6 C 128/2020 - 663

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Bartošem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zrušení vyživovací povinnosti, in event. snížení výživného na zletilé dítě takto:

Výrok

I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému se s účinností od 7. 7. 2020 do 31. 3. 2021 snižuje na částku 5 000 Kč měsíčně splatnou do 10 dne v měsíci.

II. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému se s účinností od 1. 4. 2021 zrušuje.

III. Tím se mění rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 25. 5. 2015 č. j. 30 Nc 79/2015-43.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 23 958 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou ve znění její změny, připuštěné soudem usnesením ze dne [datum] č. j. 6 C 128/2020-869, domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému s účinností od 1. 4. 2021 a snížení vyživovací povinnosti na částku 5 000 Kč s účinností od podání žaloby, tj. ([datum]) do [datum]. Tvrdil, že žalovaný byl po rozhodnou dobu sice formálně zapsán ke studiu na různých školách, neplnil ovšem řádně své studijní povinnosti, čímž nebyla naplněna podmínka řádné přípravy studiem na budoucí povolání, a to přinejmenším od [Anonymizováno]. Má tak za to, že jeho vyživovací povinnost vůči žalovanému již netrvala. Dále tvrdil, že v období od [datum], kdy došlo k zahájení řízení na základě původně podané žaloby s návrhem na snížení vyživovací povinnosti, do [datum], sice mohla vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému trvat, nicméně od poslední úpravy výživného stanovené rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 25. 5. 2015 č. j. 30 Nc 79/2015-43 došlo k podstatné změně poměrů na straně žalobce coby povinné osoby spočívající v razantním snížení příjmu ze zaměstnání,[Anonymizováno]v důsledku čehož je žalobce schopen platit na výživném pouze částku 5 000 Kč měsíčně. Pokud jde o placení výživného, tak až do konce října roku 2020 bylo hrazeno dle původního exekučního titulu, za listopad a prosinec roku 2020 platil žalobce žalovanému 410 CHF měsíčně, od ledna 2021 do června 2023 platil 10 000 Kč s tím, že do května 2021 to bylo celých 10 000 Kč přímo žalovanému a od června roku 2021 až do května nebo června roku 2023 to bylo 9 000 Kč přímo žalovanému a 1 000 Kč soudnímu exekutorovi.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal a bránil se tvrzením, že se řádně připravoval na budoucí povolání studiem v akademickém roce 2020/2021, kdy řádně studoval na škole [právnická osoba], kde úspěšně vykonal závěrečnou zkoušku z konverzace a reálií anglicky mluvících zemí a v průběhu studia plnil veškeré své studijní povinnosti. Jde-li o akademický rok 2021/2022, tak i za uvedené období náleží žalovanému výživné, neboť byl studentem [Anonymizováno] fakulty Univerzity [Anonymizováno] a pouze z důvodu finanční náročnosti studium nedokončil. Poté, co byl žalovaný nucen ukončit studium na právnické fakultě, začal v akademickém roce 2022/2023 studovat odbornou školu [Anonymizováno], neboť měl i nadále zájem dosáhnout vyššího vzdělání a mít možnost ucházet se o kvalifikovanější pracovní pozice. Žalovaný však byl opět nucen toto studium po krátké době ukončit, neboť musel začít pracovat, aby měl dostatek finančních prostředků nejen pro sebe, ale rovněž vypomáhat v domácnosti matce, která se dlouhodobě nachází ve špatném zdravotním stavu. Ohledně placení výživného potvrdil toliko, že od listopadu 2020 do května 2021 bylo placeno 10 000 Kč, od června 2021 do května 2023 bylo hrazeno 9 000 Kč měsíčně.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že od listopadu 2020 do května 2021 inkasoval žalovaný na výživném 10 000 Kč, od června 2021 do května 2023 bylo hrazeno 9 000 Kč měsíčně.

4. Z rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 25. 5. 2015 č. j. 30 Nc 79/2015-43 soud zjistil, že poslední vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému činila 2 000 CHF (švýcarských franků) měsíčně, a to počínaje 1. 5. 2015.

5. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum], včetně katalogového listu, soud zjistil, že žalovaný studoval na jmenované škole čtyřleté denní studium, obor [Anonymizováno] od [datum] do [datum], druh studia - střední vzdělání s maturitou, maturitní zkoušku složil žalovaný v řádném podzimním termínu dne [datum], v akademickém roce 2016/17 měl průměrný prospěch 1,15 (prvé pololetí) a 1,92 (druhé pololetí), zameškaných hodin 231 (prvé pololetí) a 283 (druhé pololetí), v akademickém roce 2017/18 měl průměrný prospěch 2,00 (prvé pololetí) a 2,47 ([Anonymizováno] pololetí), zameškaných hodin 307 (prvé pololetí) a 253 (druhé pololetí), z toho neomluvené 4 hodiny, v akademickém roce 2018/19 měl průměrný prospěch 2,00 (prvé pololetí) a 2,40 (druhé pololetí), zameškaných hodin 321 (prvé pololetí), z toho neomluvených 61 hodin, a 129 (druhé pololetí), z toho neomluvených 39 hodin, a v akademickém roce 2019/20 měl průměrný prospěch 2,20 (prvé pololetí) a 3,00 (druhé pololetí), zameškaných hodin 166 (prvé pololetí) a 33 (druhé pololetí), přičemž za prvé pololetí roku 2017/18, prvé pololetí roku 2018/19 a prvé pololetí roku 2019/20 byl nehodnocen; pokud jde o výchovná opatření, byla mu udělena pochvala třídního učitele (r. 2017), napomenutí třídního učitele za nemluvené hodiny (r. 2018), důtka třídního učitele za 43 neomluvených hodin, důtka ředitele školy za 39 neomluvených hodin absence a pozdní omlouvání absence a návrh na 2 z chování za pozdní omlouvání hodin a neomluvené hodiny (r. 2019); absolvoval 42 zkoušek v náhradním termínu a 1 zkoušku v 1. opravném termínu s tím, že posledních 10 zkoušek v náhradním termínu měl „placených“.

6. Ze sdělní [právnická osoba] ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalovaný byl řádně zaregistrován a zapsán k jednoletému pomaturitnímu studiu angličtiny ve školním roce 2020/2021, kdy studium probíhalo téměř celý rok v karanténě (online výuka), přičemž jeho účast na online výuce byla v daném období standardní bez zásadních problémů od září 2020 do března 2021, v dubnu a květnu byla jeho účast minimální, neúčastnil se závěrečného hodnocení a testů, když úspěšně vykonal závěrečnou zkoušku z částí „Konverzace“ a „Reálie anglicky mluvících zemí“, nevykonal zkoušku z části „Gramatika“, přičemž důvod jeho neúčasti na testu není znám; závěrečné Osvědčení o úspěšném absolvování studia angličtiny žalovaný nezískal, školné uhradil na základě 2x opakované výzvy.

7. Ze sdělení Univerzity [Anonymizováno] – [Anonymizováno] fakulta ze dne [datum], včetně doložených příloh týkající se průběhu studia, soud zjistil, že žalovaný byl v době od [datum] do [datum] studentem prezenčního bakalářského studijního programu - Právo ve veřejné správě, studium nebylo přerušeno, přičemž žalovaný za předmětné dva semestry nezískal žádné dosažené kredity z předepsaných 20, vážený průměr tak činil 4,00.

8. Ze sdělení [Anonymizováno] soukromé vyšší odborné školy spol. s.r.o. ze dne [datum] a ze dne [datum], včetně přiložené listiny, soud zjistil, že žalovaný byl studentem uvedené školy denní formy studia ve vzdělávacím oboru [právnická osoba] v období od [datum] do [datum], přičemž během zkouškového období (leden 2023) se žalovaný nedostavil a nesplnil žádné zkoušky za zimní období, na základě čehož mu bylo vzdělávání ukončeno ke dni [datum].

