6 C 114/2020-45

Rubrum

Okresní soud v Berouně, sídlem [adresa], Česká republika, rozhodl samosoudkyní [titul] Markétou Lanzovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení částky 186.707 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 186.707 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 186.707 Kč ode dne 30. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 66.439,48 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 9. 2020 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 186.707 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady vyplaceného pojistného plnění na základě ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), ve znění účinném ode dne 23. 9. 2016. Podanou žalobu zdůvodnil tím, že dne [datum] v [údaj o čase] hodin způsobil žalovaný jako řidič osobního automobilu tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka], v [obec] na parkovišti supermarketu Penny dopravní nehodu, když při jízdě po parkovišti narazil levým předním bokem svého vozidla do pravého předního boku zaparkovaného osobního automobilu Jana Autraty tov. zn. Škoda Superb, [registrační značka]. Oba účastníci nehody sepsali na místě záznam o dopravní nehodě, v němž žalovaný svou vinu za způsobení nehody uznal. Žalobce jakožto odpovědnostní pojistitel vozidla řízeného žalovaným na základě smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [číslo] evidoval tuto dopravní nehodu a nároky z ní vyplývající jako pojistnou událost č. 2018 [číslo] s tím, že dne 22. 5. 2018 vyplatil v souladu s ustanoveními § 6 a 9 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla na základě plné moci udělené poškozeným autoservisu Zavadil částku 157.909 Kč jako náhradu nákladů spojených s opravou poškozeného vozidla dle daňového dokladu [číslo] 2018 a částku 28.798 Kč jako náhradu nákladů spojených se zapůjčením náhradního vozidla poškozenému dle daňového dokladu [číslo] 2018 ze dne 29. 3. 2018 na částku 47.700 Kč, od níž odečetl pevné náklady spojené se zapůjčením vozidla v částce 18.902,50 Kč. Následně pak žalobce uplatnil proti žalovanému své právo na náhradu toho, co za něj plnil, tedy celkovou částku 186.707 Kč s odůvodněním, že žalovaný porušil povinnost stanovenou v § 47 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, neboť byť oba účastníci dopravní nehody v rozporu s uvedeným ustanovením nepřivolali na místo nehody Policii ČR, když škoda na vozidlech přesáhla částku 100.000 Kč, dopadá postih pouze na žalovaného, který je v záznamu o dopravní nehodě uveden jako viník. V důsledku tohoto jednání došlo ke ztížení řádného šetření pojistitele, neboť nebylo možné vyloučit, zda žalovaný nebyl v době dopravní nehody pod vlivem alkoholu, ani prošetřit jiné okolnosti dopravní nehody a jejího skutečného průběhu. Na výzvu žalobce k plnění ze dne 29. 3. 2019 se žádostí o úhradu dlužné částky ve lhůtě do 29. 4. 2019 žalovaný reagoval námitkou ze dne 23. 4. 2019, v níž popsal průběh nehody zcela v rozporu s obsahem záznamu o dopravní nehodě, jakož i se záznamem telefonického hlášení o nehodě. Argumentace žalovaného, že poškozený přivolat policii odmítl, jej této jeho povinnosti nezprošťuje. Dlužnou částku tedy žalovaný žalobci neuhradil, pročež se počínaje dnem 30. 4. 2019 dostal do prodlení s úhradou tohoto peněžitého nároku. Žalobce se proto obrátil na soud a současně s dlužnou částkou požadoval též přiznat zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Ve svém vyjádření tvrdil, že Policii ČR volal a že u nehody byl přítomen svědek, jehož jméno ani adresu však žalovaný neuvedl. Samotný nehodový děj popsal tak, že poškozený si své vozidlo nezajistil zařazením rychlosti ani ruční brzdou a odešel si nakoupit. Automobil se pak samovolně rozjel. Poškozený byl agresivní a žalovaného i svědka verbálně napadl. Žalovaný usoudil, že jmenovaný je pod vlivem návykové látky, a proto vzal z obavy z jeho další agrese vinu na sebe. Ke svým poměrům doplnil, že je v invalidním důchodu, nepracuje a měsíčně pobírá částku 6.000 Kč, kterou vynakládá na své základní potřeby, zejména pak na léky, které nutně vyžaduje jeho zhoršený zdravotní stav. Byl by schopen měsíčně hradit nejvýše 25 Kč. Dále upozornil, že v roce 2018 na něj bylo vedeno insolvenční řízení, do něhož se žalobce měl se svým nárokem přihlásit. Celou situaci vnímá nespravedlivě a má za to, že škoda měla být hrazena z povinného ručení, které si hradí. Závěrem pak projevil zájem o smírné vyřešení sporu a prominutí dluhu.

3. Žalobce v rámci své repliky reagoval na tvrzení žalovaného tak, že škodní událost mu byla dne [datum] telefonicky oznámena žalovaným a [jméno] [příjmení] v pozici servisu poškozeného vozidla. Žalovaný přitom uvedl, že jej oslnilo slunce a neviděl proto zaparkované vozidlo, které poněkud vystupovalo z řady ostatních stojících vozidel, a proto do něj žalovaný najel. Na výzvu žalobce pak žalovaný i poškozený doložili záznam o dopravní nehodě se shodným popisem pozice obou vozidel, přičemž žalovaný jako jediný řidič souhlasil se zaviněním nehody. Žalobce tedy zlikvidoval tuto pojistnou událost, když z poskytnutých informací ani podkladů nevyplývalo jakékoliv podezření na jiný průběh nehodového děje, a vyplatil pojistné plnění servisu zmocněnému poškozeným. Následně pak přistoupil k vymáhání regresního plnění po žalovaném s ohledem na výši škody podstatně přesahující částku 100.000 Kč, jež zakládá povinnost přivolat na místo nehody policisty a setrvat na místě až do jejich příchodu. Teprve na základě předžalobní výzvy žalovaný oproti původnímu obsahu hlášení nehody zcela změnil svá tvrzení s tím, že za viníka nehody nově označil poškozeného, který rovněž odvolal již dříve žalovaným přivolanou Policii ČR. Z důvodů časové tísně se pak měli společně dohodnout, že žalovaný vezme škodu na sebe. Přivoláním policie chtěl pak žalovaný prokázat, že nehodu nezavinil. Nehoda tak nebyla Policí ČR šetřena, ačkoliv vzniklá škoda zcela zjevně převyšovala výše uvedenou hranici a dále i přesto, že bylo poškozeno vozidlo ve vlastnictví třetí osoby [právnická osoba] Bez zřetele hodného důvodu tak nebyla splněna zákonná povinnost, v důsledku čehož byla ztížena možnost řádného šetření pojistné události pojistitelem, čemuž nasvědčuje i změna tvrzení žalovaného, zpochybňující veškeré dosavadní závěry šetření. Zbývající tvrzení žalovaného o jeho poměrech pak žalobce nepovažoval za relevantní a k insolvenčnímu řízení uvedl, že jelikož jeho nárok vznikl až vyplacením pojistného plnění dne 22. 5. 2018, nemá na něj oddlužení žalovaného vliv. Žalobce proto považoval tvrzení žalovaného za zcela účelová a nijak neprokazovaná, přičemž uplatňovaný postižní důvod nadále opíral též i o ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť žalovaný porušil povinnost uvést pravdivý skutkový děj škodné události.

4. Jelikož se žalovaný k jednání soudu za současné omluvy své nepřítomnosti ze zdravotních důvodů nedostavil, soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž dospěl k následujícím zjištěním. Z návrhu smlouvy pojištění vozidel [číslo] ve spojení s pojistkou ze dne 4. 10. 2017 a specifikací rozsahu pojištění zjistil, že účastníci si tímto spolu sjednali s účinností ode dne 25. 9. 2017 na dobu neurčitou pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a asistenční služby (povinné ručení a havarijní pojištění vozidla), a to k osobnímu vozidlu tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka].

6. Ze záznamu o dopravní nehodě ČPU: 2018 [číslo] dále soud zjistil, že dne [datum] v [údaj o čase] hodin v [obec] na parkovišti u (supermarketu) PENNY došlo k dopravní nehodě, při níž vozidlo žalovaného [registrační značka] při vyjíždění z parkoviště narazilo do zaparkovaného vozidla poškozeného [registrační značka] a poškodilo na něm dva přední blatníky, kapotu, nárazník, pravé přední světlo a mlhovku; samo pak mělo poškozený levý přední blatník, světlo, kapotu a nárazník. Žalovaný jako řidič škodícího vozidla souhlasil se zaviněním nehody, přičemž byl v té době pojištěn u žalobce (č. pojistné smlouvy [číslo]). Ze záznamu o telefonickém hlášení pak bylo dále zjištěno, že obě vozidla účastná na dopravní nehodě byla ve vlastnictví [právnická osoba] s.r.o. (doložen technický průkaz vozidla řízeného žalovaným). Nehodový děj pak odpovídal záznamu, kdy žalovaný popsal, že byl oslněn slunečním světlem a neviděl zaparkované vozidlo vystupující z řady, do něhož narazil; za poškozeného učinil toto hlášení pracovník servisu [příjmení] [příjmení].

7. Rozsah poškození vozidla [registrační značka] zachycuje předložená fotodokumentace (poškození pravé přední strany vozidla).

8. Z kalkulace opravy, plné moci ze dne 28. 2. 2018 a daňového dokladu [číslo] 2018 ze dne 29. 3. 2018 bylo zjištěno, že náklady na opravu poškozeného vozidla v ceně a rozsahu dle kalkulace činily 157.909 Kč a poškozenému byly vyúčtovány autoservisem [obec] [anonymizováno], zmocněným k jednání se žalobcem – pojišťovnou ve věci předmětné pojistné události, předmětným daňovým dokladem se splatností dne 15. 4. 2018. Fakturou – daňovým dokladem [číslo] 2018 ze dne 29. 3. 2018 dále autoservis vyúčtoval poškozenému náklady za zapůjčení náhradního vozu na dobu 29 dní v celkové částce 47.700 Kč, splatné dne 15. 4. 2018.

9. Výpočtem plnění stanovil žalobce skutečnou škodu na poškozeném vozidle celkovou částkou 186.707 Kč s tím, že náklady na zapůjčení náhradního vozidla stanovil po odpočtu pevných nákladů částkou 28.797,50 Kč. Výplata plnění pak byla provedena v částkách 28.798 Kč (na účet [jméno] [příjmení]) a 157.909 Kč (na účet Autoservisu [příjmení]) dne [datum] (zjištěno z příkazů k platbě nákladů).

10. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 3. 2019 bylo dále zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě částky 186.707 Kč ve lhůtě 29. 4. 2019, a to z titulu náhrady plnění, které za něj poškozenému uhradila. Odeslání výzvy do dispoziční sféry žalovaného je dokládáno poštovním podacím archem.

11. Žalovaný na výzvu reagoval svým vyjádřením ze dne 23. 4. 2019, v němž uvedl, že dopravní nehodu způsobil poškozený [jméno] [příjmení] tím, že své vozidlo nezajistil proti samovolnému rozjetí a ponechal jej na parkovišti. Vozidlo se rozjelo v okamžiku, kdy parkovištěm projížděl žalovaný, a narazilo do vozu jím řízeného. Žalovaný ihned na místo nehody přivolal Policii ČR, aby prokázal svou nevinu, žalovaný ji však po návratu z nákupu odvolal z důvodu časové tísně, a šetření nehody tím zbagatelizoval. Žalovaný pak v přesvědčení, že [jméno] [příjmení] nebude uplatňovat škodu přesahující částku 100.000 Kč, vyřešil věc se jmenovaným vyplněním záznamu o dopravní nehodě. Žalovaný měl tedy za to, že svou zákonnou povinnost splnil, a proto žalobci nárok vůči němu nenáleží.

12. Nakonec pak má soud výpisem žalovaného z insolvenčního rejstříku ve spojení s usneseními Krajského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2016 [číslo jednací] INS [číslo] (pozn. – správně [insolvenční spisová značka]) a ze dne 12. 9. 2017 č.j. [insolvenční spisová značka] za doložené, že dne 20. 10. 2016 podal žalovaný jako dlužník u Krajského soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení s tím, že rozhodnutí tohoto soudu ze dne 9. 12. 2016 byl zjištěn úpadek žalovaného a současně bylo povoleno řešení tohoto úpadku cestou oddlužení. Lhůta pro podání přihlášek věřitelů byla stanovena do data 9. 1. 2017, žalobce není uveden mezi přihlášenými věřiteli. Usnesením ze dne 23. 1. 2020 č.j. [insolvenční spisová značka] vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného, který tím byl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž doposud nebyly uspokojeny, dále pohledávek, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, jakož i od pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

13. Na podkladě provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož dne [datum] došlo na parkovišti u supermarketu PENNY v [obec] k dopravní nehodě, kdy se vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka] (ve vlastnictví třetí osoby – [právnická osoba] s.r.o.), řízené žalovaným, střetlo s vozidlem tov. zn. Škoda Superb, [registrační značka], které na parkovišti odstavil [jméno] [příjmení]. Oba účastníci dopravní nehody o ní na místě sepsali záznam, aniž byla přivolána či se na místo dostavila Policie ČR, přičemž nehodový děj popsali tak, že vozidlo řízené žalovaným narazilo do stojícího vozidla poškozeného [jméno] [příjmení]. Za viníka nehody se označil sám žalovaný. Uvedený děj pak žalovaný shodně popsal i v telefonickém hlášení nehody žalobci. Na základě sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla řízeného žalovaným dle pojistné smlouvy [číslo] pak žalobce vyplatil dne 22. 5. 2018 pojistné plnění vypočtené na celkovou částku 186.707 Kč, a to jednak na účet Autoservisu [anonymizováno], který provedl dle kalkulace opravu poškozeného vozidla, a tuto následně vyúčtoval daňovým dokladem [číslo] 2018 na částku 157.909 Kč, jednak na účet poškozeného [jméno] [příjmení] ve výši odpovídající nákladům za zapůjčení náhradního vozidla, vyúčtovaným Autoservisem Zavadil daňovým dokladem [číslo] 2018 na částku 47.700 Kč a žalobcem poníženým o odpočet pevných nákladů na výsledných 28.797,50 Kč (po zaokrouhlení 28.798 Kč). Takto vyplacené pojistné plnění pak žalobce následně uplatnil k náhradě vůči žalovanému výzvou ze dne 29. 3. 2019 se lhůtou k plnění do data 29. 4. 2019. Žalovaný s tímto nárokem nesouhlasil a na svou obranu uvedl nová tvrzení, dle nichž byl viníkem nehody sám poškozený, který rovněž odvolal Policii ČR, přivolanou původně na místo nehody žalovaným. Dlužnou částku pak žalobci doposud neuhradil, a je tedy s tímto svým peněžitým plněním v prodlení. K výše uvedeným událostem pak došlo v průběhu insolvenčního řízení vedeného na žalovaného, v němž byl dne 9. 12. 2016 Krajským soudem v Praze jako soudem insolvenčním zjištěn jeho úpadek a bylo mu povoleno oddlužení. To žalovaný následně splnil, a usnesením ze dne 23. 1. 2020 byl proto osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž doposud nebyly uspokojeny, dále pohledávek, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, jakož i od pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

14. Ve smyslu ustanovení § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou.

15. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona neb možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění, a že bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnosti podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3.

16. Podle ustanovení § 47 odst. 4 písm. a) a c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), dojde-li při dopravní nehodě k usmrcení neb zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku 100 000 Kč, jsou účastníci dopravní nehody povinni neprodleně ohlásit dopravní nehodu policistovi a setrvat na místě dopravní nehody až do příchodu policisty nebo se na toto místo neprodleně vrátit po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo ohlášení dopravní nehody.

17. Ve smyslu ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. V daném případě soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobce za oprávněný. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že došlo k dopravní nehodě za účasti žalovaného, který měl se žalobcem sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dále že účastníci dopravní nehody sepsali společný záznam o této nehodě, v němž se žalovaný jako řidič označil za jejího viníka a stejně tak učinil i v rámci telefonického hlášení nehody žalobci. Stejně tak bylo prokázáno (a žalovaným ani nezpochybňováno), že žalobce následně dne 22. 5. 2018 vyplatil pojistné plnění poškozenému i jím zmocněnému autoservisu z titulu kalkulovaných nákladů na opravu poškozeného vozidla a za zapůjčení vozidla náhradního (redukovaných o pevné náklady) v souhrnné částce 186.707 Kč, již poté uplatnil vůči žalovanému. Důvodem tohoto postupu byla skutečnost, že vzniklá škoda přesáhla limitní částku 100.000 Kč, stanovenou ve shora citovaném ustanovení § 47 odst. 4 zákona o silničním provozu, aniž by na místo nehody její účastníci přivolali Policii ČR.

20. Právě v bodě zavinění nehody a porušení této zákonné povinnosti pak existoval mezi účastníky spor, kdy žalovaný podstatným způsobem měnil svá tvrzení o průběhu škodní události a o jejím viníkovi. Oproti původnímu popisu nehodového děje, kdy tvrdil, že při oslnění sluncem narazil při jízdě po parkovišti do tam stojícího vozidla žalovaného, pročež se označil za viníka nehody, v reakci na výzvu k plnění později uplatnil novou obranu, kdy zavinění nehody plně přenesl na poškozeného, který neměl své vozidlo zajistit proti samovolnému rozjetí, a to pak narazilo do vozu žalovaného. Žalovaný pak tvrdil, že obratem na místo volal Policii ČR, tu však sám poškozený odvolal s poukazem na to, že spěchá, a se žalovaným tedy pouze sepsal záznam o dopravní nehodě. V rámci svého vyjádření k žalobě nadto žalovaný tvrdil, že této události byl přítomen blíže neoznačený svědek. Z uvedeného je zřejmé, že skutková tvrzení žalovaného nejsou konzistentní a vykazují silné znaky účelovosti úzce související s okamžikem, kdy vůči němu žalobce uplatnil svůj regresní nárok za vyplacené pojistné plnění. Žalovaný pak svá tvrzení v rámci samotného řízení nepodpořil žádnými důkazními návrhy, jimiž by prokazoval své vyvinění, a to ve vztahu k tvrzení o tom, že řádně splnil svou povinnosti v souladu s § 47 odst. 4 zákona o silničním provozu, a neučinil tak ani po celou dobu šetření a likvidace pojistné události žalobce. Pokud se prvotní popis průběhu dopravní nehody natolik podstatně liší od pozdější verze uváděné žalovaným v jeho reakci na výzvu k úhradě, lze zcela přisvědčit žalobci, že žalovaný nedostál své zákonné povinnosti uvést pravdivý skutkový děj (zjevně je jedna z žalovaným uvedených verzí nepravdivá) tak, aby žalobce mohl pojistnou události řádně prošetřit a sám určit viníka nehody (nebylo povinností žalovaného souhlasit se svým zaviněním, jak uvedl v záznamu o dopravní nehodě – společný záznam o dopravní nehodě nemá povahu dohody mezi účastníky nehody, kteří nejsou povinni shodnout se na zavinění nehody ani na popisu jejího průběhu či příčin – viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 5 As 4/2013), popřípadě též vyloučit další skutečnosti mající vliv na její povinnost poskytnout pojistné plnění. Své tvrzení o splnění povinnosti neprodleně přivolat na místo nehody Policii ČR pak žalovaný rovněž nijak neprokázal, přičemž z provedených důkazů je zjevné, že Policie ČR dopravní nehodu neprošetřovala a na místo se nedostavila. Jelikož se pak žalovaný k jednání před soudem, k němuž byl řádně předvolán, nedostavil (za současné omluvy své neúčasti), nemohl mu soud poskytnout příslušná procesní poučení ve smyslu ustanovení § 118 o.s.ř.; důsledkem toho je tedy procesní neúspěch žalovaného v podobě neunesení břemene tvrzení ohledně skutečného průběhu nehody a důkazního břemene ve vztahu ke splnění jeho zákonných povinností.

21. Zákon pro vznik regresního nároku pojišťovny stanoví dvě podmínky, jež musí být splněny současně, a to jednak nesplnění povinnosti ohlásit dopravní nehodu – škodnou událost, jednak potom t, že v důsledku porušení této povinnosti byla současně znemožněna nebo ztížena možnost řádného šetření pojistitelem podle § 9 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nebo možnost pojistitele uplatnit postižní nárok. Smyslem této úpravy je tedy vytvoření podmínek pro to, aby pojistitel mohl řádně a dostatečně posoudit všechny okolnosti v souvislosti s jeho zákonnou povinností poskytnout poškozenému plnění za pojištěnou osobu. Byť je prvotním cílem zjištění údajů nezbytných pro plnění poškozenému, spadají sem též okolnosti promítající se do práva pojistitele požadovat náhradu poskytnutého plnění či jeho části od pojištěné osoby, pokud pro to jsou splněny zákonem stanovené podmínky. Důvody pro uplatnění regresního nároku pojistitele vůči pojištěnému tak mají rovněž podstatný vztah k premise ztížení možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem (k tomu obdobně srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1791/2008). Právo postihu (regres) se tedy spojuje s tím, že nesplnění povinnosti mělo zároveň negativní dopad na možnosti pojistitele osvětlit příčiny a mechanismus dopravní nehody včetně případných podkladů pro uplatnění regresních nároků.

22. Lze tedy shrnout, že žalovaný svým jednáním, kdy měnil svá původní tvrzení o příčině a průběhu nehody, skutečně podstatně ztížil žalobci možnost řádného prošetření pojistné události včetně zjištění, zda skutečně byla povinna poskytnout pojistné plnění poškozenému (tzn. zda by zde nepřicházelo v úvahu naopak pojistné plnění ze strany pojistitele poškozeného). Účastníci dopravní nehody tedy svým přinejmenším nedbalým jednáním zapříčinili to, že žalobce vynaložil značnou částku ve prospěch poškozeného z titulu zákonného pojištění odpovědnosti, aniž by měl možnost prověřit, zda tak byl skutečně povinen učinit. Odpovědnost za tento důsledek pak nese v plném rozsahu žalovaný, který – patrně se záměrem přenést důsledky nehody na pojistitele – jednal v rozporu se zákonem a nesplnil stanovenou povinnost přivolat na místo policii a zejména uvést pravdivé okolnosti příčiny a průběhu nehody.

23. V neposlední řadě pak soud neshledal opodstatněnou obranu žalovaného ani ve vztahu k jeho oddlužení, neboť insolvenční řízení nemohlo mít na uplatnění nároku žalobce žádný vliv. Insolvenční řízení ve věci žalovaného trvalo od jeho zahájení dne 20. 10. 2016 až do rozhodnutí insolvenčního soudu ze dne 23. 1. 2020, jímž bylo splnění oddlužení žalovaného vzato soudem na vědomí a žalovaný byl osvobozen od placení pohledávek specifikovaných v uvedeném rozhodnutí. Jelikož regresní nárok žalobce vůči žalovanému vznikl až okamžikem vyplacení pojistného plnění ve prospěch poškozeného, tedy dnem 22. 5. 2018, je z povahy věci vyloučeno, aby žalobce mohl tuto svou pohledávku uplatnit vůči žalovanému v insolvenčním řízení (kdy již uplynula lhůta pro přihlášení pohledávek za dlužníkem); jedná se o nový nárok, vzniklý až po rozhodnutí o úpadku žalovaného, který nebylo možné v rámci insolvenčního řízení uplatnit. Proto se na něj osvobození žalovaného od placení pohledávek nevztahuje a žalobce byl plně oprávněn domáhat se svého nároku podáním žaloby u soudu v řízení občanskoprávním.

24. Soud tedy uzavírá, že žalovaný nijak nevyvrátil žalobní tvrzení o porušení svých zákonných povinností jak podle zákona o silničním provozu, tak i vůči pojistiteli podle zákona o odpovědnosti z provozu vozidla, v důsledku čehož neměl žalobce možnost řádně prošetřit vzniklou škodní událost a vyvodit z toho příslušné důsledky ve vztahu ke své povinnosti poskytnout pojistné plnění, pakliže ze změněných tvrzení žalovaného není patrné, která jejich verze je pravdivá. V důsledku toho tedy shledal nárok žalobce vůči žalovanému na náhradu způsobené újmy spočívající ve výplatě pojistného plnění poškozenému za zcela opodstatněný co do základu i výše. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedenou částku žalobci ani na základě jeho písemné výzvy ve lhůtě její splatnosti a ani později neuhradil, soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci požadovanou částku 186.707 Kč. Zároveň pak žalobci přiznal i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení, jdoucího ode dne následujícího po dni splatnosti (po uplynutí lhůty k plnění) uvedeném ve výzvě k úhradě ze dne 29. 3. 2019, tedy od data 30. 4. 2019 až do zaplacení tak, jak žalobce požadoval. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

25. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem II. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši, odpovídající částce 66.439,48 Kč. Ta je pak představována zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 7.469 Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 42.900 Kč dle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za pět úkonů právní služby po 8.580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, 2x sepis podání ve věci samé, kvalifikovaná výzva k plnění, účast na jednání), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 1.500 Kč, z náhrady za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu v celkové výši 1.200 Kč (tj. za 12 započatých půlhodin po 100 Kč), jakož i z náhrady cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu v celkové výši 3.135,93 Kč za cestu k jednání soudu dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) této vyhlášky ve výši 4,40 Kč a při průměrné ceně pohonných hmot za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů dle § 4 písm. a) této vyhlášky ve výši 27,80 Kč za použití osobního automobilu tov. zn. Toyota Avensis, [registrační značka], s průměrnou spotřebou pohonné hmoty 6,73 l /100 km a o celkové ujeté vzdálenosti 500 km (2x 250 km) na trase [obec] – [obec] a zpět; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 10.234,55 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

Poučení