6 C 143/2017

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví k nemovitostem takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Dejvice.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit na soudním poplatku České republice na účet zdejšího soudu částku 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou u zdejšího soudu dne [datum], se žalobce domáhal vůči žalovanému č. 1 určení, že Česká republika je vlastníkem pozemků v k. ú. [část obce] parc. [číslo] k. ú. [část obce] parc. [číslo] k. ú. [část obce] parc. [číslo]. Podáním ze dne [datum] žalobce vzal žalobu částečně zpět, a to pokud se týká pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce] s odůvodněním, že zápisem vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí k uvedeným pozemkům ve prospěch žalobce odpadl důvod pro to, aby žalobce v rozsahu zpětvzetí na žalobě trval. Dalším podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět se stejným odůvodněním i pokud se týká pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce].

2. Žalobce dále podáním ze dne [datum] navrhl vstup žalovaného [číslo] jako dalšího účastníka do řízení na straně žalovaného a zároveň navrhl rozšíření žaloby (soud tento návrh posoudil podle obsahu jako návrh na změnu žaloby), kdy kromě určení vlastnictví k pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] navrhl pro případ nemožnosti vyhovět tomuto návrhu eventuální petit spočívající v povinnosti žalovaného [číslo] uhradit žalobci částku 35 269 560 Kč. Oba dva návrhy odůvodnil tím, že na základě rozsudku zdejšího soudu č. j. 13 C 204/2010-349 ze dne 9. 9. 2013 získal žalovaný [číslo] jako náhradní pozemek i pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], avšak žalobce při podávání předmětné žaloby nevěděl, zda byl tento pozemek na žalovaného skutečně převeden či nikoli, a proto jej původně nezahrnul do žaloby. Žalovaný [číslo] však tento pozemek prodal žalovanému [číslo] kupní smlouvou ze dne [datum] za sjednanou kupní cenu ve výši 35 269 560 Kč. Z tohoto důvodu navrhl žalobce vstup žalovaného [číslo] do řízení na straně žalovaného.

3. Usnesením č. j. 6 C 143/2017-34 ze dne 9. 7. 2018 soud připustil změnu žaloby navrženou žalobcem, kdy nadále předmětem řízení je určení vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], eventuálně uložení povinnosti žalovanému [číslo] zaplatit žalobci částku 35 269 560 Kč. Dále soud připustil vstup žalovaného [číslo] do řízení na straně žalované a zastavil řízení ve zbylém rozsahu v souladu s částečnými zpětvzetími žaloby, učiněnými žalobcem dne [datum] a [datum], a to podle ust. § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.).

4. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že má naléhavý právní zájem na sladění stavu evidovaného v katastru nemovitostí se stavem právním, neboť v důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 28 Cdo 2772/2015-621 ze dne 28. 6. 2016, kterým došlo ke zrušení rozsudků zdejšího soudu (č. j. 13 C 204/2010-349) a Městského soudu v Praze (29 Co 93/2014-435), kterými byly žalovanému [číslo] vydány náhradní pozemky k uspokojení restitučního nároku žalovaného [číslo] mezi kterými byl i pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], odpadl právní titul, který založil žalovanému [číslo] vlastnictví k tomuto pozemku. Žalovaný [číslo] tak platně nenabyl vlastnické právo k předmětnému pozemku, a tudíž jej nemohl dále prodat žalovanému [číslo]. Dále žalobce uvedl, že žalovaný [číslo] si musel být vědom skutečnosti, že žalovaný [číslo] pozemek nabyl shora citovanými rozhodnutími soudů, které nahradily vůli žalobce při uzavření příslušné kupní smlouvy, neboť oba rozsudky byly citovány v čl. 1 kupní smlouvy, uzavřené mezi žalovaným [číslo] žalovaným [číslo] dne [datum]. Navíc vzhledem tomu, že žalobce dne [datum], tedy před podpisem kupní smlouvy mezi žalovaným [číslo] žalovaným [číslo] podal proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, mohl se žalovaný [číslo] při náležité péči o podaném dovolání před podpisem kupní smlouvy dozvědět na portálu [webová adresa]. Pro případ, že by nebylo možné určit vlastnictví žalobce k předmětnému pozemku, navrhl žalobce eventuální petit -zaplacení částky rovnající se výši kupní ceny, kterou si žalovaný [číslo] žalovaný [číslo] sjednali v kupní smlouvě ze dne [datum]. Tento eventuální nárok žalobce odůvodnil jako nárok z bezdůvodného obohacení.

5. Žalovaný [číslo] k podané žalobě uvedl, že jediným důvodem, proč Nejvyšší soud ČR zrušil shora uvedená rozhodnutí Městského soudu v Praze a zdejšího soudu, bylo nedostatečné odůvodnění liknavosti žalobce při vydávání náhradních pozemků. Ke dni [datum], kdy žalovaný [číslo] podepisoval kupní smlouvu na převod pozemku na žalovaného [číslo] měl k dispozici pravomocný rozsudek zdejšího soudu o tom, že je vlastníkem daného pozemku a byl tedy v době, kdy podepisoval kupní smlouvu, v dobré víře, že je vlastníkem pozemku, a nic mu nebránilo v tom, aby kupní smlouvu uzavřel. Nedokáže si vysvětlit, proč žalovaný [číslo] kupní smlouvu podepsal až se čtvrtročním odstupem. Následně pak opakovaně vyzýval žalovaného [číslo] k zaplacení kupní ceny, nicméně ten úhradu neprovedl, a to s odkazem na žalobcem podané dovolání a následně s odkazem na vedení tohoto řízení. Ve svém podání ze dne [datum] pak žalovaný [číslo] soudu navrhl, aby žalobě vyhověl v rozsahu primárního petitu, neboť má za to, že na uvedený případ dopadá ustanovení § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon, když žalovaný [číslo] podepisoval kupní smlouvu v době, kdy již bylo podáno dovolání. Dále uvedl, že pochybnosti o jednání žalovaného [číslo] vzbuzuje i skutečnost, že bez vědomí žalovaného [číslo] žalovaný [číslo] po podpisu kupní smlouvy zatížil předmětný pozemek zástavním právem, a pokud mu za toto právní jednání byly vyplaceny nějaké finanční prostředky, tyto nepoužil na úhradu kupní ceny ve prospěch žalovaného [číslo]. Ohledně eventuálního petitu na vydání bezdůvodného obohacení pak navrhl, aby jej v této části soud zamítl, a to s odůvodněním, že vzhledem k tomu, že mu žalovaný [číslo] za převod pozemku ničeho nezaplatil, nedošlo na jeho straně k žádnému bezdůvodnému obohacení. Vůči nároku na vydání bezdůvodného obohacení vznesl žalovaný [číslo] námitku promlčení. Dále pak, pokud se týká nákladů řízení, namítl absenci předžalobní výzvy s odkazem na § 142a odst. 1 o.s.ř.

6. Žalovaný [číslo] navrhl zamítnutí žaloby s tím, že má za to, že předmětnou kupní smlouvu uzavřel v dobré víře, neboť vlastnické právo žalovaného [číslo] bylo založeno v dané době na pravomocných rozhodnutích soudů, a bylo též řádně zapsáno v katastru nemovitostí bez jakýchkoli omezení. Žalovaný [číslo] se tedy v dobré víře domníval, že zápis v katastru nemovitostí odpovídá skutečnému stavu. V důsledku těchto skutečností byla též ze strany žalovaného [číslo] zaplacena daň z nabytí nemovité věci. Žalovaný [číslo] je proto přesvědčen, že vlastnické právo nabyl řádně a že mu náleží.

