6 C 118/2023 - 188

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozena [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená [Jméno Advokáta] advokátem se [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený [Datum narození žalovaného A] bytem [Adresa žalovaného A] zastoupený [Jméno advokátky] advokátkou se sídlem [Adresa advokátky] o zvýšení výživného takto:

Výrok

I. Žalovaný je s účinností od 1. 9. 2022 povinen platit žalobkyni výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně splatných vždy k 15. dni v měsíci předem. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Mělníku č. j. 42 P 91/2011-14 ze dne 13. 4. 2011.

II. Dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2022 do 30. 6. 2024 ve výši 17 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 81 936 Kč k rukám [Jméno Advokáta].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 31. 5. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla od 1. 9. 2022 zvýšena žalovanému vyživovací povinnost na 7 000 Kč měsíčně. Uvedl, že naposledy bylo o výživném rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Mělníku č. j. 42 P 91/2011-14 ze dne 13. 4. 2011, ve které soud uložil žalovanému vyživovací povinnost v částce 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně navštěvuje 3. ročník [právnická osoba]. V souvislosti s tím platí měsíční jízdné 370 Kč, obědy a další stravování 1 000 Kč, náklady na školní pomůcky a akce pořádané školou v průběhu roku cca 3 000 Kč ročně. Zvýšené náklady má s pořízením brýlí. Žádné placené aktivity žalobkyně nemá, pouze obvyklé návštěvy kulturních zařízení. Bydlí s matkou, jejím manželem a polorodým bratrem. Dále od matky dostává kapesné 1 000 Kč, peníze na mobilní tarif 350 Kč a pojištění 460 Kč. Žalovaný se k návrhu žalobkyně na zvýšení výživného staví odmítavě, pouze navýšil výživné od dubna 2023 na 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný pracuje jako dispečer, vlastní několik nemovitostí a zamýšlí prodej bytu v [adresa].

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že řádně hradí stanovené výživné a nad jeho rámec se rovněž podílí na nezbytných potřebách žalobkyně. Například jí zakoupil telefon v ceně 10 000 Kč v listopadu 2022 a pokud ho žalobkyně požádala, finančně jí vypomohl. S náklady na zahraniční cesty a další potřeby se mu nesvěřila. O kontakt s žalobkyní má zájem, nabízí jí pozvání k sobě domů, to však žalobkyně odmítá. Jeho příjem činí 36 978 Kč a má hypotéku a úvěr. S ohledem na absenci předžalobní výzvy sdělil, že dceři navýší výživné na 5 000 Kč. V březnu 2023 předal žalobkyni částku 52 000 Kč, kterou sám našetřil. Také zcela jistě dostala od matky 40 372 Kč, což je uvedeno ve Smlouvě o vypořádání vzájemných majetkových práv a povinností po rozvodu manželství. Prostředky byly naspořeny v průběhu manželství. Měsíční výdaje má žalovaný v podobě penzijního připojištění 1 000 Kč, úrazového pojištění 594 Kč, pojištění majetku 897 Kč, povinného ručení 310 Kč, platby vodného 63 Kč, elektřiny 2 000 Kč, odpadů 50 Kč, výživného na [jméno FO] 6 700 Kč, splátky úvěru 2 586 Kč a 3 378 Kč, palivo na topení 896 Kč, stravování 5 600 Kč a cestovné do práce 4 000 Kč. Celkové měsíční náklady činí 33 075,35 Kč, z toho 3 009 Kč přispívá manželka žalovaného. Provedené důkazy 3. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku č. j. 42 P 91/2011-14 ze dne 13. 4. 2011 soud stanovil žalovanému vyživovací povinnost v částce 2 000 Kč měsíčně vůči žalobkyni a 3 000 Kč vůči sestře žalobkyně [jméno FO]. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně chodí do mateřské školy a má běžné potřeby. Žalovaný měl příjem 27 109 Kč.

4. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku č. j. 12 C 206/2011 - 17 ze dne 11. 10. 2011 bylo rozvedeno manželství žalovaného a matky žalobkyně.

5. Potvrzením zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba] je doložen příjem žalovaného v době od prosince 2022 do listopadu 2023 v průměrné výši 35 890 Kč.

6. Podle výpisu z katastru nemovitostí byl žalovaný ke dni 19. 12. 2023 výlučným vlastníkem domu č. p. [číslo] v obci [adresa] a přilehlých pozemků a domu č. p. [číslo] a přilehlých pozemků v obci [adresa]. Nemovitost v obci [adresa] byla zatížena zástavním právem [právnická osoba] a nemovitost v obci [adresa] věcným břemenem užívání ve prospěch [jméno FO] (matka žalovaného – pozn. soudu). Ke dni 21. 5. 2024 byl proveden návrh na výmaz zástavního práva k nemovitosti v k. ú. [adresa].

7. Potvrzením [právnická osoba] akademie ze dne 4. 9. 2023 je doloženo, že žalobkyně je ve školním roce 2023/2024 žákyní 4. ročníku denního studia [právnická osoba]. Potvrzením školy ze dne 29. 1. 2024 jsou doloženy výdaje spojené se studiem v letech 2022 – 2023, které činily 11 773 Kč (studijní pobyt ve [Anonymizováno], divadelní představení, karta ISIC a učebnice). Další předložené doklady prokazují následující výdaje žalobkyně: - časový čtvrtletní kupón [právnická osoba] Kč, - lyžařský kurz 2022 3 800 Kč, - mobilní tarif 300 Kč měsíčně, - životní pojištění Junior 446 Kč měsíčně, - nákup brýlí 8 520 Kč, - jednorázový drogerie 780 Kč a 363 Kč, - jednorázový nákup oblečení 999 Kč, - návštěva kadeřnice 1 400 Kč.

8. Potvrzením finančních institucí žalovaný doložil následující výdaje: - penzijní připojištění 1 000 Kč měsíčně, - úrazové pojištění 594 Kč měsíčně, - pojištění majetku 488 Kč ročně v roce 2023, - pojištění majetku 897 Kč ročně v roce 2024, - povinné ručení podvalník 895 Kč ročně, - povinné ručení vozidlo 2 481 Kč ročně, - vodné 1 520 Kč ročně, - záloha na elektřinu 1 570 Kč měsíčně (rok 2022, 2023), - poplatek za odpad 1 200 Kč ročně, - splátka hypotéky 3 378 Kč měsíčně ([právnická osoba]), - splátka úvěru ze stavebního spoření 2 586 Kč ([právnická osoba]).

9. Podle smlouvy o půjčce ze dne 31. 5. 2021 se [jméno FO] jako zapůjčitel a žalovaný jako dlužník dohodli na bezúročné půjčce 762 000 Kč poskytnuté v době od 13. 1. 2020 do 31. 5. 2021. Splatnost nebyla sjednána. Výpisem z účtu manželky žalovaného je prokázáno, že dluh ve výši 762 000 Kč byl vrácen dne 3. 4. 2024.

10. Podle výpisu z účtu č. [č. účtu] vedeného na [jméno FO] byla dne 29. 11. 2019 na účet připsána částka 800 896,70 Kč od odesílatele [právnická osoba]

11. Výpisem z úvěrového účtu č. [č. účtu] je doloženo, že žalovaný splácel v době 1. 1. 2023 až 31. 12. 2023 splátku úvěru 3 378 Kč měsíčně. Dopisem ze dne 15. 4. 2024 banka uvedla, že úvěr je doplacen ke dni 13. 4. 2024.

12. Vystavenými fakturami byly žalovanému vyúčtovány následující práce: - dne 26. 1. 2024 frézování komínu na adrese [adresa] v ceně 40 768 Kč, - dne 20. 12. 2023 výměna pneumatik v celkové ceně 9 840 Kč a 9 600 Kč, - dne 5. 10. 2023 oprava fasády na domě [adresa] v ceně 66 000 Kč, - dne 24. 11. 2023 nákup akumulační nádrže v ceně 34 569 Kč, - dne 28. 11. 2023 izolace akumulační nádrže v ceně 14 650 Kč.

13. Ve smlouvě o dílo ze dne 10. 11. 2023 se žalovaný zavázal k úhradě ceny 60 000 Kč za montáž a připojení akumulačních nádrží a smlouvou ze dne 1. 11. 2023 si žalovaný dohodl opravu a údržbu vozidla [Anonymizováno] v ceně celkem 20 300 Kč.

14. Prodejním dokladem ze dne 9. 10. 2023 je doloženo zakoupení vozidla [Anonymizováno] žalovaným v ceně 202 387 Kč.

15. Smlouvou ze dne 24. 10. 2011 se žalovaný a bývalá manželka a matka žalobkyně dohodli o vypořádání vzájemných majetkových vztahů po dobu po rozvodu. Ve smlouvě je uvedeno, že v průběhu manželství naspořili žalobkyni částku 40 372 Kč a dohodli se, že tyto prostředky budou vyplaceny dceři ve věku 18 let.

16. Výpisem z účtu žalovaného č. [č. účtu] je doloženo, že žalovaný obdržel dne 20. 9. 2023 částku 3 500 000 Kč za prodej členských práv a povinností k družstevnímu bytu v [adresa]. Stejného dne odeslal provizi 80 000 Kč realitní kanceláři.

17. Podle nabídky volných míst Úřadu práce bylo nalezeno 5 nabídek na místo dispečera s uvedenou mzdou v rozsahu 30 000 Kč až 40 000 Kč, 3 nabídky se mzdou okolo 20 000 Kč a 1 nabídka se mzdou 40 000 Kč až 70 000 Kč.

18. Žalobkyně v účastnické výpovědi uvedla: „Bydlím s matkou a bratrem u svého nevlastního otce v jeho domě, v druhém patře bydlí jeho sestra, manžel a dvě děti. Jezdím do [právnická osoba] v [adresa] každý den hromadnou dopravou. Svačiny a většinou i obědy si kupuji, jinak se stravuji doma. Ve škole máme školní bufet, kde se občas stravuji. Do jídelny na obědy nechodím, tam jsem chodila do roku 2022 a stojí to snad 1 000 Kč na měsíc. Jídlo si tam musím koupit na celý měsíc, nemohu tam chodit jednou nebo dvakrát. Nechodím tam z důvodu, že mi to nevyhovuje s rozvrhem. Stravuji se většinou ve fast foodech nebo doma. Denně v [adresa] dám za jídlo něco okolo dvou nebo tří stovek. Další výdaje spojené se školou jsou školní pomůcky, učebnice na začátku školního roku, pak průběžně během studia, když mi třeba dopíše propiska nebo bělící pero. Plus ještě výlety, divadla atd. Školné se neplatí, nedostávám stipendium. Ráda chodím s kamarádkami ven na jídlo, nakupovat nebo do kina. Moje zájmy jsou hlavně škola, jinak žádné zájmy nemám, ani sport. V rámci kultury chodím nepravidelně do kina. Oblečení si kupuji, když ho potřebuji, zbytečně neutrácím, většinou kupuji ve slevách. U kadeřníka jsem byla, protože jsem potřebovala účes na maturitní ples, jinak ke kadeřníkovi chodím jednou za rok. Částka měsíčně za ošacení se odvíjí dle toho, jakou moc potřebuji oblečení. Není to pravidelné. Výdaje se svým zdravotním stavem nemám, potřebuji pouze injekce, když jedeme někam dál nad 6 hodin. Myslím si, že za ně je nějaký doplatek, platí to moje matka. Mimořádné výdaje v poslední době byly za maturitní ples, půjčovné za šaty, kadeřník. Elektroniku, ani počítač jsem si nekupovala. Na vysokou školu jsem si podávala 3 přihlášky, zaplatila jsem 2 x 750 Kč a 1 x 500 Kč. O tom, že nosím brýle byl otec srozuměn hned, jak jsem je dostala a poslala jsem mu do chatu fotku, ještě mi na to odpovídal, že mi sluší. Brýle jsem si kupovala minulý měsíc za částku 8 520 Kč. Moje sestra žádala otce o zvýšení výživného. Konflikt vyšel z toho, že můj otec řekl mojí sestře, ať se vystěhuje z jeho bytu, takže ho požádala o zvýšení výživného. Mně poté přišlo zbytečné ho žádat znovu, když to zamítnul sestře. Otec mi nad rámec výživného nepřispíval. K částce 52 000 Kč, kterou jsem od něj dostala, uvádím, že mu matka přeposílala zpět výživné, které na nás platil 5 000 Kč. Otec vždy řekl, ať z těch dvou tisíc dá sestra jeden tisíc na vkladní knížku a z toho otec našetřil těch 52 000 Kč. Nemám informace, že by to otec platil jen tak sám za sebe. Můj rozvrh hodin je od 7:45, a pak se to liší, jestli je sudý nebo lichý týden. Většinou do 15:00 nebo do 16:00 hodin. Pauzu na oběd mám, ale dva dny v týdnu. Chodím do 4. ročníku. To, že mám maturitní ples, jsem otci nepsala, nezvala jsem ho. Otec o mě projevuje zájem, ptal se, jestli jsem si dávala přihlášky na vysokou školu, neodpověděla jsem mu. 19. [jméno FO] jako svědkyně vypověděla: „Jsem matka a bývalá manželka žalovaného. Žalobkyně u mě bydlí v [adresa], kde žiju s manželem a dvěma dětmi. Chodí do školy, kde teď odmaturovala a hlásí se dál, přijali na soukromou školu [právnická osoba], ale ještě má podané dvě přihlášky na vysokou školu do [adresa]. Život má normální, po večerech nechodí a nepije, nekouří, normálně doma pomáhá. Dřív jsem ji zabezpečovala ve všem, od doby, kdy jí žalovaný začal posílat 5 000 Kč, tak si něco platí sama, něco já, převážně jídlo, zdravotní výdaje, oblečení, boty atd. Teď, když měla maturitní ples, tak jsem jí platila šaty, boty. Když chodila do tanečních, také jsem ji koupila boty. Jezdí s námi na dovolené, to máme jednou v