6 C 110/2017

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně], [obec] zastoupená advokátem [titul] [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] o zaplacení částky 708 309 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 708 309 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 268 326,60 Kč k rukám [titul] [titul] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 6. 9. 2017 domáhala na žalované zaplacení částky 708 309 Kč. Tvrdila, že jako zhotovitel dokončila pro společnost [právnická osoba] [právnická osoba] (dále jen [právnická osoba]) jako objednatele dílo spočívající v dodávce montáže a prací v domě [adresa] ve [obec]. Na dokončené dílo byly objednateli vystaveny faktury č. 19/14 ze dne 26. 8. 2014 v částce 491 566 Kč, č. 20/14 ze dne 16. 8. 2014 v částce 57 108 Kč a č. 21/14 ze dne 30. 8. 2014 v částce 159 635 Kč. K předání zhotoveného díla objednateli však nedošlo, protože dokončené dílo bylo zničeno vzniklou škodnou událostí zapříčiněnou zaměstnancem žalované [jméno] [příjmení]. Žalovaná tedy způsobila žalobkyni škodu ve výši 708 309 Kč. V době vzniku škodné události bylo dokončené dílo stále ve vlastnictví žalobkyně, neboť k jeho předání objednateli v důsledku požáru nedošlo. K tomu odkázala na rozhodnutí [orgán veřejné moci] [územní celek] [číslo jednací] ze dne 30. 11. 2015. Škoda dosud nebyla uhrazena.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, protože příčina požáru objektu [adresa] ve [obec] nebyla dosud vyšetřujícími orgány jednoznačně objasněna a existují důvody pro verzi úmyslného zapálení neznámým pachatelem, zejména dlouhý časový úsek od skončení prací do vzniku požáru. Žalobkyně ani v průběhu vyšetřování nevystupovala jako poškozená a výši škody za celý požárem poškozený objekt uplatňuje společnost [právnická osoba] jako vlastník objektu. Žalovaná namítala i nereálnost vystavení 3 daňových dokladů těsně před požárem v rozmezí 14 dnů, kdy ani nesouhlasí časová řada vystavených faktur. Faktura č. 20/14 byla vystavena dříve než faktura č. 19/14. Poukázala i na skutečnost, že vaření asfaltové izolace realizovala již v srpnu 2014 podle pokynů stavebníka, přičemž nebyla stavebníkem informována o zabudování snadno hořlavého materiálu do stavby. I přes to k žádné škodě nedošlo. Před druhým lepení izolace pak měl stavebník dostatek času informovat žalovanou v souladu s § 2903 o. z. o přítomnosti hořlavého materiálu, včas zakročit a odvrátit možný následek v podobě fatální škody.

3. Soud již jednou ve věci rozhodl rozsudkem č. j. 6 C 110/2017 – 109, kterým žalobu zamítl pro nedostatek pasivní legitimace na straně žalované. Odvolací soud k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně zrušil usnesením č. j. 47 Co 190/2019 – 128 s tím, že pasivní legitimace žalované je dána.

4. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud následující důkazy.

5. Smlouvou ze dne 25. 11. 2013 soud zjistil, že mezi žalobkyní jako zhotovitelem a společností 3 [právnická osoba] jako objednatelem byla uzavřena smlouva o dílo, ve které se žalobkyně zavázala za sjednanou cenu provést dodávku montážních prací v rámci dřevostavby [adresa] ve [obec] podle Soupisu plánovaných prací, který byl přílohou [číslo] této smlouvy. Doba realizace byla sjednána od 27. 11. 2013 do 31. 3. 2014. V čl. 6 Smlouvy je uvedeno, že provedením díla se rozumí úplné a bezvadné splnění předmětu díla. Cena díla byla 2 429 103 Kč bez DPH a případné vícepráce měly být řešeny dodatkem ke smlouvě a provedeny po odsouhlasení ceny objednatelem a potvrzením ceny ve stavebním deníku. Podle čl. 7 2 smlouvy pokud objednatel v průběhu provádění díla uplatní z vlastní vůle nové požadavky, budou řešeny jako vícepráce dodatkem ke smlouvě včetně cenového ujednání. Vícepráce budou provedeny po odsouhlasení ceny objednatelem a potvrzení ceny zápisem ve stavebním deníku. Podle čl. 8 měly být faktury dílčího plnění hrazeny podle stanoveného platebního kalendáře. Pro účely fakturace se za dokončené smluvní plnění rozumí oběma stranami potvrzený zápis o předání a převzetí díla. Nedílnou součástí každé faktury měl být zpracovaný a odsouhlasený předávací protokol. Drobné vady a nedodělky nebránící převzetí dílčích etap budou zaznamenány a staven termín jejich odstranění. V čl. 12 smlouvy je uvedeno, že vlastníkem zhotovovaného díle je v celém rozsahu zhotovitel a vlastnické právo přechází na objednatele postupně vždy s úhradou příslušné etapy. Nebezpečí škody nebo případného zhoršení předmětu díla přechází ze zhotovitele na objednatele vždy okamžikem předání a převzetí díla, tj. podpisem předávacího protokolu. V souladu s čl. 17 smlouvy se vztahy výslovně neupravené smlouvou řídí ustanoveními obchodního zákoníku. Cenová nabídka jako nedílná součást smlouvy obsahuje položkový rozpočet prací v podobě provedení izolace (155 645 Kč), hrubé vnitřní konstrukce (1 026 719 Kč), elektroinstalace – silnoproud, slaboproud a hromosvod (724 824 Kč), elektroinstalace MAR (121 900 Kč), vnitřních povrchových úprav (304 016 Kč) a VRN (78 000 Kč). Izolace byly dále rozčleněny na izolaci podlah v ceně 133 758 Kč a stěrkovou izolaci pod dlažbu v ceně 21 888 Kč. Hrubé vnitřní konstrukce představují instalaci SDK včetně nosných příček Rigips. Vnitřní povrchové úpravy se dělí na malbu bílou v ceně 136 366 Kč a dlažbu a obklad. Podle harmonogramu plateb měla být první platba ve výši 364 365 Kč uhrazena po dokončení roštů SDK a kompletní přípravě SDK po vylití podlah. Druhá platba ve výši 364 365 Kč měla být zaplacena po dokončení hrubých rozvodů elektro, třetí platba 365 365 Kč po dokončení záklopů SDK se zbroušením, čtvrtá platba 485 821 Kč po dokončení maleb, obkladů a dlažeb a pátá platba 485 821 Kč po dokončení kompletace elektro. Poslední úhrada ve výši 364 365 Kč byla sjednána po předání a dokončení díla. Dodatkem smlouvy byla sjednaná cena díla zvýšena na 2 653 184 Kč bez DPH v důsledku navýšení ceny za hrubé vnitřní konstrukce na cenu 1 250 800 Kč.

6. Fakturou č. 05/14 s datem uskutečnění plnění 21. 3. 2014 žalobkyně vyúčtovala společnosti [právnická osoba] [_] vícepráce v ceně 55 740 Kč, fakturou č. 07/14 s datem uskutečnění plnění 4. 4. 2014 izolaci podlah v částce 133 758 Kč, fakturou č. 47/13 s datem uskutečnění plnění 20. 12. 2013 dodávku prací v 1. a 2. etapě v částce 728 730 Kč, fakturou č. 48/13 s datem uskutečnění plnění 20. 12. 2013 vícepráce při 1. etapě v částce 17 000 Kč, fakturou č. 03/14 s datem uskutečnění plnění 6. 3. 2014 práce vykonané do 7. 3. 2014 v částce 609 235 Kč, fakturou č. 19/14 s datem uskutečnění plnění 26. 8. 2014 vyúčtování sádrokartonářských a malířských prací v částce 491 566 Kč, fakturou č. 20/14 s datem uskutečnění plnění 26. 8. 2014 vícepráce v částce 57 108 Kč a fakturou [číslo] s datem uskutečnění plnění 30. 8. 2014 provedené elektro práce v částce 159 635 Kč.

7. Smlouvou o dílo uzavřenou mezi společností [právnická osoba] [právnická osoba] jako zhotovitelem a společností [právnická osoba], jako objednatelem bylo dohodnuto, že zhotovitel provede dílo spočívající v kompletním provedení dřevostavby bytového domu [adresa] ve [obec] podle projektové dokumentace bez provedení železobetonových konstrukcí 1. PP, které provede stavební firma [právnická osoba] Takto provedenou základovou plochu zhotovitel převezme. K předání díla mělo dojít objednatelem na základě přejímacího řízení, o kterém bude sepsán předávací protokol. Cena díla byla sjednána v částce 12 366 083 Kč. Podle čl. 8 Smlouvy přechází na objednatele vlastnické právo k dílu postupně, a to od okamžiku zahájení díla zhotovitelem. Dílo je tedy ve výlučném vlastnictví objednatele.

8. Svědek [jméno] [příjmení] při své výpovědi uvedl, že je jednatelem společnosti [právnická osoba] [_], která měla se společnosti [právnická osoba] (později [anonymizováno]) uzavřenou smlouvu o dílo na provedení dřevostavby na pozemku v [obec]. Pro toto dílo si [právnická osoba] v rámci subdodavatelského vztahu objednala u žalobkyně zhotovení sádrokartonů a elektroprací a uzavřela s ní smlouvu o dílo včetně následného dodatku. Sjednané práce spočívající v zabudovaní sádrokartonů se nedají ze stavby odstranit, aniž by došlo k znehodnocení stavby. Stejně tak je tomu u elektroinstalace. Společnost [právnická osoba] [právnická osoba] začala dílo provádět, když byl zhotoven betonový suterén. Svědek nevěděl, zda v té době byla již stavba evidována v katastru nemovitostí a kdo byl jejím vlastníkem. Režim vlastnického práva k provedenému dílu smlouva společnosti [právnická osoba] [_] s objednatelem řešila, na přesnou úpravu si však nevzpomněl. Co se týče smlouvy se žalobkyní, bylo domluveno, že fakturace bude probíhat podle harmonogramu. S ohledem na změny a jednání se zákazníkem došlo k prodlužování doby ke zhotovení sjednaného díla, a proto žalobkyně od harmonogramu upustila a fakturovala postupně podle toho, jaké práce provedla. Před vystavením faktury vždy proběhl kontrolní den, někdy se provedené práce zapisovaly do stavebního deníku a někdy se jen ústně schválili. Na základě toho pak žalobkyně vystavila fakturu, kterou [právnická osoba] zaplatila. K fakturám nebyl přikládán předávací protokol. Pokud se udělal zápis do stavebního deníku, tak tento zápis protokol nahrazoval. Svědek si nevybavil, jakou částku přesně [právnická osoba] žalobkyni uhradila a jaké faktury žalobkyně vystavil. Dílo ze strany žalobkyně nebylo zhotoveno ve sjednaném termínu v důsledku změn na straně zákazníka. Dodatek ke smlouvě o dílo byl uzavřen odhadem několik měsíců před požárem, určitě to nebylo až po požáru. Svědek si nevybavil, proč byly faktury č. 19/14, 20/14 a 21/14 vystaveny až v září 2014 a pět měsíců před tím žádná faktura vystavena nebyla. Společnost 3 [právnická osoba] některé faktury žalobkyni vrátila, protože vyfakturované dílo nebylo předáno. Byly to zřejmě faktury č. 19/14, 20/14 a 21/14. Kdyby ke kontrole došlo a [právnická osoba] dílo převzala, fakturu by zaplatila. Poslední kontrolní den před požárem se neuskutečnil, neboť se ho svědek nemohl pro nemoc zúčastnit a byl stanoven jiný termín. Z důvodu požáru však k němu nedošlo. Společnost [právnická osoba] zaplatila pouze dílo, které jí bylo předáno a dostala kompenzaci od pojišťovny zhruba ve výši vystavených faktur. To, co do stavby zabudovala společnost [právnická osoba], avšak nestihla předat, nebylo ze strany [právnická osoba] kompenzováno a [právnická osoba] se domáhá úhrady těchto prací po pojišťovně. Z její strany však požadavku nebylo vyhověno, a proto s [právnická osoba] [anonymizováno] probíhá soud o zaplacení těchto prací. V žalobě se [právnická osoba] domáhá rovněž náhrady za provedené práce, které na stavbě provedla žalobkyně a pojišťovně dokládali provedení prací v hodnotě 708 309 Kč na základě fotodokumentace a videa. Výpočet provedených prací pak provedla [právnická osoba] [anonymizováno] podle svých interních výpočtů. V těchto výpočtech označila nepředané práce včetně sádrokartonů, částku však nechce zaplatit, neboť to podle ní nevyplývá z pojistné smlouvy. Z pojistky bylo vlastníkovi stavby vyplaceno přes deset miliónů korun.

9. Dne 8. 10. 2013 byla uzavřena pojistná smlouva [číslo] mezi [právnická osoba] jako pojistitelem a 3 [právnická osoba] jako pojistníkem, jejímž předmětem bylo pojištění stavebně montážních rizik – stavebního díla„ Bytový dům [obec]“ na parcele [číslo] na pojistnou částku 12 367 000 Kč. Pojištění bylo sjednáno na dobu od 7. 10. 2013 do 30. 6. 2014 Součástí smlouvy jsou Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění majetku podnikatelů VPPMP 2005. Dne 2. 7. 2014 byla sjednána změna pojištění spočívající v prodloužení doby sjednaného pojištění do 30. 9. 2014.

10. Z likvidační zprávy [právnická osoba] [anonymizováno] k pojistné události č. 5122235 ze dne 18. 1. 2017 se podává, že došlo k požáru stavebního díla – dřevostavby, v době vzniku požáru z velké části dokončeného. V souvislosti s požárem a následným hasebním zásahem došlo k rozsáhlým škodám a k nařízení odstranění nadzemní části objektu příslušným úřadem. Ke dni vzniku škody činila hodnota vybudovaného díla na straně nákladů zhotovitele částku 10 914 830 Kč, z toho v částce 9 981 068 Kč za práce již vyfakturované a v částce 933 762 Kč provedené a dosud investorovi nevyfakturované. Dosud neprovedené práce dle rozpočtu odpovídají částce 1 616 252 Kč. Faktury ve výši 510 766 Kč byly identifikovány jako platby za práce mimo původní smlouvu o dílo a rozpočet. Pojistný nárok byl nově stanoven tak, že od pojistné částky ve výši dle generální smlouvy o dílo ve výši 12 367 000 Kč bylo odečteno 1 616 252 Kč za dosud neprovedené práce a 510 766 Kč za práce mimo smlouvu o dílo, spoluúčast 5 000 Kč a připočteny zachraňovací náklady ve výši 247 340 Kč. Po zohlednění již poukázaného plnění tak zbývá doplatit 596 779 Kč.

11. Podle žaloby ze dne 8. 9. 2017 podané u Obvodního soudu pro Prahu 1 společností 3 [právnická osoba] jako žalobkyní vůči [právnická osoba] jako žalované se [právnická osoba] domáhá zaplacení doplatku ve výši 596 779 Kč na pojistném plnění z pojistné události [číslo] který dle své likvidační zprávy z 18. 1. 2017 stanovila sama [právnická osoba] [anonymizováno] a spol. 3 [právnická osoba] s touto částkou souhlasila. Z vyjádření k této žalobě plyne, že podstatou sporu je otázka, komu a za jakých podmínek je [ulice] pojišťovna povinna uvedený doplatek likvidace zaplatit. [právnická osoba] [anonymizováno] podmiňuje vyplacení souhlasem [právnická osoba] [anonymizováno], případně doložením, že [právnická osoba] [anonymizováno] uhradila spol. 3 [právnická osoba] spornou fakturu, přičemž ani jedna z těchto podmínek nebyla splněna.

12. Žalobou podanou u zdejšího soudu pod sp. zn. 3 C 117/2016 se společnost [právnická osoba] jako žalobce domáhá na [právnická osoba] firma [právnická osoba] jako žalovaném zaplacení částky 3 978 945 Kč s přísl. jako rozdílu mezi pojistnou hodnotou horní stavby ve výši 13 864 491 Kč a vyplaceným pojistným plněním ve výši 9 885 546 Kč. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 29.3.2019, č. j. 3 C 117/2016-267, kdy žalobě bylo vyhověno co do částky 1 252 320 Kč s přísl. a žaloba byla zamítnuta pro částku 2 726 625 Kč s přísl. V bodu 46 odůvodnění rozsudku je uvedeno, že v rámci provedeného dokazování bylo prokázáno (fakturami, likvidačním spisem), že do zničené dřevostavby bylo investováno celkem 11 137 866 Kč, včetně nákladů na demolici. Po odpočtu vyplaceného pojistného plnění ve výši 9 885 543 Kč lze uzavřít, že žaloba je důvodná co do částky 1 252 320 Kč, ve zbytku nezbylo než žalobu zamítnout. V bodu 42. odůvodnění je uvedeno, že žalobkyně při ústním přednesu žaloby upřesnila, že žalovaná částka představuje proinvestovanou částku do budovy [adresa]. V bodu 28. odůvodnění rozsudku je uvedeno, že dne 18. 4. 2017 byla vystavena společností 3 [právnická osoba] faktura č. 2017 a společnosti [právnická osoba] jsou tímto fakturovány provedené práce na objektu dřevostavby [adresa] [obec] – [obec] v částce 596 779 Kč E-mailem ze dne 20. 4. 2017 byla tato faktura v plném rozsahu odmítnuta, a to k proplacení i k zaúčtování s tím, že tato faktura byla shledána neoprávněnou, neboť fakturované práce nebyly převzaty a nelze tedy ani potvrdit jejich provedení.

13. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 1 odst. 1, 2 obch. zák. tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související, a zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství. Právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad, na kterých spočívá tento zákon. Podle § 537 odst. 1, 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, Zhotovitel je povinen provést dílo na svůj náklad a na své nebezpečí ve sjednané době, jinak v době přiměřené s přihlédnutím k povaze díla. Nevyplývá-li ze smlouvy nebo z povahy díla něco jiného, může zhotovitel provést dílo ještě před sjednanou dobou. Objednatel je povinen provedené dílo převzít. Podle § 575 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), stane-li se plnění nemožným, povinnost dlužníka zanikne. Podle § 451 odst. 1, 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody. Podle § 2924 o. z. kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

14. Jedním z předpokladů vzniku nároku na náhradu škody je existence škody na straně poškozeného. Skutečná škoda představuje úbytek na majetku poškozeného, ušlý zisk pak nerozmnožení majetku, které by bylo možno očekávat za obvyklého, pravidelného průběhu věcí. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že jí dokončené dílo bylo stále v jejím vlastnictví, neboť k předání v důsledku škodní události nedošlo. Toto své tvrzení dovozovala ze smluvního ujednání obsaženého v čl. 12 smlouvy ze dne 25. 11. 2013. Sjednané práce podle faktur č. 19/14, 20/14 a 21/14 (montáž sádrokartonu, malířské práce, elektropráce) jsou však takového charakteru, že se okamžikem zhotovení stávají součástí nemovité věci, aniž by mohly být od ní bez znehodnocení odděleny. Výhrada vlastnického práva proto nemohla být s ohledem na ust. § 505 o. z. platně sjednána a žalobkyni nemohla vzniknout skutečná škoda na jejím majetku. Neplatnost výhrady vlastnického práva zakládá i rozdílný vlastnický režim podle generální smlouvy o dílo a podle subdodavatelské smlouvy o dílo ze dne 25. 11. 2013, neboť na vzájemné vztahy mezi generálním objednatelem a zhotovitelem nemá obsah smlouvy o dílo uzavřené mezi subdodavatelem a zhotovitelem vliv (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4211/2014).

15. V úvahu tak přichází ušlý zisk, tedy nerozmnožení majetku žalobkyně. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení zhotoveného díla vůči [právnická osoba] ve vyfakturované ceně 708 309 Kč z titulu smlouvy o dílo ze dne 25. 11. 2013. Existencí takové pohledávky by bylo vyloučeno, aby žalobkyni ušel zisk, neboť by existovala povinnost společnosti [právnická osoba] k úhradě ceny díla. Podle čl. 6 smlouvy o dílo ze dne 25. 11. 2013 se provedením díla rozumí úplně a bezvadné splnění předmětu díla, tedy provedení všech stavebních a montážních prací a konstrukcí, a takové dílo byť i s drobnými nedodělky byl objednatel [právnická osoba] povinen převzít (viz čl. 13 Smlouvy). Podle výpovědi svědka [příjmení] žalobkyně práce podle faktur č. 19/14, 20/14 a 21/14 skutečně provedla, k jejich proplacení však nedošlo, protože dílo nebylo společnosti [právnická osoba] předáno, přičemž předání díla a sepsání předávacího protokolu jako podmínka provedení úhrady ze strany objednatele [právnická osoba] vyplývá z čl. 8 smlouvy. K předání zhotoveného díla však již v důsledku požáru a demolice objektu [adresa] na základě rozhodnutí stavebního úřadu (viz likvidační zpráva pojišťovny a fotografie pojišťovny ze dne 4. 12. 2014) nemohlo dojít a žalobkyni z titulu smlouvy o dílo nevznikla vůči společnosti [právnická osoba] pohledávka k zaplacení. Zánikem objektu ovšem zanikla povinnost žalobkyně provést dílo zanikla stejně jako povinnost objednatele [právnická osoba] převzít zhotovené dílo, protože pro objektivní nemožnost plnění zanikla celá smlouva o dílo ex nunc v souladu s § 575 odst. 1 obč. zák., a to včetně ujednání čl. 12 o přechodu nebezpečí škody nebo případného zhoršení předmětu díla ze zhotovitele na objednatele až okamžikem předání a převzetí díla. Žalobkyně tedy provedla dílo na základě důvodu, který pro nemožnost plnění odpadl. V úvahu proto podle § 451 obč. zák. přichází vydání bezdůvodného obohacení, ke kterému došlo ve prospěch společnosti [právnická osoba], která inkasovala pojistné plnění ve výši 9 885 543 Kč zahrnující i práce zhotovené žalobkyní, jak vyplynulo z výslechu svědka [příjmení] a likvidační zprávy pojišťovny, podle které pojistné plnění zahrnuje i práce dle rozpočtu provedené, ale nevyfakturované. Obohatila se tak na úkor žalobkyně, která dílo provedla, avšak nebylo jí za ně zaplaceno, protože podmínky pro úhradu ceny díla podle smlouvy nemohou být splněny.

16. Nicméně jak shledal odvolací soud, podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2307/2013 okolnost, že je tu více osob, kterým podle různých ustanovení zákona vznikla či mohla vzniknout současně závazková povinnost, není důvodem, který by vylučoval povinnost škůdce nahradit škodu, tj. újmu v majetkové sféře poškozeného. Případná existence nároku poškozeného na vydání bezdůvodného obohacení od toho, kdo jej získal, nezbavuje poškozeného práva požadovat náhradu škody od osoby, která naplnila předpoklady odpovědnosti za škodu, způsobenou odčerpáním peněz ve prospěch obohaceného, ani nepodmiňuje vznik či úspěšnost nároku na náhradu škody uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Pro opodstatněnost nároku žalobkyně přitom není rozhodující, zda a jak se v případě splnění povinnosti nahradit škodu vypořádá škůdce s třetí osobou, která získala hodnotu (její část) odpovídající způsobené škodě. Škůdce, který poškozenému nahradil škodu, může uplatnit proti obohacené smluvní straně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 454 obč. zák., podle nějž se bezdůvodně obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám. Tradičně se tato skutková podstata pokládá za naplněnou za předpokladu, že ten, kdo plnil jinému (poskytl mu plnění, jež má majetkovou hodnotu), tuto povinnost neměl a plnil místo toho, kdo byl k tomuto plnění povinen (tj. místo dlužníka), přičemž mezi subjekty, mezi nimiž došlo k plnění, bylo zřejmé, že se plní za jiného. Není rozhodující, zda plnění bylo poskytnuto se souhlasem dlužníka, avšak nesmí jít o situaci, že bylo plněno proti jeho vůli. Předpokladem je, že přijetím plnění věřitelem zanikl dluh dlužníka. Dlužník, za nějž bylo plněno, se tak stává obohaceným na úkor toho, kdo za něj jeho věřiteli plnění poskytl (uspokojil věřitelovu pohledávku). Takovým splněním dlužníkova dluhu se jeho majetkový stav nesnížil, jak by tomu bylo, pokud by svému věřiteli plnil ze svého. Obohacený tak získává majetkový prospěch v okamžiku, kdy zanikl jeho dluh. Uspokojením nároku bude škůdce zároveň plnit za obohaceného, co on je povinen hradit z titulu bezdůvodného obohacení, to vše s následkem zániku této povinnosti obohaceného v rozsahu plnění škůdců. Jde tedy o zvláštní případ použití § 454 obč. zák. ve specifické situaci a způsobem, který umožňuje spravedlivé vypořádání vztahů mezi zúčastněnými osobami tak, aby poškozenému bylo umožněno uplatnit své nároky jak proti škůdci, tak proti obohacenému, a aby v konečném důsledku předmětné finanční prostředky byly odčerpány tomu, kdo by jejich přijetím zůstal nedůvodně obohacen. V daném případě by tedy v důsledku shora uvedeného nemělo dojít k situaci, kdy žalovaná bude plnit za poškození stejného majetku několikrát různým osobám v podobě subdodavatele, generálního zhotovitele či vlastníka objektu, neboť si svou pohledávku z bezdůvodného obohacení může proti případným požadavkům dalších osob započítat, uplatnit ji vůči povinné osobě či učinit jiný úkon k tomu, aby nyní žalovanou částku nemusela znovu platit.

17. Soud se proto zabýval okolnostmi zakládajícími případnou odpovědnost žalované za vzniklou škodu. K otázce porušení povinností na straně žalované soud povedl následující důkazy.

18. Z rozhodnutí [orgán veřejné moci] ze dne 30. 11. 2015, [číslo jednací], soud zjistil, že [příjmení] [příjmení] byl uznán vinným přestupkem na úseku požární ochrany dle § 78 odst. 1 písm. r) zákona o požární ochraně pro porušení povinnosti dle § 17 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne 8. 9. 2014 v průběhu provádění izolačních prací na terase domu [adresa] ve [obec], místní části [obec], si při nahřívání pásů lepenky nepočínal tak, aby nedošlo ke vzniku požáru dotčené budovy a při nahřívání pásů lepenky natavovací soupravou na propan butan s tlakovou hadicí a hořákem způsobil v místě, kde se zeď terasy stýká s obvodovou stěnou domu, zasažení konstrukce otevřeným ohněm, což se následně stalo příčinou vzniku požáru dotčené budovy. Ve svém rozhodnutí správní orgán dospěl k závěru, že práce byly ze strany obviněného [příjmení] prováděny rutinně, bez dodržení základních zásad požární bezpečnosti, a to přesto, že obviněný před vyšetřovatelem k příčině požáru sám uvedl, že si je vědom, že práce s otevřeným plamenem jsou rizikové. Správní orgán měl za prokázané, že k protiprávnímu jednání došlo z nedbalosti. Jakákoliv činnost, při které se používá otevřený oheň v bezprostřední přítomnosti hořlavých látek, je činnost se zvýšeným požárním nebezpečím, správním orgánem bylo přitom prokázáno, že obviněný neměl k prováděné práci potřebnou kvalifikaci. Součástí odůvodnění je i odkaz na sdělení ČHMÚ ze dne 17. 7. 2015 ohledně počasí v době a místě vzniku požáru, dle kterého se dne 8. 9. 2014 teplota vzduchu ve 2 m pohybovala od ranních 10 oC do odpoledních 20 oC, foukal slabý proměnlivý vítr s maximálními nárazy do 9 m/s. V době mezi 17:15 hod. a 17:40 hod. se v dané lokalitě vyskytovala slabá dešťová přeháňka a slabá bouřka, detekovány byly pouze mezioblačné výboje, dešťová přeháňka se vyskytla ještě po 23:00 hod., celkový úhrn srážek byl velmi malý. Požár zasáhl pouze plášť objektu, interiér nebyl zasažen. Zkoumáním ohniska požáru bylo zjištěno, že jako výplňová hmota nosníku byla použita Hobra s třídou reakce na oheň E, tedy velmi hořlavá. Ohnisko požáru bylo situováno v místě, kde obviněný lepil lepenku, V rozích je provádění této činnosti nenáročnější, práce je zde prováděna pod různými úhly a plamen hořáku se musel odrážet od stěny směrem vzhůru, čímž došlo k zahřátí OSB desky z vnitřní strany. Obviněný při výpovědi uvedl, že nepoužil žádný nehořlavý materiál, kterým by hořlavé konstrukce chránil od povrchové teploty hořáku. Teplota hořáku na propan butan se vzduchem dosahuje až 1 800 oC. Z fotografií vyplývá, že v místě vzniku požáru došlo k žhnutí (bezplamennému hoření), při kterém nedochází k charakteristickým znakům požáru jako kouř, zápach a plameny. Naopak dlouhodobou kumulací tepla dochází k postupné destrukci okolí zasaženého místa a poté k rozvoji plamenného hoření. Samotná doba žhnutí přitom může dosáhnout i několika desítek hodin. Tato skutečnost byla potvrzena i modelovou zkouškou.

19. Rozhodnutím Ministerstva vnitra č. j. MV-22734-4/PO-OVL-2016 ze dne 18. 4. 2016 bylo rozhodnutí HZS ze dne 30. 11. 2015 v odvolacím řízení zrušeno a přestupkové řízení zastaveno, a to výhradně pro zánik odpovědnosti z důvodu uplynutí promlčecí doby. I přes nutnost zastavit řízení považoval odvolací orgán za vhodné vyjádřit se k meritu věci, skutkové i právní závěry rozhodnutí HZS potvrdil a došel k závěru, že odvolatel způsobil svým nedbalostním jednáním přestupek dle § 78 odst. 1 písm. r) zákona o požární ochraně tím, že porušil povinnost dle § 17 odst. 1 písm. a) tohoto zákona.

20. Podle úředního záznamu ze dne 9. 9. 2014, [číslo jednací] [příjmení] [příjmení] na [orgán veřejné moci] [anonymizováno] [obec] uvedl, že zaměstnán u žalované a ve [obec] pracuje na stavbě domu p. [příjmení]. Dne 8. 9. 2014 přijel na stavbu v 6:45 hod. a šel vařit lepenku na zeď terasy, která je po levé straně garáže u příjezdové cesty. Vařil to za pomoci PB lahve a malého hořáku. Potom na zeď nalepil extrudovaný polystyren do výšky 80 cm, od této výšky je dům obložen prkny. Domů odjel v 15:30 hodin. Před Vánocemi 2013 byl proškolen a bezpečnost práce. Jestli v tom bylo i školení na svářecí soupravu na plynový hořák, to nevěděl. Samostatné školení na plynový hořák neabsolvoval. Nevšiml si, že by někde něco doutnalo, hořelo ani necítil žádný zápach kromě zápachu od řezání flexou.

21. Podle protokolu o podání vysvětlení [orgán veřejné moci] [územní celek] [příjmení] [příjmení] uvedl, že pracuje u žalované jako zedník. Dne 8. 9. 2014 od 7 hod. prováděl izolační práce na terase domu ve [adresa]. Propanbutanovou soupravou nahříval pásy asfaltové lepenky. Pásy nahříval otevřeným plamenem hořáku a pak je přilepil na zeď a podlahu terasy. Tam, kde se to řádně neuchytilo, tak lepenku opět nahřál a nalepil. Pásy přilepil natavené až do rohu, kde se stýká zeď terasy s obvodovou stěnou domu. V rohu nalepil natavený kus ve tvaru trojúhelníku. Potom ještě pokračoval v nahřívání lepenky, která se nalepila na spodní část obvodové stěny domu. Se soupravou pracoval dne 8. 9. 2014 pouze on, má 20 let praxi s nahřívací PB soupravou. Žádné speciální školení na tyto práce neabsolvoval. Školení z bezpečnosti práce a požární ochrany měl jako pracovník žalované v roce 2013. Nevěděl, že na práci s PB soupravou musí mít speciální školení. Také netušil, že před prací v blízkosti hořlavých látek, kde hrozí nebezpečí požáru, musí být vypsán rozsah zvláštních požárně bezpečnostních opatření. Svářečský průkaz nevlastní.

22. Podle protokolu ze dne 21. 11. 2017 [příjmení] [příjmení] při svědecké výpovědi u soudu v řízení vedenému u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 3 C 117/2016 uvedl, že dne 8. 9. 2014 prováděl na terase svařování lepenky. Kvalifikaci ke svařování neměl a práci vykonával na pokyn stavbyvedoucího [titul]. [příjmení]. Svařování prováděl asi od 7 od 9 hodin a necítil žádný pach. V průběhu dne ho kameníci upozorňovali, že cítí nějaký čoud. To však bylo od toho, jak tma kolega řezal flexou. V místě svařování žádný zápach necítil. Ze stavby odjížděl asi před 16 hodinou. Nahřátí lepenky prováděl vždy na terase dostatečně daleko od dříví. Nahřátá lepenka se vždy přilepila, jen v rozích ji musel znovu nahřát. Nejvíce to bylo v koutě, co je dál od dřevostavby na betonu.

23. Dne 17. 9. 2014 bylo vyhotoveno odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie Odborem kriminalistické techniky a expertíz (dále jen„ [název]“) [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] [územní celek], jehož předmětem bylo zkoumání, zda se v zajištěné stopě č. 1 (vzorku popela odebraného z místa označeného služebním psem) nachází hořlavé nebo jiné těkavé látky. Z výsledků použité analytické metody bylo zjištěno, že s pravděpodobností 91 % stopa obsahuje chemické látky ethylbenzen a izopropylbenzen, což je interpretováno jako látky charakteristické pro ropný produkt na bází benzinu (automobilový benzin či ředidlo na bázi benzinu).

24. Dle odborného vyjádření [název] ze dne 18. 11. 2014 byla následně stejnou metodou provedena analýza stop č. 2 až 6 a vzorků stavebních hmot (lepící stěrkové hmoty a penetrace) za účelem zjištění, zda obsahují stejné chemické látky jako stopa č.

1. Výsledkem této analýzy bylo zjištění, že látky charakteristické pro ropný produkt na bázi benzinu se nacházejí též ve stopě č. 5 (vzorek sežehnutého extrudovaného polystyrenu s částí lepidla z betonové zdi – atiky na terase), stopě č. 6 (volně pohozená plastová lahev s obsahem zbytku tekutiny zapáchající po neznámé chemické látce zajištěná ve vzdálenosti 6,5 m od ohniska požáru) a ve vzorku penetrace.

25. Dne 23. 9. 2014 bylo [orgán veřejné moci] [územní celek] vypracováno odborné vyjádření k požáru ev. [číslo] na objektu [adresa], část [obec]. Požár byl nahlášen 8. 9. 2014 ve 23.07 (zpozorován 23.00). Statickým ohledáním bylo zjištěno ohnisko ve spodní části dřevěné západní obvodové stěny domu, k níž přiléhá terasa se zděnou stěnou vysokou 80 cm směrem k jihu. Na dřevěné stěně je znatelný typický ohniskový kužel. Jako příčiny požáru byly stanoveny dvě verze: A) úmyslné zapálení dřevěné obvodové stěny manipulací s otevřeným ohněm a hořlavou kapalinou nezjištěnou osobou, B) nedbalostní jednání při provádění izolačních prací na terase domu soupravou na propan-butan při natahování asfaltové lepenky. Verze A) předpokládá intenzivní působení otevřeným ohněm na dřevěné latě obvodové stěny domu po dobu několika minut, případně použití akcelerantu hoření. Tomu nasvědčuje i označení místa služebním psem a následná analýza odebraného vzorku [název], kterým byla zjištěna přítomnost látek charakteristických pro ropný produkt na bázi benzínu, tedy hořlavé látky nesouvisející s činností řemeslníků. Verzi úmyslně založeného požáru nezjištěnou osobou při manipulaci s otevřeným ohněm a hořlavou kapalinou nelze vyloučit ani jednoznačně potvrdit. Verze B) vychází ze zjištění učiněných na základě výpovědi [jméno] [příjmení], který vyšetřovatelům podrobně popsal průběh prací dne 8. 9. 2014 s natavovací soupravou na propan-butan a tlakovou hadicí s hořákem při pokládání lepenky. Nejvíce pozornosti jmenovaný věnoval rohu, kde se stýká zeď terasy s obvodovou stěnou domu, práce s otevřeným plamenem byla prováděna pod různými úhly, plamen hořáku se odrážel od stěny jako překážky směrem vzhůru, nebyl použit žádný krycí nehořlavý materiál, který by chránil hořlavé konstrukce od povrchové teploty plamene hořáku, která dosahuje až 1 800 oC, mohlo tak dojít k nahřátí OSB desky z vnitřní strany v místě zjištěného ohniska požáru. Verzi nedbalostního založení požáru při natavování lepenky nelze vyloučit ani jednoznačně prokázat.

26. Dne 29. 12. 2014 byl [stát. instituce], [anonymizováno 8 slov] (dále jen„ [název]“) vypracován znalecký posudek [číslo jednací] z oboru požární ochrany. Součástí posudku je časová osa a odkaz na výpovědi přítomných obkladačů, ve kterém uvedli, že svařování IPA probíhalo až do 13 hodin a po obědě byl na místě cítit zápach spáleného dřeva, avšak kouř nebyl nikde vidět. Závěrem posudku je konstatování, že požár domu byl iniciován otevřeným plamenem hořáku svařovací propan-butanové soupravy, kdy došlo k exotermní reakci při styku plamene se snadno zápalnými látkami, které byly součástí stavebních konstrukcí v kriminalistickém ohnisku (hobra, prach). To bylo lokalizováno na pravé zadní stěně objektu v místě napojení opěrné zdi terasy cca 600 mm nad podlahou v místě paty nosníku. Vznik požáru je v příčinné souvislosti s pracemi, které v prostoru ohniska byly prováděny stavební firmou [právnická osoba] Průběh požáru je popsán tak, že díky konstrukci pláště budovy složené ze snadno zápalných látek jako je hobra s termoizolační vrstvou došlo v souvislosti s použitím hořáku ke kumulaci tepla a vyvolání fyzikálního procesu žhnutí (bezplamenného hoření) v ohnisku. Při něm nedochází k charakteristickým projevům požáru (světelné projevy, plameny, kouř). Dlouhodobé působení kumulovaného tepla způsobilo nárůst teploty a degradaci okolních materiálů v ohnisku vedoucí až k narušení celistvosti pláště a tím zajištění přístupu kyslíku do zasaženého prostoru. Tím došlo k prudkému rozvoji plamenného hoření, které rozšířilo požár až na štítovou stěnu a střechu budovy, tehdy byl požár zpozorován a nahlášen. Uvedený průběh byl potvrzen provedením modelové zkoušky. Protokol o průběhu zkoušky je součástí posudku a vyplývá z něj, že hobra, na kterou bylo po dobu 3 vteřin působeno otevřeným plamenem, začala na první pokus žhnout. Následně byl sledován rozsah, degradace a teplota nosníku na povrchu čedičové vaty. Žhnutí nevytvářelo žádné zplodin, zápach pálícího dřeva byl cítit pouze slabě nebo vůbec, střed ohniska postupoval hobrou směrem vzhůru a po 5,5 hodinách od zapálení se začaly zvyšovat teploty na povrchu tepelné izolace. V rámci nálezu byly hodnoceny též výsledky zkoumání stopy [číslo] vyplývající z Odborného vyjádření PČR ze dne 17. 9. 2014 a 18. 11. 2014. Od [název] byla vyžádána podkladová data (spektrum a report z jeho analýzy) a podle závěrů [název] stopa č. 1 neobsahuje automobilový benzin (dále jen„ BA“) ani ředidlo na bázi BA, neboť neobsahuje složky charakteristické pro BA. Zároveň není prokázáno, že by ve stopě č. 1 byla obsažena penetrace. Posudek zpracovali [titul]. [jméno], [titul]. [příjmení] a [titul]. [příjmení].

27. Ze znaleckého posudku vypracovaného dne 13. 1. 2015 znalce [titul]. [jméno] [příjmení] z oboru kriminalistika, odvětví požární chemie, soud zjistil, že ohnisko požáru se nachází v pravé dolní části západní stěny objektu v místě provádění izolačních prací za použití otevřeného plamene, jiná ohniska nebyla zjištěna. Za příčinu požáru znalec s určitostí označil práci za použití otevřeného plamene na terase na pravé straně západní stěny objektu a následné neplamenné hoření (žhnutí) materiálu uvnitř sendvičové stěny v místě, kde byl použit otevřený plamen nebo jiný tepelný zdroj. Zcela jednoznačně vyloučil možnost biologického a chemického samovznícení. Zapálení objektu úmyslným jednáním člověka se znalci jeví jako vysoce nepravděpodobné, technicky a fyzikálně prakticky vyloučené.

28. Ze znaleckého posudku ze dne 22. 12. 2014 zpracovaného [titul]. [jméno] [příjmení], [titul], znalcem z oboru chemie a kriminalistiky, soud zjistil, že ohnisko požáru se nachází v dolní části čelní sendvičové stěny uvnitř pláště objektu, a to v rohu u zídky terasy těsně nad podezdívkou, odkud se šířil oheň po čelní stěně objektu směrem vzhůru. Jako příčinu požáru znalec stanovil tepelné samovznícení stavební plstě – hobry v důsledku jejího zahřátí na kritickou teplotu. Za iniciační zdroj byl označen plamen hořáku, se kterým bylo manipulováno při svařování asfaltové izolace podezdívky. Hobra začala uvnitř stěny doutnat, což probíhalo tak dlouho, než v důsledku degradace materiálů došlo k přísunu vzduchu a plamennému zahoření. Doba doutnání před zpozorováním požáru cca 11,5 h je dle závěrů znalce dobou obvyklou pro rozvoj požáru daného typu. Přítomnost degradačních produktů hoření a pyrolýzy asfaltové izolace, stejně jako zbytku používaného penetračního činidla, může vést k falešně pozitivnímu zjištění přítomnosti těkavých hořlavých organických látek obvykle používaných při úmyslném založení požáru jako akcelerantů hoření.

29. Podle protokolu ze dne 21. 11. 2017 vyhotoveném v řízení vedeném u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 3 C 117/2016 [titul]. [příjmení], [titul], znalec v oboru kriminalistika, odvětví chemie, pracovník [název], při svém výslechu uvedl, že [název] obdržel veškeré vzorky od policejního orgánu, jejich pracovníci nebyli na místě, nemohou se vyjádřit k činnosti služebních psů. Jejich úkolem bylo analyzovat stopu č. 1 a dále provést srovnání s dalšími vzorky (určit, zda obsahují látky zjištěné ve stopě č. 1). Ve stopě č. 1 byl zjištěn ethylbenzen a isopropylbenzen, tj. vysoce hořlavé látky. Stejné látky byly nalezeny ve stopě [číslo] (polystyren se zbytky lepidla) a stopě [číslo] (tekutině v plastové lahvi nalezené cca 6,5 m od ohniska požáru). Tekutinu ve stopě č. 6 identifikovali jako penetraci výrobce [název]. Pokud jde o interpretaci výsledků, poukázal na skutečnost, že BA obsahuje asi 150 různých látek, přičemž provedenou analýzou byly prokázány pouze 2 látky pro BA typické, není tedy možné dovodit, že stopa č. 1 skutečně byla BA. Vzhledem ke zjištění uvedených 2 látek ve vysokém množství je ale nutné věc interpretovat tak, že jde o látky charakteristické pro ropný produkt na bázi benzínu, jak je ve vyjádření uvedeno. Po konfrontaci se závěry [název], podle kterých stopa č. 1 neobsahovala BA, uvedl, že jde o odborný názor [název], přičemž za [název] i po opětovném přezkoumání uložených výsledků trvají na svých závěrech.

30. Podle protokolu ze dne 21. 11. 2017 vyhotoveném v řízení vedeném u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 3 C 117/2016 [titul]. [jméno] při svém výslechu uvedl, že časový posun mezi zapálením objektu a zjištěním požáru je možný, což prokázala modelová zkouška. Na prodlevu měla vliv konstrukce objektu. K zahoření nejprve došlo na hobře, která je nejlépe zapalitelná a odsud postupovalo k vnějšímu opláštění, kde po přístupu vzduchu do k většímu zahoření pláště objektu. Kapsa vznikla dlouhodobým procesem žhnutí. Kdyby byl použit akcelerant pouze z vrchu, nedošlo by k vytvoření takové kapsy a hořelo by to více na povrchu. Lze proto vyloučit úmyslné zapálení. Modelovou zkoušku ukončili asi po téměř 8 hodinách. Ani v době ukončení zkoušky nebyl vidět žádný plamen. Zahřátí nosníku již bylo vysoké. Než by se však hoření dostalo přes nosník ke kyslíku, trvalo by to podle odhadu asi ještě 3 až 4 hodiny. Na vznik požáru měla vliv také skladba konstrukce, neboť hoření začalo od spodu a kdyby zde nebyla tepelná izolace, nerozhořelo by se to, protože když tepelnou izolaci odstranil, začalo docházet ke snižování teploty.

31. Podle protokolu ze dne 15. 1. 2018 vyhotoveném v řízení vedeném u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 3 C 117/2016 [titul]. [příjmení] při výslechu uvedla, že si vyžádala z chromatogramu z analytického přístroje z popisem, který poskytla laboratoř [název]. Ve vzorku 1 jednalo se o stopu nalezenou psem, u které bylo zjištěno, že má obsahovat O-P-M-XYLENY, dále směs uhlovodíků, směs C3 alkylbenzenů a další sloučeniny obsahující dusík, které nesouvisejí s pohonnými hmotami. V automobilovém benzinu je obsaženo mnoho sloučenin, z nichž asi 80 % je velmi těkavých. Zejména při požáru tyto sloučeniny při vysokých teplotách se odpaří a zbydou tam vroucí uhlovodíky, z nichž se jedná většinou o aromatické uhlovodíky – to znamená benzenové jádro. Nejjednodušší z nich je benzen, dále obsahuje většinou toluen, na který jsou navázány, další METHYLALKYLY, v případě vysokých teplot, dochází k odpaření těch více těkavých a zůstávají tam ty méně těkavé. Zbytek po tepelné expozici benzinu automobilového tvoří směs především C2 až C5 alkyl benzenu, naftalenu a methylnaftalenu. Ve zbytku stopy musíme vždy tyto látky nalézt s tím, že těkavější mohou být odpařeny vlivem expozice tepla. Vzhledem k tomu, že byl nalezen XYLEN a C3 ALKYL BENZENY a nikoli C4 a C alkyl benzeny, nemohl být učiněn jednoznačný závěr, že se jedná o benzin. Od [název] si vyžádala ještě odborné vyjádření s výsledky analýz dalších stop. [název] mývá odborné vyjádření velmi strohé, na rozdíl od nás neobsahuje záznamy z chromatogramu a interpretaci. [název] dospěl k závěru, že stopa 5 a 6 se shoduje se stopou 1. [název] na základě své analýzy dospělo k jinému výsledku. Podle názoru vyslýchané stopa 1 pochází ze zplodin hoření a stopa 5 a 6, pokud se vychází z popisu [název], pochází z přítomných asfaltových látek jako je penetrace a izolační lepenka IPA.

32. Podle protokolu ze dne 21. 11. 2017 vyhotoveném v řízení vedeném u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 3 C 117/2016 znalec [titul]. [příjmení] při svém výslechu uvedl, že prvým příznakem zahoření byly příznaky na betonu, kde je patrno zahoření i popraskání betonové podezdívky. Dále pak došlo k zahoření izolační vaty a poškození palubek, které byly součástí konstrukce latí. Kdyby byl použit akcelerant, hoří páry, plamen směruje vzhůru a nikoli dolů. Nepředpokládá, že by v případě jeho použití mohlo dojít k proniknutí plamene dovnitř izolační vaty. Největší působení požáru bylo těsně nad podezdívkou a nikoli někde výše. Žhnuté zahloubení je typické pro doutnání, kdy několik hodin dochází k doutnání do té doby, než ohnisko dosáhne určité teploty a vznikne průduch, kterým se k tomuto doutnání může dostat vzduch a plamen se šíří rychleji. Je to odlišný způsob od plamenného zahoření. Kdyby akcelerant mohl působit 30 minut, nemohlo by ke vzniku zahloubení dojít.

33. Podle technické zprávy ke stavbě [adresa] ve [obec] byly svislé konstrukce obvodové navrženy jako dřevěný sendvič s nosnou dřevěnou konstrukcí a oboustranným opláštěním deskami Fermacell. Směrem do exteriéru je navrženo zateplení MW tl. 80 mm s dřevěným roštem, difúzní fólie, vzduchová mezera a dřevěný obklad tl. 16 mm. Podle legendy zdiva na stavebním výkresu půdorysu 1. NP měla požární odolnost a provedení SDK a Fermacellových konstrukcí odpovídat požární zprávě a na obvodové stěny byl požadavek [příjmení] 45 DP1, DP2. Dle požárně bezpečnostního řešení stavby měly obvodové stěny nosné 1. NP splňovat požadavek RWE 45 DP2, čemuž vyhovuje stěna Femacell 1 [jméno] 31 s nosnou dřevěnou kostrou. Mezi deskami Fermacell je vložena minerální izolace s bodem tavení 1 000 oC. K předpokládanému složení zdiva byl předložen detail soklu dřevostavby, na kterém je zakreslena Fermacellová systémová stěna s parozábranou. Přesah Fermacellové stěny přes pěnosklo uložené na základech domu činil 30 mm.

34. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že dne 8. 9. 2014 prováděl [příjmení] [příjmení], zaměstnanec žalované, v blíže nezjištěný čas navařování lepenky propan-butanovým hořákem na terase u západní stěny rozestavěného domu [adresa] ve [obec] [anonymizováno] – [obec], aniž by k takové činnosti měl požadovanou kvalifikaci. Ačkoliv jmenovaný dle svého tvrzení prováděl nahřívání lepenky na terase v dostatečné vzdálenosti od dřevěných prvků stavby, z jeho výpovědí ze dne 21. 11. 2017 vyplynulo, že použil hořák propan-butanové soupravy také při nahřívání lepenky na obvodové stěně domu, především v rohu, kde to příliš nedrželo. Plamen hořáku se při této činnosti odrážel od stěny jako překážky směrem vzhůru, přičemž jmenovaný nepoužil žádný krycí nehořlavý materiál, který by chránil hořlavé konstrukce domu od povrchové teploty plamene hořáku, která dosahuje až 1 800 oC. Z fotografií vyhotovených v rámci ohledání místa požáru založených ve vyšetřovacím policejním spisu [anonymizováno] [číslo] 2014 [číslo] je přitom zjevné, že dřevěné obložení vnější stěny objektu včetně minerální vaty již bylo v době lepení lepenky hotové a instalované. Pracovník žalované tedy pracoval s otevřeným ohněm hořáku dosahujícím teploty až 1 800 oC v bezprostřední blízkosti těchto snadno hořlavých prvků, aniž by použil nějaké krycí nehořlavé prostředky. V důsledku tohoto jednání došlo k zažehnutí izolace v obvodové stěně domu (hobry), což mělo za následek dlouhodobé působení kumulovaného tepla a vyvolání žhnutí v ohnisku, které dále probíhalo bez zjevných projevů požáru (plameny, viditelný kouř). To následně způsobilo nárůst teploty a degradaci okolních materiálů vedoucí až k narušení celistvosti pláště a k přístupu kyslíku do zasaženého prostoru. Tím došlo k prudkému rozvoji plamenného hoření, které rozšířilo požár až na štítovou stěnu a střechu budovy a tehdy byl požár zpozorován a nahlášen. Ohnisko požáru bylo ve všech posudcích včetně odborného vyjádření HZS jednoznačně zjištěno právě nad rohem, kde zaměstnanec žalované prováděl izolační práce, přičemž podle tvrzení žalované proneseného při jednání 24. 11. 2020 hobra vyplňující„ íčkové“ nosníky umístěné na Fermacellových panelech přesahovala o 3 cm obvodovou stěnu, na kterou byla lepena lepenka. Na základě uvedeného je proto v souladu s ostatními skutkovými zjištěními více než pravděpodobné, že otevřený plamen hořáku přišel do kontaktu s hobrou, přičemž při laboratorním pokusu [název instituce] [anonymizována tři slova] bylo prokázáno, že k zažehnutí hobry postačilo působení otevřeného plamene kahanu pouze po dobu 3 vteřin. Modelový pokus simulující podmínky vzniku požáru rovněž potvrdil možnost dlouhodobého a téměř nepozorovatelného rozvoje požáru. Tím je potvrzena souvislost požáru s nalepováním lepenky, byť byl požár zpozorován až ve 23 hod., tedy mnoho hodin po skončení prací spojených s lepením lepenky. Navíc zápach spáleného dřeva cítili obkladači kamene již po obědě, tedy bezprostředně po skončení izolačních prací, což rovněž vypovídá o správnosti závěru znaleckého posudku [název]. V rozporu se závěry posudku [název instituce] [anonymizována tři slova] nejsou ani posudky [titul]. [příjmení] a [titul]. [příjmení]. Všichni znalci, kteří posudky zpracovávali, při svých výpovědích poukázali na vyhoření kapsy uvnitř stěny, k čemuž by při použití akcelerantu z vnější strany obvodového pláště nedošlo. S možností úmyslného zapálení pracuje pouze posudek [název], avšak jde pouze o jednu z vyšetřovacích verzí, kdy vyšetřování bylo ještě na počátku a posudek hovoří pouze o tom, že verzi úmyslného zapálení stejně jako verzi založení požáru z nedbalosti nelze vyloučit ani potvrdit. Co se týče možnosti úmyslného zapálení, k tomu vycházel posudek HZS ze skutečnosti, že na místě byla nalezena stopa [číslo] která podle odborného vyjádření [název] obsahovala látky charakteristické pro ropný produkt na bázi benzinu. Stejná data pro vyhodnocení stopy č. 1 měl k dispozici [název], kde k jejich hodnocení byla přibrána [titul]. [příjmení]. V závěrech [název] se uvádí, že stopa č. 1 neobsahuje benzín automobilový (BA) ani ředidlo na bázi BA. K tomu byla [titul]. [příjmení] vyslechnuta, kde vysvětlila úvahy vedoucí k uvedeným závěrům. K objasnění závěrů [název] byl vyslechnut [titul]. [příjmení], který zdůraznil, že 2 nalezené hořlavé látky jsou typické pro BA a je na místě závěr [název], že stopa obsahuje látky typické pro BA. Nelze však z toho dovozovat, že stopa [číslo] skutečně obsahuje BA, už proto, že BA obsahuje asi 150 různých látek, přičemž byly prokázány pouze dvě pro BA typické. Takto interpretovaný závěr vyjádření [název] proto není v rozporu se zjištěními [název]. Ostatně i z druhého odborného vyjádření [název], podle kterého byly tytéž látky jako ve stopě č. 1 nalezeny i v tekutině ve stopě č. 6 identifikované jako na stavbě používané penetrace, nelze dovodit, že by z výsledků zkoumání stopy [číslo] bylo možné usuzovat na použití akcelerantu k založení požáru. Soud proto po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti uzavřel, že nebyla prokázána přítomnost akcelerantu hoření ani verze úmyslného zapálení, nýbrž požár nastal v důsledku provádění izolačních prací zaměstnancem žalované.

35. Z uvedených skutkových zjištění učinil právní závěr, že zaměstnanec žalované odpovídá za způsobenou škodu podle § 2910 o. z., protože porušil povinnost stanovenou ustanovením § 17 odst. 1 písm. a), i) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, podle něhož je fyzická osoba povinna počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru, zejména při používání hořlavých nebo požárně nebezpečných látek, manipulaci s nimi nebo s otevřeným ohněm či jiným zdrojem zapálení a je povinna dodržovat podmínky vztahující se k požární bezpečnosti činností. Zaměstnanec žalované si totiž při práci s otevřeným ohněm nepočínal tak, aby ke vzniku požáru nedošlo, především nepoužil žádné nehořlavé krycí prostředky k ochraně dřevěného obložení stěny domu a použité izolace, jak mu ukládá § 3 odst. 8 vyhlášky č. 87/2000 Sb., ačkoliv pracoval v bezprostřední blízkosti těchto snadno hořlavých materiálů a byl podle § 3 odst. 4 vyhlášky č. 87/2000 Sb. před zahájením svářečských prací povinen stanovit a vyhodnotit možné požární nebezpečí ve vztahu k druhu svařování a stavu pracoviště. Svařováním se přitom podle § 1 odst. 1 písm. a) vyhlášky rozumí také tepelné spojování nekovových materiálů, pokud jsou prováděny otevřeným plamenem. Nezajistil ani požární dohled po skončení svařování podle § 4 vyhlášky č. 87/2000 Sb. Soud shledal u pracovníka žalované nedbalostní zavinění, když nejednal s náležitou opatrností, kterou práce s otevřeným ohněm v těsné blízkosti hořlavých látek vyžaduje. Neomlouvá ho ani změna instalované izolace oproti projektové dokumentaci. Jednak si měl před započetím prací ověřit, zda ke změně materiálu nedošlo, když změny v průběhu výstavby díla oproti projektu nejsou ve stavebnictví ničím ojedinělým, především ho však ani původní složení obvodové stěny s minerální vatou s bodem tavení 1 000 oC nezbavovalo povinnosti použít krycí materiál, protože podle příl. 2 vyhlášky č. 82/2000 Sb. nejvyšší teplota dosahovaná při spalování propan butanu dosahuje 1 895 oC. K tomu lze odkázat i na rozhodnutí HZS Královéhradeckého kraje ze dne 30. 11. 2015, podle kterého teplota hořáku dosahuje až 1 800 oC. Přitom dřevo nacházející se na vnější stěně budovy má teplotu vznícení 397 oC a polystyren a asfaltová lepenka 360 oC. Podle § 2914 o. z. je žalovaná povinna způsobenou škodu nahradit žalovaná, protože škodu způsobil její zaměstnanec.

36. Vedle toho odpovídá žalovaná i přímo sama podle § 2910 o. z., protože porušila povinnost danou § 3 písm. b) bod 6. nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, podle kterého je zhotovitel povinen zajistit, aby byly splněny požadavky na organizaci práce a pracovní postupy stanovené v příloze č. 3 k tomuto nařízení, jestliže se na staveništi plánují nebo provádějí svařovací práce podle vyhlášky č. 87/2000 Sb. Dle přílohy č. 3 bod XIII bod 6. bylo tedy mimo jiné povinností žalované zajistit, aby svařování neprováděly fyzické osoby, které nejsou odborně způsobilé podle zvláštního právního předpisu, tj. vyhlášky č. 87/2000 Sb. Podle § 3 odst. 10 písm. d) vyhlášky č. 87/2000 Sb. se svařování nemůže zahájit, jestliže svářeč na svářečském pracovišti nemůže prokázat svou odbornou způsobilost ke svařování doklady odpovídajícími normovým požadavkům nebo normativním dokumentům dle ČSN EN 45020 nebo vydanými v rámci oprávnění certifikačního orgánu akreditovaného v České republice; v případě, že není pro určitý druh svařování těmito předpisy odborná způsobilost stanovena, pak oprávněním odpovídajícím návodům výrobce nebo dovozce zařízení. Z příkazu HZS ze dne 12. 9. 2014 a z výpovědí svědků přitom vyplynulo, že žalovaná nechala svařovací práce provádět osobu bez požadované kvalifikace. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že příčina požáru spočívala v provozní činnosti žalované a tedy odpovídá i objektivně podle § 2924 o. z.

37. Odkaz žalované na § 2903 odst. 1 o. z., podle kterého nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit, nepovažuje soud za důvodný. Není totiž namítáno, že právě žalobkyně jako poškozená osoba měla učinit úkony směřující k odvrácení škody, ale je poukazováno na chybějící zásah stavitele jakožto osoby odlišné od žalobkyně. Nelze proto v daném případě aplikovat toto ustanovení a dospět k závěru, že žalobkyně nese škodu ze svého a nemůže ji uplatiti vůči žalované.

38. Mezi škodou způsobenou žalobkyni a porušením povinností na straně žalované soud shledal příčinnou souvislost, protože škoda vznikla v důsledku požáru, který způsobila žalovaná. Odpovědnost žalované za vzniklou škodu podle § 2910 o. z. tedy byla na straně žalobkyně zjištěna, a proto se soud zabýval výší vzniklé škody. K tomu provedl kromě důkazů uvedených pod body pod body č. 5 až 12. odůvodnění ještě následující.

39. Ze stavebního deníku žalobkyně vedeného k stavbě [adresa] ve [obec] v době do 28. 11. 2013 do 26. 8. 2014 vyplývá, že žalovaná prováděla na stavbě montáž RIGIPS konstrukcí počínaje dnem 29. 11. 2013. Dne 20. 12. 2013 byly v deníku odsouhlaseny vícepráce v ceně 17 000 Kč zástupci žalobkyně a [právnická osoba]. Rovněž došlo k předání dosud zhotoveného díla v podobě etapy 1. a 2., tj. dokončení přípravy pro SDK pro vylití podlah a hrubých rozvodů elektro. Za žalobkyni zápis podepsal p. [příjmení], za [právnická osoba] p. [příjmení]. Počínaje dnem 7. 1. 2014 žalobkyně prováděla zaklápění obvodových stěn sádrokartonem na konstrukci Rigips a montáž vrutů a sádrokartonu v podkroví. Dne 14. 1. 2014 byly odsouhlaseny vícepráce při montáži stropních podhledů v ceně 224 081 Kč bez DPH. Dále pokračovaly práce v podobě montáže sádrokartonu izolace stropů a od 15. 4. 2014 se prováděla povrchová úprava SDK, tmelení SDK a úklidové práce. Dne 28. 4. 2014 byly odsouhlaseny vícepráce na SDK v koupelnách z důvodu posouvání oken. Další vícepráce proběhly 6. 5. 2014, 27. 6. 2014, 28. 6. 2014, 29. 6. 2014, 1. 7. 2014, 2. 7. 2014, 3. 7. 2014, 22. - 28. 7. 2014, 16. 8. 2014 a 19. 8. 2014. Od 4. 7. 2014 probíhalo také malování SDK, a to až do 25. 8. 2014.

40. Listina označená jako„ Vícepráce provedené na stavbě [obec] v období od 28. 4. – 19. 8. 2014“ opatřená podpisem jednatele žalobkyně obsahuje seznam víceprací v uvedeném období, který koresponduje se zápisem ve stavebním deníku. Vícepráce v počtu 109 hodin jsou oceněny na celkovou částku 38 750 Kč, když cena víceprací vycházela z odměny 350 Kč VRN za ubytování, přepravu pracovníků a likvidace odpadu byly vyčísleny v částce 13 250 Kč, doprava SDK na stavbu v ceně 3 024 Kč a nákup Rigips materiálu v ceně 2 084 Kč Celkem částka činí 57 108 Kč bez DPH. Nákup atypického Rigips materiálu je doložen fakturou č. 2451402769 v ceně 2 145 Kč.

41. Fakturami, dodacími listy a pokladními doklady žalobkyně doložila nákup pohonných hmot a stavebního materiálu pro montáž sádrokartonu a malování v době od dubna 2014 do srpna 2014. Faktury jsou vystaveny dodavateli na jméno žalobkyně. Předloženy byly i faktury na provedené práce na stavbě ve [adresa], které pro žalobkyni v době od května 2014 do srpna 2014 provedli její dodavatelé [název] [anonymizováno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Fakturami od [právnická osoba] [_] byla doložena likvidace stavebního odpadu ze strany žalobkyně v měsíci květnu a červenci 2014 v částce 491 Kč a 303 Kč. Z domovní knihy u [právnická osoba] [_] [anonymizováno] vyplývá kalkulace nákladů na ubytování pracovníků žalobkyně v dubnu a květnu 2014 v celkové výši 10 440 Kč (7 520 Kč + 2 920 Kč). Dokladem ze dne 26. 8. 2014 je doložena platba [právnická osoba] [_] [anonymizováno] za ubytování ve výši 5 280 Kč.

42. Smlouvou o dílo [číslo] je prokázáno, že žalobkyně jako objednatel a společnost [právnická osoba] jako dodavatel spolu dne 2. 12. 2013 uzavřeli smlouvu o provedení elektroinstalace v penzionu [obec] v celkové ceně 819 000 Kč bez DPH. Fakturace měla probíhat ve třech platbách. Platba po dokončení hrubé elektroinstalace činila 200 000 Kč, po osazení rozvaděčů, zásuvek a vypínačů 300 000 Kč a po předání revizí a dokladů 319 000 Kč.

43. Listina označená jako„ Kompletace elektroinstalace penzion [obec]“ vystavená společností [právnická osoba] obsahuje seznam materiálu v celkové ceně 133 038,64 Kč. Je zde uvedena dodávka rozvodnice, rozvaděče, množství instalovaných zásuvek, svorkovnic, spínačů, přepínačů, rámečků a dvojrámečků, svítidel, kabelů a zásuvek na TV a PC, pohybových čidel a dalšího materiálu. Fakturou č. 140242 společnost [právnická osoba] jako dodavatel vyúčtovala žalobkyni dodávku a kompletaci elektroinstalace v penzionu [obec] v ceně 133 038,64 Kč se splatností do 16. 9. 2014.

44. Ve stavebním deníku společnosti [právnická osoba] pro Penzion [obec] je uvedeno zahájení elektroprací dne 26. 6. 2014, kdy bylo mimo jiné domluveno vyvedení kabelů nad rozvaděčem pro ekvitermní a světelné čidlo. Dne 6. 8. 2014 byla zahájena montáž zásuvek a vypínačů. Dále bylo prováděno zapojování odbočných krabic, osazení TV a PC zásuvek, napojení komplexu vedoucího do recepce. Od 3. 9. 2014 do 5. 9. 2014 byla prováděna kompletace elektroinstalace v apartmánech a montáž čidel na chodbách společných prostor.

45. Podle výpisu z účtu žalobkyně za období od prosince 2016 do prosince 2017 hradila žalobkyně na účet společnosti [právnická osoba] měsíčně částku 10 000 Kč s doplatkem 23 038,64 Kč dne 27. 12. 2017, celkem částku 133 038,64 Kč.

46. Z fotografií vyhotovených při ohledání požáru policií dne 9. 9. 2014 a pojišťovnou dne 16. 9. 2014 je zřejmé, že na stavbě byly instalovány zásuvky a vypínače a natažené kabely elektroinstalace. Dále je patrná konečná instalace sádrokartonů.

47. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3292/2015 se ušlým ziskem rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. V tomto řízení žalobkyně jako poškozená prokázala, že se společností [právnická osoba] jako objednatelem uzavřela dne 25. 11. 2013 smlouvu o dílo, ve které se zavázala provést stanovené stavební práce včetně elektroinstalace a objednatel se za podmínky odsouhlaseného předání díla zavázal k úhradě sjednané ceny v celkové výši 2 429 103 Kč, resp. po navýšení 2 653 184 Kč. V průběhu výstavby žalobkyně předala objednateli část díla a vystavila mu faktury č. 05/14 za vícepráce v ceně 55 740 Kč, č. 07/14 za izolaci podlah v částce 133 758 Kč, č. 47/13 za dodávku prací v 1. a 2. etapě v částce 728 730 Kč, č. 48/14 za vícepráce při 1. etapě v částce 17 000 Kč, č. 03/14 za práce vykonané do 7. 3. 2014 v částce 609 235 Kč, celkem 1 410 705 Kč Tyto faktury byly podle svědka [příjmení] žalobkyni proplaceny a jsou v souladu s dohodnutou cenou ve smlouvě o dílo. Faktura č. 47/13 odpovídá dohodnutému harmonogramu plateb za jednotlivé části díla a zahrnuje práce v 1. etapě (rošty SDK a příprava pro vylití podlah v ceně 364 365 Kč) a ve 2. etapě (dokončení hrubých elektrorozvodů v ceně 364 365 Kč), celkem právě 728 730 Kč. Faktura byla vystavena 20. 12. 2013, zahrnuje proto práce provedené fakticky do konce roku 2013. Dále byly fakturou č. 48/13 vyúčtovány vícepráce v ceně 17 000 Kč, které byly odsouhlaseny zápisem ve stavebním deníku ze dne 20. 12. 2013 a vícepráce za dobu od 8. 1. do 21. 3. 2014 vyúčtované fakturou č. 05/14 byly odsouhlaseny 6. 3. 2014. Další sjednané práce podle smlouvy o dílo spočívaly v dokončení záklopů SDK v ceně 364 365 Kč bez DPH (3. etapa), dokončení maleb, obkladů a dlažeb v ceně 485 821 Kč bez DPH (4. etapa), dokončení elektro v ceně 485 821 Kč bez DPH (5. etapa). Po předání a dokončení díla mělo být uhrazeno 364 365 Kč bez DPH (6. etapa). Fakturou č. 07/14 žalobkyně vyúčtovala provedenou izolaci podlah v ceně 133 758 Kč bez DPH, což odpovídá položkovému rozpočtu, kde je izolace podlah oceněna právě touto částkou i zápisu ve stavebním deníku, který zmiňuje provádění izolace stropů. Fakturou č. 3/14 žalobkyně vyúčtovala práce vykonané do 7. 3. 2014 v ceně 609 235 Kč bez DPH. Podle stavebního deníku tomu odpovídají práce prováděné od počátku roku 2014 v podobě převážně montáže sádrokartonů. Fakturou č. 19/14 žalobkyně vyúčtovala společnosti [právnická osoba] sádrokartonářské a malířské práce s datem uskutečnění zdanitelného plnění 26. 8. 2014, což koresponduje s posledním zápisem ve stavebním deníku, který byl učiněn rovněž 26. 8. 2014. Provedení těchto prací je doloženo zápisem ve stavebním deníku a také provedenými fotografiemi, na kterých je zobrazen interiér domu v podobě blížící se dokončení, tedy včetně sádrokartonářských prací a vymalování bílou barvou. Provedení sádrokartonářských a malířských prací odpovídající vystaveným fakturám potvrdil i svědek [příjmení], který vypověděl, že v době požáru bylo zhotoveno cca 90 % toho, k čemu se žalobkyně smluvně zavázala. K předání díla odpovídající vystaveným fakturám byl již svolán kontrolní den, jehož se však svědek nemohl z důvodu onemocnění zúčastnit. Z uvedených skutečností lze dovodit, že žalobkyně byla připravena provedené práce předat, tedy byly provedeny. S tím koresponduje zápis ve stavebním deníku ze dne 28. 7. 2014, podle kterého proběhl kompletní úklid domu včetně oškrabání sádry z podlah. Svědek navíc uvedl, že společnost [právnická osoba] provedení prací provedených žalobkyní v hodnotě 708 309 Kč zadokumentovala a doložila pojišťovně při uplatnění pojistného plnění. Podle likvidační zprávy pojišťovna uznala kromě provedených a vyfakturovaných prací společností [právnická osoba] také provedené práce dle rozpočtu, avšak dosud nevyfakturované, v celkové výši 933 762 Kč. V kontextu všech těchto důkazů soud uzavírá, že žalobkyně prokázala zhotovení sádrokartonářských a malířských prací. Rovněž jejich vyúčtování je v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo, neboť podle položkového rozpočtu, který je součástí smlouvy o dílo ze dne 25. 11. 2013, byly hrubé vnitřní konstrukce zahrnující sádrokartonářské práce dohodnuty v částce 1 250 800 Kč. Vnitřní povrchové úpravy v podobě malování pak byly dohodnuty částkou 136 366 Kč Celkem si strany za tyto práce sjednaly cenu ve výši 1 387 166 Kč. K tomu je nutno přičíst vícepráce v ceně 224 081 Kč, které byly odsouhlaseny zápisem ve stavebním deníku dne 14. 1. 2014, tj. celkem 1 611 247 Kč. Fakturami č. 3/14 a 19/14 byly vyúčtovány práce na hrubých vnitřních konstrukcích v ceně 1 100 801 Kč a fakturou [číslo] byly vyúčtovány práce 1. etapy v ceně 364 365 Kč v podobě přípravy roštů SDK, což představuje součet 1 465 166 Kč. To nevybočuje z celkové částky 1 611 247 Kč, která byla mezi stranami ujednána a odpovídá to i tvrzení svědka [příjmení], že žalobkyně dokončila cca 90 % svého závazku.

