6 C 11/2024 - 251

Rubrum

Domáhá-li se žalobce z důvodu neúměrného zkrácení žalobou pouze zrušení smlouvy, nikoliv též navrácení bezdůvodného obohacení (navrácení všeho do původního stavu), pak ohledně neuplatněného práva na vydání bezdůvodného obohacení dochází marným uplynutím jednoho roku od uzavření předmětné smlouvy k zániku tohoto práva; pravomocné rozhodnutí soudu o zrušení smlouvy z důvodu neúměrného zkrácení nemá již žádný vliv na uplynutí prekluzivní lhůty dle § 1795 o. z.

Výrok

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] právně zastoupená [Jméno Zástupce A], advokátem se sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] právně zastoupená [Jméno Zástupce B], advokátem se sídlem [Anonymizováno] o zrušení smlouvy takto:

Odůvodnění

I. Kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou dne 16. 1. 2023, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemku p. č. [hodnota], který leží v katastrálním území [adresa], se zrušuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 147 080 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta se sídlem [adresa]. III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově na náhradě nákladů řízení částku 15 244 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

1. Žalobkyně se žalobou, podanou dne 16. 1. 2024 u Okresního soudu ve Vyškově (dále již „soud“), domáhala proti žalované zrušení shora uvedené kupní smlouvy. Žalobu postavila na žalobním tvrzení, že (ve stručnosti shrnuto z obsahu žaloby) účastnice dne 16. 1. 2023 uzavřely kupní smlouvu, dle které žalobkyně jako prodávající prodala žalované jako kupující pozemek p. č. [hodnota], který leží v katastrální území [adresa] (dále již „pozemek“) za kupní cenu 1 000 000 Kč. Žalobkyně po uzavření této kupní smlouvy zjistila, že hodnota pozemku v poměru ke kupní ceně byla v hrubém nepoměru. Žalobkyně se o tomto hrubém nepoměru dozvěděla na základě následného prodeje pozemku žalovanou třetí osobě, kdy tento prodej se uskutečnil po 136 dnech od uzavření prvně zmíněné kupní smlouvy, a to za kupní cenu ve výši 3 400 000 Kč. Žalobkyně tak byla neúměrně zkrácena v souvislosti s § 1793 o. z., a proto se nyní žalobou domáhá zrušení této smlouvy.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odmítla žalobkyní uplatněnou žalobní argumentaci. Předmětem kupní smlouvy byla orná půda, zemědělský pozemek, který je užívaný k zemědělským účelům. K tomuto pozemku nebyly přivedeny inženýrské sítě. Mezi uzavřením kupní smlouvy ze dne 16. 1. 2023 a kupní smlouvou ze dne 1. 6. 2023 na základě které žalovaná prodala pozemek, uplynulo téměř 5 měsíců, což samo o sobě je způsobilé vlivu na pozdější vývoj kupní ceny. Kromě toho „došlo ze strany žalované k uskutečnění kroků a vynaložení nákladů ve smyslu budoucího využití předmětného pozemku, které se následně projevily a odrazily v kupní ceně dojednané v kupní smlouvě z 1. 6. 2023. Tyto skutečnosti pochopitelně žalovaná nevěděla a ani vědět nemohla v době uzavření kupní smlouvy s žalobkyní dne 16. 1. 2023.“ 3. V doplnění žaloby (na č. l. 19 a násl.) žalovaná uvedla, že pozemek představoval nijak nevymezenou část pole, nacházející se mimo obec, bez jakéhokoliv napojení na inženýrské sítě. Po nabytí vlastnického práva k pozemku jej žalovaná dne 13. 3. 2023 propachtovala, neboť se jednalo o ornou půdu. Pozemek se sice nachází v části obce, kde dle platného územního plánu obce [adresa] lze zrealizovat stavby za účelem využití pro bydlení v rodinných domech, avšak předpokladem této realizace je mj. ukončení platnosti platné pachtovní smlouvy a přivedení inženýrských sítí, což je podmíněno vynaložením značných nákladů; kromě toho je to i časově náročné.

4. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

5. Dne 16. 1. 2023 žalobkyně jako prodávající uzavřela s žalovanou jako kupující kupní smlouvu ohledně prodeje pozemku p. č. [hodnota] ležícího v katastrální území [adresa], a to za kupní cenu ve výši 1 000 000 Kč (zjištěno z cit. kupní smlouvy na č. l. 5-6). Skutečnost, že v době uzavření této kupní smlouvy byla žalobkyně vlastnicí uvedeného pozemku, plyne z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 83.

6. Právní účinky zápisu v katastru nemovitostí dle kupní smlouvy ad 5 nastaly k okamžiku 18. 1. 2023 k [Anonymizováno] hod. a tímto okamžikem se žalovaná stala vlastnicí uvedené pozemku (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 84).

7. Dne 1. 6. 2023 uzavřela žalovaná jako prodávající s [jméno FO], r. č. [anonymizováno], bytem [adresa], jako kupujícím kupní smlouvu ohledně prodeje pozemku, a to za kupní cenu ve výši 3 400 000 Kč. Z obsahu této kupní smlouvy neplyne, že by v mezidobí, tj. od uzavření kupní smlouvy ad 5, došlo např. k výstavbě stavby na pozemku, pročež by se tato stavba stala součástí pozemku a tím došlo ke zvýšení obvyklé ceny pozemku (zjištěno z cit. kupní smlouvy na č. l. 7-8).

8. Právní účinky zápisu v katastru nemovitostí dle kupní smlouvy ad 7 nastaly k okamžiku 18. 1. 2023 k [Anonymizováno] hod. a tímto okamžikem se žalovaná stala vlastnicí uvedené pozemku (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 84).

9. Ze znaleckého posudku (dále již „ZP“) soudem ustanoveného znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 29. 8. 2024, číslo položky: [anonymizováno], soud zjistil, že obvyklá cena pozemku p. č. [hodnota] ležícího v katastrálním území [adresa], činila ke dni 16. 1. 2023, tj. v době, kdy žalobkyně uzavřela kupní smlouvu s žalovanou, částku 2 710 000 Kč, a dále, že obvyklá cena tohoto pozemku v době uzavření kupní smlouvy – dne 1. 6. 2023, žalované s panem [jméno FO], gen. shora, činila částku 2 715 000 Kč (zjištěno z cit. ZP na č. l. 157-184).

10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně prodala žalované kupní smlouvou ze dne 16. 1. 2023 pozemek p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] za kupní cenu ve výši 1 000 000, přičemž žalovaná následně tento pozemek prodala, a to kupní smlouvou ze dne 1. 6. 2023 (tedy ještě v témže roce), třetí osobě za kupní cenu ve výši 3 400 000 Kč. Soud ze ZP zjistil, že k datu 1. 6. 2023 obvyklá cena uvedeného pozemku činila 2 710 000 Kč. V mezidobí, tj. od 16. 1. 2023 do 1. 6. 2023, nedošlo k realizaci žádné stavby na uvedeném pozemku ani v jiném smyslu k jeho zhodnocení, které by objektivně mělo vliv na jeho obvyklou cenu.

11. Žalovaná proti ZP uplatnila námitky (ve vyjádření na č. l. 220-222), jimiž zpochybňovala správnost ZP, avšak soud ve světle následného vyjádření znalce a jeho výslechu neshledal, že by ZP byl zatížen nelogickými či protichůdnými závěry či neměl podklad ve skutkovém nálezu. Předně námitka žalované ohledně poukazu na znalcem zjištěnou základní cenu stavebního pozemku ve výši 623 Kč/m2 (na str. 11 ZP) není důvodná již proto, že soud zadal znalci zjistit obvyklou cenu. Znalec při výslechu před soudem při jednání konaném dne 25. 11. 2024 vysvětlil, že jde o úvodní část odhadní ceny, která je obsažena v každém ZP z důvodu obsahu znalcem používaného programu. Pro soud není tak ani důležité, co za program znalec používá a zda jeho součástí je i automatické zpracování odhadní (administrativní) ceny, nýbrž za relevantní je třeba považovat ty závěry ZP, které se upínají ve vztahu ke zjištěné obvyklé ceně posuzované pozemku. Z pohledu posuzování otázky, zda v daném případě byly naplněny znaky neúměrného zkrácení, je nezbytné verifikovat obvyklou cenu nemovité věci v době jejího prodeje. Pro soud je pak určují § 492 odst. 1 o. z. stanovící, že hodnota věci, lze-li ji vyjádřit v penězích, je její cena, a dále, že cena věci se určí jako cena obvyklá.

12. Žalovaná pak dalšími námitkami v zásadě zpochybňovala způsob provedení znalcem učiněné porovnávací metody, kdy privilegovala své porovnávací hodnoty a způsoby oproti vlastnímu znalci aplikovanému hodnotícímu hledisku. Znalec přitom jednak v písemném vyjádření na č. l. 238-240 k námitkám žalované k ZP podrobně a přesvědčivě, jakož i s dalším rozvedením či utvrzením své aplikované metody při jeho výslechu stvrdil správnost svého znaleckého závěru (soudem ve stručnosti shrnuto) v tom směru, že nebylo možné (a proč) vycházet jen např. z ceny blízkého (k posuzovanému) pozemku p. č. [Anonymizováno]. Kromě toho žalovaná pomíjí, že přes pozemek p. č. [Anonymizováno] probíhá hlavní vedení vodárenské sítě s ochranným pásmem, nadzemní vedení VVN, přičemž znalec u tohoto pozemky použil mj. koeficienty stran horší možnosti zastavění. Soud přitom neshledává nelogičnost úsudku znalce v prezentaci jeho znalecké úvahy a vyjádření ve vztahu k námitce žalované, že: „Žalovaná mylně uvádí, že obvyklá cena posuzovaného pozemku je stanovená porovnáním s pozemkem p. č. [Anonymizováno] na částku 1 551 Kč/m2. V případě ocenění ke dni 1. 6. 2023 přitom jde o jednotkovou cenu 1 201 Kč/m2 uvedenou na st. 13 znaleckého posudku. Oproti realizované jednotkové ceně u pozemku p. č. [Anonymizováno] jde tedy o cenu o 10 % nižší a oproti stanovené celkové jednotkové ceně jde o cenu o cca 29,1 % nižší. V případě ocenění ke dni 1. 6. 2023 přitom jde o jednotkou cenu 1 333 Kč/m2 uvedenou na str. 20 znaleckého posudku. Oproti realizované jednotkové ceně u pozemku p. č. [Anonymizováno] jde tedy o cenu o 1 % vyšší a oproti stanovené celkové jednotkové obvyklé ceně jde o cenu cca 16,3 % nižší.“ V tomto ohledu pak znalec ve svém vyjádření k uplatněné námitce žalované uvedl, že v uvedeném „zmiňovaný rozpor nespatřuji.“ 13. K ad 11 nutno ještě uvést, že v případě porovnávací metody, teprve zohlednění příslušných podkladových, respektive porovnávaných pozemků může vyústit v průsečík znalcem učiněné stanovené obvyklé ceny posuzované pozemku, s přihlédnutím k mnoha dalším okolnostem, které znalec v ZP zmiňuje. Taková znalecká verifikace nemůže být založena kupř. na privilegování nejbližšího pozemku s posuzovaným pozemkem, u nějž byl zrealizován realitní obchod, a to již z toho důvodu, že z jednoho verifikačního podkladového vzorku nelze uspokojivě dospět ke stanovení obvyklé ceny, neboť každý realitní obchod skýtá určitá specifika, která v drtivé většině případů nejsou (a často z povahy věci být ani nemohou) explicitně v převáděné smlouvě vyjádřena, přesto mnohdy sehrávají významnou roli při finalizaci realitního obchodu a výsledné sjednané kupní ceně, jež může být determinována okolnostmi, jež v tom kterém rozsahu mohou zkreslovat výslednou kupní cenu. Z tohoto důvodu je proto povinností znalce vycházet z vícero porovnávaných nemovitostí a zohlednit všechny v úvahu přicházející faktory z pohledu finálně stanovené obvyklé ceny, což v daném případě podle názoru soudu znalec splnil.

14. Výše uvedené závěry, jakkoliv byly zásadně významné pro následné právní posouzení věci, jsou však z níže uvedeného důvodu svým způsobem (z pohledu jejich reálného dosahu v poměrech této věci) toliko „akademické“.

15. Podle § 1793 odst. 1 o. z. zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. To neplatí, pokud se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět nemusela.

16. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 33 Cdo 42/2021, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 96/2022 (pročež toto rozhodnutí vyjadřuje většinový názor občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu) vyložil k právnímu institutu neúměrného zkrácení následující právní závěry, které obecné soud jsou povinny v rozhodovací praxi reflektovat, a tedy promítnout do svého rozhodování v konkrétních věcech (poznámka: v textu nyní tučně zvýraznil soud) 17. „Podstatou neúměrného zkrácení dle § 1793 o. z. je možnost požadovat (i) zrušení smlouvy a (ii) navrácení všeho do původního stavu, pokud se - při porovnání obvyklé ceny vzájemně poskytnutých plnění - ukáže býti plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana a pokud jí druhá strana nedoplní, oč byla zkrácena. Pro aplikování neúměrného zkrácení není třeba zneužití tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo lehkomyslnosti, jako je tomu u institutu lichvy (subjektivní prvek). Rozhodující je pouze skutečnost, že plnění je v hrubém nepoměru vzhledem k protiplnění (objektivní prvek). Slouží k ochraně smluvní strany, která je fakticky slabší v důsledku nedostatku informací, ale k jeho aplikaci není třeba, aby strana, která se ochrany domáhá, byla za slabší smluvní stranu uznána. Jeho užití bude namístě nikoliv ve všech případech, kdy se ukáže, že strany ujednaly vzájemná plnění v nepřiměřené výši, ale pouze v případech jejich hrubého nepoměru. Nejedná se totiž o nástroj pro zajištění rovnováhy vzájemných plnění u jakékoliv disbalance, ale jeho smyslem je postihovat pouze extrémní odchylky. Je to proto, že tento institut představuje zásah do právní (smluvní) jistoty stran, tudíž je třeba k němu přistupovat velmi zdrženlivě. Co se míní hrubým nepoměrem (mezi plněním a protiplněním) právní úprava nestanoví. Převážná část doktríny - zejména s přihlédnutím k zahraničním úpravám, za základní východisko považuje hranici jedné poloviny, od níž se soudy odchýlí pouze, budou-li pro to zvláštní důvody, které budou v odůvodnění soudního rozhodnutí zvlášť popsány. Zdůrazňuje se přitom, že použití uvedeného institutu bude namístě pouze tehdy, pokud jeho účel převáží nad zásadou závaznosti smluv (pacta sunt servanda), která požívá ústavní ochrany (srov. např. PETROV, Jan. § 1793 [Neúměrné zkrácení]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 314.; PIHERA V. Laesio enormis, in Obchodněprávní revue 11/2011; JANOUŠEK M. Návrat Laesio enormis do občanského práva, in Právní rozhledy 5/2014; ZIMA P. K pokusu o uzákonění institutu laesio enormis, in Právní rozhledy 9/2012; DRACHOVSKÝ O. Neúměrné zkrácení a jeho působení v právu obchodních korporací, in Obchodněprávní revue 4/2020).

18. Nejvyšší soud má za to, že v poměrech současné právní úpravy, která žádnou konkrétní hranici představující neúměrné zkrácení nestanoví, lze za výchozí pravidlo považovat zákaz zkrácení přes polovic. Jinak řečeno hrubým nepoměrem vzájemných plnění bude hranice zhruba do poloviny vzájemných plnění (rozpětí 45 až 55 %), od níž se soud odchýlí pouze, budou-li pro to zvláštní důvody.

19. Při porovnání vzájemných plnění (test disparity) se vychází z obvyklé ceny v daném místě a čase (§ 492 o. z.). Jde primárně o porovnání poměru obvyklé ceny plnění a protiplnění, ale hrát roli mohou i další okolnosti. Není totiž vyloučeno, aby v konkrétním případě soud hrubý nepoměr shledal i tam, kde poměr vzájemných plnění bude uvedené rozpětí přesahovat, půjde však o výjimečné situace, kdy by odmítnutí nároku zkráceného znamenalo přílišnou tvrdost nebo pokud i poměr přesahující polovinu vzájemných plnění (resp. uvedené rozpětí) bude v konkrétním případě shledán odporujícím zásadám spravedlnosti. Nemá-li dojít k nepřípustnému ohrožení právní jistoty stran smlouvy, mělo by být dotyčné ustanovení vykládáno restriktivně s důsledkem, že v pochybnostech by se měl soud přiklonit k závěru, že o neúměrné zkrácení nejde. Tuto restrikci je proto třeba vztáhnout i na další posuzované okolnosti. Z povahy kritéria pro posouzení neúměrného zkrácení je zřejmé, že hrát roli mohou pouze okolnosti týkající se ve smlouvě sjednaného poměru výše plnění v daném místě a čase. Důkazní břemeno je na straně toho, kdo zkrácení tvrdí.“ 20. Je nepochybné, že v případě žalobkyně došlo k uzavření kupní smlouvy dne 16. 1. 2023 v situaci, kdy vzájemné plnění je v hrubém nepoměru k plnění poskytnutému žalovanou. Žalovaná totiž za pozemek zaplatila kupní cenu ve výši 1 000 000 Kč, ačkoliv znalecky v tomto řízení bylo zjištěno, že v daném místě a čase obvyklá cena tohoto pozemku činila 2 710 000 Kč.

21. Z vyložených důvodů proto soud podané žalobě zcela vyhověl.

22. Současně však nutno uvést, že tento výrok je svým dosahem výrokem v podstatě „akademickým“. Je tomu tak z toho důvodu, že právní institut neúměrného zkrácení obsažený v § 1793 a násl. o. z. vychází z nezbytného naplnění hrubého nepoměru vzájemného plnění, pročež v takovém případě může zkrácená strana požadovat a) zrušení smlouvy a b) navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavřené smlouvy.

23. V daném případě ovšem žalobkyně uplatnila toliko nárok na zrušení smlouvy, což právní úprava neúměrného zkrácení připouští, neboť v právní praxi mohou nastat situace, kdy pouze tento žalobní požadavek může mít svůj relevantní dosah pro vytěsnění neúměrného zkrácení. Zkrácená strana se tedy de lege lata může domáhat zrušení smlouvy samostatně, aniž by současně požadovala navrácení do původního stavu. Vydání navzájem poskytnutého plnění není vždy možné například v případě, že ještě nebylo plněno nebo se ve smluvním vztahu nejednalo o věcné plnění, nýbrž o poskytnutí služeb, nebo plnění zaniklo, bylo spotřebováno či zpracováno (k tomu srov. Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. závazkové právo: Obecná části (§ 1721-2054). Komentář. Praha.: C. H. Beck, 2014, s. 314-329).

24. Soud však nemůže žalobu podanou pouze na zrušení smlouvy zamítnout z důvodu, že nemá, respektive podle názoru soudu nemůže mít již žádný hmotněprávní dosah do daného vztahu, neboť zákon takový nárok zkrácené straně zakládá. Soud ovšem nemůže ani zkrácenou stranu poučovat, že by v daném případě bylo vhodnější, respektive jeví se nezbytné uplatnit také nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť by se již pochopitelně jednalo o nepřípustné hmotněprávní poučení účastníka řízení soudem.

25. Pokud je však podána žaloba na zrušení smlouvy dle § 1793 o. z., ale není rovněž uplatněno zkráceným (žalujícím) subjektem právo na navrácení bezdůvodného obohacení (tj. na „navrácení vše do původního stavu“), pak podle názoru soudu ohledně neuplatněného práva na vydání bezdůvodného obohacení dochází marným uplynutím jednoho roku k zániku práva dle § 1795 o. z.

26. Jinými slovy řečeno, sama okolnost, že dle § 1793 o. z. a při dodržení hmotněprávní lhůty dle § 1795 o. z. se zkrácená strana domáhá po zvýhodněné straně pouze zrušení předmětné smlouvy, nikoliv též navrácení všeho do původního stavu, neznamená to, že případným pravomocným konstitutivním rozsudkem rušícím předmětnou smlouvu se v poměrech právní úpravy neúměrného zkrácení bez dalšího hmotněprávně založí též povinnost druhé strany vrátit zkrácené straně bezdůvodné obohacení, nebo že by v důsledku toho bylo možné se následně domáhat vydání bezdůvodného obohacení. Pokud by tomu tak bylo, pak by zákonodárce v § 1793 odst. 1 o. z. neodlišoval právo zkrácené strany domáhat se a) zrušení smlouvy a za b) navrácení všeho do původního stavu, to vše s hmotněprávním prekludovacím limitem dle § 1795 o. z. uplatnění práva (na 1. zrušení smlouvy a na 2. navrácení všeho do původního stavu) v jednoroční lhůtě. V opačném gardu výkladu a náhledu na věc, s přihlédnutím k ústavně právnímu požadavku, je třeba především respektovat princip právní jistoty také druhé strany, a to právě v důsledné interpretační a aplikační vazbě na § 1793 odst. 1 a § 1795 o. z.

27. Z těchto důvodů proto soud v poměrech dané věci hovoří o výsledku či rozhodnutí svým způsobem „akademickém“, neboť podle názoru soudu žádný jiný nárok již žalobkyně vůči žalované v souvislosti s konstitutivním výrokem o neplatnosti předmětné kupní smlouvy spojovat nemůže. A to ať již další úspěšně podanou žalobou, ale ani s očekávaným jiným důsledkem, poněvadž v mezidobí získané vlastnické právo k danému pozemku třetí osobou není (nemůže být) tímto rozhodnutím nijak dotčeno.

28. Z vyloženého je dále zřejmé, že soud aniž by mohl z hlediska hmotněprávní stránky věci při jednání vyslovit svůj názor, při posledním jednání obecně apeloval na žalující stranu ohledně zvážení žalovanou učiněné finanční nabídky stran doplacení částky 500 000 Kč, což však bylo právním zástupcem žalobkyně odmítnuto s tím, že žalobkyně není z finančních důvodů časově limitovaná, tedy jinými slovy vyjádřeno, že na tom není tak finančně špatně, aby byla nucena na podobné nabídky žalované strany (raději) přistoupit. S jistým zjednodušením lze v tomto ohledu uvést, že finanční nabídka žalovanou byla učiněna, ale zjevně již „nenávratně“ zmizela a opakovat se nebude.

29. Nicméně z pohledu výsledku tohoto řízení nutno konstatovat, že žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, a proto je jí žalovaná povinna v plném rozsahu nahradit dle § 142 odst. 1 o. s. ř. (stanovící, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl) náklady řízení, které činí celkem 147 080 Kč, a sestávají se z následujících položek:

30. Odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již „AT“), a to za celkem 7 hlavních (tj. neredukovaných) úkonů právní služby po [vypočteno dle § 8 bodu č. 6 AT, s přihlédnutím k nálezové judikatuře Ústavního soudu (např. v nálezu ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 3281/22, Ústavní soud vyložil, že při určování tarifní hodnoty ve sporech o určení vlastnictví či neplatnosti právních jednání soud je povinen vycházet z ceny věci, která je předmětem sporu; nálezová judikatura je přitom také pro obecné soudy dle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky závazná; jestliže tedy v posuzované věci ZP byla zjištěna obvyklá cena předmětného pozemku na částku 2 710 000 Kč, pak je tato cena rozhodná pro stanovení tarifní hodnoty tohoto sporu, z níž dle cit. AT pak odměna za jeden úkon činí] 19 140 Kč. Tj. 1. převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2. sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3. účast právního zástupce žalobkyně na jednání před soudem konaném dne 15. 3. 2024 v čase od 9:30 hod. do 10:39 hod. dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 4. sepis repliky na č. l. 91-93 (kterou s ohledem na uplatněnou právní obranu žalované v jejím časově předcházejícím vyjádření k žalobě soud považuje za účelně vynaložený výdaj) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 5. nahlížení do spisu právním zástupcem žalobkyně u soudu dne 10. 9. 2024 [podle nálezové judikatury Ústavního soudu nahlížení do spisu může být považováno za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 AT, neboť svou povahou se kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) AT; k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3000/11, nebo ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18; v daném případě s ohledem na skutkovou a právní složitost věci soud shledal tento úkon učiněný advokátem žalobkyně za důvodný a tedy výdaj za účelně vynaložený] podle § 11 odst. 3 AT ve vztahu k § 11 odst. 1 písm. f) AT, 6. doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů do koncentrace řízení na č. l. 227 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, a 7. účast právního zástupce žalobkyně na jednání před soudem konaném dne 25. 11. 2024 v čase od 9:00 hod. do 10:27 hod. dle § 11 odst. 1 písm. g) AT. Vyhlášení rozsudku se advokát žalobkyně nezúčastnil. Odměna advokáta žalobkyně činí celkem 133 980 Kč.

31. Náhrada za 7 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. celkem 2 100 Kč.

32. Žalobkyní uhrazený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 2 000 Kč.

33. Žalobkyní složená záloha na znalečné ve výši 9 000 Kč (viz záznam o složení této zálohy dne 25. 3. 2024 na č. l. 146).

34. Právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH.

35. Přisouzenou náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce.

36. Podle § 148 odst. 1 (který stanoví, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků) je žalovaná povinna zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 15 244, k níž soud dospěl následovně.

37. Soud usnesením ze dne 4. 9. 2024, č. j. 6 C 11/2024-216, přiznal znalci za vypracování ZP znalečné ve výši 27 588 Kč, přičemž zálohově na znalečném byla účastníky složena celkem částka (2 x 9 000 Kč) 18 000 Kč, takže neuhrazený náklad státu zde činí (27 588 Kč – 18 000 Kč) 9 588 Kč.

38. K ad 36 je třeba ještě připočítat další náklad státu spočívající v znalci přiznaném znalečném ve výši 5 656 Kč (za jeho výslech a vypracování odborného stanoviska, respektive vyjádření k námitkám žalované), a to dle usnesení soudu ze dne 4. 12. 2024, č. j. 6 C 11/2024; celkem náklady řízení státu, které je žalovaná povinna státu nahradit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, činí (9 588 Kč + 5 656 Kč) 15 244 Kč.