6 C 125/2023 - 252

Rubrum

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Anonymizováno] - [Jméno žalované], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o nahrazení projevu vůle žalované při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků takto:

Výrok

I. Žaloba o nahrazení projevu vůle žalované při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 3. 5. 2023 domáhá nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. [Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], vše v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] (dále také „předmětné pozemky“). Uvádí, že je oprávněnou osobou dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), jehož restituční nárok nebyl dosud zcela vypořádán. Žalovaná postupovala při vypořádání restitučního nároku liknavě a svévolně, neboť restituční řízení jako celek trvá více než 20 let. Liknavost žalované žalobce spatřuje rovněž v nesprávném ocenění výše jeho restitučního nároku, kdy žalovaná trvala na ocenění odňatých pozemků jako nestavebních, ačkoli pozemky měly být oceněny jako stavební. Ke správnému ocenění žalovaná nepřistoupila ani přes aktivní snahu žalobce o přecenění spočívající v podávání žádostí o přecenění. Veřejných nabídek se žalobce opakovaně účastnil, avšak byl neúspěšný, a to i s ohledem na nesprávné ocenění výše restitučního nároku. Zůstatek nevypořádaného restitučního nároku žalobce činí v současné době částku 31 584 Kč. Žalovaná je vlastníkem pozemků parc. č. [Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], vše v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] Jedná se o pozemky zemědělsky obhospodařovatelné, na které jsou poskytovány zemědělské dotace za jejich zemědělské užívání a jsou tedy převoditelné. Užívání pozemků v zimním období coby sjezdařský tratí nevylučuje samo o sobě jejich vydání oprávněným osobám. K dotčení pozemků stavbou lyžařského vleku a sjezdařskou tratí v dalším odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022, sp.zn. 28 Cdo 2939/2022. Převoditelnost nevylučuje ani skutečnost, že předmětné pozemky jsou pronajímány třetím osobám.

2. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Uvádí, že všechny žalobcem požadované pozemky jsou součástí lyžařského areálu [Anonymizováno]. Vede přes ně lyžařská sjezdová trať, resp. jsou zastavěny stavbou lyžařského vleku. Pozemky proto nelze vydat z důvodu existence zákonné překážky uvedené v § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o SPÚ“), popř. z důvodu existence judikaturou dovozených překážek vydání, konkrétně proto, že pozemky jsou součástí nedělitelného funkčního celku - lyžařského areálu. Namítá, že pozemky nelze plnohodnotně hospodářsky využívat. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] [Anonymizováno], je na základě nájemní smlouvy č. 170N06/12 ze dne 27. 9. 2007 pronajat občanskému sdružení [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČO [IČO]. Pozemky parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] [Anonymizováno], jsou propachtovány na základě pachtovní smlouvy č. 1N16/12 ze dne 29. 2. 2016 ve znění pozdějších dodatků [právnická osoba]., se [adresa], IČO [IČO]. Podle žalované v případě rozdrobení vlastnických práv k jednotlivým pozemkům tvořících součást lyžařského areálu nemusí dojít mezi jednotlivými vlastníky ke shodě, v důsledku čehož může být ohrožena funkčnost lyžařského areálu, a tedy lyžování jako celku v dané oblasti. Dále žalovaná poukazuje na skutečnost, že pozemky parc. č. [Anonymizováno]4 a parc. č. [Anonymizováno]/1 v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] jsou předmětem dříve zahájeného řízení vedeného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 6 C 184/2022 a namítá, že nelze ze zákona převádět zemědělské pozemky, které jsou zastavěné stavbami dopravní infrastruktury, přičemž lyžařské vleky jsou považovány za stavby dopravní infrastruktury, se kterými funkčně souvisí lyžařské tratě.

3. Na základě shodných tvrzení účastníků měl soud za zjištěné následující skutečnosti. Celková hodnota restitučního nároku žalobce činí 2 659 579 Kč. Restituční nárok žalobce byl dosud uspokojen v částce 2 627 994,86 Kč. Aktuální zůstatek restitučního nároku žalobce činí 31 584,14 Kč. Cena pozemku parc. č. 351/2 nacházejícího se v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] zjištěná podle cenového předpisu činí 5 060 Kčs. Cena pozemku parc. č. [Anonymizováno] nacházejícího se v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] zjištěná podle cenového předpisu činí 14 053 Kčs. Cena pozemku parc. č. [Anonymizováno] nacházejícího se v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] zjištěná podle cenového předpisu činí 4 510 Kčs.

4. Z usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 14. 4. 2009, č. j. 24 D 852/2008-60, Nd 245/2008, soud zjistil, že žalobce je dědicem zůstavitele [adresa], r. č. [RČ], který nabyl mimo jiné nárok vůči České republice na bezplatné poskytnutí do vlastnictví jiných pozemků z vlastnictví státu za pozemky, které nelze vydat podle zákona o půdě nebo na náhradu podle tohoto zákona, vzniklý na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha ze dne 31. 3. 2005, č. j. PÚ 1841/92, v právní moci 9. 4. 2005, v ceně 94 767,20 Kč.

5. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha ze dne 31. 3. 2005, č. j. PÚ 1841/92, v právní moci 9. 4. 2005, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 3. 2012, č. j. 35 C 233/2005-299, a ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2013, č. j. 24 Co 211/2012-349, soud zjistil, že oprávněné osoby ve smyslu § 4 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona o půdě [jméno FO], r. č. [RČ], [jméno FO], r. č. [RČ] a [tituly před jménem] [jméno FO], r. č. [RČ], nejsou vlastníky nemovitostí evidovaných v pozemkové knize jako parc. č. [hodnota] závodiště o výměře 6970 m, parc. č. [hodnota] role o výměře 5 746 m2, parc. č. [hodnota] role o výměře 12 073 m, parc. č. [hodnota] role o výměře 2 143 m, parc. č. [hodnota] role o výměře 3 891 m a parc. č. [hodnota] role o výměře 1 719 m, všechny v katastrálním území [adresa]. Z odůvodnění rozhodnutí se mimo jiné podává, že výše specifikované pozemky byly účastníkům řízení odňaty před rokem 1989 protiprávně (§ 6 odst. 1 písm. n), r) zákona o půdě). Vydání pozemků však bránily zákonné překážky uvedené v § 11 odst. 1 písm. c), písm. e) zákona o půdě. Oprávněným osobám proto náleží právo na náhradu podle § 11a, § 16 zákona o půdě.

6. Z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu, ze dne 14. 11. 2014, č. j. PÚ 1841/92/1, v právní moci 7. 1. 2015, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 5. 12. 2014, č. j. PÚ 1841/92/1-opr., v právní moci 7. 1. 2015, soud zjistil, že oprávněné osoby ve smyslu § 4 odst. 1, odst. 2 písm. c) ve spojení s § 4 odst. 4 zákona o půdě [jméno FO], r. č. [RČ], [tituly před jménem] [jméno FO], r. č. [RČ], a dědici oprávněného [adresa], r. č. [RČ], mimo jiné také žalobce [Jméno žalobce], nejsou vlastníky nemovitostí evidovaných v pozemkové knize jako parc. č. [hodnota], pastvina o výměře 222 m, část parc. č. [hodnota] o výměře 163 m, parc. č. [hodnota], role o výměře 1565 m, všechny v katastrálním území [adresa], respektive [adresa]. Pozemky nebyly ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě vydány. Z odůvodnění rozhodnutí se mimo jiné podává, že výše specifikované pozemky byly účastníkům řízení odňaty před rokem 1989 protiprávně (§ 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě). Vydání pozemků však bránily zákonné překážky uvedené v § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Oprávněným osobám proto náleží právo na náhradu podle § 11a, § 16 zákona o půdě.

7. Z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu, ze dne 6. 1. 2015, č. j. PÚ 1841/92/3, v právní moci 11. 2. 2015, soud zjistil, že oprávněné osoby ve smyslu § 4 odst. 1, odst. 2 písm. c) ve spojení s § 4 odst. 4 zákona o půdě [jméno FO], r. č. [RČ], [tituly před jménem] [jméno FO], r. č. [RČ], a dědici oprávněného [adresa], r. č. [RČ], mimo jiné také žalobce [Jméno žalobce], nejsou vlastníky nemovitostí evidovaných v pozemkové knize jako část parc. č. [hodnota], jiné o výměře 386 m, parc. č. [hodnota] zahrada o výměře 183 m, část parc. č. [hodnota], jiné o výměře 50 m, část parc. č. [hodnota], role o výměře 616 m, část parc. č. [hodnota], role o výměře 141 m, část parc. č. [hodnota], role o výměře 242 m, všechny v katastrálním území [adresa]. Pozemky proto nebyly ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě vydány. Z odůvodnění rozhodnutí se mimo jiné podává, že výše specifikované pozemky byly účastníkům řízení odňaty před rokem 1989 protiprávně (§ 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě). Vydání pozemků však bránily zákonné překážky uvedené v § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Oprávněným osobám proto náleží právo na náhradu podle § 11a, § 16 zákona o půdě.

8. Ze žádosti oprávněné osoby/právního nástupce o převod zemědělského pozemku podle ustanovení § 11a zákona o půdě ze dne 6. 10. 2015, soud zjistil, že žalobce podal dne 6. 10. 2015 žádost o převod pozemku parc. č. [Anonymizováno] nacházejícího se v katastrálním území [adresa].

9. Ze žádosti oprávněné osoby/právního nástupce o převod zemědělského pozemku podle ustanovení § 11a zákona o půdě ze dne 19. 10. 2016, soud zjistil, že žalobce podal dne 19. 10. 2016 žádost o převod pozemku parc. č. [hodnota] nacházejícího se v katastrálním území [adresa]. Z odůvodnění žádosti dále bylo zjištěno, že žalobce podal žádost v dobré víře, že skutečná hodnota jeho restitučního nároku je dostačující k převodu pozemku do jeho vlastnictví dle § 11a zákona o půdě. Žalobce nesouhlasil s oceněním jeho restitučního nároku ze strany Státního pozemkového úřadu, neboť nebylo zajištěno řádné ocenění restitučního nároku znaleckým posudkem. Podle žalobce byl takový postup v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.

10. Ze žádosti oprávněné osoby/právního nástupce o převod zemědělského pozemku podle ustanovení § 11a zákona o půdě ze dne 22. 3. 2017, soud zjistil, že žalobce podal žádost o převod pozemku parc. č. [Anonymizováno] nacházejícího se v katastrálním území [adresa]. Z odůvodnění žádosti dále bylo zjištěno, že žalobce podal žádost v dobré víře, že skutečná hodnota jeho restitučního nároku je dostačující k převodu pozemku do jeho vlastnictví dle § 11a zákona o půdě. Uvedené doložil znaleckým posudkem č. 2126/2/2017 ze dne 11. 1. 2017 a dopisem ze dne 21. 3. 2017 ve věci přecenění výše restitučního nároku. Žalobce nesouhlasil s oceněním jeho restitučního nároku ze strany Státního pozemkového úřadu, neboť nebylo zajištěno řádné ocenění restitučního nároku znaleckým posudkem. Podle žalobce byl takový postup v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Hodnota restitučního nároku žalobce činila dle přiloženého znaleckého posudku 2 746 051 Kč.

11. Ze žádosti oprávněné osoby/právního nástupce o převod zemědělského pozemku podle ustanovení § 11a zákona o půdě ze dne 22. 3. 2017, soud zjistil, že žalobce podal žádost o převod pozemku parc. č. [Anonymizováno] nacházejícího se v katastrálním území [adresa]. Z odůvodnění žádosti dále bylo zjištěno, že žalobce podal žádost v dobré víře, že skutečná hodnota jeho restitučního nároku je dostačující k převodu pozemku do jeho vlastnictví dle § 11a zákona o půdě. Uvedené doložil znaleckým posudkem č. 2126/2/2017 ze dne 11. 1. 2017 a dopisem ze dne 21. 3. 2017 ve věci přecenění výše restitučního nároku. Žalobce nesouhlasil s oceněním jeho restitučního nároku ze strany Státního pozemkového úřadu, neboť nebylo zajištěno řádné ocenění restitučního nároku znaleckým posudkem. Podle žalobce byl takový postup v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Hodnota restitučního nároku činila dle přiloženého znaleckého posudku 2 746 051 Kč.

12. Ze žádosti oprávněné osoby/právního nástupce o převod zemědělského pozemku podle ustanovení § 11a zákona o půdě ze dne 26. 9. 2017, soud zjistil, že žalobce podal žádost o převod pozemku parc. č. [hodnota] nacházejícího se v katastrálním území [adresa]. Z odůvodnění žádosti dále bylo zjištěno, že žalobce podal žádost v dobré víře, že skutečná hodnota jeho restitučního nároku je dostačující k převodu pozemku do jeho vlastnictví dle § 11a zákona o půdě. Uvedené doložil znaleckým posudkem č. 2126/2/2017 ze dne 11. 1. 2017 a rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 7. 8. 2017, č. j. 3 C 53/2017-545. Žalobce nesouhlasil s oceněním jeho restitučního nároku ze strany Státního pozemkového úřadu, neboť nebylo zajištěno řádné ocenění restitučního nároku znaleckým posudkem. Podle žalobce byl takový postup v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Hodnota restitučního nároku činila dle přiloženého znaleckého posudku 2 746 051 Kč.

13. Ze žádosti oprávněné osoby/právního nástupce o převod zemědělského pozemku podle ustanovení § 11a zákona o půdě ze dne 22. 6. 2018, soud zjistil, že žalobce podal dne 22. 6. 2018 žádost o převod pozemků KN [Anonymizováno] a [Anonymizováno] nacházejících se v katastrálním území [adresa] a pozemku KN [Anonymizováno] nacházejícího se v katastrálním území [adresa]. Z odůvodnění žádosti je dále patrno, že žalobce nesouhlasil s oceněním jeho restitučního nároku ze strany Státního pozemkového úřadu. Uvedl, že hodnota restitučního nároku činí 2 627 667 Kč, přičemž odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 17 Co 200/2017, v němž soud uzavřel, že odňaté pozemky měly být oceněny jako stavební.

14. Ze znaleckého posudku č. 2463/50/2018 (dodatku č. 2 ke znaleckému posudku č. 2126/2/2017) ze dne 2. 3. 2018 vypracovaného společností [právnická osoba]., znalecký ústav v oboru ekonomika, soud zjistil, že cena pozemků parc. č. [hodnota] závodiště o výměře 6970 m, parc. č. [hodnota] role o výměře 12 073 m, parc. č. [hodnota] role o výměře 2 143 m, parc. č. [hodnota] role o výměře 3 891 m a parc. č. [hodnota] role o výměře 1 719 m, parc. č. [hodnota], pastvina o výměře 222 m, část parc. č. [hodnota] o výměře 163 m, parc. č. [hodnota], role o výměře 1565 m, část parc. č. [hodnota], jiné o výměře 386 m, parc. č. [hodnota] zahrada o výměře 183 m, část parc. č. [hodnota], jiné o výměře 50 m, část parc. č. [hodnota], role o výměře 616 m, část parc. č. [hodnota], role o výměře 141 m, část parc. č. [hodnota], role o výměře 242 m, všechny v katastrálním území [adresa], respektive [adresa], činí 8 375 354 Kč. Na žalobce z této částky připadá 2 659 579 Kč. Z posudku dále plyne, že pozemky parc. č. [hodnota] závodiště o výměře 6970 m, parc. č. [hodnota] role o výměře 12 073 m, parc. č. [hodnota] role o výměře 2 143 m, parc. č. [hodnota] role o výměře 3 891 m a parc. č. [hodnota] role o výměře 1 719 m, parc. č. [hodnota], pastvina o výměře 222 m, část parc. č. [hodnota] o výměře 163 m, parc. č. [hodnota], role o výměře 1565 m, byly oceněny jako stavební.

15. Z listiny označené jako „informace o pozemku“, soud zjistil, že pozemek parc. č. [Anonymizováno]/1, v katastrálním území [adresa] nad Nisou, je evidován jako ostatní plocha, způsob využití neplodná půda. Jedná se o rozsáhlé chráněné území, na němž je zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy. Jako vlastník pozemku je evidována Česká republika. Právem hospodařit s pozemkem disponuje Státní pozemkový úřad.

16. Z listiny označené jako „Nájemní smlouva č. 170N06/12, soud zjistil, že [právnická osoba], IČO [IČO], jako pronajímatel a občanské sdružení [právnická osoba], IČO [IČO], jako nájemce podepsali dne 27. 9. 2006 nájemní smlouvu, jejímž předmětem je mimo jiné pronájem pozemku parc. č. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa] nad Nisou (Čl. 1 listiny). Účelem nájmu je dle Čl. II listiny sekání trávy a provozování lyžařského vleku. Nájem byl sjednán od 1. 10. 2006 na dobu neurčitou (Čl. IV listiny).

17. Z listiny označené jako „informace o pozemku“, soud zjistil, že pozemek parc. č. 421/4, v katastrálním území [adresa] nad Nisou, je evidován jako trvalý travní porost. Jedná se o rozsáhlé chráněné území a součást zemědělského půdního fondu. Jako vlastník pozemku je evidována Česká republika. Právem hospodařit s pozemkem disponuje Státní pozemkový úřad.

18. Z listiny označené jako „informace o pozemku“, soud zjistil, že pozemek parc. č. 351/2, v katastrálním území [adresa] nad Nisou, je evidován jako trvalý travní porost. Jedná se o rozsáhlé chráněné území a součást zemědělského půdního fondu. Jako vlastník pozemku je evidována Česká republika. Právem hospodařit s pozemkem disponuje [Jméno žalované].

19. Z listiny označené jako „Pachtovní smlouva č. 1N16/12“ soud zjistil, že Česká republika – [Jméno žalované], IČO [IČO], jako propachtovatel a [právnická osoba]., IČO [IČO], jako pachtýř podepsaly dne 29. 2. 2016 pachtovní smlouvu, jejímž předmětem jsou od 15. 8. 2018 mimo jiné pozemky parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] (viz Dodatek č. 2 k pachtovní smlouvě č. 1N16/12 ze dne 15. 8. 2018). Účelem pachtu je provozování zemědělské činnosti – sekání trávy, provozování lyžařského vleku + zabezpečení ochrany přírody (viz Čl. II listiny). Pacht byl ve vztahu k předmětným pozemkům sjednán ode dne 15. 8. 2018 na dobu neurčitou (Čl. IV listiny ve spojení s dodatkem č. 2). Podle Čl. VII listiny si strany ujednaly, že v případě převodu na třetí osobu platí ustanovení § 2221 a § 2222 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“).

20. Z mapy lyžařského areálu (č. l. 155), ve spojení s katastrální mapou a místním šetřením ze dne 30. 5. 2024, bylo zjištěno, že pozemky parc. č. [Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], vše v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] jsou součástí lyžařského areálu [adresa]. Přes všechny pozemky vede lyžařský vlek – kotva Weber. Pozemky parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]4 jsou zcela součástí modré lyžařské tratě Weber B. V případě pozemku parc. č. [Anonymizováno] se jedná o horní část tratě. V případě pozemku parc. č. [Anonymizováno] se jedná o dojezdovou část modré lyžařské tratě Weber B k nástupu na vlek – kotvu Weber. Modrá sjezdová trať Weber B vede částečně také přes pozemek parc. č. 436/1. Pozemek parc. č. 436/1 bezprostředně sousedí s pozemky parc. č. 351/2 a parc. č. 421/4.

21. Místním šetřením ze dne 30. 5. 2024 bylo dále zjištěno, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] je zarostlý travním porostem. Přes pozemek vede lyžařský vlek – kotva Weber. Sloup či jiná konstrukce lyžařského vleku, která by byla pevně spojena s pozemkem, se zde nenachází. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] je zarostlý travním porostem. Pozemkem prochází stavba lyžařského vleku. S pozemkem je pevným základem spojena konstrukce sloupů lyžařského vleku. Jedná se o horní část modré lyžařské tratě Weber B. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] je zarostlý travním porostem. Pozemkem prochází stavba lyžařského vleku. S pozemkem je pevným základem spojena konstrukce sloupu lyžařského vleku. Jedná se o dojezdovou část modré lyžařské tratě Weber B k nástupu na vlek – kotvu Weber.

22. Skutečnost, že přes pozemky vede sjezdová trať, je prokázána také zprávou obce [adresa] ze dne 31. 5. 2018, jež je součástí znaleckého posudku č. 1217 – 159/2018 znalce [tituly před jménem] [právnická osoba] ze dne 22. 8. 2018, a dále zpráva Magistrátu města Jablonec nad Nisou, odboru stavebního a životního prostředí, stavebního úřadu, ze dne 22. 5. 2018, jež je součástí téhož znaleckého posudku.

23. Z ortofotomapy bylo zjištěno, že pozemky parc. č. 351/2 a 421/4 jsou zcela zarostlé travním porostem. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] je travním porostem zarostlý částečně.

24. Z dalších provedených důkazů nezjistil soud ničeho podstatného pro rozhodnutí. Jde-li o listiny označené jako „Žádost vlastníka (spoluvlastníka) stavby o úplatný převod zemědělského pozemku nebo jeho oddělenou část v podobě parcely podle § 10 odst. 3 písm. a), b), a § 10 odst. 4, odst. 5 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o SPÚ“)“ ze dne 12. 10. 2016 a přílohy k nim připojené, dané listiny se netýkají pozemků parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/1 a parc. č. [Anonymizováno]/2, vše v katastrálním území [adresa] nad[Anonymizováno][Anonymizováno]. Nejedná se proto o důkazy související s předmětem řízení, a tedy potřebné pro rozhodnutí ve věci. Určitý podpůrný význam pro právní posouzení věci (viz dále) může mít toliko „Osvědčení Stavebního úřadu v Jablonci nad Nisou“ ze dne 5. 10. 2016, podle něhož lyžařský vlek Tatrapoma H 60 a VL 500 je stavbou, jež je spojena se zemí pevným základem. Zásadní význam pro rozhodnutí nemá ani reportáž z pořadu „Reportéři ČT“ týkající se případného spekulativního prodeje pozemků získaných jakožto náhrada za protiprávně odňaté pozemky před rokem 1989. Ačkoli se jedná o reportáž z investigativního pořadu média veřejné služby, nelze toliko na základě televizní reportáže dospět bez dalšího k závěru o spekulativních převodech tzv. náhradních pozemků. Pro takový závěr by mohla být televizní reportáž toliko důkazem podpůrným, nikoli však jediným. Soud zdůrazňuje, že v případě soukromoprávních jednání se presumuje poctivost a dobrá víra (§ 7 o.z.). Nadto v posuzovaném případě nelze pominout, že tzv. restituční nároky slouží k nápravě majetkových křivd, jichž se na oprávněných osobách, či jejich předchůdcích, dopustil komunistický režim prostřednictvím státního aparátu před rokem 1989, jenž se vykazoval absencí respektu k základním lidským právům a svobodám. I s ohledem na charakter nároku oprávněných osob tedy nelze než uzavřít, že případný závěr o zneužití tzv. restitučních nároků by bylo možné učinit jen v případech zcela výjimečných, v nichž by byla nade vši pochybnost prokázána snaha o zneužití práva (§ 8 o.z.).

25. Jde-li o hodnocení provedených důkazů, soud vycházel primárně z listinných důkazů. Pravost ani správnost listin nebyla účastníky sporována. Jedná se o objektivní důkazy, které spolu vzájemně korespondují a nejsou v rozporu. S obsahem listinných důkazů vztahujících se k pozemkům parc. č. [Anonymizováno]/4, parc. č. [Anonymizováno]/1 a parc. č. [Anonymizováno]/2, vše v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] korespondují také výsledky místního šetření ze dne 30. 5. 2024.

26. Soud měl za prokázaný následující skutkový stav věci. Žalobce je dědicem [adresa], r. č. [RČ]. Z tohoto titulu na něj přešel nárok vůči České republice na bezplatné poskytnutí náhradních pozemků z vlastnictví státu za pozemky, které nelze vydat podle zákona o půdě. Žalobce se celkem šestkrát v letech 2015 – 2018 účastnil veřejných nabídek, v nichž se domáhal vydání náhradních pozemků za pozemky, které byly jeho právnímu předchůdci protiprávně odňaty před rokem 1989, a které jsou podrobně specifikovány v rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha ze dne 31. 3. 2005, č. j. PÚ 1841/92, v právní moci 9. 4. 2005, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 3. 2012, č. j. 35 C 233/2005-299, a ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2013, č. j. 24 Co 211/2012-349, a dále v rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu, ze dne 14. 11. 2014, č. j. PÚ 1841/92/1, v právní moci 7. 1. 2015, a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu, ze dne 6. 1. 2015, č. j. PÚ 1841/92/3, v právní moci 11. 2. 2015. Prostřednictvím veřejných nabídek však nebyl nárok žalobce uspokojen, a to mimo jiné z důvodu nesprávného ocenění tohoto nároku ze strany žalované. Výši restitučního nároku žalobce opakovaně sporoval, poukazoval na její nesprávné stanovení zejména v tom ohledu, že část pozemků měla být oceněna jako stavební, a za účelem správného ocenění nároku také nechal zpracovat vlastní znalecký posudek. Ani přesto však nebyl restituční nárok žalobce dosud zcela uspokojen. Aktuální zůstatek restitučního nároku žalobce činí 31 584,14 Kč.

27. Ve vztahu k pozemku parc. č. 351/2 nacházejícímu se v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Pozemek je evidován jako trvalý travní porost. Jako vlastník pozemku je evidována Česká republika. Právem hospodařit s pozemkem disponuje Státní pozemkový úřad. Pozemek je předmětem pachtu. Celý pozemek je součástí lyžařského areálu [adresa], konkrétně horní části modré sjezdové lyžařské tratě Weber B. Pozemkem prochází stavba lyžařského vleku, tzv. kotvy, přičemž s pozemkem je pevným základem spojena konstrukce sloupů lyžařského vleku. Obvyklá cena pozemku činí 5 060 Kčs.

28. Ve vztahu k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/4 nacházejícímu se v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Pozemek je evidován jako trvalý travní porost. Jako vlastník pozemku je evidována Česká republika. Právem hospodařit s pozemkem disponuje Státní pozemkový úřad. Pozemek je předmětem pachtu. Celý pozemek je součástí lyžařského areálu [adresa], konkrétně dojezdové části modré sjezdové lyžařské tratě Weber B sloužící mimo jiné k nástupu na vlek – kotvu Weber. Pozemkem prochází stavba lyžařského vleku, tzv. kotvy, přičemž s pozemkem je pevným základem spojena konstrukce sloupu lyžařského vleku. Obvyklá cena pozemku činí 14 053 Kčs.

29. Ve vztahu k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/1 nacházejícímu se v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] soud dospěl k následujícím závěrům. Pozemek je evidován jako ostatní plocha. Jako vlastník pozemku je evidována Česká republika. Právem hospodařit s pozemkem disponuje Státní pozemkový úřad. Pozemek je předmětem nájmu. Část pozemku je součástí modré sjezdové lyžařské tratě Weber B. Přes pozemek vede lyžařský vlek – kotva Weber. Sloup či jiná konstrukce lyžařského vleku, která by byla pevně spojena s pozemkem, se zde nenachází. Pozemek bezprostředně sousedí s pozemky parc. č. 351/2 a parc. č. 421/4. Obvyklá cena pozemku je 4 510 Kčs.

30. Po právní stránce byla věc posouzena následujícím způsobem.

31. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě „oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1“.

32. Podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě „zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí, dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti“.

33. Podle § 4 odst. 4 zákona o půdě „v případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice“.

34. Podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě „oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek“.

35. Podle § 6 odst. 1 písm. n) zákona o půdě „oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku vyvlastnění bez vyplacení náhrady“.

36. Podle § 6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě „oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku politické persekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody“.

37. Podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě „pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení“.

38. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě „oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby“.

39. Podle § 14 odst. 1 zákona o půdě „oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek“.

40. Jde-li obecně o žaloby o nahrazení projevu vůle žalované při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků týkající se restitučních nároků dle zákona o půdě, Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2586/2019, vysvětlil, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu státu (či jeho předchůdce – Pozemkového fondu ČR) při uspokojování nároku oprávněné osoby na převod náhradního pozemku může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo nutné vázat na podmínku zahrnutí pozemku do veřejné nabídky. Takový postup nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující. Uspokojení nároku převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě zejména tehdy, pokud se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv.

41. Ve vztahu k liknavému postupu Nejvyšší soud uzavřel, že za přinejmenším liknavý lze kvalifikovat i takový postup žalované (jejího právního předchůdce), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžuje uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků, nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016) a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017).

42. Žalobce je právním nástupcem zemřelého [adresa], r. č. [RČ], který byl oprávněnou osobou ve smyslu § 4 odst. 1 zákona o půdě. Na žalobce, jakožto závětního dědice, restituční nárok [adresa] přešel ve smyslu § 4 odst. 2 písm. c), odst. 4 zákona o půdě. Žalobce je tedy oprávněnou osobou ve smyslu § 4 odst. 1 zákona o půdě.

