6 C 149/2021-46

Rubrum

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o určení vlastnického práva k nemovitým věcem takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobci mají ve společném jmění manželů pozemek parc. č. St. 61, jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek parc. [číslo] zapsané u Katastrálního úřadu pro [kraj], [stát. instituce] pro [katastrální uzemí] a [územní celek] na listu vlastnictví [číslo].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům k rukám právního zástupce žalobců do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 26 151 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou ze dne 23. 7. 2021 domáhali určení, že mají ve společném jmění manželů pozemek parc. č. St. 61, jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek parc. [číslo] zapsané u Katastrálního úřadu pro [kraj], [stát. instituce] pro [katastrální uzemí] a [územní celek] na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Uvedli, že na základě darovací smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem uzavřené dne 6. 2. 2003 mezi žalobci, jakožto dárci a rodiči žalované, a žalovanou, jakožto obdarovanou dcerou žalobců, se stala žalovaná výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Vzhledem k chování žalované k žalobcům, jejím vlastním potomkům a rodičům manžela žalované, kterým dle názoru žalobců žalovaná soustavně hrubě porušuje dobré mravy, a vzhledem k projevování nevděku žalované vůči jmenovaným osobám, se žalobci rozhodli uplatnit právo na vrácení daru. Žalobci dne 20. 12. 2020 vyhotovili žádost o vrácení daru, kterou si žalovaná dne 23. 12. 2020 osobně převzala a ve které žalobci vyjádřili vůli dar odvolat a požádali žalovanou o součinnost s vrácením daru. Žalovaná na žádost nereagovala v žalobci stanovené lhůtě do 7. 1. 2021. Vztahy mezi účastníky byly dobré do roku 2018, následně manžel žalované začal podnikat v cestovním ruchu a s žalovanou začali žít na dluh a zcela přestali pečovat o svoji rodinu. Kromě darování předmětné nemovitosti žalobci zapůjčili žalované v průběhu let 2018 až 2020 částku celkem 800 000 Kč představující celoživotní úspory žalobců, které měly být darovány bratrovi žalované [jméno] [celé jméno žalobce]. Uvedenou částku žalovaná dosud žalobcům nevrátila, ačkoliv tak přislíbila učinit do 31. 12. 2020. Podle žalobců žalovaná hrubě porušovala dobré mravy tím, že se začala chovat jako její manžel, který byl výbušný a často se hádal s žalobci a svými dětmi [jméno], [jméno] a [jméno] [příjmení]. Manžel žalované se dopustil násilí i vůči svým rodičům, v čemž ho žalovaná podporovala. Dne 8. 6. 2021 vydal Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudek pod č. j. 10 C 20/2021-36, který se týkal odvolání daru rodičů manžela žalované vůči žalovanému z týchž důvodů. Chování žalované pak dosáhlo intenzity hrubého porušení dobrých mravů v roce 2020, kdy žalovaná neposkytla žalobcům pomoc v době pandemie, ačkoliv jí žalobci prosili o návštěvu, pomoc s obstaráváním léků a potravin, dopravu k lékaři, apod. Žalovaná nereagovala, či zapírala svoji přítomnost v České republice, nebo přímo pomoc odmítla se slovy, ať se stará někdo jiný a žalobci ať ji neobtěžují. Žalobci naposledy viděli žalovanou v prosinci 2020, kdy žalovaná požadovala půjčení dalších financí, přičemž žalobci jí sdělili vůli dar odvolat. Žalovaná byla vulgární, nadala žalobcům do„ senilních dementů“, řekla, ať si žalobci s předmětnou nemovitostí nakládají, jak chtějí, a rozešla se s rodinou ve zlém. Celému incidentu byly přítomny děti žalované. Děti žalované od března 2020 do současnosti obstarávají pro žalobce mnoho záležitostí (nákupy, domácí práce, procházky, společné aktivity). Naproti tomu žalovaná žádný zájem neprojevuje a o žalobce se řádně nestará, ačkoliv to bylo potřebné. Žalobci požadují vrácení daru i pro nezřízený život žalované, která s manželem neustále cestuje, pobývá v zahraničí a k tomu účelu užila i finančních prostředků od žalobců, ačkoliv tyto jí byly zapůjčeny pro podnikání. Žalovaná nezajišťuje stejnou životní úroveň svým dětem. [příjmení] [jméno] splácí za pomoci sester hypotéku na dům, který byl až do vydání výše citovaného rozhodnutí soudu ve vlastnictví manžela žalované (splátka ve výši 32 300 Kč měsíčně). Musel se odstěhovat do [obec] a finančně se osamostatnit. Dcery žalované studují vysokou školu v [obec], musely si najít brigádu, aby si mohly hradit své životní a studijní náklady, které jim rodiče odmítli hradit nebo na ně alespoň přispívat. Naléhavý právní zájem na podání žaloby spatřují žalobci v tom, že jejich vlastnické právo je zpochybněno nečinností žalované a pro vklad jejich vlastnického práva do katastru nemovitostí je nutné rozhodnutí soudu. Žalobci žalovanou rovněž vydědili pro dluhy a neposkytnutí pomoci formou notářského zápisu.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 21. 9. 2021 tak, že s rodinou ukončila veškerý kontakt a nemá zájem na napravení vztahů.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaná je v katastru nemovitostí vedena jako vlastník předmětných nemovitostí na základě darovací smlouvy ze dne 6. 2. 2003 s právními účinky vkladu práva ke dni 7. 2. 2003.

4. Z darovací smlouvy ze dne 6. 2. 2003 soud zjistil, že žalobci jako dárci na straně jedné a žalovaná jako obdarovaná na straně druhé uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo darování předmětných nemovitostí ze strany žalobců žalované. Předmětná nemovitost byla před uzavřením smlouvy vedena ve společném jmění manželů – žalobců.

5. Z žádosti o vrácení daru ze dne 20. 12. 2020 soud zjistil, že žalobci požádali žalovanou o vrácení daru (předmětných nemovitostí) s ohledem na chování žalované, které dle žalobců hrubě porušovalo dobré mravy. Žalobci vyzvali žalovanou k vrácení daru do 15 dnů ode dne doručení výzvy. Jako důvod vrácení daru žalobci uvedli špatné chování žalované vůči žalobcům, které žalobci považovali za neodpustitelné a zraňující. Žalobci uvedli, že se vždy žalovanou snažili bezmezně podporovat, a proto i žalované předmětnou nemovitost darovali. Žalovaná však porušila slib, že se o žalobce ve stáří postará, neposkytla jim potřebnou pomoc a péči v období pandemie, nepomohla jim, netrávila s nimi čas, nezajímala se o zdravotní stav žalobců, hrubě urážela žalobce a spolu se svým manželem se od nich distancovala. Jako důvod vrácení daru dále žalobci uvedli nevrácení životních úspor žalobců, které žalobci žalované půjčili a které žalovaná dosud nevrátila tvrdíc, že jí to neumožňuje situace, ačkoliv s manželem cestuje kolem světa. Z žádosti dále soud zjistil, že žalovaná si žádost převzala dne 23. 12. 2020, což stvrdila svým podpisem.

6. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], syna žalované a vnuka žalobců, soud zjistil, že žalovaná si s manželem od žalobců půjčila peníze, které žalobci měli pro bratra žalované jako dědictví. V prosinci 2020 žalobci chtěli peníze vrátit, žalovaná však nebyla schopná peníze vrátit a naopak požadovala další peníze. Žalobci proto předali žalované žádost o vrácení daru. Žalovaná v reakci na žádost byla vůči žalobcům vulgární a označila je za senilní důchodce. Vztahy mezi žalobci a žalovanou byly dobré do doby podnikání manžela žalované, poté vztahy ochladly a situace vygradovala v době covidu, kdy péče o žalobce (pomoc s nákupy, léky či odvoz k lékaři a jiné věci, na které žalobci nestačí) byla celá na svědkovi a jeho sestrách, tj. dětech žalované, ačkoliv žalobci žalovanou o pomoc opakovaně telefonicky, SMS či e-mailem žádali. Žalovaná se zapřela, když se nacházela v České republice, a tvrdila, že je s manželem v zahraničí.

7. Z prohlášení [jméno] a [jméno] [příjmení], dcer žalované, ze dne 10. 1. 2021 soud zjistil, že manžel žalované, otec [jméno] a [jméno] [příjmení], s žalovanou neprojevuje žádný zájem o rodiče manžela žalované, nekomunikují s nimi, ani s dcerami, s nikým z rodiny se nestýkají, o nikoho se nestarají. Před dvěma lety se po neustálých hádkách s otcem přestěhovaly do [obec], jejich bratr se odstěhoval do [obec], otec a žalovaná se k nim nechovají jako rodiče a otec se ani nechová jako dítě svých rodičů. O rodiče otce se starají ony s bratrem a strýcem, navštěvují je, nakupují jim, uklízí jim, berou je na procházky, vozí je k lékařům. Jejich bratr navíc hradí hypotéky rodičů cca ve výši 45 000 Kč měsíčně, jinak by došlo k zabavení nemovitostí.

8. Z prohlášení [jméno] a [jméno] [příjmení], dcer žalované, ze dne 30. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaná o žalobce neprojevuje žádný zájem. Žalobci bydlí v pronajatém bytě, kde je žalovaná navštívila naposledy v zimě 2020 s tím, že„ nutně potřebuje půjčit peníze“, a to za doprovodu hrubého chování a nátlaku a poté následně žalovaná„ zmizela na Tenerife“. Žalobce tato návštěva žalované rozhodila, otřásla jimi a zdravotně je ohrozila, když žalobkyně se několik hodin po návštěvě třásla. Žalovaná s manželem nepomohla ani rodičům manžela, pouze z nich rovněž„ tahali peníze“. Svoji přítomnost v ČR žalovaná s manželem tajila. Dcery žalované považují více za své rodiče své prarodiče z obou stran, neboť si vzájemně pomáhají, prarodiče jim pomáhají finančně, a ony zase obstarávají prarodičům různé záležitosti a tráví s nimi čas. Dcery žalované se musely před dvěma lety přestěhovat do [obec] po neustálých hádkách s rodiči a bez pomoci prarodičů by nezvládly hradit pronajatý byt v [obec] a další životní a studijní náklady na vysoké škole. Jejich bratr musí hradit hypotéky po žalované i otci, což činilo dohromady asi 45 000 Kč, a z finančních důvodů musel opustit byt v [obec], což mu přivodilo komplikace při výkonu jeho pracovních povinností, které má převážně v [obec].

9. Z rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 8. 6. 2021, č. j. 10 C 20/2021-36, soud zjistil, že soud zde vyhověl žalobě žalobců [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kterou se domáhali určení vlastnického práva k nemovitostem, které darovali svému synovi [jméno] [příjmení] (pozn. manželu žalované ve zde projednávané věci). Soud zde uzavřel, že chování [jméno] [příjmení] naplňovalo znaky hrubého porušení dobrých mravů, přičemž popis chování, pro které dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby, je shodný s tím, jak jej uvedly ve svém prohlášení ze dne 10. 1. 2021 a 30. 6. 2021 dcery [jméno] [příjmení] a zde žalované [celé jméno žalované].

10. Z prohlášení manželů [příjmení] ze dne 2. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaná se svým manželem [jméno] [příjmení] (synem manželů [příjmení]), se chovají hrubě k žalobcům.

11. Z prohlášení [jméno] [příjmení], bratra žalované, ze dne 14. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaná s manželem obrala žalobce o všechny peníze. Žalovaná žalobce navštěvuje pouze za účelem získání dalších peněz, nic dalšího ji ani manžela nezajímá (zdravotní stav žalobců, jejich potřeby). Žalovaná žije s manželem na španělském ostrově, nestarají se o své tři děti. Žalovaná je nekontaktní. Bratr žalované si našel práci v zahraničí a snaží se žalobcům finančně vypomoci, neboť tito si platí pronajatý byt a pomáhají finančně vnoučatům.

12. Z notářských zápisů sepsaných dne 27. 1. 2021 Mgr. [jméno] [příjmení], notářem v [obec], č. j. NZ 121/2021, N 103/2021 a č. j. NZ 120/2021, N 102/2021, soud zjistil, že jimi žalobci mimo jiné vydědili žalovanou jako nepominutelného dědice žalobců z jejího práva na povinný díl nebo jakýkoliv jiný nárok ve vztahu k pozůstalosti po žalobcích, a žalobci tvrzené důvody vydědění byly totožné s těmi, které žalobci uvedli v žádosti o vrácení daru.

13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobci uzavřeli dne 6. 2. 2003 s žalovanou darovací smlouvu, na základě které žalobci darovali žalované předmětnou nemovitost. Vlastnické právo žalované k předmětné nemovitosti bylo zapsáno do katastru nemovitostí s účinky vkladu práva ke dni 7. 2. 2003. Žalovaná si v období let 2018 až 2020 od žalobců půjčila jejich veškeré životní úspory, které přislíbila vrátit, což však nesplnila. Žalovaná se o žalobce přestala zajímat, v době pandemie koronaviru nereagovala na prosby žalobců o pomoc s nákupy, odvozy k lékařům, zajištění léků, zapírala spolu s manželem svoji přítomnost v České republice. Žalovaná se rovněž přestala zajímat i o své děti, nereagovala ani na pokusy o kontakt ze strany svého bratra. V prosinci 2020 žalobci požádali žalovanou o vrácení zapůjčených financí, žalovaná peníze nevrátila s tím, že to není v jejích možnostech a naopak požadovala půjčení dalších peněz od žalobců. Žalobci proto dne 23. 12. 2020 předali žalované žádost o vrácení daru, za přítomnosti vnoučat, přičemž žalovaná v této situaci použila vůči žalobcům urážek („ senilní důchodci“). Syn žalované splácí hypotéky rodičů, s jejichž splácením mu vypomáhají žalobci a sestry, které studují vysokou školu.

14. Darovací smlouva byla mezi žalobci a žalovanou uzavřena dne 6. 2. 2003, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). K žádosti o vrácení daru došlo ze strany žalobců dopisem ze dne 20. 12. 2020, který si žalovaná převzala dne 23. 12. 2020, tedy již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a k závadovému jednání žalované mělo dojít v období od roku 2018 do roku 2020. Podle § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, přijal a odůvodnil závěr, že byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat obč. zák., i když k chování obdarovaného porušujícímu dobré mravy, pro které dárce vrácení daru žádá, došlo až po 1. 1. 2014. Právo dárce žádat obdarovaného o vrácení daru je totiž úzce spjato se samotnou darovací smlouvou, pokud by tato uzavřena nebyla, respektive pokud by dárce obdarovanému dar neposkytl, nemohlo by logicky vzato nikdy vzniknout ani právo požadovat jeho vrácení (nyní vydání). Zákonem nastavené podmínky pro vrácení daru jsou součástí okolností, za kterých se darovací smlouva uzavírá, a nemohou proto být později bez ohledu na vůli smluvních stran měněny novou právní úpravou mající dopad na právní poměr založený darovací smlouvou. Tedy za situace, kdy ke vzniku právního poměru účastníků z darovací smlouvy došlo před 1. 1. 2014, vzniklo legitimní očekávání, že žalobci mohou žádat dar nazpět tehdy, zachová-li se v budoucnu žalovaná k nim nebo členům jejich rodiny tak, že tím hrubě poruší dobré mravy podle § 630 obč. zák. (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu z 16. 7. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1841/2020).

15. Odborná literatura i soudní praxe je zajedno v tom, že k zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnického práva dárce, dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů obdarovaným vůči dárci, nebo členům jeho rodiny, a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 33 Odo 1192/2003, a ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011). Za členy rodiny dárce se považují kromě rodičů a dětí i další příbuzní v řadě přímé a sourozenci.

16. Domáhá-li se dárce vrácení daru, musí uvést, jaké chování obdarovaného shledává vůči němu či členům jeho rodiny hrubě porušující dobré mravy. K naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci (nebo členům jeho rodiny), které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Soud proto hodnotí nejen to, zda chování obdarovaného vykazuje znaky závadnosti, tj. zda koliduje se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, ale i zda jde o porušení značené intenzity nebo o porušování dlouhodobé či soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod.; tedy ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, znaky skutkové podstaty § 630 obč. zák. naplňuje (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4112/2019). Vždy je rovněž třeba zohlednit i vzájemné chování účastníků právního vztahu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1180/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2016, sp. zn. 33 Cdo 3693/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2012, sp. zn. 33 Cdo 186/2012 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2014, sp. zn. 33 Cdo 445/2013).

17. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobci vyzvali žalovanou k vrácení daru jednostranným právním úkonem, a to žádostí o vrácení daru ze dne 20. 12. 2020, v níž jako důvod vrácení daru uvedli špatné chování žalované vůči žalobcům, když žalovaná porušila slib, že se o žalobce ve stáří postará, neposkytla jim potřebnou pomoc a péči v období pandemie, nepomohla jim, netrávila s nimi čas, nezajímala se o zdravotní stav žalobců, hrubě urážela žalobce a spolu se svým manželem se od nich distancovala. Jako důvod vrácení daru dále žalobci uvedli nevrácení životních úspor žalobců. Z provedeného dokazování soudu jednoznačně vyplynulo, že se žalovaná vůči žalobcům dopustila hrubého porušení dobrých mravů ve smyslu § 630 obč. zák. Soud má za to, že žalovaná dlouhodobě a soustavně neprojevuje zájem o žalobce, neposkytla svým rodičům pomoc, když ji v době pandemické potřebovali, nereagovala na žádosti o pomoc s nákupy, odvozy k lékařům, zajištění léků, apod. Naopak domáhala se po žalobcích půjčení dalších financí, ačkoliv již dříve od žalobců obdržela veškeré jejich životní úspory, a když jí tyto žalobci odmítli poskytnout, byla na žalobce vulgární a zcela přetrhala veškeré kontakty s žalobci a svými dětmi, tj. s vnoučaty žalobců. Již v zákoně o rodině (zákon č. 94/1963 Sb.) bylo přitom v ust. § 35 stanoveno, že dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat. Dle § 883 o. z. jsou si rodiče a dítě povinni pomocí, podporou a ohledem na svou důstojnost. Žalovaná respekt a úctu vůči rodičům neprojevovala, užila vůči nim nadávky překračující meze slušného chování v běžném společenském žití, natož ve vztahu mezi rodiči a dětmi, a neposkytla jim pomoc a podporu v době pandemie covid-19. Výše popsaný postoj žalované vůči žalobcům je nadto zřejmý i ze samotného písemného vyjádření žalované k žalobě, v němž žalovaná uvedla, že nemá zájem na nápravě vztahů a s rodinou ukončila veškeré vztahy. Přihlédnout je nutné, rovněž nejen k chování žalované vůči žalobcům, ale i vůči dětem žalované, tj. vnoučatům žalobců, které zastoupili žalovanou a pomohli se zaopatřením žalobců a poskytli jim pomoc i v době, kdy byli ve věku, ve kterém sami potřebovali pomoc od žalované (dcery žalované studovaly vysokou školu, syn žalované odešel do [obec], aby pomohl finančně splácet hypotéky žalované a svého otce, manžela žalované). Na straně žalobců soud neshledal žádné jednání, které by zapříčinilo zhoršení vzájemných vztahů či důvodně vyvolalo výše popsané jednání žalované. Žalobci pak důvody vrácení daru prokázali rovněž předloženými notářskými zápisy, z nichž plynou totožné důvody vydědění žalované, pro něž se v tomto řízení žalobci domáhají po žalované vrácení daru.

18. S ohledem na stav zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí je pak dán i naléhavý právní zájem na určovací žalobě, neboť žalobci nemají jinou možnost se domáhat obnovy zápisu vlastnického práva žalobců v katastru nemovitostí (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 103/2016).

19. Soud tak konstatuje, že byly plně splněny podmínky pro vrácení daru, přičemž s ohledem na skutečnost, že žalobci jsou manželé, bylo namístě rozhodnout, tak že předmětná nemovitost se nachází ve společném jmění manželů.

20. Výrokem II. tohoto rozsudku bylo potom rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o nákladech řízení tak, že žalovaná je povinna zcela nahradit náklady řízení procesně úspěšným žalobcům. Za společné úkony při zastupování více účastníků, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou osobu samostatná mimosmluvní odměna vypočtená podle tarifní odměny připadající na každého z žalobců, snížená o 20 %, a to dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif) za šest úkonů právní služby (2x převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast u jednání dne 13. 5. 2022). Tarifní hodnota ve sporu o určení vlastnictví činí dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu činí 50 000 Kč, odměna advokáta z této tarifní hodnoty činí 3 100 Kč (§ 7 bod 5. advokátního tarifu), odměna za jeden úkon právní pomoci snížená o 20 % pak představuje částku 2 480 Kč. Zástupci žalobců dále náleží náhrada hotových výdajů za výše uvedené tři úkony (za společné úkony při zastupování více osob náleží náhrada hotových výdajů pouze jednou), náhrada za promeškaný čas za celkem šest půlhodin po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu, cestovné ve výši 1 100 Kč (na trase z [obec] do [obec] n. S. a zpět v délce 170 km osobním automobilem zn. Škoda Superb při průměrné spotřebě osobního automobilu 4,9 l na 100 km a ceně motorové nafty ve výši 36,10 Kč za litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění účinném do 13. 5. 2022) a náhrada DPH 21 % ve výši 3 671 Kč. Dále je nutno připočíst soudní poplatek, který byl žalobci uhrazen ve výši 5 000 Kč Náklady, které žalobcům v tomto řízení vznikly, tak činí celkem 26 151 Kč.

Poučení