6 C 121/2025 - 56

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 38.850,40 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a s úrokem ve výši 28,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], vůči žalovanému domáhal zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím, představovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem 28 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

2. K návrhu uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [Anonymizováno]., a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému možnost čerpat účelový i bezúčelový úvěr až do výše limitu [částka], bezhotovostně na účet obchodníka na koupi sjednaného zboží (účelová část), resp. zbývající část k průběžnému neúčelovému čerpání. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal hradit právnímu předchůdci žalobce pravidelné minimální měsíční platby vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdce žalobce úvěr v souladu se smlouvou zesplatnil ke dni [datum]. Žalovaný celkově na úvěr čerpal částku ve výši [částka], právnímu předchůdci žalobce zaplatil celkem částku ve výši [částka], žalobci neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [Anonymizováno] jako věřitel, a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému částečně účelový a částečně bezúčelový revolvingový úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše [částka], s prvním čerpáním ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku s úrokem ve výši 12,07 % ročně, a to minimálními měsíčními platbami splatnými každý kalendářní měsíc 15. den v měsíci.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, ze sedmi oznámení o odchozí platbě od [právnická osoba]. ze dne [datum], z přehledu transakcí, z přehledu obratů ze dne [datum], z doplnění žalobního návrhu, ze sdělení [právnická osoba]. a ze sdělení [právnická osoba]. bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila celkem [částka] a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobci činily celkem částku [částka].

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], z přílohy č. [hodnota] k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba]. z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena žalobci, žalovaný byl o této skutečnosti informován, a že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. V odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, jaké konkrétní informace o příjmech a výdajích žalovaného právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti získal a na základě čeho byly tyto údaje ověřeny, a aby k prokázání těchto tvrzení současně označil důkazy, žalobce soudu podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], sdělil, že pro posouzení výše svých příjmů žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobce výpis z bankovního účtu z [Anonymizováno]. Z informací a dokladů od žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrný měsíční příjem činí [částka]. Z výpisu z bankovního účtu je rovněž ověřeno, že byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. Ohledně výdajů žalovaného bylo zjištěno, že tyto činí celkem [částka] a zahrnují mj. i splátky půjčky a výživné. Na bydlení měsíčně vynaložil částku [právnická osoba] Kč, což je částka odpovídající regionu [adresa] za nájem, resp. spolunájem. Nashromážděné informace o finanční situaci žalovaného, zaznamenané v úvodu Smlouvy a dále v dokumentu Zpráva o posouzení úvěruschopnosti, a předložené doklady žalovaného byly ze strany právního předchůdce žalobce zanalyzovány a verifikovány, mj. i na základě vyžádaných informací z veřejných registrů (zejména SOLUS, CRIF, ISIR), a posouzeny. Dále je kalkulováno i životní minimum platné v době poskytnutí úvěru ve výši [částka], stanovené zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu jako částka dostatečná pro nezbytné výdaje za obživu a osobní potřeby žalovaného. Tak bylo zjištěno, že žalovaný měl celkem měsíčně cca [částka] disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek pro splácení požadovaného úvěru s předpokládanou splátkou [částka] měsíčně, přičemž vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení a v úvěrových registrech není veden jako dlužník se špatnou platební morálkou. Na základě takto provedeného posouzení dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota] shora soud zjistil, že je zde uvedeno, že čistý hlavní příjem žalovaného činí [částka] měsíčně, jeho jiný pravidelný příjem není uveden, splátky úvěrů žalovaného činí [částka] měsíčně, jeho nájemné/hypotéka činí [částka], jiné závazky žalovaného nejsou uvedeny.

11. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti na jméno žalovaného soud zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba]. při posuzování úvěruschopnosti ověřil totožnost žalovaného z občanského průkazu, dále prověřil žalovaného v registrech SOLUS a CRIF, a v insolvenčním rejstříku. Jako jediný příjem žalovaného je zde uveden čistý hlavní příjem ve výši [částka] měsíčně (mzda/plat). Jako výdaje žalovaného jsou uvedeny náklady na bydlení – nájemné ve výši [právnická osoba] Kč měsíčně, hypotéka/leasing ve výši [částka] měsíčně, splátky úvěrů ve výši [částka] měsíčně, jiné závazky (např. výživné apod.) ve výši [částka] měsíčně. Dále je zde uvedeno, že údaje o příjmech a výdajích žalovaného byly ověřeny z příslušných databází a registrů (bez bližšího upřesnění). Byl zjištěn rozdíl příjmů a výdajů ve výši [částka], úvěrová splátka ve výši [částka] měsíčně, po provedené analýze byl žalovaný ke dni žádosti o úvěr shledán úvěruschopným.

12. Z výpisu z účtu, vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba]., za období [datum] - [datum] soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil -[částka], konečný zůstatek činil -[částka], celkem přišlo +[částka], celkem odešlo -[částka], sjednaná výše kontokorentu na účtu činila [částka]. Dne [datum] byla na účet připsána příchozí úhrada ve výši [částka] od plátce [Anonymizováno].

13. Žádné další doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

14. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů, jimiž bylo odstoupení od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu z [datum], a sazebník – [Anonymizováno], nezjistil soud žádné nové skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.

15. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.), jako spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

18. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

19. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

21. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

22. Podle § 104 z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

23. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

29. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru shora. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání této smlouvy jeho právní předchůdce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal platný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Žalobce soudu nepředložil (kromě výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba]. za období [Anonymizováno] a zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného shora) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, tedy ani nedoložil všechny jím uváděné dokumenty (ověření totožnosti žalovaného z občanského průkazu a ověření závazků žalovaného v registrech SOLUS, IS a CRIF), resp. jím výše uváděné dokumenty řádně nekonkretizoval, resp. údaje z nich zjištěné nesdělil. Výpovědní hodnota skutečností (tvrzeně) zjištěných na základě předloženého občanského průkazu žalovaného a údajně provedených luster v registrech SOLUS, IS a CRIF ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dle názoru soudu navíc i sama o sobě velmi omezená (zápis v úvěrových registrech a v insolvenčním rejstříku, resp. jeho absence – schopnost splácet úvěr nevyvrací, ale ani nepotvrzují) až nicotná (průkaz totožnosti, resp. jeho platnost – o schopnosti žalovaného splácet úvěr nevypovídá nic). Navíc vzhledem ke skutečnosti, že údaje zjištěné z registrů a databází shora nebyly soudu nijak doloženy a ani sděleny, a žalobce tak sice soudu sdělil postup svého právního předchůdce při ověřování úvěruschopnosti žalovaného, avšak nesdělil výsledky, resp. takto zjištěné údaje a skutečnosti, z nichž vycházel, ani tyto nedoložil nebo neoznačil příslušnými důkazy, z nichž by je mohl soud zjistit, je tak jeho tvrzení o řádném posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr provedené na základě těchto listin nepřezkoumatelné. Ohledně příjmů žalovaného soud ze smlouvy o úvěru, zprávy o posouzení úvěruschopnosti, výpisu z účtu žalovaného a doplnění žaloby shora zjistil, že tyto měly plynout výlučně z pracovního poměru žalovaného u společnosti [právnická osoba]. ve výši [částka] měsíčně (smlouva, posouzení a doplnění shora), doloženého údajně výpisem z účtu shora, dle něhož však připsaná platba od tohoto plátce činila částku ve výši [částka] (aniž by z výpisu bylo patrné, že se jedná o vyplácenou mzdu žalovaného). Ze strany žalobce ani jeho právního předchůdce nebyl tento rozpor (značný rozdíl výše příjmu) ani neurčitost (důvod platby) nijak reflektován. Údaje o příjmu žalovaného se tak soudu jeví jako nepřesné (částky uvedené ve smlouvě, posouzení a doplnění shora nekorelují s částkou vyplývající z výpisu z účtu žalovaného shora) a neurčité, resp. nedostatečně doložené (nelze ztotožnit údaj o platbě od plátce [Anonymizováno]. ve výši [částka] shora s výší mzdy žalovaného), a tudíž nevěrohodné, nepřezkoumatelné, a proto s velmi sníženou vypovídací hodnotou, obzvláště pak ve spojení s charakterem údajů o výdajové stránce žalovaného, jak je popsáno níže.

30. Ohledně výdajů žalovaného byly jako jeho jediné měsíční výdaje uvedeny ve smlouvě o úvěru a ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti shora splátky úvěrů ve výši [částka] a nájemné/hypotéka ve výši [částka], resp. náklady na bydlení – nájemné ve výši [právnická osoba] Kč a hypotéka/leasing ve výši [částka]. Žádné jiné výdaje žalovaného nebyly v těchto listinách uvedeny, žalobce v této souvislosti ve svém doplnění žaloby dále operoval s částkou životního minima ve výši [částka], po jejímž připočtení k nákladům na bydlení a splátkám úvěrů dospěl k částce nákladů žalovaného ve výši [částka], a po odpočtu takto vypočtených výdajů žalovaného od jeho příjmu ve výši [částka] k částce disponibilních finančních prostředků žalovaného ve výši [částka] měsíčně. Tato částka však nekoreluje s disponibilní částkou (příjmy – výdaje) žalovaného uvedenou v posouzení úvěruschopnosti shora ve výši [částka], tedy s částkou, s níž operoval při posuzování úvěruschopnosti žalovaného v době poskytování úvěru žalobcův právní předchůdce (který tak vůbec nezohledňoval částku životního minima shora, a přesto přitom dospěl k závěru o úvěruschopnosti žalovaného). Navíc tato částka už vůbec nekoreluje s údajem o měsíčních výdajích žalovaného, vyplývajících z jediného právnímu předchůdci žalobce předloženého dokumentu – výpisu z účtu žalovaného za měsíc duben 2020, dle něhož celková odchozí částka z tohoto účtu (a tedy výdaje žalovaného, měl-li tento účet sloužit k ověření výdajové stránky žalovaného) činila [částka], tedy více než trojnásobek (resp. dvaapůlnásobek) částky výdajů žalovaného, tvrzených žalobcem, resp. jeho právním nástupcem. Údaje o výdajích žalovaného jsou tak rovněž neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu jen účelově, resp. pro forma uváděné. Z předložených listin nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec nějak ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného (kromě tvrzeného ověření z bankovního účtu žalovaného, který je však v rozporu se „zjištěnými“, resp. tvrzenými údaji shora). Tyto údaje jsou dle názoru soudu navíc v rozporu s běžnou realitou (kterou lze předpokládat i v případě žalovaného), když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje než výdaje ve výši uváděné v doplnění žaloby žalobcem, resp. (a především) ve výši uvedené v posouzení úvěruschopnosti, provedeném jeho právním předchůdcem (namátkou doprava do místa zaměstnání, strava, oblečení apod.). Údaje o výdajích žalovaného jsou tak dle názoru soudu neúplné, skutečný stav nepostihující, a soudu se jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako očividně účelové a postrádající elementární výpovědní hodnotu. Rovněž skutečnost, že žalobci bylo známo, že žalovaný již závazky z půjček, popř. úvěrů má (a to v poměrně značné výši [částka] měsíčně), je skutečností, která přisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce měl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se právní předchůdce žalobce v případě obou smluv dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně. K tomuto závěru přitom bylo možné dospět již na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Lze tak uzavřít, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje výše uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

31. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku [částka]. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil [částka], proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši [částka] žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

32. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (poplatky, smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení