6 C 103/2022 - 544

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] zastoupený [jméno advokáta/ky] advokátem se sídlem [adresa advokáta/ky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO: [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupena [jméno advokáta/ky] advokátem se sídlem [adresa advokáta/ky] o vydání náhradního pozemku, o povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku jako pozemkové náhrady podle § 11 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb. částečným rozsudkem takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného k uzavření této smlouvy o bezúplatném převodu pozemků v následujícím znění: Převádějící: [Jméno žalovaného], [adresa] [adresa] Nabyvatel: [Jméno žalobce A], narozen [datum], bytem [adresa] Převádějící za účelem uspokojení části restitučních nároků vyplývajících z rozhodnutí [Městský/Obecní úřad], Pozemkový úřad, č. j. [číslo] ze dne 24. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 25. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 28. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 29. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 30. 5. 2002, č. j. [číslo] ze dne 30. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 28. 6. 2002, č. j. [číslo] ze dne 29. 8. 1997, č. j. [číslo] ze dne 7. 10. 1997, č. j. [číslo] ze dne 18. 12. 1998, č. j. [číslo] ze dne 29. 7. 1997, převádí nabyvateli jako náhradu za nevydané pozemky touto smlouvou podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, do jeho vlastnictví bezúplatně následující pozemky: - p. č. [číslo] a [číslo] v [katastráĺní území], - p. č. [číslo], [číslo] a [číslo] v [katastráĺní území], - p. č. [číslo] a [číslo] v [katastráĺní území], vše zapsané na listech vlastnictví [číslo] pro příslušné shora uvedené katastrální území, vedených u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště]. Celková hodnota převáděných pozemků je 54 345,06 Kč.

II. Řízení se zastavuje v části, ve které žalobce požadoval nahrazení projevu vůle s převodem pozemků p. č. [číslo] v [katastráĺní území] a p. č. [číslo] v [katastráĺní území].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 5. 8. 2022 domáhal, aby soud nahradil projev vůle žalované k bezplatnému převodu pozemků uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozsudku a dále pozemků: - p. č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v [katastráĺní území], - p. č. [číslo] v [katastráĺní území][Anonymizováno] - p. č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v [katastráĺní území], - p. č. [číslo] a [číslo] v [katastráĺní území]. Tvrdil, že je jediným právním nástupce svého otce [jméno FO], nar. [letopočet] a tím také nástupcem oprávněné osoby [jméno FO], které Pozemkový úřad přiznal náhradu za nevydané pozemky podle zákona o půdě, a to rozhodnutími č. j. [číslo] ze dne 24. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 25. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 28. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 29. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 30. 5. 2002, č. j. [číslo] ze dne 30. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 28. 6. 2002, č. j. [číslo] ze dne 29. 8. 1997, č. j. [číslo] ze dne 7. 10. 1997, č. j. [číslo] ze dne 18. 12. 1998, č. j. [číslo] ze dne 29. 7. 1997. [jméno FO] svou závětí odkázala otci žalobce také část nároků vyplývajících z dalších rozhodnutí Pozemkového fondu, což vyplývá z usnesení [obvodní soud], č. j. 26 D 216/2006 – 117 ze dne 12. června 2006. Dle předmětných dědických usnesení [jméno FO] (žalobci) náleží 45/100 nároků dle zákona o půdě rozhodnutí. Vedle těchto nároků uvedeného [jméno FO] smluvně převedla částečné peněžní nároky na poskytnutí náhrad dle níže popsaných rozhodnutí pozemkového úřadu v částce 1 662 509,37 Kč na děda žalobce, [jméno FO], r. č. [RČ], a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. června 2003. Touto smlouvou však došlo k postoupení jen části pohledávky na peněžité plnění [jméno FO] vůči Pozemkovému fondu ČR, když pouze tato část byla v době uzavření postupní smlouvy mezi [jméno FO] a Pozemkovým fondem ČR tímto uznána jako hodnota nároků [jméno FO]. Tato pohledávka pak přešla na základě dědického usnesení [obvodní soud], č. j. 34 D 2629/2005-69 ze dne 9. prosince 2005 na otce žalobce, [jméno FO], r. č. [RČ]. [jméno FO] nárokovala společně s dalšími oprávněnými osobami z níže popsaných rozhodnutí vůči Pozemkovému fondu ČR ocenění těchto nároků mnohem vyšší, než bylo ocenění učiněné ze strany Pozemkového fondu. Proto se ihned po postoupení nároků v celkové hodnotě 3 325 018,75 Kč, na [jméno FO] a [jméno FO] (děda žalobce), společně s dalšími oprávněnými osobami domáhala řádného [jméno FO].

2. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět pro pozemky uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku a pozemky p. č. [číslo] v k. ú. [obec], p. č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec], p. č. [číslo] a [obec] v k. ú. [číslo], a proto soud řízení ohledně těchto pozemků zastavil podle § 96 o. s. ř., přičemž usnesení ohledně zastavení pozemků p. č. [číslo] v k. ú. [obec], p. č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec], p. č. [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec] bylo vyhlášeno při jednání dne 24. 4. 2025 a strany se vzdaly práva odvolání.

3. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nárok uplatněný žalobou je prekludován. Paní [jméno FO] pořídila pro případ své smrti dne 4. 12. 2001 závěť, v níž povolala za dědice všech svých restitučních nároků pana [jméno FO] (roč. [letopočet]) v poměru 45/100, pana [jméno FO] v poměru 45/100, občanské sdružení [Název] v poměru 2/100 a Sdružení [Název] v poměru 8/100. Později ovšem dne 30. 6. 2003 paní [jméno FO] uzavřela Smlouvu o postoupení pohledávky, kterou převedla svůj nárok na náhradu vyplývající z rozhodnutí č. j. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] na postupníky pana [jméno FO] (roč. [letopočet]) a pana [jméno FO] v poměru každý . [jméno FO] (roč. [letopočet]) dne 26. 8. 2005 zemřel a jeho nárok dle usnesení [obvodní soud], č. j. 34 D 2629/2005 – 69, zdědil [jméno FO] (roč. [letopočet]). Ještě v době, kdy nárokem z postupní smlouvy disponoval pan [jméno FO] (roč. [letopočet]), byl přijat zákon č. 253/2003 Sb., kterým byly s účinností od 6. 8. 2003 do ustanovení § 13 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů („zákon o půdě“), doplněny odstavce 6 a 7, podle nichž oprávněné osoby měly právo na převod pozemku ve vlastnictví státu pouze do 2 let ode dne právní moci rozhodnutí Pozemkového úřadu. Po uplynutí této doby mělo oprávněným osobám právo na převod pozemku ve vlastnictví státu zaniknout (prekludovat). Pokud, tak jako v předmětné věci, rozhodnutí Pozemkového úřadu nabylo právní moci před účinností tohoto změnového zákona, skončila dle jeho přechodného ustanovení lhůta pro převod pozemku ve vlastnictví státu dnem 31. 12. 2005. Tuto tzv. restituční tečku sice následně Ústavní soud nálezem ze dne 13. 12. 2005, sp. z. Pl. ÚS 6/05, zrušil, avšak pouze ve vztahu k oprávněným osobám a jejich dědicům. [jméno FO] (roč. [letopočet]) nebyl k rozhodnému dni oprávněnou osobou, ani dědicem oprávněné osoby, ale byl toliko dědicem postupníka, přičemž na tuto kategorii se výjimka nevztahuje. Nárok na převod náhradních pozemků mu až do okamžiku prekluze svědčil pouze z titulu postupní smlouvy, nikoliv z titulu dědického. Na výjimku z prekluze nároku nemohla mít vliv ani skutečnost, že [jméno FO] (roč. [letopočet]) byl v závěti paní [jméno FO] označen za jejího dědice. Pouhá existence této závěti nemohla mít vůči žalované v okamžiku prekluze nároku žádné právní účinky. Paní [jméno FO] zemřela dne 8. 2. 2006. Na základě závěti přešel usnesením č. j. 26 D 216/2006-117 její zbývající restituční nárok, kterým v době své smrti disponovala, na pana [jméno FO] (roč. [letopočet]) v poměru 45/100, na pana [jméno FO] v poměru 45/100, na občanské sdružení [Název] v poměru 2/100 a na Sdružení [Název] v poměru 8/100. Součástí její pozůstalosti již ovšem nemohl být restituční nárok, který zcizila postupní smlouvou. Dne 19. 5. 2012 pan [jméno FO] (roč. [letopočet]) zemřel. Usnesením č. j. 34 D 1417/2012-180, přešlo na žalobce, [jméno FO] (roč. [letopočet]), 45/100 zbývajícího restitučního nároku paní [jméno FO], o němž doposud nebylo rozhodnuto, ale nemohl na něj již přejít nárok na převod náhradních pozemků ve vlastnictví státu vyplývající z jednotlivých rozhodnutí uvedených v postupní smlouvě, neboť tento již prekludoval dne 31. 12. 2005. Pro úplnost si žalovaná dále dovoluje doplnit, že v následujícím období, počínaje 25. 10. 2012 a konče 16. 5. 2016, byla vydána rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu č. j. [číslo] a [právnická osoba] č. j. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], kterými bylo rozhodnuto o zbývajícím restitučním nároku paní [jméno FO]. Tento zbývající restituční nárok přešel v souladu se závětí paní [jméno FO], a vzhledem k úmrtí pana [jméno FO] (roč. [letopočet]), přímo na žalobce, pana [jméno FO] (roč. [letopočet]), v poměru 45/100, na pana [jméno FO] v poměru 45/100, na občanské sdružení [Název] v poměru 2/100 a na Sdružení [Název] v poměru 8/100. Na rozdíl od prekludovaného restitučního nároku postoupeného postupní smlouvou tak žalobci z těchto rozhodnutí pozemkového úřadu restituční nárok na převod náhradních pozemků z vlastnictví státu, popř. na finanční náhradu, náleží. Nárok pana [jméno FO] (roč. [letopočet]) na převod náhradních pozemků ve vlastnictví státu, který získal jeho otec postupní smlouvou, ze zákona zanikl ještě předtím, než zemřela paní [jméno FO], tedy dříve než se mohl stát jejím dědicem. Ve vztahu k nároku vyplývajícímu z rozhodnutí č. j. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], se pan [jméno FO] (roč. [letopočet]) navíc ani jejím dědicem nikdy stát nemohl, když tento nárok paní [jméno FO] ještě za svého života zcizila postupní smlouvou. Tento nárok nemohl být součástí její pozůstalosti, když v době její smrti již patřil rovným dílem právě panu [jméno FO] (roč. [letopočet]) a panu [jméno FO]. Součástí pozůstalosti po paní [jméno FO] zůstal pouze restituční nárok, který na nikoho nepostoupila, o němž ještě v době její smrti nebylo rozhodnuto. Ve vztahu k tomuto zbývajícímu restitučnímu nároku se později pan [jméno FO] (roč. [letopočet]) dědicem paní [jméno FO] po její smrti skutečně stal a získal tak nárok na 45/100 jejího zbývajícího restitučního nároku. Tímto však v žádném případě nemohlo dojít k obnově již dříve ze zákona zaniklého (prekludovaného) nároku z rozhodnutí č. j. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Nárok, který již jednou prekludoval, nemohl být pozdějším rozhodnutím o vypořádání dědictví oživen. Ohledně přecenění restitučního nároku a liknavosti či svévolnosti žalovaná prakticky nic nenamítala. K převoditelnosti jednotlivých pozemků, které zůstaly předmětem žaloby, žalovaná uvedla: Katastr p. č. námitka převoditelnosti [obec] [číslo] existence pachtovní smlouvy, nařízeno předběžné opatření bránící žalované k dispozici s pozemkem [obec] [číslo] existence pachtovní smlouvy, nařízeno předběžné opatření bránící žalované k dispozici s pozemkem [obec] [číslo] uplatněn jiný restituční nárok – [jméno FO], uzavřená nájemní smlouva [obec] [číslo] pozemek ve funkčním celku s pozemkem třetí osoby [obec] [číslo] uplatněn jiný restituční nárok – [jméno FO], věcné břemeno vedení [obec] [číslo] pozemek ve funkčním celku s pozemkem třetí osoby, uplatněn jiný restituční nárok – [jméno FO] [obec] [číslo] uplatněn jiný restituční nárok – [jméno FO] [obec] [číslo], [číslo], [číslo] pozemky v chráněném ložiskovém území Nesporné skutečnosti 4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že paní [jméno FO] byla oprávněnou osobou podle zákona o půdě. Rozhodnutími Pozemkového úřadu č. j. [číslo] ze dne 24. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 25. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 28. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 29. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 30. 5. 2002, č. j. [číslo] ze dne 30. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 28. 6. 2002, č. j. [číslo] ze dne 29. 8. 1997, č. j. [číslo] ze dne 7. 10. 1997, č. j. [číslo] ze dne 18. 12. 1998, č. j. [číslo] ze dne 29. 7. 1997 bylo rozhodnuto tak, že se jí nevydávají předmětné pozemky v k. ú. [katastráĺní území] a [katastráĺní území]. Dále strany prohlásily za nesporné cenu níže uvedených pozemků stanovených podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. Soud vzal nesporné skutečnosti za svá podle § 120 odst. 3 o. s. ř. Katastr p. č. nesporná cena [obec] [číslo] 1 725,13 Kč [obec] [číslo] 10 004,93 Kč [obec] [číslo] 12 239 Kč [obec] [číslo] 13 436 Kč [obec] [číslo] 3 463 Kč [obec] [číslo] 2 335 Kč [obec] [číslo] 11 142 Kč S 54 345,06 Kč Provedené důkazy 5. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2003 se [jméno FO] jako postupitelka a [jméno FO] (nar. [letopočet]) a [jméno FO] jako postupníci dohodli na postoupení pohledávky vůči Pozemkovému úřadu v celkové výši 3 325 018,75 Kč každému z postupníků jednou polovinou ve výši 1 662 509,40 Kč. Pohledávka je specifikována rozhodnutími Pozemkového úřadu č. j. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], č. j. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], podle kterých není postupitelka spoluvlastníkem nemovitostí v k. ú. [katastráĺní území] a [katastráĺní území].

6. Usnesením [obvodní soud] č. j. 26 D 216/2006-117 ze dne nabyl [jméno FO], narozený [datum], jako jeden z dědiců dědic po zemřelé [jméno FO] podíl ve výši 45/100 nároku na vydání nemovitostí dle restitučních nároků. Zbývající podíly nabyli ostatní dědicové.

7. Usnesením [obvodní soud] č. j. 34 D 2629/2005-69 nabyl [jméno FO], narozený [datum], jako jeden z dědiců dědic po zemřelém [jméno FO] (nar. [letopočet]) pohledávku zůstavitele za Pozemkovým fondem na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2003 ve výši 1 662 509,40 Kč.

8. Usnesením [obvodní soud] č. j. 34 D 1417/2012-180 ze dne 20. 7. 2012 nabyl žalobce jako jeden z dědiců po [jméno FO] (nar. [letopočet]) 45/100 nároku na vydání nemovitostí dle restitučních nároků získaného zůstavitelem dle dědického usnesení ve věci č. j. 26 D 216/2006.

9. Usnesením [obvodní soud] ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 34 D 1417/2012, ve věci dodatečného projednání dědictví po [jméno FO] (nar. [letopočet]), nabyl pohledávku zůstavitele vůči Pozemkovému úřadu z titulu finanční náhrady podle zákona o půdě ve výši 1 662 509,40 Kč žalobce.

10. Podle notářského zápisu sp. zn. [spisová značka] sepsaného 4. 12. 2001 povolala [jméno FO] jako jednoho ze závětních dědiců v rozsahu 45 % [jméno FO], narozeného [datum]. Pro případ, že by z jakéhokoliv důvod nedědil, ustanovila náhradní dědičkou jeho manželku. Pokud by ani ona po její osobě nedědila, ustanovila náhradním dědicem [jméno FO], narozeného [datum] a pro případ, že by ani tento nedědil, ustanovila náhradním dědicem jeho jediného syna [jméno FO], narozeného [Datum narození žalobce A] (žalobce). Další povolanou dědičkou ohledně vybraného nemovitého majetku byla povolána i [jméno FO].

11. Podle protokolu Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 2023 ve věci 10 C 199/2021 [jméno FO] jako svědkyně vypověděla: „Žalobce ([Jméno žalobce A], nar. [letopočet] – pozn. soudu) je můj vnuk. Můj muž ještě jako svobodný kamarádil s panem [jméno FO], pak šel na vojnu, pan [jméno FO] odešel do ciziny a následně byl zavřený kvůli přechodu státní hranice. Byl také v dolech a s mým mužem se dlouho neviděli. Pak ho jedenkrát potkal na Národní třídě, bylo to někdy, kdy se vyřizovaly restituce a pan [jméno FO] mu říkal, že si s tím neví rady a můj muž mu slíbil, že mu pomůže. Manžel začal chodit k [jméno FO] jako do práce. Oni by to sami nezvládli. My jsme tehdy měli chalupu a oni za námi jezdili. Vlastně přesněji řečeno, manžel je odvážel. Také u nás trávili dovolenou. Paní [jméno FO] neměla děti, měla ráda naše děti a byli jsme přátelé na slovo vzatý. Pan [jméno FO] pak zemřel, paní [jméno FO] zůstala sama a na mého muže se upnula. Říkala, že on je její mozek a muž jí všechno vyřizoval. Byli denně ve styku. Ona ho obdivovala, říkala mu, jak je úžasný a kdykoli zavolala, tak můj muž jí dokázal poradit. Měla ho ráda. Byli také spolu párkrát na dovolené v Rakousku a to jsme za života [jméno FO] byli s nimi oba. Paní [jméno FO] tam měla konto. My jsme tehdy měli auto, obyčejné embéčko, ona měla velkého psa, a protože ten by se do našeho auta nevešel, koupila Peugeota. Můj muž byl z toho unešený. Pak jsme byli v důchodu, já jsem od dubna do října byla na chalupě. S paní [jméno FO] jsme objížděli hroby, ona jezdila na hrob na Olšanech a dále měli hrobku v [obec]. Ona potom si začala dělat na mého muže právo, ale nemůžu říci, že by na mě byla zlá. U nás se například konaly porady [jméno FO] a myslím si, že můj muž si s ní také užil, protože když měla přijít, tak třeba řekla, že nemůže a šla ke kadeřnici. Prostě byla svá. Po pohřbu jejího muže toho na ni bylo moc, byla nervózní, říkala, že se bojí v bytě a nechala si udělat potom bezpečnostní dveře. Tehdy přišla, aby u ní muž přespal a můj muž byl pak u ní, ale například dvakrát týdně chodil domů a ona k nám každý víkend chodila na víkendy. Já jsem vařila i pro ni a dávala jsem jí i kastrůlky. Manžel pak u ní začal zůstávat více, což se mi nelíbilo, ale on mi na to řekl, že bude s ní. Já jsem se rozvádět nechtěla. Respektovala jsem to, nebyla jsem na svého muže odkázána, měla jsem peníze i z naší restituce. Manžel se ke mně choval dobře. Jezdil pak s paní [jméno FO] do Rakouska, vím, že s nimi byla i naše dcera. Chtěla bych ještě říci, že jsem na chalupě chovala králíky, pěstovala zeleninu, brambory, bylinky a byla jsem tam spokojená. Měla jsem tam vnoučata a jezdila za mnou dcera a také paní [jméno FO] s mým manželem. Já jsem tehdy netušila, že je mezi nimi něco víc. Ona ho volala např. kvůli nákupu kulmy na vlasy, nebo spolu jezdili po parcelách a je pravda, že jsem na ni měla pifku. Ona např. podporovala psí útulek, pan [jméno FO] jí dohodil kontakt na jednu ženu, pak nakoupila dům pro tento psí útulek, koupila auto a psí útulek financovala. Té ženě měsíčně vyplácela 20 000 Kč. Myslím, ž ji to vyčerpalo a později říkala, že ji neměla snad ani potkat. Panu [jméno FO] také nakoupila koně. Dala mu na to 15 000 000 Kč. Např. mému synovi také přidala na auto. Moje dcera od ní dostala dům. Po smrti pak odkázala svůj majetek na polovinu ve prospěch mého muže a pana [jméno FO]. Ona podporovala např. i bezdomovce, dávala jim 500 Kč, později jim koupila i baráček. My jsme se o ni starali, starala se o ni před její smrtí moje dcera po dobu asi 2 – 3 měsíců, a poté jsme ji pochovali. Paní [jméno FO] sepsala závěť, původně jsem tam byla i já, ale já jsem se toho zřekla s tím, že to bude syna. Dcera už měla tehdy barák, a proto se toho zřekla. Paní [jméno FO] učinila více závětí, měnila je, nejprve z toho důvodu, že se rozkmotřila s rodinou [jméno FO]. Můj manžel a paní Petrofová byli partneři, žili spolu.“ 12. Podle protokolu Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 1. 2023 ve věci 10 C 199/2021 [tituly před jménem] [jméno FO] jako svědek vypověděl, že je bratrancem paní [jméno FO]. Ohledně restituce manžel paní [jméno FO] angažoval svého kamaráda [jméno FO], ročník [letopočet], který byl v těchto věcech více vzdělaný a staral se o to za rodinu [jméno FO]. Manžel paní [jméno FO] v ranných 90. letech zemřel a [jméno FO] jako rodinný přítel tyto věci i po smrti pana [jméno FO] vyřizoval. Jeho vztah k paní [jméno FO] se potom velmi zúžil, manželství [jméno FO] již bylo nefunkční a mezi [jméno FO] a paní [jméno FO] vznikl vztah. Často pobýval v její domácnosti, zařizoval věci spojené s chodem domácnosti a vozil ji autem. Vztah mezi paní [jméno FO] a panem [jméno FO] byl označil jako blízké přátelství, bylo mezi nimi citové pouto. Paní [jméno FO] majetkové věci řešila ještě za svého života a svůj majetek převáděla na děti a vnuky [jméno FO]. [jméno FO] zastupoval paní [jméno FO] na úřadech, sdíleli společnou domácnost. Když svědek šel za panem [jméno FO], vždy se scházeli u paní [jméno FO]. Předpokládal, že ho tam vždycky najde a bral to tak, že bydleli ve společné domácnosti. Pan [jméno FO] tam pobýval větší část týdne. Svědek předpokládá, že pan [jméno FO] finančně přispíval paní [jméno FO], vozil ji autem, platil opravy v bytě, jezdili spolu na dovolenou či na výlety. Hospodaření měli asi nějak vyřešeno.

13. Podle protokolu Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 1. 2023 ve věci 10 C 199/2021 [Jméno žalobce A], nar. [letopočet] jako účastník vypověděl, že vztah mezi dědečkem a paní [jméno FO] byl velmi úzký a byli přátelé. Tento vztah zažil, když byl malý a bylo mu 10 let. Babička z toho byla rozladěná a na dědu byla naštvaná. Děda pobýval u paní [jméno FO] a také tam přespával. Paní [jméno FO] neměla děti a otce žalobce a jeho sestru paní [jméno FO] brala jako svoje. Paní [jméno FO] něco darovala už za svého života. Paní [jméno FO] pobývala i na chalupě, která patřila dědovi a babičce. Jako malý jsem ji viděl aspoň desetkrát, byla součástí rodiny. Oslovovali se [jméno FO] a [jméno FO]. Babička trávila polovinu roku na chalupě a dědeček byl v [obec]. Když žalobce pobýval na chalupě babičky, dědeček za nimi přijížděl i s paní [jméno FO]. Po zbytek roku byla babička v [obec] v [ulice], kde byl i děda, který ale zároveň jezdil za paní [jméno FO]. Babička návštěvy paní [jméno FO] na chalupě nesla nelibě.

14. Znalecké posudky [tituly před jménem] [jméno FO] stanovily ceny odňatých a restituentce nevydaných pozemků dle shora uvedených rozhodnutí Pozemkového úřadu č. j. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], č. j. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Znalec posoudil nevydané pozemky jako stavební v ceně 250 Kč/m2, což zdůvodnil následovně: č. posudku pozemek rozhodnutí cena důvody [číslo] [číslo] [číslo] 1 130 250 Kč podle leteckého snímku z roku [letopočet] dotčeny výstavbou sportovišť [číslo] [číslo] [číslo] 10 662 250 Kč podle leteckého snímku z roku [letopočet] dotčeny výstavbou sportovišť [číslo] [číslo] [číslo] 3 309 750 Kč ke dni ocenění zastavěno zahrádkářskou kolonií [číslo] [číslo] [číslo] 484 750 Kč dle regulačního plánu nebyly pozemky určeny pro zemědělskou výrobu, ale na ploše jsou vyznačeny stav. objekty [číslo] [číslo] [číslo] 3 221 500 Kč dle regulačního plánu se jedná o pozemek určený k zastavění [číslo] [číslo] [číslo] 260 250 Kč dle regulačního plánu se jedná o pozemek určený pro komunikace [číslo] [číslo] [číslo] 311 000 Kč dle regulačního plánu se jedná o pozemek určený pro komunikace [číslo] [číslo] [číslo] 7 250 Kč dle regulačního plánu se jedná o pozemek určený pro komunikace [číslo] [číslo] [číslo] 61 500 Kč dle regulačního plánu se jedná o pozemek určený pro těleso dráhy [číslo] [číslo] [číslo] 2 678 750 Kč dle regulačního plánu se jedná o pozemek určený pro objekty bytové a pro plochy s nimi funkčně související [číslo] [číslo] [číslo] 8 077 000 Kč dle regulačního plánu se jedná o pozemek určený pro objekty bytové a pro plochy s nimi funkčně související [číslo] [číslo] [číslo] 5 023 750 Kč dle regulačního plánu se jedná o pozemek určený pro objekty bytové a pro plochy s nimi funkčně související [číslo] [číslo] [číslo] 5 361 500 Kč dle regulačního plánu se jedná o pozemek určený pro objekty bytové a pro plochy s nimi funkčně související S 21 781 000 Kč 15. Smlouvou č. [číslo] se žalovaná jako propachtovatel a [právnická osoba]. jako pachtýř dohodli na pachtu pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [katastráĺní území] na dobu neurčitou od 1. 3. 2021.

16. Dle mapy chráněných ložiskových se pozemky p. č. [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [katastráĺní území] nachází v chráněném ložiskovém území.

17. Z podkladů Integračního operačního programu vyplývá, že pozemky p. č. [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [katastráĺní území] jsou pronajaty společnosti [právnická osoba] a podle leteckých fotografií jsou zemědělsky obhospodařovány.

18. Dopisem ze dne 22. 6. 2004 sdělil Pozemkový fond ČR [jméno FO] k jeho žádosti o přezkoumání ocenění restitučního nároku po [jméno FO], že pozemky ocenil podle evidovaných údajů jako nestavební a vyzval [jméno FO], aby věrohodně doložil, že na pozemky bylo v době přechodu na stát vydáno stavební povolení nebo územní rozhodnutí. Do té doby platí stávající ocenění.

19. V dopisu ze dne 16. 11. 2004 potvrdil [Název], že se v archivu nenachází originál Směrného územního plánu [obec] pro rok 1953.

20. Dopisem ze dne 3. 2. 2005 [jméno FO] vyzval žalovanou k řádnému ocenění restitučního nároku. Uvedl, že podklady v podobě regulačních plánů nebyly po šetření v příslušných archivech nalezeny, ale předmětné pozemky byly již v době 1948-1952 zastavěny bytovou a průmyslovou výstavbou. Správně tak měly být pozemky oceněny jako stavební.

21. Dopisem ze dne 11. 2. 2005 sdělil Pozemkový fond ČR [jméno FO], že vlastnictví předmětných pozemků přešlo na stát výměry ze dne 22. 2. 1952 a 4. 2. 1953. Aby mohly být pozemky přeceněny, musí žadatel předložit směrné územní plány obce. PF bere na vědomí, že dle šetření žadatele nebyl směrný územní plán a v archivu nalezen, bez něho však nelze k přecenění přistoupit.

22. Dopisem ze dne 20. 9. 2010 zaslal [jméno FO] Pozemkovému fondu dostupnou územně plánovací dokumentaci pro k. ú. [katastráĺní území] a [katastráĺní území] s tím, že podle vyjádření Úřadu pro rozvoj [obec] byly tyto regulační plány platné i v roce 1952. Podle těchto plánů a katastrálních map leží pozemky na území určeného k zastavění.

23. V dopisu ze dne 9. 3. 2011 Pozemkový fond sdělil [jméno FO] a dalším osobám, že nároky po uplynutí 3 let od vypořádání nepřehodnocuje. Ohledně [jméno FO] uvedl, že tento získal nároky dle postupní smlouvy ze dne 30. 6. 2003 a tyto nároky mu propadly, protože nepožádal o peněžitou náhradu. Nároky za nevydané pozemky zanikly v roce 2003 jejich postoupením a postupníkům byly postupovány nároky v Kč. Na základě uvedené se žádost na přecenění zamítá. K doloženým podkladům uvedla, že u některých pozemků není prokázáno jejich určení k zastavění s výjimkou [číslo], [číslo] a [číslo].

24. Dopisem ze dne 23. 3. 2015 se [jméno FO] obrátil na ministra zemědělství s žádostí o zásah ve věci přecenění pozemků.

25. V dopisu ze dne 2. 7. 2015 Institut plánování a rozvoje [obec] uvedl, že nedohledal jiné regulační plány, než plány z roku 1937 a 1938.

26. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil relevantní skutečnosti pro rozhodnutí ve věci. Právní posouzení věci 27. Podle § 11a odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), podle kterého oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový fond jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není – li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

28. Podle § 13 odst. 6, 7, 8 zákona o půdě má oprávněná osoba má právo na převod pozemku ve vlastnictví státu do 2 let ode dne právní moci rozhodnutí Pozemkového úřadu. (odst. 7) Po uplynutí doby uvedené v odstavci 6 právo na převod pozemku ve vlastnictví státu zaniká. (odst. 8) Odstavce 6 a 7 se nevztahují na a) oprávněnou osobu, které vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 tohoto zákona, ve znění zákona č. 183/1993 Sb., a její dědice, b) příbuzného v řadě přímé, manžela, partnera nebo sourozence osoby uvedené v písmenu a), která na něj právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 tohoto zákona, ve znění zákona č. 183/1993 Sb., převede. Ustanovení § 11a se pro postup při převodu jiného pozemku použije obdobně.

29. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o státním pozemkovém úřadu, nelze podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, převádět z vlastnictví státu na jiné osoby a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu10), e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech11), f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu12), g) pozemky, u nichž bylo Státním pozemkovým úřadem zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3, do doby vydání pravomocného rozhodnutí, nebo h) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b).

30. Podle stávající soudní praxe, od které nemá soud důvod se odchýlit, se lze proti Pozemkovému úřadu žalobou na nahrazení projevu vůle domáhat uzavření smlouvy o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků, kdy při liknavém a svévolném postupu fondu není třeba tento převod vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě. K tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 nebo 28 Cdo 5389/2014. Aktivní legitimace žalobce 31. V řízení nebylo sporné, že paní [jméno FO] byla oprávněnou osobou podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě a rozhodnutími Pozemkového fondu č. j. [číslo] ze dne 24. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 25. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 28. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 29. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 30. 5. 2002, č. j. [číslo] ze dne 30. 7. 1997, č. j. [číslo] ze dne 28. 6. 2002, č. j. [číslo] ze dne 29. 8. 1997, č. j. [číslo] ze dne 7. 10. 1997, č. j. [číslo] ze dne 18. 12. 1998, č. j. [číslo] ze dne 29. 7. 1997 bylo rozhodnuto tak, že se jí nevydávají předmětné pozemky v k. ú. [katastráĺní území] a [katastráĺní území]. Paní [jméno FO] svůj neuspokojený nárok z těchto rozhodnutí smlouvou ze dne 25. 6. 2003 (viz bod 5. odůvodnění) postoupila [jméno FO] (nar. [letopočet]) v rozsahu jedné poloviny vyčíslené částkou 1 662 509,37 Kč. Dědickým rozhodnutím č. j. 34 D 2629/2005-69 (bod 7. odůvodnění) nabyl postoupenou pohledávku [jméno FO] (nar. [letopočet]) a rozhodnutím o dodatečném projednání dědictví (bod 9. odůvodnění) nabyl pohledávku žalobce. Platnou postupní smlouvou byla pohledávka v uvedeném rozsahu zmíněných rozhodnutí PÚ vyjmuta z majetku paní [jméno FO] a nemohla se stát předmětem její pozůstalosti. Ostatní dědická rozhodnutí týkající se 45/100 dalších restitučních nároků z jiných rozhodnutí Pozemkového fondu ve prospěch paní [jméno FO], které žalobce rovněž nabyl, proto nejsou ve věci podstatná.

32. Sporná byla v dané věci otázka tzv. restituční tečky podle § 13 odst. 8 písm. b) zákona o půdě, neboť restituční nárok byl původní oprávněnou osobou postoupen na děda žalobce. Z protokolů Krajského soudu v Plzni (bod 13. a 14. odůvodnění), ve které jsou zachyceny výpovědi dvou svědků a účastníka řízení, soud dospěl k závěru, že mezi paní [jméno FO] a [jméno FO] (nar. [letopočet]) byl v době uzavření postupní smlouvy blízký partnerský vztah, protože pan [jméno FO] i přes existenci vlastního manželství prakticky žil s paní [jméno FO], bydlel u ní a staral se o její záležitosti. Dále vzal soud v úvahu, že k postoupení pohledávek došlo bezplatně a pan [jméno FO] vyřizoval restituční otázky pro rodinu [jméno FO] ještě za života manžela paní [jméno FO], tedy nikoliv ve svůj vlastní prospěch, což potvrdil svědek [jméno FO]. V tom pak pan [jméno FO] logicky ještě aktivněji pokračoval i po úmrtí pana [jméno FO]. Postupní smlouvu je proto třeba vnímat jako nespekulativní dohodu uzavřenou za účelem vyřízení rodinného restitučního nároku. Přestože zákonodárce při úpravě výjimky z restituční tečky použil obdobnou definici jako pro osobu blízkou podle § 22 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), při bližším porovnání je zřejmé, že v zákoně o půdě není partner definován jako osoba podle zákona upravujícího registrované partnerství, ale pouze jako partner. Podle důvodové zprávy k zákon č. 75/2012 Sb. je účelem nově navrhovaného § 13 odst. 8 písm. b) zákona o půdě napravit zjevnou nespravedlnost aplikace restituční tečky (§ 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě) dopadající na postupníky nároků na vydání náhradních pozemků, kteří tyto nároky získali od osob blízkých, tedy zcela nepochybně z důvodů nespekulativních za účelem rozšíření zemědělského hospodářství a pokračování v rodinné tradici. Obecně je termín partner používán pro osoby mající k sobě vzájemné citové pouto, často žijící ve společné domácnosti, tedy jednoznačně osoba v blízká. Takový obecný výklad pojmu partner obsažený v § 13 odst. 8 písm. b) zákona o půdě proto není s ohledem na zmíněnou důvodovou zprávu v rozporu se záměrem zákonodárce, který byl veden úmyslem nediskvalifikovat z restitučního nároku osoby blízké. Soud proto uzavírá, že pan [jméno FO] byl blízkou osobou ve vztahu k původní restituentce, a pro takovou osobu zákon o půdě v § 13 odst. 8 písm. b) stanoví výjimku z pravidla o zániku práva na převod náhradního pozemku ke dni 31. 12. 2005 (§ 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě), tzv. restituční tečky. Ke shodnému závěru dospěl i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2218/2023-1321, který uvedl, že byl zjištěn takový vztah původní oprávněné osoby a postupníka (děda žalobce), jenž byl důvodem pro takové dispozice, na jejichž základě by majetek získaný původní oprávněnou osobou byl uchován pro osoby, jež jsou jí blízké, byť ve smyslu faktického přátelství, náklonnosti či podpory a pomoci při vyřizování různých záležitostí. Takový vztah nepochybně může být ve smyslu shora označené judikatury takovou mimořádnou okolností, jež postupníka, děda žalobce, vyjímá z okruhu postupníků restitučních nároků, s nimiž spojené právo na náhradní pozemek ke dni 31. 12. 2005, nebylo-li uspokojeno, zaniklo. Restituční nárok v kvalitativně nezměněné podobě pak mohl z postupníka přejít na [jméno FO], a po jeho smrti na další osobu v dědické posloupnosti, kterou je žalobce. Ocenění restitučního nároku a svévolný postup žalované 33. Ohledně výše restitučního nároku soud vyšel z předložených posudků [tituly před jménem] [jméno FO] (bod 14. odůvodnění), který nevydané pozemky, které byly předmětem postoupení, ocenil jako stavební v celkové hodnotě 21 781 000 Kč, z toho polovina patřící žalobci činí 10 890 500 Kč. Není přitom významné, že ve smlouvě o postoupení pohledávky byl tento nárok oceněn částkou 1 662 509,37 Kč, neboť předmětem postoupení byly neuspokojené nároky dle vyjmenovaných restitučních rozhodnutí a nikoliv finanční částka. Podle vzájemné písemné komunikace (bod 17. – 24. odůvodnění) žalovaná odmítala v době od 2004 až 2011 výši restitučního nároku přecenit s tím, že restituent je povinen předložit podklady pro posouzení pozemků jako stavebních. V dopisu ze dne 9. 3. 2011 pak uvedla, že žádost zamítá, protože po uplynutí 3 let od vypořádání nároky nepřehodnocuje, ačkoliv k doloženým podkladům uvedla, že pozemky [číslo], [číslo] a [číslo] lze považovat za stavební. Právní předchůdce žalobce i poté prováděl vlastní šetření v archivech ohledně potřebných dokumentů pro přecenění nároku. Soud tedy uzavírá, že žalovaná nárok žalobkyň ocenila v nesprávné výši, čímž znemožnila žalobci a jeho právním předchůdcům řádně uplatnit svůj restituční nárok v celé své výši. Je přitom primárně povinností žalované zjistit správnou výši restitučního nároku, aniž by pasivně čekala na podklady ze strany restituentů, přičemž k tomu má sama podpůrný aparát a je srozuměna s vývojem relevantní judikatury. Pokud v souladu s touto judikaturou nepostupovala a nevyhověla požadavku právního předchůdce žalobce, pak nelze než konstatovat její svévolný a liknavý postup. Stejný závěr přijaly i další soudy v [obec] a [obec], které vyhověly dalším žalobám žalobce a vydali mu náhradní pozemky v celkové hodnotě 9 435 973,93 Kč (rozsudky ve věci 3 C 135/2016, 7 C 392/2019 a 9 C 252/2022. Ve veřejných nabídkách pak žalobce uspokojil další část svého nároku ve výši 657 081,90 Kč. Ke dni vydání rozsudku tak činila neuspokojená část nároku 797 444,17 Kč. Přesnou výší restitučního nároku se soud nezabýval. Jedná se o žalobu o nahrazení projevu vůle a nikoliv o určení výše restitučního nároku, přičemž v řízení o nahrazení projevu vůle je postačující zjištění, zda cena náhradních pozemků nepřesáhne restituční nárok, což je při hodnotě rozsudkem převedených pozemků 54 345,06 Kč splněno. Pozemky vhodné k převodu 34. Žádné překážky převoditelnosti nebyly ze strany žalované namítány u pozemků p. č. [číslo] a [číslo] v k. ú. [katastráĺní území], přičemž ani soud neshledal překážku převoditelnosti podle § 6 zákona o pozemkovém úřadu či podle dalších kritérií přijatých v judikatuře Nejvyššího soudu.

35. Ohledně pozemku p. č. [číslo] a [číslo] v k. ú. [adresa] žalovaná namítala existenci pachtovní smlouvy (bod 15. odůvodnění) a nařízení předběžného opatření bránící žalované v dispozici s pozemkem. Je běžnou praxí, že ve veřejné nabídce žalovaná nabízí i pozemky zatížené nájemní či pachtovní smlouvou, navíc změnou vlastnického právo k zániku smluvního vztahu nedochází. Nejedná se ani o žádnou zákonnou překážku, která by bránila převodu pozemku. Námitku existence předběžného opatření považuje soud za absurdní a nemístnou. Je pravdou, že usnesením [okresní soud] č. j. 7 C 392/2019-1142 bylo žalované zakázáno disponovat s pozemky p. č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [katastráĺní území] a žalobci soud uložil povinnost do 30 dnů podat příslušnou žalobu. Nařízené předběžné opatření však mělo za účel ochranu žalobce z důvodu, že pozemky byly nabízeny ve veřejné nabídce žalované a hrozilo, že soud nebude moci v případě převodu pozemku žalobě vyhovět. Smyslem předběžného opatření tedy bylo dočasně upravit poměry právě do doby rozhodnutí soudu o předmětných pozemcích a nikoliv zmařit převod pozemků žalobci. Ohledně pozemků ve [katastráĺní území] proto soud žalobě také vyhověl.

36. Rovněž jako nedůvodnou soud shledal námitku převoditelnosti ohledně pozemků p. č. [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [katastráĺní území]. Skutečnost, že se pozemky nachází v chráněném ložiskovém pásmu (viz bod 16. odůvodnění) sama o sobě nijak nebrání jejich řádnému zemědělskému užívání, které je prokázáno pachtovní mapou, na které je pozemek viditelně zemědělsky obhospodařován (viz bod 17. odůvodnění). Ani tyto pozemky tedy nejsou vyloučeny z možnosti převodu, protože i přes svou lokalizaci je možné je zemědělsky obhospodařovat a naplnit smysl restituce. K tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2868/2020, podle kterého pokud je pozemek zahrnutý do chráněného ložiskového území a dobývacího prostoru kamenolomu, je (stejně jako sousedící pozemky) přesto zemědělsky obhospodařován, není nikterak zastavěn (ani bezprostředně nesouvisí s žádnou stavbou) a není ani součástí žádného uceleného (funkčně propojeného) souboru nemovitostí (průmyslového areálu), představuje vhodný náhradní zemědělský pozemek.

37. Na závěr soud uvádí, že ve výroku neuvedl další v petitu požadované smluvní ujednání a proklamace např. v podobě možné změny Smlouvy pouze písemnou formou, neboť to není nezbytnou náležitostí kupní smlouvy a o. z. má úpravu týkající se možných změn Smlouvy. Také prohlášení o nabytí účinnosti Smlouvy dnem podpisu není vzhledem ke specifickému projevu vůle formou soudního rozhodnutí relevantní a znamenalo by právní nonsens, když smlouva je uzavřena dnem právní moci rozsudku. Stejné platí i ohledně proklamace o vážné a svobodné vůli stran při uzavření Smlouvy, když Smlouva je uzavírána soudním rozhodnutím právě proto, že jedna ze strany s takovou Smlouvou nesouhlasí. Soud podle ustálené judikatury není v řízení o nahrazení projevu vůle s převodem pozemků zcela vázán žalobním návrhem v celém rozsahu (rozsudek NS ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3250/2008, rozsudek NS ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3453/2007, ze dne 15. 7. 2015 nebo usnesení NS ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4048/2016), ale pouze co do specifikace náhradových pozemků, přičemž ani zjištění, že požadované pozemky nelze na žalobce převést, nejsou důvodem pro zamítnutí žaloby, ale soud má povinnost zjišťovat, zda by žalobce souhlasil s převodem jiných pozemků, aby byl restituční nárok uspokojen. Soud proto nenahradil ani projev vůle žalované v požadavku, že celkový nárok žalobce činí 1 342 420,55 Kč. Žaloba byla podána za účelem uspokojení restitučního nároku převodem náhradních pozemků, který je soudem chráněn a v případě liknavého či svévolného postupu žalované při plnění svých zákonných povinnosti lze na žalobce převést i pozemky mimo veřejnou nabídku, jestliže se jinak nemůže dlouhodobě domoci svých práv. Nejedná se tedy o žalobu na určení výše restitučního nároku a jeho nesprávné stanovení ze strany žalované je pouze skutkovou okolností svědčící o nesprávném postupu žalované a předběžnou otázkou pro rozhodnutí soudu. Ve formě smluvního ujednání v kupní smlouvě by takové ustanovení ani nebylo závazné pro jiná soudní řízení či samotné účastníky, byť by bylo obsaženo ve výroku rozsudku, protože se tím nijak nezmění povaha otázky coby předběžné a nebude se jednat o výši autoritativně určenou. K tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 392/2019, podle kterého není řešení předběžných otázek pro soud závazné navzdory tomu, že formálně je hodnota nároku oprávněné osoby a (někdy i) hodnota vydávaného pozemku (pozemků) technicky součástí výroku rozhodnutí. Jím je však autoritativně rozhodováno (toliko) o vlastnictví oprávněné osoby, nikoliv o výši restitučního nároku či hodnotě náhradních pozemků, jimiž má být restituční nárok takto saturován. Ocenění náhradních pozemků v řízeních o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva oprávněné osobě podle zákona o půdě je tak předběžnou (prejudiciální) otázkou, která ovšem není řešena jako věc hlavní (tou je převod vlastnického práva k věci). Řešením této otázky tak nemohou být soudy v jiném řízení vázány a nemusejí z něho vycházet ani s ohledem na ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. [k tomu přiměřeně srovnej Lavický, Petr a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 666, marg. č. 6.].

38. O zbývajících pozemcích a nákladech řízení soud rozhodne v konečném rozsudku v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř.

Poučení