6 C 107/2023 - 164

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [Anonymizováno], r. č. [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] právně zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená dne [Anonymizováno], r. č. [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 1/0] právně zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o vypořádání a zrušení podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k nemovitým věcem, a to k pozemkům p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], rodinný dům v obci [adresa], část obce [adresa], a k p. č. [hodnota], které leží v katastrálním území [adresa], se zrušuje.

II. Nemovité věci ad I., tj. pozemky p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], rodinný dům v obci [adresa], část obce [adresa], a p. č. [hodnota], které leží v katastrálním území [adresa], se přikazují do výlučného vlastnictví žalované.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádání jeho spoluvlastnického podílu částku 875 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů prvoinstančního a odvolacího řízení.

V. Každý z účastníků řízení je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Vyškově na náhradě nákladů řízení částku 8 246 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Úvodem zdejší soud (dále též „soud“) předesílá, že svým rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v řízení o zaplacení částky 239 050,50 Kč s příslušenstvím, a o vzájemné žalobě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, které jsou nyní specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku (dále též „předmětné nemovitosti“ nebo „nemovité věci“), výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaný [Jméno zainteresované osoby 0/0], gen. shora, zaplatil žalobkyni [jméno FO], gen. shora, částku ve výši 239 050,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 239 050 Kč od 10. 4. 2020 do zaplacení, výrokem II. zamítl vzájemnou žalobu žalovaného o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k předmětným nemovitým věcem, a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud s ohledem na (v odůvodnění rozsudku blíže vyložené) skutkové okolnosti věci „dospěl k závěru, že za stávajícího stavu by zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětnému nemovitému majetku bylo k újmě účastníků, neboť vytvořením situace, že by se případně musel z důvodu zrušeného podílového spoluvlastnictví uvedený nemovitý majetek vypořádat jeho prodejem (neboť žalobkyně, jež je spoluvlastnicí tohoto majetku v rozsahu id. 5/6 nemá finanční prostředky k vyplacení předmětné náhrady žalovanému, jenž vlastní id. 1/6 těchto nemovitostí), což by ovšem znamenalo, že by matka účastníků ([jméno FO], ročník [Anonymizováno]) musela vyklidit předmětný rodinný dům, který dosud se svolením své dcery – žalobkyně, majoritní spoluvlastnice, užívá, v situaci, kdy žádný z účastníků nebyl schopen soudu nastínit reálnou možnost náhradního ubytování jejich matky, nehledě na skutečnost, že v podobných případech změna bydliště u starých osob povětšinou působí velmi nepříznivě, často vede ke zhoršení zdravotního stavu…Rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v situaci, kdy v nemovitosti bydlí rodič spoluvlastníků vysokého věku, který je odkázán toliko na příjem jemu plynoucí ze starobního důchodu, je tedy třeba co do jeho důsledků posuzovat i ve vztahu k tomu, zda to v otázce případné nezbytnosti zajištění ‚slušných‘ potřeb rodiče nebude mít pro spoluvlastníky vznik jejich dalších povinností, resp. zda jim to nepřivodí negativní důsledky, které by pravděpodobně museli řešit. V takovém případě ovšem soud musí pečlivě posuzovat, zda nejsou splněny podmínky pro výjimečnou aplikaci § 1140 odst. 2 o. z.“ Soud nakonec přistoupil k aplikaci § 1140 odst. 2 o. z. a žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zamítl.

2. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek soudu ad 1 zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení, neboť neshledal, že by v daném případě byly splněny podmínky pro aplikaci § 1140 odst. 2 o. z. Jen pro úplnost soud považuje za nezbytné k odůvodnění kasačního usnesení uvést následující.

3. Důvody, jež vedly soud v prvně vydaném rozsudku k zamítnutí žaloby o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, byly sice vytěsněny kasačním usnesením odvolacího soudu, zjevně však nebyly argumentačně dostatečně vysvětleny, neboť soud v uvedeném rozsudku aplikaci § 1140 odst. 2 věty druhé o. z. [stanovící, že (žádný ze spoluvlastníků) nesmí žádat (oddělení ze spoluvlastnictví) v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků] újmu vztahoval primárně vůči žalované, respektive k oběma účastníkům, a to s ohledem na obšírně vyložené souvislosti týkající se jejich povinností k jejich matce (rodiči) paní [jméno FO]. Nejednalo se tedy primárně o posuzování dopadu na třetí osobu, nýbrž na oba účastníky, jak bylo také obsaženo zejména v rámci bodu 35 odůvodnění rozsudku soudu (viz citace v ad 1). Soud dále v odůvodnění svého rozhodnutí vycházel z citované nálezové judikatury, na kterou odvolací soud v odůvodnění svého kasačního usnesení vůbec nereagoval (jako by soudem nebyla vůbec uplatněna), takže v tomto kontextu závěr odvolacího soudu v odůvodnění cit. kasačního usnesení, že „s výše uvedenými závěry soudu I. stupně…nesouhlasí a ztotožňuje se v tomto s relevantními námitkami odvolatelů“, je vskutku bez příslušného nezbytného informačního přínosu kasačního rozhodnutí (kromě toho, že se jím citované prvoinstanční rozhodnutí zrušuje s tím, že dosavadní předmětný právní náhled nalézacího soudu, který jej vedl k zamítnutí žaloby, není správný), neboť z něj žádná argumentace vytěsňující soudem učiněný právně kvalifikační závěr neplyne. Jakkoli je tedy soud prvního stupně vázán závazným právním názorem odvolacího soudu, dle kterého „v případě posuzované vzájemné žaloby o vypořádání a zrušení podílového spoluvlastnictví se bude důsledně řídit zákonnou dikcí ust. § 1140 a násl. občanského zákoníku, jakož i platnou judikaturou vztahující se k dané problematice“, nic to nemění na závěru, že konkrétní argumenty vytěsňující nalézacím soudem učiněný právně kvalifikační závěr (též s využitím nálezové judikatury Ústavního soudu – k tomu srov. čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky) se z odůvodnění kasačního rozhodnutí prostě nepodávají.

4. Usnesením zdejšího soudu (dále též „soud“) ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla z řízení zahájeného dle žaloby žalobkyně [jméno FO], gen. shora, o zaplacení částky 239 050,50 Kč s příslušenstvím, v rámci kterého došlo ze strany žalovaného [Jméno zainteresované osoby 0/0], gen. shora k podání vzájemné žaloby o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětnému nemovitému majetku, vyloučena žaloba o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníkům ke shora (nyní ve výroku tohoto rozsudku) označeným nemovitým věcem. Soud z této vzájemné žaloby připomíná základní žalobní důvody, stejně jako posléze vyjádření žalované k této žalobě.

5. Žalobce ve vzájemné žalobě ad 1 uvedl, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí (žalobce v rozsahu id. 1/6 a žalovaná v rozsahu id. 5/6). Mezi účastníky panují spory z tohoto spoluvlastnictví a žalobce nemá zájem na setrvání v tomto spoluvlastnictví. Žalobce navrhl, aby soud toto spoluvlastnictví zrušil a vypořádal tak, že nemovitosti budou přikázány do výlučného vlastnictví žalované, které soud uloží povinnost zaplatit žalobci na vypořádání jeho podílu částku 1 000 000 Kč, když žalobce při této úvaze vyšel ze znaleckého posudku vypracovaného (na základě objednávky žalobce) [tituly před jménem] [jméno FO] dne 30. 5. 2019, jímž byla obvyklá cena nemovitostí stanovena na částku 6 000 000 Kč.

6. Žalovaná se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví původně nesouhlasila. Měla za to, že jsou zde naplněny podmínky podle § 1140 o. z., kdy žalobce nesmí žádat o zrušení spoluvlastnictví i v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Žalobkyně v domě osobně nebydlí, „a to z důvodu obavy o svoje zdraví, neboť mne žalobce již fyzicky napadl a jeho chování je silně agresivní. Stejné obavy má i moje matka, která ovšem nemá kam jít a v předmětných nemovitostech bydlí, neboť jsem jí to umožnila a cítím to jako svoji povinnost. Návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví důvodně považuji jako akt osobní msty žalobce (roz. žalovaného) vůči naší matce a mé osobě, kdy tento si vědom svého protiprávního užívání nemovitosti po dlouhá léta, se z nemovitosti odstěhoval, avšak ponechal uzamčené nemovitosti ve stejném rozsahu, jak jej doposud užíval.“ Dále žalobkyně v neprospěch vzájemné žaloby argumentovala s tím, že: „Návrh na zrušení podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem v době, kdy je matce [Anonymizováno] let a je [Anonymizováno] nemocná, považuji jako výkon práva v hrubém rozporu s dobrými mravy (viz ust. § 8 občanského zákoníku). V současné době jako [Anonymizováno] nejsem schopna pravděpodobně dosáhnout na vypořádací podíl a případný prodej nemovitostí by znamenal pro matku ztrátu bydlení a nutnost řešit náhradní. V případě neúspěchu sehnat důstojné bydlení by znamenalo poslat matku na ulici. Z tohoto důvodu považuji návrh na zrušení spoluvlastnictví po dobu života matky jako návrh v nevhodnou dobu a navíc jen k újmě jednoho ze spoluvlastníků.“ Pro případ, že by soud zvažoval zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, žalobkyně navrhla konkrétní způsob reálného rozdělení předmětného nemovitého majetku, a to tak, že žalobce by nabyl část pozemku p. č. [hodnota], odděleného geometrickým plánem v takovém rozsahu, který by pokryl cenu vypořádacího podílu určenou znaleckým posudkem. Žalovaná přitom poukázala na znalecký posudek, který (na základě její objednávky) vypracoval [tituly před jménem] [jméno FO], jenž stanovil obvyklou cenu pozemku p. č. [hodnota] v částce 945 000 Kč. Podle žalované reálné rozdělení pozemku p. č. [hodnota] je možné, neboť k tomuto pozemku je samostatný přístup z veřejné účelové komunikace p. č. [hodnota] ve vlastnictví obce [adresa]. Žalovaná by se pak stala vlastnicí pozemku p. č. [hodnota], jejíž součástí je budova č. p. [Anonymizováno], a části pozemku, který by vznikl oddělením pozemku p. č. [hodnota].

7. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující dílčí skutková zjištění.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí, jakož i z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaná je spoluvlastnicí v rozsahu id. 5/6 a žalobce v rozsahu id. 1/6 nemovitostí - pozemku p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] rodinný dům v části obce [adresa], a pozemku p. č. [hodnota], vše zapsané v katastrálním území [adresa], přičemž spoluvlastnický podíl id. 1/6 žalobce byl v katastru nemovitostí zapsán na základě usnesení zdejšího soudu o schválení dědického dohody ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kdy poté vedle žalobce byla spoluvlastnicí tohoto nemovitého majetku v rozsahu id. 5/6 jeho matka paní [jméno FO], která posléze tento svůj spoluvlastnický podíl darovala žalované, a to darovací smlouvou (sepsanou formou notářského zápisu) ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], s právními účinky zápisu v katastru nemovitostí k okamžiku [datum] – [Anonymizováno] hod. (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví na č. l. 8).

9. Žalovaná je majitelkou běžného účtu číslo [hodnota] vedeného u [právnická osoba]., který byl zřízen dne 24. 7. 2014 a na němž byl ke dni 9. 5. 2023 účetní zůstatek 1 000 100,23 Kč (zjištěno z cit. potvrzení na č. l. 65).

10. Ze znaleckého posudku (soudem ustanoveného soudního znalce) [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 7. 11. 2023, číslo položky: [Anonymizováno], soud zjistil následující:

11. Obvyklá cena předmětných nemovitostí činí 5 250 000 Kč.

12. V nejbližší době město [adresa] v souladu s platným územním plánem nepočítá se zajištěním zpevněného přístupu a s provedením přípojek inženýrských sítí k pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] po pozemcích nezpevněných ploch ostatních komunikací p. č. [hodnota] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Proto z důvodu nezajištěného zpevněného přístupu a příjezdu a dále z důvodu absence nezávislých přípojek inženýrských sítí není aktuálně možná bytová výstavba na pozemku p. č. [hodnota] bez vazby na pozemek p. č. [hodnota]. Z toho dále plyne, že pokud by pozemek p. č. [hodnota] nebo z něho rozdělením vzniklý nový pozemek v jihozápadní části měl být uvažován pro samostatnou bytovou výstavbu pro odlišného vlastníka pozemku p. č. [hodnota], tak jej z tohoto pohledu nelze aktuálně využít, neboť příslušný stavební úřad stavbu z technických důvodů nepovolí, a to i přes skutečnost, že na ploše pozemku o výměře [Anonymizováno] m2 je jinak (v případě stejného vlastníka obou pozemků) dle územního plánu možná bytová výstavba.

13. Obvyklá cena samostatně uvažovaného pozemku p. č. [hodnota] činí 415 000 Kč.

14. Obvyklá cena všech posuzovaných nemovitostí v jednom funkčním celku (pozemky p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] se všemi součástmi a příslušenstvím) činí 5 250 000 Kč.

15. Obvyklá cena pozemku p. č. [hodnota] se všemi součástmi a s příslušenstvím činí 4 700 000 Kč.

16. Rozdíl obou obvyklých cen nemovitostí s pozemkem p. č. [hodnota] a bez pozemku p. č. [hodnota] činí (5 250 000 Kč – 4 700 000 Kč) = 550 000 Kč, což znamená, že pozemek p. č. [hodnota] je bonitnější a významnější (lépe účelově využitelný) jako součást jednoho jednotného funkčního celku společně s pozemkem p. č. [hodnota] a se všemi součástmi, s příslušenstvím a pro stejného vlastníka obou pozemků.

17. Při rozdělení (oddělení) obou pozemků p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] pak obvyklá cena odděleného pozemku p. č. [hodnota] ve výši 415 000 Kč nepokryje obvyklou cenu vypořádacího podílu 1/6 ve výši 875 000 Kč. Varianty rozdělení části pozemku p. č. [hodnota] či oddělení celého pozemku p. č. nejsou vhodné z následujících důvodů:

18. Obvyklá cena oddělovaného pozemku p. č. [hodnota] nepokrývá vypořádací podíl id. 1/6 všech posuzovaných nemovitostí.

19. Obvyklá cena odděleného samostatného pozemku p. č. [hodnota] je nižší než hodnota pozemku jako součásti jednotného funkčního celku s pozemkem p. č. [hodnota] a s nemovitostmi charakteru staveb situovaných na obou pozemcích. Podle znalce při vlastnickém oddělení pozemku p. č. [hodnota] (jehož součástí jsou obě hlavní obytné budovy) od pozemku p. č. [hodnota] dojde ke snížení celkové obvyklé ceny všech těchto nemovitostí.

20. Na pozemku p. č. [hodnota] příslušný stavební úřad nepovolí bytovou výstavbu z důvodu nezajištěného zpevněného přístupu, příjezdu, jakož i z důvodu absence nezávislých přípojek inženýrských sítí.

21. Aktuální technický přístup a příjezd k pozemku p. č. [hodnota] z jihozápadní strany po místní nezpevněné komunikaci (pozemky p. č. [Anonymizováno] a p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]) je komplikovaný a zhoršený zvláště za mokra či v zimním období, kdy komunikace není pravidelně běžně udržována, neboť není zahrnuta v pasportu komunikací města.

22. Na pozemku p. č. [hodnota] je zakončena vsakovací jímka a trativod splaškové kanalizace z objektů na p. č. [hodnota] (rodinný dům č. p. [Anonymizováno] a nezapsaný bytový objekt).

23. Na pozemku p. č. [hodnota] se nachází vedlejší stavby a příslušenství, která jsou užívána vlastníkem pozemku p. č. [hodnota] a aktuálně doplňují funkci hlavních staveb na pozemku p. č. [hodnota]. Jedná se o tyto stavby: kolna ([Anonymizováno]), sklad ([Anonymizováno]), udírna a část venkovních úprav; teoreticky jsou tyto stavby oddělitelné, neboť nemají zásadní vliv na obvyklou cenu nemovitostí, nicméně skladový objekt ([Anonymizováno]) na pozemku p. č. [hodnota] je napojen na přípojku elektřiny ze sousedního objektu (nezapsaného v katastru nemovitostí) na pozemku p. č. [hodnota].

24. Kanalizační přípojka dvorního obytného objektu na p. č. [hodnota] je vedena do přepadového septiku ve dvorní části na parcele č. [hodnota]. Do stejného septiku je zaústěno odkanalizování hlavního rodinného domu č. p. [Anonymizováno]. Z tohoto septiku je přepad veden dále i po pozemku p. č. [hodnota] v délce cca 35 m a v hloubce cca 1 m do přepadové jímky z betonových skruží, z které je pak na stejném pozemku v délce cca 41,50 m a v hloubce cca 30 cm pod terénem vedeno plastové trativodné zasakovací potrubí o průměru 120 mm. Předmětné zemní kanalizační vedení prakticky nijak zásadně neovlivňuje aktuální užívání dotčených částí pozemku p. č. [hodnota] jako zahrady s travním porostem a zpevněné betonové plochy. Nicméně v případě vlastnického oddělení pozemku p. č. [hodnota] od pozemku p. č. [hodnota] by bylo vzhledem k aktuálnímu stavu nutné minimálně zřídit věcné břemeno práva vedení kanalizace na pozemku p. č. [Anonymizováno] oprávněním pro vlastníka pozemku p. č. [hodnota] a s povinností pro vlastníka pozemku p. č. [hodnota]. Věcné břemeno by znamenalo právo oprávněného zřídit, provozovat, opravovat a udržovat předmětné kanalizační vedení na dotčené části pozemku p. č. [hodnota]. Dotčená část by byla stanovena geometrickým plánem. Dalším řešením by bylo provedení změny způsobu odkanalizování a trasování vedení kanalizace do ulice před domem č. p. [Anonymizováno], případně zrušení přepadového trativodu a provádění intenzivního vývozu jímky (septiku) na p. č. [hodnota].

25. Pokud jde o rozdělení pozemku p. č. [hodnota] na části, případně jeho vlastnické oddělení od p. č. [hodnota], tak znalec nesouhlasí s obvyklou cenou pozemku ve výši 945 000 Kč, ke které dospěl znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve znaleckém posudku shora. Oddělený pozemek p. č. [hodnota] nelze aktuálně účelově využít pro bytovou výstavbu z důvodu výše uvedených technických překážek. Aktuálně nejvyšší možné účelové využití odděleného pozemku p. č. [hodnota] je využití pro účel zahrady, ovocného sadu, zemědělského pozemku, zeleně apod., což znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] nezohledňuje.

26. Obvyklou cenu případně oddělovaného pozemku p. č. [hodnota] se zohledněním vlivu vedení kanalizačního trativodu z bytových objektů na p. č. [hodnota] znalec stanovil na základě porovnávací metody ve výši 415 000 Kč; tato cena vychází z aktuální situace na trhu nemovitostí s pozemky typu zahrad, ovocných sadů apod. Obecně není četnost prodeje těchto druhů pozemků v rámci celé České republiky výrazná, neboť po tomto druhu nemovitostí není dlouhodoběji na trhu poptávka.

27. Podle znalce případným rozdělením pozemku p. č. [hodnota] či jeho vlastnickým oddělením by poklesla hodnota jak pozemku p. č. [hodnota], tak i pozemku p. č. [hodnota]; jednalo by se o snížení ceny o cca 2,57 %. Především však z důvodu absence přípojek inženýrských sítí, technicky komplikovaného přístupu (příjezdu) po nezpevněné komunikaci a z již shora vyložených důvodů by žalobce byl znevýhodněn (zjištěno z cit. znaleckého posudku na č. l. 117-153).

28. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci jsou spoluvlastníky pozemků p. č. [hodnota] (jehož součástí je stavba v obci [adresa], část obce [adresa], č. p. [Anonymizováno], rodinný dům) a p. č. [hodnota], které leží v katastrálním území [adresa]; žalobce je spoluvlastníkem id. 1/6, kdežto žalovaná je spoluvlastnicí id. 5/6. Oba spoluvlastníci chtějí spoluvlastnictví zrušit a vypořádat. Reálné rozdělení pozemku p. č. [hodnota] – s přihlédnutím k znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] – možné (již ze stavebně-technického hlediska) není. Rozdělení pozemku p. č. [hodnota] by z technického hlediska možné bylo, avšak jeho rozdělení brání skutečnost, že by žalobce takto nově rozdělený pozemek nemohl řádně užívat, neboť by k němu především měl ztížený přístup (příjezd), neboť cesta k tomuto pozemku přes obecní pozemky p. č. [Anonymizováno] a p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] je nezpevněná, což působí problémy za mokra či v zimním období (sníh, zledovatělý povrch atd.); tato cesta není obcí běžně udržována. Navíc by obvyklá cena odděleného pozemku p. č. [hodnota] (dle znaleckého posudku) ve výši 415 000 Kč nepokryla obvyklou cenu vypořádacího podílu žalobce (id. 1/6) ve výši 875 000 Kč. Další negativní okolnosti je existence zakončení vsakovací jímky a vedení trativodu na pozemku p. č. [hodnota], takže při oddělení tohoto pozemku by bylo nezbytně nutné situaci řešit věcným břemenem. Žalobce nemá zájem o přikázání těchto pozemků do svého vlastnictví. Žalovaná – pro případ, že pozemky nelze rozdělit – má i v takovém případě zájem nemovité věci získat do výlučného vlastnictví. Žalovaná v řízení prokázala, že disponuje s dostatečnou finanční částkou (na bankovním účtu) pro případ vypořádání spoluvlastnického podílu žalobce.

29. Soud s přihlédnutím ke shora vyloženému kasačnímu usnesení odvolacího soudu je nucen konstatovat, že v daném případě byly splněny podmínky pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitým věcem.

30. Podle § 1143 o z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

31. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle druhého odstavce posledně uvedeného paragrafu rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

32. Z dále uvedených důvodů rozdělení nemovitých věci není možné.

33. Ohledně rozdělení společné věci lze odkázat na judikaturu, kterou shrnuje např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4490/2018, a z jehož závěrů vyplývá, že zatímco dohodou mohou spoluvlastníci spoluvlastnictví zrušit a vypořádat kterýmkoli ze způsobů uvedených v § 1141 o. z., ustanovení § 1143 až 1147 o. z. ukládají soudu primárně vypořádat zrušené spoluvlastnictví reálným rozdělením věci. Pouze „není-li to dobře možné“, lze přikázat věc za přiměřenou náhradu spoluvlastníkovi, a jen nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, lze nařídit její prodej ve veřejné dražbě a rozdělit výtěžek mezi spoluvlastníky.

34. Reálné rozdělení nemovitostí není dobře možné v případech, kdy by ani po adaptaci nemohly vzniknout rozdělením samostatné věci, a v případech, kde by části vzniklé rozdělením nemohly sloužit vlastníkovi způsobem odpovídajícím jejich povaze. O prvotním způsobu vypořádání spoluvlastnictví, tj. o reálném rozdělení společné věci, je třeba uvažovat zejména v případech, kdy se jedná o předmět spoluvlastnictví fakticky i funkčně dělitelný, což je dáno u nezastavěných pozemků (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2163/2006, ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2437/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3736/2016).

35. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015 vyložil právní názor, že i při rozhodování o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k souboru prostorově navazujících nemovitostí musí soud dbát o to, aby dělení bylo z hospodářského hlediska účelné, aby nebyla podstatně snížena jejich hodnota a aby některý ze spoluvlastníků nebyl dělením vážně poškozen. Při reálném dělení společné nemovitosti v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zpravidla nepůjde o podstatné snížení její hodnoty (§ 1144 odst. 1 o. z.), bude-li menší než 15 %. Je však třeba přihlížet ke všem okolnostem věci; nelze vyloučit odchylky od uvedeného poměru. Dovolací soud v tomto rozsudku dále vyložil, že i při rozhodování o zrušení spoluvlastnictví k souboru prostorově navazujících nemovitostí však musí soud dbát, aby dělení bylo z hospodářského hlediska účelné, aby bylo spravedlivé (a těmito okolnostmi se v dané věci odvolací soud zabýval) a aby některý ze spoluvlastníků nebyl dělením vážně poškozen. Takový postup jistě odpovídá smyslu zákona (viz § 2 odst. 2 o. z. – jde o spravedlivé vypořádání spoluvlastnictví), byť nikoliv jeho doslovnému výkladu (zpravidla každý z více pozemků určených k vypořádání lze reálně dělit, tudíž není splněna podmínka, že rozdělení věci není „dobře možné“). Přísně vzato tu však nejde o reálné rozdělení věcí, ale o přikázání do výlučného vlastnictví jednotlivým spoluvlastníkům (§ 1147 o. z., věta první).

36. Nejvyšší soud přitom již v rozsudku ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3685/2008, vyložil a odůvodnil právní názor že samotná skutečnost, že určitý způsob dělení nemovitosti není „optimální“, ještě neznamená, že by šlo o dělení nemožné. Reálné rozdělení by nebylo „dobře možné“ zejména v případě, že by nově vzniklé nemovitosti nebylo možno řádně užívat [Anonymizováno] pokud by náklady na rozdělení věci byly nepřiměřeně vysoké. Nejvyšší soud tento právní názor potvrdil i pro poměry nové civilní úpravy např. v usnesení ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. [spisová značka].

37. V posuzovaném případě reálné rozdělení části pozemku p. č. [hodnota] odpovídající spoluvlastnickému podílu žalobce, respektive obvyklé hodnotě jeho spoluvlastnického podílu by sice podle závěrů znalce nedosahovalo dle zmíněné judikatury Nejvyššího soudu výše 15 %, ale toliko 2,57 % z celkové obvyklé ceny předmětných nemovitostí, nicméně tento ukazatel – opět s přihlédnutím k cit. judikatuře dovolacího soudu – není jediný, výhradní, určující, při jehož vyloučení by soud měl bez dalšího k takovému rozdělení přistoupit. Uvažované oddělení části pozemku p. č. [hodnota] by pro žalobce přineslo celou řadu velmi problematických důsledků, počínaje naprosto nevhodným přístupem k tomuto pozemku, přes nezbytnost řešení problémů s trativodem a využitím pozemku pouze pro zemědělské či sadařské účely. Jednoznačně by žalobce byl takovým rozdělením nemovitých věcí výrazně (z celkového pohledu posouzení všech pozitivních a negativních okolností) poškozen, takže – jako již bylo uvedeno – kritérium snížení ceny není zde (nemůže být) kritériem jediným, určujícím.

38. Není-li možné vypořádání rozdělení věci, nastupuje posouzení možnosti přikázání věci některému ze spoluvlastníků (nebo i více spoluvlastníkům). Věc v dosavadním spoluvlastnictví všech spoluvlastníků se po rozhodnutí soudu stává výlučným vlastnictvím některého z nich nebo věcí ve spoluvlastnictví pouze některých dosavadních spoluvlastníků s tím, že zbavení vlastnického práva některého z dosavadních spoluvlastníků je kompenzováno finanční náhradou. Tento způsob vypořádání je podmíněn kumulativním splněním tří podmínek: a) spoluvlastník má o přikázání věci zájem, b) svědčí mu hlediska pro přikázání v dané věci převažující nad hledisky ve prospěch dalších spoluvlastníků, c) je objektivně schopen zaplatit přiměřenou náhradu (Spáčil, J. a kol. Věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 123 a násl.).

39. Žalovaná pro případ, že rozdělení nemovitých věcí možné není, projevila zájem, aby tyto nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví.

40. Žalovaná současně v řízení prokázala, že disponuje částkou přesahující 1 mil. Kč, tedy že má dostatečné finanční prostředky (je solventní) na případné vypořádání spoluvlastnického podílu žalobci.

41. Soud proto přistoupil ke zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků a vypořádal jej tak, že nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalované s tím, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vypořádání jeho spoluvlastnického podílu částku ve výši 875 000 Kč. K výši této částky soud dospěl tak, že vyšel z obvyklé ceny nemovitostí, která činí dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] 5 250 000 Kč, a po zohlednění, že dosavadní spoluvlastnická participace účastníků byla id. 1/6 ve prospěch žalobce a id. 5/6 ve prospěch žalované, to znamená, že částka odpovídají jedné šestině (tedy podílu žalobce) činí (5 250 000 Kč : 6=) 875 000 Kč.

42. Jelikož žalovaná má předmětnou částku k vypořádání spoluvlastnického podílu žalobce již na svém bankovním účtu, soud rozhodl, že žalovaná předmětnou platební povinnost musí splnit v běžné pariční lhůtě, tj. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

43. Výrok o náhradě nákladů řízení, že žádný z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení, je důsledkem aplikace § 142 odst. 2 o. s. ř. a respektování nálezové judikatury Ústavního soudu, z níž vyplývá (ve stručnosti z rozhodovací praxe Ústavního soudu shrnuto), že zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval; proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20, nebo ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22).

44. V intencích výše připomenuté nálezové judikatury rozhoduje i Krajský soud v Brně (srov. např. usnesení Krajského soudu ze dne 27. 12. 2022, č. j. 16 Co 266/2022 – nosné důvody tohoto rozhodnutí pak vyplývají z publikovaného usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 716/23, in https//nalus.usoud.cz), který v označeném rozhodnutí mj. vyložil, že řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má zvláštní povahu, může být zahájeno k návrhu kteréhokoliv ze spoluvlastníků, a přes označení, jež odpovídá znění § 1140 a násl. o. z., jsou všichni účastníci vzájemně v postavení odpovídající procesní pozici žalobce i žalovaného současně, a to bez ohledu na to, kdo žalobu podal. Krajský soud s odkazem na nálezovou judikaturu také připomenul, že v tomto typu sporu má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., kdežto rozhodnutí, kterým soud náhradu nákladů řízení přizná některému z účastníků řízení, bude spíše výjimkou a bude podmíněno zvláštními okolnostmi případu jako například šikanózním výkonem práva nebo zneužitím práva.

45. Posledně zmíněné usnesení Krajského soudu v Brně bylo podrobeno ústavnímu přezkumu Ústavním soudem, který na vyloženém právním názoru krajského soudu nehledal žádné pochybení, jak plyne z odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 16/23.

46. Ústavní soud (v posledně označeném rozhodnutí) k problematice rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení ve sporech o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zdůraznil, že v daném typu řízení jde o rovnost vlastnického práva všech účastníků řízení, kteří mají shodné procesní postavení a kteří předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu. Každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít podle Ústavního soudu rozumný a přesvědčivý základ je nutno na něj pohlížet jako na projev ústavně chráněného vlastnického práva. Zahájení a vedení řízení před soudem nelze bez dalšího klást k tíži ani žalujícímu spoluvlastníku, který je zahájil, ani tomu, který se ocitl na straně žalované. Spoluvlastníci sami nemohou ani plně ovlivnit konečné rozhodnutí soudu o způsobu vypořádání, soud jejich návrhy v tomto směru není vázán, ale sám rozhodne podle zákonné posloupnosti jednotlivých způsobů vypořádání a v jejich rámci podle svého vlastního uvážení. Nemohou-li spoluvlastníci podle Ústavního soudu předem přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu a mají-li všichni shodné procesní postavení v řízení, v němž jde o rovné vlastnické právo všech účastníků, „spravedlivé“ východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení je v tomto případě takové, že každý ze spoluvlastníků sám ponese své náklady řízení a není povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Jinými slovy řečeno, v řízení, v němž soud zrušil a vypořádal spoluvlastnictví k návrhu jednoho či více účastníků, se má vycházet z toho, že žádnému z nich nemá být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, a to pro důvody výše rekapitulované. Stejně tak důvodem pro přiznání náhrady nákladů řízení v daném typu sporu nemůže být sama okolnost, jakým konkrétním způsobem spoluvlastnictví vypořádal. Naopak důvodem pro přiznání náhrady nákladů řízení v daném typu sporu by mohla být podle judikatury reprezentované nálezem sp. zn. I. ÚS 262/20 jedině situace, kdy návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví neúspěšný účastník podal v nevhodnou dobu nebo jen proto, aby způsobil újmu jinému spoluvlastníkovi. K posledně uvedenému pak soud dodává, že taková okolnost v řízení žádným z účastníků tvrzena nebyla a ani nevyplynula z průběhu řízení, z dokazování.

47. Soud má za to, že vyložená judikatura ohledně náhrady nákladů řízení plně doléhá na posuzovaný případ, přičemž okolnosti, které v souvislosti s požadavkem na náhradu nákladů řízení v rámci závěrečného návrhu při jednání (konaném před soudem dne 16. 2. 2024) tlumočila právní zástupkyně žalobce, nepředstavují žádné výjimečné důvody, pro které by bylo zapotřebí zabývat se odklonem od uvedené judikatury, jež vychází ze standardního chování účastníků v řízení. Sama okolnost, že názory účastníků na způsoby vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví, o jehož zrušení se jedná, se různí, jsou v průběhu řízení, respektive (z povahy věci) mohou být proměnné, nepředstavuje nestandardní chování, neboť takové názory jsou často flexibilní reakcí na vzniknuvší důkazní situaci (zejména na soudem ustanoveným znalcem vypracovaný znalecký posudek atp.). O zcela jinou situaci, jež by si vyžadovala odklon od shora připomenuté standardní judikatury, by se patrně jednalo tehdy, bylo-li by prokázáno např. úmyslné obstrukční jednání jednoho z účastníků, či v různých formách projevené schválnosti provázené zjevným zlým úmyslem takto konající účastníka řízení. Za takového skutkového stavu by bylo povinností soudu tyto okolnosti pečlivě zohlednit právě i z hlediska vyřešení otázky, zda zde přece jen nejsou naplněny podmínky pro uložení povinnosti nahradit náklady řízení protistraně. Jelikož v tomto případě žádné takové negativní chování ze strany žalované soudem zaznamenáno nebylo, soud neměl žádný důvod se uvedenou otázkou uložení povinnosti žalované nahradit náklady řízení žalobci zabývat, a v tomto směru tedy postupoval ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

Poučení