48. Další práce, které žalobkyně vyúčtovala fakturou č. 21/14, byly elektropráce v ceně 159 635 Kč. Tato částka odpovídá soupisu materiálu, který ke své faktuře č. 140242 na částku 133 038,64 Kč doložila společnost [právnická osoba], přičemž ze strany žalobkyně byla tato částka navýšena o provizi, jak bývá v subdodavatelských vztazích obvyklé. Provedení elektroprací bylo doloženo zápisem ze stavebního deníku zmiňující práce v podobě montáže zásuvek a vypínačů, TV a PC zásuvek a čidel. Jejich montáž potvrzuje také fotodokumentace z ohledání místa požáru, kdy je na fotografiích patrná instalace zásuvek, vypínačů a kabelů elektroinstalace. Provedení prací nepřímo vyplývá i ze skutečnosti, že žalobkyně fakturu vystavenou svým subdodavatelem společností [právnická osoba] v plné výši uhradila, byť tak musela učinit formou splátkového kalendáře po dobu téměř 1 roku. Vyúčtování těchto prací v ceně 159 635 Kč v součtu s provedenými elektropracemi v podobě hrubých rozvodů v rámci dohodnuté 2. etapy prací, která byla vyúčtována částkou 364 365 Kč dle faktury č. 47/13 ve svém souhrnu nepřesahují cenu elektroinstalace dohodnutou v položkovém rozpočtu částkou 742 824 Kč, přičemž žalobkyně uvedla, že tato částka byla v důsledku méněprací snížena na 523 999 Kč a 364 365 Kč bylo již uhrazeno fakturou č. 47/13. Zbývá tak k doplacení 159 634 Kč. Lze proto uzavřít, žalobkyně prokázala zhotovení elektroprací v podobě montáže zásuvek, vypínačů atd. a jejich vyúčtování je v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo.

49. Poslední neproplacená faktura č. 20/14 je na vícepráce v ceně 57 108 Kč bez DPH. Ze stavebního deníku vyplývá, že v době od 28. 4. 2014 do 19. 8. 2014 provedla žalobkyně na stavbě vícepráce v podobě např. demontáže SDK z důvodů nikoliv na své straně, montáž atypické SDK konstrukce, montáž Velux, oprav šikmin a dalších prací na žádost objednatele. Souhlas objednatele s těmito vícepracemi je potvrzen jeho podpisem ve stavebním deníku. Soupis těchto víceprací žalobkyně připojila k faktuře a z tohoto vyúčtování lze dovodit, že vyúčtované hodiny v počtu 109 zcela souhlasí se zápisy ve stavebním deníku a při odměně 350 Kč. činí 38 150 Kč. Dále žalobkyně požaduje 600 Kč na materiál. Položka za dopravu a nákup dalšího atypického stavebního materiálu v ceně 3 024 Kč a 2 084 Kč je podložena fakturou o zakoupení tohoto materiálu opět navýšená o provizi žalobkyně. VRN v podobě nákladů na ubytování, přepravu pracovníků a likvidace odpadu žalobkyně vyúčtovala v částce 13 250 Kč, což je v souladu s předloženými záznamy z ubytovací knihy a dokladu o platbě ze dne 26. 8. 2014, fakturou za likvidaci odpadu a doklady o nákupu pohonných hmot. Ve smlouvě o dílo byly VRN stanoveny částkou 78 000 Kč.

50. Jak bylo uvedeno ve svědecké výpovědi p. [příjmení], k předání provedených prací vyúčtovaných fakturami č. 19/14, 20/14 a 21/14 byl svolán kontrolní den, který se neuskutečnil z důvodů na straně objednatele [právnická osoba]. Proto byl stanoven náhradní termín, avšak z důvodu požáru objektu již k předání nedošlo. V řízení bylo prokázáno provedení prací fakturovaných na fakturách č. 19/14, 20/14 a 21/14 a jejich cena odpovídá sjednané smlouvě o dílo. V řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící tomu, že by při naplánovaném kontrolním dnu nemohlo dojít k předání díla ze strany žalobkyně, jak tomu bylo v minulosti a tím ke vzniku nároku žalobkyně na úhradu těchto faktur. Právě požár způsobený žalovanou byl jediným důvodem, proč nemohl nastat standardní proces dohodnutý ve smlouvě o dílo modifikovaný v důsledku prodlení na straně investora stavby tak, že společnost [právnická osoba] a žalobkyně od sjednaného harmonogramu plateb upustily, žalobkyně fakturovala postupně podle toho, jaké práce provedla a po provedeném kontrolním dnu a převzetí zhotovené části díla společnost [právnická osoba] faktury uhradila. Soud proto dospěl k závěru, že nebýt škodné události zapříčiněné žalovanou, rozmnožilo by se jmění žalobkyně o částky dle vystavených faktur, a tudíž jí ušel zisk ve výši 708 309 Kč. Soud proto žalobě vyhověl včetně nákladů za uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení č. 351/2013 Sb.

51. Žalovaná vznesla námitky k předloženým fakturám. Považovala za podezřelé jejich vystavení bezprostředně před požárem, když předchozí faktury byly vystaveny dlouhou před ním. Takovou frekvenci vystavených faktur považovala za nestandardní a naznačila možnou účelovou koordinovanou akci dotčených účastníků. K tomu soud uvádí, že samotná faktura není dostatečným důkazem toho, že práce na ní uvedené byly skutečně zhotoveny. Soud proto podrobně zkoumal další předložené důkazy, ze kterých rozsah a ocenění prací skutečně vyplynulo a faktury č. 19/14, 20/14 a 21/14 jsou s nimi v souladu. Podle soud nic nesvědčí tomu, že by faktury byly vystaveny pouze fiktivně a v pořádku je také jejich pořadí, neboť číselné označení faktur není v rozporu pořadím, v jakém byly vydány. Všechny totiž byly odeslány 5. 9. 2014 a faktury č. 19/14 a 20/14 odkazují na zdanitelné plnění uskutečněné 26. 8. 2014 a faktura č. 21/14 na plnění 30. 8. 2014.

52. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil rozhodné skutečnosti a navržené důkazy v podobě svědeckých výpovědí pracovníků pracujících na stavbě neprovedl pro nadbytečnost, neboť rozsah skutečně provedených prací ze strany žalobkyně ke dni požáru budovy má za dostatečně prokázaný z ostatních provedených důkazů.

53. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení vynaložila. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 28 333 Kč za podanou žalobu, 35 416 Kč za odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, mimosmluvní odměna advokáta za 14 úkonů právní služby po 11 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, 5x vyjádření ve věci, podání odvolání, 6x účast na jednání - § 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 14 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále žalobkyni náleží podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., vyhlášky č. 333/2018 Sb., č. 358/2019 Sb., č. 589/ 2020 Sb. a v souladu s předloženým technickým průkazem vozidla náhrada za cestovní výdaje ve výši 5 312,40 Kč za dvě cesty osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět k jednání v roce 2019 v celkové délce 2x 148 km (spotřeba 5,7 l /100 km, cena za 1 l nafty 33,60 Kč, náhrada za použití automobilu 4,10 Kč/km), za jednu cestu v roce 2020 v délce 148 km (spotřeba 5,7 l /100 km, cena za 1 l nafty 31,80 Kč, náhrada za použití automobilu 4,20 Kč/km) a za 3 cesty v roce 2021 v délce 3x 148 km (spotřeba 5,7 l /100 km, cena za 1 l nafty 33,60 Kč, náhrada za použití automobilu 4,40 Kč/km) a náhrada za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět v rozsahu 36 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 3 600 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada 21 % DPH ve výši 35 505,20 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem náklady řízení na straně žalobkyně činí 268 326,60 Kč a žalovaná je povinna nahradit je k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Odměnu za podání ze dne 6. 2. 2019 soud žalobkyni nepřiznal, neboť se nejednalo vyjádření k věci samé, ale pouze o zaslání důkazů o skutečnostech, které žalobkyně uvedla ve svém podání ze dne 9. 7. 2018, avšak k podání je nepřipojila. Dodatečné zaslání důkazů proto nelze považovat za účelný úkon, který by bylo možno přičítat k tíži žalované, která ho nezpůsobila.

54. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení