6 C 107/2025 - 41

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 89.891,26 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s úrokem ve výši 6,70 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to k rukám zástupce žalobce, advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], doručeným soudu dne [datum], vůči žalovanému domáhal zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], úroku 6,7 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]. a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 6,70 % ročně a dalšími poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, dopisem ze dne [datum] právní předchůdce žalobce prohlásil úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce (původnímu věřiteli) uhradil celkem [částka]. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba]. postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobce a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne [datum]. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum].

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne [datum], z žádosti o poskytnutí půjčky č. [hodnota], datované dnem [datum], z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne [datum] a z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] soud zjistil, že tuto smlouvu o půjčce uzavřeli společnost [právnická osoba]., jako úvěrující, a žalovaný jako úvěrovaný. Jmenovaná společnost poskytla bezhotovostně žalovanému částku [částka] jako neúčelový spotřebitelský úvěr, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 6,70 % ročně, tedy celkovou dlužnou částku ve výši [částka], a to v 60 měsíčních splátkách ve výši [částka].

6. Ze smlouvy o půjčce shora, z historického výpisu z účtu, z výpisu z minutové půjčky a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila [částka] a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobci činily celkem částku [částka].

7. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne [datum], ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne [datum], z přílohy č. [hodnota] k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení úplaty k této smlouvě ze dne [datum], z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum], adresovaného žalovanému, a z přehledu podacích čísel ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba]. z uvedené smlouvy o půjčce byla postoupena žalobci a žalovaný byl o této skutečnosti informován.

8. Z oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum], adresované žalovanému, a ze seznamu odeslaných předžalobních výzev ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. V odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, zda a jakým konkrétním způsobem byla při zkoumání úvěruschopnosti ověřena tvrzení žalovaného ohledně výše jeho měsíčních příjmů a výdajů a k prokázání těchto tvrzení současně označil důkazy, žalobce soudu podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], sdělil, že právní předchůdce žalobce vycházel z informací poskytnutých mu žalovaným v souhrnném přehledu Identifikace žádosti. Mezi tyto informace patří jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu, rodné číslo, rodinný stav, typ bydlení, zaměstnání a příjmy, deklarované výdaje. Jen s těmito zjištěními se však nespokojil a dále aktivně vyhledával relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení schopnosti žalovaného splácet v databázích Negativní registr FO SOLUS, Bankovní registr klientských informací a Nebankovní registr klientských informací. Dle žalobce tak jeho právní předchůdce postupoval při posuzování úvěruschopnosti žalovaného dostatečně zodpovědně, odborně, a zcela v souladu se zákonem a zároveň s péčí, kterou po něm bylo možné rozumně požadovat.

10. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, vyhotoveného právním předchůdcem žalobce ke dni [datum], soud zjistil, že toto bylo provedeno na základě informací, sdělených žalovaným, spolu s informacemi zjištěnými z interních a externích datových zdrojů. Byla provedena lustra v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů MV ČR, interního [Anonymizováno] (vše s negativním výsledkem), externích úvěrových registrů (SOLUS – nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti, BRKI/NRKI – bez negativního záznamu, jen pozitivní úvěrová historie. Deklarovaná výše příjmu žalovaného [částka] byla ověřena s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy. Deklarované výdaje byly z důvodu obezřetnosti navýšeny. Byly zohledněny měsíční výdaje žalovaného v celkové výši [částka], z toho splátky půjček ve výši [částka], výdaje na bydlení, včetně hypotéky a stavebního úvěru ve výši [částka] (bez dalšího upřesnění, resp. konkretizace), výdaje na živobytí [částka] (rovněž bez dalšího upřesnění, resp. konkretizace), ostatní výdaje [částka]. Po jejich odpočtu od částky [částka] na splátku nově poskytované půjčky a nepředvídané výdaje tak dle tohoto výpočtu žalovanému měsíčně zůstává částka [částka]. Celkové rizikové vyhodnocení žalovaného jako klienta bylo právním předchůdcem žalobce stanoveno na úroveň třídy A+, které odpovídá pravděpodobnost splacení úvěru 99,61 %.

11. Z identifikace žádosti o úvěr na jméno žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že je zde (uvedeno, že žalovaný jako žadatel je ženatý, typ bydlení vlastní byt/dům, společenský status zaměstnanec, IČO [IČO], uváděný příjem [částka], započtený příjem [částka], deklarované výdaje – výdaje na bydlení [částka], výdaje na živobytí [částka], rodinné náklady a ostatní [částka]. Dále je zde uvedeno, že celkové započtené splátkové zatížení zjištěné z úvěrových registrů činí [částka] a započtené výdaje a platební kapacity žadatele činí výdaje na bydlení ve výši [částka], životní náklady ve výši [částka] a další výdaje ve výši [částka]. Výsledná platební kapacita žadatele tak činí [částka].

12. Z předloženého výpisu z běžného účtu, vedeného na jméno žalovaného u právního předchůdce žalobce, za období [datum] až [datum], soud zjistil, že počáteční zůstatek činil [částka], konečný zůstatek činil [částka], příjmy celkem činily [částka], výdaje celkem činily [částka]. Jako příchozí platby jsou mino jiné uvedeny platba od [právnická osoba] ve výši [částka] a příchozí okamžitá úhrada od [jméno FO] ve výši [částka]. Jako odchozí platby jsou mimo jiné uvedeny inkasa [Anonymizováno] s názvem protiúčtu [jméno FO] ve výši [částka] a ve výši [částka], a splátky úvěru ve výši [částka] a ve výši [částka].

13. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že tento byl vydán dne [datum] s platností do [datum].

14. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy ani žalobcem tvrzeny.

15. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k úhradě dluhu ze dne [datum], ceník produktů a služeb pro soukromé osoby, účinný od [datum], všeobecné obchodní podmínky, účinné od [datum], přehled podacích čísel ze dne [datum] a produktové podmínky pro osobní úvěry, účinné od [datum], soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

16. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

20. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

21. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

22. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

23. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

24. Podle § 104 z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

25. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

29. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

30. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy. Soud se proto z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce, řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Žalobce soudu nepředložil (kromě protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, identifikace žádosti o úvěr a výpisu z běžného účtu žalovaného shora) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel. Ohledně příjmů žalovaného soud z identifikace žádosti zjistil, že tyto měly činit jako žalobcem deklarovaný příjem částku ve výši [částka] a byly dle protokolu o ověření úvěruschopnosti ověřeny podle příjmů připisovaných na účet klienta. Z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného však soud zjistil, že za doložené období byla na účet žalovaného připsána pouze částka [částka], kromě platby ve výši [částka] shora sestávající z řady nijak blíže nekonkretizovaných plateb, u nichž nelze bez dalšího usuzovat na jejich pravidelnost ani z jakých zdrojů tyto příjmy pocházejí. Údaje o příjmu žalovaného se tak soudu jeví jako nepřesné, neurčité, nedoložené a tudíž nevěrohodné, nepřezkoumatelné, a tedy s velmi sníženou vypovídací hodnotou, obzvláště pak ve spojení s charakterem údajů o výdajové stránce žalovaného, jak je popsáno níže. Ohledně výdajů žalovaného byly uvedeny jako jeho jediné deklarované výdaje pouze výdaje na bydlení ve výši [částka] a výdaje na živobytí ve výši [částka] bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což již samo o sobě nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů a tyto jsou tak naprosto neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu jen účelově, resp. pro forma uváděné. Z identifikace žádosti ani z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec nějak ověřoval žalovaným uváděné výdaje, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření žalovaným deklarovaných výdajů. Dále jsou jako výdaje žalovaného kromě výdajů na bydlení a na živobytí shora zohledněny výdaje na splátky půjček ve výši [částka], přičemž tato částka cca odpovídá součtu částek uvedených jako splátky úvěru ve výpisu z běžného účtu shora. Celková výše zohledněných výdajů tak činí [částka] a dle identifikace žádosti i protokolu o ověření úvěruschopnosti shora tak (jako výsledná platební kapacita žalovaného) na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje žalovanému zbývá celkem částka ve výši [částka] ([částka] mínus [částka]). Tento údaj je však v přímém rozporu s údaji vyplývajícími z předloženého výpisu z běžného účtu, kdy jednak zohledněný příjem přesahuje příjem doložený tímto výpisem a zejména pak doložené výdaje několikanásobně přesahují výdaje zohledněné, přičemž se navíc v případě doloženého výpisu z účtu nejedná o výpis za celý měsíc a lze se tak důvodně domnívat, že měsíční výdaje žalovaného v době bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru byly reálně vyšší nejen než výdaje zohledněné, ale i než ty „doložené“. Rovněž o přístupu právního předchůdce žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vypovídá skutečnost, že byl doložen výpis z účtu žalovaného shora za období velmi krátké, neumožňující dle názoru soudu utvořit si ucelený obraz o skutečných výdajích žalovaného vyplývajících z pohybu na zmiňovaném účtu, a dále skutečnost, že žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem nebyla nijak reflektována nabízející se otázka, proč žalovaný poptával nový úvěr (a čerpal již stávající úvěry) v situaci, kdy dle zvažovaných příjmů a výdajů žalovaného shora měl mít měsíčně k dispozici částku ve výši [částka], tj. částku ve výši cca třetiny poptávaného úvěru, resp. ve výši dvojnásobku tvrzených i zvažovaných výdajů. Údaje o výdajích žalovaného jsou tak dle názoru soudu očividně neúplné, skutečný stav nepostihující, a soudu se jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako očividně účelové a postrádající elementární výpovědní hodnotu. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně. Lze tak uzavřít, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

31. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru shora jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v případě uplatňovaného nároku částku ve výši [částka] a že žalovaný na poskytnutou částku zaplatil [částka]. Žalovaný je tedy povinen nesplacenou částku jistiny ve výši [částka] žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

32. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

33. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva sestávají z nákladů za zastoupení advokátem stanovených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném po 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.“), dle níž náleží právnímu zástupci žalobce odměna dle § 7 bod 5. a. t. za tři úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis a podání žaloby) ve výši [částka] za úkon (počítáno z tarifní hodnoty ve výši [částka] dle § 8 odst. 1 a. t.) a tři paušální náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem [částka]. Právnímu zástupci žalobce přitom náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka], což činí částku [částka]. Náklady za právní zastoupení žalobce tak činí včetně daně z přidané hodnoty celkem [částka]. Žalobci dále bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] za jím zaplacený soudní poplatek z žaloby. Celková částka nákladů řízení účelně vynaložená žalobcem tak činí částku [částka]. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 80,74 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku [částka]. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení