6 C 120/2019-106

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] 2. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] 3. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] všichni žalovaní bytem [adresa] o zaplacení částky 10 590 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 10 590 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, která byla doručena zdejšímu soudu dne 4. 6. 2019, domáhá po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 10 590 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za žalovanými užívané nemovité věci v rozsahu 50 % podílu, a to rodinného domu [adresa] v obci [obec] na pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec], jejichž spoluvlastníkem (v rozsahu id. ) byl v předmětnou dobu žalobce, a to za období od 1. 4. 2019 do 31. 5. 2019.

2. Uplatněný nárok žalobce založil na tvrzení a právní argumentaci, že se dne [datum] stal vlastníkem ideální pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec], jehož součástí je rodinný dům [adresa] v obci [obec] (dále též„ nemovitost“,„ nemovitá věc“,„ pozemek“ nebo„ rodinný dům“), přičemž poté dalšími spoluvlastníky nemovitosti byli žalovaní 1. a 2., každý v rozsahu id. vzhledem k celku. Žalobce po nabytí spoluvlastnického podílu„ informoval všechny žalované doporučeným dopisem dne 21. 5. 2018. Žalovaní nekomunikují, na písemné i telefonické výzvy a upozornění nereagují, rozhodnutí o prodeji neakceptují a naopak pokračují v neplacení alikvotní části za užívání nemovitosti dál zde od dubna 2019 až doposud. Tímto skutkem se všichni žalovaní dopouští neoprávněného obohacování, což je meritem této žaloby. Alikvotní část za užívání 50 % podílu na předmětné nemovitosti činí 4 000 Kč měsíčně. Na podporu tohoto tvrzení uvádí žalobce, že má v bezprostředním okolí nemovitosti [adresa] další dvě nemovitosti, a to v [obec] a [obec], kde za každý dům platí zde žijící nájemci měsíčně 8 000 Kč holého nájmu. Ke dni podání žaloby žalovaní dluží žalobci jen na neoprávněném obohacování 4 000 Kč x 2 měsíčně = 8 000 Kč“ 3. Dále žalobce v žalobě vylíčil, že„ dne [datum] zaplatil platbu pojistku na celý dům u [anonymizována dvě slova] [číslo] ve výši 2 633 Kč a další platba byla uhrazena [datum] na další období ve výši 2 547 Kč a jelikož vlastní dosud jen 50 % nemovitosti, je povinností spoluvlastníků 50 % z těchto plateb refundovat. Ke dni podání žaloby žalovaní dluží žalobci na neuhrazeném plnění za pojistné (2 633 + 2 547) /: 2 = 2 592 Kč.

4. Ke dni podání žaloby žalovaní dluží žalobci celkem 8 000 Kč + 2 590 Kč = 10 590 Kč“ Žalobce před podáním žaloby zaslal každému žalovanému zvlášť předžalobní výzvu ke splnění předmětné platební povinnosti.

5. Žalovaní v písemném vyjádření vyslovili nesouhlas s podanou žalobou s tím, že vyčkají do pravomocného skončení předmětného incidenčního řízení vedeného u [název soudu].

6. Soud v této věci učinil následující (dílčí) skutková zjištění:

7. Zdejší soud usnesením ze dne 5. 11. 2019, č. j. 6 C 120/2019-37, přerušil řízení v této věci do pravomocného skončení řízení vedeného u [název soudu] vedeného pod sp. zn. [spisová značka], v němž probíhá incidenční spor, ve kterém se žalovaná [anonymizováno] domáhá určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a insolvenčním správcem žalované [anonymizováno] dne 18. 5. 2018, a jejímž předmětem je převod spoluvlastnického podílu id. na předmětné nemovitosti na žalobce.

8. Dále zdejší soud usnesením ze dne 22. 4. 2021, č. j. 6 C 120/2019-80, přerušil řízení v této věci do pravomocného skončení řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], když zjistil, že v rámci insolvenčního řízení žalované [anonymizováno]) probíhá incidenční spor pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém se žalovaná [anonymizováno]. domáhá určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 16. 8. 2019 uzavřené mezi žalobcem a insolvenčním správcem žalované [anonymizováno].

9. Usnesením ze dne 25. 2. 2022, č. j. 6 C 120/2019-93, zdejší soud rozhodl o tom, že v řízení, které bylo přerušeno shora uvedenými usneseními zdejšího soudu, se pokračuje, neboť předmětná incidenční řízení vedená u [název soudu] byla pravomocně skončena.

10. Pokud jde o první incidenční řízení sp. zn. [spisová značka], [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (č. j. [číslo jednací]), usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ([insolvenční spisová značka]), kterým bylo (v právní věci nynější žalované [anonymizováno] a žalovaných [anonymizováno] [jméno] [příjmení], insolvenční správkyně a žalovaného [anonymizováno] [celé jméno žalobce]) řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy a zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (pro zpětvzetí žaloby) zastaveno, potvrdil.

11. Výsledkem druhého incidenčního řízení bylo, že (v právní věci žalobkyně [celé jméno žalované] – nynější žalované [anonymizováno] a žalovaného – nynějšího žalobce v této právní věci) [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (č. j. [číslo jednací]), odvoláním napadený rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (kterým bylo určeno, že kupní smlouva uzavřená dne 16. 8. 2019 mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako insolvenčním správcem dlužnice [celé jméno žalované] – nynější žalované [anonymizováno] a kupujícím [celé jméno žalobce] – nynějším žalobce, jejímž předmětem byl převod spoluvlastnického podílu uvedené [celé jméno žalované] v rozsahu id. pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], jehož součástí je stavba [adresa] v obci [obec]), v meritu věci změnil tak, že předmětnou určovací žalobu zamítl.

12. Z výpisu z katastru nemovitostí ve vztahu k listu vlastnictví [číslo] pro obec a k. ú. [obec], vedeného u [stát. instituce], [stát. instituce], soud zjistil, že v období od 1. 4. 2019 do 31. 5. 2019 byl předmětný pozemek (jehož součástí byl shora již označený rodinný dům, za jehož užívání v rozsahu odpovídajícím spoluvlastnickému podílu žalobce je touto žalobou po žalovaných požadováno plnění z titulu bezdůvodného obohacení za předmětné období) v podílovém spoluvlastnictví žalobce v rozsahu id. a žalovaných 1. a 2. u každého z nich v rozsahu id. (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 48-50).

13. Spoluvlastnický podíl v rozsahu id. na nemovitosti žalobce nabyl od žalované [anonymizováno], resp. od insolvenční správkyně žalované [anonymizováno] na základě kupní smlouvy ze dne 18. 5. 2018 s právními účinky zápisu ke dni 21. 5. 2018 (zjištěno z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] ze dne [datum] na č. l. 18).

14. Žalobce posléze svůj spoluvlastnický podíl v rozsahu id. k předmětnému pozemku převedl kupní smlouvou ze dne 23. 7. 2021 (s právními účinky zápisu k okamžiku: [datum], [anonymizováno] [údaj o čase] hod.) na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 100).

15. Dne 25. 8. 2018 žalobce jako pojistník uzavřel s [právnická osoba] jako pojistitelem pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění rodinného domu [adresa] v [obec], s pojistnou částkou hlavní stavby celkem ve výši 1 899 700 Kč, se sjednáním pojištění ve variantě Standard za ve smlouvě dále specifikovaných pojistných nebezpečí, a to s celkovým ročním pojistným za pojištěné stavby ve výši 2 862 Kč (zjištěno z cit. pojistné smlouvy na č. l. 14-15).

16. Z částečných kopií bankovních výpisů účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] na jméno [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] soud zjistil, že za žalobce byly ve prospěch účtu [právnická osoba] provedeny dvě platby pojistného, a to dne 25. 5. 2018 ve výši 2 633 Kč, a dále dne 20. 5. 2019 ve výši 2 547 Kč (zjištěno z cit. výpisů na č. l. 16 a 16 verte).

17. Je nesporné, že žalovaní do nabytí spoluvlastnického podílu žalobcem v rozsahu (původně jeho) id. k předmětnému pozemku, jehož součástí je rodinný dům [adresa] v [obec], užívali uvedenou nemovitou věc na základě konkludentní dohody, neboť zde všichni tři měli společné bydliště a bydlením v uvedeném domě, dle jimi po celá léta respektovaného rozsahu užívání, realizovali jednu ze svých základních životních potřeb (bydlení).

18. Žalovaní nebyli žalobcem informováni o jeho záměru rozhodnout o tom, že jsou povinni žalobci hradit alikvotní část (z výše jinak obvyklého nájemného v daném místě a čase) za užívání předmětného rodinného domu, a do té doby existující a žalobci realizované (respektované) konkludentní dohody o spoluužívání rodinného domu, resp. předmětného pozemku, jehož součástí je předmětný dům, nebylo nikým zasahováno. Žalovaní pouze od žalobce obdrželi několik předžalobních výzev o jejich (žalobcem tvrzené) povinnosti platit mu alikvotní část peněžitého plnění za užívání předmětného domu poté, co se žalobce stal spoluvlastníkem předmětného pozemku. Obdobně žalovaní nebyli žalobcem osloveni ohledně dosažení dohody o pojištění nemovitosti a od žalobce pouze obdrželi výzvu k úhradě alikvotní části tohoto pojistného za předmětné období.

19. Žalobce před podáním žaloby dopisem ze dne 7. 5. 2019 vyzval žalované, aby mu uhradili nyní žalovanou částku, přičemž mezi účastníky je nesporné, že tato předžalobní výzva byla žalovaným doručena.

20. Je rovněž nesporné, že žalovaní vytýkali žalobci, že:„ jako majitel se měl osobně dostavit, představit se a předložit své návrhy a vyměřit si tuto polovinu, což neudělal“ (viz např. vyjádření žalovaného 1. k žalobě na č. l. 22-23), čímž žalovaní nepochybně mínili, že žalobce má možnost předmětný rodinný dům s žalovanými spoluužívat.

21. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

22. V rodinném domě [adresa] v [obec] do 21. 5. 2018 (den, kdy žalobce nabyl spoluvlastnické právo k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], jehož součástí je dům [adresa] v [obec], resp. právní účinky zápisu dle převodní smlouvy – nabývacího titulu pro žalobce nastaly dne 21. 5. 2018), kdy se žalobce stal spoluvlastníkem tohoto domu, resp. pozemku, jehož součástí byl tento rodinný dům, a to v rozsahu id. , bydleli dle předchozí konkludentní dohody o hospodaření této nemovité věci společně žalovaní, do 21. 5. 2018 při spoluvlastnické participaci – žalovaný 1. v rozsahu id. , žalovaná 2. v rozsahu id. a žalovaná 3. v rozsahu id. . Žalobce poté vyzval žalované ke společné a nerozdílné úhradě alikvotní části (v rozsahu 50 %) za užívání nemovitosti žalovanými (v rozsahu obvyklého nájemného) za měsíce duben 2019 a květen 2019 ve výši 8 000 Kč, a dále k úhradě alikvotní části (opět v rozsahu 50 %) žalobcem zaplaceného ročního pojistného nemovitosti za roky 2018 a 2019, a to v celkové výši 2 590 Kč, celkem tedy k zaplacení částky 10 590, aniž by předtím mezi předmětnými spoluvlastníky došlo k rozhodnutí o hospodaření s touto nemovitostí, případně v této záležitosti rozhodl soud. Žalovaní žalobcem požadovanou celkovou částku žalobci neuhradili. Žalovaný vytkli žalobci, že se s nimi před podáním žaloby nesetkal a nedohodl na spoluužívání předmětné nemovité věci.

23. Žaloba není důvodná.

24. Podle § 1115 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále již„ o. z.“) osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

25. Podle § 1117 o. z. každý ze spoluvlastníků má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

26. Podle § 1126 odst. 1 o. z. každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci. podle druhého odstavce téhož par. při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů.

27. Podle § 1128 odst. 1 o. z. o běžné správě společné věci rozhodující spoluvlastníci většinou hlasů.

28. Podle § 1128 odst. 2 o. z. rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni bylo vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel.

29. Podle § 1128 odst. 3 není-li návrh podle odstavce 2 podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědoměn, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl.

30. Podle § 1130 o. z. přehlasovaný spoluvlastník, jemuž rozhodnutí hrozí těžkou újmou, zejména neúměrným omezením v užívání společné věci nebo vznikem povinnosti zřejmě nepoměrné k hodnotě jeho podílu, může soudu navrhnout, aby toto rozhodnutí zrušil. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně.

31. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2288/2017, vyložil a odůvodnil právní názor, že dosavadní judikaturu týkající se hospodaření spoluvlastníků se společnou věcí lze v zásadě použít i po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku (o. z.).

32. Již za účinnosti předchozího civilního kodexu (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění) Nejvyšší soud zaujímal právní názor, že pojem„ hospodaření se společnou věcí“ ve smyslu § 139 odst. 2 věty první zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále již„ obč. zák.“) zahrnuje i užívání společné věci jejími spoluvlastníky (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 1999, sp. zn. 22 Cdo 2528/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 31/2000).

33. Z povahy podílového spoluvlastnictví současně vyplývá, že dohoda je primárním způsobem řešení záležitostí spoluvlastníků. Dohoda podílových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí byla v judikatuře (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4347/2007) chápána jako bezformální právní úkon a nemusela být písemná ani tehdy, týkala-li se nemovité věci. Mohla být uzavřena ústně nebo konkludentně, podíloví spoluvlastníci ji mohli uzavřít na dobu určitou nebo neurčitou, přičemž byli svými projevy vázáni, nedošlo-li ke změně poměrů nebo nebyla-li dohoda nahrazena novou dohodou všech spoluvlastníků (k tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4455/2008).

34. Z komentáře literatury (např. publikované v ASPI k § 1128 o. z.) se podává, že správa společné věci přísluší všem spoluvlastníkům společně, stejně jako její držba a užívání, přičemž je každý omezen stejným právem ostatních. Předpokládá se, že rozhodnutí budou přijímat všichni spoluvlastníci společně, k čemuž je ovšem nutné, aby se všem dostala informace o tom, co se chystá, resp. že má být nebo je třeba rozhodovat. Zásadně jen za předpokladu, že se každý ze spoluvlastníků o rozhodování dozvěděl, lze po každém z nich žádat, aby přijatá rozhodnutí akceptoval. Při hlasování o společné věci je možné, že většiny nebude dosaženo a spoluvlastníci shodu nenaleznou. Pak je třeba se obrátit se svou věcí na soud – žalobní právo náleží každému ze spoluvlastníků.

35. Posledně uvedený názor má oporu i v judikatuře Nejvyššího soudu, který např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2792/2016, vyložil a odůvodnil právní názor, že žalobu, aby soud rozhodl o neshodě o změně dříve uzavřené dohody o správě společné věci (o hospodaření se společnou věcí), je třeba posoudit podle § 1139 o. z. Jinak řečeno, pro případ, kdy se při rozhodování záležitosti týkající se společné věci nedosáhne potřebné většiny hlasů, dává zákon kterémukoliv ze spoluvlastníků právo navrhnout, aby rozhodl soud, aniž by toto právo jakkoli dále podmiňoval (srov. § [číslo] [anonymizováno] 1 a § 1139 odst. 2 o. z.).

36. V daném případě rezonují dvě zásadní hmotněprávní okolnosti.

37. Zaprvé žalobce zcela pomíjí, že ohledně užívání předmětného rodinného domu byla mezi původními spoluvlastníky – žalovanými – uzavřena konkludentní dohoda o jejich společném užívání domu, která jimi byla respektována.

38. Zadruhé žalobce se posléze (jak již shora bylo vyloženo) stal nikoliv majoritním spoluvlastníkem, nýbrž spoluvlastníkem v rozsahu id. uvedené nemovitosti, a chtěl-li revidovat do té doby účinnou a realizovanou konkludentní dohodu mezi dosavadními spoluvlastníky, tj. nechtěl-li dům spoluužívat, nýbrž požadoval-li, aby ostatní spoluvlastníci – tj. žalovaní 1. a 2. jemu platili za užívání domu alikvotní (ve vztahu k jeho spoluvlastnickému podílu) částku představující v podstatě výši obvyklého nájemného v daném místě a čase, měl předně tyto spoluvlastníky o tomto svém záměru, tj. o jeho záměru rozhodnout o užívání rodinného domu, informovat a za tím účelem pak vyvolat hlasování, resp. pokusit se mezi spoluvlastníky dosáhnout dohody. Variabilita možných řešení přitom jistěže nemusela být zredukována toliko na otázku placení úhrady za nadužívání domu ostatními žalovanými, ale kupř. ze strany žalovaných mohla být směřována třeba i k návrhu na spoluužívání domu žalobcem (což žalovaní vlastně žalobci navrhli – viz vyjádření na č. l. 22), resp. na dosažení dohody o spoluužívání tohoto domu tím kterým spoluvlastníkem, nezávisle na tom, zda některý z nich bude a jak takové spoluužívání domu fakticky realizovat, tj. v situaci, bylo-li by dohodnuto, kterou část domu je oprávněn užívat žalobce a které zbylé části zase pak žalovaní 1. a 2. Nebylo-li by při takovém hlasování spoluvlastníků dosaženo rozhodnutí o spoluužívání domu, pak by přicházela v úvahu i varianta soudního uplatnění nároku dotčeným spoluvlastníkem.

39. K takovému řešení (v žádné z úvahu přicházejících variant) však v posuzovaném případě ani dojít nemohlo, neboť k rozhodnutí v této záležitosti vůbec nedošlo, jelikož žalobce zjevně (a nutno dodat, že podle názoru soudu nesprávně) předpokládal, že okamžikem, kdy se stal vlastníkem spoluvlastnického podílu v rozsahu id. na předmětné nemovitosti, mu„ automaticky“ – bez dalšího vznikl nárok vůči ostatním spoluvlastníkům či vůči bývalé spoluvlastnici – žalované 3., která i po převodu spoluvlastnického podílu na žalobce v domě bydlela, a to na úhradu za užívání tohoto domu žalovanými.

40. V této souvislosti soud – v návaznosti na již shora uvedenou rozhodovací praxi - poukazuje na další judikaturu Nejvyššího soudu, který např. v rozsudku ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4201/2017, vyložil, že původní dohoda o užívání společné věci může být nahrazena rozhodnutím většiny spoluvlastníků počítanou podle velikosti jejich podílů; z tohoto rozhodnutí tedy plyne, že„ nový“ většinový spoluvlastník bez dalšího nemůže se domáhat po minoritním spoluvlastníkovi vydání bezdůvodného obohacení, pakliže ten doposud užíval nemovitou věc z titulu dříve uzavřené (byť konkludentní) dohody, která nebyla nahrazena pozdější dohodou či rozhodnutím většinového spoluvlastníka, kdy za takové rozhodnutí je třeba považovat zcela jednoznačné, určité a srozumitelné právní jednání, z něhož je zřejmá vůle většinového spoluvlastníka, že ruší, případně s jakou účinností dosavadní dohodu právního předchůdce většinového spoluvlastníka s menšinovým spoluvlastníkem.

41. Interpretováno z posledně zreferovaného judikátu do poměrů této věci možno uvést, že jestliže„ bez dalšího“ majoritní spoluvlastník nemohl po minoritním spoluvlastníku či minoritních spoluvlastnících požadovat vydání bezdůvodného obohacení za jimi spoluužívanou nemovitou věc, tím spíše takový postup – s přihlédnutím k již shora vyložené právní úpravě – není možný v případě„ nového“ spoluvlastníka, který vlastní podíl pouze v rozsahu id. a z povahy věci tedy ostatní spoluvlastníky (jejichž podíly v součtu činí celkem druhou id. nemovitosti) nemohl„ přehlasovat“, a ještě zřetelněji takový důsledek nemohl nastat při absenci rozhodování o této záležitosti, jež se týká hospodaření, resp. běžné správy společné věci.

42. Vyjádřeno ještě jinak: žalobce coby„ nový“ spoluvlastník (v rozsahu id. ) domu měl informovat ostatní spoluvlastníky (tj. žalované 1. a 2.) o rozhodování týkající dalšího užívání domu s tím, aby bylo spoluvlastníky rozhodnuto o tom, že spoluvlastníci 1. a 2., a dále žalovaná 3., která v domě měla rovněž bydlet, budou žalobci měsíčně přispívat (tou kterou peněžitou částkou) za nadužívání domu, který žalobce coby spoluvlastník neužívá, a žalovaná 3. hradit žalobci příslušné předmětné plnění z titulu (zřejmě) nájemného. K takovému rozhodování ovšem v tomto případě vůbec nedošlo, přičemž žalovaní 1. a 2. při tehdejším spoluužívání domu vycházeli zjevně z jimi dosažené (konkludentní) dohody uzavřené původně též s bývalou spoluvlastnicí – žalovanou 3., která následným rozhodnutím spoluvlastníků (již při spoluvlastnické participaci žalobce) nebyla zrušena, resp. změněna v dohodu jiného obsahu. Popsaný stav ovšem neznamená, že by v tu dobu žalovaní 1. a 2. užívali dům bez právního důvodu, přičemž žalovaná 3., bývalá spoluvlastnice domu, do jejichž práv vstoupil žalobce, dům sice užívala, avšak ohledně jejího užívání mezi spoluvlastníky neproběhlo další rozhodnutí, resp. předchozí konkludentní dohoda mezi spoluvlastníky stran společného užívání nemovité věci nebyla změněna či zrušena.

43. Nejednalo se ovšem o případ, že by stávající spoluvlastníci – žalovaní 1. a 2. až po nabytí spoluvlastnického podílu (v rozsahu id. ) žalobcem k uvedené nemovité věci umožnili (případně některý z nich) bez souhlasu žalobce (dalšího spoluvlastníka) spoluužívání společné věci žalované 3. coby již třetí osobě, aniž by zde bylo platné rozhodnutí spoluvlastníků přijaté podle principu majorizace či rozhodnutí soudu ve smyslu § 139 odst. 2 obč. zák. (k tomu srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011), v kterémžto případě by bylo lze požadovat vydání bezdůvodného obohacení, avšak nikoliv (přímo) po žalované 3., nýbrž po žalovaných 1. a 2., resp. po některém z nich, který by žalované 3) umožnil spoluužívání předmětného rodinného domu.

44. Z vyložených důvodů proto soud nemohl přisvědčit žalobní konstrukci o tom, že žalovaní se na úkor žalobce způsobem popsaným v žalobě bezdůvodně obohatili v části týkající žalobcem tvrzeného nadužívání předmětného domu.

45. Pokud jde o další žalobní požadavek žalobce, tj. aby žalovaní jemu zaplatili alikvotní část pojistného, které žalobce vynaložil na pojištění nemovité věci, pak ani v tomto případě soud žalobě nemohl přisvědčit, a to z následujících důvodů.

46. Podle § 1136 písm. b) o. z. spoluvlastník, který vynaložil na společnou věc náklad v zájmu ostatních spoluvlastníků bez jejich vyrozumění a souhlasu, může požadovat náhradu nutných nákladů, jednalo-li se o náklad, který bylo třeba vynaložit na záchranu věci. Oproti předchozí úpravě (vycházející z institutu bezdůvodného obohacení)„ nový“ občanský zákoník v takovém případě nestanoví nárok spoluvlastníka, který na společnou věc vynaložil předmětný náklad, coby nárok na vydání bezdůvodného obohacení, nýbrž zakotvuje takový nárok přímo v cit. paragrafu.

47. Je nepochybné, že pojištění nemovité věci je prostředkem k jejímu zajištění pro případ pojistné události v tom směru, že umožňuje sanovat negativní důsledky různých pojistných událostí, jež se vztahují k pojištěné nemovité věci; proto z tohoto pohledu spoluvlastníkem vynaložený náklad na pojištění nemovité věci, lze považovat – obecně vzato – za náklad nutný. V tomto kontextu je však zapotřebí dále posoudit, zda takto vynaložený náklad spoluvlastníkem je současně nutným nákladem vynaloženým na společnou věc, který zakládá nárok vůči ostatním spoluvlastníkům ve smyslu § 1136 písm. b) o. z.

48. Soud na tuto položenou otázku dospěl k negativní odpovědi.

49. Z úřední činnosti soudu, ale i z veřejně dostupných údajů (pojistných podmínek relevantních pojišťovacích subjektů, které jsou veřejnosti přístupné např. prostřednictvím internetového náhledu) je známo, že i sám spoluvlastník může za podmínek dle § 2758 o. z. a násl. pojistit pouze svůj spoluvlastnický podíl na nemovité věci, což znamená, že v případě pojistné události spoluvlastník, který si takto s příslušnou pojišťovnou sjednal pojištění, by měl v případě pojistné události nárok (pouze on sám) na vyplacení pojistného, a to v rozsahu jeho spoluvlastnického podílu, avšak za podmínky, nedošlo k podpojištění za podmínek definovaných v § 2854 o. z.

50. Znamená to tedy, že (pro vyložení dané problematiky zestručněno) v případě, že nemovitá věc je ve spoluvlastnictví např. dvou spoluvlastníků s podílem v rozsahu id. , jejíž (pojistná) hodnota činí např. 4 miliony Kč, přičemž mezi spoluvlastníky nedojde k dohodě o pojištění této nemovitosti, pak spoluvlastník, který má zájem na pojištění v rozsahu svého spoluvlastnického podílu (tj. v rozsahu id. , tedy 50 %) může uzavřít s příslušnou pojišťovnou pojistnou smlouvu, avšak pro dosažení případného pojistného ve výši 2 milionů Kč (odhlédnuto zde od příp. spoluúčasti a dalších sjednaných podmínek) v případě pojistné události představující úplné zničení pojištěného rodinného domu (v pojistné hodnotě 4 milionů Kč) musí jako pojistnou hodnotu domu uvést právě částku 4 miliony Kč. Za takto sjednaného pojištění by v případě např. úplného zničení rodinného domu předmětná pojišťovna vyplatila (v případě sjednaného pojištění domu pouze jedním spoluvlastníkem) pojistné plnění pouze pojistníkovi – spoluvlastníku v rozsahu jeho spoluvlastnického podílu (id. ), tj. pojistné ve výši 2 miliony Kč, přičemž druhému spoluvlastníkovi by nárok na pojistné plnění nevznikl. Pokud by však pojistník – spoluvlastník hradil pojistné na základě podpojištění nemovité věci (tj. např. platil pojistné z pojistné hodnoty domu ve výši pouze 2 miliony Kč), snížilo by se ve smyslu § 2854 o. z. pojistné plnění ve stejném poměru, v jakém je výše pojistní částky ke skutečné výši pojistné hodnoty pojištěného majetku, ledaže by v pojistné smlouvě bylo ujednáno, že pojistné plnění sníženo nebude.

51. Z vyloženého vyplývá, že i sám spoluvlastník si může pouze pro svůj (výhradně) spoluvlastnický podíl zajistit pojištění nemovité věci, aniž by v případě pojistné události ostatním spoluvlastníkům vznikl nárok rovněž na vyplacení pojistného. Z toho pak tedy plyne, že takto spoluvlastníkem uhrazené pojistné nelze ve smyslu § 1136 písm. b) o. z. považovat za nezbytně vynaložený náklad na záchranu nemovité věci. Odtud tedy plyne závěr soudu, že ani v této části nebylo možné podané žalobě vyhovět.

52. Nutno ještě zdůraznit, že o jinou situaci by se jednalo tehdy, pakliže by o pojištění nemovité věci bylo rozhodnuto na základě principu majorizace, resp. s důsledky většinového rozhodnutí spoluvlastníků, což však nedoléhá na tento případ, kdy žalobce jednak v předmětnou dobu byl spoluvlastníkem v rozsahu id. , a kromě toho ohledně této otázky mezi spoluvlastníky rozhodováno ani nebylo.

53. Jelikož byla žaloba zamítnuta, žalovaní, kteří v tomto řízení dosáhli plného procesního úspěchu, by měli právo na náhradu nákladů řízení. Poněvadž z obsahu spisu se nepodává, že by jim nějaké (účelně vynaložené) náklady v řízení vznikly, soud dle § 142 odst. 1 (a contr.) o. s. ř. rozhodl výrokem II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení