se bankovní rada zabývala námitkami žalobce uplatněnými v druhém doplnění rozkladu ze dne 28. 8. 2019. V bodech 73 až 81 vypořádala námitky k dodržování základních zásad činnosti správního orgánu I. stupně při ukládání pokuty, v bodech 82 až 88 námitky ohledně rozdílného hodnocení závažnosti správních deliktů při ukládání pokuty, v bodech 89 až 92 námitky ohledně rozdílného hodnocení způsobu spáchání deliktního jednání, v bodech 93 až 101 námitky ohledně rozdílného hodnocení následků deliktního jednání, v bodech 102 až 106 námitky ohledně rozdílného hodnocení přitěžujících okolností, v bodech 107 až 117 námitky ohledně rozdílného hodnocení polehčujících okolností, v bodech 118 až 123 se zabývala komparací majetkových poměrů, v bodech 124 až 132 pak komparací s rozhodnutím FCI.

48. Poté se bankovní rada v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádala i s námitkami, které žalobce uplatnil v třetím doplnění rozkladu ze dne 23. 9. 2019. V bodech 133 až 136 se zabývala námitkami ohledně nové procesní situace, v bodech 137 až 147 námitkami k doplnění správního spisu, v bodech 148 až 156 námitkami k nespojení souběžně vedených správních řízení, jakož se dále v bodech 157 až 160 vyjádřila i k doplnění argumentace žalobce k výši uložené pokuty.

49. Ke změně prvostupňového rozhodnutí přistoupila bankovní rada z toho důvodu, že bylo třeba jeho výrok upřesnit, srov. bod 67 napadeného rozhodnutí.

50. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

51. Podle ustanovení § 12 písm. b) ZPKT: „K zajištění obezřetného poskytování investičních služeb obchodník s cennými papíry, pokud mu nebyla Českou národní bankou udělena výjimka podle čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, zavede a udržuje postupy pro zjišťování a řízení střetu zájmů mezi 1. obchodníkem s cennými papíry, jeho vedoucími osobami, vázanými zástupci a jeho zaměstnanci a zákazníky obchodníka s cennými papíry nebo jeho potenciálními zákazníky, 2. osobou, která ovládá obchodníka s cennými papíry, je ovládána obchodníkem s cennými papíry nebo osobou ovládanou stejnou osobou jako obchodník s cennými papíry a jejich vedoucími osobami a vázanými zástupci a zákazníky obchodníka s cennými papíry nebo jeho potenciálními zákazníky, 3. zákazníky nebo potenciálními zákazníky obchodníka s cennými papíry navzájem, 4. investičními zprostředkovateli, pomocí kterých provádí obchodník s cennými papíry své činnosti, a jejich zákazníky.“

52. Podle ustanovení § 157 odst. 3 ZPKT: „Obchodník s cennými papíry nebo zahraniční osoba, která má sídlo ve státě, který není členským státem Evropské unie, a která poskytuje investiční služby v České republice prostřednictvím pobočky, se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost obezřetného poskytování investičních služeb podle § 12, 12c, 12d nebo 12e.“

53. Podle ustanovení § 15 odst. 1 ZPKT: „Obchodník s cennými papíry jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti stanovené v tomto oddílu.“

54. Podle ustanovení § 15a odst. 1 ZPKT: „Obchodník s cennými papíry při komunikaci se zákazníkem, včetně osobního jednání nebo propagačního sdělení, týkající se investičních služeb nebo investičních nástrojů, nesmí používat nejasné, nepravdivé, zavádějící nebo klamavé informace. U propagačního sdělení obchodník s cennými papíry dále zajistí, aby jeho obsah byl v souladu se všemi informacemi, které zákazníkovi při poskytování investičních služeb poskytl, a z jeho obsahu a formy bylo zřejmé, že jde o propagační sdělení.“

55. Podle ustanovení § 15a odst. 2 písm. b) ZPKT: „Při komunikaci se zákazníkem, který není profesionálním zákazníkem, je obchodník s cennými papíry povinen dále zajistit, aby obsah komunikace byl dostačující, přesný a nezdůrazňoval potenciální výnosy či výhody, které jsou spojeny s investiční službou nebo s investičním nástrojem, aniž by současně výrazně a objektivně neupozorňoval na všechna podstatná rizika, která jsou nebo mohou být s investiční službou nebo investičním nástrojem spojena.“

56. Podle ustanovení § 157 odst. 2 písm. b) ZPKT: „Obchodník s cennými papíry, zahraniční osoba poskytující investiční služby v České republice prostřednictvím pobočky nebo investiční zprostředkovatel se dopustí přestupku tím, že poruší při jednání se zákazníky povinnost podle § 15 odst. 1 nebo § 32 odst. 3.“

57. Podle ustanovení § 13 ZPKT: „(1) Obchodník s cennými papíry vede deník, kterým se rozumí evidence přijatých pokynů k obstarání koupě, prodeje nebo jiného převodu investičních nástrojů a obchodů uzavřených na základě těchto pokynů, jakož i obchodů uzavřených obchodníkem s cennými papíry na vlastní účet. (2) Deník obchodníka s cennými papíry je veden v elektronické podobě. Obchodník s cennými papíry je pro účely vedení deníku obchodníka s cennými papíry oprávněn vést rodná čísla účastníků transakcí. (3) Způsob vedení a náležitosti deníku obchodníka s cennými papíry stanoví v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady upravující trhy finančních nástrojů3a), prováděcí právní předpis.“

58. Podle ustanovení § 157 odst. 1 písm. a) ZPKT: „Obchodník s cennými papíry nebo zahraniční osoba poskytující investiční služby v České republice prostřednictvím pobočky se dopustí přestupku tím, že nevede deník obchodníka s cennými papíry podle § 13.“

59. Podle ustanovení § 157 odst. 14 písm. c) ZPKT: „Za přestupek lze uložit pokutu do 20.000.000 Kč, jde–li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), b), c), d), e) nebo f), odstavce 2 písm. a), b) nebo c), odstavce 3, odstavce 4, odstavce 7 písm. b) nebo c), odstavce 8, odstavce 9 písm. a), odstavce 10, odstavce 11 nebo odstavce 12.“

60. Podle ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu: „Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.“

61. Soud nejprve uvádí, že s přihlédnutím k rozsahu žaloby a množství argumentů, které se často v celém textu žaloby opakují a překrývají, posuzoval městský soud žalobní námitky na základě principu, že povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí nelze mechanicky ztotožňovat s povinností poskytnout podrobnou odpověď na každý jednotlivý v žalobě uplatněný argument. Odpověď na základní námitky v sobě může v některých případech konzumovat i odpověď na některé námitky dílčí a související (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2013, č.j. 7 As 79/2012–54; ze dne 29. 8. 2013, č.j. 7 As 182/2012–58; ze dne 19. 2. 2014, č.j. 1 Afs 88/2013–66; všechna rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz).

62. Žalobce předně namítal neurčitost a nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí, a to s ohledem na nedostatečně vymezený skutek ve výroku prvostupňového rozhodnutí. K bodu (i) výroku A prvostupňového rozhodnutí namítal, že neobsahuje konkrétně, jaké „postupy a pravidla měl žalobce správně zavést“. K bodu (ii) výroku A namítal, že správní orgán sice přesně popsal, co žalobce zákazníkům prezentoval, ale nepopsal, co prezentovat žalobce správně měl, neboť to bylo pouze demonstrativně uvedeno v odůvodnění. V replice žalobce odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 18. 1. 2018, č.j. 11 Af 48/2015–62, a dodal, že rozpor mezi odůvodněním a zněním výroku vede k jeho nepřezkoumatelnosti.

63. Vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí o správním deliktu musí vždy spočívat ve vymezení deliktu tak, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jednáním jiným. Proto musí výrok rozhodnutí o správním deliktu obsahovat popis skutku, a to uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Jednotlivé skutkové údaje jsou rozhodné pro vyloučení překážky litispendence a překážky věci rozhodnuté, pro vyloučení dvojího postihu pro týž skutek, pro určení rozsahu dokazování a pro zajištění řádného práva na obhajobu.

64. Důsledkem opomenutí dostatečného vymezení skutku ve výroku rozhodnutí o jiném správním deliktu může být nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost nebo nezákonnost rozhodnutí. Nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. by bylo jen rozhodnutí neobsahující dostatečné vymezení skutku ani ve výroku, ani v odůvodnění rozhodnutí, případně za přistoupení jiných vad. Pokud správní orgán neuvede do výroku rozhodnutí náležitosti, jimiž je skutek dostatečně a nezaměnitelně identifikován, ale zahrne tyto náležitosti do odůvodnění rozhodnutí, dojde k podstatnému porušení ustanovení o řízení ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. V takovém případě by k námitce účastníka řízení bylo možné zrušit rozhodnutí správního orgánu bez jednání pouze v případě, že takovéto podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 8. 2009, č.j. 1 As 55/2009–152, Česká pošta).

65. Dále lze obecně konstatovat, že skutek lze jedinečně popsat místem, časem a způsobem spáchání. U komisivních jednání je časoprostorová identifikace a způsob spáchání poměrně snadno popsatelný. U omisivních jednání je situace složitější, proto je vždy u nich třeba trvat na časovém vymezení. Čistě omisivní jednání spočívá v tom, že osoba nečiní zcela nic. Jelikož pak nelze uplatnit prostorovou identifikaci, je třeba klást větší požadavky na popis způsobu spáchání. Předně musí být jasně označena povinnost, která nebyla dodržena, a aspekty (dílčí povinnosti), jež nebyly naplněny. Dále by měl správní orgán uvést, jaké intenzity opomenutí nabylo. Tedy zda osoba nečinila zhola nic, nebo činila málo, a co to bylo.

66. V daném případě soud po prostudování výroků prvostupňového rozhodnutí uvádí, že tyto s ohledem na výše naznačená kritéria obstojí, neboť skutek je vymezen jasně a srozumitelně, je vymezen časově a jeho individualizace je zřetelná z jeho popisu. Dle názoru soudu je podstatné, že skutková věta ve výroku rozhodnutí vyčerpá danou skutkovou podstatou tak, aby bylo seznatelné, proč je jednání podřaditelné právě pod danou skutkovou podstatu.

67. Soud dále uvádí, že i dle jeho názoru není nutné ve výroku sankčního rozhodnutí třeba uvádět žádoucí zákonem vyžadované chování, neboť požadovaný a zákonný stav je popsán přímo v zákoně. Tento závěr pak platí bez ohledu na to, jestli se jedná o normu otevřenou či uzavřenou. Ve výrocích prvostupňového rozhodnutí bylo dle názoru soudu uvedeno vše, co tam dle ustanovení § 68 odst. 2 správního řádu uvedeno být má, tj. řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků řízení. Z žádného zákona pak nevyplývá, aby ve výroku rozhodnutí mělo být popisováno jednání účastníka souladné se zákonem.

68. Konkrétně k bodu (i) výroku A prvostupňového rozhodnutí soud uvádí, že je zde uveden odkaz na ustanovení § 12 písm. 1 a 3 ZPKT, ve znění do 2. 1. 2018, na které je pak odkazováno i v odůvodnění, a ve kterých je stanoveno, že k zajištění obezřetného poskytování investičních služeb obchodník s cennými papíry, pokud mu nebyla žalovanou udělena výjimka podle čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, zavede a udržuje a postupy pro zjišťování a řízení střetu zájmů mezi obchodníkem s cennými papíry, jeho vedoucími osobami, vázanými zástupci a jeho zaměstnanci a zákazníky obchodníka s cennými papíry nebo jeho potenciálními zákazníky a zákazníky nebo potenciálními zákazníky obchodníka s cennými papíry navzájem. Dále je v tomto bodu přesně popsáno, čeho se žalobce dopustil. Podstatou daného deliktního jednání bylo ve vztahům k přesně popsaným dluhopisům v tomto výroku a s nimi spojeným žalobcem poskytovaným investičním službám to, že žalobce nezavedl a neudržoval pravidla a postupy týkající se nabízení dluhopisů, komunikace a informování o konkrétních (specifických) rizicích spojených s dluhopisy, včetně informování o pobídkách přijímaných od emitentů vyplývajících z uzavřených smluv, příp. dalšího obchodování dluhopisů mezi zákazníky, a to včetně kontroly těchto postupů a pravidel, odpovídající existujícímu střetu zájmů mezi ním a emitenty dluhopisů (zákazníky) na straně jedné a investory (zákazníky) na straně druhé a hrozícímu, příp. existujícímu střetu zájmů mezi zákazníky navzájem v případě dalšího obchodování v rámci vnitřního trhu.

69. Dále lze k tomuto bodu uvést, že skutečnost, že je dále jednání žalobce nesouladné se zákonem blíže popsáno v odůvodnění rozhodnutí, a to v návaznosti na provedené dokazování, neznamená sama o sobě, že by byl sankční výrok neurčitý či nepřezkoumatelný. V této souvislosti blíže ke zjištěným skutečnostem odkazuje na bod [65] napadeného rozhodnutí, kde jsou nejrelevantnější skutková zjištění zrekapitulována, jakož je zde i přehledně zhodnoceno, proč žalobce střety zájmů neřídil zákonem požadovaným způsobem.

70. Lze tak shrnout, že v případě bodu (i) výroku A prvostupňového rozhodnutí je zde uvedeno, ve vztahu ke kterým dluhopisům (dluhopisy LentiKat’s a.s. 9,5% / 2018, dluhopisy TABUC–PACK s.r.o. 8,50%/2018, dluhopisy ZOOT a.s. 6,50/2020), v jakém časovém období, v rámci poskytování jakých investičních služeb ze strany žalobce došlo k tomu, že žalobce nezavedl a neudržoval pravidla týkající se nabízení dluhopisů, komunikace a informování o konkrétních (specifických) rizicích spojených s dluhopisy, a neřídil střety zájmů zákonem požadovaným způsobem. Soud tak dospěl k závěru, že takový výrok obstojí co požadavků judikatury na jeho určitost, jasnost, přezkoumatelnost a nezaměnitelnost.

71. K bodu (ii) výroku A prvostupňového rozhodnutí soud uvádí, že v případě bodů a), b), d) a e) byl žalobce sankcionován za porušení povinnosti obchodníka s cennými papíry zajistit, aby obsah komunikace se zákazníkem, který není profesionálním zákazníkem, byl dostačující, přesný a nezdůrazňoval potenciální výnosy či výhody, které jsou spojeny s investiční službou nebo s investičním nástrojem, aniž by současně výrazně a objektivně neupozorňoval na všechna podstatná rizika, která jsou nebo mohou být s investiční službou nebo s investičním nástrojem spojena.

72. Konkrétně pod písm. a) bylo popsána komunikace žalobce se zákazníky týkající se prezentace dluhopisů v informačním materiálu „LentiKat´s BIOTECHNOLOGIES, Dluhopis: LentiKat´s a.s. 9,5 % p.a.“; dále bylo uvedeno časové období a konkrétní jednání žalobce, tj. že zdůrazňoval výhody vyplývající z výše výnosů plynoucích z dluhopisu včetně jejich navýšení v případě předčasného splacení jistiny dluhopisu, doby splatnosti dluhopisu, frekvence výplaty výnosů, perspektivního oboru emitenta a existence patentované technologie emitenta, aniž by však srovnatelným způsobem upozorňoval na veškerá podstatná rizika spojená s nákupem dluhopisů. Tento popis skutku se soud jeví jako dostatečně konkrétní a určitý.

73. Pod písm. b) správní orgán I. stupně popsal komunikaci žalobce týkající se prezentace dluhopisů prezentace dluhopisů LentiKat´s a.s. 9,5 % / 2018, když žalobce zdůrazňoval v rámci telefonické komunikace se zákazníky dne 8. 1. 2014 společnosti BENETT, a.s. výhody vyplývající z výše základního kapitálu emitenta, výše poplatků spojených s nákupem dluhopisu a výše výnosů plynoucích z dluhopisu, dne 8. 1. 2014 výhody vyplývající z výše poplatků spojených s nákupem dluhopisu, výše výnosů plynoucích z dluhopisu a existence patentované technologie emitenta, dne 10. 1. 2014 výhody vyplývající z výše základního kapitálu emitenta, výše výnosů plynoucích z dluhopisu včetně jejich navýšení v případě předčasného splacení jistiny dluhopisu a existence patentované technologie emitenta, dne 9. 1. 2014 a 14. 1. 2014 a dne 10. 1. 2014 a 14. 1. 2014 výhody vyplývající z výše základního kapitálu emitenta, výše poplatků spojených s nákupem dluhopisu, výše výnosů plynoucích z dluhopisu včetně jejich navýšení v případě předčasného splacení jistiny dluhopisu a existence patentované technologie emitenta, aniž by však zákazníky srovnatelným způsobem upozorňoval na veškerá podstatná rizika spojená s nákupem dluhopisů. Takový popis deliktního jednání soud hodnotí jako naprosto dostačující.

74. Pod písm. d) a e) pak byl popsán obdobný způsob komunikace žalobce ve vztahu k informačnímu materiálu „TABUC PACK KARTONÁŽ – TISKÁRNA, Dluhopis: TABUC–PACK s.r.o. 8,5% / 2018“ [písm. d)] a v rámci telefonické komunikace se zákazníky v případě těchto dluhopisů [písm. e)]. Především v bodu e) pak správní orgán I. stupně popsal jednání žalobce velmi detailně a ve vztahu ke každému zákazníkovi.

75. V případě bodů c), f) a g) pak byl žalobce sankcionován za to, že porušil zákaz stanovený obchodníkům s cennými papíry při komunikaci se zákazníkem, včetně osobního jednání nebo propagačního sdělení, týkající se investičních služeb nebo investičních nástrojů, používat nejasné, nepravdivé, zavádějící nebo klamavé informace.

76. Pod písm. c) správní orgán I. stupně popsal v případě jakých dluhopisů (LentiKat’s a.s. 9,5 % /2018) v rámci telefonické komunikace s jakými zákazníky a kterého dne žalobce uváděl nepravdivé informace, přičemž tyto nepravdivé informace byly také uvedeny – jednalo se o nepravdivou informaci o výši vlastního kapitálu emitenta a klamavou informaci o (garantované) povaze výnosů spojených s dluhopisy; resp. o nepravdivou informaci o povaze dluhopisů co do možnosti jejich prodeje emitentovi a veřejné obchodovatelnosti a klamavou informaci o (likvidní) povaze dluhopisů. Pod písm. f) pak bylo obdobně popsáno jednání žalobce v případě prezentace dluhopisů TABUC–PACK 8,50%/2018.

77. Pod písm. g) pak správní orgán I. stupně vyslovil, že v informačním materiálu „PŘEDSTAVENÍ INVESTIČNÍ PŘÍLEŽITOSTI, Dluhopis: ZOOT“, předkládaném zákazníkům při nabízení dluhopisů ZOOT 6,50/2020 v rámci jejich umístění v období srpen 2016 až březen 2017, informoval žalobce klamavým způsobem o finančních ukazatelích, když prezentované údaje týkající se záporných hodnot ukazatelů „EBITDA“ emitenta a „EBITDA“, „vlastního jmění“ a „čistého zisku“ skupiny emitenta uváděl bez dalšího kladnými čísly v závorce.

78. I skutky popsané pod písm. c), f) a g) tak soud hodnotí jako dostatečně určité, konkrétní a nezaměnitelné s jinými. A de facto si již podrobnější popis nedokáže ani představit, přičemž dodává, že jen výroková část prvostupňového rozhodnutí čítá 5 stran textu.

79. K argumentu žalobce, že ve výroku absentuje přesný popis rizik, na která měl žalobce své zákazníky informovat, tak soud uvádí, že je skutečně pravdou, že takový popis zde uveden není. Nicméně takovou absenci soud nehodnotí jako nezákonnou, neboť skutková věta zcela vyčerpala předmětnou skutkovou podstatu. Nadto správní orgán I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí v bodu 74 uvedl, s jakými riziky žalobce své zákazníky v rámci předmětné prezentace dluhopisů seznamoval (a to s rizikem „aktuálního kursu v případě předčasného prodeje“). Příkladmo je zde pak uvedeno, s jakými riziky žalobce své zákazníky neseznamoval – s rizikem (selhání) emitenta (nesplacení dluhu) vyplývajícím z (dlouhodobě) nepříznivých hospodářských výsledků těchto společností, s rizikem (snížené) likvidity dluhopisů vyplývajícím z toho, že žalobce obchodoval (umístěné) dluhopisy pouze v rámci vnitřního trhu (mezi jeho zákazníky), resp. s rizikem vyplývajícím z toho, že se jednalo o nezajištěný dluhopis (v případě dluhopisu společnosti LentiKat´s a.s.). Zároveň správní orgán zdůraznil, že žalobce dluhopisy v rámci příslušných materiálů prezentoval zákazníkům nejen při samotném umístění dluhopisů, ale i v rámci jejich následného obchodování mezi zákazníky, kdy mu již muselo být zřejmé, že hospodářská situace a výsledky emitentů se výrazně zhoršily.

80. Soud pak musí dodat, že po prostudování obou správních rozhodnutí nedospěl k závěru, že by se odůvodnění a výroky navzájem vyvracely, jak se domnívá žalobce. Ba právě naopak, obsáhlá odůvodnění poskytují dostatečný podklad pro již tak rozsáhlé výroky.

81. K námitce ohledně písm. g) týkající se uvedení záporného finančního ukazatele číslem v závorce, soud uvádí, že se soud ztotožnil s hodnocením předmětného informačního materiálu provedeným správními orgány, které dospěly k závěru, že tento informační materiál (vytvořený v českém jazyce a určený zájemcům o dluhopisy – neprofesionálním zákazníkům, nikoli tedy finančním, resp. účetním autoritám) týkající se dluhopisů společnosti ZOOT a.s. uváděl záporné hodnoty finančních ukazatelů bez dalšího kladným číslem v závorce, v případě hospodářského výsledku (v daném případě reálné ztráty) skupiny emitenta dokonce přímo v položce označené toliko a přímo bez protialternativy jako „čistý zisk“.

82. K odkazu žalobce na rozsudek zdejšího soudu sp.zn. 11Af 48/2015, soud uvádí, že v tomto případě sice vystupovali stejní účastníci řízení, nicméně žalobce byl sankcionován za odlišné správní delikty. V nyní projednávané věci soud nedospěl na rozdíl od 11. senátu zdejšího soudu k závěru, že by výroky prvostupňového rozhodnutí byly neurčité či nezákonné. Ostatně již pouhým pohledem na výrokovou část porovnávaných rozhodnutí je zřejmé, že v nyní projednávaném případě žalovaná skutky žalobce popsala o poznání detailněji a přesněji, což vyplývá i z výše uvedené rekapitulace výroků prvostupňového rozhodnutí, kterou soud provedl výše.

83. Soud tak shrnuje, že námitky žalobce směřující do neurčitosti a nepřezkoumatelnosti výroku prvostupňového rozhodnutí neshledal důvodnými.

84. Žalobce dále namítal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, neboť nebyly v řízení před správními orgány provedeny výslechy svědků, jež navrhoval žalobce.

85. Soud k této námitce uvádí, že neshledal, že by byla v řízení porušena žalobcem odkazovaná ustanovení § 2, § 3 a § 50 odst. 1, 2 a 3 správního řádu. V této souvislosti soud uvádí, že zásada volného hodnocení důkazu, ani v řízení, jehož výsledkem je uložení správního trestu, neznamená, že je správní orgán povinen vyhovět každému důkazního návrhu. Z odůvodnění obou správních rozhodnutí (srov. body [36] napadeného rozhodnutí a body 90, 98, 106 až 108 prvostupňového rozhodnutí) je zřejmé, že správní orgány považovaly žalobcem navržené výslechy za nadbytečné, což také ve svých rozhodnutích odůvodnily.

86. Soud uvádí, že z písemných podkladů založených ve spisu, a především ze zvukových nahrávek, resp. jejich přepisu, komunikace se zákazníky, je skutkový stav dostatečně zjištěn a prokázán. Ostatně žalobce také spíše rozporoval to, že jeho návrhům na provedení dokazování nebylo vyhověno, ačkoli správní orgán provedl výslech svědka , aniž by však uvedl, co konkrétně by výslech navržených svědků měl přinést, neboť skutková zjištění z podkladů založených ve spise byla tak jasná, že prokazovala konkrétní pochybení žalobce, kterými byly naplněny předmětné skutkové podstaty jednotlivých deliktů.

87. K výslechu svědka soud dodává, že vytýkaná pochybení žalobce jsou průkazná i bez výslechu tohoto svědka. Skutečnost, že byl svědek poškozen investicí, kterou mu nabídl žalobce, pak dle soudu nemůže zakládat nepoužitelnost takové svědecké výpovědi. Z tohoto nařízeného výslechu pak rovněž nevyplývá, že se správní orgán I. stupně zaměřil jen na zjišťování skutečností v neprospěch žalobce. Jakákoliv skrytá motivace žalované při provádění dokazování z obsahu spisu ani vystupování žalované vůči žalobci v průběhu řízení nevyplývá. Závěrem k této námitce lze dodat, že sám žalobce skutková zjištění prakticky nerozporuje, v podstatě je uznal (srov. také bod 6 doplnění rozkladu ze dne 26. 7. 2019), a námitky směřoval především do procesních pochybení správních orgánů.

88. V této souvislosti soud k návrhu na doplnění dokazování v řízení před soudem výslechem 8 svědků, kteří se u něj podíleli na nabízení dluhopisů, uvádí, že jej shledal nadbytečným, neboť skutková zjištění učiněná správními orgány lze zhodnotit jako dostatečná.

89. Dále žalobce namítal neúměrnou délku řízení, neboť nebyla dodržena lhůta dle ustanovení § 71 správního řádu. Soud konstatuje, že lhůta pro vydání rozhodnutí dle ustanovení § 71 správního řádu je lhůtou procesní, na jejíž uplynutí zákon neváže žádné právní důsledky pro věc samu. Při posuzování povahy této konkrétní lhůty soud vycházel analogicky ze stejných teoretických úvah, jako Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 9. 2012, č.j. 9 As 114/2011–58. Teorie rozlišuje 2 typy lhůt, a to lhůty hmotněprávní (prekluzivní, propadné) a lhůty procesní (pořádkové, soudcovské). Zatímco se zmeškáním hmotněprávních lhůt je spojen jasný následek v podobě zániku práva, a tyto lhůty nelze vracet ani prominout, procesní lhůty jsou lhůty stanovené především v rámci snahy o efektivní řízení a jejich zmeškání nemusí mít za následek ztrátu práva. S nedodržením procesních lhůt zákon přímo nespojuje žádné právní následky pro věc samu., zatímco u hmotněprávních lhůt zákon upravující tyto lhůty stanoví s jejich uplynutím konkrétní právní důsledky. Přestože ustanovení § 71 správního řádu stanoví lhůtu pro vydání rozhodnutí, není z něj patrno, že by s jejím nedodržením zákonodárce spojoval důsledky pro řízení ve věci samé, např. že by již nebylo možno po uplynutí této lhůty ve věci pokračovat či vydat rozhodnutí. Pokud by tomu tak bylo, nebylo by v zákoně ustanovení k ochraně proti nečinnosti dle ustanovení § 80 odst. 1 správního řádu, jelikož by již samotným uplynutím lhůty správní orgány pozbyly možnost věc projednat a rozhodnout, ani nadřízený orgán by tak neměl možnost učinit opatření proti nečinnosti.

90. Také ustálená judikatura považuje lhůty dle ustanovení § 71 správního řádu za pořádkové. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 22. 7. 2011, č.j. 9 A 128/2010–33 uvádí, že: „nedodržení zákonem stanovené lhůty pro vydání rozhodnutí ze strany správního orgánu I. stupně nemůže být důvodem pro zrušení takového rozhodnutí. Uvedená lhůta je zcela jednoznačně lhůtou toliko pořádkovou a zákon s jejím zmeškáním spojuje pouze jediný důsledek, a tím je povinnost či možnost nadřízeného správního orgánu učinit opatření proti nečinnosti (§ 80 odst. 1, 3 správního řádu). Z ustanovení § 80 odst. 3 správního řádu také vyplývá, že po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podat účastník řízení. Této možnosti nicméně žalobce nevyužil.“ Městský soud v Praze poté v rozsudku ze dne 23. 11. 2017, č.j. 5 A 153/2017–36, uvádí, že: „(…) lhůty k vydání rozhodnutí dle § 71 správního řádu jsou podle ustálené judikatury lhůtami pořádkovými, s jejichž marným uplynutím zákon automaticky nespojuje žádné negativní následky; i po jejich uplynutí lze ve věci vést správní řízení a vydat rozhodnutí. Přestože je tedy zmeškání pořádkové lhůty stanovené zákonem k vydání rozhodnutí, jakož i neefektivní vedení správního řízení vadou řízení, není je možno považovat za podstatná porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Bez dalšího proto nedodržení lhůty ani neefektivnost vedeného řízení nepředstavuje důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí soudem.“

91. Lhůta pro vydání rozhodnutí je tedy svou povahou lhůtou pořádkovou a samotné nedodržení této lhůty nemůže být důvodem pro zrušení správního rozhodnutí. Porušení lhůty může být titulem pro náhradu škody nebo nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. V určitých případech by porušení lhůty pro vydání rozhodnutí mohlo vést k jiným řízením (podání žaloby proti nečinnosti dle ustanovení § 79 a násl. s.ř.s. nebo žaloby zásahové dle ustanovení § 82 a násl. s.ř.s.).

92. Zároveň soudu uvádí, že ve věci není pochyb o tom, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno po více než dvou letech od zahájení řízení (pozn. soudu: řízení zahájeno dne 21. 4. 2017, napadené rozhodnutí vydáno dne 10. 10. 2019). Délka řízení ale sama o sobě nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť lhůty k vydání rozhodnutí dle ustanovení § 71 správního řádu jsou lhůtami procesními. Nedodržení této lhůty proto není důvodem ke zrušení rozhodnutí, stejně tak následné pozitivní chování žalobce není důvodem pro zrušení rozhodnutí. S marným uplynutím lhůty k vydání rozhodnutí je spojena výhradně povinnost nadřízeného správního orgánu učinit opatření proti nečinnosti, jakmile se o nečinnosti dozví. Žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti je oprávněn podat také účastník řízení. Žalobce tohoto oprávnění nevyužil a neučinil žádné kroky směřující k ukončení nečinnosti žalovaného.

93. Rovněž pak lze souhlasit s argumentací žalované v tom smyslu, že na jedné straně žalobce namítá nepřiměřenou délku řízení, na druhé straně požadoval spojení s dalším složitým správním řízení, což by zcela jistě vedla k dalším prodlevám. Nadto lze celý případ označit za mimořádně složitý a náročný na dokazování, o čemž svědčí již samotný rozsah spisového materiálu a také délka napadených rozhodnutí. Soud proto ani tuto žalobní námitku neshledal důvodnou.

94. Poté žalobce namítal nepřiměřenost výši pokuty a její nepřezkoumatelnost, když ji porovnával s jinými (dle žalobce) obdobnými rozhodnutími žalované. S odkazem na ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu dovodil povinnost v odůvodnění správního rozhodnutí identifikovat a popisovat obdobná rozhodnutí a jejich závěry tak, aby bylo patrné dodržení této zásady.

95. Odůvodnění výše pokuty musí být přezkoumatelné, tj. musí z něj být seznatelné, na základě jakých důvodů přistoupil správní orgán k uložení konkrétní pokuty, tyto důvody musí být srozumitelné a mít oporu ve výroku správního rozhodnutí. Rozhodnutí o uložení pokuty je nepřezkoumatelné, je–li výše pokuty odůvodněna pouhou rekapitulací skutkových zjištění a konstatováním zákonných kritérií pro uložení pokuty, aniž by bylo zřejmé, zda a jakým způsobem byla tato kritéria hodnocena (rozsudek NSS ze dne 27. 3. 2008, č.j. 4 As 51/2007–68). Nepřezkoumatelnost odůvodnění výše uložené pokuty však nelze směšovat se zákonností uložené pokuty. Stanovení výše pokuty za správní delikt je výsledkem správního uvážení, jehož zákonnost je soudem přezkoumatelná jen v omezeném rozsahu vymezeném v ustanovení § 78 odst. 1 větě druhé s.ř.s. Při posuzování zákonnosti uložené sankce je tak správní soud k žalobní námitce oprávněn pouze hodnotit, zda správní orgán při stanovení její výše zohlednil všechna zákonem stanovená kritéria, zda jeho úvahy o výši pokuty jsou racionální, ucelené a v souladu se zásadami logiky, zda správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení nebo jej nezneužil nebo zda uložená sankce není likvidační (srov. např. usnesení rozšířeného senátu sp.zn. 1 As 9/2008, nebo rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2012, č.j. 1 Afs 1/2012–36, č. 2671/2012 Sb. NSS).

96. Soud proto k námitce nepřezkoumatelnosti uložené pokuty uvádí, že úvahu o výměře pokuty v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně ozřejmily oba správní orgány.

97. Správní orgán I. stupně tak učinil v bodech 111 až 120, kde se nejprve vyjádřil k typově vysoké škodlivosti deliktního jednání, která vyplývá přímo ze ZPKT (bod 111); dále se zabýval možnou liberací žalobce a zhodnocením jednání žalobce, když správní delikty ad i) a ii) výroku svého rozhodnutí hodnotil jako závažné, správní delikt ad iii) jako méně závažný (bod 113). Následně se zabýval způsobem a okolnostmi, za nichž docházelo k porušování povinností; zde označil žalobcovo nekonání za systémové povahy (bod 114). V bodech 115 a 116 pak doplnil detaily žalobcova jednání vůči jednotlivým deliktům, ze kterých správní orgán I. stupně dovodil výše uvedenou závažnost. K následkům deliktního jednání uvedl, že způsobení majetkové újmy jako účinku není podmínkou pro vznik odpovědnosti za deliktní jednání; závažným následkem je již ohrožení plně způsobilé vyvolat hmotnou újmu na majetku investorů. Rovněž pak vyjmenoval zájmy, které jsou předmětem ochrany příslušných ustanovení ZPKT. Nad rámec toho konstatoval, že v případě zákazníků investujících od dluhopisů společnosti LentiKat’s a.s. již došlo ke ztrátám a škodám, což nelze vyloučit ani v případě dalších dluhopisů (bod 117). V bodu 118 se správní orgán vyjádřil k časovému aspektu případu, když uvedl, že žalobce jednal, resp. nekonal dlouhodobě (do ledna 2014 do března 2017), a dále v rámci investičních služeb obdržel odměny a úplaty v celkové výši 10,7 mil. Kč. Dále správní orgán v tomto bodu uvedl, že k porušování povinností žalobce docházelo i za situace, kdy žalobci již muselo a mělo být známo, že hospodářská situace emitentů dluhopisů se dále zhoršuje. V bodu 119 pak správní orgán zhodnotil přitěžující (žalobce se dopustil více deliktů) a polehčující okolnosti (žalobce již v průběhu řízení avizoval a předkládal některá opatření, jež měla přispět k tomu, aby do budoucna příslušné povinnosti obchodníka s cennými papíry systémově neporušoval). Závěrem v bodu 120 správní orgán uplatnil absorpční zásadu a zhodnotil majetkové poměry žalobce – zhodnotil výroční zprávu za rok 2018 a výsledky hospodaření žalobce za roky 2014 až 2018.

98. Žalovaná se výši uložené sankce zabývala v bodech [68] až [72] napadeného rozhodnutí. Nad rámec odůvodnění prvostupňového rozhodnutí doplnila, že plnění povinnosti plynoucí pro účastníka řízení ze zákona nelze bez dalšího považovat za polehčující okolnost; tedy sice vzala v úvahu součinnost žalobce v rámci řízení, nicméně ji nepovažovala za důvod pro snížení sankce, jelikož za polehčující okolnost označila pouze nadstandardní spolupráci a poskytování dokladů ze strany účastníků řízení. Dále konstatovala, že na straně žalobce nebyly dány liberační důvody podle ustanovení § 192 odst. 1 ZPKT, neboť jednání žalobce mělo dlouhodobou a systémovou povahu, jelikož jeho kontrolní mechanismy selhaly a nevedly ke zjištění nedostatků ani jejich nápravě.

99. V tomto případě tak lze jen zopakovat, že horní hranice u přestupku, kterého se žalobce dopustil porušením povinnosti obezřetného poskytování investičních služeb, tj. přestupek podle ustanovení § 157 odst. 3 ZPKT, který správní orgány vyhodnotily jako nejzávažnější, je stanovena v souladu s ustanovením 157 odst. 14 písm. c) téhož zákona na částku 20.000.000 Kč. Ve světle všech zjištěných skutečností a s přihlédnutím ke druhu a povaze spáchaných přestupků tak rozhodně nelze uloženou pokutu ve výši 5.000.000 Kč chápat jako nepřiměřenou. Ukládaná pokuta musí být pro pachatele přestupku citelná, nikoli však likvidační. Vždy je třeba přihlížet k osobním a majetkovým poměrům pachatele přestupku. Správní orgán této povinnosti v projednávaném případě plně dostál.

