6 C 113/2022-100

Rubrum

Byl-li restituční nárok podle zákona o půdě uspokojen oprávněné osobě formou vyplacení finanční náhrady, nemůže se oprávněná osoba posléze úspěšně domáhat (např. z důvodu tvrzeného nesprávného ocenění restitučního nároku) revize tohoto vypořádání a uspokojení restituční náhrady nově ve formě poskytnutí náhradních pozemků.

Výrok

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] se sídlem [adresa žalované] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků takto:

Odůvodnění

I. Žaloba, aby soud nahradil za žalovanou její projev vůle uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemků ve znění: „ [žalovaná] [anonymizována čtyři slova] [IČO] se sídlem [adresa žalované] (dále jen ‚převodce‘) a [celé jméno žalobce], [rodné číslo], bytem [adresa žalobce] (dále jen ‚nabyvatel‘) uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚zákon o půdě‘) tuto smlouvu o převodu pozemků: I. [žalovaná] [anonymizována čtyři slova] jako převodce spravuje mimo jiné nemovitost (dále jen ‚pozemky‘): - parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k. ú. [anonymizováno], [územní celek]; - parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v k. ú. [obec], [územní celek]. II. Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Prahy ze dne 6. 1. 2009, [číslo jednací]. III. Na uspokojení nároku nabyvatele dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatele pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí, a nabyvatel je přejímá do svého vlastnictví. IV. Vlastnické právo k převáděným pozemkům, včetně součástí, přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí: Převodce: Nabyvatel: [žalovaná] [anonymizována čtyři slova] [celé jméno žalobce]“, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 790 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

1. Dne 27. 5. 2022 žalobce podal proti žalované žalobu o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků o obsahu dle výroku I. rozsudku s tím, že (ve stručnosti shrnuto z podané žaloby): a) žalobce je držitelem restitučního nároku týkajícího se v minulosti rodičům žalobce odňatého pozemku, jenž nebyl vydán a o kterém dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále již„ zákon o půdě“ nebo„ zákon č. 229/1991 Sb.“), bylo rozhodnuto pravomocným rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Prahy ze dne 6. 1. 2009, [číslo jednací] (dále též„ správní orgán“), které nabylo právní moci dne 16. 1. 2009, a to tak, že žalobce není vlastníkem v cit. správním rozhodnutí blíže specifikovaných pozemků v rozsahu podílu id. [anonymizováno]; b) žalobce získal restituční nárok od své [role v řízení] [jméno] [příjmení], [rodné číslo], a to na základě dědického řízení dle usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo]; c) žalovaná ocenila restituční nárok žalobce na částku ve výši 29 994,70 Kč, kterou žalobce neakceptuje, neboť nevydaný pozemek byl v rozhodném období vyvlastněn a převeden na tehdejší československý stát za účelem výstavby obytného souboru [část obce] [anonymizováno], a to na základě územního rozhodnutí vydaného tehdejším Útvarem hlavního architekta hlavního města Prahy dne 21. 4. 1983, [číslo jednací], tudíž aktuální ocenění restitučního nároku provedeného žalovanou neodpovídá skutečnosti; d) za situace, kdy předmětný pozemek byl v době přechodu na stát sice veden v evidenci jako pozemek zemědělský, nicméně byl určen k výstavbě, je podle žalobce třeba tento pozemek, resp. nyní z tohoto původního pozemku vycházející pozemky shora ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1998 Sb., v předmětném znění; e) celková cena předmětného nevydaného pozemku tak podle žalobce – s ohledem na žalobcem odkazované znalecké posudky – činí 2 585 750 Kč, v důsledku čehož nevypořádaný restituční nárok žalobce – po zohlednění jeho částečného vypořádání poskytnutím finanční náhrady ve výši 29 994,70 Kč – činí 1 262 880,30 Kč; f) již právní předchůdkyně žalobce v zákonem stanovených lhůtách uplatnila u předmětného pozemkového úřadu restituční nárok a požádala o poskytnutí náhradních pozemků; ačkoliv byl restituční nárok uplatněn již před téměř 30 lety, nebyl do dnešního dne uspokojen; navíc žalovaná vůči žalobci eviduje nulový zůstatek restitučního nároku, přestože žalobce předložil důkazy, na základě kterých by zbývající nárok žalobce měl činit částku přesahující 1,2 milionu korun; žalobci je tak reálně znemožněno se jakékoliv veřejné nabídky vyhlašované žalovanou účastnit, když žalovaná restituční nárok ve správné (vyšší) výši neuznává; g) z vyložených důvodů tak má žalobce nárok na bezúplatné poskytnutí náhrady a proto se touto žalobou domáhá nahrazení projevu vůle za žalovanou stran bezúplatného převodu předmětných pozemků.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě (na č l. 46) odmítla uplatněnou žalobní argumentaci a žalobní nárok žalobce. V žalobě není uvedeno, že žalobce podáním ze dne [datum] výslovně požádal právní předchůdkyni žalované ([anonymizována dvě slova] [země] (dále již„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“))„ o proplacení mého nároku za nevydané pozemky, a to převodem na můj účet…“ Žalobce si tedy sám zvolil zákonný způsob, jak mu má dlužník splnit závazek, spočívající ve vypořádání jeho restitučního nároku z výše uvedeného správního rozhodnutí. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] poté žalobci plnil převodem částky 29 994,70 Kč na jeho bankovní účet, čímž byl nárok žalobce zcela vypořádán, tedy závazek zanikl splněním v roce 2010. Kromě toho nárok žalobce na přecenění restitučního nároku je promlčen; žalovaná tedy namítá promlčení žalobcova tvrzeného nároku na přecenění jeho restitučního nároku a v podrobnostech odkazuje na skutkově obdobný spor, který byl pravomocně skončen u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Kromě toho žalovaná zdůrazňuje, že žalobce zahájil obdobný soudní spor u [název soudu], jenž je veden pod sp. zn. [spisová značka], a ve kterém žalobce na základě stejných tvrzení požaduje 13 pozemků v k. ú. [obec]. Z vyložených důvodů proto žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Žalobce v replice (na č. l. 60-64) uplatnil protiargumentaci proti žalované, maje za to, že jeho nárok je podporován i jím dále označovanou judikaturou. Žalobce předně zdůrazňuje, že v žalobě uvedl, že mu bylo částečně plněno, neboť v čl. II. žaloby se po předmětném vyčíslení nároku domáhá aktuální zbývající výše svého restitučního nároku. Ze strany žalované došlo k nesprávnému ocenění restitučního nároku, když žalovaná při vyčíslení restitučního nároku nezohlednila stavební charakter nevydaného pozemku a jeho restituční nárok tak vyčíslila v nesprávné výši, přičemž toto své pochybení odmítá dobrovolně napravit. V tomto kontextu pak žalobce odkazuje na (k této jeho replice připojený) rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve kterém odvolací soud mj. vyložil, že:„ považuje za nepřijatelné…odkazovat oprávněnou osobu 28 let po řádném uplatnění restitučního nároku na povinnost účastnit se veřejné nabídky v situaci, kdy jí špatně stanovená výše restitučního nároku (cca 30-krát nižší než skutečná) fakticky bránila v řádném uspokojení tohoto nároku a navíc v situaci, kdy právě oprávněná osoba sama aktivně přispěla ke správnému zjištění jeho výše. Takový postup by odvolací soud považoval (za) odepření soudní ochrany.“ 4. Právní obranu žalované týkající se promlčení nároku na přecenění restitučního nároku žalobce vytěsňuje mj. odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu v dovolací věci sp. zn. 28 Cdo 4173/2017, v němž dovolací soud zaujal právní názor, že samotný požadavek na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, a to za účelem určení výše restitučního nároku odpovídající příslušným právním předpisům, nepředstavuje samotné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení. V dalším dovolacím rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1548/2009, Nejvyšší soud zdůraznil, že je-li plnění oprávněné osobě spočívající v poskytnutí náhrady za nevydané pozemky závislé na spolupůsobení (tehdy) Pozemkového fondu ČR, je námitka promlčení nároku výkonem práva v rozporu s dobrými mravy.

5. Podle žalobce žalovanou uplatněná námitka promlčení žalobcem uplatněného nároku je zcela nedůvodná. Nadále přetrvává stav, kdy žalovaná vůči žalobci jako oprávněné osobě porušuje své zákonné povinnosti úplného a řádného vypořádání restitučního nároku. K námitce žalované ohledně uplatnění stejného nároku u Okresního soudu v Hodoníně, žalobce uvedl, že žalobce tuto skutečnost potvrzuje, nicméně uvádí, že s ohledem na výši doposud neuspokojeného restitučního nároku a dostupnost vhodných náhradních pozemků ve vlastnictví žalované, je pochopitelné, že se v žalobě domáhá převodu náhradních pozemků v různých katastrálních územích, přičemž tato mnohdy spadají do obvodů různých okresních soudů, přičemž v případě restitučních řízení jde o zcela běžnou praxi.

6. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující dílčí skutková zjištění:

7. Rozhodnutím [stát. instituce], [pozemkový úřad] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo rozhodnuto, že žalobce„ k podílu id. [anonymizováno] není vlastníkem této nemovitosti: dle PK parc. [číslo] role o výměře [výměra] (dříve [katastrální uzemí]) (dle KN část parc. [číslo] celá parc. [číslo]), nyní vedených u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno] [část Prahy] na listech vlastnictví [číslo] pro obec hl. m. [obec] – [katastrální uzemí]“ Uvedený správní orgán při rozhodování vyšel ze zjištění, že v zákonem stanovené lhůtě uplatnili restituční nárok na vydání předmětné nemovitosti původní vlastníci (poznámka soudu: rodiče žalobce) [jméno] a [celé jméno žalobce] v zastoupení (nyní) žalobce, že vyvlastnění předmětného pozemku bylo provedeno za účelem výstavby obytného souboru [část obce] [anonymizováno], a to bez vyplacení náhrady, že žalobce se řízení ve věci dědictví po svém otci ([celé jméno žalobce] starším) nezúčastnil a tudíž neuplatňuje ani nárok na náhradu podílu id [anonymizováno] předmětné nemovitosti, a že předmětný pozemek nelze oprávněné osobě vydat podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, protože je zastavěn, a oprávněné osobě přísluší náhrada dle § 11 odst. 2 a § 17, popřípadě náhrada dle § 16 cit. zákona (zjištěno z cit. správního rozhodnutí na č. l. 24-25).

8. Za účelem vypořádání restitučního nároku žalobce tehdejší [anonymizována tři slova] zadal zpracování znaleckého posudku, který dne [datum] pod [číslo], vypracoval soudní znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], jenž shora uvedené pozemky, dříve spadající do [parcelní číslo] původ pozemkový katastr v k ú. [část obce], ocenil na částku 59 989,40 Kč (zjištěno z cit. znaleckého posudku na č. l. 47-48).

9. Na základě tohoto znaleckého ocenění posléze žalobce dopisem ze dne [datum] požádal [anonymizována tři slova] o vypořádání restitučního nároku za nevydaný pozemek, a to vyplacením peněžité náhrady na jím označený bankovní účet (zjištěno z cit. žádosti žalobce na č. l. 49).

10. V návaznosti na uvedenou žádost žalobce žalovaná, resp. [anonymizována tři slova] dne [datum] zpracoval interní sestavu pro sekci restitucí – peněžitou náhradu, a to vůči žalobci ve výši náhrady 29 994,70 Kč (poznámka soudu: což je polovina oceněných nevydaných pozemků žalobci, resp. spoluvlastnického podílu o velikosti id. [anonymizováno], tj. v rozsahu jeho restitučního nároku) s tím, že tato částka bude žalobci vyplacena na (v této sestavě) označený bankovní účet žalobce (zjištěno z cit. sestavy na č. l. 49 verte).

11. Z dílčího bankovního výpisu právní předchůdkyně žalované u [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že dne [datum] byla odeslána platba ve prospěch účtu žalobce ve výši 29 994,70 Kč (zjištěno z cit. bankovního výpisu na č. l. 50), pročež právní předchůdce žalované považoval restituční nárok žalobce za vypořádaný (zjištěno z interní listiny žalované na č. l. 50 verte).

12. Dne 15. 12. 2021 žalobce podal u žalované„ žádost o přecenění výše restitučního nároku za nevydané pozemky dle zákona č. 229/1991 Sb.“ s odůvodněním (ve stručnosti shrnuto z této žádosti), že nevydaný pozemek byl vyvlastněn za účelem výstavby obytného souboru [část obce] [anonymizováno] na základě předmětného územního rozhodnutí, a proto žalobci náleží podstatně vyšší náhrada, tj. náhrada za stavební pozemek, která podle žalobce – s odkazem na zpracovaný znalecký posudek – činí 2 585 750 Kč. V důsledku toho žalobce„ žádá o revizi ocenění nevydaného pozemku a jemu náležejícího restitučního nároku“ (zjištěno z cit. žádosti žalobce na č. l. 30).

13. Ze znaleckého posudku vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bytem [adresa], čís. [číslo], soud zjistil, že znalec oceňoval předmětný – v restitučním řízení nevydaný – pozemek, resp. z něj vycházející pozemky a dospěl k závěru, že jejich cena k datu 24. 6. 1991 činila 2 585 750 Kč (zjištěno z cit. pozemku na č. l. 20-22).

14. Ze znaleckého posudku vypracovaného [titul] [jméno] [příjmení], bytem v [obec a číslo], [ulice a číslo], ze dne 28. 3. 2022, [číslo] soud zjistil, že předmětem ocenění byl pozemek nevydaný žalobci, přičemž odhad zjištěné ceny posuzovaného pozemku, resp. nyní v katastru nemovitostí zapsaných pozemků ke dni 24. 6. 1991 činí 2 585 750 Kč (zjištěno z cit. znaleckého posudku na č. l. 12-17).

15. Na uvedenou žádost žalobce negativně reagovala žalovaná dopisem ze dne 16. 2. 2022, a to s odůvodněním, že dle její evidence byla v roce 2010 žalobci poskytnuta peněžitá náhrada, kterou žalovaná již nepřehodnocuje, a proto žádost žalobce odmítá (zjištěno z cit. dopisu na č. l. 31).

16. Soud poté učinil následující závěr o skutkovém stavu:

17. Rodičům žalobce – [jméno] a [jméno] [příjmení] byl v rozhodném období vyvlastněn bez vyplacení předmětné náhrady pozemek p. [číslo] původ pozemkový katastr, který ležel v původním [katastrální uzemí], a to pro výstavbu obytného souboru [anonymizována dvě slova] dle tehdy příslušného správního rozhodnutí Útvaru hlavního architekta [územní celek]. Jmenovaní prostřednictvím svého syna – žalobce uplatnili restituční nárok na vydání tohoto pozemku, který je nyní v katastru nemovitostí veden pod shora uvedenými parcelami v [katastrální uzemí] Ministerstvo zemědělství, [pozemkový úřad] shora označeným správním rozhodnutím rozhodl, že žalobce – který se v mezidobí stal právním nástupcem své zemř. matky [jméno] [příjmení], jež zemřela dne [datum], a naopak odmítl nárok na dědictví po svém otci [celé jméno žalobce] starším, který zemřel dne [datum] – k předmětnému podílu id. [anonymizováno] není vlastníkem původního pozemku, resp. nyní v katastru nemovitostí zapsaných parcel, že tento pozemek, resp. pozemky žalobci v rozsahu id. [anonymizováno] nelze vydat a žalobci dle zákona o půdě přísluší předmětná restituční náhrada. Dne [datum] žalobce požádal právní [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], resp. žalovanou o poskytnutí restituční náhrady, a to vyplacením předmětné částky na jím označený účet, což žalovaná akceptovala a dne [datum] převedla na účet žalobce částku odpovídající restitučnímu nároku žalobce dle tehdy zpracovaného znaleckého posudku, a to ve výši 29 994,70 Kč. Po více jak 11 letech, konkrétně dne 15. 12. 2021, žalobce požádal žalovanou o„ přecenění“ jemu již poskytnutého restitučního nároku s argumentací, že tehdy zpracovaným znaleckým posudkem byla hodnota nevydaného původního pozemku podhodnocena, neboť správně mělo být znalcem zohledněno, že nevydaný pozemek byl vyvlastněn za účelem výstavby předmětného obytného souboru. Žalovaná však této žádosti žalobce nevyhověla s tím, že restituční nárok žalobce zanikl splněním dluhu a navíc nově uplatněný majetkový nárok žalobce je promlčen.

18. Žaloba není důvodná.

19. Soud předně k námitce žalované, že žalobce uplatnil stejný žalobní nárok u [název soudu] (řízení má probíhat pod sp. zn. [spisová značka]), uvádí, že tato okolnost nemůže představovat překážku věci zahájené ve smyslu § 83 odst. 1 o. s. ř., a to již pro odlišnost žalobního petitu, kdy podle tvrzení žalované žalobce u posledně označeného okresního soudu„ požaduje 13 pozemků v k. ú. [obec]“, kdežto v této právní věci se žalobce po žalované domáhá nahrazení jejího projevu vůle s uzavření převodní smlouvy ohledně pozemků, které leží v [katastrální uzemí].

20. Soud je vázán shora již označeným správním rozhodnutím Ministerstva zemědělství, [pozemkový úřad] mj. o tom, že předmětný pozemek oprávněné osobě (žalobci) nelze vydat podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, protože je zastavěn, a že oprávněné osobě (žalobci) přísluší náhrada dle § 11 odst. 2 a § 17, popřípadě náhrada dle § 16 zákona o půdě.

21. Podle § 16 odst. 1 zákona o půdě za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout oprávněné osobě jiný pozemek, poskytne stát nebo jiná právnická osoba, jejímž zřizovatelem nebo zakladatelem je stát, finanční náhradu podle zvláštních předpisů. Finanční náhrada spočívá ve vyplacení hotovosti a v cenných papírech, které nemají povahu státního dluhopisu, a to v cenách podle § 28a. Hotovost se vyplácí pouze původním vlastníkům vydávaných věcí.

22. Podle § 16 odst. 3 téhož zákona oprávněná osoba vyzve k vydání náhrady nejpozději ve lhůtách uvedených v § 13. Závisí-li právo na náhradu na rozhodnutí pozemkového úřadu nebo soudu, končí tato lhůta uplynutím šesti měsíců ode dne právní moci rozhodnutí.

23. I na restituční vztah, jehož segmentem bylo vypořádání se s restitučním nárokem v podobě poskytnutí náhrady ať již převodem (na oprávněnou osobou) jiného (náhradního) pozemku či poskytnutím peněžité náhrady, se v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ obč. zák.“), uplatnil dosah reglementace § 488 obč. zák. potud, že i restituční vztah ve smyslu zákona o půdě je závazkovým právním vztahem, ze kterého věřiteli (oprávněné) osobě vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka (povinné osoby, resp. za zákonem stanovených podmínek státu) a dlužníku vzniká (za podmínek dále stanovených zákonem o půdě) povinnost splnit závazek (jehož splnění se jinak oprávněná osoba může domáhat soudní cestou).

24. Jednou z možností uspokojení restitučního nároku je vyplacení finanční náhrady oprávněné osobě, jestliže o tuto formu uspokojení dle zákona o půdě předmětný subjekt požádala; v takovém případě si oprávněná osoba zvolila způsob vypořádání svého restitučního nároku.

25. I v poměrech zákona o půdě lze přiměřeně aplikovat ustanovení § 559 odst. 1 obč. zák. stanovící, že splněním dluh zanikne, a dále § 567 odst. 2 téhož zák., jenž stanovil, že plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím peněžního ústavu nebo provozovatele poštovních služeb, je dluh splněn připsáním částky na účet věřitele vedený u peněžního ústavu nebo vyplacením částky věřiteli v hotovosti, není-li dohodnuto jinak.

26. Jak bylo již shora uvedeno, v posuzovaném případě žalobce dne 26. 7. 2010 požádal [anonymizována tři slova] o vypořádání jeho restitučního nároku poskytnutím finanční náhrady, což uvedený povinný subjekt reflektoval a (ve středu) dne [datum] ve prospěch účtu žalobce převedl (v rozsahu id. [anonymizováno]) předmětnou – dle znaleckého posudku zjištěnou cenu nevydaného pozemku - částku ve výši 29 994,70 Kč. Žalobce způsob vypořádání a jeho výši u právní [anonymizována tři slova] nijak nerozporoval, v důsledku čehož ve smyslu § 559 odst. 1 obč. zák. došlo z pohledu uspokojení tohoto restitučního nároku žalobce ze strany [anonymizována tři slova], resp. žalované ke splnění dluhu.

27. Z obsahu spisu sice neplyne, který konkrétní den byla částka ve výši 29 994,70 Kč připsána na předmětný účet žalobce, když zcela jistě se tak nestalo ve středu dne [datum], avšak s pravděpodobností hraničící s jistotou se tak stalo nejpozději v pátek dne [datum], kterýžto den lze s vysokou mírou pravděpodobnosti považovat za den splnění dluhu žalovanou (prostřednictvím tehdejšího [anonymizována tři slova]); z pohledu nyní posuzované věci však stanovení konkrétního dne již nehraje takovou roli, neboť je nezpochybnitelné, že pokud žalobce dopisem ze dne 15. 12. 2021 požádal žalovanou, resp. [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek] o další uspokojení restitučního nároku, neboť v jeho žádosti„ o přecenění výše restitučního nároku za nevydané pozemky dle zákona č. 229/1991 Sb.“ je obsažena žádost o další majetkové (finanční) vypořádání, pak je zjevné, že tento majetkový nárok byl již promlčen a k námitce žalované, která promlčení práva uplatnila, soud k tomuto promlčení musel přihlédnout.

28. Podle § 100 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době k tomu zákonem stanoven. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.

29. Podle § 101 obč. zák., pokud není uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

30. Stran promlčení restitučního nároku v prvé řadě soud odkazuje na judikaturu Ústavního soudu České republiky, který mj. vyložil a odůvodnil právní názor, že:„ zákon o půdě představující lex specialis problematiku promlčení neupravuje. V občanském zákoníku, jenž je ve vztahu k zákonu o půdě lex generalis, promlčení naopak upraveno je. Proto nutno v dané věci aplikovat jeho ustanovení § 101 obč. zák. Prosazovaný názor, podle něhož jakoby u restitucí promlčení nepřicházelo v úvahu, je mylný. I v tomto případě práva subjektů – oprávněných osob – podléhají promlčení a zvěčňování právních nároků není přípustné. Institut promlčení v právu je povolán k ochraně právních jistot účastníků právních vztahů a žádná oblast práva proto nemůže uniknout jeho působení.“ (usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2001, sp. zn. II. ÚS 360/2000). Uvedené rozhodnutí sice nebylo vydáno ve formě nálezu, avšak Ústavním soudem vyložený právní názor – což je nejpodstatnější – nebyl Ústavním soudem v jeho nálezové judikatuře vytěsněn (překonán), a proto zde není žádného racionálního důvodu vyložený právní názor orgánu ochrany ústavnosti nereflektovat.

31. Zdejší soud rovněž plně přisvědčuje právnímu názoru [název soudu], jak byl tímto soudem vyjádřen v jeho rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (nyní je na č. l. 51-53 spisu), a jehož nosné rozhodovací důvody byly při jednání u zdejšího soudu dne 21. 9. 2022 účastníkům také osvětleny, který žalovaná připojila ke svému vyjádření k žalobě, a to, že právo na poskytnutí náhrady dle zákona o půdě je majetkovým právem, který podléhá promlčení, přičemž je nerozhodné, zda žalobce podal žalobu na nahrazení projevu vůle, či na poskytnutí peněžité náhrady, neboť předmětem nároku jsou restituční majetková práva na poskytnutí náhrady. Odvolací soud mj. v odůvodnění svého rozsudku také vyložil, že:„ U ukončených jednání a řízení o náhradách nelze znovu otevírat řízení o vypořádání restitučních nároků. Zákon o půdě takovouto možnost neupravuje, rovněž neupravuje možnost přehodnocení a přecenění již vypořádaných nároků.“ 32. Posledně uvedené přitom nelze ztotožňovat (zaměňovat) s (pouhým) uplatněným požadavkem oprávněné osoby na dodatečné přecenění hodnoty pozemku, který dle správního rozhodnutí nelze vydat, v situaci, kdy restituční, resp. z něj plynoucí nárok na poskytnutí příslušné náhrady dosud nebyl oprávněné osobě vypořádán, neboť (a v tomto je pochopitelně třeba zase respektovat judikaturu dovolacího soudu)„ samotný požadavek na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, a to za účelem určení výše restitučního nároku odpovídající příslušným právním předpisům, ostatně ani nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení (srov. ust. § 100 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, resp. § 611 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění).“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4173/2017, na který žalobce ve své replice na č l. 61 verte k vyjádření žalované odkazuje).

33. Judikatura Ústavního soudu či (převážně) Nejvyššího soudu, na kterou žalobce odkazuje zejména ve své replice (na č. l. 60-62) k vyjádření žalované k žalobě, není ve skutkových poměrech této věci využitelná, neboť v daném případě bylo dokazováním zjištěno, že žalobce se s [anonymizována tři slova] dohodl na uspokojení svého restitučního nároku formou finančního (peněžitého) vypořádání a [anonymizována dvě slova], resp. žalovaná žalobci předmětný nárok – a svůj dluh vůči žalobci – jak již shora bylo konstatováno – splnila, čímž její (restituční) dluh dle § 559 odst. 1 obč. zák. zanikl. Žalobce přitom tehdy nezpochybňoval rozsah, resp. výši jemu poskytnuté finanční náhrady, ani způsob znalecké verifikace coby podkladu pro následnou dohodu mezi účastníky o rozsahu a způsobu vypořádání restitučního nároku žalobce, ani netvrdil, že z dosud uplatněného nároku požaduje částečné plnění, které je třeba ještě uspokojit dalším plnění ze strany žalované.

34. Z tehdejšího projevu vůle žalobce tedy ani nevyplynulo, že by [anonymizována tři slova], resp. žalovanou žádal o poskytnutí vyšší částky (restituční náhrady) a že by předmětné plnění od žalované přijal pouze jako částečné plnění s tím, že je mu třeba ještě ze strany žalované doplatit zbytek.

35. Přitom žádné žalobcem připomenuté rozhodnutí explicitně neřeší situaci, kdy po splnění restitučního dluhu vzniká oprávněné osobě další majetkový nárok, pakliže po několika letech nazná, že jí původně poskytnuté plnění bylo podhodnocené, a to především v návaznosti na pozdější judikaturu a z toho plynoucí vývoj právní (soudní) praxe.

36. Pokud se tedy žalobce po více jak 11 letech snaží revidovat uvedený (splněním dluhu) zaniklý právní (restituční) závazkový vztah, pak to již podle názoru rozhodujícího soudu není – s přihlédnutím k uplatněné námitce promlčení majetkového práva ze strany žalované – podle práva možné.

37. Uplatnění námitky promlčení ze strany žalované není v daném případě ani v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaná prostřednictvím tehdejšího [anonymizována tři slova] řádně a včas plnila žalobci formou poskytnutí (vyplacení) finanční (peněžité) náhrady a ze strany žalobce usilujícího o revizi tohoto splněním dluhu zaniklého právního vztahu se dozvěděla až o 11 let později, kdy je již třeba trvat na zachování principu právní jistoty coby jedné z esencí demokratického právního státu (i stát má právo na dodržování principu právní jistoty, která v tomto případě je narušena požadavkem žalobce na revizi zaniklého restitučního vztahu, jenž byl žalovanou v předmětnou dobu zákonem předepsaným způsobem vypořádán a zanikl plněním státu vůči žalobci). Sama okolnost, že se v mezidobí judikatura v předmětné oblasti do jisté míry změnila a v návaznosti na ní i se v jejích intencích právní (soudní) praxe rozvinula, nemůže mít na zachování (respektování) principu právní jistoty žádný vliv.

38. Z vyložených důvodů byla proto tato žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

39. Žalovaná byla v tomto řízení plně prospěšně úspěšná, a proto jí náleží dle § 142 odst. 1 o. s. ř. (jež stanoví, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl) právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 790 Kč, která se sestává z paušální náhrady ve výši 600 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů (300 Kč za sepis vyjádření k žalobě dle § 3 písm. a) cit. vyhl. a 300 Kč za účast pověřené zaměstnankyně žalované na jednání před zdejším soudem, které se konalo dne 21. 9. 2022 dle § 3 písm. c) téže vyhl.) a z cestovného ve výši 190 Kč (2 x 95 Kč za jízdné vlakem pověřenou zaměstnankyní žalované z [obec] (místa jejího pracoviště) do Vyškova a zpět, a to k jednání, které se konalo u zdejšího soudu dne 21. 9. 2022).