43. Žalobce se celkem šestkrát v letech 2015 – 2018 účastnil veřejných nabídek, v nichž se domáhal vydání náhradních pozemků za pozemky, které byly jeho právnímu předchůdci protiprávně odňaty před rokem 1989. Prostřednictvím veřejných nabídek však nebyl nárok žalobce uspokojen, a to mimo jiné z důvodu nesprávného ocenění restitučního nároku ze strany žalované, kdy ta nesprávně odmítala část odňatých pozemků ocenit jako stavební. Za situace, kdy žalovaná od vydání prvního rozhodnutí v roce 2005, tj. od rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha ze dne 31. 3. 2005, č. j. PÚ 1841/92, v právní moci 9. 4. 2005, nebyla i přes aktivní snahu žalobce spočívající mimo jiné v opakovaných žádostech o převod pozemků zahrnutých do veřejných nabídek ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o půdě, schopna nárok žalobce uspokojit, přičemž současně nesprávně stanovila také výši restitučního nároku, nelze než na její postup nahlížet jako na liknavý. V důsledku liknavého postupu žalované se proto žalobce může domáhat uspokojení zbytku restitučního nároku také prostřednictvím žaloby na převod pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého. Ostatně závěr o tom, že postup žalované byl vůči žalobci liknavý, a tomu tak z toho důvodu náleží právo domáhat se uspokojení zbytku restitučního nároku také prostřednictvím žaloby na převod pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého již opakovaně potvrdil také Nejvyšší soud (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS č. 1/2021 jako C 17882, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3093/2015, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS č. 2/2021 jako C 18153).

44. Jde-li o výši restitučního nároku, účastníci učinili nesporným, že zůstatek nároku žalobce činí 31 584,14 Kč. Obvyklá cena pozemků parc. č. [Anonymizováno]/4, parc. č. [Anonymizováno]/1 a parc. č. [Anonymizováno]/2, vše v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] činí 14 053 Kčs, 4 510 Kčs a 5 060 Kčs, tj. celkem 23 623 Kčs. Nepřesahuje tedy zůstatek restitučního nároku žalobce.

45. V posuzovaném případě je spornou otázkou především to, zda jsou pozemky parc. č. 421/4, parc. č. 436/1 a parc. č. 351/2, vše v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] vhodné k převodu na žalobce, a to zejména s ohledem na skutečnost, že jsou součástí lyžařského areálu.

46. Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS č. 1/2021 jako C 17882, vysvětlil, že vhodnými náhradními pozemky se obecně rozumí pozemky, jež by byly, nebýt liknavého postupu žalované, zařaditelné do veřejné nabídky. Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) je nutné hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zákona o SPÚ, či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu. Tato hlediska je přitom nezbytné zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu. Předpoklady pro vydání každého pozemku je třeba posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci.

47. Ve vztahu k posouzení existence tzv. funkční souvislosti pozemků se stavbou, jakožto zákonné překážky vydání ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS č. 1/2021 jako C 17882, uvedl, že je nutno přihlížet k celkovému účelovému propojení dotčených pozemků s ostatními nemovitostmi, tvořícími vzájemně provázaný areál. Zákon o půdě totiž slouží k odčinění pouze některých, nikoli všech, křivd a zároveň stanoví výluky, které vydání původních pozemků brání, přičemž důvodem působení výluk je veřejný zájem, který v konkrétním případě může převážit nad právem na naturální restituci. K otázce funkčního vymezení areálu se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil v rozsudku ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS č. 8/2009 jako C 5563, a současně formuloval i některá interpretační kritéria podstatná pro vydání pozemku, přičemž připomněl, že překážkou bránící při svém naplnění restituci podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě může být právě funkční spojení pozemků se stavbami, které plní určený účel, dále případný zvláštní právní režim, jemuž pozemky podléhají, a jsou tak svázány s přilehlou stavbou či provozem, a konečně přiměřený poměr, či naopak nepoměr výměry pozemků, jež mají být vydány, vůči ostatním pozemkům v areálu. Zmíněná kritéria přitom nemají kumulativní ani taxativní charakter. Jestliže by extenzivní výklad mohl vést k závěru o pouze „volném“ spojení pozemků se stavbou, a tedy k jejich vydání, je třeba zvážit, zda funkce, již pozemky plní v souboru nemovitostí, může být plněna i v redukované míře.

48. Konkrétně ve vztahu k pozemkům, na nichž se nachází sjezdové lyžařské tratě, respektive které tvoří součást lyžařského areálu, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS č. 1/2021 jako C 17882, uzavřel, že okolnost, že pozemky jsou v zimním období užívány jako sjezdová lyžařská trasa, avšak není na nich umístěna žádná stavba či zařízení bránící jejich zemědělskému využití, přičemž jsou k provozování zemědělské výroby i pronajímány, není důvodem pro jejich nevydání. Tento závěr Nejvyšší soud potvrdil také např. v usnesení ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3093/2018, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS č. 2/2021 jako C 18153, usnesení ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5144/2017 uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS č. 1/2020 jako C 17351 a dále v usneseních ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2939/2022, a ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2244/2021, na které odkazuje žalobce. Všechna citovaná rozhodnutí se však týkala pozemků, jež nebyly dotčeny stavbou lyžařského vleku, který může být, v případě, kdy je spojen se zemí pevným základem a současně byl postaven před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tj. před 1. 1. 2014, samostatnou nemovitostí (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 35/2008, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek č. 8/2009 jako C 6642). Jinými slovy řečeno, ve výše citovaných rozhodnutí Nejvyšší soud aproboval vydání pouze těch pozemků, které sloužily výlučně jako část sjezdové tratě, bez toho, aniž by se na nich nacházela zařízení zajišťující řádné fungování lyžařského areálu, tj. lyžařské vleky, či jiná infrastruktura. Z uvedeného proto plyne, že v případě pozemků, které tvoří součást lyžařského areálu je nutné důsledně odlišovat pozemky, na nichž se nachází stavby lyžařské infrastruktury, od pozemků, které slouží toliko jako část lyžařské tratě, zejména její okrajové části. Takový závěr plyne např. také z výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5144/2017, uveřejněného v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS č. 1/2020 jako C 17351, v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že pozemky, které byly zastavěné samotnou stavbou lyžařského vleku a stavbami technického zabezpečení jeho provozu, vydány nebyly.

49. Pozemky parc. č. [Anonymizováno]/2 a parc. č. [Anonymizováno]/4 v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] jsou součástí lyžařského areálu [adresa]. Jsou součástí modré sjezdové lyžařské tratě Weber B a prochází jimi lyžařský vlek – kotva. Na pozemcích parc. č. [Anonymizováno]/2 a parc. č. [Anonymizováno]/4 se nachází rovněž konstrukce sloupů lyžařského vleku – kotvy, která je pevným základem spojena s pozemky. Daný lyžařský vlek je stavbou relativně trvalého charakteru, neboť jej s ohledem na jeho stavebnětechnickou podstatu, tj. prvky silného ukotvení do země, nelze přemístit bez značných nákladů či rizika poškození. Pozemky parc. č. [Anonymizováno]/2 a parc. č. [Anonymizováno]/4 jsou nezbytné k užívání stavby lyžařského vleku a v konečném důsledku tedy také k řádnému provozu lyžařského areálu, neboť stavby lyžařského vleku jsou obecně nedílnou a podstatnou součástí lyžařského areálu, s nímž tvoří jednotný ucelený funkční celek. Lyžařský areál by bez lyžařského vleku de facto nemohl plnit svou funkci. Oba pozemky jsou rovněž zcela součástí modré sjezdové lyžařské tratě Weber B. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/2 tvoří její horní část a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/4 její dolní dojezdovou část, přes kterou vede přístup k nástupu na lyžařský vlek. V případě obou pozemků se jedná o integrální součást lyžařského areálu, bez které nemůže lyžařský areál plnit svou funkci. V případě pozemků parc. č. [Anonymizováno]/2 a parc. č. [Anonymizováno]/4 je tedy dána zákonná překážka bránící jejich vydání ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě.

50. Na uvedený závěr nemá vliv skutečnost, že pozemky mohou být případně v letních měsících užívány k zemědělským účelům. Toto časové omezení užívání pozemků k pastvě či sečení trávy v letních měsících může mít pouze okrajový význam sloužící především k udržování krajiny a k uchování pozemků ve stavu způsobilém k jejich primárnímu sportovnímu využití jakožto lyžařského areálu. Případné pobírání zemědělských dotací přitom není významné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 113/2020, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS č. 3/2022 jako C 19362).

51. Zákonnou překážku ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, jež brání vydání, soud shledal i v případě pozemku parc. č. [Anonymizováno]/1 v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. I tento pozemek je součástí lyžařského areálu [adresa]. Jedná se, obdobně jako v případě pozemků parc. č. [Anonymizováno]/2 a parc. č. [Anonymizováno]/4, o součást modré sjezdové lyžařské tratě Weber B. Pozemkem rovněž prochází lyžařský vlek – kotva Weber. Právě skutečnost, že přes pozemek vede trasa lyžařského vleku, je primárním důvodem pro nevydání pozemku, a to i přesto, že se na pozemku nenachází sloup či jiná konstrukce lyžařského vleku, která by byla pevně spojena s pozemkem. Soud v předchozím odstavci vysvětlil, že lyžařský vlek je nedílnou a podstatnou součástí lyžařského areálu, s nímž tvoří jednotný ucelený funkční celek. Lyžařský areál by bez lyžařského vleku de facto nemohl plnit svou funkci. Jedná se o nedílnou součást infrastruktury lyžařského areálu. Současně, pokud přes pozemek parc. č. [Anonymizováno]/1 vede trať lyžařského vleku, nelze než uzavřít, že pozemek je úzce spjat také s výše uvedenými pozemky parc. č. [Anonymizováno]/2 a parc. č. [Anonymizováno]/4, na nichž jsou umístěny konstrukce lyžařského vleku, a které s pozemkem parc. č. [Anonymizováno]/1 bezprostředně sousedí. S těmito pozemky tedy pozemek parc. č. [Anonymizováno]/1 tvoří nedílný funkční celek. Proto jej nelze, obdobně jako pozemky parc. č. [Anonymizováno]/2 a parc. č. [Anonymizováno]/4, vydat. Stran případného zemědělského využití pozemku a pobírání dotací soud zcela odkazuje na předchozí odstavec.

52. Jelikož pozemky parc. č. [Anonymizováno]/4, parc. č. [Anonymizováno]/1 a parc. č. [Anonymizováno]/2 nacházející se v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] nejsou pozemky vhodnými k vydání žalobci, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

53. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce byl při jednání konaném dne 4. 9. 2024 ve smyslu § 118a odst. 2, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzván k tomu, aby označil jiné vhodné pozemky k uspokojení restitučního nároku, neboť již podle předběžného právního názoru soudu pozemky parc. č. [Anonymizováno]/4, parc. č. [Anonymizováno]/1 a parc. č. [Anonymizováno]/2 nebyly způsobilé k vydání z důvodu zákonné překážky uvedené v § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (k uvedenému viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1152/20, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS jako 185/2020 USn.). Žalobce však i nadále trval na vydání předmětných pozemků. Náhradní pozemky neoznačil.

54. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, podle zásady úspěchu ve věci by tedy měla právo na náhradu nákladů řízení v plné výši (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Soud však v daném případě shledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro které náhradu nákladů řízení žalované nepřiznal.

55. Ústavní soud např. v usnesení ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. IV. ÚS 1521/2023 vysvětlil, že ustanovení § 150 o.s.ř. stanoví výjimku z pravidla, podle něhož náklady řízení hradí druhé straně ten účastník řízení, jenž nebyl ve sporu úspěšný, případně, není-li rozhodováno ve věci samé, ten, kdo takovýto výsledek řízení zavinil. Kdokoli podá žalobu k ochraně svého práva, musí počítat s tím, že v případě neúspěchu bude hradit žalované straně náklady řízení. Tento možný následek má vůči žalobci působit v tom směru, aby předem zvážil, zda jeho žaloba s ohledem na navrhované důkazy má šanci na úspěch. Umožňuje-li uvedené ustanovení zohlednit důvody hodné zvláštního zřetele, tato výjimka má zamezit tomu, aby povinnost hradit náklady řízení, ať již vznikne na straně žalobce nebo na straně žalovaného, nevedla k nespravedlivému či nepřiměřeně tvrdému výsledku řízení. Při jejím použití musejí být posouzeny všechny okolnosti konkrétní věci. Zohledněn musí být také možný dopad přiznání, nebo naopak nepřiznání náhrady nákladů řízení u toho kterého účastníka.

56. V nálezu ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 3246/09, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení jako č. 104/2010 USn., pak Ústavní soud ve vztahu k náhradě nákladů právního zastoupení státu advokátem v občanském soudním řízení uzavřel, že tam, kde k hájení svých zájmů je stát vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž byl advokát, a pokud tak stát přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. Ústavní soud současně vysvětlil, že při aplikaci uvedeného stanoviska je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, neboť si lze představit, že předmětem sporu, jehož účastníkem je Česká republika, může být i právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně se jedná o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. V takových případech lze shledat postup orgánu státní správy, který zvolí pro své zastupování advokáta, který se na danou problematiku např. specializuje, za adekvátní. Nicméně i v těchto případech je třeba při rozhodování o povinnosti k úhradě nákladů specifické okolnosti případu řádně odůvodnit.

57. Žalovaná Česká republika v daném případě jedná prostřednictvím Státního pozemkového úřadu. Státní pozemkový úřad je správním úřadem s celostátní působností, do níž spadají také věci upravené v zákoně o půdě, tedy i oblast restitučních nároků (§ 1 odst. 1, odst. 5 písm. c) zákona o SPÚ ve spojení s preambulí zákona o půdě). Státní pozemkový úřad je tedy specializovaným správním úřadem, u něhož lze v oblasti jeho působnosti, tedy i v oblasti restitučních nároků, předpokládat odpovídající odborné, personální a finanční zajištění tak, aby nemusel pro oblast restitučních nároků využívat externích právních služeb poskytovaných advokáty. Je pravdou, že možnost domáhat se uspokojení restitučních nároků prostřednictvím žaloby na nahrazení projevu vůle byla dovozena až judikatorně. Stále se však jedná o oblast spadající do působnosti zákona o půdě, a tedy Státního pozemkového úřadu. Nelze současně pominout, že možnost domáhat se uspokojení restitučního nároku prostřednictvím žaloby na nahrazení projevu vůle je v současné době již ustálenou a dlouholetou praxí. Nejvyšší soud a také soud Ústavní se již opakovaně vyjádřily de facto ke všem sporným otázkám týkajícím se ať už liknavého postupu žalované, způsobu ocenění náhradních pozemků a také „vhodnosti“ vydání náhradních pozemků. Soudní praxi lze v tomto směru považovat za ustálenou a žalované dobře známou. Vyjma toho, základ restitučního nároku žalobce byl již opakovaně uznán v jiných soudních řízení a aproboval jej také Nejvyšší soud. V kontextu uvedeného není tedy důvodná argumentace žalované, podle které složitost restitučních sporů ve spojení s jejich množstvím zakládá účelnost jejího zastoupení advokátem. Současně nelze klást k tíži žalobce, pokud stát není schopen personálně, ekonomicky či jinak zajistit řádné fungování Státního pozemkového úřadu. Soud tedy uzavírá, že zastoupení žalované advokátem nebylo v daném případě účelné. Proto žalované nepříslušný právo na náhradu nákladů řízení jakožto účastníkovi zastoupenému advokátem (§ 137 odst. 2 o.s.ř.).

58. Soud pak shledal, že žalované nenáleží ani náhrada nákladů řízení jakožto nezastoupenému účastníkovi (§ 151 odst. 3 o.s.ř.). Přitom vycházel zejména z povahy řízení o tzv. restitučních nárocích, kdy tato řízení slouží primárně k nápravě majetkových křivd, jichž se na oprávněných osobách, či jejich právních předchůdcích, dopustil komunistický režim prostřednictvím státního aparátu před rokem 1989, jenž se vykazoval absencí respektu k základním lidským právům a svobodám. V případě žalobce bylo v nyní posuzované věci a také v jiných již pravomocně skončených řízeních uzavřeno, že právní základ restitučního nároku žalobce je důvodný. Žalovaná nebyla schopna po dobu více než 20 let nárok žalobce uspokojit. Postup žalované byl liknavý až svévolný. Neúspěch žalobce v dané věci založila pouze zákonná překážka, která brání vydání náhradních pozemků, neboť ty tvoří integrální součást lyžařského areálu. Ačkoli žalobce trval na vydání předmětných pozemků i přesto, že byl v řízení poučen o předběžném právním názoru soudu o tom, že vydání brání zákonná překážka a v návaznosti na to byl ve smyslu § 118a odst. 2, odst. 3 o.s.ř. vyzván k tomu, aby označil jiné vhodné pozemky, tak podle soudu převažuje v daném případě důvodnost právního základu žaloby, tj. to, že žalobci obecně svědčí právo na vydání náhradních pozemků, nad existencí zákonné překážky bránící vydání, v jejímž důsledku byl žalobce neúspěšný. Byla to totiž právě žalovaná, kdo se vůči žalobci, respektive jeho právnímu předchůdci, v minulosti dopustil majetkových křivd, přičemž ani po roce 1989 nebyla žalovaná schopna v důsledku liknavého až svévolného postupu nárok žalobce plně vypořádat. Proto soud žalované náhradu nákladů řízení podle § 150 o.s.ř. nepřiznal.

Poučení