6 C 101/2024 - 95

Rubrum

Okresní soud v Berouně, sídlem Wagnerovo náměstí 1249, 266 47 Beroun, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] o zaplacení částky 30.680,- Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.000,- Kč ode dne 11. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu co do zaplacení částky 10.680,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.000,- Kč ode dne 11. 10. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 6.366,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 4. 2024 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 30.680,- Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru a dalších nároků vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 5. 2023 č. [hodnota]. Tvrdil, že na základě této smlouvy, sjednané mezi účastníky prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz, poskytl žalovanému – po jeho registraci na uvedených webových stránkách, řádném ověření jeho totožnosti (vyžádáním si kopie dokladu totožnosti a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby) a schopnosti splácet (ověřením výše příjmu dle poskytnutých výpisů z bankovního účtu žalovaného, popř. výplatních listů, a lustrací v příslušných databázích) – na základě jeho žádosti dne 8. 5. 2023 (smlouva byla podepsána elektronicky prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu) převodem na jeho účet č. [č. účtu] peněžní prostředky pod variabilním symbolem [var. symbol] s tím, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr pak byl poskytnut na dobu neurčitou, přičemž žalovaný byl v souladu se smlouvou povinen splácet vždy nejpozději k 7. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období; úvěrová jistina mohla být splacena zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou úvěru, k níž byl opakovaně upomínán, žalobce jej dopisem ze dne 7. 10. 2023 vyrozuměl o zesplatnění celého úvěru k datu 10. 10. 2023 a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalobce se tak domáhá zaplacení dluhu ve výši 28.000,- Kč, představovaného nesplacenou částí jistiny ve výši 20.000,- Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc čerpání úvěru, kapitalizovaného částkou 8.000,- Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení a se smluvní pokutou, sjednanou v článku 4.2. písm. c) úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % p.d. z částky, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení; tuto sankci pak žalobce vyčíslil na celkovou částku 2.680,- Kč. Žalovaný pak adekvátně nereagoval ani na zaslanou předžalobní výzvu k plnění, a proto se žalobce obrátil se svým nárokem na soud. [právnická osoba] výzvě soudu následně žalobce ještě upřesnil, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla vedle ověření lustrací ve veřejně dostupných databázích posuzována na základě údajů sdělených žalovaným, který prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem, a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, přičemž řádně zvážil své schopnosti. Úvěrující tak neměl důvod o úvěruschopnosti žalovaného pochybovat, neboť ten měl v takovém případě sám žalobce kontaktovat, aby společně posoudili, zda je žalovaný schopen úvěr splatit. Úvěruschopnost žalovaného tak byla ověřena výpočtem rozdílu mezi doložitelnými příjmy a výdaji s kalkulovanou 10 % rezervou (bez zohlednění splátky) nejméně ve výši životního minima. Registrací na webových stránkách pak žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom své případné evidence v databázi dlužníků či databázi pro tvorbu úvěrové historie a nejsou mu známy žádné okolnosti, jež by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči společnosti. Vedle toho žalovaný doložil tři výpisy ze svého bankovního účtu za leden až březen 2023. Ke způsobu uzavření samotné úvěrové smlouvy pak žalobce doplnil, že tato byla sjednána za pomoci prostředků komunikace na dálku v prostředí klientské zóny, tedy v heslem chráněném osobním účtu klienta na internetových stránkách žalobce. V rámci své registrace zde žalovaný uvedl své osobní a kontaktní údaje včetně bankovního spojení a zadal vlastní přístupové heslo k uživatelskému profilu. Registrace byla podmíněna odsouhlasením smluvní dokumentace v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami žalobce, tedy zadáním pětimístného kódu z verifikační sms zprávy, zaslané na telefonní číslo [tel. číslo] žalovaným v registračním formuláři. Totožnost žalovaného pak byla ověřena z předloženého občanského průkazu a z bankovního účtu. Závěrem žalobce doplnil, že úvěr byl splatný jednorázově s tím, že žalovaný na něj neuhradil ničeho a nereagoval ani na zesplatňující výzvu k úhradě.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily, přičemž zástupce žalobce svou neúčast omluvil (žalovaný tak učinil pouze ve vztahu k prvému ve věci nařízenému jednání s tím, že současně žádal o jeho odročení; k novému jednání se pak již nedostavil a svou nepřítomnost neomluvil), soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování obsahem spisového materiálu, z něhož zjistil následující pro věc rozhodné skutečnosti: Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. [hodnota] tak bylo zjištěno, že se jedná o prostou listinu neopatřenou podpisem žalovaného, která obsahuje údaje o poměrech žalovaného a jeho kontaktní údaje. Dle těchto údajů byl žalovaný svobodný, žil ve společné domácnosti s dalšími dvěma osobami (z těch celkem dvě měly příjem) a měl vyživovací povinnost k jednomu dítěti. Příjem mu plynul ze samostatně výdělečné činnosti a činil 34.540,- Kč měsíčně. Žalovaný pak bydlel v pronajatém bytě a jeho měsíční výdaje měly činit 25.000,- Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaný odsouhlasil podmínky smlouvy i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ztotožnění osoby žalovaného jako žadatele o úvěr bylo prokazováno kopií jeho občanského a řidičského průkazu.

6. Z výpisů z účtu žalovaného, vedeného u [právnická osoba]., pod č. [č. účtu] za měsíce leden až březen 2023 včetně pak soud zjistil, že na tento účet byly žalovanému vypláceny provize od společnosti [právnická osoba]., a to dne 31. 1. 2023 ve výši 22.674,- Kč, dne 6. 3. 2023 ve výši 53.197,- Kč a dne 27. 3. 2023 ve výši 20.264,- Kč. Další příjmy (ať již bezhotovostní či vklady pokladnou) byly na tento účet připisovány nepravidelně či jen jednorázově a jejich konkrétní zdroj a účel není z výpisů patrný. Vedle běžných výdajů (nákupy, stravování, čerpání pohonných hmot, telefon) pak žalovaný z tohoto účtu hradil měsíční nájem částkách 12.000,- Kč, 13.000,- Kč a 14.000,- Kč a další platby s blíže neurčitelným účelem, a to včetně úhrady ze dne 8. 3. 2023 ve prospěch společnosti Kamali.cz. Dne 9. 2. 2023 mu byla dále na tento účet vyplacena částka 50.000,- Kč z titulu úvěru poskytnutého mu společností [právnická osoba]. a dále od téhož subjektu dne 27. 2. 2023 další úhrada ve výši [právnická osoba],- Kč. Stavy zůstatků na tomto účtu pak dokládají, že výdaje žalovaného v každém případě přesáhly jím v žádosti o úvěr uváděný obnos 25.000,- Kč (tzn. činily více než 60.000,- Kč, resp. 70.000,- Kč za každý z těchto tří měsíců.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], datované 8. 5. 2023, bylo dále zjištěno, že na jejím základě se měl žalobce zavázat poskytnout žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky (úvěrový limit) do výše 20.000,- Kč na dobu neurčitou do doby úplného splacení jistiny a žalovaný se měl zavázat poskytnuté prostředky žalobci vrátit a zaplatit mu úroky sjednané ve výši 40 % měsíčně s tím, že splátky byly splatné každý měsíc nejpozději k 7. dni a představovaly úrok přirostlý za uplynulé období; jistina úvěru mohla být splacena zčásti nebo zcela kdykoliv během trvání smlouvy. Článek IV. bod 4.2. pak obsahuje ujednání o sankcích pro případ prodlení žalovaného s vrácením poskytnutého úvěru nebo s placením sjednaného úroku s tím, že v takovém případě měl žalovaný uhradit žalobci též účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou by byl žalovaný v prodlení. Při porušení smluvních povinností žalovaného pak byl žalobce oprávněn jednostranně požadovat okamžité splacení celého dluhu. Samotná listina obsahující tato smluvní ujednání nebyla opatřena podpisem žalovaného, pouze je zde uvedeno, že podpisem smluvní strany se v případě žalovaného rozumí také potvrzení souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním SMS kódem [Anonymizováno] v žádosti o úvěr.

8. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobce, upravujících kromě jiného základní pravidla obchodních vztahů mezi žalobcem a jeho klienty a jejich vzájemná práva a povinnosti při zřizování, vedení a rušení klientské zóny soud zjistil, že klientskou zónou se rozumí heslem chráněný osobní účet klienta vytvořený pro něj a dostupný na internetových stránkách žalobce, jehož prostřednictvím klient podává žádosti a uzavírá smlouvy. Registrace a vstup do klientské zóny je podmíněn bezvýhradným souhlasem klienta se smluvní dokumentací, tedy zaškrtnutím příslušných políček formulářů s odkazy na tuto smluvní dokumentaci. Dokončením registrace klienta v klientské zóně a zadáním bezpečnostního SMS kódu se považují příslušné elektronické kanály pro doručování a komunikaci za jednoznačně spojené s podepisující osobou a umožňující její identifikaci. Registrací současně klient potvrzuje, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl veden v databázi dlužníků a nejsou mu známy žádné okolnosti, jež by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči žalobci. Dále tímto okamžikem klient prohlašuje, že veškeré jím poskytnuté údaje jsou přesné a pravdivé. Všeobecné obchodní podmínky pak rovněž obsahují ujednání o sankcích pro případ prodlení klienta s úhradou splatných závazků vůči žalobci, a to mj. o smluvní pokutě. Mezi povinnosti klienta pak náleží jeho povinnost doložit na vyžádání doklady osvědčující mj. jeho příjmy, dále podklady nezbytné k ověření návratnosti úvěru a originál výpisu z bankovního účtu za poslední tři měsíce.

9. Dílčími výpisy z účtu ze dne 8. 5. 2023, 12. 5. 2023, 19. 5. 2023 a 5. 6. 2023 ve spojení se zprávou [právnická osoba]., ze dne 14. 11. 2024 a ze dne 6. 1. 2025 má soud za zjištěné, že žalovaný je majitelem bankovního běžného korunového účtu č. [č. účtu] a že mu na tento účet byla dne 8. 5. 2023 připsána částka 5.000,- Kč, poukázaná mu bezhotovostním převodem z účtu žalobce pod variabilním symbolem [var. symbol], dále dne 12. 5. 2023 bylo takto čerpáno dalších 5.000,- Kč, dne 19. 5. 2023 potom částka [právnická osoba],- Kč a konečně dne 5. 6. 2023 částka 8.000,- Kč. Celkem takto bylo na účet žalovaného poukázáno 20.000,- Kč.

10. Z dopisu žalobce ze dne 7. 10. 2023 pak soud zjistil, že touto listinou žalobce vyrozuměl žalovaného o zesplatnění předmětného úvěru k tomuto datu z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek a vyzval jej k úhradě dlužné částky, vyčíslené ke dni 7. 10. 2023 na celkových 57.691,- Kč, ve lhůtě tří dnů.

11. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 2. 2024 pak žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost jejího vymáhání soudní cestou, resp. exekučně. Odeslání této písemnosti do dispoziční sféry žalovaného (dne 22. 2. 2024) je dokládáno poštovním podacím lístkem.

12. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a žádosti žalovaného učiněné prostřednictvím webových stránek žalobce postupným čerpáním ve dnech 8. 5. 2023, 12. 5. 2023, 19. 5. 2023 a 5. 6. 2023 bezhotovostním převodem na jeho účet peněžní prostředky ve výši 5.000,- Kč, 5.000,- Kč, [právnická osoba],- Kč a 8.000,- Kč, celkem tedy 20.000,- Kč, s tím, že žalovaný měl tyto prostředky ve výši čerpané v rámci úvěrového limitu dle smlouvy splatit kdykoliv v průběhu trvání smluvního vztahu a současně měl žalobci pravidelně měsíčně splácet pouze úrok ve výši 40 % měsíčně, přirostlý za uplynulé období. Žalobce měl k dispozici kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného a výpisy z jeho účtu za měsíce leden až březen roku 2023, z nichž byl zřejmý stav hospodaření žalovaného a zčásti též zdroj a výše jeho příjmu. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, živí se samostatnou výdělečnou činností a že jeho měsíční příjem činí 34.540,- Kč a výdaje 25.000,- Kč. Na jeho běžný účet mu pak byla dne 31. 1. 2023 vyplacena provize ve výši 22.674,- Kč, dne 6. 3. 2023 ve výši 53.197,- Kč a dne 27. 3. 2023 pak ve výši 20.264,- Kč od plátce [právnická osoba]., jiné zdroje příjmů jsou zcela nejasné a neprůkazné a nebyly žalobcem nijak ověřovány. Mezi pravidelné měsíční výdaje žalovaného pak vedle běžných nákupů patrných na výpisech z účtu patří též nájemné (když žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že bydlí v pronajatém bytě s dalšími dvěma osobami, z nichž jedna měla rovněž příjem), které za tyto tři měsíce uhradil v částkách 12.000,- Kč, 13.000,- Kč a 14.000,- Kč. V únoru 2023 mu pak byly na jeho účet vyplaceny prostředky z úvěru od společnosti [právnická osoba]. ve výši 50.000,- Kč a další částka ve výši [právnická osoba],- Kč. Podle stavů zůstatků na účtu přesahovaly odchozí platby z účtu za každý jednotlivý měsíc souhrnnou částku 60.000,- Kč, resp. 70.000,- Kč, tedy výrazně – téměř trojnásobně – přesahovaly deklarované výdaje v částce 25.000,- Kč. Žalobce následně úvěr dne 7. 10. 2023 zesplatnil v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného a vyzval jej k úhradě dlužné částky, přičemž dle smlouvy mu měl v takovém případě (tj. při prodlení s úhradou) vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, účelně vynaložených nákladů a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný však nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku, a je tedy se splněním této své peněžité povinnosti v prodlení.

13. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Ve smyslu ustanovení § 1824 odst. 1 občanského zákoníku sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1.

15. Dle ustanovení § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle ustanovení § 561 odst. 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Dle ustanovení § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

18. Podle ustanovení § 1813 a § 1815 občanského zákoníku jsou zneužívající ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí. Ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

19. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

20. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

21. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

22. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru pak stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Ustanovení § 108 odst. 1 písm. c) citovaného zákona výslovně uvádí, že je-li ve smlouvě o platebních službách spotřebiteli umožněno překročení, musí tato smlouva obsahovat informace o možných sankcích, úrocích z prodlení za toto překročení a jiných platbách. Podle ustanovení § 110 odst. 5 písm. b) citovaného zákona platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru v rozporu se zákonem písemnou informaci o některé povinnosti spotřebitele vůči věřiteli nebo o podmínkách, za kterých je spotřebitel povinen tuto povinnost splnit, platí, že spotřebitel tuto povinnost nemá.

25. Podle ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

26. Dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

28. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

29. Na podkladě provedených důkazů soud v daném případě dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému na základě ujednání o smlouvě o spotřebitelském úvěru peněžité plnění v celkové výši 20.000,- Kč postupnými bezhotovostními převody na jeho účet a že žalovaný žalobci toto peněžité plnění doposud ani zčásti nevrátil. Soud pak posoudil platnost předmětné úvěrové smlouvy z hlediska právní úpravy ochrany spotřebitele co do dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Dospěl pak závěru, že v dané věci žalobce ani přes výzvu soudu netvrdil takové skutečnosti, z nichž by bylo možné řádné splnění této jeho zákonné povinnosti dovodit, a neoznačil ani nenavrhl v tomto směru ani dostatek důkazů, když z listinných důkazů v řízení provedených (výpisy z bankovního účtu žalovaného) vyplynula taková skutková zjištění, která zakládají zcela zásadní pochybnosti o skutečných finančních poměrech žalovaného, resp. zcela vyvracejí pravdivost údajů uvedených v žádosti o úvěr o výši měsíčních výdajů žalovaného. V prvé řadě soud uvádí, že samotný výčet těchto údajů je nutno hodnotit jako naprosto nedostatečný, neboť poskytuje pouze neurčitou představu o skutečné finanční situaci a hospodaření žalovaného a jeho rodiny. Již jen nahlédnutím do bankovních výpisů mohlo a mělo být žalobci zřejmé, že výdaje žalovaného nemohly v žádném případě činit tvrzených 25.000,- Kč měsíčně, a to za situace, kdy žalovaný zřejmě ze své výdělečné činnosti jako OSVČ neměl pravidelný příjem v podobě mzdy či paušálních plnění a na jeho účet mu byly vypláceny pouze provize z blíže neurčené činnosti v kolísavé výši a v nepravidelných termínech; jiné příjmové položky ve výpisech z účtu nelze považovat za pravidelný příjem a zdroj obživy a je zřejmé, že žalobce se jejich ověřováním blíže nezabýval a nepožadoval po žalovaném, aby je specifikoval. O tom, že finanční situace žalovaného byla s ohledem na výši výdajů přinejmenším napjatá, pak svědčí rovněž to, že si musel půjčit u dalšího nebankovního subjektu (úvěr u společnosti [právnická osoba]. ve výši 50.000,- Kč). Již jen tyto okolnosti měly žalobce vést k důkladnému prověření údajů uváděných žalovaným jako žadatelem o úvěr o jeho poměrech, a měl tudíž zjišťovat, jaké jsou celkové příjmy a skutečné životní náklady domácnosti žalovaného (tedy i jeho životního partnera a dítěte) a jaká je celková výše jeho dluhového zatížení a jeho platební morálka (výstupy z provedené lustrace žalovaného ve veřejně dostupných registrech rovněž nebyly doloženy). Nic z toho však žalobce zjevně nezjišťoval a neprověřoval, když se zcela spoléhal na vágní údaje uvedené v žádosti o úvěr a de facto v plné míře přenesl odpovědnost za splnění své povinnosti coby úvěrujícího subjektu prověřit schopnost splácet úvěr na žalovaného jako spotřebitele. Není tedy vůbec zřejmé, na základě čeho mohl žalobce dospět k závěru o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Tato okolnost svědčí jedině o tom, že žalobce nejednal v dané věci dostatečně obezřetně a tvrzení žalovaného nijak neověřoval (byť měl k tomu k dispozici podklady v podobě výpisů z účtu) a nežádal jejich dostatečné prokázání (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]). Žalobce tedy – i s ohledem na neúčast svého zástupce na nařízeném ústním projednání věci, a tím i nemožnost poskytnutí náležitého procesního poučení – v tomto rozsahu nesplnil své procesní povinnosti. Pouze na okraj pak soud dále poznamenává, že výhrady k předložené úvěrové smlouvě lze spatřovat rovněž ve vztahu k jejímu podpisu, neboť z předložených listiny nelze zjistit, zda, kdy a jakou formou žalovaný k úvěrové smlouvě připojil svůj (prostý elektronický) podpis. Důsledky z toho plynoucími se však již soud blíže nezabýval, neboť ve světle níže uvedených závěrů by na věci nic nezměnily.

30. Soud proto nemohl dospět k jinému závěru, než že splnění své zákonné povinnosti žalobce ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neprokázal (ač v tomto směru nese důkazní břemeno), a proto nelze ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku předmětnou smlouvu hodnotit jinak než jako neplatnou, a to absolutně s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] či Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10, III. ÚS 4129/18 či I. ÚS 523/07). K tomu soud odkazuje i na předešlou právní úpravu obsaženou v ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, jakož i na dosavadní právní výklad v tom smyslu, že důsledkem porušení (kontinuálně stanovené) povinnosti poskytovatele úvěru je absolutní neplatnost smlouvy (k tomu viz i rozhodovací praxi finančního arbitra). Byť shora citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, účinného ode dne 1. 12. 2016, může nasvědčovat změně v posuzování důsledků nesplnění povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti v podobě pouhé relativní neplatnosti dotčené smlouvy, již by měl soud zkoumat výhradně k námitce spotřebitele, nelze opomíjet smysl a účel dané právní úpravy (k výkladu právních norem viz rozhodnutí Ústavní soud ve věci sp. zn. Pl. ÚS 92/06, Pl. ÚS 21/96, Sb. n. u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98, Sb. n. u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06, I. ÚS 50/03 či IV. ÚS 611/05), jakož ani tu skutečnost, že povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy je zákonem ukládána nikoli spotřebiteli samotnému (jejichž motivací je leckdy získání úvěru za každou cenu bez ohledu na rizika z toho pro něj plynoucí), ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele účinné vyvažování faktické nerovnosti smluvních stran znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Pokud by soud sám ex offo nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel úvěru dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla by ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní. Obdobně pak chápe koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv též Ústavní soud ve svém rozhodnutí ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10. Výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tedy nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti poskytovatele úvěru byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je proto nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

31. Soud tedy posoudil vymáhanou pohledávku jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy žalobce poskytl žalovanému peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, a to poukázáním částky 20.000,- Kč na účet vedený u peněžního ústavu. Žalovaný je tak v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinen vydat toto plnění, ponížené o případně provedené úhrady (v tomto případě však nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by žalovaný plnil byť i jen částečně). Žalobce má tedy nárok na vydání bezdůvodného obohacení v tom rozsahu, ve kterém doposud nebylo žalovaným splaceno, tedy na částku 20.000,- Kč (tj. poskytnuté prostředky), nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě, tj. na zaplacení úroků a smluvní pokuty. S ohledem na shora uvedené tedy soud výrokem I. uložil žalovanému, který se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnil (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení), povinnost zaplatit žalobci výše uvedený obnos 20.000,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, jdoucím až ode dne 11. 10. 2023 do zaplacení (v návaznosti na výzvu k úhradě ze dne 7. 10. 2023), až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

32. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částky 10.680,- Kč, představované kapitalizovaným úrokem ve výši 8.000,- Kč a smluvní pokutou ve výši 2.680,- Kč, spolu s 15 % ročním úrokem z prodlení, jdoucím z částky 8.000,- Kč představující úroky, ohledně nichž byla žaloba zamítnuta, ode dne 11. 10. 2023 do zaplacení pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť – jak již bylo uvedeno shora - žalobce má vůči žalovanému nárok pouze na vydání peněžitého plnění, které mu poskytl, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě.

33. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci úspěšný pouze částečně, přiznal právo na jejich náhradu pouze v poměrné části 76,36 % z celkové částky těchto nákladů, neboť předmětem řízení bylo zaplacení celkové částky 22.680,- Kč (součet jistiny a smluvní pokuty; zbývající částka 8.000,- Kč je příslušenstvím), žalobce byl úspěšný pouze v částce 20.000,- Kč, tedy v rozsahu 88,18 %, a neúspěšný co do nedůvodně žalované smluvní pokuty v částce 2.680,- Kč, tj. co do 11,82 % (k příslušenství v podobě úroku se nepřihlíží). Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) ve výši 88,18 % z předmětu řízení odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany) ve výši 11,82 %. Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 76,36 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování jeho práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí celkem 6.366,44 Kč, tzn. poměrná 76,36procentní část nákladů řízení ve výši 8.337,40 Kč, představovaných zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 908,- Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem v celkové výši 4.940,- Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) za tři úkony právní služby po 300,- Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění, učiněné do 31. 12. 2024) dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024, a za dva úkony právní služby po 2.020,- Kč (2x doplnění žaloby ze dne 23. 1. 2025 a 6. 2. 2025) podle § 14b odst. 3 a § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 1.200,- Kč za tři úkony právní služby po 100,- Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024, a za dva úkony právní služby po 450,- Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 1.289,40 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku III. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

Poučení