7. Žalovaný [číslo] podal dne [datum] vzájemný návrh vůči žalobci na zaplacení částky 1 410 783Kč, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve výši žalovaným [číslo] uhrazené daně z nabytí nemovité věci, kterou uhradil v souvislosti s převodem vlastnického práva k předmětnému pozemku. Vzhledem k tomu, že i přes výzvu soudu žalovaný [číslo] neuhradil v soudem stanovené lhůtě soudní poplatek, a soud mu nepřiznal osvobození od jeho zaplacení, soud usnesením č. j. 6 C 143/2017-205 ze dne 4. 7. 2022, které nabylo právní moci dnem [datum], řízení o vzájemném návrhu žalovaného [číslo] zastavil.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví], k. ú. [část obce] k datu [datum], bylo prokázáno, že ke dni [datum] byl jako vlastník pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] evidován žalovaný [číslo]. Jako nabývací titul byla v katastru nemovitostí zapsána Smlouva o bezúplatném převodu pozemku (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.) ze dne [datum] s právními účinky zápisu ke dni [datum].

9. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum], [list vlastnictví], k. ú. [část obce], pak bylo prokázáno, že k tomu datu byl jako vlastník předmětného pozemku zapsán žalovaný [číslo]. Jako nabývací titul byla v katastru nemovitostí zapsána Smlouva kupní ze dne [datum] s právními účinky zápisu k okamžiku [datum]. Z výpisu bylo dále prokázáno, že předmětný pozemek je zatížen zástavním právem smluvním, které zajišťuje splnění pohledávky ve výši 35 269 560 Kč ve prospěch oprávněné [právnická osoba], s.r.o., a to s právními účinky zápisu k [datum].

10. Ze spisu zdejšího soudu sp.zn. 13 C 204/2010 (žalobce [celé jméno žalovaného] ca žalovaný [příjmení] pozemkový úřad, o vydání náhradních pozemků – o povinnosti žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků jako pozemkové náhrady) bylo zjištěno, že rozsudkem 13 C 204/2010-349 ze dne 9. 9. 2013 soud uložil [anonymizována dvě slova] úřadu do tří dnů od právní moci rozsudku uzavřít s [celé jméno žalovaného] smlouvu o převodu pozemků, jejímž předmětem byl i převod pozemku [číslo] v k. ú. [část obce]. Tento rozsudek pak byl, ve vtahu mimo jiné k pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. 29 Co 83/2014-435 ze dne 12. 6. 2014, který byl doručen právnímu zástupci žalovaného [číslo] dne [datum] a nabyl právní moci dnem [datum]. Proti tomuto rozsudku podal [anonymizována dvě slova] úřad dne [datum] dovolání, které bylo právnímu zástupci [celé jméno žalovaného] [číslo] doručeno dne [datum] ve [anonymizováno]: [údaj o čase] hod. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR č. j. 28 Cdo 2772/2015-621 ze dne 28. 6. 2016, který byl doručen právnímu zástupci [celé jméno žalovaného] dne [datum], bylo zjištěno, že oba výše citované rozsudky byly zrušeny a věc vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Z usnesení č. j. 13 C 204/2010-763 ze dne 29. 7. 2021 bylo zjištěno, že řízení bylo na základě zpětvzetí žaloby zastaveno a [celé jméno žalovaného] byla uložena povinnost uhradit žalovanému [příjmení] pozemkovému úřadu náklady řízení.

11. Z kupní smlouvy o převodu nezastavěného pozemku v k. ú. [část obce] [anonymizováno] – [číslo] / [rok] [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným [číslo] jako prodávajícím, a žalovaným [číslo] jako kupujícím, bylo prokázáno, že žalovaný [číslo] smlouvu podepsal [datum], ale žalovaný [číslo] až dne [datum]. Předmětem smlouvy byl převod pozemku parc. [číslo] o výměře 3051 m2 – ostatní plocha, jiná plocha, zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, obec Praha, a to ze žalovaného č. 1 na žalovaného č.

2. V článku 1.1 smlouvy pak byl specifikován nabývací titul žalovaného [číslo] k danému pozemku, a to včetně specifikace příslušných rozsudků zdejšího soudu a Městského soudu v Praze, a to včetně dat vydání a čísel jednacích. Kupní cena byla sjednána ve výši 35 269 560 Kč s tím, že měla být žalovaným [číslo] uhrazena nejpozději do 12 měsíců po vkladu do katastru nemovitostí. Smluvní strany si sjednaly, že poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí bude pro účely kupní smlouvy žalovaný [číslo].

12. Oba žalovaní učinili nesporným, že kupní cena dosud nebyla žalovaným [číslo] žalovanému [číslo] uhrazena.

13. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobce [číslo] pořízeného prostřednictvím webového portálu Ministerstva spravedlnosti ČR bylo prokázáno, že ke dni [datum], kdy došlo k podpisu kupní smlouvy ze strany žalovaného [číslo] byla jednatelkou žalovaného [číslo] paní [příjmení] [příjmení], která kupní smlouvu za žalovaného [číslo] podepsala.

14. Soud z dalších provedených důkazů nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.

15. Na základě provedeného dokazování a nesporných prohlášení účastníků lze tedy, po zhodnocení v řízení provedených důkazů v souladu s ust. § 132 o.s.ř., o skutkovém stavu věci učinit tyto závěry:

16. Žalovaný [číslo] se (v pozici žalobce) u zdejšího soudu v řízení č. j. 13 C 204/2010 domáhal vůči Státnímu pozemkovému úřadu vydání náhradních pozemků z titulu nevypořádaných restitučních nároků dle zákona o půdě. Zdejší soud rozsudkem č. j. 13 C 204/2010-349 ze dne 9. 9. 2013 uložil [anonymizována tři slova] povinnost uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, mimo jiné i pozemku [číslo] k. ú. [část obce]. Tento rozsudek potvrdil Městský soud v Praze svým rozsudkem 29 Co 83/2014-435 ze dne 12. 6. 2014, který byl doručen právnímu zástupci žalovaného [číslo] dne [datum]. Na jeho základě pak žalovaný [číslo] následující den, tj. [datum], podal na katastrální úřad návrh na zápis svého vlastnického práva k předmětnému pozemku s tím, že zápis byl proveden dne [datum], a to s právními účinky ke dni podání návrhu, tedy k [datum]. Dne [datum] podal [anonymizována tři slova] prostřednictvím zdejšího soudu dovolání proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze. Dovolání bylo doručeno JUDr. [jméno] [příjmení], právními zástupci žalovaného [číslo] dne [datum] v 13: 27:14 hod. Ve stejný den, tedy [datum], žalovaný [číslo] podepsal kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemku [číslo] k. ú. [část obce] na žalovaného [číslo] společně s žalovaným [číslo] smlouvu dne [datum] podepsal i JUDr. [jméno] [příjmení], právní zástupce žalovaného [číslo]. Žalovaný [číslo] podepsal kupní smlouvu až dne [datum]. V článku 3.1. kupní smlouvy si žalovaný [číslo] žalovaný [číslo] sjednali, že kupní cena ve výši 35 269 560 Kč bude žalovaným [číslo] uhrazena žalovanému [číslo] do 12 měsíců ode dne povolení práva vkladu této kupní smlouvy do katastru nemovitostí. Vlastnické právo žalovaného [číslo] k předmětnému pozemku pak bylo do katastru nemovitostí zapsáno dne [datum], a to s účinky ke dni [datum] Nejvyšší soud ČR pak rozsudkem č. j. 28 Cdo 2772/2015-621 ze dne 28. 6. 2016 zrušil oba shora citované rozsudky, a tedy i právní titul, na základě kterého bylo do katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo žalovaného [číslo] věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Usnesením č. j. 13 C 204/2010-763 ze dne 29. 7. 2021 bylo řízení na základě zpětvzetí žaloby pravomocně zastaveno. Žalovaný [číslo] dosud žalovanému [číslo] nezaplatil kupní cenu za předmětný pozemek.

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

18. Ve věci je dána věcná legitimace i naléhavý právní zájem žalobce na navrhovaném určení ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř., neboť se jedná o spor o vlastnické právo k nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí a žalobce tvrdí, že je vlastníkem daného pozemku, ačkoli není jako vlastník v katastru nemovitostí zapsán. Navrhuje-li žalobce určení svého vlastnického práva k nemovitosti nebo jiného práva, které se zapisuje do katastru nemovitostí, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí, určující právo, zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem v katastru nemovitostí zapsaným.

19. Žalovaný č. 1 odvodil své vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] z rozsudku zdejšího soudu č. j. 13 C 204/2010-349 ze dne 9. 9. 2013, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 29 Co 83/2014-435 ze dne 12. 6. 2014, který uložil žalobci uzavřít do tří dnů od právní moc rozsudku se žalovaným č. 1 smlouvu o převodu pozemků, jejíž znění bylo uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve smyslu ustálené soudní judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. dubna 2013 č. j. 33 Cdo 768/2011) se má za to, že tím došlo k nahrazení vůle povinné smluvní strany, tedy žalobce, k uzavření předmětné smlouvy. Po právní moci tohoto rozsudku bylo zapsáno vlastnické právo žalovaného č. 1 k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č. j. 28 Cdo 2772/2015-621 ze dne 28. 6. 2016 pak byly zrušeny oba rozsudky, tedy byl zrušen jejich účinek, kterým bylo nahrazení vůle žalobce k uzavření kupní smlouvy. Z tohoto důvodu je třeba na kupní smlouvu od počátku hledět, jako by nebyla uzavřena. Nemohlo tedy na jejím základě dojít k převodu vlastnického práva ze žalobce na žalovaného č.

1. Odpadl tím i právní titul, na jehož základě došlo k zápisu vlastnického práva žalovaného č. 1 do katastru nemovitostí, a tedy evidovaný stav v katastru nemovitostí neodpovídá stavu právnímu.

20. S ohledem na skutečnost, že v době mezi zápisem vlastnického práva žalovaného č. 1 do katastru nemovitostí a zrušením nahrazení projevu vůle žalobce při uzavření kupní smlouvy rozsudkem Nejvyššího soudu ČR došlo k uzavření další smlouvy o převodu vlastnického práva k předmětnému pozemku, a to mezi žalovaným č. 1 jako prodávajícím a žalovaným č. 2 jako kupujícím, je třeba se zabývat otázkou, zda tímto právním jednáním žalovaných mohlo dojít ve smyslu § 984 občanského zákona k platnému vzniku vlastnického práva žalovaného č. 2 k předmětnému pozemku.

21. Občanský zákon vychází ze zásady tzv. materiální publicity veřejných seznamů, která je jednou z výjimek z obecného principu, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má (nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet). Ochrana dobré víry v zápis v katastru nemovitostí umožňující nabytí vlastnického práva k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí od neoprávněného je pak obsažena v § 984 odst. 1 občanského zákona, který stanoví, že není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak až k době podání návrhu na zápis.

22. Principem materiální publicity jsou chráněny pouze situace, kdy k nabytí práva došlo na základě právního jednání, což posuzovaná kupní smlouva mezi žalovaným [číslo] žalovaným [číslo] splňuje. Další z podmínek nutných k poskytnutí ochrany pro dobrověrného nabyvatele práva od osoby zapsané v katastru nemovitostí, kterou stanoví § 984 občanského zákona, je úplatnost právního jednání. Zákonodárce vychází z předpokladu, že k prolomení ochrany práva skutečného vlastníka musí být dán skutečný věcný důvod. Tím pak není dobrá víra nabyvatele ve stav zápisů ve veřejném seznamu sama o sobě, nýbrž až to, že nabyvatel by svým jednáním v této dobré víře měl být poškozen. K újmě na straně nabyvatele – zmenšení jeho majetku oproti stavu, který zde byl před právním jednáním učiněným v dobré víře - však nedojde, pokud ze strany nabyvatele práva nebylo v dané souvislosti poskytnuto žádné plnění. Naopak pokud nabyvatel k získání věci nebo práva určité prostředky vynaložil, avšak věc či právo by nezískal z důvodu nedostatku vlastnického práva na straně převodce, respektive zřizovatele věcného práva, ocitl by se v problematické situaci. Osoba, která plnění přijala, je již nemusí být schopna vrátit, a z věci samotné se uspokojit nelze, neboť ta náleží třetí osobě (skutečnému vlastníkovi), vůči které nabyvatel žádnou pohledávku nemá. Právní teorie v zásadě rozeznává dvě kritéria, podle kterých lze právní úkony dělit na úplatné a bezúplatné. Tím prvním je kritérium subjektivní (nebo také formální), podle kterého rozhoduje, zda„ určité plnění závazku je stranami chápáno jako ekvivalent jiného plnění (subjektivní prvek)“. Přitom není podstatné, zda jsou obě plnění vůči sobě skutečně (objektivně) ekvivalentní. Podle druhého kritéria o úplatnosti právního jednání rozhoduje skutečná ekvivalence plnění – jde tedy o kritérium objektivní. Má-li § 984 občanského zákona dostatečně citlivě vyvažovat mezi ochranou práv skutečných vlastníků a ochranou dobrověrných nabyvatelů (a to jeho smyslem nepochybně je), pak může ochranu dobrověrnému nabyvateli přiznat pouze v případě, kdy právním jednáním v dobré víře ve stav zápisů ve veřejném seznamu byl skutečně, objektivně poškozen. Z toho pak logicky vyplývá, že z uvedených kritérií je třeba zvolit kritérium objektivní.

23. Soud má po provedeném dokazování za prokázáno, že ačkoli právní jednání podepsané žalovaným č. 1 dne [datum] a žalovaným č. 2 dne [datum], jehož předmětem je převod vlastnického práva k předmětnému pozemku na žalovaného č. 2, je označeno jako kupní smlouva, tak s ohledem na skutečnost, že sjednaná kupní cena ve výši 35 269 560 Kč nebyla ze strany žalovaného [číslo] uhrazena, což smluvní strany učinily před soudem nesporným, nebyla v tomto případě splněna podmínka úplatnosti právního jednání, která je nutnou podmínkou poskytnutí ochrany dobrověrnému nabyvateli vlastnického práva od osoby zapsané v katastru nemovitostí ve smyslu § 984 odst. 1 občanského zákona.

24. Ačkoli absence úplatnosti jednání je již dostatečným důvodem pro neposkytnutí ochrany dle § 984 odst. 1 občanského zákona, má soud rovněž za prokázané, že žalovaný č. 1 v době uzavírání kupní smlouvy již mohl vědět, resp. při běžné opatrnosti vědět měl (byl právně zastoupen a jeho právní zástupce též podepsal předmětnou kupní smlouvu), že žalobce podal dovolání, které může zpochybnit jeho vlastnické právo k převáděnému pozemku, neboť dovolání bylo téhož dne soudem doručeno do datové schránky jeho právního zástupce. Žalovaný č. 2 pak o podání dovolání musel ke dni [datum], kdy podepisoval kupní smlouvu, rovněž při běžné opatrnosti vědět, neboť smlouvu podepsal s cca tříměsíčním odstupem po podaném dovolání. Nelze přehlédnout, že žalovaný č. 2 je podnikatelem v oboru nemovitostí, kdy jeho předmětem podnikání je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Lze si jen těžko představit, že by při koupi nemovitosti za více než 35 miliónů korun českých neprovedl rešerši portálu infosoud.justice.cz, zda nedošlo k podání dovolání, které by mohlo vlastnické právo žalovaného č. 1 minimálně zpochybnit, ne-li zrušit, když mu byl znám z obsahu kupní smlouvy nabývací titul vlastnického práva žalovaného č. 1 k předmětnému pozemku (soudní rozhodnutí).

25. Ze všech těchto důvodů proto soud žalobě (primárnímu petitu) vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. Rozhoduje-li soud prvního stupně o žalobním návrhu s eventuálním petitem, přičemž tzv. primárnímu petitu vyhoví, nerozhoduje již o petitu eventuálním; o eventuálním petitu rozhoduje jen v případě, že primární petit zamítne (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2887/2004). Z tohoto důvodu se soud eventuálním petitem ani námitkou promlčení vznesenou žalovaným č. 1 ve vztahu k eventuálnímu petitu dále nezabýval.

27. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud ve výroku II. rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch. Žalobce svým podáním ze dne [datum] uplatnil náklady řízení za 12 úkonů právní služby, a to: příprava a převzetí právního zastoupení, sepis žaloby ze dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum], částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum], změna žaloby ze dne [datum], písemné vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum], písemné vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum], částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum], účast na soudním jednání dne 12. 5. 2021účast na soudním jednání dne [datum] a účast na soudním jednání dne [datum]. Dále uplatnil paušální náhradu hotových nákladů k výše uvedeným úkonům ve výši 300 Kč za každý z nich. Shora uvedené částky pak navrhl navýšit o daň z přidané hodnoty ve výši 21%.

28. Podle ustálené judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp.zn. I. ÚS 3768/14, nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp.zn. I. ÚS 3202/17, nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp.zn. II. ÚS 3790/19) lze za účelně vynaložené náklady ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení obvykle budou odpovídat. Toto pravidlo však není absolutní a existují z něj také výjimky, kdy náklady vynaložené na zastoupení advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. Ústavní soud za takovou výjimku prohlásil případy, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, nemá proto důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromý subjekt, advokáta. Pokud by tak i přesto učinil, pak není důvod pro uznání těchto nákladů jako účelně vynaložených. Soud pak pro účely přiznání náhrady nákladů řízení na žalobce hledí, jako by nebyl v řízení zastoupen. Je nepochybné, že žalobce je vybaven právním oddělením, a je tedy způsobilý jednat před soudem prostřednictvím svých pracovníků s příslušným právním zaměřením. Soud proto postupoval dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci paušální náhradu za 12 úkonů (příprava a převzetí právního zastoupení, sepis žaloby ze dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum], částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum], změna žaloby ze dne [datum], písemné vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum], písemné vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum], částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum], účast na soudním jednání dne 12. 5. 2021účast na soudním jednání dne [datum] a účast na soudním jednání dne [datum]) ve výši 300 Kč za jeden úkon podle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ Vyhláška“). Celková částka tak činí přiznaných 3 600 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovaným zaplatit žalobci náklady řízení na účet právního zástupce žalobce.

29. K námitce žalovaného [číslo] že s odkazem na § 142a odst. 1 o.s.ř. nelze přiznat náhradu nákladů řízení z důvodu, že žalobce nezaslal žalovanému [číslo] předžalobní výzvu, soud uvádí, že toto ustanovení se vztahuje pouze na řízení o splnění povinnosti, což není případ tohoto řízení, když soud vyhověl primárnímu petitu.

30. Výrok III. je pak odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ ZPS), který stanoví, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný. Výše soudního poplatku je pak stanovena pouze z primárního petitu (srovnej § 6a odst. 1 ZPS) dle položky 4 odst. 1 písm. a) a odst. 3 sazebníku, který tvoří přílohu ZPS.

Poučení