6 C 12/2024 - 71

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o určení služebnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že na nemovitostech, a to parc. č. st. [Anonymizováno] o výměře 94 m2 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č.p. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [Anonymizováno] o výměře 98 m2 zahrada, pozemku parc. č. [Anonymizováno] o výměře 33 m2 ostatní plocha, pozemku parc. č. [Anonymizováno] o výměře 27 m2 ostatní plocha, pozemku parc. č. [Anonymizováno] o výměře 59 m2 ostatní plocha zapsaných na LV [Anonymizováno] pro obec [adresa] a k. ú. [adresa] vázne služebnost (věcné břemeno) ve prospěch oprávněného [jméno FO], r.č. [Anonymizováno], bytem [adresa] spočívající v právu bezplatného a doživotního užívání přízemí rodinného domu č.p. [Anonymizováno] a všech ostatních nemovitostí s tím, že povinná z věcného břemene je povinna až do smrti oprávněného z věcného břemene poskytovat mu veškerou nezbytnou péči, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 22 400 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že na nemovitosti parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům č.p. [Anonymizováno], a pozemku parc. č. [Anonymizováno], dále pozemku parc. č. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [Anonymizováno], které jsou zapsány na LV [Anonymizováno] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa] vázne služebnost (věcné břemeno) ve prospěch žalobce jako oprávněného spočívající v právu bezplatného a doživotního užívání přízemí rodinného domu č. p. [Anonymizováno] a všech výše uvedených nemovitostí s tím, že žalovaná jako povinná z věcného břemene je povinna až do smrti žalobce poskytovat mu veškerou nezbytnou péči. Žalobu odůvodnil tak, že dne 29. 11. 2005 byla mezi žalobcem a [jméno FO] jako darujícími a oprávněnými z věcného břemene na straně jedné a [jméno FO] jako obdarovanou a oprávněnou z věcného břemene na straně druhé uzavřena darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene k předmětným nemovitostem, čímž žalobci vzniklo právo jejich bezplatného a doživotního užívání. Posléze dne 10. 10. 2014 došlo k převodu daných nemovitostí darovací smlouvou a smlouvou o zřízení služebnosti na [jméno FO]. Dále byla dne 24. 5. 2017 uzavřena smlouva o zrušení věcného břemene, a to tak že v případě [jméno FO] bylo věcné břemeno zrušeno za odstupné ve výši 350 000 Kč a v případě žalobce nebylo poskytnuto žádné odstupné, nicméně mezi žalobcem a vlastníky nemovitostí bylo dohodnuto, že soudobí vlastníci nemovitostí uzavřou s žalobcem smlouvu o zřízení osobního závazku, jehož obsah měl odpovídat obsahu dosud zřízeného věcného břemene (služebnosti), které vázlo na nemovitostech zapsaných na LV č. [hodnota] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa]. Žalobce souhlasil se zrušením věcného břemene z důvodu, že žalované by jinak nebyl bankou poskytnut úvěr, kdyby byla nemovitost zatížena věcným břemenem. Žalobce byl ze strany žalované ubezpečován, že po uzavření smlouvy o zrušení věcného břemene dojde k zavření smlouvy o osobním závazku ve prospěch žalobce, podle něhož bude žalobci umožněno nadále v domě bydlet a užívat jej jako doposud. Žalobce proto dne 25. 5. 2017 smlouvu o zrušení věcného břemene podepsal. Poté však žalovaná odmítla s žalobcem smlouvu o osobním závazku uzavřít, přestože k tomu byla opakovaně žalobcem vyzývána. Žalobce tak má za to, že dohoda o zrušení věcného břemene je neplatná, neboť ji uzavřel v omylu a domáhá se tak určení existence věcného břemene.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznává. Má za to, že žalobci nesvědčí naléhavý právní zájem na určení služebnosti za situace, kdy lze žalovat na splnění povinnosti, tedy uzavření smlouvy o zřízení osobního závazku. Žalovaná však popírá, že by mezi ní a žalobcem měla být po zrušení věcného břemene uzavřena jakákoli ústní či písemná domluva ohledně smlouvy o zřízení osobního závazku, jelikož žalobce hodnotu plnění poskytl žalované jako dar, po žalované nežádal ničeho a od roku 2017 nemovitost neužívá. Žalobce vyzval žalovanou k uzavření smlouvy o osobním závazku nebo výpůjčky až 6 let poté, co bezplatně zrušil služebnost zapsanou ve veřejném seznamu. Žalobce nejednal v omylu o rozhodující okolnosti a nebyl ani v omyl žalovanou uveden. Mezi účastníky nebyla uzavřena písemná ani ústní dohoda o zřízení osobního závazku, kterou by se žalovaná zavázala žalobci přenechat k užívání předmětné nemovitosti nebo jejich část. Žalovaná považuje žalobu žalobce za rozpornou s dobrými mravy a navrhla její zamítnutí.

3. Z provedených důkazů a nesporných tvrzení učinil soud následující skutková zjištění:

4. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 1. 11. 2017 je prokázáno, že žalovaná byla evidována jako vlastník pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [Anonymizováno], dále pozemku parc. č. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [Anonymizováno], to vše zapsáno na LV [Anonymizováno] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa], na základě kupní smlouvy ze dne 24. 5. 2017. Všechny nemovitosti zatěžovalo zástavní právo smluvní s oprávněním pro [tituly před jménem] [jméno FO]. Nebylo zapsáno žádné věcné právo sloužící ve prospěch nemovitostí.

5. Z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 29. 11. 2005 bylo prokázáno, že žalobce a [jméno FO] v pozici dárců a oprávněných z věcného břemene a [jméno FO] jako obdarovaná a povinná z věcného břemene uzavřeli smlouvu, podle níž byly předmětné nemovitosti darovány [jméno FO] za současného zřízení věcného břemena ve prospěch dárců (tedy žalobce a jeho manželky), přičemž věcné břemeno spočívalo v bezplatném a doživotním užívání přízemí rodinného domu č. p. [Anonymizováno] a ostatních předmětných nemovitostí s tím, že povinná z věcného břemene se bude o oba dárce starat do jejich smrti a poskytovat jim veškerou nezbytnou péči.

6. Z připojeného spisu zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že manželství žalobce a [jméno FO] bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 15. 11. 2013.

7. Z připojeného spisu zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že v rámci vyjádření ze dne 7. 3. 2016 žalobce uvedl, že si musel vzhledem k vyhroceným vztahům s bývalou manželkou a žalovanou najít nájemní bydlení a z domu č. p. [Anonymizováno] ve [Anonymizováno] [adresa] se odstěhoval.

8. Z připojeného spisu zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že mezi žalobcem a [jméno FO] probíhal u zdejšího soudu spor o určení vlastnictví k nemovitostem nacházejících se v obci a katastrálním území [adresa]. Dle protokolu o jednání ze dne 24. 2. 2017 žalobce zde uvedl, že je ochoten zříci se věcného břemene ve prospěch žalované. Má za to, že dohoda o zrušení věcného břemene by měla být uzavřena současně s dohodou o zrušení věcného břemene [jméno FO]. O nahrazení věcného břemene osobním závazkem se zde žalobce žádným způsobem nezmiňuje. Usnesením ze dne 7. 6. 2017 byl výrokem I. schválen smír, jehož obsahem bylo určení žalobce výlučným vlastníkem nemovitostí v obci a katastrálním území [adresa]. Výrok I. usnesení nabyl právní moci 12. 6. 2017.

9. Ze smlouvy o zrušení věcného břemene (služebnosti) zapsané ve veřejném seznamu ze dne 24. 5. 2017 bylo prokázáno, že mezi žalovanou a [jméno FO] jako povinnými z věcného břemene a mezi žalobcem a [jméno FO] jako oprávněnými z věcného břemene bylo smluvně ujednáno zrušení služebnosti váznoucí na předmětných nemovitostech ve [adresa] zapsaných na LV č. [hodnota]. Ve vztahu k žalobci byla článkem III. služebnost zrušena bez bytové náhrady s tím, že na vypořádání žalobce ničeho nežádá a hodnotu plnění poskytuje žalované jako dar.

10. Z dopisu žalobce adresovaného žalované vyplývá, že vztahy mezi účastníky jsou narušené a žalobce se domáhá užívání poloviny domu č. p. [Anonymizováno] ve [adresa] a přilehlých pozemků. Zrušení věcného břemene odůvodnil tím, že by jinak nezískala úvěr na vyplacení nemovitosti. Žalovaná dle něj slíbila, že žalobce bude mít k dispozici klíče od domu a bude moct užívat jeden pokoj v domě a společné prostory. Dle podacího lístku byl dopis odeslán žalované dne 13. 5. 2022. Následně dne 31. 5. 2023 žalobce odeslal žalované prostřednictvím právní zástupkyně výzvu k umožnění užívání místností v domě a k předání klíčů.

11. Z žádosti žalobce o nájem městského bytu v Uherském [adresa] je prokázáno, že žalobce dne 20. 7. 2015 požádal město [adresa] o uzavření nájemní smlouvy. Z vyhodnocení města vyplývá, že jeho žádosti bylo vyhověno a žalobce je od 1. 9. 2015 nájemcem městského bytu č. [hodnota], ul. L. [jméno FO] 60, [adresa]. [právnická osoba] smlouva byla dle čl. III. uzavřena na dobu určitou 1 rok, další na 2 roky a od 1. 9. 2018 je uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou (viz čl. III. nájemní smlouvy). Dle sdělení města [adresa] nebylo s žalobcem nikdy vedeno jednání o ukončení nájemní smlouvy, ani ze strany pronajímatele, ani ze strany nájemce.

12. Výpovědí svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která byla žalobcem zproštěna mlčenlivosti, bylo prokázáno, že žalobce svědkyni na konci roku 2015 požádal o právní služby ve věci vypořádání společného jmění manželů s [jméno FO] a případných majetkových vztahů s dcerou [jméno FO], přičemž současně probíhalo řízení o určení vlastnického práva k chatě na Vyškovci. Aby mohly být komplexně vypořádány složité majetkové vztahy v rodině, došlo mimo jiné i k uzavření smlouvy o zrušení věcného břemene a žalobce tehdy prohlašoval, že za zrušení nic nechce, že hodnotu břemene daruje žalované z důvodu, že celou situaci pomohla vyřešit. Žalobce byl tehdy v nevýhodné pozici, neboť všechen majetek byl evidován na jeho bývalou manželku. Žalobce měl bydlení zajištěno, a tudíž nepotřeboval zajistit žádné bytové potřeby. Chtěl získat zejména chatu na Vyškovci. Nikdy jediným slovem nenaznačil, že by chtěl zřídit nějaký závazek, který by mu zajišťoval bydlení v domě ve [adresa]. Pokud by žalobce naznačil takový požadavek, bylo by to zcela jistě ve smlouvě zaneseno. Žalobce však smlouvu podepsal tak, jak byla zpracována, obsah mu byl vysvětlen a se zněním smlouvy souhlasil. Žalobce tehdy vůbec neřešil možnost bydlení v domě s žalovanou. Svědkyně si byla jistá, že při sepisu smluv žalobce bydlel jinde s přítelkyní a nebyl v situaci, že neměl kde bydlet, navíc především usiloval o chatu na Vyškovci, kterou následně získal. Smlouvy byly podepsány 24. 5. 2017.

13. Ze smlouvy o poskytnutí právních služeb uzavřené mezi žalobcem a [tituly před jménem] [jméno FO] bylo prokázáno, že dne 25. 11. 2015 byla mezi těmito smluvními stranami uzavřena dohoda o poskytnutí právního zastoupení.

14. Ze smlouvy o úschově uzavřené dne 24. 5. 2017 mezi žalobcem a žalovanou na straně uschovatelů a mezi [jméno FO] a [jméno FO] na straně příjemců je z čl. III. prokázáno, že smluvní zrušení věcných břemen (služebností) bude bez bytové náhrady. Žalobce na vypořádání práva z věcného břemene ničeho nepožadoval, tuto hodnotu své dceři [jméno FO] daroval. Na vypořádání práva z věcného břemene [jméno FO] jí měli manželé [jméno FO] zaplatit částku 350 000 Kč z vlastních zdrojů.

15. Návrhu žalobce na provedení výslechu svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] nebylo vyhověno, neboť je soud považuje za nadbytečné za situace, že skutkový stav byl spolehlivě prokázán již dříve provedenými důkazy.

16. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

17. Žalobce a [jméno FO] byli manželé, kteří byli rozvedeni rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 11. 2023. Při následném vypořádání společného jmění manželů mezi nimi docházelo k vyhroceným situacím Žalobce dne 20. 7. 2015 požádal město [adresa] o uzavření nájemní smlouvy, čemuž bylo vyhověno a žalobce je tak od 1. 9. 2015 nájemcem městského bytu v Uherském [adresa]. Z domu ve [adresa] se proto odstěhoval. Jelikož bylo třeba provést vypořádání zaniklého společného jmění manželů, jeho bývalá manželka, žalobce i [jméno FO] uzavřeli smlouvu, kterou se žalovaná stala vlastníkem předmětného rodinného domu ve [adresa] a kterou byla zrušena věcná břemena na domě váznoucí. Ta byla potřeba zrušit z důvodu nutnosti financování koupě hypotečním úvěrem. Došlo k dohodě, že za zrušení věcného břemene ve prospěch [jméno FO] bude žalovanou zaplacena částka 350 000 Kč, načež žalobce souhlasí se zrušením věcného břemene bezúplatně, když hodnotu věcného břemene žalované daruje. Takového obsahu byla podepsána i písemná smlouva. Smlouvu sepisovala [tituly před jménem] [jméno FO], která zastupovala žalobce. Při dohodě o obsahu smlouvy i při samotném jejím podpisu nebylo žádným z účastníků sdělováno, že by hodnota věcného břemene žalobcem neměla být darována či že by žalobce za zrušení věcného břemene cokoliv požadoval. Nikdy se nezmínil ani o tom, že by do budoucna chtěl užívat dům ve [adresa].

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

19. Podle § 1300 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) dohodnou-li se strany o zrušení služebnosti zapsané ve veřejném seznamu, zanikne služebnost výmazem z veřejného seznamu.

20. Podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

21. Podle § 555 odst. 1 občanského zákoníku se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

22. Podle § 556 občanského zákoníku, co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec první). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec druhý).

23. Podle § 583 občanského zákoníku, jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

24. Ve smyslu § 1981 ve spojení s lex specialis § 1300 občanského zákoníku se mohou oprávněný ze služebnosti a povinný (vlastník služebné věci) dohodnout na zániku takové služebnosti. Strany závazku mohou vyjádřit vůli ujednat si jeho zánik, aniž by byl zřízen závazek nový. Není pochyb o tom, že došlo k uzavření smlouvy o zrušení služebnosti – věcného břemene, jejíž účinek nastal podáním návrhu na výmaz služebnosti v katastru nemovitostí.

25. Po takto provedeném dokazování a podřazení pod příslušná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobu je nutné zamítnout.

26. Soud podanou žalobu posoudil jak tzv. určovací žalobu podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým.

27. Žaloba na určení podle § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 24. 2. 1971, 2 Cz 8/71). Určovací žaloba dále není opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny, neboť v takovém případě je třeba využít k ochraně práv účastníka žalobu na plnění. Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, 3 Cdon 1338/96).

28. Soud pro posouzení existence nezbytné náležitosti určovací žaloby před meritorním projednáním věci, kterou je naléhavý právní zájem, vyšel ze skutečnosti, že žalovaná je jako vlastník zapsaná v katastru nemovitostí u všech nemovitých věcí, které byly učiněny předmětem žaloby. Navrhuje-li žalobce určení, že na těchto nemovitostech vázne věcné břemeno (služebnost), přičemž věcná břemena podléhají zápisu v katastru nemovitostí, je na požadovaném určení naléhavý právní zájem, má-li být soudním rozhodnutím určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí. Tímto způsobem dle § 80 o.s.ř. bude potom dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí. S přihlédnutím k významu zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí a k jeho právním účinkům je odůvodněn závěr, že právní postavení žalobce je za této situace nejisté a že bez požadovaného určení by jeho právo mohlo být ohroženo. Protože soudní rozhodnutí o určení věcného břemene je podkladem pro provedení změny v zápisu v katastru nemovitostí, je podaná žaloba způsobilým právním prostředkem k odstranění nejistoty o skutečných právních vztazích mezi účastníky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 646/2009.

29. Obsahem smlouvy o zrušení věcného břemene (služebnosti) ze dne 24. 5. 2017 bylo prokázáno, že žalobce na vypořádání práva z věcného břemene ničeho nežádal a hodnotu tohoto plnění poskytl žalované jako dar. Svým podpisem na smlouvě žalobce projevil souhlas s tímto zněním smlouvy. Totéž ujednání je prokázáno i smlouvou o úschově ze dne 24. 5. 2017, kde je v čl. III odst. 3 výslovně uvedeno, že [Jméno zainteresované osoby 0/0] na vypořádání práva z věcného břemene ničeho nepožadoval, tuto hodnotu své dceři [jméno FO] daroval. Tato písemná ujednání podporuje i tvrzení žalobce učiněné v rámci soudního sporu vedeného pod sp. zn. [právnická osoba] 90/2014, kde dne 24. 2. 2017 uvedl, že je ochoten zříct se věcného břemene ve prospěch žalované, aniž by se jakkoli zmínil o nahrazení závazku věcného břemene obligačním závazkem osobního užívání nemovitostí i do budoucna. Nadto výpovědí svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], bývalé právní zástupkyně žalobce, která byla přítomna komplexního řešení majetkových vztahů účastníků a na složitou situaci při uzavírání smluv si pamatuje, že žalobce žádným způsobem neprojevil v době sepisu smlouvy vůli uzavřít s žalovanou smlouvu o osobním užívání nemovitostí. Sám žalobce se v rámci otázek na svědkyni dotazoval, proč jej na možnost zřízení závazku neupozornila, načež ona mu sdělila, že toto vůbec ze situace nevyplynulo. Žalobce měl jednak zajištěno bydlení v městském bytě, a navíc získal vlastnictví chaty na Vyškovci. Neměl důvod řešit možnost bydlení v domě s žalovanou, s níž měl tehdy bezproblémový vztah. Svědkyně uvedla, že žalobce výslovně prohlásil, že za zrušení věcného břemene ničeho nechce z vděčnosti za vyřešení složité situace. Pokud by žalobce naznačil, že má zájem na bydlení v domě, bylo by to ve smlouvě zohledněno. Soud nemá důvodu svědkyni v tomto směru nevěřit. Dle názoru soudu nebylo ani pravdivé tvrzení žalobce, že žalovaná donutila žalobce se vystěhovat z domu ve [adresa], když bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce měl v té době zajištěno jiné bydlení. V tomto kontextu se jeví jako logické vysvětlení, proč žalobce nepožadoval nahrazení věcného břemene jiným závazkem, neboť žádné problémy s bydlením, jak žalobce ve svém vyjádření tvrdil, provedenými důkazy potvrzeny nebyly.

30. Nadto, žalobě by nebylo možno ani vyhovět v případě, že by bylo prokázáno, že smlouva o osobním závazku vznikla (což však bylo vyvráceno). V takovém případě by se totiž žalobce mohl domáhat plnění z uvedené dohody.

31. Výše uvedenými důkazy bylo jednoznačně vyvráceno, že by žalobce za zrušení věcného břemene požadoval po žalované nějakou protihodnotu nebo že by podmiňoval zrušení věcného břemene zřízením jakéhokoliv jiného závazku.

32. Tvrdil-li žalobce, že byl jednáním žalované uveden v omyl, bylo jednoznačně prokázáno, že mu žalovaná v době uzavření smlouvy o zrušení věcného břemene neslibovala uzavření smlouvy o osobním závazku jako přiměřenou náhradu za zrušení věcného břemene, a soud má za to, že nedošlo k rozporu mezi skutečnou vůlí účastníků a vůlí projevenou. Součástí právního jednání nebyla zmínka ani o případném uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce hodlal zrušit věcné břemeno bezúplatně jako vděk za pomoc při vyřešení dané situace.

33. Podle ustálené judikatury je třeba skutečnou vůli (úmysl) jednajícího posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a § 556 odst. 1 věta první občanského zákoníku tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání (dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2023, 23 Cdo 2856/2022). V poměrech projednávané věci je tedy rozhodující, že případný úmysl žalobce sjednat osobní závazek by musela znát i žalovaná. Za situace, kdy žalobce tento svůj úmysl navenek nijak neprojevil, jeho případná pohnutka není nijak právně podstatná. Naopak je takový úmysl vyvrácen projevením souhlasu s formulacemi v řádně uzavřených smlouvách, podle nichž má být hodnota věcného břemene posuzována jako dar.

34. Nelze proto přisvědčit argumentaci žalobce, že smlouva o zrušení věcného břemene je neplatná pro omyl v pohnutce, neboť pokud bylo v průběhu řízení vyvráceno tvrzení žalobce, že za zrušení věcného břemene si účastníci ústně sjednali protiplnění v podobě obligačního závazku užívání s tím, že žalovaná neměla již od počátku úmysl tento závazek splnit, nemohl být žalobce uveden v žalovanou v omyl o rozhodující okolnosti.

35. I při zohlednění všech v úvahu přicházejících okolností, které by mohly nějakým způsobem nasvědčovat omylu v pohnutce, tedy nelze konstatovat, že by smlouva o zrušení věcného břemene byla neplatná v důsledku uvedení žalobce v omyl. Jelikož se omyl v pohnutce týká důvodu, který vede stranu k uzavření určité smlouvy, je zásadně právně nevýznamný. Dle ustálené judikatury omyl v pohnutce (vzdálenější motiv, či konečný cíl chování), která netvoří součást vůle, nečiní totiž právní jednání neplatným.

36. Nebylo pochyb o tom, že žalované by nebyl poskytnut úvěr, pokud by na nemovitosti vázla věcná břemena, což byl hlavní důvod, proč smlouva o zrušení věcného břemene byla uzavřena. Nicméně ze strany žalobce se tak stalo dobrovolně a s plným vědomím následků takového právního jednání. Navíc v době uzavření smlouvy o zrušení věcného břemene už druhým rokem bydlel v městském bytě a stal se také vlastníkem chaty na Vyškovci, takže tvrzení žalobce o tom, že bez osobního závazku užívání nemohl uspokojovat svou bytovou potřebu, bylo smlouvami o nájmu vyvráceno.

37. Soud se však neztotožnil s názorem žalované, která považuje jednání žalobce jako šikanózní a příčící se dobrým mravům. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1567/2004 se šikanou rozumí takový výkon práva, jehož jediným cílem je poškodit jiného. Jednání, které je šikanózní, je v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené soudní praxe nelze žalobu na určení zamítnout pro rozpor s dobrými mravy. Určovací žaloba je ryze procesněprávním institutem, a proto na posouzení její přípustnosti nelze vztáhnout ustanovení občanského zákoníku. O ustanovení § 3 občanského zákoníku by bylo možno opřít pouze zamítnutí žaloby na plnění (dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. n. 22 Cdo 243/2008, 22 Cdo 47/99).

38. Vzhledem k tomu, že smlouva o zrušení věcného břemene není neplatná, žalobce nemá právo na určení existence věcného břemene. Žaloba byla proto v plném rozsahu zamítnuta.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 400 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. c), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a), vyjádření ze dne 4. 3. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., další poradu s klientkou dne 10. 4. 2024 přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a.t. potvrzenou čestným prohlášením žalobkyně, dále účast na jednání před soudem dne 11. 4. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t., vyjádření ze dne 16. 6. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., prostudování spisu dne 27. 5. 2024 analogicky podle § 11 odst. 1 písm. f) a.t., dva úkony za účast na jednání před soudem dne 27. 6. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t., neboť jednání trvalo déle než 2 hodiny) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

40. Právní zástupkyni nebyla přiznána odměna za nahlížení do spisu dne 8. 4. 2024, neboť tento úkon lze posuzovat za součást převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t. Dle úředního záznamu o nahlížení do spisu byly telefonem pořízeny fotografie č. l. 1–19 spisu, přičemž žaloba byla žalobkyni zaslána a její přílohy jsou založeny na č. l. 6–14. Nahlížení do spisu trvalo 16 minut a byly při něm založeny do spisu 4 listy.

41. Odměnu za samostatný úkon právní služby spočívající v prostudování spisu analogicky podle § 11 odst. 1 písm. f) a.t. lze přiznat jen v případě, bude-li takový postup v civilním soudním řízení ospravedlnitelný. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 398/06 je nahlížení do spisu z povahy věci součástí převzetí zastoupení a předpokládá uskutečnění první porady s klientem. Ke shodnému závěru dospěl i Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015 a v posuzovaném případě lze uzavřít, že odměna za úkon právní služby spočívající v nahlížení do spisu nenáleží, neboť studium spisu o celkem 24 stranách je zahrnuto v úkonu právní služby převzetí a přípravy zastoupení a nelze jej srovnávat s prostudováním spisu v trestním řízení při skončení vyšetřování, který je poměrně významným okamžikem trestního řízení. Odměna za prostudování spisu dne 27. 5. 2024 však přiznána byla, neboť se třemi připojenými spisy neměla právní zástupkyně možnost se seznámit jinak a vzhledem k jejich obsáhlosti studium spisového materiálu trvalo jednu hodinu. Soud tento úkon právní služby shledal účelným a potřebným pro argumentaci žalované, a proto považuje přiznání odměny za studium spisu dne 27. 5. 2024 přiměřené.

42. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 22 400 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení