6 C 130/2020-105

Rubrum

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní JUDr Lenkou Knapčokovou, Ph.D., ve věci žalobců: ; a) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] ; b) nezletilá [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] ; c) nezletilý [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] všichni bytem [adresa žalobce a žalobkyně] všichni zastoupeni advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované], [země] zastoupená advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejší účastnice: [osobní údaje vedlejší účastnice] sídlem [adresa vedlejší účastnice], [země] zastoupená advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 600 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) 180 000 Kč s 9% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 91 780 Kč od 1. 9. 2018 do 8. 4. 2019, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce a) domáhal proti žalované zaplacení dalších 20 000 Kč s 9% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 48 220 Kč od 1. 9. 2018 do 8. 4. 2019 a z částky 200 000 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) 180 000 Kč s 9% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 91 780 Kč od 1. 9. 2018 do 8. 4. 2019, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně b) domáhala proti žalované zaplacení dalších 20 000 Kč s 9% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 48 220 Kč od 1. 9. 2018 do 8. 4. 2019 a z částky 200 000 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci c) 180 000 Kč s 9% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 91 780 Kč od 1. 9. 2018 do 8. 4. 2019, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žaloba se v části, ve které se žalobce c) domáhal proti žalované zaplacení dalších 20 000 Kč s 9% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 48 220 Kč od 1. 9. 2018 do 8. 4. 2019 a z částky 200 000 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení, zamítá.

VII. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny společně a nerozdílně nahradit žalobci a) náklady řízení ve výši 36 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny společně a nerozdílně nahradit žalobcům k rukám jejich právního zástupce [titul]. [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 167 771 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách soudní poplatek z žaloby ve výši 5 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 5. 2020 domáhali po žalované odškodnění za duševní útrapy ve smyslu § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), formou peněžité náhrady ve výši 200 000 Kč pro každého z žalobců. Duševní útrapy jim byly způsobeny v důsledku dopravní nehody dne [datum], při níž byla usmrcena manželka a) žalobce a matka b) a c) žalobců [jméno] [příjmení], narozená dne [datum]. Dopravní nehodu zavinil řidič [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], nákladním vozidlem [anonymizována čtyři slova], ev. č. vozidla [anonymizováno], rok výroby 2015, jehož provozovatelem je žalovaná. [jméno] [příjmení] byl za tento skutek rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 2. 2018, č. j. 2 T 1/2018-507, uznán vinným z přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ tr. zákoník“), a přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Každý z žalobců uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 040 000 Kč, když v této částce již zohlednili náhradu ve výši 460 000 Kč poskytnutou zaměstnavatelem zesnulé. Pojišťovna žalované však vyplatila každému z žalobců pouze 140 000 Kč. Žalobci nicméně nepovažují poskytnutou náhradu v celkové výši 600 000 Kč za adekvátní. Zesnulá totiž byla jejich nejbližší blízkou osobou a její tragická ztráta jim způsobila krušné duševní útrapy. Žalobce a) byl se zesnulou ve vztahu přes [číslo] let, bylo mezi nimi velmi úzké citové pouto a jejich manželství bylo harmonické. Ztráta manželky postihla a) žalobce v relativně nízkém věku. Žalobce a) očekával, že spolu s manželkou vychovají děti a po založení jejich vlastních rodin budou vše prožívat tak intenzivně jako s vlastními prarodiči. Manželé pracovali u stejného zaměstnavatele a měli pracoviště ve stejné budově jako služební byt, v němž bydleli, takže byli prakticky pořád spolu. Také měli mnoho společných zájmů a společných plánů do budoucna. Náhlou ztrátou manželky přešla na a) žalobce péče a odpovědnost za celou rodinu, včetně jejího materiálního zajištění, neboť dříve se na zajištění domácnosti podíleli oba manželé. Žalobkyni b) bylo v době úmrtí matky [počet] let, žalobci c) [počet] let. Děti žily od narození s matkou a otcem ve společné domácnosti, s matkou se tak každodenně stýkaly a byly na ní částečně materiálně závislé. Matka hrála v rodině významnou a zcela nezastupitelnou roli. Děti měly k matce velmi silný citový vztah, byly na ni fixované a měly k ní maximální možnou důvěru. Obě děti nesou ztrátu matky velmi těžce, první dny po jejím úmrtí proplakaly a doposud je jim po matce velmi smutno a vzpomínají na ni. Žalobci současně poukázali na okolnosti na straně škůdce pana [příjmení], který sice nad svým činem projevil lítost, nicméně do právní moci odsuzujícího rozsudku mohl nadále řídit motorové vozidla. Navíc uložený trest podmíněného odnětí svobody a zákazu řízení motorových vozidel omezený pouze na území České republiky, když škůdce je občanem jiného státu, se žalobcům jeví jako velmi mírný. Uspokojení nároků žalobců je kryto pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla, tedy finančních možností škůdce se tato nijak nedotkne. Žalobci současně podotkli, že rodičům a sestře zesnulé bylo na náhradu nemajetkové újmy vyplaceno po 500 000 Kč. Při srovnání intenzity vztahů a vzájemné odkázanosti těchto osob na zesnulou a žalobci, vnímají žalobci rozdíl ve výši poskytnutého plnění o 100 000 Kč za neadekvátně malý. Za shora popsaných okolností tedy měli žalobci za to, že základní částka náhrady nemajetkové újmy dovozená judikaturou ve výši 551 780 Kč by měla být navýšena. Jako adekvátní se žalobcům jeví navýšení na částku 800 000 Kč pro každého z nich. Protože 600 000 Kč jim na náhradu za duševní útrapy již bylo vyplaceno, požadují přiznání rozdílu ve výši 200 000 Kč. Přitom do této částky již zahrnuli bolestné ve výši 55 178 Kč v souvislosti s prodlouženou depresivní reakcí, která jim byla diagnostikována na základě znaleckého zkoumání. Žalobce a) pak nad rámec náhrady nemajetkové újmy požaduje přiznání náhrady nákladů za zpracování znaleckých posudků ve výši 36 000 Kč, které zadal vypracovat za účelem prokázání žalovaného nároku. Dále žalobci nárokují zákonný úrok z prodlení z nevyplacené náhrady za odškodnění duševních útrap ve výši 200 000 Kč ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté žalované k jejímu zaplacení, tj. od 1. 9. 2018 do zaplacení, a dále z náhrady ve výši 140 000 Kč od 1. 9. 2018 do 8. 4. 2019, kdy jim byla náhrada v této výši vyplacena. Žalobce a) pak současně požaduje zákonný úrok z prodlení z náhrady za vypracování znaleckého posudku od 21. 5. 2020 do zaplacení.

2. Rozsudkem ze dne 27. 7. 2020, č. j. P 202/2017-64, který nabyl právní moci dne 24. 8. 2020, Okresní soud Brno-venkov k návrhu a) žalobce schválil uplatnění navýšení náhrady nemajetkové újmy při usmrcení osoby blízké [jméno] [příjmení] ve výši 200 000 Kč pro nezletilé [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobců] u soudu a současně schválil uzavření smlouvy o právním zastoupení nezletilých s advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] v tomto soudním sporu a udělení plné moci.

3. Žalovaná ani vedlejší účastnice s podanou žalobou nesouhlasily. Výši již vyplacené náhrady nemajetkové újmy v částce 600 000 Kč pro každého z žalobců nejprve považovaly za adekvátní vzhledem k judikaturou dovozené základní částce náhrady nemajetkové újmy a současně za přiměřenou všem okolnostem případu jako je osobní blízkost žalobců se zesnulou, existenční závislost, jejich věk a současně i omluvu adresovanou žalobcům ze strany škůdce, jím projevenou lítost a adekvátní odsouzení za nedbalostní trestný čin. Pokud pojišťovna uhradila rodičům a sestře zesnulé o 100 000 Kč nižší částku, je třeba toto chápat jako vstřícný krok a nikoliv jednání, které by mělo jít k tíží žalované. S náhradou za znalecké posudky na stanovení bolestného, které si žalobci nechali zpracovat, však nesouhlasily, neboť jejich vypracování považují za zcela neúčelné pro nárok duševních útrap pozůstalých a není běžnou praxí, že by takové posudky měly nahrazovat jejich výslechy. Navíc i v tomto řízení musel být žalobce a) vyslechnut, a tedy vynaložený náklad na znalecký posudek týkající se jeho osoby je zjevně neúčelný. Žalovaná rovněž poukázala na to, že žalobcům navrhovala smírné řešení sporu tak, že by se zavázala zaplatit každému z nich na žalovanou částku 175 000 Kč spolu s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení, vyjma nelikvidní náhrady za zaplacený znalecký posudek. Protože žalobci i přes tuto nabídku odmítli o smíru jednat, mělo to za následek nedůvodné zvýšení nákladů sporu a ke zbytečnému vystavení a) žalobce účastnickému výslechu. Neochota žalobců ke smírnému řešení sporu by pak měla být podle žalované a vedlejší účastnice zohledněna v případě přisouzení náhrady nákladů řízení.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z úmrtního listu bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], zemřela dne [datum]. V době úmrtí byla vdaná za a) žalobce.

6. Z oddacího listu soud zjistil, že manželství a) žalobce se zesnulou [jméno] [příjmení] bylo uzavřeno dne [datum].

7. Rodné listy b) a c) žalobců pak prokazují, že a) žalobce a zesnulá [jméno] [příjmení] jsou jejich rodiče.

8. Ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 2 T 1/2018 soud zjistil, že rozsudkem ze dne 26. 2. 2018, č. j. 2 T 1/2018-507, který nabyl právní moci dne 26. 2. 2018, byl [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], uznán vinným z přečinu těžké ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a z přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil mj. tím, že dne [datum] asi v [údaj o čase] hodin jako OSVČ na základě smlouvy o poskytování služeb řidiče v rámci plnění pracovních povinností pro [právnická osoba], [adresa žalované] ([země]), řídil jízdní soupravu složenou z nákladního automobilu tovární značky [anonymizována čtyři slova], [registrační značka] ([země]), s připojeným návěsem tovární značky [tovární značka] [jméno], [registrační značka] ([země]), (majitel jízdní soupravy [právnická osoba], [adresa žalované], [země], [IČO]), při jízdě porušil důležitou povinnost řidiče uloženou mu podle zákona v § 5 odst. 1 písm. b) z. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, neboť se plně nevěnoval řízení a nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci a z toho důvodu opožděně reagoval na před ním jedoucí a následně stojící osobní automobil, do kterého narazil, a tak v místě nacházejícím se na okrese Svitavy způsobil dopravní nehodu, při níž došlo k úmrtí [jméno] [příjmení], narozené [datum]. Za uvedené přečiny byl [jméno] [příjmení] odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let a současně k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř roků. Odsouzený se k činu doznal a jeho spáchání upřímně litoval. Žalobcům se písemně omluvil. V důsledku dopravní nehody škůdce utrpěl psychickou újmu, se kterou se léčil. Pojistnou událost řádně nahlásil své pojišťovně.

9. Ze zmluvy o poskytovaní služieb vodiča ze dne 3. 1. 2011 bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], se zavázal poskytovat pro žalovanou služby řidiče nákladního motorového vozidla s návěsem v rámci Evropy, který mu poskytne žalovaná. [Výpověď účastníka] [Obsah znaleckého posudku]

12. Předložené fotografie dokladují rodinný život žalobců před předmětnou dopravní nehodou.

13. Ze smlouvy o zájezdu bylo zjištěno, že na prázdniny roku 2017 měli žalobci spolu se zesnulou [jméno] [příjmení] a jejími rodiči zajištěn zájezd v [země].

14. Z oznámení Českého statistického ústavu (dostupné na: https://www.czso.cz/csu/czso/cri/prumerne-mzdy-4-ctvrtleti 2016) vyplynulo, že průměrná měsíční mzda v roce 2016 činila 27 589 Kč.

15. Z oznámení ze dne 27. 6. 2017 bylo prokázáno, že zaměstnavatel zesnulé [jméno] [příjmení] rozhodl o poskytnutí jednorázového odškodnění pozůstalým žalobcům podle § 271z zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 460 000 Kč pro každého z žalobců.

16. Z dopisu ze dne 13. 7. 2018 vyplynulo, že každý z žalobců uplatnil vůči žalované nárok na náhradu za duševní útrapy v souvislosti s úmrtím [jméno] [příjmení] ve výši 1 040 000 Kč, tj. trojnásobek základní orientační částky vyvozené z judikatury Nejvyššího soudu ve výši 500 000 Kč, ponížený o náhradu ve výši 460 000 Kč poskytnutou zaměstnavatelem zesnulé. K vyplacení náhrady žalobci poskytli lhůtu do 30. 8. 2018.

17. Z oznámení [pojišťovna] ze dne 5. 4. 2019 bylo zjištěno, že pojišťovna rozhodla o poskytnutí pojistného plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [registrační značka] na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s úmrtím [jméno] [příjmení] každému z žalobců 140 000 Kč. Přitom pojišťovna zohlednila náhradu již vyplacenou zaměstnavatelem zesnulé ve výši 460 000 Kč pro každého z žalobců. Pojišťovnou přiznaná náhrada byla zástupci žalobců vyplacena dne 8. 4. 2019, jak vyplývá z předložené e-mailové komunikace.

18. Z výzvy ze dne 14. 5. 2020 soud zjistil, že žalobci prostřednictvím svého právního zástupce vyzvali žalovanou k úhradě žalovaných částek nejpozději do 20. 5. 2020 s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou.

19. V daném případě se jedná o spor s cizím prvkem, neboť žalovaná je slovenskou právnickou osobou. Příslušnost soudu k projednání náhrady nemajetkové újmy vzniklé v důsledku dopravní nehody se řídí čl. 7 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. K dopravní nehodě jako ke škodní události došlo na okrese Svitavy. Místně příslušný k projednání daného sporu je tedy Okresní soud ve Svitavách. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) platí, že pokud toto nařízení nestanoví jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Škoda způsobená předmětnou dopravní nehodou vznikla na území České republiky, a proto soud postupoval podle českých právních předpisů.

20. Podle § 2927 odst. 1 věty první o. z. platí, že kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.

21. Podle § 2959 o.z. platí, že při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

22. V daném případě se žalobci domáhají po žalované odškodnění duševních útrap podle § 2959 o. z., které jim byly způsobeny ztrátou manželky a matky [jméno] [příjmení], která byla usmrcena při dopravní nehodě dne [datum], způsobené vozidlem provozovaným žalovanou.

23. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalovaná odpovídá podle § 2927 odst. 1 věty první o. z. za škodu, respektive nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku této dopravní nehody, a jako nemajetkovou újmu je povinna odčinit také duševní útrapy příbuzným zemřelé podle § 2959 o. z. Sporná však zůstala výše tohoto odškodnění.

24. Konkrétní výše odškodnění duševních útrap pozůstalých příbuzných není stanovena ani zákonem, ani jiným právním předpisem. Tuto musí soud stavit ve smyslu § 2959 o. z. podle vlastního uvážení. Přitom za účelem vyloučení libovůle je třeba, aby soud v rámci této úvahy zohlednil specifika projednávaného případu dle judikaturou stanovených základních kritérií pro určení výše odškodnění duševních útrap.

25. Nejvyšší soud v rozsudku 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, či ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1485/2019, judikoval, že při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké podle § 2959 o.z. je třeba vycházet ze základní částky této náhrady, která je dále modifikovatelná s využitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek. Za základní částku této náhrady lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Takto nastavená základní částka je východiskem při úvaze o přiměřenosti navrhované satisfakce, kdy je třeba vyjít jak z celkové povahy, tak i z jednotlivých okolností konkrétního případu. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako například omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým jiným způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek.

26. Základní částka by však měla být navyšována s ohledem na specifické okolnosti na straně škůdce či poškozeného zpravidla již jen v řádu desítek procent (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018).

27. Při stanovení výše odškodnění za duševní útrapy pozůstalých je třeba vzít v úvahu, že újmou způsobenou usmrcením osoby blízké je újma na soukromém a rodinném životě osob blízkých a náhradu takové újmy nelze považovat za vyjádření lidského života. Právo na odškodnění duševních útrap je svou povahou úzce spjato s osobou pozůstalého, neboť jeho cílem je přiměřeně vyvážit, popřípadě zmírnit nemajetkovou újmu vzniklou pozůstalému v jeho osobnostní sféře a odčinit zásah na budování a rozvíjení rodinných vztahů (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 25 Cdo 293/2018).

28. V souladu s výše citovanou judikaturou soud při stanovení výše odškodnění duševních útrap žalobců vycházel ze základní částky 551 780 Kč, představující dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2016, tj. rok předcházející úmrtí [jméno] [příjmení], ve výši 27 589 Kč. Přitom s ohledem na okolnosti daného případu dospěl k závěru, že výši základní náhrady je třeba modifikovat ve prospěch žalobců.

29. Žalobci totiž se zesnulou manželkou a matkou žili spokojený a harmonický rodinný život, do něhož zcela nečekaně a náhle zasáhla tragická ztráta milované osoby, které bylo v době úmrtí pouhých [číslo] let a žila plnohodnotný život. Žalobci se zesnulou sdíleli společnou domácnost, přitom žalobce a) již téměř [číslo] let, žalobci b) a c) od svého narození. Zesnulá byla jejich nejbližší osobou, se kterou sdíleli veškeré své radosti i trápení, a její úmrtí velmi silně zasáhlo do jejich životů a přirozeně jim přivodilo velký smutek a citové strádání, včetně negativních změn v psychice v podobě [anonymizována tři slova]. Žalobce a) ve svých [číslo] letech přišel zcela nepředvídatelně o svoji první manželku a matku svých dvou jediných dětí. Ze dne na den tak na něj přešla odpovědnost za celý chod domácnosti, péči a výchovu dětí a jejich materiální zabezpečení, když na všem uvedeném se s manželkou rovnocenně podílel. I přes citovou a psychickou újmu, kterou sám v důsledku dané události utrpěl, musel této odpovědnosti dostát a být pro své děti oporou. V důsledku tragické dopravní nehody žalobce a) přišel o veškeré společné plány stran budoucího života týkající se nejen společného vychování dětí a následně i vnoučat, ale i postavení vlastního domu či aktivního prožívání volných chvil. Žalobkyně b) měla v době úmrtí své matky pouhých [číslo] let a žalobce c) [číslo] let. Byli tedy ve věku, kdy si intenzivně uvědomovali a budovali vztah k matce a její ztrátu pociťují citelněji než ve velmi útlém věku či naopak v dospělosti. Matka o své děti každodenně pečovala a vychovávala je, poskytovala jim pomoc i podporu, ale také je vedle otce materiálně zabezpečovala. Děti tak ztratily jednu z mála životních jistot, která jim v budoucím životě bude zcela nepochybně chybět. Místo jejich matky již nikdo jiný plnohodnotně nezastane. Díky starostlivé péči otce, která trvá již od jejich narození, děti nemusely změnit rodinné prostředí. Od otce se jim dostává velké podpory, která jim pomáhá zmírnit citové strádání a vypořádat se se ztrátou matky. Žalobci nebyli účastníky dopravní nehody, tedy nemuseli čelit jejím následkům přímo. Nicméně žalobce a) se o úmrtí své manželky dozvěděl ze sdělovacích prostředků a teprve až poté oficiálně od zaměstnavatele manželky a policie. Přitom bylo na něm, aby tuto informaci předal svým dětem.

30. Při určování výše odškodnění duševních útrap žalobců soud neopomněl, že zesnulá [jméno] [příjmení] neměla na dopravní nehodě žádnou vinu. Řidič, který dopravní nehodu způsobil, byl trestně stíhán. V rámci trestního řízení byl uznán vinným mj. z trestného činu usmrcení z nedbalosti a odsouzen k alternativním trestům. Je samozřejmé, že žalobci vnímají potrestání pachatele vzhledem k jeho neodvratitelnému činu jako velmi mírné, nicméně nelze přehlédnout, že tento se ke svému činu doznal a upřímně jej litoval, žalobcům se omluvil a pojistnou událost řádně nahlásil. Zapříčinění smrti jiné osoby mělo negativní dopad rovněž na jeho psychiku.

31. Soud naopak nepřihlédl k výši odškodnění duševních útrap poskytnutého rodičům zemřelé a její sestře, neboť i v případě, že by žalovaná poskytla náhradu vyšší, než jaká by jim byla v soudním řízení přisouzena, nelze z této skutečnosti usuzovat na výši odškodnění žalobců.

32. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že je na místě zvýšit základní náhradu za odškodnění duševních útrap každého z žalobců ve výši 551 780 Kč přibližně o 40 %, a to na částku 780 000 Kč. Přitom náhrada v takto určené výši nebude likvidačním zásahem do majetku žalované, když tato bude uspokojena z povinného smluvního pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a není známa žádná okolnost, která by opodstatňovala právo pojišťovny proti žalované z titulu toho, co za ni pojišťovna plnila. Částku 780 000 Kč soud stanovil i s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1485/2019, 4 Tdo 1402/2015 a 25 Cdo 894/2018.

33. Na odškodnění duševních útrap již bylo každému z žalobců vyplaceno zaměstnavatelem zesnulé a také žalovanou, respektive vedlejší účastnicí prostřednictvím pověřené pojišťovny, celkem 600 000 Kč. K úhradě tak zbývá 180 000 Kč pro každého z žalobců.

34. Soud proto výrokem I., III. a V. žalovanou zavázal, aby každému z žalobců zaplatila částku 180 000 Kč. Co do dalších 20 000 Kč požadovaných každým žalobcem pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

35. Kromě odškodnění duševních útrap se žalobci dále domáhali přiznání zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající rozdílu mezi žalovanou částkou a částkou vyplacenou zaměstnavatelem zesnulé, a to s odkazem na § 1970 o. z. a na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2149/2017, když odškodnění bylo žalobcům vyplaceno pouze z části a navíc se značným časovým odstupem od okamžiku vzniku újmy. Soud sdílí názor žalobců, že nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích je třeba považovat za nárok majetkové povahy, tedy za peněžitý dluh, a že při prodlení s jeho úhradou poškozenému vzniká podle § 1970 o. z. nárok na úroky z prodlení. Je však třeba rozlišovat mezi prodlením s úhradou základní náhrady nemajetkové újmy a prodlením s úhradou zvýšené náhrady této újmy.

36. Z ustálené judikatury totiž plyne, že povinnost k plnění zvýšené náhrady za ztížení společenského uplatnění může být uložena jen soudním rozhodnutím a právo a tomu odpovídající povinnost plnění v tomto rozsahu bez soudního rozhodnutí nevzniká. Nejde o přisouzení existujícího nároku, ale o jeho konstituování. Do doby, než je o tomto nároku rozhodnuto, nevznikl a nemůže proto nastat ani jeho splatnost a nelze dovozovat, že by žalovaný byl s jeho plněním v prodlení a žalobci by příslušel také úrok z prodlení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 968/2008).

37. Byť se citované rozhodnutí týká náhrady za ztížení společenského uplatnění, je soud toho názoru, že jeho závěry jsou plně aplikovatelné i v projednávané věci, když jak náhrada za ztížení společenského uplatnění, tak odškodnění duševních útrap pozůstalých představují nemateriální újmu.

38. Jak shora konstatováno, tak výše základní náhrady představující odškodnění duševních útrap žalobců činí 551 780 Kč. Z této částky bylo žalobcům v brzké době po vzniku újmy vyplaceno 460 000 Kč. Rozdíl v těchto částkách ve výši 91 780 Kč žalovaná prostřednictvím vedlejšího účastníka zaplatila každému z žalobců až dne 8. 4. 2020, tedy po téměř třech letech od vzniku újmy, ačkoliv byla k její úhradě vyzývána dopisem z července 2018 a v souladu s § 1958 o. z. jí byla poskytnuta lhůta k plnění do 30. 8. 2018. Od 1. 9. 2018 do 8. 4. 2019 tedy byla v prodlení s úhradou této částky, a proto je povinna žalobcům zaplatit i zákonný úrok z prodlení z této částky. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

39. Pokud se žalobci domáhali přiznání zákonného úroku z prodlení z částek převyšujících základní náhradu za odškodnění duševních útrap, tj. z částky 48 220 Kč a z částky 200 000 Kč, tak soud žalobu v tomto rozsahu zamítl s odkazem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu.

40. Podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud přiznal žalobcům plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Žalobci tedy mají nárok na náhradu nákladů právního zastoupení advokátem ve výši 167 771 Kč (odměna počítaná z přisouzené částky 180 000 Kč každému z žalobců dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5., snížená o 20 % podle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměna ve výši 129 480 Kč za šest a půl úkonu právní služby pro každého z žalobců po 6 640 Kč/přípra a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) téže vyhlášky, předžalobní výzva a žaloba dle § 11 odst. 1 písm. d) téže vyhlášky, písemné vyjádření ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. h) téže vyhlášky, účast u jednání soudu dne 8. 4. 2021 a dne 13. 5. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) téže vyhlášky a písemný závěrečný návrh dle § 11 odst. 2 písm. h) ve spojení s odst. 3 téže vyhlášky/, 21 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, tj. paušální náhrada ve výši 300 Kč na sedm úkonů právní služby za každého žalobce, cestovné ve výši 1 674 Kč /za cestu z místa sídla advokáta v [obec] k jednání soudu ve Svitavách a zpět dne 8. 4. 2021 a dne 13. 5. 2021 při 140 ujetých kilometrech při jedné cestě, spotřebě motorové nafty 5,8 l /100 km v ceně 27,20 Kč za litr paliva a náhradě za použití vozidla ve výši 4,40 Kč/km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. a náhrada za promeškaný čas v celkové výši 1 200 Kč za 12 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Celková výše náhrady nákladů za právní zastoupení žalobců spolu s připočtením 21% DPH představuje částku 167 771 Kč. Soud uložil povinnost žalované a vedlejší účastnici, aby náklady řízení nahradily žalobcům společně a nerozdílně k rukám právního zástupce žalobců (§ 149 odst. 1 o. s. ř.

41. Důvody pro nepřiznání odměny za zastupování v plné výši tak, jak navrhovala žalovaná a vedlejší účastnice, soud neshledal. Pánem sporu jsou žalobci, a pokud tito nepřijali nabídku žalované ke smíru, která navíc přišla až těsně před druhým jednáním ve věci a podle níž by měla žalovaná zaplatit žalobcům méně, než kolik podanou žalobou uplatňovali, nemůže jít tato skutečnost k jejich tíži.

42. Žalobce a) platil znalci MUDr. Petru Ročkovi za zpracování znaleckých posudků odměnu ve výši 36 000 Kč. Podle § 137 odst. 1 o. s. ř. se jedná o náklady důkazu potřebného k účelnému uplatňování práva, a proto byla jejich náhrada soudem přiznána. Vypracované znalecké posudky totiž dokládají psychický stav žalobců v důsledku úmrtí jejich manželky a matky a tento je třeba ve světle shora popsaných kritérií zohlednit při zvýšení základní náhrady pro odškodnění duševních útrap. Současně nahrazují výslech nezletilých žalobců, který by byl vzhledem k povaze projednávané věci naprosto nevhodný. Tyto náklady řízení jsou žalovaná a vedlejší účastnice povinny nahradit žalobci a).

43. Úrok z prodlení z náhrady nákladů za vypracování znaleckých posudků soud žalobci a) nepřisoudil, neboť náklady řízení je třeba považovat za příslušenství pohledávky podle § 513 o. z. a povinnost k jejich úhradě vzniká až pravomocným rozhodnutím soudu. Žalovaná ani vedlejší účastnice se tak dosud nemohly dostat do prodlení s jejich úhradou.

44. Žalobci byli osvobozeni od placení soudního poplatku z žaloby podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění. Protože žalobě bylo vyhověno, přešla poplatková povinnost podle § 2 odst. 3 téhož zákona na žalovanou a vedlejší účastnici. Soudní poplatek z přisouzené částky v celkové výši 540 000 Kč činí podle položky 3 bodu 2. Sazebníku soudních poplatků 5 400 Kč. Soud tedy uložil žalované a vedlejší účastnici, aby soudní poplatek v uvedené výši zaplatily České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách.

45. Lhůtu k plnění tímto rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení