6 C 132/2023 - 24

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupen obecným zmocněncem [titul] [jméno] [příjmení], narozeným dne [datum], bytem [adresa] [anonymizováno] [role v řízení] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa žalované] o ochranu rušené držby takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna: a) zdržet se rušení držby žalobce přehrazením studny žalobce betonovým plotem vedoucím po pozemku žalované [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova] přes studnu žalobce, která se nachází na pozemku [parcelní číslo] a zčásti na pozemku [parcelní číslo], které leží v [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova], a dále nad touto studnou odstranit betonový plot spočívající ve vysunutí – odstranění čtyř betonových panelů (betonových desek) z drážek betonových sloupků betonového plotu nahoru, a to v jejich průběhu nad uvedenou studnou; b) zdržet se rušení držby žalobce překrytím studny žalobce ad I. písm. a) betonovým panelem (betonovou deskou) na pozemku žalované [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova]; c) odstranit překrytí studny žalobce ad I. písm. a) betonovým panelem (betonovou deskou) umístěným ad I. písm. b); to vše do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žaloba v části, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se jakéhokoli dalšího rušení držby studny žalobce (tj. zdržení se např. zasypání nebo jiného znehodnocení studny), se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově do tří dnů soudní poplatek z podané žaloby, a to ve výši 5 000 Kč na účet podepsaného soudu [číslo] [variabilní symbol].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26. 6. 2023 domáhal po žalované ochrany rušené držby (podle § 1003 o. z.) s odůvodněním, že je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] (jehož součástí je stavba, [adresa], rodinný dům v obci [obec]), který leží v katastrálním území (dále již„ k. ú.“) [obec], kdežto žalovaná je vlastnicí sousedního pozemku [parcelní číslo] (jehož součástí je stavba, [adresa], rodinný dům v téže obci), který leží v témže k. ú. (dále budou příp. uváděny parcelní čísla předmětných pozemků bez odkazu na katastrální území). Žalobce je vlastníkem stavby – zděné studny na pozemku [parcelní číslo], která patří k tomuto pozemku od roku [rok] (dále již„ studna“), a jež se nachází svojí většinou na pozemku [parcelní číslo] ve vlastnictví žalobce a menší částí na sousedním pozemku [parcelní číslo] ve vlastnictví žalované. Tato studna byla po celá desetiletí využívána výlučně vlastníky nemovitosti na pozemku [parcelní číslo], aniž někdo cizí rušil držbu žalobce přehrazením, překrytím studny nebo jiným způsobem. Takový byl dlouhodobý a poslední faktický stav držby studny před jejím rušením. Do níže uvedeného zásahu žalovanou studna nikdy předtím nebyla přehrazena cizím plotem nebo překryta cizím betonovým panelem.

2. K rušení držby žalobce došlo žalovanou tím, že žalovaná dne 3. 6. 2023 přehradila studnu žalobce betonovým plotem, který vede po pozemku žalované přes studnu žalobce v malé vzdálenosti nad povrchem studny žalobce (plot vede nad poklopem studny) a brání tak řádnému užívání studny žalobcem. Betonový plot je vyšší než 2 metry. Do studny žalobce je jediný přístup shora. Činnosti jako oprava, údržba, kontrola a zabezpečení studny jsou proto tímto přehrazením silně ztíženy nebo znemožněny, umístění čerpacích systému nebo další infrastruktury studny shora na studnu je trvale zcela znemožněno. Tento nový stav proto nejen významně zasahuje do vlastnických práv žalobce ke studni, ale též platí, že rušení držby žalobce je trvalého charakteru.

3. Podle žalobního tvrzení žalovaná dále ruší držbu žalobce také tím, že dne 7. 6. 2023 část studny žalobce, která se nachází od 3. 6. 2023 za betonovým plotem žalované, překryla betonovým panelem a v rušení držby žalobce pokračuje. Toto rušení držby je podobného účinku jako rušení držby betonovým plotem (viz žalobní tvrzení shora). Tento nový faktický stav rovněž významně zasahuje do vlastnických práv žalobce ke studni, přičemž toto rušení držby studny žalobce je rovněž trvalého charakteru.

4. V neposlední řadě žalovaná ohrožuje držbu tím, že obyvatelům nemovitosti [ulice a číslo] opakovaně vyhrožuje, že studnu zasype či ji jinak znehodnotí, což žalobce prokazuje předmětnými čestnými prohlášeními.

5. Žalobce v závěru svých skutkových tvrzení uvedl, že rušení držby trvá od 3. 6. 2023, pročež žaloba byla podána v zachované lhůtě dle § 1008 o. z.

6. Na základě uvedených tvrzení pak žalobce požadoval posesorní ochranu s formulací shora uvedených návrhů.

7. Soud z listu vlastnictví [číslo] pro obec a k. ú. [obec] zjistil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku [parcelní číslo] (jehož součástí je stavba, [adresa], rodinný dům v obci [obec]), který leží v k. ú. [obec] (zjištěno z cit. výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 10).

8. Z listu vlastnictví [číslo] pro obec a k. ú. [obec] soud zjistil, že výlučnou vlastnicí pozemku [parcelní číslo] (jehož součástí je stavba, [adresa], rodinný dům v obci [obec]) je žalovaná (zjištěno z cit. výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 11).

9. Z čestného prohlášení žalobce soud zjistil, že žalobce předmětnou studnu od roku [rok] výhradně užívá, respektive se svou manželkou, pro své potřeby, případně tuto studnu dosud užíval také jeho syn [titul] [jméno] [příjmení], bytem shora, přičemž začátkem června 2023 žalovaná postavila betonový plot u hranice svého pozemku [parcelní číslo], který prochází v malé výšce nad studnou žalobce (asi 10 cm nad poklopem studny), v důsledku čehož tento plot studnu žalobce přehrazuje, čímž došlo k výraznému omezení užívání této studny. Žalovaná následně též zakryla část předmětné studny, která se nachází za betonovým plotem v části na jejím pozemku [parcelní číslo], betonovým panelem; popsané překrytí studny omezuje žalobce v řádném užívání studny (zjištěno z cit. prohlášení na č. l. 18).

10. Z čestného prohlášení [titul] [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], manželky žalobce, bytem shodně s žalobcem, soud zjistil, že po dlouhá léta do června 2023 studnu užíval její manžel, jmenovaná a jejich syn [titul] [jméno] [příjmení], přičemž v červnu 2023 žalovaná bez svolení přehradila studnu vlastním betonovým plotem a následně, v témže měsíci, část studny za tímto plotem (na svém pozemku)„ něčím překryla“, v důsledku čehož studnu nyní nelze řádně používat (zjištěno z cit. prohlášení na č. l. 19).

11. Konečně soud zjistil z čestného prohlášení syna žalobce a [titul] [jméno] [příjmení] – [titul] [jméno] [příjmení], gen. shora, že do shora již žalobcem popsaného zásahu ze strany žalované, v červnu t. r., byla studna jmenovanými užívána, přičemž žalovaná následně přehradila studnu betonovým plotem a poté na části svého pozemku za plotem překryla část studny betonovým panelem, čímž znemožnila volný přístup ke studni a studnu ze strany žalobce nelze řádně užívat (zjištěno z cit. prohlášení na č. l. 20).

12. Doporučeným dopisem ze dne 15. 6. 2023, který byl dle dodejky doručen do vlastních rukou žalované dne 19. 6. 2023, žalobce předně vytkl žalované její excesivní chování v podobě (shora již popsaného) přehrazení studny betonovým plotem a následným umístěním betonového panelu na část studny za plotem na pozemku žalované, kdy studna je stavba, která se nachází na pozemku [parcelní číslo] ve vlastnictví žalobce a malou částí na pozemku [parcelní číslo] ve vlastnictví žalované. Žalobce vyzval žalovanou k odstranění přehrazení studny plotem a dále k odstranění překrytí studny, to vše do 7 dnů od doručení této výzvy (zjištěno z cit. dopisu na č. l. 21, z podacího lístku na č. l. 22 a dále z dodejky na č. l. 22 verte).

13. Žalobcem popsaný způsob přehrazení studny betonovým plotem s cca 10 cm mezerou mezi betonovým poklopem studny a spodní stranou prvního spodního dílu, respektive betonové desky betonového plotu (celkem jsou zasunuty do drážek betonových sloupků betonového plotu nad studní čtyři betonové desky) s překrytím přesahující části studny na pozemek žalované betonovým panelem, respektive betonovou deskou betonového plotu, je zachycen na fotografiích, které k žalobě připojil žalobce a nyní jsou součástí důkazů žalobce v přílohové části soudního spisu.

14. Z vyloženého soud zjistil, že do června 2023 žalobce, jeho manželka i syn [titul] [jméno] [příjmení] výlučně užívali studnu, která je z převažující části (jak se podává rovněž z fotografií přiložených žalobcem k jeho žalobě) situována na jeho pozemku [parcelní číslo], kdy z menší části je zbývající část studny situována na pozemku žalované [parcelní číslo]; situování studny je pak znázorněno s využitím detailu výpisu z katastrální mapy a s jednotlivými popisky žalobce na č. l. 13, což plně koresponduje s přiloženými fotografiemi k žalobě a s tvrzeními shora žalobce, jeho manželky a jejich syna.

15. Soud vychází ze závěru, že žalovaná nejprve realizací betonového plotu mj. nad studnou žalobce fakticky ztížila její užívání a znemožnila vstup do ní, její čištění atd., neboť z realizovaného oplocení je zřejmé, že s betonovým poklopem studny nelze standardně, bezpečně manipulovat a žalovaná popsaným jednáním svémocně zasáhla do dosavadního pokojného stavu, čímž došlo k narušení dosavadní pokojné držby žalobce (a členů jeho rodiny) v užívání předmětné studny.

16. Dalším podstatným narušením pokojné držby pak bylo následné překrytí části studny na pozemku žalované [parcelní číslo] betonovou deskou, jež byla„ na plocho“ položena na tuto část studny, čímž je fakticky znemožněno, aby žalobce mohl standardním a bezpečným způsobem manipulovat s tímto poklopem studny při případném nezbytném vstupu do studny v souvislosti s jejím čištěním či jinými zamýšlenými úkony.

17. Popsané jednání žalované vyznívá jako evidentní schválnost, jako úmyslné jednání vedoucí k podstatnému ztížení užívání studny žalobcem, v konečném důsledku jako faktický zásah žalované do pokojné držby žalobce v užívání předmětné studny.

18. Soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě je žaloba důvodná.

19. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby, jednání není třeba nařizovat.

20. Podle § 178 o. s. ř. se v řízení soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

21. Podle § 180 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje ve věci samé usnesením.

22. Podle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

23. Podle § 988 odst. 1 o. z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

24. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

25. Podle § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

26. Účelem právní úpravy obsažené v § 1003 občanského zákoníku a násl. a i § 176 a násl. o. s. ř. je ochrana faktického stavu držby.

27. Soud s přihlédnutím k § 13 o. z. v tomto směru též reflektuje judikaturu (svého odvolacího) Krajského soudu v Brně, který např. v usnesení ze dne 13. 6. 2023, č. j. 21 Co 86/2023-60, instruktivně vyložil následující právní závěry k institutu posesorní ochrany:

28. Při rozhodování o této žalobě právní stav ustupuje fakticitě; jedná se o poskytnutí ochrany před zásahem do posledního pokojného stavu. Jaký je stav právní, proto není rozhodné. Soud rozhoduje ve zkrácením řízení (srov. § 177 o. s. ř.), zpravidla bez nařízení jednání a tedy i znalosti stanoviska žalované strany. Má-li totiž soud prvního stupně rozhodnout o žalobě rychle, jak mu ukládá § 177 odst. 1 o. s. ř., tj. nejpozději do 15 dnů od zahájení řízení, nemusí nařizovat jednání. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. od 1. 1. 2014 zavedl dvojí možnou ochranu držby, a to ochranu petitorní a ochranu posesorní. Petitorní ochrana je zakotvena v jeho ustanoveních § 1040 a 1043, posesorní ochrana v § 1003 a 1007. S jejím přijetím byl do právního řádu zaveden nový typ řízení – o žalobě z rušené držby (§ 176 a násl. o. s. ř.). Je-li cílem posesorní ochrany ochrana posledního stavu držby a jeho navrácení, pak jde o žalobu o faktickém stavu, nikoli o stavu právním, který zde soud nezkoumá. Žaloba z rušené držby tak chrání toho a aktivně legitimován k jejímu podání je ten, kdo svoji držbu současně i fakticky vykonává. Jde o specifický typ řízení, rychlé opatření, jež má vést k rychlému návratu do předchozího pokojného stavu, její podmínky jsou proto nastaveny úžeji, než je tomu u žalob petitorních (na ochranu vlastnického práva, jejichž rychlým prostředkem ochrany je předběžné opatření). U posesorní ochrany je proto třeba, aby držba, která má být chráněna, byla i fakticky vykonávána. Soud v tomto řízení zjišťuje poslední držbu a její svémocné rušení.

29. Soud tedy sumarizuje, že smyslem podané žaloby není ochrana práva, ale pokojného stavu, když v daném řízení soud nezjišťuje, zda se jedná o držbu řádnou poctivou nebo pravou. Podle § 1003 o. z. je podmínkou úspěchu žaloby držba žalobce a její svémocné rušení žalovaným. K úspěchu žaloby není třeba prokazovat kvalifikovanou držbu; ochrany požívá nejen držba řádná, poctivá a pravá, ale i držba nepoctivá, neřádná a nepravá. Rušením držby je každé omezování držitele ve výkonu drženého práva. Jak připomíná např. JUDr. Jiří Spáčil, CSc. (předseda senátu Nejvyššího soudu ze specializovaného vlastnického senátu 22 Cdo),„ podmínkou úspěchu žaloby na ochranu proti rušení či odnětí držby je zejména to, že žalobce prokáže držbu (přesně řečeno skutečnosti, na které právní řád váže vznik držby) a že žalovaný jeho držbu ruší…Zda žalobci skutečně svědčí právo, jehož držba je rušena, je zcela nevýznamné. Rušení musí mít základ v lidském chování (musí být ‚volní‘), není však nutné, aby bylo zaviněné nebo aby vědomě směřovalo k rušení držby.“ (in Spáčil, J. a kol. Věcná práva Věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 44).

30. Právní institut posesorní ochrany držby ve svém základu plyne z římskoprávního pojetí, čemuž ostatně svědčí již více jak 2 000 let stará římskoprávní parémie„ Quita no movere!“, tj. v překladu„ Nehýbat s tím, co je v klidu“ neboli je třeba zachovat stávající stav, poskytnout stávajícímu stavu ochranu před zásahy proti němu.

31. Rušení držby přitom může spočívat v jakémkoliv omezování držitele ve výkonu držby, ať se jedná o držbu vlastnického práva nebo práva jiného. Půjde tedy o každé jednání, kterým třetí osoba držiteli brání ve volném nakládání s věcí nebo mu brání ve výkonu jiného práva či výkon práv (různým způsobem) ztěžuje (k tomu srov. Randa, A., Držba dle rakouského práva v pořádku systematickém, reprint původního vydání, in ASPI, 2008, s. 130).

32. Pokud je v zákoně uvedeno, že držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit a ten kdo by byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav, pak z toho vyplývá, že aby žaloba proti rušení držby mohla být úspěšná, musí zde existovat držba a také její rušení žalovaným. Žalovaný má pak jen omezené možnosti námitek proti žalobě. Ochrana držby se týká všech práv, která mohou být předmětem držby. Je tak poskytována ochrana držiteli vlastnického práva, nájemci, pachtýři a také oprávněnému ze služebnosti. Podstatné je především to, že žalobce je držitelem. S ohledem na vyvratitelnou právní domněnku uvedenou v ustanovení § 994 NOZ (držba je řádná, poctivá a pravá) je tedy ochrana poskytována i držiteli, jehož výkon držby nesplňuje některý z uvedených aspektů držby a žalovaný neprokáže jeho absenci. Důkazní břemeno o neexistenci držby žalobce leží totiž na něm (Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník, III. Věcná práva (§ [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 99).

33. Rovněž Ústavní soud např. ve svém usnesení ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 2077/19, vyložil a odůvodnil právní názor, že řízení o ochraně z rušené držby je de facto svého druhu řízením, které se svým významem blíží řízení o předběžném opatření. Z těchto důvodů není třeba v nalézacím řízení nařizovat jednání (mimo případ uvedený v § 177 odst. 2 o. s. ř.), soud je vázán poměrně krátkými lhůtami a ve věci samé rozhoduje usnesením, které je oproti rozsudku ze zákona zásadně předběžně vykonatelné (srov. § 171 o. s. ř.). Smyslem těchto opatření je poskytnout co možná nejúčinnější (tedy i dostatečně rychlou) ochranu držiteli, který byl ze své držby vypuzen nebo v ní jinak rušen.

34. Z vyloženého vyplývá, že v řízení o žalobě z rušené držby je třeba vycházet právě z předpokladu, že právní stav ustupuje fakticitě (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4306/18). Plyne z toho, že při poskytování právní ochrany v řízení podle § 1003 o. z. soud nezkoumá právní otázky. Úkolem soudu je pouze poskytnout ve zkráceném řízení právní ochranu před zřejmým zásahem do posledního pokojného, a tedy faktického stavu. Soud tedy při rozhodnutí o žalobě na ochranu rušené držby nezkoumá právní vztahy, nezjišťuje, zda se jedná o držbu podle občanského zákoníku řádnou (§ 991), poctivou (§ 992), nebo pravou (§ 993), ale vychází pouze z faktického (pokojného) stavu (viz stále platná římskoprávní parémie ochrany„ quieta non movere“, tj.„ klidným (pokojným, funkčním) nehýbat“).

35. Žaloba podle § 176 a násl. o. s. ř. směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a jeho navrácení. Nejde o žalobu o právu, ale o žalobu o faktickém stavu. Soud se proto musí omezit jen na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení, jak již shora bylo vyloženo.

36. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že žalovaná svým (shora již podrobně popsaným) jednáním narušila pokojný stav držby práva žalobce spočívající v dosud pokojném užívání předmětné studny.

37. Do shora popsaného faktického stavu popsané držby práva žalobce tak žalovaná excesivně zasáhla, když nad předmětnou studnu realizovala přehrazení popsaným betonovým plotem a zčásti pak ještě, v části studny na svém pozemku, překryla studnu betonovým panelem.

38. Za takto zjištěné faktické situace je tedy třeba poskytnout žalobci ochranu jeho držby, což soud tímto rozhodnutím činí v rozsahu, jak se podává z první výrokové znělky tohoto usnesení. Při stanovení lhůty k uvedení v předešlý stav soud pak vyšel ze zjištění, že původní stav před zásahem do držby může žalovaná zajistit poměrně rychlým a technicky snadno realizovatelným způsobem, neboť v tomto případě jde v podstatě toliko o fyzické vyjmutí čtyř betonových panelů (dílů), které jsou nyní zasazeny do drážek betonových sloupků plotu, přičemž následně částečné překrytí studny lze poté opět velmi rychle odstranit odejmutím na plocho nyní položeného betonového plotového dílu.

39. Toto rozhodnutí je prozatímní úpravou, na kterou navazuje úprava v § 1043 a 1044 o. z.

40. Naopak výrokem II. byla žaloba zamítnuta v části, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se jakéhokoli dalšího rušení držby studny žalobce (tj. zdržení se např. zasypání nebo jiného znehodnocení studny). Soud tak učinil z toho důvodu, že toto tvrzení žalobce stran zásahu žalované do jeho pokojné držby dosud prokázáno nebylo. K prokázání tohoto tvrzení žalobce pouze označil své čestné prohlášení a dále čestné prohlášení svého syna [titul] [jméno] [příjmení].

41. Žalobce ve svém čestném prohlášení prohlašuje, že:„ obyvatelé v nemovitostí [ulice a číslo] vlastněné žalovanou [celé jméno žalované] nám v minulosti vyhrožovali, že moji studnu zasypou.“ (viz cit. prohlášení na č. l. 18). Obdobně je pak koncipováno i čestné prohlášení syna žalobce [titul] [jméno] [příjmení], v němž k předmětnému jmenovaný prohlašuje:„ Potvrzuji rovněž, že obyvatelé sousedního pozemku parcela [číslo] kteří v červnu 2023 postavili plot přes naši studnu, nám opakovaně vyhrožují že tuto studnu zasypou anebo nějakým způsobem znehodnotí. Naposledy k tomu došlo při ústním jednání s žalovanou dne 2. 7. 2023, kde přítomný manžel žalované mi vyhrožoval vnitřním přehrazením studny a jejím následným zasypáním. K podobným výhrůžkám došlo již v minulosti.“ (viz cit. prohlášení na č. l. 20).

42. Jak je zřejmé z textu těchto prohlášení, žalobce a jeho syn ve svých prohlášeních poukazují na jimi popisované závadové jednání blíže neurčených osob, nikoliv přímo žalované, pročež již z tohoto důvodu nebylo možné žalobnímu petitu v uvedeném směru vyhovět.

43. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., které stanoví, že účastníku, který měl ve věci plný procesní úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci neměl úspěch. Žalobce byl v tomto řízení zcela úspěšný, právem mu tedy náleží náhrada nákladů řízení, která v daném případě činí 5 600 Kč a sestává se ze soudního poplatku dle pol. 4 bodu 1 písm. a) sazebníku poplatků dle zákona č. 549/1991 Sb., Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 5 000 Kč (žalobce je povinen tento soudní poplatek zaplatit státu a je proto zapotřebí tento jeho výdaj promítnout do jeho náhrady nákladů řízení), a dále z paušální náhrady ve výši 600 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za dva úkony po 300 Kč (příprava věci a sepis žaloby).

44. Současně soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek ve výši 5 000 Kč za podání žaloby dle § 4 odst. 1 písm. a) a položky 4 písm. c) Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., jelikož nemohl být zaplacen na výzvu soudu ve věci s ohledem na lhůtu pro vyřízení věci v trvání 15 dnů stanovenou v § 177 odst. 1 o. s. ř.

45. Jako obiter dictum soud na především adresu žalované považuje uvést následující:

46. Předně je třeba poukázat na § 1087 odst. 1 o. z. stanovící, že zasahuje-li trvalá stavba zřízená na vlastním pozemku jen malou částí na malou část cizího pozemku, stane se část pozemku zastavěného přestavkem vlastnictvím zřizovatele stavby; to neplatí, nestavěl-li zřizovatel stavby v dobré víře. Podle druhého odstavce cit. par téhož zákona kdo stavěl v dobré víře, nahradí vlastníku pozemku, jehož část byla zastavěna přestavkem obvyklou cenu nabytého pozemku.

47. Dále je třeba poukázat na § 1272 odst. 1 o. z. (který lze přiměřeně uplatnit i v poměrech např. vybudované studny částečně zasahující do pozemku jiného vlastníka), podle něhož kdo má právo na vodu na cizím pozemku, má k ní také přístup.

48. Konečně – nyní z pohledu veřejného práva – podle § 55 odst. 1 písm. j) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, je studna vodní dílo podléhající regulaci cit. zákona, s nímž je spojena celá řada povinností pro vlastníka studny.

49. K tomu pak soud dodává, že jestliže tyto vodním zákonem stanovené povinnosti vlastník studny nemůže z důvodu svévolného zásahu či protiprávního jednání třetí osoby dodržovat, je nasnadě, že příslušný vodoprávní úřad může s dotčenou třetí osobou zahájit příslušné správní řízení z důvodu podezření ze spáchání přestupku v dané oblasti. Je proto nezbytné, aby si žalovaná i tyto souvislosti uvědomila a raději vyvinula patřičnou součinnost s vyřešením této záležitosti, neboť i jí musí být přece zřejmé, že tímto jejím dosavadním jednáním (chováním) nelze pro futuro řešit zamezení fungování mj. vodního díla (studny).

50. V zájmu žalované by tedy mělo být vyvinout příslušnou součinnost za účelem (nejlépe) sousedské dohody s žalobcem ohledně dalšího používání předmětné studny a s tím spojeného vhodného oplocení pozemku žalované v inkriminované části (dotyku se studnou), respektive tuto situaci řešit výhradně legálními právními prostředky, nikoliv dosavadním faktickým jednáním, které nemůže být hodno právní ochrany, a naopak zakládá – a v tomto případě také již založilo – právo žalobce na ochranu, v této věci proti zásahům do jeho dosavadní pokojné držby, tj. do dosavadního pokojného stavu užívání studny žalobcem a jeho rodinnými příslušníky.

Poučení