9. Podle ust. § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

10. Podle ust. § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

11. Podle ust. § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

12. Podle ust. § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

13. Podle ust. § 921 odst. 1 o. z. se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

14. Podle ust. § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

15. Ústavní soud ČR sp. zn. II. ÚS 2121/14 ve svém nálezu ze dne 30. 9. 2014 podrobně vyložil, že v případě rozhodování obecných soudů o vyživovací povinnosti je třeba přihlížet i k věku dítěte. Jakkoliv platí, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, je odlišná situace u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje a i podle právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče, a dítěte zletilého, u něhož lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Touto okolností může být i studium zletilého dítěte na střední škole. V tomto případě se však obecné soudy musí pečlivě zabývat konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností tohoto studia. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. Může samozřejmě nastat i případ, kdy toto další studium na studium předchozí přímo navazovat nebude, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte. Nemělo by však určitě jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze „prodlužovala mládí“. V konkrétním případě, kdy se nejedná o navazující studium, je tak třeba vážit, zda skutečně jde o racionální přípravu na budoucí povolání (tzn. např., zda na trhu práce je v daném regionu větší šance uplatnění pro absolventy dané střední školy než pro vyučené osoby); jaké byly důvody, aby zletilé dítě studovalo placenou soukromou střední školu a nikoliv podobně zaměřenou střední školu veřejnou (bezplatnou); zda aktuálně studovaná škola má odpovídající kvalitu (např. z hlediska uplatnění absolventů) a v neposlední řadě i to, zda se tomuto studiu věnuje s dostatečnou péčí, tedy zda nedosahuje nepřiměřeného množství absencí (rozumně vysvětlitelných a doložených) a zda dosažené studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor. Z hlediska úvah o výši výživného je pak namístě pečlivě posoudit rovněž to, jak velké časové nároky klade předmětné studium, tzn. zda např. vylučuje, aby vedle tohoto studia student pracoval alespoň příležitostně formou třeba brigád.

16. V projednávaném případě dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že zákonné podmínky pro trvání vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému splněny po rozhodnou dobu nebyly.

17. Žalobce původně podal žalobu s návrhem na snížení vyživovací povinnosti, když vycházel z předpokladu, že mu vyživovací povinnost svědčí, neboť žalovaný na začátku řízení předložil potvrzení o studiu vystavené [právnická osoba] Soud se proto zabýval tvrzenou změnou poměrů na straně žalobce a za tím účelem opatřil k návrhu strany žalované některé listinné důkazy prostřednictvím dožádání do Švýcarska. Následně v průběhu řízení žalobce v návaznosti na skutková zjištění stran dalšího studia žalovaného opakovaně měnil žalobu, naposledy podáním ze dne [datum], přičemž nově vyjádřil požadavek na zrušení vyživovací povinnosti za dobu od dubna 2021 a za dobu od podání žaloby do března 2021 navrhl snížit vyživovací povinnost na 5 000 Kč měsíčně. Soud neměl důvodu s ohledem na charakter řízení i dosud nezahájené důkazní řízení žalobu nepřipustit, v podrobnostech lze odkázat na usnesení ze dne 3. 10. 2023 č. j. 6 C 128/2020-869.

18. Soud se tedy primárně zabýval tím, zda vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému s účinností od 1. 4. 2021 trvá, přičemž dospěl po důkladném vyhodnocení provedených důkazů (sdělení jednotlivých škol stran průběhu studia žalovaného) v souladu se shora citovaným nálezem Ústavního soudu ČR k jednoznačnému závěru, že žalovaný neplnil své studijní povinnosti řádně, byť byl jako student ke studiu formálně zapsán.

19. Sdělením [právnická osoba] má soud za prokázané, že žalovaný zde studoval od [datum] do [datum], jednalo se o studium prezenční (denní) s dosaženým vzděláním střední s maturitou, obor Mezinárodní managment a evropské právo. Dále má soud za prokázané, že žalovaný zameškal stovky hodin, z toho desítky hodin neměl omluvené, za což byl i kárán v podobě napomenutí třídního učitele, třídní důtky, ředitelské důtky s návrhem na udělení 2 z chování. Desítky zkoušek vykonal až v náhradním termínu, z toho 10 zkoušek podléhalo dodatečné platbě. Za tři pololetí nebyl vůbec hodnocen. I maturitní zkoušku vykonal v náhradním termín s prospěchem „3“.

20. Sdělením [právnická osoba] má soud za prokázané, že žalovaný zde studoval ve školním roce 2020/2021, přičemž se jednalo o jednoleté pomaturitní studium angličtiny (jednoletý jazykový kurz), jehož cílem bylo získání závěrečného Osvědčení o úspěšném absolvování studia angličtiny. Soud má za prokázané, že studium na této škole v daném období probíhalo téměř celý rok v karanténě formou online výuky, účast žalovaného byla v normě do března 2021, následně byla jeho účast minimální. Soud má dále za prokázané, že žalovaný se neúčastnil závěrečného hodnocení a testů, úspěšně vykonal závěrečnou zkoušku pouze z částí „Konverzace“ a „Reálie anglicky mluvících zemí“, nevykonal ovšem zkoušku z části „Gramatika“, z toho důvodu žalovaný nezískal závěrečné osvědčení.

21. Sdělením Univerzity [Anonymizováno] - [Anonymizováno] fakulta má soud za prokázané, že žalovaný byl v době od [datum] do [datum] studentem prezenčního bakalářského studijního programu - [Anonymizováno], žalovaný za předmětné dva semestry z předepsaných 20 kreditů nezískal žádné kredity, průměr známek tak činil 4,00.

22. Konečně sdělením [Anonymizováno] má soud za prokázané, že žalovaný byl zapsán jako student jmenované školy ve formě denní studia ve vzdělávacím oboru „[právnická osoba]“, a to v období od [datum] do [datum], přičemž k prvému zkouškovému období se žalovaný nedostavil a žádné zkoušky za zimní období nevykonal, na základě čehož mu bylo vzdělávání i ukončeno ke dni [datum].

23. Jak je patrné z obsahu předmětných sdělení jednotlivých školských zařízení, které detailně mapují průběh studia žalovaného, nelze než uzavřít, že žalovaný přistupoval k plnění svých studijních povinností na každé ze čtyř škol velice liknavě. [právnická osoba] ([právnická osoba]) studoval žalovaný zpočátku řádně, avšak v druhé polovině studia začal mít výrazné problémy s docházkou, v důsledku čehož zameškal obrovské množství vyučovacích hodin, pročež desítky z nich neměl omluvené. Za tento ledabylý přístup byl i pokárán výchovnými opatřeními. Ač žalovaný nakonec studium úspěšně dokončil absolvováním maturitní zkoušky, nelze přehlédnout, že tak učinil až v náhradním termínu, ostatně jako desítky „prostých“ zkoušek předtím. Soud přihlédl též k faktu, že za některé opakované zkoušky musel platit dodatečnou platbu.

24. Pokud by žalovaný následně v průběhu navazujícího studia jazykového kurzu angličtiny ([právnická osoba]) předchozí nedostatky svým řádným přístupem ke studiu napravil, došlo by tím dle přesvědčení soudu ke stavu, kdy by měl nárok na výživné, neboť v takovém případě by byla splněna jak podmínka řádného studia, tak podmínka oborové provázanosti obou studovaných škol. Nicméně i v rámci studia jazykového kurzu žalovaný nesplnil základní podmínku, totiž získání závěrečného certifikátu (osvědčení), které bylo možno získat pouze po úspěšném absolvování třech závěrečných zkoušek. Jelikož žalovaný se k jedné ze zkoušek bezdůvodně nedostavil, nemohlo mu být osvědčení vydáno, čímž dle názoru soudu byl smysl celého studia zmařen, neboť žalovaný nemohl při získávání zaměstnání prokázat úspěšným dokončením jazykového kurzu předložením předmětného osvědčení a tím získat určitou výhodu při uplatnění na trhu práce.

25. V následujícím akademickém roce byl žalovaný přijat ke studiu na veřejné vysoké škole (Univerzita [Anonymizováno] - [Anonymizováno] fakulta), kde nejenže studium nedokončil, ale ani ho de facto nezapočal, neboť za oba semestry nevykonal jedinou zkoušku (nezískal jediný tzv. kredit). Soud je proto přesvědčen, že žalovaný byl jako student veden na jmenované škole čistě formálně, neboť se ani nepokusil složit jakoukoli postupovou zkoušku, což svědčí o účelovosti jednání žalovaného, který nepochybně již od počátku neměl zájem reálně studium dokončit.

26. Stejný závěr platí i pro poslední soukromou školu ([Anonymizováno]), na které byl žalovaný zjevně také zapsán čistě pro forma, neboť ke zkouškám v zimním období se vůbec nedostavil.

27. Shora uvedená anabáze dle názoru soudu jednoznačně svědčí o liknavém až lhostejném přístupu žalovaného ke zvýšení své odborné kvalifikace za účelem dosažení lepší pracovní pozice na trhu práce, která by mohla být spojena s požadavkem na úspěšné absolvování některé ze škol. Žalovaný po složení maturitní zkoušky studium žádné z dalších škol (2 soukromé, 1 veřejná) nedokončil, u dvou z nich dokonce ani se studiem nezačal. V této souvislosti je třeba v obecné rovině vnímat rozdíl mezi studentem, který plní svou docházkou řádně své studijní povinnosti, k termínům zkoušek se řádně dostavuje, avšak s nepříznivým výsledkem (musí skládat zkoušky v náhradních termínech), a studentem, který se o složení zkoušky ani nepokusí tím, že se k řádnému termínu bez omluvy nedostaví, jak to bylo zjištěno v projednávaném případě.

28. Soud proto nemohl jinak než přijmout závěr, že v takovém případě se žalovaný řádně a soustavně nepřipravoval na své budoucí povolání studiem a že tedy vyživovací povinnost povinného rodiče (žalobce) netrvá, a to nejen v období od dubna 2021 (jak bylo požadováno žalobcem), ale stejný závěr platí i pro období předcházející, tj. pro dobu od 7. 7. 2020 (podání žaloby) do 31. 3. 2021, neboť i v tomto období žalovaný řádně nestudoval.

29. Vzhledem k námitce žalovaného soud na tomto místě zdůrazňuje, že zákonnou podmínkou pro přiznání výživného není pouze dočasné plnění svých studijních povinností, když v období od září 2020 do dubna 2021 se žalovaný účastnil online výuky standardně, nicméně vzhledem k charakteru studované školy, kdy se jednalo o jednoletý jazykový kurz, bylo z pohledu získání vyšší kvalifikace zcela zásadní získat předmětné závěrečné osvědčení, což se nestalo. V této souvislosti zbývá dodat, že žalovaný měl problémy s prospěchem a zejména docházkou již na soukromé střední škole a na tomto svém přístupu žalovaný ničeho v následujících letech nezměnil.

30. Konečně soud musel přihlédnout také k tomu, že žalovaný v průběhu řízení zatajil, že studium jazykového kurzu na [právnická osoba] nedokončil (nezískal potřebné osvědčení), žalobce nikterak neinformoval o této skutečnosti, stejně tak jej neinformoval o tom, že celý další rok 2021/2022 vůbec nestudoval, přesto inkasoval výživné ve výši [částka] měsíčně, jak vyplynulo z nesporných tvrzení účastníků.

31. Soud má s přihlédnutím k shora popsaným skutkovým zjištěním za to, že není naplněn závěr judikovaný Ústavním soudem ČR ohledně řádnosti a smysluplnosti studia, neboť žalovaný vykazoval již od střední školy nedostatky ve studiu i v docházce, kterou ve velkém rozsahu zanedbával, v důsledku čehož byl i opakovaně kárán s návrhem na sníženou známku z chování. Pokud jde o studium jazykového kurzu na [právnická osoba], tak ze sdělení jmenovaného institutu vyplývá, že od minimálně od dubna 2021 nebyla účast žalovaného na online výuce pravidelná, zkoušky řádně nedokončil. Další studium lze považovat za ryze formální a účelové, neboť ani na [Anonymizováno] fakultu ani do zařízení [Anonymizováno] se žalovaný nedostavoval, tudíž studium opět řádně nedokončil. Taktéž lze seznat, že žalovaný měnil své zaměření, kdy nejprve studoval soukromé ekonomické lyceum, následovalo soukromé jednoleté studium jazykové, poté práva na veřejné vysoké škole a naposledy soukromé studium na vyšší odborné škole pro obor „projektové řízení“.