zimě a jednou v létě. Celkem nedokážu vyčíslit náklady na dceru, platím to ze společných prostředků. Do školy žalobkyně jezdila každý den autobusem. Se školou jezdí na výlety, byli v [adresa], na lyžařském kurzu. V devítce byla v [adresa], to jsem také platila. Cokoli ohledně školy a výletů včetně kapesného jsem platila já za pomoci současného manžela, protože já bych to neutáhla všechno sama. Dále platím žalobkyni telefonní kartu okolo 600 Kč, pojištění Flexi 480 Kč, stavební spoření 2 000 Kč měsíčně. V prváku a druháku chodila žalobkyně na obědy, to jsem jí platila nějakou částkou 1 000 Kč. Od druháku přestala chodit, protože říkala, že tam má hodiny, že pak by tam hodinu musela čekat na oběd. Na stravování jsem ji někdy dala 200 Kč za den, pak třeba řekla, že ještě má, že včera nebyla na obědě a tak. Nevím o žádném příspěvku žalovaného. K osmnáctým narozeninám dostala vkladní knížku, na které jsme peníze našetřili během manželství ze stavebního spoření. K částce 52 000 Kč chci uvést, že jsem dostávala nebo měla dostávat 5 000 Kč výživné na obě dcery. Jenže starší dcera u mě nebydlela, byla u otce, takže mi měly zůstávat pouze 2 000 Kč na žalobkyni. Já ovšem celých 5 000 Kč posílala starší dceři na účet s tím, že údajně 4 000 Kč si měla nechávat pro svoje potřeby a 1 000 Kč vkládala na vkladní knížku, kterou pak dcera od otce dostala. Ale já jsem více méně na žalobkyni nedostávala ani korunu. Podobně to bylo s daněmi, kdy jsem otci na jeho přání vracela roční zdanění na děti. Takže všechny odečty z daní, co mi přišly na holky, jsem přeposílala na účet žalovaného. Vždy to bylo kolem 36 000 Kč. Naposledy jsem to platila v roce 2022. Vím o tom, že žalovaný měl v zaměstnání příjmy i bokem. Říkalo se tomu „obálka“, občas jsem mu ji dala i já osobně, ale ve firmě se o tom nesmí mluvit. Bylo kolem dvaceti tisíc za měsíc. Žalovaný pracuje [právnická osoba] jako dispečer a k tomu dostal ještě jednu funkci, že má zavážet [právnická osoba]. Fakticky dělá dispečera navíc. Můj příjem je kolem 25 000 Kč, pracuji jako obsluha čerpací stanice [právnická osoba]. Děláme u stejného zaměstnavatele, ale my obálky nedostáváme. Naše výdaje domácnosti jsou běžné, kupujeme jídlo, ošacení, tankování, výdaje za školu. Co se týče bydlení, tak 890 Kč voda – záloha každý měsíc, 5 000 Kč záloha na plyn, náklady za baráček po babičce a dědovi jsou 2 500 Kč, 590 Kč internet, a to je všechno. Bydlíme v druhé patře dvougeneračního domu, pod námi bydlí ještě sestra manžela s rodinou. Výdaje platí každá rodina sama, a když přijde vyúčtování, tak se to rozpočítává. Kapesní dávám žalobkyni dle potřeby, když potřebuje na svačinu. Zájmové kroužky nemá. Starší dcera bydlela u žalovaného do konce března 2022.“ 20. Manželka žalovaného [jméno FO] vypověděla: „Od 1. 1. 2022 hospodaříme s manželem spolu, máme přehled, kolik máme na účtech, podílíme se oba na společných nákladech. Já se nepodílím na výživném, to si hradí manžel sám. Ale platím třeba zálohu na elektriku a nedoplatky. I když máme svoje účty, hospodaříme společně. Manžel je týden v práci, týden je doma, takže na týden se nakupuje jídlo, aby tam měl snídaně, obědy, večeře, protože sice může do města někam na jídlo zajet, ale to stojí takové peníze, že to fakt nechci. Barák opravujeme, protože je mokrý, teď je tam nová fasáda a pracujeme na vnitřku. Vršek jsme zainvestovali ještě před tím, než jsme měli finance, jaké máme teď. Já mám příjem zhruba 28 000 čistého, dělám v nemocnici v [adresa] mzdovou účetní. Manžel dělá u [právnická osoba] a má příjem zhruba příjem kolem 35 000 čistého. Teď nám odpadla hypotéka a já jsem chtěla, aby mi manžel vrátil to, co jsem zainvestovala do baráku, když jsem prodala svůj byt a nastěhovala se do [adresa]. Měsíční náklady jsou 4 000 elektrika, máme nějaké pojistky 500 Kč manžel, 400 Kč mám já. Hradíme doplatek na