6 C 144/2013- 231

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupeného advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalovaný: [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] o zaplacení 900 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se ohledně nároku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení 7,75 % p.a. z částky 900 000 Kč za dobu od 17. 8. 2010 do 15. 9. 2010, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 625 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 7,75 % p.a. z částky 625 000 Kč od 16. 9. 2010 do zaplacení, a to vše do dvou měsíců od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se ohledně nároku žalobce na zaplacení 275 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 7,75 % p.a. z částky 275 000 Kč od 16. 9. 2010 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Zástupci žalobce [příjmení] [jméno] [jméno], advokátu, se sídlem [adresa], se přiznává odměna, paušální náhrada nákladů řízení a DPH v celkové výši 44 891 Kč, kdy tato bude uhrazena prostřednictvím účtárny Okresního soudu v Ústí nad Orlicí do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Česká republika nemá vůči žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 16. 8. 2013 proti žalovanému domáhal zaplacení 900 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 7,75 % p.a. z částky 900 000 Kč od 17. 8. 2010 do zaplacení. Návrh odůvodnil tím, že žalobce uzavřel dne 2. 8. 2010 s žalovaným kupní smlouvu, na základě které se žalovaný stal vlastníkem domu [adresa] a pozemků st. [parcelní číslo], p. p. [číslo] p. [parcelní číslo], p. p. [číslo] p. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], kdy kupní cena byla sjednaná ve výši 900 000 Kč a měla být zaplacena ve třech splátkách po 300 000 Kč Poslední splátka měla být uhrazena do 14 dnů od podání návrhu na vklad vlastnického práva. Ten byl podán [datum]. Žalovaný však na kupní cenu nic nehradil, na upomínky nereagoval. Žalovaný se pak na úkor žalobce úmyslně bezdůvodně obohatil, kdy ve vztahu k tomuto bylo vedeno trestní řízení u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 98/2011.

2. K dohodě o narovnání se dne 15. 9. 2010 žalobce namítl, že k předmětu nájmu bytu bylo zřízeno věcné břemeno pro paní [jméno] [příjmení], a to na základě rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č. j. 20 D 1110/99-30. S ohledem na existující věcné břemeno pak ujednání o nájemní smlouvě nebylo možné, jak ostatně konstatoval Okresní soud v Ústí nad Orlicí v řízení vedeném pod sp. zn. 10 C 274/2013. Pokud se týká úhrady závazků, pak v dohodě je uvedeno, že žalobce je zavázán ve vztahu k úvěrové [právnická osoba] a [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] v celkové výši 390 000 Kč, a tudíž žalovanému byli známi věřitelé žalobce a rovněž i výše závazků. Žalobce i přesto dále namítl, že toto ujednání v dohodě o narovnání není dostatečně určité a platné. Žalobce v této souvislosti dále namítl, že žalovaný s vědomím mentální slabosti a tísně žalobce zneužil toho, že jej žalobce požádal o pomoc při řešení svých dluhů. V tomto smyslu tak žalovaný jednal v rozporu s dobrými mravy a nic na tom nemění ani výsledky trestního řízení.

3. Soud návrhu vyhověl a ve věci vydal platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor. V něm uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že mezi účastníky ohledně způsobu úhrady kupní ceny byla po sepisu kupní smlouvy dále dne 15. 9. 2010 uzavřena dohoda o narovnání, podle které část kupní ceny měla být uhrazena formou naturální, tedy v podobě plnění bytových potřeb žalobce, a v části finanční. Dle článku III. odst. 1 se žalobce zavázal nejpozději do jednoho týdne od podpisu dohody sdělit žalovanému přesné zůstatky svých závazků, které se zavázal žalovaný za žalobce uhradit. Žalobce však údaje o svých závazcích žalovanému nesdělil. Pokud se týká ujednání o předplatbě nájemného, pak bylo mezi účastníky dohodnuto, že se zřizuje nájemní právo pro žalobce na dobu pěti let k bytu v přízemí domu o velikosti 2 + 1 za dohodnuté nájemné 6 000 Kč. Žalobce však v rozporu s dohodou užíval celou nemovitost včetně přilehlých pozemků.

4. Žalovaný tak na rozdíl od žalobce považuje dohodu o narovnání za platnou, kdy v případě nájemního práva se jednalo o odkládací podmínku. Žalovaný přitom nezmařil plnění dle dohody o narovnání, byl to naopak žalobce, který nesdělil v rozporu s dohodou své věřitele. Pro případ, že by dohoda o narovnání či ujednání ohledně nájemního práva a odkládací podmínky byly shledány neplatnými, pak by za neplatnou měla být považována dohoda jako celek. V případě neplatnosti dohody pak nastávají účinky splatnosti dle ujednání v kupní smlouvě, tedy ve třech splátkách po 300 000 Kč, splatných dne 3. 8. 2010, 4. 8. 2010 a 17. 8. 2010. Pro tento případ pak žalovaný podáním ze dne 8.4.2014 vznáší námitku promlčení, neboť žaloba byla podána až 16. 8. 2013, tedy po splatnosti prvních dvou splátek. Dále žalovaný v rámci své procesní obrany vznesl kompenzační námitku, a to v podobě vydání bezdůvodného obohacení. Toho se žalobce dopustil tím, že užíval nemovitosti žalovaného bez právního důvodu a za toto užívání mu nic nehradil. Bezdůvodné obohacení tak spočívá v platbách obvykle vynakládaných na nájemné. Žalobce užíval nemovitosti v celém rozsahu, a proto žalovaný požadoval vydání bezdůvodného obohacení za 44 měsíců (od převodu vlastnického práva do dne 8.4.2014), tedy v celkové částce 770 000 Kč. Dle názoru žalovaného nájemné domu tvoří částku 15 000 Kč měsíčně a za pronájem pozemku 30 000 Kč za rok.