32. Námitky žalovaného nebyly shledány opodstatněnými, neboť ve světle výše řečeného nemohou obstát. Pokud měl snad žalovaný řádně neplnit své studijní povinnosti výlučně z důvodu financí, kterých se mu nedostávalo z titulu výživného od žalobce, tak je třeba konstatovat, že žalovaný až do května 2023 žalovanému platil výživné ve výši minimálně 9 000 Kč. Touto měsíční částkou mohl žalovaný disponovat již od listopadu 2020 a není rozumného důvodu předpokládat, že z této částky z titulu výživného mohlo být studium hrazeno. Pokud se žalovaný rozhodl studovat soukromou školu, kde se platilo školné, jednalo se o jeho rozhodnutí a musel tedy počítat s vyššími náklady na studium a jinými zdroji příjmů. S výjimkou Univerzity [Anonymizováno] se všechna zmíněná školská zařízení nacházela v blízkosti bydliště žalovaného, není tak zřejmé, z jakého důvodu by žalovanému nepostačovalo oněch 9 000 Kč měsíčně od žalobce. Jde-li o námitku reálné nemožnosti vysokoškolského studia na [Anonymizováno] fakultě se sídlem v [Anonymizováno], tak jednak lze žalovanému vyčíst, že se o studium ani nepokusil, když se nedostavil na žádné zkoušky v prvním semestru, jednak musel vědět, že výživné bude pobírat od žalobce v nižší výši ([částka]) s ohledem na návrh na snížení výživného podaný již v červenci 2020, mohl studium z důvodu nedostatku finančních prostředků přerušit či ukončit a o důvodech ukončení informovat žalovaného, včetně zdůvodnění, proč si studium na škole s takto „nedostatečným“ výživným nemůže dovolit, a jednak lze jen z těží uvěřit faktu, že žalovaný nedisponuje písemným potvrzením osvědčujícím, že mu nebylo přiděleno ubytování na koleji, když vzdálenost mezi [adresa] činí cca 3 hodiny cesty. Pokud se žalovaný dovolával nepříznivého zdravotního stavu své matky, který mu měl řádné studium znemožnit, tak měl žalovaný studia zanechat a nepožadovat po žalobci výživné. Pokud žalovaný odůvodňoval četné absence v rámci docházky do střední školy zdravotní diagnózou, tak je třeba konstatovat, že žalovaný mohl svou absenci řádně ze zdravotních důvodů omlouvat. Žalovanému nebyla udělena výchovná opatření z důvodu četnosti zameškaných hodin, nýbrž z důvodu četnosti zameškaných neomluvených hodin. Soud tedy musel uzavřít, že obrana žalovaného směřující k vysvětlení důvodů, proč žalovaný řádně nestudoval, je s přihlédnutím ke všem shora popsaným argumentům účelová.

33. Pro úplnost soud znovu uvádí, že dospěl k závěru, že ani studium jazykového kurzu na [právnická osoba] nebylo od počátku řádné, neboť jak soud vyložil shora, smyslem studia (jednoletého) bylo pouze získání závěrečného osvědčení, což v daném případě splněno nebylo. Žalovanému proto dle přesvědčení soudu nenáleželo výživné ani za období od 7. 7. 2020 (podání žaloby) do 31. 3. 2021, nicméně jelikož je soud v občanském soudním řízení vázán žalobním návrhem (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), nemohl zrušit vyživovací povinnost již od 7. 7. 2020, pokud se žalobce domáhal za toto období „pouze“ snížení výživného. Z tohoto důvodu soud ani neprováděl další dokazování zaměřené na tvrzené nepříznivé majetkové poměry žalobce v rozhodném období, když takové dokazování by bylo z pohledu hospodárnosti řízení nadbytečné, neboť soud je toho názoru, že pokud jsou dány podmínky pro zrušení vyživovací povinnosti, není třeba zkoumat podmínky pro snížení výživného.

34. Soud proto ve věci rozhodl v souladu s žalobním návrhem formulovaným v poslední soudem připuštěné změně žaloby tak, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému s účinností od 7. 7. 2020 do 31. 3. 2021 snížil na částku 5 000 Kč měsíčně se splatností do 10 dne v měsíci a s účinností od 1. 4. 2021 vyživovací povinnost zcela zrušil. Současně soud rozhodl o zrušení předchozího soudního rozhodnutí, kterého naposledy upravovalo výživné mezi účastníky.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal plně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 23 958 Kč, která sestává z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za 11 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 1 500 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], účast při jednání dne [datum], [datum] a [datum]), z částky 3 300 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 11 úkonů právní služby podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupkyně žalobce doložil osvědčení o registraci plátce DPH. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám advokáta úspěšného účastníka soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

36. Soud pro účely určení výše nákladů řízení neaplikoval ust. § 8 odst. 2 advokátního tarifu dle nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 2108/21, který v obecné rovině dovodil, že předmětem žaloby na snížení/zrušení vyživovací povinnosti je matematicky vyjádřitelné peněžité plnění, neboť soud dospěl s přihlédnutím k okolnostem projednávané věci k závěru, že by se ve svých důsledcích jednalo o uplatnění nepřiměřené tvrdosti zákona, kdy ústavní soud poukázal v citovaném nálezu na možný odklon obecného soudu od jím prosazovaného paušální pravidla z hlediska konkrétních okolností souzené věci, kdy by názor vyslovený ústavním soudem byl neudržitelný a pro neúspěšného účastníka např. ekonomicky likvidační. Za tyto okolnosti považuje soud v daném případě jednak charakter předmětného řízení, kdy zcela úspěšným účastníkem řízení byl žalobce, který je otcem žalovaného, přičemž dle názoru soudu převažuje veřejný zájem na určitou možnost konsolidace narušených vztahů mezi účastníky nad fiskální povinností žalovaného vůči vlastnímu otci v poměrně výrazné výši. Druhým faktorem, který soud zohlednil, je samotná (extrémní) výše nákladů řízení, které by žalovaný musel hradit žalobci, pokud by soud vycházel z ust. § 8 odst. 2 advokátního tarifu, neboť náklady řízení by v takovém případě dosáhly jednotek set tisíc Kč, což soud považuje z pohledu obtížnosti projednávané věci za zcela neadekvátní. S tím souvisí to, že naposledy stanovená vyživovací povinnost činila bez mála 50 000 Kč měsíčně a vycházela ze zcela odlišného skutkového základu než v tomto řízení (příjem ze zaměstnání dosahovaný žalobcem v zahraničí, konkrétně Švýcarské konfederaci), kdy tarifní hodnota pro účely výpočtu odměny by měla činit rozdíl mezi dosavadní výší výživného (2 000 CHF = cca 50 000 Kč) a navrhovanou výší (10 000 Kč, po změně žaloby 5 000 Kč za část období a 0 Kč za část období). Konečně poslední takovou mimořádnou okolností je procesní situace, kdy žalobce dvakrát měnil v průběhu řízení žalobu, přičemž za určité období žádal zrušení vyživovací povinnosti, za jiné období pouze snížení výživného, kdy za tohoto procesního stavu je dle názoru soudu jen těžko spočitatelná tarifní hodnota dle ust. § 8 odst. 2 advokátního tarifu, neboť předmět řízení byl nadvakrát v jeho průběhu „zúžen“. Soud je proto nanejvýš přesvědčen o tom, že spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky mnohem lépe odpovídá určení tarifní hodnoty podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3890/2015 dopadající na případ sporu o zrušení vyživovací povinnosti, neboť i dokazování bylo soudem vedeno tímto směrem, tj. zda vůbec trvá vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému, a naopak žádné dokazování k okolnostem majícím vliv na výši výživného soud neprováděl.

Poučení