100. Soud dále uvádí, že na rozdíl od žalobce nepovažuje za potřebné, aby správní orgány ukládající pokuty, ve svých rozhodnutích uváděly a obsáhle porovnávaly jiná obdobná sankční rozhodnutí tak, aby bylo doloženo, že dostály povinnosti dle ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu. K žalobcem odkazovaným rozhodnutím lze konstatovat, že se jedná o rozhodnutí v jiných věcech, za jiných skutkových okolností, byly projednávány jiné delikty a uvedené společnosti se nacházely v odlišné majetkové situaci. Dle soudu tak nelze mechanicky porovnávat tato rozhodnutí s případem žalobce, a ostatně to také dle názoru soudu není principem zásady zakotvené v ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu. Pokud má správní orgán pravomoc ukládat pokuty v určitém rozsahu (v sazbách) a odůvodní si to konkrétními okolnostmi daného případu, tak se dle názoru nezákonnosti nedopouští. Úkolem správního soudu (a ostatně ani správního orgánu) není „tabulkovat“, neboť ani trestní ani správní sankce takto nejsou zákonodárce nastaveny. Soud si proto dovoluje odkázat na bod [22] tohoto rozsudku, kde žalovaná ve stručnosti popsala případy společností Conseq, Colosseum a FCI a sankce uložené těmto společnostem.

101. V několika podbodech se pak žalobce zabýval odlišným hodnocením závažnosti deliktního jednání, způsobu spáchání deliktu, následků deliktního jednání, přitěžujících a polehčujících okolností a majetkových poměrů. Soud ke všem těmto dílčím námitkám považuje za vhodné uvést, že prakticky na všechny lze odpovědět tak, že nelze mechanicky porovnávat jednotlivé případy (co jak bylo nebo nebylo hodnoceno a zohledněno), neboť v každém z žalobcem odkazovaných případů byly zjištěny jiné skutkové okolnosti, předmětné společnosti měly jinou majetkovou situaci atd. Dle názoru soudu je třeba vždy vnímat rozhodnutí komplexně jako celek a nelze z něj „vytrhávat“ jednotlivé dílčí argumenty, což v případě ukládání sankce platí dle názoru soudu dvojnásobně, neboť skutečností, které musí správní orgány při ukládání sankce zohlednit, je velký počet. Z toho důvodu se soud nebude jednotlivými dílčími argumenty žalobce zabývat příliš podrobně, protože se nedomnívá, že smyslem soudního přezkumu je porovnávat každý jednotlivý aspekt při hodnocení uložené sankce z různých případů. Nadto bankovní rada v návaznosti na žalobcovy rozkladové námitky komparaci s jím odkazovanými dalšími rozhodnutími provedla dle názoru soudu naprosto dostatečně (srov. body [82] až [132] napadeného rozhodnutí).

102. Žalobce nejprve namítal odlišné hodnocení deliktního jednání, když u něj byla žalovanou deklarována vysoká společenská škodlivost, ale v jiných případech nikoli. Nesouhlasil s argumentem žalované, že jeho jednání mělo systémovou povahu, neboť toto bylo shledáno i u společností Conseq a FCI.

103. Soud k této námitce uvádí, že v každém konkrétním případě vedou zjištěné skutečnosti (samotné protiprávní jednání, okolnosti jeho spáchání, jeho následky atd.) vedou k závěru o určité závažnosti deliktního jednání, která tak nemusí a ani nemůže být v každém případě stejná. Ve shodě s žalovanou pak lze zdůraznit podstatný odlišující prvek případu žalobce od odkazovaných rozhodnutí, a to tu skutečnost, že žalobce konzervativním zákazníkům nabízel dluhopisy emitentů, o jejichž nepříznivé hospodářské situaci musel vědět, a to vše za situace, kdy byl žalobce ve střetu zájmů, neboť pobíral od emitentů těchto rizikových a spekulativních dluhopisů odměnu. Právě proto lze jednání žalobce označit za systémové povahy. V případě žalobce tak závěr správních orgánů ohledně vysoké společenské škodlivosti nepochybně obstojí, a proto je dle názoru soudu nerozhodné, jak byl tento aspekt posouzen v jiných případech.

104. Dále namítal odlišné hodnocení způsobu spáchání deliktního jednání, kde svůj případ porovnával zejména s rozhodnutím Conseq, kde komunikace se zákazníky vůbec nebyla ze strany této společnosti nahrávána, ale přesto jí byla uložena nižší pokuta než žalobci, který komunikaci nahrával.

105. Soud posoudil i tuto námitku jako nedůvodnou, neboť v případě společnosti Conseq došlo k nenahrávání komunikace v období od 1. 9. 2015 do 14. 1. 2016, když vedle nahrávaných pevných telefonních linek byly používány ke komunikaci nenahrávané mobilní telefony. Protože nešlo o nenahrávání ve všech případech a jednalo se o relativně krátké období, tak žalovaná vyhodnotila v případě této společnosti jako závažnější jiný delikt, a to nezjišťování informací od zákazníků v rozsahu stanoveném právními předpisy v rámci standardně využívaných dotazníků. Ve většině případů se pak u společnosti Conseq nejednalo o rizikové dluhopisy, jako v případě žalobce, ale smlouvy uzavírala ohledně pravidelných investic do cenných papírů kolektivního investování. Lze tedy dospět k závěru, že v případě společnosti Conseq a v případě žalobce šlo o jinou situaci, kdy obě tyto společnosti byly sankcionovány za různé delikty odlišné závažnosti, a proto nelze pouze mechanicky poměřovat výše uložených pokut s tím závěrem, že je výhodnější komunikace nenahrávat, než nahrávat. Takový závěr rozhodně z napadeného rozhodnutí ani z rozhodnutí Conseq nevyplývá.

106. Dále namítal odlišné hodnocení následků deliktního jednání, neboť jen v jeho případě byly správním orgánem zmíněny vzniklé či hrozící škody na majetku zákazníků, což dokládá nerovný přístup žalované k žalobci. Dále se v tomto bodu obsáhle zabýval rozhodnutím FCI s tím, že v případě této společnosti jsou přístup, hloubka kontroly a intenzita argumentace ze strany žalované pouze formální a ignorující podstatu ochrany zájmů věřitelů společnosti FCI.

107. K této námitce soud uvádí, že je skutečně pravdou, že správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí podrobně nepopisoval a nevyčísloval v odůvodnění rozhodnutí finanční ztráty zákazníků žalobce, protože výše finančních ztrát třetích osob není pro naplnění skutkové podstaty ohrožovacího deliktu nutné zjišťovat. Lze souhlasit se žalovanou v tom smyslu, že tato informace (tj. reálný vznik ztráty a škody na straně zákazníků v případě dluhopisů společnosti LentiKat’s, příp. hrozící ztráty a škody v případě dluhopisů společností TABUC–PACK s.r.o. a ZOOT a.s.) jen dokládala, že se ohrožení v daném konkrétním případě již „materializovalo“, tudíž (byť se jedná o správní delikt ohrožovací) se nejednalo jen o nějakou teoretickou možnost, ale jednání žalobce mělo skutečně dopad do majetkové sféry jeho zákazníků, což je dle soudu rozhodně skutečnost, kterou nemohly správní orgány v řízení pominout.

108. K úvahám nad společností FCI soud uvádí, že tyto se míjí s předmětem nyní vedeného soudního přezkumu. Lze jen dodat, že v případě této společnosti nemohlo být sankcionováno porušování pravidel stanovených regulovaným osobám, tj. osobám s povolením působit na finančním trhu, u osoby, která takto regulována není – blíže viz bod [101] napadeného rozhodnutí. Z toho důvodu soud neshledal ani tento žalobní bod důvodným.

109. Dále namítal odlišné hodnocení přitěžujících okolností, neboť k vícečinnému souběhu více správních deliktů, což byla jediná přitěžující okolnost, ke které správní orgán přihlédl, došlo i v případě odkazovaných rozhodnutí. Nadto z rozhodnutí není zřejmé, jak bylo přihlédnuto k jeho sankční historii, ačkoli mu byla uložena mimořádně vysoká pokuta.

110. Soud dospěl k závěru, že skutečnost, že je dána pouze jedna přitěžující (zde vícečinný souběh více správních deliktů) a priori neznamená, že by nemohla být s ohledem na další rozhodné skutečnosti uložena pokuta ve vysoké výši. Nadto není pravdou, že by nebyla zohledněna sankční historie žalobce. V bodu 118 prvostupňového rozhodnutí správní orgán uvedl, že s ohledem na skutečnost, že žalobci byla uložena (pravomocně) poslední pokuta ve výši 1,25 mil. Kč již v dubnu 2010, tak tuto skutečnost nebral v potaz. O žalobcem tvrzeném skrytém zhodnocení jeho sankční historie jako další přitěžující okolnosti tak nemůže být dle soudu ani řeč. V této souvislosti je dále nutné odkázat na rozdílnost případů žalobce a společnosti Conseq, když lze zmínit, že tato společnost Conseq nenabývala do portfolií svých zákazníků rizikové spekulativní dluhopisy, nebylo prokázáno poskytování nepravdivých, klamavých informací v takovém rozsahu, ani vystupování na obou stranách obchodu (zastupování emitentů, pobírání odměn za distribucí dluhopisů a zároveň zákazníků, kterým byla investice do dluhopisů doporučována, přestože šlo o konzervativní zákazníky a rizikové a spekulativní dluhopisy), tato společnost také poskytovala při objasňování protiprávního jednání nadstandardní spolupráci atd. Proto nelze tyto dva případy dle názoru soudu označit za srovnatelné a na základě vypíchnutí jednotlivých dílčích kritérií z jednoho případu zpochybnit závěry správního orgánu v případě druhém. Ani tuto žalobní námitku tak soud neshledal důvodnou.

111. Dále namítal odlišné hodnocení polehčujících okolností, když dle jeho názoru existují neodůvodněné rozdíly v hodnocení spolupráce jednotlivých společností se správním orgánem, přičemž v jeho případě nebylo zohledněno, že své postupy zlepšil.

112. Soud konstatuje, že bankovní rada ve svém rozhodnutí při přezkoumávání výše uložené sankce vzala v úvahu součinnost žalobce poskytovanou v rámci řízení, nicméně ji nepovažovala za důvod pro snížení sankce v řízení na II. stupni. Za polehčující okolnost spočívající v poskytnutí součinnosti ze strany účastníka řízení je dle soudu možné považovat pouze nadstandardní spolupráci a poskytování dokladů ze strany účastníka řízení. Přihlédnout k součinnosti účastníka řízení (žalobce) by tak bylo možné jen za situace, kdy by učinil něco nad rámec toho, co od něj bylo ze strany správních orgánů požadováno. Pokud tedy správní orgány v daném případě nevyhodnotily součinnost žalobce jako polehčující okolnost, a tento svůj závěr odůvodnily, pak se nejedná o jejich pochybení. V této souvislosti pak lze odkázat zejména na bod [114] napadeného rozhodnutí, kde bankovní rada uvedla rozdíly mezi spoluprací poskytovanou ze strany žalobce a ze strany společnosti Conseq. Zdůraznit lze zejména to, že žalobce zjištěná pochybení bagatelizoval nebo popíral a teprve vedle toho uznával nedostatky a dokládal též zlepšení postupů či změny informačních materiálů. Lze tak konstatovat, že žalobce učinil nápravu až pod tlakem důkazního materiálu, nikoli v zájmu zákazníků. V bodu 86 prvostupňového rozhodnutí je pak uvedeno, proč správní orgán dospěl k tomu, že zlepšení žalobce nebylo hodnoceno jako přiměřené a bezvadné. Soud proto ani tuto žalobní námitku neshledal důvodnou.

113. Dále namítal odlišné hodnocení majetkových poměrů, když u něj nebyla zkoumána výše ztráty za rok 2018, ale v jiných případech byly hodnoceny veškeré hospodářské výsledky předmětných společností.

114. Soud uvádí, že majetkové poměry je nutné vždy hodnotit na základě dostupných údajů o hospodářské činnosti účastníka řízení, čemuž správní orgány dostály, neboť zhodnotily následující majetkové poměry žalobce: hodnota vlastního kapitálu žalobce k 31. 12. 2018 – 299,770 mil. Kč; ztráta za roku 2018 – 26,07 mil. Kč; čistý zisk v roce 2014 – 11,857 mil. Kč; čistý zisk v roce 2015 – 17,255 mil. Kč; čistý zisk v roce 2016 – 651.000 Kč a čistý zisk v roce 2017 – 403.000 Kč. Rovněž pak bylo správními orgány zohledněno, že žalobce obdržel odměny a úplaty za distribuci rizikových dluhopisů ve výši 10,7 mil. Kč. Správní orgány se pak ve svých rozhodnutích zabývaly především tím, zda není uložená pokuta pro žalobce likvidační. Z uvedeného tedy vyplývá, že se správní orgány finanční situací žalobce, resp. jeho majetkovými poměry v odůvodnění svých rozhodnutí zabývaly, když uvedly konkrétní důvody, pro které mají za to, že zvolená výše pokuty nemá pro žalobce likvidační charakter a neohrožuje jeho další působení na trhu. Lze pak jen dodat, že žalobce v průběhu správního řízení žádné konkrétní námitky k likvidační povaze ukládané pokuty nevznesl. Bankovní rada proto nepochybila, jestliže se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádala s touto problematikou veskrze stručně, nicméně dle názoru soudu dostatečně. Tuto námitku tak soud také neshledal důvodnou.

115. V posledním tomto dílčím bodu žalobce provedl rozsáhlou komparaci s rozhodnutím FCI. V tomto případě soud odkazuje na vypořádání této rozkladové námitky v bodech [127] až [132] napadeného rozhodnutí s tím, že se na základě rozkladové námitky žalobce bankovní rada komparací s rozhodnutím FCI zabývala dle soudu naprosto dostatečně a ozřejmily veškeré rozdílné skutečnosti mezi těmito dvěma případy. Soud tyto závěry bankovní rady aprobuje a jen odkazuje na bod [80], jehož závěry lze typicky vztáhnout právě na tuto žalobní námitku žalobce.

116. Žalobce dále namítal, že mu nebylo umožněno seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, neboť spis byl doplněn až na II. stupni.

117. Tuto námitku soud rovněž neshledal důvodnou. Nejprve považuje za vhodné uvést, že správní orgán II. stupně si v návaznosti na námitku žalobce k možné prekluzi vyžádal předložení všech listin k prošetřování žalobce ze sekce dohledu nad finančním trhem. Následně tedy pouze v tomto směru došlo k doplnění spisu (konkrétně se jednalo o dotaz k osobě žalobce ze dne 4. 5. 2016 položený a odpověď na tento dotaz ze dne 3. 6. 2016 zaslanou z informačního systému České národní banky) tak, aby správní orgán II. stupně mohl náležitě posoudit tuto žalobcovu námitku. Dle názoru soudu tyto doplněné listiny (tj. dotaz správní orgán II. stupně a odpověď na něj) nemohly jakkoli změnit již zjištěný skutkový stav věci či zpochybnit právní kvalifikaci deliktního jednání žalobce či mít vliv na výši uložené pokuty, a to proto, že se vztahovaly výlučně k posouzení námitky prekluze, která nebyla shledána důvodnou.

118. Dále dle soudu nelze pominout skutečnost, že žalobce měl možnost se k doplněným listinám v řízení na II. stupni vyjádřit, či znovu nahlédnout do správního spisu. Žalobci byla tato možnost dána na základě přípisu ze dne 9. 9. 2019, č.j. 2019/92926/CNB/110, spolu se kterým mu byly zaslány i kopie založených dokumentů. Žalobce na tuto výzvu reagoval dne 12. 9. 2019 žádostí o nahlížení do spisu, které bylo vyhověno, a nahlížení mu bylo umožněno dne 13. 9. 2019. Dle názoru soudu tak nemohlo být do žalobcových práv tímto postupem správní orgánu II. stupně jakkoli zasaženo a jeho práva byla náležitě šetřena.

119. Dále žalobce namítal, že správní orgán I. stupně pochybil, když nevyhověl jeho návrhu na spojení dvou souběžně vedených správních řízení, ačkoli to bylo dle žalobce možné a vhodné. Žalobce namítal zásah do svých práv, neboť o všech jeho záležitostech nebylo rozhodnuto bez zbytečného odkladu.

120. Soud k této námitce uvádí, že žalobce požadoval spojení s řízení vedeným pod sp.zn. Sp/2013/12/573, ve kterém mu byla uložena pokuta ve výši 10.000.000 Kč, která byla následně žalobcem napadena správní žalobou, které bylo výše zmíněným rozsudkem zdejšího soudu č.j. 11Af 48/2018–62 vyhověno. Dle názoru soudu se v případě obou předmětných řízení jedná o natolik skutkově i právně náročná řízení, která se nadto týkají jiných skutků, že žalobcem navrhované spojení řízení bylo sice možné, nikoli však vhodné, neboť by jím došlo k prodloužení obou řízení a správní spis by se mohl „znepřehlednit“ natolik, že by rozhodně nedošlo k žalobcem požadovanému účinku, a to k rychlému vyřešení všech jeho záležitostí. Dle názoru soudu by tak spojení obou řízení paradoxně vedlo k prodloužení řízení. Za situace, kdy nebyl správní orgán I. stupně povinen návrhu žalobce na spojení řízení vyhovět, a to s ohledem na jeho nevhodnost, pak nelze správnímu orgánu I. stupně nespojení řízení vytýkat jako procesní pochybení. K žádnému zásahu do práv žalobce nemohlo dle názoru soudu tímto postupem správních orgánů dojít. Dle názoru soudu správní orgány ve svých rozhodnutích tuto procesní otázku náležitě odůvodnily – srov. body 109 a 110 prvostupňového rozhodnutí a body [46] až [50] napadeného rozhodnutí. Ani tuto námitku tak soud neshledal důvodnou.

121. K námitkám žalobce, že správní orgán I. stupně nesmí vyčkávat v předchozím řízení (tj. v řízení sp.zn. Sp/2013/12/573) na rozhodnutí NSS o kasační stížnosti, resp. že žalovaná bezdůvodně v tomto stejném řízení již 4 roky nic nečiní, soud konstatuje, že se jedná o námitky, které se míjí s předmětem nyní projednávané věci, neboť se týkají řízení, které vede žalovaná pod sp.zn. Sp/2013/12/573. Má–li žalobce za to, že žalovaná v tomto řízení nekoná tak, jak by měla, tak je žalobci zcela jistě znám prostředek ochrany jeho práv proti takovému postupu žalované.

122. Namítal také, že nebylo respektováno doporučení rozkladové komise, která doporučila prvostupňové zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení.

123. Soud se shoduje se žalobcem, že role rozkladové komise spočívá v posílení nezávislosti, objektivitě realizaci zásady materiální pravdy; soud pak dodává ještě jeden aspekt, a to odbornost. Nicméně tyto skutečnosti nemění nic na tom, že rozkladová komise je pouze poradním orgánem Bankovní rady žalované; zjednodušeně řečeno: nerozhoduje, ale radí. Návrh rozkladové komise tak má pouze doporučující charakter a není pro bankovní radu jakkoli závazný. Tím, kdo vydává rozhodnutí ve věci je jen a pouze Bankovní rada žalované jako kolektivní orgán, který je povinen své rozhodnutí náležitě odůvodnit. Jakkoli je v praxi častější, že rozhodující orgán (bankovní rada, ministr apod.) doporučení rozkladové komise respektuje a vydá rozhodnutí souladné s tímto doporučením, nejsou výjimkou ani případy, kdy je tomu právě naopak. Podstatné totiž je, jak bankovní rada své rozhodnutí odůvodní, což se v daném případě dle názoru soudu nepochybně stalo, když bankovní rada ve svém rozhodnutí uvedla důvody, proč drobně upravila výrok prvostupňového rozhodnutí, ale prakticky jej potvrdila. Rovněž pak dle názoru soudu není nutné v rozhodnutí uvádět důvody, pro které se bankovní rada odchýlila od doporučení rozkladové komise.

124. V této souvislosti se lze ztotožnit se závěry, které vyplývají z rozsudků NSS, na které odkazovala ve svém vyjádření žalovaná – rozsudky ze dne 2. 10. 2019, č.j. 6 Afs 273/2018–123, ze dne 27. 10. 2010, č.j. 8 As 22/2009–99, ze dne 10. 4. 2018, č.j. 3 Afs 168/2016–163. Tyto rozsudky dle soudu potvrzují shora uvedenou argumentaci o doporučujícím charakteru návrhu rozkladové komise a ohledně toho, že pro soudní přezkum jsou rozhodné pouze samotné závěry bankovní rady uvedené v rozhodnutí o rozkladu. Tuto námitku tak soud také neshledal důvodnou.

125. Závěrem pak žalobce navrhoval moderaci uložené sankce. Předně soud poukazuje na to, že žalobce vůbec neodůvodnil, proč považuje uloženou pokutu za zjevně nepřiměřenou či likvidační; označil ji pouze za nepřiměřeně přísnou. Podle ustanovení § 78 odst. 2 s. ř. s. může soud upustit od potrestání nebo uložený trest za správní delikt snížit, pakliže byl uložen trest zjevně nepřiměřený. Jak plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, č.j. 7 As 22/2012–23 (č. 2672/2012 Sb. NSS), smyslem moderace není hledání ideální výše sankce, ale její korekce v případech, kdy zjevně neodpovídá obecným představám o adekvátnosti a spravedlnosti sankce. Stejně tak z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č.j. 1 Afs 1/2012–36 (č. 2671/2012 Sb. NSS) plyne, že soud koriguje jen natolik závažnou nepřiměřenost uložené sankce, která má kvalitu nezákonnosti.

126. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 5.000.000 Kč, přičemž horní hranice sazby činí 20.000.000 Kč. Podle názoru soudu v dané věci obsah správního spisu ani podaná žaloba nezakládají důvod pro snížení uložené pokuty. Žalobci byla uložena pokuta, která nevybočuje z mezí stanovených zákonem, je přiměřená okolnostem případu a je způsobilá splnit svůj účel. Podmínky pro její snížení, či dokonce upuštění od jejího uložení proto v nyní řešené věci nebyly splněny, neboť se dle soudu nejedná o sankci zjevně nepřiměřené výše.

127. Ze všech výše uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

128. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalované žádné náklady v řízení nevznikly.