5. Podáním ze dne 13. 3. 2014 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení 7,75 % p.a. z částky 900 000 Kč za dobu od 17. 8. 2010 do 15. 9. 2010.

6. V průběhu jednání konaného 6. 10. 2014 učinili účastníci nesporným, že žalobce užíval předmětné nemovitosti po dobu od věcných účinků zavkladování vlastnického práva do dne jednání soudu a dále učinili nesporným, že žalobce užíval s panem [příjmení] místnosti v přízemí domu včetně příslušenství a rovněž tak užíval i hospodářské prostory pro chov koz a stejně tak i přilehlé pozemky, kde suší seno. V průběhu jednání 8. 9. 2021 žalobce k rozsahu užívání uvedl, že po celou dobu užíval pouze obytnou místnost a koupelnu.

7. Podle kupní smlouvy ze dne 2. 8. 2010 se žalobce jako prodávající zavázal na žalovaného převést vlastnické právo k nemovitostem domu [adresa] a pozemků st. [parcelní číslo], p. p. [číslo] p. [parcelní číslo], p. p. [číslo] p. p. [číslo] žalovaný jako kupující se zavázal uhradit kupní cenu 900 000 Kč. Kupní cena dle ujednání stran měla být uhrazena následujícím způsobem: první platba ve výši 300 000 Kč měla být se souhlasem prodávajícího vyplacena v hotovosti po podpisu kupní smlouvy k rukám prodávajícího – druhá platba 300 000 Kč měla být vyplacena v hotovosti, a to po vkladu vlastnického práva na příslušném katastrálním pracovišti – třetí platba 300 000 Kč měla být vyplacena v hotovosti nejdéle do 14 dnů od podání vkladu vlastnického práva. Žalobce seznámil žalovaného s tím, že na předmětné nemovitosti vázne věcné břemeno pro [jméno] [příjmení].

8. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. 2065 k. ú. [část obce], pořízeného dne 8. 4. 2014, bylo soudem zjištěno, že jako vlastník nemovitostí domu [adresa] a pozemků st. [parcelní číslo], p. p. [číslo] p. [parcelní číslo], p. p. [číslo] p. [parcelní číslo] je zapsán žalovaný. Na LV je zapsáno věcné břemeno užívání pro [jméno] [příjmení] dle usnesení dědického soudu ze dne 29. 3. 2020. Jako nabývací titul je uvedena smlouva kupní ze dne 2. 8. 2010 s právními účinky vkladu ke dni 3. 8. 2010.

9. Podle dohody o narovnání ze dne 15. 9. 2010, uzavřené mezi účastníky, si účastníci sjednali odchylně úhradu kupní ceny v souvislosti s uzavřenou kupní smlouvou ze dne 2. 8. 2010. Podle dohody měla být kupní cena vypořádána tak, že žalobce se zavázal nejpozději do jednoho týdne od podpisu dohody sdělit žalovanému zůstatky všech svých závazků a žalovaný se zavázal k těmto přistoupit a uhradit. Další část kupní ceny měla být uhrazena ve formě nájmu bytu 2 + 1 v předmětné nemovitosti, kdy pro žalobce bylo zřízeno nájemní právo na dobu pěti let za sjednané nájemné 6 000 Kč měsíčně bez energií s tím, že takto bude uhrazeno 360 000 Kč. Zbytek kupní ceny po odečtení plateb shora se žalovaný zavázal uhradit ve prospěch žalobce do jednoho měsíce od provedení poslední platby převzatého závazku.

10. Dopisem ze dne 17. 9. 2012 vyzval žalobce žalovaného k jednání ohledně úhrady kupní ceny, zahájení jednání.

11. Z obsahu spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 2 T 98/2011 bylo zjištěno, že proti žalovanému bylo vedeno trestní řízení pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 2. 8. 2010 v [obec], s vědomím mentální slabosti a tísně poškozeného [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [část obce a číslo] [obec], který jej požádal o pomoc při řešení svých dluhů, mu nechal podepsat kupní smlouvu, aniž byl s jejím obsahem poškozený seznámen do té míry, aby byl schopen pochopit její skutečný obsah a z ní pramenící důsledky, na základě které na sebe převedl nemovitosti v dosavadním vlastnictví poškozeného, a to stavební parcelu [číslo] obytné budovy [adresa] na stavební parcele [číslo] pozemky parc. [číslo] trvalý travní porost, [parcelní číslo] - zahrada, [parcelní číslo] – zahrada a parc. [číslo] trvalý travní porost, vše zapsané na listu vlastnictví 2065 vedeném pro [územní celek] a [katastrální uzemí] na Katastrálním úřadě pro [územní celek], [stát. instituce], dne 3. 8. 2010 kupní smlouvu vložil do katastru nemovitostí, kupní cenu ve výši 900 000 Kč ani z části poškozenému neuhradil a poškozenému tak způsobil škodu ve výši nejméně 1 020 000 Kč odpovídající skutečné hodnotě uvedených nemovitostí. Obžaloby byl žalovaný zproštěn na základě rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 5. 9. 2012, č. j. 14 To 198/2012-357. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že žalobou označený skutek není trestným činem. Trestní stíhání žalovaného bylo zahájeno usnesením policejního orgánu 28.1.2011, skončilo zprošťujícím rozsudek krajského soudu 5.9.2012.

12. Z obsahu spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 10 C 274/2013 bylo zjištěno, že žalobkyně [jméno] [příjmení] se vůči žalovaným [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] domáhala vyklizení domu [adresa] a pozemků st. [parcelní číslo], p. p. [číslo] p. [parcelní číslo], p. p. [číslo] p. [parcelní číslo] s tím, že jí je znemožňován výkon věcného břemene. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 28. 1. 2014, č. j. 10 C 274/2013-9, kterým byla žalovaným uložena povinnost vyklidit předmětné nemovitosti. Návrhu bylo vyhověno s odkazem na ustanovení § 1259, 1040 a 1042 o. z.

13. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 E 51/2014-10 byl nařízen výkon rozhodnutí vyklizením předmětných nemovitostí dle shora citovaného rozsudku okresního soudu. Výkon vyklizení byl proveden dle protokolu o vyklizení 20. 3. 2015. Při realizaci výkonu byly v nemovitosti nalezeny movité věci, které byly sepsány již v předchozím řízení o vyklizení pod sp. zn. 7 E 27/2014.

14. Podle usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 26. 5. 2014, č. j. 7 E 27/2014-10 byl vůči povinnému [jméno] [příjmení] nařízen výkon rozhodnutí domu [adresa] a pozemků st. [parcelní číslo], p. p. [číslo] p. [parcelní číslo], p. p. [číslo] p. [parcelní číslo]. Podle protokolu o vyklizení byl tento realizován 25. 8. 2014, kdy byl proveden soupis movitého majetku v jednotlivých místnostech nemovitostí. Z protokolu dále vyplývá, že v nemovitosti byl nalezen nepořádek a odpady, rovněž tak na půdě a ve stodole.

15. V rámci trestního [anonymizováno] vedeného pod sp. zn. 2 T 98/2011 byl zpracován psychiatrický a psychologický posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 22. 11. 2010. Posudek se týkal zdravotního stavu žalobce [celé jméno žalobce]. Při psychiatrickém a psychologickém vyšetření byla zjištěna simplexní osobnost s intelektem sníženým do pásma slaboduchosti, sociální málo zdatnou, volně slabou, nestálou a nezdrženlivou. Dle dalších závěrů žalobce v době podpisu smlouvy jednal v časové tísni a pod tlakem situace, do které se dostal neuváženými finančními transakcemi. S ohledem na důvěřivost a zvýšenou sugestibilitu pak schopnost zvážit obsah svého jednání a možné důsledky byly výrazně zhoršeny. Žalobce má snížené sociální dovednosti, je silně ovlivnitelný okolím a vůči autoritám je důvěřivý, má sklon k nezdrženlivé reakci, aby si zajistil vlastní potřeby. Dle závěru znalců měl žalobce v době uzavírání kupní smlouvy fakticky omezenou způsobilost k právním úkonům a nebyl schopen zodpovědně jednat a rozhodovat ve svém zájmu.

16. Z obsahu spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 0 Nc 704/2005 bylo zjištěno, že ve vztahu k žalobci bylo vedeno řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům. Návrh byl podán matkou žalobce, a to zejména z důvodu, že její syn přichází o majetky v nezanedbatelné hodnotě. Ve věci byl přibrán soudní znalec z oboru zdravotnictví, psychiatrie [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který ve svém posudku ze dne 20. 2. 2006 [číslo] uzavřel, že žalobce je simplexně strukturovaná osobnost s intelektem sníženým do pásma slaboduchosti a nejedná se o mentální defekt ve smyslu oligofrenie. Dle znalce není defekt intelektu a osobnosti natolik závažný, aby omezoval vyšetřovaného ve způsobilosti k právním úkonům. Při vyšetření bylo dále zjištěno, že žalobce má slabé vědomosti a běžné znalosti, myšlení je jednoduché a stereotypní. Dokáže dobře počítat, vyřeší početní úsudek s aplikací násobilky. Vyšetření IQ dle Ravena 70. V chování na nižší úrovni s projevy infantility. V průběhu výslechu znalec doplnil, že podmínky na omezení způsobilosti k právním úkonům splněny nejsou. S ohledem na osobnost by měl žalobce ve složitějších životních situacích problémy. Nepochybně je osobou ovlivnitelnou. Ve svých základních životních potřebách je schopen se dobře obhájit. Usnesením ze dne 30. 6. 2006, č. j. 0 Nc 704/2005-69 bylo řízení zastaveno.

17. Podle posudku znalce z oboru ekonomika a stavebnictví [jméno] [příjmení] ze dne 18. 7. 2014 [číslo] činila cena obvyklá nemovitostí domu [adresa] a pozemků st. [parcelní číslo], p. p. [číslo] p. [parcelní číslo], p. p. [číslo] p. [parcelní číslo] po zohlednění věcného břemene částku 670 000 Kč, bez věcného břemene 1 103 000 Kč.

18. V rámci trestního řízení vedeného pod sp. zn. 2 T 98/2011 byl dále zpracován znalecký posudek znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] [číslo] podle kterého činila obvyklá cena předmětných nemovitostí ke dni podpisu kupní smlouvy částku 1 840 000 Kč, ve stavu po zrušení věcného břemene za úplatu 1 020 000 Kč.

19. Podle znaleckého posudku [celé jméno znalce] ze dne 17. 5. 2021 [číslo] činila obvyklá výše nájemného za období od 3. 8. 2010 do 3. 10. 2014 částku 209 375 Kč. Znalec pro výpočet nájemného vycházel z ceny obvyklé zjištěné znalcem [příjmení] ve výši 670 000 Kč s tím, že obvyklá výše nájemného se pohybuje v rozmezí 5 – 10 % ceny obvyklé nemovitostí. Znalec vycházel z hodnoty 7,5 % nemovitosti. V průběhu svého výslechu pak znalec zopakoval své závěry. Stanovení nájmu odhadem ve výši 7,5 % z obvyklé ceny nemovitostí je obecnou dlouhodobě a všeobecně příjmovou praxí. Při svých závěrech vycházel z toho, že nemovitosti byly využívány žalobcem v celém rozsahu.

20. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že z předmětných nemovitostí se musela asi před 17 lety odstěhovat, neboť soužití se synem a panem [příjmení] nebylo možné. V nemovitosti se po odstěhování byla podívat pouze jednou, kdy všude viděla nepořádek a totálně zdemolované místnosti. V průběhu jednotlivých výkonů rozhodnutí byl syn vždy vyklizen, ale vždy se tam nějak vrátil. Definitivně přestal do domu chodit až v době, kdy dům koupila realitní kancelář.

21. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek žalovaného a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Dle seznamu přihlášených pohledávek byla dne [datum] doručena pohledávka žalobce za žalovaným v částce 540 000 Kč z titulu dohody o narovnání ze dne [datum]. Usnesením insolvenčního soudu ze dne [datum] byl zrušen konkurz žalovaného, neboť pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nedostačující. Objem zjištěných a neuspokojených pohledávek přihlášených věřitelů činil 6 825 638,54 Kč. Z listin obsažených v insolvenčním rejstříku bylo soudem dále zjištěno, že na pohledávku žalobce vůči žalovanému nebylo uhrazeno nic.

22. Z insolvenčního rejstříku bylo rovněž zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek žalobce a bylo povoleno řešení úpadku jeho oddlužením.

23. Dopisem ze dne 22. 1. 2021 žalobce sdělil žalovanému seznam svých věřitelů a výši plnění s tím, že žádá o jejich vyrovnání dle dohody stran.

24. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst. 3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle odst. 4 ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

25. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby co do požadovaného zákonného úroku z prodlení 7,75 % p.a. z částky 900 000 Kč za dobu od [datum] do [datum], soud řízení částečně zastavil výrok I rozsudku).

26. Pokud se týká samotného merita věci, pak mezi účastníky nebylo sporu o tom, že byla dne 2. 8. 2010 uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobce jako prodávající převedl na žalovaného vlastnické právo k nemovitostem domu [adresa] a pozemků st. [parcelní číslo], p. p. [číslo] p. [parcelní číslo], p. p. [číslo] p. [parcelní číslo]. Kupní cena 900 000 Kč měla být uhrazena ve třech splátkách po 300 000 Kč – s poukazem na záznamy v listu vlastnictví prvá splátka 3.8.2010, druhá 4.8.2010 a třetí 17.8.2010. Žalovaný na kupní cenu žalobci nic neuhradil (vyplývá rovněž z obsahu trestního spisu sp.zn. 2T 98/2011), kdy poukazoval na obsah dohody o narovnání účastníky uzavřené dne 15. 9. 2010, resp. porušení jednotlivých jejich ustanovení žalobcem, resp. nenaplnění podmínky sdělit žalovanému své věřitele a výkonu užívacího práva žalobcem (tzv. odbydlení si části kupní ceny po dobu 5ti let). Dle dohody o narovnání tedy dle názoru žalovaného splatnost ceny kupní ceny dosud nenastala. Ve vztahu k žalobci bylo zjištěno, že v době sjednání kupní smlouvy ani dohody o narovnání nebyl omezen ve způsobilosti k právním úkonům, je simplexně strukturovaná osobnost s intelektem sníženým do pásma slaboduchosti, nejedná se o mentální defekt ve smyslu oligofrenie. Defekt intelektu a osobnosti není natolik závažný, aby omezoval žalobce ve způsobilosti k právním úkonům. Žalobce má slabé vědomosti a běžné znalosti, myšlení je jednoduché a stereotypní, dokáže dobře počítat, vyřeší početní úsudek s aplikací násobilky, v chování na nižší úrovni s projevy infantility. S ohledem na důvěřivost a zvýšenou sugestibilitu pak schopnost zvážit obsah svého jednání a možné důsledky byly výrazně zhoršeny. Žalobce má snížené sociální dovednosti, je silně ovlivnitelný okolím a vůči autoritám je důvěřivý.

27. Jádrem posouzení celé věci představovala otázka právního hodnocení, tj. posouzení platnosti kupní smlouvy ze dne 2.8.2010 a dohody o narovnání ze dne 15.9.2010, resp. otázku splatnosti kupní ceny, v návaznosti na to otázka promlčení nároku žalobce a dále kompenzační námitka žalovaného stran odužívání nároku žalobcem.

28. S ohledem na okamžik uzavření kupní smlouvy a rovněž dohody o narovnání soud na věc aplikoval ustanovení z.č. 40/1964 Sb. (dále též obč.zák.).

29. Dle § 588 obč.zák. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu 30. Podle § 8 odst. 1 obč.zák. způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí. Podle odst. 2 zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné.

31. Podle § 10 odst. 1 obč.zák. jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví.

32. Podle § 38 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům. Podle odst. 2 rovněž je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

33. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že mezi účastníky byla platně sjednána kupní smlouva dle § 588 obč.zák. Na základě kupní smlouvy ze dne 2.8.2010 pak také došlo k zápisu v katastru nemovitostí.

34. Kupní smlouva obsahuje všechna esenciální náležitosti. Ve vztahu ke způsobilosti žalobce tuto uzavřít soud hodnotil závěry znaleckých posudků MUDr. [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] a dospěl k závěru, že její uzavření neodporuje ustanovení § 8 a § 10 obč.zák., kdy sice byl shledán u žalobce defekt intelektu, avšak tento defekt intelektu a osobnosti nebyl shledán natolik závažný, aby omezoval žalobce ve způsobilosti k právním úkonům. V této souvislosti soud přihlédl i k obsahu samotné kupní smlouvy, který byl jednoduchý, srozumitelný a jednoznačný. Samotný text nebyl ani nikterak obsáhlý. Kupní cena 900 000 Kč pak odpovídá i závěrům zjištěnými znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z obdobných závěrů vycházeli rovněž soudy v trestní věci sp.zn. 2T 98/2011. Rovněž ujednání o splatnosti kupní ceny byla sjednána zcela jednoznačně a jednoduše tak, že tato ujednání byl schopen v rámci svých možností pochopit rovněž žalobce.

35. Zcela jinak však soud hodnotil dohodu o narovnání, kterou shledal neplatnou a to hned z několika důvodů.

36. Podle § 585 odst. 1 obč.zák. dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet. Podle odst. 2 byl-li dosavadní závazek zřízen písemnou formou, musí být dohoda o narovnání uzavřena písemně; totéž platí, týká-li se dohoda promlčeného závazku. Podle odst. 3 dosavadní závazek je nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání.

37. Podle § 585 odst. 1 obč.zák. omyl o tom, co je mezi stranami sporné nebo pochybné, nezpůsobuje neplatnost dohody o narovnání. Jestliže však omyl byl vyvolán lstí jedné strany, může se druhá strana neplatnosti dovolat.

38. Podle § 3 odst. 1 obč.zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

39. Podle § 39 obč.zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

40. Podle § 36 odst. 1 obč.zák. vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží. Podle odst. 2 podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.

41. Podle § 37 odst. 1 obč.zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle odst. 2 právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný.

42. Podle § 40a odst. 1 obč.zák. jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil.

43. Podle § 151n odst. 1 obč.zák. věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě. Podle odst. 2 obč.zák. věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele.

44. Soud shledal dohodu o narovnání neplatnou v ujednání týkající se splatnosti kupní ceny ve výši 360 000 Kč v podobě sjednaného nájemního práva žalobce, tj. po dobu 5 let při nájemném 6 000 Kč měsíčně. Z výpisu z příslušného listu vlastnictví a kupní smlouvy samotné plyne, že k předmětným nemovitostem bylo ve prospěch [jméno] [příjmení] zřízeno věcné břemeno užívání ke všem nemovitostem. Žalovaný, co by nový vlastník nebyl ve smyslu § 151n obč.zák. oprávněn platně sjednat nájemní vztah pro žalobce. V případě tohoto dílčího závazku představující zároveň část způsobu úhrady kupní ceny dle dohody o narovnání, se tak jednalo o plnění nemožné, neplatné. Matka žalobce se proto také úspěšně domáhala vyklizení žalobce ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 10C 274/2013. Jelikož pak předmětné ujednání o splatnosti části kupní ceny je v návaznostech neoddělitelné od úhrady kupní ceny jako celku, byla konstatována neplatnost celé dohody.

45. Další důvod neplatnosti dohody o narovnání soud shledal v absenci vážnosti, určitosti a srozumitelnosti. V této souvislosti soud hodnotil souběh jednotlivých skutečností, obsah samotné dohody v návaznosti na„ duševní schopnosti“ žalobce. Byť byl žalovaný obžaloby zproštěn, je nepochybné, že dohoda o narovnání nebyla sjednána minimálně s úmyslem žalobce kupní cenu zcela ve skutečnosti uhradit.

46. Smyslem ustanovení § 585 odst. 1 obč.zák. jest dohodou o narovnání upravit práva mezi účastníky sporná nebo pochybná. Jak již bylo uvedeno výše, kupní smlouva splňovala veškeré zákonné požadavky, obsahově byla zcela jednoduchá a rovněž tak ujednání o splatnosti kupní ceny. V tomto ohledu soud nespatřuje jediný důvod vzniku spornosti či pochybnosti, resp. v čem by tato měla spočívat. K uzavření dohody došlo již po zapsání nemovitosti do katastru nemovitostí a kupní cena tak již v převážné míře byla splatná v době sjednání dohody. Soud na straně žalovaného shledává absenci vážnosti vůle být novým závazkem ve skutečnosti také vázán. Skutečnou vůlí žalovaného bylo bezesporu minimálně oddálit splatnost kupní ceny. S ohledem na duševní zdravotní stav žalobce, který mu musel být znám alespoň v základních obrysech, pak bezesporu spoléhal na plynutí času, nepochopení veškerých povinností žalobce ke kterým se zavázal a tedy nenaplnění podmínky pro splatnost kupní ceny. Žalobce sice nebyl a dosud není omezen ve svéprávnosti, nicméně nejen ze znaleckých posudků vyplývá, že pochopení textu dohody a povinností na žalobce kladených pro něho bylo složité. V případě úhrady kupní ceny dle kupní smlouvy byla splatnost sjednána jednoznačně, jednoduše – v případě dohody o narovnání již byla koncipována podstatně složitěji, pro žalobce zcela jistě nesrozumitelně a s ohledem na jeho osobnost i obtížně, neboť na něho byly již kladeny požadavky, které nebyl schopen dle názoru soudu pochopit a splnit. Sdělení veškerých věřitelů a vyčíslení jednotlivých pohledávek již totiž vyžaduje zvýšenou intelektuální činnost spočívající i v navázání komunikace s jednotlivými věřiteli.

47. Neurčitost splatnosti kupní ceny spočívá dále v té skutečnosti, že v době uzavření předmětné dohody nebyl znám okruh veškerých věřitelů žalobce a výše jednotlivých závazků vč. příslušenství. Účastníkům tak nebylo známo ani to, zda výše aktuálních závazků žalobce nepřevyšuje výši kupní ceny. Pokud by tomu tak totiž bylo, nemohla by být aplikována následující ustanovení o splatnosti kupní ceny.

48. Soud si je vědom, že otázka vážnosti vůle je jako subjektivní kategorie velmi těžko uchopitelná, zjistitelná a prokazatelná. V této souvislosti soud proto hodnotil v časových a logických návaznostech postup žalovaného a dospěl k závěrům uvedených shora. Obdobné platí o otázce úmyslu, se kterou se několikráte vypořádával trestní soud, kdy nakonec pouze při aplikaci zásady in dubio pro reo dospěl ke zprošťujícímu rozsudku. Pro občanskoprávní řízení však tato zásada neplatí. Ze všech okolností věci má soud pak za jednoznačné, že žalovaný jednal, když ne v rovině trestněprávní, tak v rovině občanskoprávní v rozporu s dobrými mravy a proto jeho jednání shledal v rozporu s § 39 obč.zák.

49. Jelikož dohoda o narovnání byla shledána neplatnou, soud pro splatnost kupní ceny vycházel z ujednání kupní smlouvy. První platba ve výši 300 000 Kč měla být vyplacena v hotovosti po podpisu kupní smlouvy k rukám prodávajícího, tj. 3.8.2010 – druhá platba 300 000 Kč měla být vyplacena v hotovosti, a to po vkladu vlastnického práva na příslušném katastrálním pracovišti, 4.8.2010 – třetí platba 300 000 Kč měla být vyplacena v hotovosti nejdéle do 14 dnů od podání vkladu vlastnického práva, tj. 17.8.2010. Žalovaný v této souvislosti vznesl námitku promlčení.

50. Podle § 100 odst. 1 obč.zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

51. Podle § 101 obč.zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

52. Na základě provedené dokazování a po právním posouzení věci nutno uzavřít, že prvé dvě splátky byly již v okamžiku uplatnění práva u soudu skutečně promlčeny. Soud však k námitce promlčení nepřihlížel s poukazem na ustanovení § 3 odst. 1 obč.zák. a ustálenou praxi Ústavního soudu (např. nález sp.zn. II. ÚS 309/95 ze dne 15.1.1997, sp.zn. I. ÚS 2216/09 ze dne 31.5.2011 a mnohé jiné), kdy Ústavní soud mimo jiné považuje za samozřejmé a určující pro nalézání práva, že vždy je nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na konkrétních skutkových zjištěních s tím, že mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení.

53. Jak bylo uvedeno výše, soud spatřuje v jednání žalovaného v jeho celkovém souhrnu, časové a logické souvislosti s přihlédnutím k duševnímu stavu žalobce jednání, které se příčí dobrým mravům. Žalobce se účastnil několika jednání soudu, byl v rámci jednání soudu vyslechnut. Z vystupování a jednání žalobce (byť z určitým časovým odstupem) tak jak se seznámil soud, je zřejmé, že po duševní stránce není žalobce nadán vlastnostmi tak, jak má namysli § 4 odst. 1 o.z. (Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.). Z provedených znaleckých posudků je nepochybné, že uvedené platilo již v roce 2006 a stejně tak v době cca. 3 měsíce pro učiněném právním jednání. Uvedené bezesporu muselo být známo jako zcela zřejmé i žalovanému. Ten přesto žalobce dostal do situace, kdy z původních jednoznačných a zcela jednoduchých ujednání o způsobu úhrady kupní ceny, v dohodě o narovnání z těchto učinil ujednání pro žalobce očividně nesrozumitelná, neurčitá a pro něho nepochopitelná co do jeho práv, naplnění jednotlivých podmínek. Dohoda o narovnání se také stala předmětem přezkumu soudu, kdy teprve soud v této otázce zaujal stanovisko o neplatnosti dohody. Otázka ne/platnosti byla namítána jednou i druhou stranou v projednávané věci, resp. jejich právními zástupci, profesionály v oboru práva. Dále soud hodnotil skutečnost, že nedlouho po učiněném právním jednání účastníků bylo započato trestní řízení, které probíhalo v době od 28.1.2011 do 5.9.2012. Žalovaný přitom ani pod tíhou trestního řízení neučinil nic pro úhradu svého dluhu a to ani poté, co byl dopisem ze dne 17.9.2012 žalobcem vyzván. Žalovaný očividně za situace, tj. v době kdy byl bezprostředně pravomocně zproštěn obžaloby a nemovitosti byly již zapsány v katastru nemovitostí jako jeho vlastnictví, neměl zájem na řešení věci. Otázka možného promlčení závazku nemohla být žalobci s ohledem na jeho zdravotní stav ani známa.

54. Žalovaný zcela jistě naplňuje kritéria ustanovení § 4 odst. 1 o.z. a s tím spojená práva a povinnosti. Velmi dobře si musel být vědom své, ve své podstatě, jediné povinnosti, tedy uhradit za převedenou nemovitost kupní cenu. I v případě, že by z jeho strany byla dohoda o narovnání považována za platnou (což soud nevylučuje s ohledem na skutečnost, že ani žalovaný není právnicky vzdělán), pak soud nechápe, proč tedy minimálně částku 390 000 Kč neuhradil, když závazek v uvedené výši u [právnická osoba] a [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] mu byl znám již z obsahu dohody o narovnání, případně proč sám např. nenabídl součinnost žalobci s ohledem na mu zcela nepochybně známí duševní stav žalobce, namísto absolutní pasivity, tj. po obdržení výzvy ze dne [datum]. Žalobce se nedomohl uspokojení ani části svého nároku v insolvenčním řízení vedeném proti žalovanému.

55. S poukazem na všechny uvedené skutečnosti by proto bylo zcela nespravedlivým řešením věci připustit námitku promlčení ve vztahu k částce 600 000 Kč (tj. prvé dvě splátky).

56. Soud nicméně jako částečně důvodnou shledal vznesenou kompenzační námitku žalovaného, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce předmětné nemovitosti skutečně užíval a to po dobu od 3.8.2010 do svého vyklizení. Jelikož pak žalovaný svou námitku omezil na cca. 44 měsíců (od 3.8.2010 do dne 8.4.2014), soud se zabýval výší tohoto nároku.

57. Podle § 451 odst. 1 obč.zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. (Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.).

58. Nejprve se soud vypořádal s protichůdnými tvrzeními žalobce, kdy při jednání 6. 10. 2014 učinil nesporným, že užíval předmětné nemovitosti po dobu od věcných účinků zavkladování vlastnického práva do dne jednání soudu a že užíval s panem [příjmení] místnosti v přízemí domu včetně příslušenství a rovněž tak užíval i hospodářské prostory pro chov koz a stejně tak i přilehlé pozemky, kde suší seno – avšak v průběhu jednání 8. 9. 2021 uvedl, že po celou dobu užíval pouze obytnou místnost a koupelnu.

59. Z obsahu shora uvedených spisů zdejšího soudu týkající se výkonu rozhodnutí vyklizení (zejména z protokolů vykonavatele o provedeném vyklizení), ve spojení s obsahem spisu sp.zn. 10C 274/2013 a výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud učinil skutkový závěr takový, že žalobce užíval předmětné nemovitosti v celém rozsahu a jeho tvrzení učiněná dne 8.9.2021 již byla pouze účelovými tvrzeními poté, co byl zpracován znalecký posudek Ing. [příjmení], kdy vyčíslené obvyklé nájemné považoval žalobce za vysoké.

60. Za bezdůvodné obohacení není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl teoreticky dosáhnout vlastník věci, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2001, sp.zn. 25 Cdo 845/99). Bezdůvodným obohacením je bezpochyby i užívání cizích nemovitostí bez titulu opravňujícího užívat cizí věc - prospěch vzniká tomu, kdo realizuje uživatelská oprávnění, aniž by za to platil úhradu a aniž by se tedy jeho majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věc užívat.

61. V řízení bylo též prokázáno (výslech svědkyně [příjmení]), že žalobce fakticky znemožnil užívání celé nemovitosti komukoliv jinému (vyjma pana [příjmení]), a tyto tak měl fakticky k dispozici celé. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR pak vyplývá, že bezdůvodné obohacení vzniká i tomu, kdo bez platného právního titulu na úkor vlastníka dosáhl postavení detentora věci například tím, že nemovitost měl uzamčenu a měl ji přístupnou jen pro sebe a svou potřebu, a to bez ohledu na to, nakolik intenzivně ji skutečně využíval (v jakém rozsahu, časovém období apod.), to vše samozřejmě v cenové úrovni odpovídající tomu, jaké částky by musel v daném místě a čase vynaložit, aby si (zpravidla) formou nájmu zajistil užívání nemovitosti obdobného charakteru, stavebního stavu, vybavení apod. (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.11.2009, sp.zn. 28 Cdo 2056/2009).

62. S ohledem na uvedené proto soudem pro oceňování nároku žalobce bylo vycházeno ze skutečnosti, že žalobce užíval předmětné nemovitosti celé a nikoliv pouze jednu místnost a koupelnu.

63. Za účelem stanovení výše nároku pak soud zadal znalecký posudek. Znalec učinil stanovení ceny obvyklé nájemného v inkriminovanou dobu odhadem. Proti tomu brojil žalovaný s tím, že cena obvyklá měla být stanovena porovnávací metodou. S ohledem na specifika věci a zejména pak charakter předmětných nemovitostí, jejich stav, způsob užívání a na značný časový odstup již soud nezadal zpracování doplňku znaleckého posudku, neboť ocenění obvyklého nájemného odhadem považuje soud za správně a v souladu s hospodárností a rychlostí řízení. Mimo to se jedná o obvyklou a ustálenou praxi, obecně přijímanou soudy. Soud ve věci disponoval dostatkem i jiných důkazů (zejména posudky [anonymizováno] [příjmení] a [příjmení]) a ve věci dále postupoval analogicky dle § 136 o.s.ř.

64. Soudem bylo vycházeno ze sjednané kupní ceny 900 000 Kč, dále z posudku znalce [jméno], který ocenil nemovitosti bez věcného břemene na částku 1 100 000 Kč, dále z posudku [anonymizováno] [příjmení], který ocenil nemovitost bez věcného břemene na částku 1 020 000 Kč. Soud postupem dle § 136 o.s.ř. stanovil cenu obvyklou předmětných nemovitostí na částku 1 000 000 Kč. Dále pak určil, že 7,5% z uvedené částky činí 75 000 Kč za rok, tj. za 1 měsíc 6 250 Kč. Za 44 měsíců tak činí nárok žalovaného 275 000 Kč. Soudem zjištěná, určená částka se přitom odchyluje od mezi účastníky sjednaného„ nájemného“ pouze o 250 Kč. Pro úplnost soud dodává, že při svých úvahách o ceně nemovitostí vycházel z cen bez věcného břemene, ačkoliv na nemovitostech vázlo, a to s poukazem na skutečnost, že žalobce se fakticky choval tak, jako by žádné věcné břemeno neexistovalo a oprávněná z věcného břemena se svého nároku byla nucena domoci až prostřednictvím žaloby na vyklizení a výkonem rozhodnutí.

65. S ohledem na důvodnost žalobcova nároku na zaplacení kupní ceny 900 000 Kč, při zohlednění oprávněně uplatněné kompenzační námitky co do částky 275 000 Kč soud žalobě vyhověl co do nároku na zaplacení 625 000 Kč s příslušenstvím (výrok II) a současně žalobu částečně zamítl co do částky 275 000 Kč s příslušenstvím (výrok III).

66. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci úspěšný zhruba ze 70% a žalovaný z 30%. Žalovaný by tedy měl hradit 40% nákladů řízení žalobce. Ten žádné náklady řízení nepožadoval a jak vyplývá z obsahu spisu, pak mu ani žádné nevznikly. Náklady na jeho právní zastoupení nese stát, byl rovněž osvobozen od placení soudních poplatků. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

67. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 11.9.2013, č.j. 6C 144/2013-10 byl žalobce osvobozen k žádosti od placení soudních poplatků v plném rozsahu a byl mu ustanoven pro zastupování v řízení advokát [anonymizováno] [jméno] [jméno]. Zástupce žalobce spolu se závěrečným návrhem ve věci předložil soudu vyúčtování za zastoupení, kdy požaduje přiznat odměnu za 7 úkonů po 5 000 Kč (převzetí věci, vyjádření k odporu, účast na jednáních soudu dne 9.4.2014, 6.10.2014, 7.9.2021, 20.10.2021 a 1.12.2021), dále 7 x paušální náhradu po 300 Kč a DPH. Po prostudování předloženého vyúčtování a listinných dokladů k tomuto předložených dospěl soud k závěru, že ustanovený zástupce žalobce má nárok na odměnu dle vyhl. č. 177/1996 Sb., přičemž tarifní hodnota je stanovena částkou 900 000 Kč. Ve věci zástupce učinil 7 úkonů (převzetí věci, vyjádření k odporu, účast na jednáních soudu dne 9.4.2014, 6.10.2014, 7.9.2021, 20.10.2021 a 1.12.2021) a má tedy dle ust. § 7 bod 6, § 11/1 písm. a, d, g/ ve spojení s § 12a odst. 1 a 2 cit. vyhl. nárok na odměnu 5 000 Kč za jeden úkon, celkem 35 000 Kč. Dále na paušální náhradě nákladů za 7 úkonů po 300 Kč přísluší zástupci celkem 2 100 Kč (ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl.). Zástupce doložil, že je plátcem DPH, proto mu dále přísluší 7 791 Kč. Celkové náklady řízení tak činí 44 891 Kč (výrok V. rozsudku).

68. Soud neuložil žádnému z účastníků řízení povinnost nést náklady státu (odměna ustanovenému zástupci, vyplacené znalečné) dle § 148 odst. 1 o.s.ř. Ve věci byl z téměř 70% úspěšný žalobce a 30% žalovaný. Žalobce byl od placení soudních poplatků osvobozen – důvody pro jeho osvobození trvají i nadále, jak dokládají informace z insolvenčního rejstříku. Nést náklady řízení by s ohledem na poměr neúspěchu ve věci měl žalovaný. Ani v jeho případě nebylo rozhodnuto o uložení povinnosti nést náklady státu, neboť jak dokládají skutečnosti zjištěné z insolvenčního rejstříku, zejména pak rozhodnutí insolvenčního soudu o zrušení konkurzu, rovněž žalovaný splňuje předpoklady pro osvobození od placení soudního poplatku. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku VI. rozsudku.

Poučení