vodu, plyn nemáme. Pak takové ty náklady jako manželovo výživné. Zhruba, když jsem to počítala, je to kolem 30 000 měsíčně na domácnost včetně pojistek a mobilů teda. Spoření nemáme, já si přispívám 500 Kč na penzijní připojištění a manžel má 1 000 Kč měsíčně. Společné děti nemáme. Půjčku od manžela jsem chtěla vrátit, protože musím být nějak zabezpečená. Já ten dům nevlastním, pouze do něj investuji peníze. Když jsem se nastěhovala, ještě jsme nebyli manželé. Prodala jsem v [adresa] byt a začali jsme rekonstruovat dům, který dřív byl jako rekreační chalupa. To, co jsem tam dala, chci mít, protože až tady nebudeme, tak holky zdědí veškerou nemovitost. Vždycky jsme se holek ptali, jestli nepotřebují něco do školy nebo jinde. Starší, když začala studovat vysokou školu, chtěla Petriho misky, tak jsme jí dali finance k Vánocům, aby si to mohla pořídit. Nevím o tom, jestli manžel v práci dostává nějaké peníze bokem. Jestli je dostává, tak já je nevidím. Jako pochybuji, že [právnická osoba] by vyplácela bokem. To je tak obrovská firma, že tam to takhle asi nefunguje. Nevím, myslím si, že určitě ne. Pracuje jako dispečer, zajišťuje obrovský sklady potravin. [jméno FO] má svoje šoféry pod sebou a vždycky musí určit, které auto pojede, co naloží, jaký obchod bude zavážet. Má na starosti [právnická osoba] a [právnická osoba]. Když má manžel týden doma, věčně zvoní telefony, řeší práci, i když je doma. Takže určitě jsme mluvili o tom, že by chtěl změnit práci, ale nemyslím si, že kvůli financím. Manžel přispěl [jméno FO] na mobil 10 000 Kč v listopadu 2022, protože byl v akci. Samozřejmě kdykoliv byla u nás na návštěvě, tak tady 300 Kč, 500 Kč. Já jsem měla s [jméno FO] hezký vztah, ale to se nechovala tak, jak se chová teď. [právnická osoba] s manželem nejezdíme, ani v létě. Podřizovali jsme se tomu, jak přijedou holky. Manžel je hlavně domácí kutil. Byt v [adresa] prodal za 3 500 000 Kč. Peníze dal na účet a udělali jsme z toho fasádu, odešlo nám auto a museli jsme koupit nové [Anonymizováno] za 200 000 Kč, který už také šel do opravy. Zbytek zůstal na účtu. Koupili jsme ještě různé věci, spíš domácí nářadí, potřebovali jsme cirkulárku, nechali jsme zpevnit svah, protože se nám trhal. Když manžel vyživoval starší dceru, platil normálně výživné, což mu manželka vracela zpátky, protože dcera bydlela s ním ve společné domácnosti. Takže 3 000 Kč, co posílal na [jméno FO], paní [jméno FO] vracela a dostávala je [jméno FO]. K tomu dávala 2 000 Kč, protože v podstatě se domluvili, že se bude každý starat o jednu dceru. Plus jednou ročně mu vracela slevu na dani. Takže z té částky, kterou paní [jméno FO] vracela se 1 000 Kč měsíčně ukládalo na vkladní knížku a 4 000 Kč si nechávala [jméno FO] jako kapesné. Vkladní knížku s našetřenými penězi pak manžel daroval žalobkyni, nebylo to úplně k osmnáctinám, spíš do života. K narozeninám jsme pro ni měli dárek, ale ten si odmítla převzít. Na knížce bylo asi 52 000 Kč, manžel mi to řekl. Peníze dal žalobkyni, protože to samé udělal pro starší dceru. Bylo na přispěnou do života, jako je ti 18, tady to máš a použij si to podle svého. Já to dárek neberu, dárek je zabalený v krabičce. Vratka na dani posílaná manželovi byla kolem 30 000 ročně na obě dvě dcery. Návštěvy manželových dcer probíhaly bez problémů do března 2023, a to asi jednou za 14 dnů. Přestalo to tehdy, když zavolal manžel paní [jméno FO], protože paní [jméno FO] mě věčně obviňovala, že její manžel za mnou jezdí. A obvinila ho, že si se mnou píše. Holky se postavily na stranu matky a i když je manžel milionkrát zval, odmítly přijet ani nechtěly, aby manžel přijel za nimi. Přestaly úplně komunikovat.“ 21. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti významné pro posouzení věci. Právní a skutkové zhodnocení věci 22. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

23. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

24. Podle § 913 odst. 1, 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

25. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

26. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

27. Podle potvrzení [právnická osoba] byla žalobkyně v rozhodném období od 1. 9. 2022 studentkou střední školy, připravovala se na budoucí povolání, nebyla schopna se samostatně živit, a proto vyživovací povinnost žalovaného stále trvá, což ani nebylo žalovaným sporováno. Je nepochybné, že od posledního rozhodnutí o výživném v roce 2011 došlo k požadovanému dni 1. 9. 2022, kdy žalobkyně nastoupila do 3. ročníku střední školy, k podstatné změně poměrů účastníků, která odůvodňuje zvýšení výživného. Žalobkyně proto oprávněně podala žalobu na zvýšení výživného. Soud rozumí tomu, že žalovaný mohl být žalobou zaskočen, neboť dosud stanovené výživné řádně platil, péči o žalobkyni nezanedbával a dotazoval se, jestli něčeho nepotřebuje, nicméně podle § 922 o. z. je dítě oprávněno žádat zvýšení výživného i zpětně a žalovaný by měl vzít v úvahu, že téměř 12 let platil téměř zanedbatelné výživné na žalobkyni, o kterou se starala matka. Pro posouzení věci je zásadní, že se na straně žalobkyně vzhledem k věku a středoškolskému studiu výrazně zvýšily její potřeby. U žalovaného pak od posledního rozhodnutí o výživném došlo rovněž ke zvýšení jeho výdělku, žádná vyživovací povinnost mu nepřibila, naopak je třeba přihlédnout i k příjmu jeho manželky, se kterou vedou společnou domácnost a společně nesou náklady na její chod, což má vliv na celkovou životní úroveň žalovaného. Mezi stranami nebylo fakticky sporné, že jsou dány podmínky pro zvýšení výživného, což dokládá skutečnost, že sám žalovaný od dubna 2023, tj. ještě před podáním žaloby zvýšil výživné na 3 000 Kč a od června 2023 na 5 000 Kč. Ve zbytku žalobkyní požadovaného výživného však strany nenašly shodu, proto o výši výživného musel rozhodnout soud. Podle § 913 o. z. jsou pro určení výživného odůvodněné potřeby oprávněného a schopnosti a majetkové poměry povinného. Potřeby na straně žalobkyně soud shledal jako zcela běžné bez významných výstřelků, naopak ve srovnání s obvyklým způsobem života středoškoláků studujících v [adresa] se jeví životní styl žalobkyně jako pozitivně skromný. Ani žalovaným namítané zvýšené náklady na jídlo v podobě stravování mimo školní jídelnu soud nepovažuje za nic výjimečného, zvláště pokud by čekání na oběd komplikovalo žalobkyni navazující školní či jiné aktivity a systém objednávání neumožňuje výběr jídla pouze na konkrétní den. Samozřejmě školní stravování je určitě levnější než stravování v komerčních podnicích, nicméně úkolem soudu při stanovení výživného není hledat nejlevnější varianty uspokojování potřeb dítěte, což by automaticky muselo promítnout i do snížené vyživovací povinnosti rodiče, čímž by byl rodič na úkor svého dítěte nedůvodně zvýhodněn, ale vychází ze zásady uvedené v § 915 o. z., že dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů, což má přednost před odůvodněnými potřebami. Jinými slovy dítě má právo žít tak, jak mu umožní majetkové poměry jeho rodičů, tzn. že pokud příjmy rodičů umožňují stravování mimo školní zařízení, pak mu toto nelze odpírat, zvláště za situace, že je zletilý a sám si rozhoduje o tom, jakým způsobem a kde se bude stravovat. V úvahu je třeba vzít i sociálně - kulturní aspekty, které mohou mít vliv na rozhodnutí středoškoláka, zda se bude stravovat dle současného trendu společně se svými spolužáky a kamarády ve fast-foodu a nikoliv ve školní jídelně.

28. V daném případě dospěl soud k závěru, že majetkové poměry žalovaného umožňují úhradu částky 7 000 Kč, která je dostatečná a nikoliv zjevně nepřiměřená k pokrytí odůvodněných výdajů žalobkyně v podobě jídla, cestovného, školních výdajů a nákladů na kulturu a kompenzační zdravotní pomůcky v rozsahu, který není kryt ze strany matky žalobkyně, která poskytuje žalobkyni ubytování, kapesné, telefonní tarif, pojištění, bere ji na dovolenou a přispívá na mimořádné výdaje žalobkyně spojené například s maturitou a školními výlety. Žalovaný má příjem ze zaměstnání ve výši okolo 36 000 Kč čistého. To odpovídá nabídkám volných pracovních míst dispečera a není proto na místě úvaha, že žalovaný nevydělává částku odpovídající jeho potencionálním možnostem. Kromě toho z výpovědi matky žalobkyně vyplynulo, že žalovaný má ještě příjem bokem ve výši kolem 20 000 Kč měsíčně. Věrohodnost tohoto tvrzení lze dovodit ze skutečnosti, že svědkyně pracuje u stejného zaměstnavatele a obálku občas žalovanému předala osobně. Také důvod tohoto bočního příjmu v podobě žalovaným zajišťovaného zásobování ještě druhého obchodu [právnická osoba] byl potvrzen i manželkou žalovaného, která uvedla, že žalovaný má na starosti kromě [právnická osoba] právě i [právnická osoba]. Vedle žalobkyně má žalovaný vyživovací povinnost ještě k druhé dceři [jméno FO], od dubna 2023 ve výši 6 700 Kč stanovené soudem, do té doby měl dceru ve své péči a výživné nehradil. Mezi ostatní nezbytné výdaje žalovaného patří náklady spojené s bydlením v podobě energií (cca 3 000 Kč měsíčně), náklady na stravování (5 600 Kč měsíčně) a cesty do práce (4 000 Kč měsíčně). Před všemi dalšími náklady žalovaného v podobě pojištění, splátek úvěrů a rekonstrukce nemovitosti v [adresa] má placení výživného přednost. Jestliže oficiální čistý příjem domácnosti žalovaného včetně jeho manželky činí cca 64 000 Kč, pak po odečtení nezbytných výdajů ve výši 12 600 Kč a výživného pro [jméno FO] 6 700 Kč zbývá žalovanému dostatek prostředků k zaplacení výživného 7 000 Kč. Částka 7 000 Kč ani není v zásadním rozporu s částkou odpovídající obvyklému výživnému stanovenému v rozsahu cca 18 % z čisté mzdy povinné osoby při počtu dvou vyživovacích povinnostech a s ohledem na věk vyživovaných dětí dle doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti. Mírné navýšení oproti tabulkové hodnotě je pak odůvodněné celkovou majetkovou situací žalovaného, který ke dni 1. 9. 2022 vlastnil několik nemovitostí, z nichž jednu prodal v září 2023 za cenu 3,5 mil. Kč a měl také vedlejší příjem od svého zaměstnavatele. Z výslechu manželky žalovaného sice vyplynulo, že se oba žijí poměrně skromně, snaží preferovat domácí stravu a nikoliv návštěvy restaurací a i po inkasování milionové ceny za prodej nemovitosti si koupili pouze ojeté a nikoliv drahé auto, utrácí pouze za nezbytné praktické věci a opravu jejich domu. Zodpovědně také snížili své dluhy vůči [právnická osoba]. Jak však soud shora uvedl, má za to, že i žalobkyně preferuje spíše skromný život před možnostmi, které se jí nepochybně v jejím věku nabízí, čemuž odpovídá i požadovaná částka 7 000 Kč měsíčně. Díky ní může žalobkyně vést plnohodnotný život maturujícího středoškoláka, aniž by ji to nějakým způsobem diskvalifikovalo z okruhu jejích vrstevníků, což by mělo být i v zájmu žalovaného.

29. Dlužné výživné za dobu 22 měsíců, které vzniklo zpětným zvýšením od 1. 9. 2022 do 30. 6. 2024, je žalovaný s ohledem na nízký nedoplatek povinen zaplatit vcelku do 1 měsíce od právní mocí rozsudku. Dlužné výživné je dáno nedoplatkem 35 000 Kč za měsíce září 2022 až březen 2023, kdy žalovaný hradil pouze 2 000 Kč měsíčně (tj. 7 x 5 000 Kč), nedoplatkem 8 000 Kč za duben až květen 2023, kdy hradil 3 000 Kč měsíčně (tj. 2 x 4 000 Kč) a nedoplatkem 26 000 Kč za červen 2023 až červen 2024, kdy hradil 5 000 Kč měsíčně (tj. 13 x 2 000 Kč). Celkem činí nedoplatek 69 000 Kč, na který však soud započetl částku 52 000 Kč, jejíž výše nebyla v řízení zpochybněna. Bylo však třeba rozklíčovat charakter tohoto plnění, tedy zda se jedná o výživné, dar či plnění z jiného právního důvodu. Jak vyplynulo z výslechu manželky žalovaného, vkladní knížku s touto částkou žalovaný předal žalobkyni po osmnáctých narozeninách s tím, že se jedná o finanční výpomoc do budoucna. Proto lze podle soudu tuto částku považovat za plnění postavené na roveň budoucího výživného jednorázově vyplaceného žalobkyně po 18. narozeninách a nebyl to fakticky dárek k narozeninám, což lze ostatně dovodit i z výše darované částky, která převyšuje obvyklé zvyklosti pro běžné darování v rámci oslavy narozenin. Z výpovědi svědků bylo zjištěno, že částku žalovaný našetřil z částky 5 000 Kč, kterou posílal matce žalobkyně, která mu tyto peníze následně vracela a z této vratky bylo 1 000 Kč odkládáno na vkladní knížku. Tak to probíhalo v době, kdy každý z nich pečoval o jednu dceru a dohodli se, že si s ohledem na tuto péči nebudou vzájemně žádné výživné hradit, ačkoliv formálně žalovaný stále plnil výživné podle soudního rozhodnutí. Svou dohodou tak nově upravili své povinnosti a byť tato dohoda nebyla předmětem soudního přezkumu, bylo by podle soud nespravedlivé, přehnaně formalistické a odtržené od reality běžného rodinného života, pokud by soud i přes shora uvedené považoval posílané peníze za výživné patřící dítěti, kdy rodič je pouze platebním místem. Jestliže se tedy rodiče domluvili, že si žádné výživné na děti posílat nebudou, pak se o výživné nejednalo a byly to stále prostředky žalovaného, který s nimi mohl po jejich vrácení nakládat podle svého uvážení. Co se týče částky 500 Kč posílané žalobkyni do dubna 2023 jako kapesné, k tomu soud odkazuje na ustálenou právní praxi, podle které se kapesné do výživného nezapočítává a podobně jako dárky nelze o toto plnění snižovat vyživovací povinnost. Soud proto takto placené kapesné do dlužného výživného nezapočítal. Stejně tak k dlužnému výživnému nezohlednil částku 40 372 Kč, která byla našetřena v průběhu prvního manželství žalovaného a byla předmětem majetkového vypořádání pro dobu po rozvodu. Podle matky se jednalo o naspořenou částku ze stavebního spoření, přičemž ustálená judikatura Nejvyššího soudu (sp. zn. 28 Cdo 3429/2008) dovodila, že připsáním finanční částky ve prospěch spořícího účtu nezletilého se v podobě pohledávky za spořitelnou stává tato částka majetkem nezletilého. Předáním naspořené částky ze stavebního spoření žalobkyni proto nemohlo dojít ze strany žalovaného k úhradě výživného, ale jednalo se pouze o splnění dohodnuté povinnosti obou rodičů vydat naspořené prostředky jejich skutečnému vlastníkovi. Náklady řízení 30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří mimosmluvní odměna advokáta za 6 úkonů právní služby po 9 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemné vyjádření ve věci, 3 x účast na jednání - § 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT) a 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 AT). Tarifní hodnotu soud dovodil z ust. § 8 odst. 2 AT, kdy bylo žalobou požadováno navýšení o 5 000 Kč a pětinásobek roční hodnoty tohoto plnění činí 300 000 Kč. Dále žalobkyni náleží podle § 13 odst. 1 AT, vyhlášky č. 398/2023 Sb. a v souladu s předloženým technickým průkazem vozidla náhrada za cestovní výdaje ve výši 6 516 Kč za 3 cesty osobním automobilem z [adresa] a zpět dle následující tabulky. datum délka spotřeba l/km pohonné hmoty cena pohonných hmot náhrada za použití vozidla celkem 1. 2. 2024 270 km 6,4 BA 95 38,20 Kč 5,60 Kč 2 172 Kč 26. 3. 2024 270 km 6,4 BA 95 38,20 Kč 5,60 Kč 2 172 Kč 13. 6. 2024 270 km 6,4 BA 95 38,20 Kč 5,60 Kč 2 172 Kč K nákladům na straně žalobkyně patří i náhrada za čas strávený cestou k jednání soudu a zpět v rozsahu 24 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 2 400 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 AT) a náhrada 21 % DPH v částce 14 220 Kč. Celkem činí náklady na straně žalobkyně 81 936 Kč a žalovaný je povinen nahradit je žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení